Trojice myší se vyhnula Cheng Qianovi, pocákanému krví jeho první oběti. Dvě z nich zaútočily na Yan Zhengminga, zatímco zbylý myší yao se rozběhl k Li Yunovi.
Ten tam dosud stál jako náhodný kolemjdoucí. Protože
se celý den zmítal mezi výčitkami a rozčilením, zapomněl si přinést nějakou
zbraň. Ne že by mu pravděpodobně k něčemu byla.
Ve spěchu si proto strhl z límce barevné pírko a
napřáhl ho jako zbraň proti myšímu duchovi.
Zipeng Zhenren byla starý, mocný yao, a dokonce i
její pírko mělo odstrašující moc. Myš se po jeho spatření stáhla. Kroužila
kolem Li Yuna a lstivě si ho měřila, zvažujíc, zda její soupeř blafuje,
nebo jde o skutečnou hrozbu.
Li Yun měl strach a k dovršení všeho dostal křeč
do stehna. Bylo mu však jasné, že nesmí projevit sebemenší známku slabosti, a
tak bolest snášel se zaťatým výrazem, díky kterému vypadal ještě hrozivěji.
Naštěstí mu přišel na pomoc Cheng Qian se svým mečem.
Chlapec se z prvního zabití rychle oklepal. Předpokládal,
že by měl být šokovaný a ochromený, ale nic podobného necítil.
Namísto toho svíral zakrvácený ostrý zub a byl zcela klidný, jako by před chvílí místo yao nakrájel zelí. Rychle pochopil, že další myší yao před ním se ho bojí, a udělal krok vpřed. Velká myš couvla, zašklebila se a vycenila zuby s úmyslem ho zastrašit.
Jak sebedůvěra nepřítele klesala, Cheng Qianova strmě
rostla. Myš zjistila, že její hrozby jsou neúčinné, spěšně stáhla ocas a
obrátila se na útěk.
Každá bytost ve vesmíru je obdařena vědomím.
Kultivovat své nitro není vůbec snadný úkol, a když se obyčejná myš po mnoha
útrapách vyvinula v yao, zvířecího yao, pochopitelně si svého života
vážila o to víc.
Zbylé dvě myši sice nevěděly, co se děje, ale jakmile
spatřily útěk svého druha, rozběhly se za ním.
Hrstka myších yao se rozprchla.
Li Yun klesl na zem. Konečně si mohl udělat přestávku,
aby se zbavil křeče v noze.
Jenže sotva si chlapci oddechli, že porazili první
vlnu nepřátel, zaslechl za sebou Yan Zhengming podivný zvuk. I Cheng Qian si toho
všiml a vykřikl: „Pozor!“
Yan Zhengming se bleskově vrhl vpřed a provedl první
pohyb druhé formy meče zvaný „Koloběh.“
Prudce se rozmáchl a čepel se s třesknutím
odrazila od něčeho pevného. Ozval se chraplavý řev.
Před mladíkem přistál obrovský rys a na místě se
proměnil do pololidské podoby – byl vysoký, statný a měl neskutečně ostré
drápy. Tvor se zašklebil a olízl si rty šarlatovým jazykem.
Nebylo divu, že myší yao utekli tak rychle. Zatímco
bojovali, rys už číhal opodál.
Mladý pán Yan byl v rysových očích jen pěkně
baculatá svačinka plná měkkého masa. Yao vzrušením povytáhl drápy a zaškrábal
s nimi o zem, aby se v příštím okamžiku vrhl na svou kořist. Silné
přední tlapy měl téměř nezranitelné, při střetu s mečem se mu na žíhané srsti nezkřivil ani chloupek.
Sevření rysích drápů surově tlačilo meč dolů.
Yan Zhengming o cosi zakopl a skácel se k zemi.
Rysí duch se v potěšeném očekávání jídla změnil zpět do své zvířecí
podoby, přitlačil ho tlapou a rozevřel tlamu.
Oba mladší bratři stáli strnule opodál. Celý boj mezi
Yan Zhengmingem a rysem se odehrál tak náhle, že mu ani nestihli přijít na
pomoc.
Li Yun si zastrčil ruku do záňadří, a aniž si pořádně
prohlédl, co vylovil, mrštil s tím po rysím yao.
Cheng Qian ten pohyb zahlédl koutkem oka a vykřikl:
„Druhý starší bratře, ne…!“
Bylo však pozdě. Porcelánová lahvička s přesností
zasáhla rysí hlavu. Zbývající tekutina se vylila na lesklou srst… A namísto rysa před nimi náhle stála obří
ropucha.
Nikdo nebyl víc překvapen, než sám rys.
Šelma byla vzteky bez sebe a vypadalo to, že chce
zařvat. Místo toho ze sebe vydala jen hlasité zakvákání.
Při tom zvuku se mu z tlamy vykulil dlouhý, úzký
jazyk. Rysa to tak vyděsilo, že ho v tu chvíli ani nedokázal zastrčit
zpět.
Jazyk houpavě visel z ropuší tlamy a několikrát se
otřel o jemný krk mladého pána Yana.
Přestože mladík unikl smrti jen o vlásek, v tu
chvíli se rozzuřil a vydal ze sebe téměř nelidský výkřik: „Li Yune, ty mě
štveš!“
Jako by byl nadán božskou mocí, vší silou obří ropuchu
odkopl. Vypustil z hlavy všechny formy dřevěného i železného meče, a
pustil se do nebohého rysího ducha jako rozzuřená trhovkyně.
Rys v ropuší podobě zjevně neměl ocelové drápy a
než se stihl naučit používat své nohy ke skákání, už ho Yan Zhengming
s nevýslovnou nenávistí probodl. Po chvíli zběsilého převalování se rys
vrátil do své původní podoby a konečně se přestal hýbat.
Sám útočník vypadal, že by byl raději mrtvý. Nemohl
přestat myslet na ten slizký jazyk a několikrát zvedl meč ke krku, jako by se chtěl
na místě podříznout.
Mladší chlapci mezitím pomohli „žebráckému kuřeti“ Han
Yuanovi vstát a rozbít zaschlé bláto, čímž odhalili špinavé tělo a příšerný
zápach.
Cheng Qian si ho chvíli prohlížel odshora dolů a pak
se obrátil k Yan Zhengmingovi, aby ho seznámil se svým závěrem:
„První starší bratře, zajímalo tě, jestli se malý
bratr od toho dne, kdy si hrál s ropuchou, převlékal a koupal? Už to vím.
Nekoupal.“
Yan Zhengming bez emocí spustil meč, protože pokud tu
někdo měl spáchat sebevraždu, byl to rozhodně Han Yuan.
Ten mezitím doslova vzlykal radostí. „Velcí bratři… bratříčku
Qiane…“
Pokusil se je nadšeně obejmout, ale k jeho
zklamání se žádný z nich netoužil nahého, zabláceného a smradlavého
žebráka jakkoliv dotýkat.
Yan Zhengming se pokusil zapomenout na pošpinění,
které se dostalo jeho krku, a naštvaně ukázal na Han Yuana: „Jestli nechceš být
po návratu vyloučen, budeš celý zbytek života opisovat pravidla!“
Han Yuan se mu neodvážil odporovat a očima těkal kolem
sebe v marné snaze najít spojence. Jeho pohled se zastavil u Cheng Qiana, ale
chlapec tu němou prosbu ignoroval. Zbylým rukávem si otřel krev z tváře.
Měl hlad a žízeň a byl příliš unavený na to, aby něco předstíral, tak nechal
vyplavat na povrch trochu ze své přirozenosti: „Mladší bratře, než se pustíš do
kultivace, měl by sis nejdřív posílit mozek.“
Han Yuan udiveně zíral na svého jemného a zdvořilého
staršího bratra. Během jednoho dne utrpělo poranění jeho tělo i duch. Nakonec
mu pomohl Li Yun, když pozvedl dřevěnou tabulku. „Starší bratře, myslím, že
bychom nejdřív měli jít na Nebeskou plošinu.“
Yan Zhengming
si jen odfrkl a pokynul jim k odchodu. Li Yun si po chvíli rozvažování
sundal svrchní roucho a dal ho Han Yuanovi, aby si učedníci sekty Fuyao
nevysloužili v Údolí yao pověst exhibicionistů.
Nebeská plošina nebyla od Zrcadlového údolí příliš
daleko. Zanedlouho se k nim po větru donesl silný, krvavý zápach, a zároveň
s tím se z tabulky, kterou Li Yun držel, znovu vyvalil mrak černé
mlhy. Ustálil se ve tvaru vysokého člověka. Pohled na mlhavou osobu
v Cheng Qianovi vyvolala vzpomínky.
O téhle osobě se mu zdálo!
Zato Han Yuana ten pohled k smrti vyděsil: „Do
háje! Co to je?“
Černý stín neodpověděl. Visel vzpřímeně ve vzduchu
s jakousi slavnostní náladou. Ač byl jeho obličej neostrý, Cheng Qianovi se zdálo, že klid mlžného muže
vzbuzuje posvátnou bázeň, jako by se chystal k nějaké oběti.
Nemohl si pomoci a zeptal se: „Starší… ty jsi nejvyšší
pán Beiming?“
„Beiming?“ zasmál se stín. „Kdo je hoden toho jména?
Je to jen titul, který mi dali krátkozrací smrtelníci.“
Cheng Qian si jeho slova v duchu převracel a
došel k naznačenému sdělení – bylo to uznání a souhlas.
Nebyl však „ctihodný pán Beiming“ legendární arciďábel?
Tak co dělal v dřevěné tabulce?
Sídlil tam, nebo se skutečně vtělil do mistrova
kouzla?
Že by to kouzlo nepřivolávalo blesky ani vodu, ale
dokázalo povolat arciďábla?
Existuje vůbec na světě takové kouzlo?
Všechny ty otázky ho přivedly k uvědomění, jak
titěrné jsou jeho znalosti v oblasti kultivace. Ničemu nerozumí a nedokáže
ani odhadnout, co je nebo není nemožné.
…
Díky doprovodu nejvyššího pána Beiminga je bojující
netvoři buď neviděli, nebo prchali při pouhém pohledu na něj. Bylo
pravděpodobné, že jejich předchozí boj s nestvůrným rysem a skupinou myší považovala
tato všemocná bytost za pouhou dětskou hru a nehodlala zasahovat. V očích
pána Beiminga se myší yao, který přivodil Li Yunovi křeč v lýtku,
nejspíš nijak nelišil od skutečné malé myšky.
Na rozdíl od Han Yuana už ostatní viděli boj yao v iluzi Zrcadlového údolí, takže na to byli připraveni. Malý žebrák byl zděšen.
Teprve teď si naplno uvědomil, jaké riziko pro něj
starší bratři podstoupili. Přežil tak dlouho jen proto, že velcí yao byli
zaměstnáni sami sebou a neměli čas řešit jednoho nevýznamného človíčka.
Pak konečně spatřili Nebeskou plošinu. Byl to uměle navršený
vrcholek, připomínající oltář, čnící z nejhlubší části Údolí
I když se okolí proměnilo v krvavé peklo, plošina
byla holá a prázdná, protože se k ní netvoři nemohli přiblížit.
Tabulka v Li Yunově ruce se náhle rozlomila.
Vyryté znaky kouzla se slabě zatřpytily a opět potemněly. Nejvyšší pán Beiming
se zbavil pout svého úkrytu. Černá mlha kolem něj se rozplynula a odhalila
vytáhlého muže v černém rouchu, jehož rukávy se ve větru třepotaly jako
havraní peří. Odhalovaly pár bledých, štíhlých rukou, a na prstu jedné ruky letmo
zahlédli jednoduchý prsten.
Jen jeho tvář byla stále skryta v černé mlze,
která odhalovala část čelisti, stejně bledé, jako jeho ruce.
Cheng Qian z toho muže cítil těžko definovatelný
pocit jakési spřízněnosti a znovu se mu zdálo, že jej už někde potkal. Než si ho
mohl lépe prohlédnout, mužovým tělem probleskla silná záře. V příštím
okamžiku se znovu proměnil v oblak černé mlhy a rozletěl se do údolí.
Rychle se ztrácel z dohledu a zanechal za sebou jen nevýrazný šepot:
„Vraťte se co nejdříve!“
„Já to vím!“ vykřikl Li Yun, mistr všech podloudných
triků. „Vím, co je to světlo na jeho těle! To bylo neviditelné kouzlo!“
Yan Zhengming zůstal po té scéně jako uhranutý.
„Tekoucí voda, stoupající kouř, prchavý mrak, na to všechno lze umístit
neviditelné kouzlo. Ale… copak je lze zapsat na lidské tělo?“
„To kouzlo nebylo na lidském těle,“ upozornil ho Li
Yun přesvědčeně, „bylo na jeho duši. Četl jsem jeden příběh, že kdysi
existovala všemocná démonická bytost, která byla velmistrem v kouzlení.
Dokázal lidem vrýt zaklínadla na všechny druhy duší, na tři nesmrtelné a sedm
tělesných.1
Na mnoha lidech zanechal
neviditelná kouzla, takže se nikdy nezbavili jeho kontroly. Vsadím se, že
nejvyšší pán Beiming má také takové schopnosti…“
„Li Yune!“ Yan Zhengming se konečně probral a okřikl
ho, „Zmlkni a pojď.“ Neušlo mu totiž, že Han Yuan a Cheng Qian hltají se
zadrženým dechem každé slovo o démonických kultivujících.
Černá mlha zahalila celou Nebeskou plošinu a izolovala
tak od nich místo masakru. Ačkoliv stáli na vrcholku kopce kousek od něj, vůbec
nevnímali křik, krvavý zápach ani zvuky boje.
Z ničeho nic ozářil roh mlhou zahalené Nebeské
plošiny shluk plamenů a hned se s neuvěřitelnou rychlostí rozšířil do
stran.
Yan Zhengmingovi se sevřelo srdce. „Zavřete oči!“
Ostatní podvědomě poslechli a vzápětí měli pocit, jako
by jim vlna silného světla vypalovala oči i přes zavřená víčka. Vypadalo to,
jako by byl celý svět najednou vtažen do ohnivého moře.
Trvalo to snad celou věčnost, než planoucí světlo polevilo. Černou mlhu kolem Nebeské plošiny to nijak neovlivnilo, jako by byla nezničitelná.
Cheng Qian se jako první odvážil otevřít oči. Stále
byl oslněný a musel několikrát zamrkat, aby začal opět vidět.
Jako první spatřil obří vejce, které se k nim
pomalu kutálelo.
Žádné komentáře:
Okomentovat