Kapitola 34: Palácová síň Nejvyššího bojového boha, korunní princ potkává korunního prince 3

 Xie Lian mlčel. Jun Wu jemně zavrtěl hlavou. „Takže ty sám nevíš.“

Mírně naklonil hlavu a pak pokynul princi, aby ho následoval. Společně kráčeli k zadnímu sálu Nejvyššího bojového boha.

Nebeský císař při chůzi sepjal ruce za zády. „Xian Le vyrostl,“ pronesl lehce.

Princ se neodvážil odpovědět a Jun Wu pokračoval. „Před osmi sty lety, když jsi sestoupil, požádal jsem tě, abys se mnou zůstal v kontaktu a přestal se sám utápět ve špíně. Osm set let jsem od tebe nedostal ani slovo, zatímco ty ses neúnavně dvořil smrti. Na Nebesa ses vrátil už před mnoha dny, ale nepovažoval jsi za vhodné se mi ohlásit. Kdyby se takhle drze choval někdo jiný, palácová síň Ling Wen by s ním udělala krátký proces.“

Předchozí Xie Lianova omluva se těchto věcí netýkala a Jun Wu si toho byl moc dobře vědom. Mírně pokračoval: „Jestli tím ,omlouvám se‘ myslíš ono bodnutí, tak na to prostě zapomeň. Sám jsi řekl, že bychom měli od nynějška nechat minulost být.[1]

„Jak bych na to mohl zapomenout,“ usmál se princ hořce.

„Tak se dívej do budoucnosti,“ navrhl tiše Jun Wu. „Zbývá mnoho záležitostí, které vyžadují tvoji přítomnost.“

Xie Lian si promnul kořen nosu. „Xian Le je pouhou opotřebovanou napodobeninou nesmrtelného bez duchovní síly. Je velmi nepravděpodobné, že by mě někdo potřeboval.“

„Proč se znevažuješ? Od svého návratu jsi splnil dva úkoly, a oba na výbornou.“

„Ale hned po návratu se mi podařilo urazit generála Peie,“ povzdechl si princ zničeně.

„O Ming Guanga si nedělej starosti, budu na něj dávat pozor. Nicméně,“ otočil se k němu Jun Wu s pronikavým pohledem. „Vraťme se k tématu. Podařilo se ti tentokrát při své cestě na zem vyprovokovat někoho, koho jsi neměl?“

Xie Lian zvedl ruce. „Vaše Veličenstvo, přísahám, že jsem nic neudělal. Jen jsem náhodou narazil na velmi zajímavého mladíka a nějakou dobu jsem s ním zůstal. Moc jsem o tom nepřemýšlel.“

Jun Wu pomalu přikývl. „Náhodné setkání, mladík, Král duchů… Xian Le, kdyby generál Pei pokračoval ve vyšetřování a ty bys mu dal před všemi ostatními takovou odpověď, dobře víš, jak by to dopadlo. Nikdo by ti nevěřil.“

„Xian Le to ví a je vděčný za včasný zásah Vašeho Veličenstva, který mě dostal z obtížné situace. Nikdy bych se nespolčil s Říší duchů, to jsou jen nepodložené obavy.“

„Jsem si toho vědom.“

„Děkuji za důvěru Vašeho Veličenstva.“

Jun Wu pokračoval: „Mám však pro tebe důležitý úkol. Jen se obávám, že nebude vůbec snadný.“

„O co jde, Vaše Veličenstvo?“

Dorazili do zadního sálu paláce. Od přední části jej oddělovala vysoká zeď s nástěnnou malbou. Přední strana fresky zobrazovala zlatý palác na kopci, obklopeném mořem mraků a ozářeném tisíci jiskřivými paprsky. Z druhé strany zdi byla mapa, zobrazující nespočet li řek a hor. Její obrovská plocha byla posetá množstvím drahocenných perel, které se jemně třpytily jako hvězdy na noční obloze.

Tyto perly označovaly všechny chrámy, zasvěcené ve světě smrtelníků Nejvyššímu bojovému bohu. Když Jun Wu poprvé před osmi sty lety přijal Xie, nebylo toto mihotající se hvězdné pole zdaleka tak husté, zato nyní rovnoměrně pokrývalo celou plochu mapy. Byl to nádherný pohled.  

Jun Wu se postavil před tu část mapy, která znázorňovala stoupající hory a hadovitě vinoucí se řeky, a ukázal na místo na východě. „Před sedmi dny mnoho očitých svědků uvedlo, že na vlastní oči spatřili ohnivého draka, který vyletěl odněkud z hloubi horského údolí.“

Xie Lianův výraz zvážněl.

Jun Wu měl jednu ruku založenou za zády, zatímco druhou lehce ťukal do mapy. „Ten ohnivý drak zářil plameny po dobu dvou vonných tyčinek a následně zhasl.[2] Přes množství svědků nebyl nikdo zraněn. Víš, co to znamená?

„Ohnivý drak osvětlující nebesa,“ odpověděl Xie Lian. „Plameny tohoto kouzla jsou sice silné, ale nemohou nikomu ublížit. Je to volání o pomoc.“

„Správně. Volání o pomoc,“ souhlasil Jun Wu, „a to od nebeského úředníka Vyššího dvora.“

„Tento nouzový signál by vyslal jen někdo v případě naprosté nouze,“ zachmuřil se Xie Lian.

Kouzlo na přivolání Ohnivého draka vydávalo intenzivní plameny, přesto bylo omezeno tak, aby neškodilo ostatním. Roztříštilo značnou část duchovních sil svého tvůrce, a pokud dotyčný nebyl dostatečně opatrný, riskoval zničení jádra své síly a okamžitou ztrátu božství. Proto se tato metoda používala jen v opravdu krajní situaci. To, že se objevila, znamenalo, že nebeský úředník se ocitl ve vážném nebezpečí.

„Jsou na Vyšším dvoře nějací nezvěstní?“ zeptal se princ.

„Účelem dnešního shromáždění nebyla pouze záležitost průsmyku Ban Yue. Důležitější bylo využít této příležitost k důkladnému prozkoumání místa pobytu všech nebeských úředníků. Kromě několika, kteří se zde neukazují po celý rok, jako je Vládce vody a Vládce země, už všichni zbývající poslali omluvu.“

Xie Lian se na chvíli zamyslel. „Je možné, že nouzový signál nepřišel od současného panteonu, ale od někoho, kdo se již stáhl do ústraní?“

„To by značně rozšířilo oblast našeho pátrání,“ řekl Jun Wu. „Mnozí z těchto penzionovaných nebeských úředníků přerušili kontakt už před mnoha lety a nejde odhadnout, kdo z nich se mohl dostat do nebezpečí.“

Civilním úředníkům z palácové síně Ling Wen díky vyčerpání z této záležitosti nejspíše vystouply kruhy pod očima. Nebylo divu, že si nevyšetřili chvíli na pátrání po mladíkovi s obličejovým morem. Situace, která by donutila nebeského úředníka zavolat pomoc zničením části své duchovní síly, naznačovala hrozivého nepřítele. „Jsou v okolí nějaká hnízda duchů nebo doupata démonů, případně shromáždění něčeho podobného?“ zeptal se Xie Lian.

„Ano,“ kývl Jun Wu, „a to nedaleko. Znáš Město duchů?“

Princ o tom jménu chvíli přemýšlel. „Slyšel jsem o něm.“

Město duchů byla nejbohatší a nejrušnější oblast v Říši duchů, nacházející se přímo na hranici se světem smrtelníků.

Přízraky se zde často sjížděly za obchodem a přidávaly se k chaotickému hemžení démonů a bezstarostně se procházejících netvorů. Příležitostně sem vstupovali i alchymisté, aby zde získali informace nebo materiály pro své studium. Občas se zde vyskytli i nebeští úředníci, kteří se buď ze zvědavosti, nebo z jiných těžko pochopitelných důvodů přestrojili a vplížili dovnitř. Také se občas vyskytl smrtelník, který do těch míst nedopatřením zabloudil. Pokud měl to štěstí a neskončil v něčím žaludku, odcházel k smrti vyděšený.

Město duchů existovalo od pradávna – i když ne tak dávného „pradávna“, jako sám Xie Lian. O tomto městě kolovalo v lidské říši mnoho příběhů a legend. Jeden klasický příklad za všechny: jistý muž spěchal v noci domů a uviděl před sebou rušné tržiště, zdobené barevnými prapory a osvětlené velkými červenými lucernami. S radostí tam vstoupil, ale zjistil, že všichni přítomní mají buď masku, kápi, nebo jsou strašlivě oškliví. Bylo mu to divné, ale nevěnoval tomu větší pozornost. Koupil si misku nudlí, posadil se a dal se do jídla. Čím déle žvýkal, tím zvláštnější měl pocit. Když se znovu podíval do misky, s hrůzou zjistil, že „nudle“ jsou ve skutečnosti kroutící se lidské vlasy!

Xie Lian usměrnil proud svých myšlenek a Jun Wu pokračoval: „Poté, co byl spatřen nouzový signál, vyslal jsem jednoho podřízeného na průzkum okolí. Nenalezl žádné stopy, takže předpokládáme, že ztracený nebeský úředník byl unesen do Města duchů. Nicméně Říše duchů a Nebesa byly vždy jasně odděleny. Bez dostatečných důkazů nemůžeme do Města duchů vtrhnout a provést veřejné pátrání. Proto potřebuji, aby tam někdo tajně sestoupil a celou událost prošetřil.“

„Ostatní jste o této věci neinformoval, protože nechcete nepřítele upozornit na své plány?“

„Přesně tak.“

Xie Lian sklonil hlavu. „Vaše Veličenstvo, Xian Le čeká na vaše rozkazy.“

„Jun Wu si povzdechl. „Skutečně jsi první, kdo mě napadl, ale obávám se, že tento úkol pro tebe nebude snadný.“

„Z jakého důvodu?“

„Zaprvé, východ je doménou Lang Qian Qiu. Pokud tam půjdeš, budeš s ním muset do jisté míry spolupracovat.“

„S tím nemám žádný problém,“ ujistil ho Xie Lian.

„Za druhé… víš, komu patří území Města duchů?“ dotázal se Jun Wu.

Princ se zatvářil překvapeně. „Chcete říct, že patří Hua Chengovi?“

Jun Wu pokýval hlavou. Xie Lianovi se náhle v hlavě vynořila myšlenka: Ten ohnivý sloup byl vyslán před sedmi dny – a před sedmi dny Hua Cheng opustil svatyni Pu Qi. Načasování bylo až moc náhodné. Mohlo to znamenat, že spolu tyto dvě události souvisí?

„Zdá se mi, že s ním máš poměrně dobré vztahy, což samo o sobě není problém. Ale obávám se, že by v této záležitosti mohl mít prsty. Pokud tě to trápí, tak se do toho nenuť. A pokud máš nějaké další návrhy nebo jiné kandidáty, dej mi prosím vědět.“

„Pošlete mě,“ řekl Xie Lian. „Věřím, že Krvavý déšť dotýkající se květu není tak bezohledný, jak se o něm říká.“

Jun Wu se na něj pátravě zadíval. „Xian Le, vím, že máš smysl pro slušnost a dodržuješ naše pravidla chování. Ale také vím, že ses vždy snažil vidět v lidech jen to dobré.“

Princ se při jeho slovech tiše zasmál. „Prosím, nedělejte ze mě malou princeznu, která nikdy neopustila své palácové sály. Takový popis se na mě už dávno nehodí.“

Jun Wu rezignovaně zavrtěl hlavou. „Neměl bych zasahovat do toho, s kým se rozhodneš přátelit. Ale přesto bych ti chtěl říct toto: dávej si na Hua Chenga pozor.“

Xie Lian mlčky sklonil hlavu a přivřel oči. Měl by říct „Ano, Vaše Veličenstvo“, což byla tak zažitá odpověď, že se v něm zakořenila jako reflex. Jenže tentokrát se k ní nedokázal přimět. 

Jun Wu dodal: „A buď mimořádně opatrný na jeho démonickou čepel.“

„Proč?“

„Šavle E-Ming je prokletá čepel neštěstí. Úspěšné ukování takové zbraně vyžadovalo krutou oběť a nemilosrdné krvavé odhodlání. Nedovol, aby se tě dotkla, a nedovol, aby tě zranila. Následky by mohly být nepředstavitelné.“

Princi na mysli vytanulo přesvědčení, že San Lang by na něj nikdy čepelí nezaútočil. Sám netušil, kde se v něm ten pocit vzal. Přesto kývl: „Xian Le to chápe.“

Jun Wu přikývl. „Pokud si celou záležitost vezmeš na starost ty, budu klidnější. Že se tím necítíš znepokojen, je ještě lepší, ale možná by pro tebe mohlo být obtížné zvládnout vše sám. Který nebeský úředník by tě měl doprovázet?“

Po chvíli rozmýšlení Xie Lian pokrčil rameny. „Kdokoliv. Ale nejlepší bude někdo s dobrou a přátelskou povahou. A také s hojností duchovních sil, které mi může v případě potřeby propůjčit.“

Jun Wu se zasmál. „Svým prvním požadavkem jsi ze seznamu vyřadil paláce Nan Yang a Xuan Zhen.“

Jak jinak. Současný Feng Xin ani Mu Qing se nedali označit za osoby, s nimiž bylo snadné vyjít. Xie Lian se také zasmál a Jun Wu jemně pokračoval: „Už jsi s nimi mluvil? Jak reagovali?“

Jun Wu nikdy nevstoupil do žádného komunikačního pole a o kakofonii a hádkách v nich přirozeně nevěděl. „Prohodili jsme spolu několik slov,“ odpověděl Xie Lian vyhýbavě.

„Jen několik? Vždyť už je to tolik let! Mimochodem… slyšel jsem, že tvé povýšení tentokrát vyvolalo pořádný rozruch. Bylo zničeno několik zlatých nebeských paláců, včetně Nan Yangova.“ Jun Wu se znovu usmál.

„Všechno jsem zaplatil!“ bránil se rychle Xie Lian. „Osm miliónů osm set osmdesát osm tisíc zásluh, to všechno je splaceno. A za to musím poděkovat Vašemu Veličenstvu, protože mi dal příležitost jít na horu Yu Jun.“

„Poděkuj Nan Yangovi. Od Ling Wen jsem slyšel, že se obrátil na její palácovou síň s tím, že od tebe splacení zásluh nepožaduje.“

Xie Lian byl ohromen. „To jsem… o tom jsem nevěděl.“

Není divu, že svůj obrovský dluh vyrovnal tak rychle, pokud z něj byla taková část zrušena! Budova paláce Nan Yang přitom utrpěla nejhorší škody, údajně se propadla polovina zlatých střech. Jun Wu se pousmál: „Ani ses to neměl dozvědět. Nan Yang zakázal Ling Wen, aby ti o tom řekl, takže bude nejlepší, když budeš dál předstírat nevědomost.“

Xie Lian nevěděl, co si o tom myslet. Mísily se s v něm hořkosladké pocity s lítosti a čekaly, až je rozklíčuje. Tiše si povzdechl. V tomhle světě jsou slova „nikomu o tom neříkej“ skutečně bezcenná.

Jun Wu se na okamžik zamyslel. „Když se Nan Yang a Xuan Zhen nehodí, co takhle Vládce větru?“

„Vládce větru je velmi schopná, ale nevím, zda by byla ochotná mě na tomto úkolu doprovázet.“

„Má mocnou magii, a živou, přátelskou povahu, která odpovídá tvým požadavkům,“ řekl Jun Wu. „Osobně si myslím, že by se vám dvěma spolupracovalo dobře, vždyť vše, co se mi o tobě od Vládce větru doneslo, bylo kladné. Pokud už nemáš žádné další otázky, můžete společně sestoupit a Město duchů prozkoumat. Ach, ještě jedna věc…“

„Ano?“

Jun Wu pomalu promluvil: „Pokud ti to bude vyhovovat, pracuj tvrdě, ale nepřepínej se.“

Xie Lian chvíli nechápavě zíral. Pak se mu rty zvlnily do úsměvu. „Co tím Vaše Veličenstvo myslí? Nepřepínám se.“

Jun Wu ho poplácal po rameni. „Nejdřív se vrať do paláce Xian Le a odpočiň si. Pošli zprávu Vládci větru.“

„Moje zásluhy na stavbu palácové haly nestačí. Původní palác Xian Le už byl dávno zbořen, tak kde bych vzal nový?“

„Schválil jsem, aby ho pro tebe postavili. Snad se nechceš dál tísnit v té zchátralé svatyni?“

Jakmile Xie Lian opustil palácovou síň Nejvyššího bojového boha, nižší úředník z paláce Jun Wu ho zavedl rovnou do nového paláce Xian Le.

Až na červeně glazované dlaždice na stěnách byla stavba totožná s tou bývalou – stejně velkolepá a elegantní, jak si ji pamatoval. Dlouho stál zaraženě u brány paláce a ani v nejmenším se mu nechtělo vstoupit dovnitř. Rozbořená svatyně se k bohu odpadu hodila víc. V tak honosném paláci už bydlet nedokázal.

A tak princ zahálel u brány paláce a čekal, až ho Vládce větru najde. Jenže po dlouhém čekání k němu místo ní přišel kultivující muž v bílém.

Byl v rozjařené náladě a jeho roucho se třepotalo, jako by ho rozvířil nebeský vánek. Byl to „Qingxuan“, který se v palácové síni Nejvyššího bojového boha přel s Pei Mingem. Švihl metličkou s koňským ohonem a zašklebil se na prince. „Dobrý den, Vaše Výsosti!“

Xie Lian mu úsměv oplatil. „I tebe zdravím, kolego kultivující.“

Popravdě se velmi toužil zeptat, kdo je ten druhý muž, ale přišlo mu to neomluvitelně nezdvořilé. Právě se chystal kradmo nahlédnout do svitku, aby zjistil, který že to nebeský úředník se jmenuje Qingxuan, když k němu kultivující přistoupil. „Hodíme sebou a půjdeme dolů?“

Princ na něj pobaveně zíral. „Příteli, já tu na někoho čekám.“

Kultivátor si zastrčil metličku za výstřih svého roucha a otočil se k němu se zvláštním pohledem. „Na koho ještě čekáš?“

„Na Vládce větru,“ usmál se Xie Lian.

Kultivátor nadzvedl obočí. „Nestojím snad před tebou?“

Princ zamrkal a cítil, jak mu pocukává čelo. „Ty jsi… Vládce větru?“

Mladý muž rozevřel vějíř a začal se ovívat. „Jsem Vládce větru, copak o tom může být pochyb? Chceš říct, že jsi nevěděl, kdo jsem? Nikdy jsi neslyšel o Vládci větru Qingxuanovi?“

Jeho tón a způsob vyjadřování byl upřímný a sebevědomý, jako by bylo naprosto nemožné, aby ho Xie Lian neznal. Na přední straně vějíře byl nakreslen symbol pro vítr, a na zadní tři zakřivené čáry, které pohyb větru znázorňovaly. Neměla kultivující žena v bílém tehdy stejný?

Xie Lian si náhle vybavil, jak mu Fu Yao kdysi vyprávěl, že na Vyšším dvoře jsou nebeští úředníci, schopní změnit svůj vzhled. A tehdy v průsmyku Ban Yue Nan Feng řekl něco ve smyslu: „Vládce větru předtím…“

Vládce větru předtím co?

Býval mužem?

Xie Lian se ocitl zcela ve vleku svého společníka, stále nebyl schopen obsáhnout velikost tohoto odhalení. Koktal: „Ah… můj pane, Vládce větru, ty… proč ses minule převlékl za ženu?“

„Proč by ne? Nebyla jsem snad hezká?“

„Ehm, ano? Ale…“

Vládce větru se široce usmíval. „Žádné ale, hezká je prostě hezká. Nic na tom není, hlavně když jsem hezký! Zřejmě jsem ten převlek použil, protože mi to v něm slušelo.“

Najednou se zdálo, že dostal nápad. Schoval vějíř a otočil se na Xie Liana, aby si ho mohl prohlédnout. „Když už o tom mluvíme, pokud vstoupíme do Města duchů, budeme se také muset převléknout, ne?“ navrhl dychtivě.

Tentokrát Xie Lianovi definitivně došla řeč.

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

---

[1] Jestli tím „omlouvám se“… Jun Wu odkazuje na něco, co se stalo během princova druhého vzestupu (a následného sestupu).

[2] Spálení dvou vonných tyčinek - starověká čína udává dobu pálení jedné vonné tyčinky 5 minut, dnes je to výrazně víc, někdy až 30 minut. Každopádně zde se jedná o deset minut.