Kapitola 35: Vstup do města duchů, korunní princ se setkává s králem duchů 1

 Xie Lian se sám před sebou tak styděl, že si teprve po dvou hodinách dokázal ukrást chvilku a prohlédnout si svitek s informacemi. Teprve pak lépe pochopil, z jakého prostředí Vládce větru pochází a jaký je jeho původ.

Všech pět Vládců živlů nahradilo svá příjmení tituly. Například Vládce země měl kdysi v lidské říši jméno Ming Yi, ale po vystoupení na Nebesa byl známý jako Vládce země Yi. Vládce větru se před svým nanebevstoupením jmenoval Shi Qingxuan, a nyní se mu říkalo Vládce větru Qingxuan. A stejně jako jeho jméno byla jeho povaha volná a lehká jako vánek.[1] Rád se stýkal s lidmi, dychtivě poznával nové tváře a ke svým přátelům byl vřelý a štědrý. Mezi úředníky Vyššího dvora byl velmi oblíben, čemuž napomohlo, když v komunikačním poli mávnutím ruky vyhodil sto tisíc zásluh. Na druhou stranu byla jeho štědrost a otevřenost přirozená, vždyť měl za bratra Vládce vody a boha štěstí a bohatství, „Vodního tyrana“ Shi Wudua.

Po společném sestupu šli Xie Lian a Vládce větru vedle sebe a nezávazně si povídali. Princ se podivil: „Rodina Pei je považována za požehnanou už z toho důvodu, že zplodila dva potomky schopné vystoupat na Nebesa. Ale to, že jsi ty a tvůj bratr, Vládci větru a vody, společně vystoupali na Vyšší dvůr, je opravdu neuvěřitelné.“

Mezi desítkami tisíc lidí se možná nenajde ani jeden, který by byl schopen vystoupat na Nebesa. Přesto jsou Vládce vody Wudu a Vládce větru Qingxuan pokrevní bratři, dvojí vzestup z jednoho rodu. Jak by to mohlo být něco jiného, než zázrak?

Shi Qingxuan s úsměvem pokrčil rameny. „Není na tom nic moc výjimečného. S bratrem jsme vyrůstali společně, učili jsme se u stejného mistra a kultivovali stejnou cestou. Je jen přirozené, že jsme nanebevstoupili oba.“

O tom se už Xie Lian dozvěděl díky svému pečlivému studiu svitku. Mezi dvěma Vládci vystoupil Shi Wudu jako první a jeho bratr zažil své vlastní nebeské soužení o několik krátkých let později. Davy věřících je často společně uctívali v jednom chrámu jako sobě rovné. Bylo očividné, že mají skutečně dobrý vztah. Pravděpodobně na Vládce vody naráželi San Lang a Nan Feng, když vysvětlovali, proč Pei Ming nepůjde proti Vládci větru. Jak by si mohl dovolit neuváženě provokovat mladšího bratra Vodního tyrana?

V tu chvíli prince něco napadlo. Zaváhal a pak se nejistě zeptal: „Můj pane, předtím v palácové síni Nejvyššího bojového boha… podle slov generála Peie to vypadalo, že má s tvým bratrem přátelské vztahy. Když jsi přinesl zprávu o mladším generálovi Peiovi, mohl by tvůj bratr…“

„Ne, ne, ne, můj bratr už dávno ví, že se na Pei Minga nemůžu ani podívat,“ odpověděl Shi Qingxuan pohrdavě.

„Vědět a jednat jsou dvě různé věci. Nemůže to poškodit vztah mezi Vládcem vody a generálem Peiem?“

„Kdyby ano, bylo by to skvělé,“ opáčil Shi Qingxuan kysele. „Prostě se nemůžu dočkat dne, kdy se s ním můj bratr přestane stýkat a odtrhne se od Tří nádorů.“

Xie Lian zamrkal. „Jaké Tři nádory?“

„Cože? Ty nevíš, co to je?“ Shi Qingxuan neskrýval zděšení. „No dobře, dobře, vím, že jsi beznadějný případ. Tak dobře poslouchej. Tři nádory je přezdívka pro skupinu úředníků Vyššího dvora, kteří mají navzájem podivně dobré vztahy, ale notoricky špatnou pověst u všech ostatních. Jsou to Ming Guang, Ling Wen a můj bratr.“

Xie Lian si v duchu povzdechl: takže to není Xie Lian, Xie Lian a Xie Lian?

Shi Qingxuan mávl vějířem a pokračoval: „I když Pei Minga nemohu vystát, tentokrát šlo výhradně o provinění Malého Peie. Jak bych mohl dovolit, aby Pei Ming přesunul vinu na preceptora Ban Yue? Ať už je to smrtelník, bůh nebo duch, každý by měl být vždy odpovědný za své činy. Co za bastarda se místo toho rozhodne šikanovat malou dívku?“

Z jeho tónu kapalo opovržení a Xie Lian se usmál. „Můj pán, Vládce větru, je opravdu galantní.“

Shi Qingxuan se ušklíbl. „Ani ty nejsi marný. Už dříve jsem slyšel nějaké nejasné zvěsti kolem průsmyku Ban Yue, ale nikdy jsem si nenašel čas se tím zabývat. Navíc mě můj bratr štval jak psa, kdykoliv jsem se o tom jen zmínil. A protože se mi nahromadily i jiné věci, na tu záležitost jsem zapomněl. Pak jsem zaslechl, jak se na to onehdá ptáš v komunikačním poli. To mi celou věc připomnělo a rozhodl jsem se, že se na to podívám. Kdo by to řekl, že jsi nezůstal jen u dotazu, ale skutečně jsi to šel osobně prozkoumat! Hned jsem si řekl, že nejsi špatný chlapík!“

Vládce vody měl upřímnou a humornou povahu. Xie Lian chápal, proč tak dobře vychází s ostatními úředníky Vyššího dvora. Nikdy by ho nenapadlo, že mu jeho poslední povýšení umožní setkat se s takovým člověkem, a nemohl se ubránit úsměvu. Na chvíli odvrátil hlavu, a když se znovu otočil ke svému společníkovi, kultivující v bílém se proměnil v ženu.

Princ se šokem málem zapotácel. „Můj pane, proč ses znovu proměnil?“

Shi Qingxuan si kolem prstů obtočila pramen vlasů. „Ach, Vaše královská Výsosti, abych byla upřímná, v této podobě jsem ve skutečnosti silnější.“[2]

Jak se princ dříve dozvěděl, Vládce větru a vody byli často uctívání společně, což v mnoha lidech vyvolávalo podivné představy. Možná měli lidé pocit, že modlit se ke dvěma mužským nebeským úředníkům v jednom chrámu je jaksi neadekvátní. Není lepší spojení muže a ženy? Nakonec, když jsou muž a žena spolu, motivuje je to k větší úsilí.[3] V důsledku toho se někdo ujal „nápravy“ této záležitosti a sochy Vládce větru byly nakonec vytesány do podoby ženy.

Jako by jim nestačila změna vzhledu, rovnou k tomu přidali, že jde o bratra a sestru. Dokonce se objevily i pobuřující výmysly, které z těchto dvou udělali manžele. Po několika stech letech, kdy se lži vršily jedna na druhou, byla pravda čím dál pokroucenější a vznikaly další a další příběhy o fantastických podivnostech všeho druhu. Jednoho dne se tito dva nebeští úředníci z rozmaru rozhodli zjistit, co o nich jejich uctívači píší, a za svou námahu se vrátili s vlasy zježenými hrůzou. Mnoho věřících dávno považovalo tyhle nesmysly za skutečnost. Pravda o pohlaví Vládce větru se stále více zkreslovala a „Bohyně, prosím, požehnej mi!“ se stalo obvyklou modlitbou. Proto se také Shi Qingxuanovi dostalo přezdívky „Bohyně větru“.

Ač to vypadá vtipně, podobné absurdity nebyly ve skutečnosti až tak neobvyklé. Příkladem byla Ling Wen. Na rozdíl od ostatních nesmrtelných dam, které se rády zdobily, oblékaly do nádherných šatů a pohupovaly se jako rozkvetlé květiny, ona se vždy od hlavy až k patě odívala do ponuré černé. Byla prudce inteligentní a schopná, celé dny trávila ve své palácové síni, zatímco se probírala hromadami dokumentů. Jedním z důvodů byla její uzavřená povaha, ale to nebylo vše. Kdyby někdo v říši smrtelníků náhodně oslovil kolemjdoucího a zeptal se ho: „Ling Wen Zhenjun je muž nebo žena?“, dostal by jedinou odpověď: Muž.

Civilní bůh samozřejmě musí být muž, že? Ling Wen s tím bojovala od chvíle svého povznesení. Byla civilním bohem a mnozí v říši smrtelníků byli zděšeni. Jak by žena mohla nést takovou odpovědnost? Jak může zajistit štěstí a požehnat literárním snahám svých věřících? Copak můžou mít jejích modlitby nějaký účinek? Takže ačkoliv od nástupu do funkce pilně pracovala, jediným výsledkem byly prázdné obětní stoly a absence kouře z kadidla. Nějakou dobu vytrvávala a vytrvávala, než několik jejích chrámových akolytů dostalo záchvat zuřivosti a přistoupilo k přetvoření všech soch a obrazů Ling Wen na mužské, čímž z Ling Wen Yuanjun udělali Ling Wen Zhenjun.[4] Zároveň s tím vymysleli omračující průvodní legendu o původu rodiny a životních zkušenostech tohoto nově vzniklého boha.

Po těchto změnách začalo v jejích chrámech konečně hořet kadidlo. Tam, kde se jí předtím dostávalo jen opovržení, byla nyní Ling Wen nadšeně chválena za své nadání a schopnosti. I když bylo tohle vše řečeno a proměněno ve skutek, nebeský úředník je stále nebeským úředníkem a jeho podstata zůstává stejná. Technicky vzato se nezměnilo nic, ale lidé ty historky s chutí zbaštili a tak od té doby, kdykoliv se Ling Wen objevila v něčích snech nebo se jinak veřejně projevila, musela používat mužskou podobu.

Se stejnou logikou se změnily chrámy zasvěcené Vládcům vody a větru. Lidé chtěli uctívat dvojici muže a ženy, tak dostali svůj smíšený pár. Koho zajímala pravda? Ať šlo o boha nebo ducha, pokud v něco lidé uvěřili, muselo se to stát pravdou. I když byla pravda sto tisíc li vzdálená, stejně viděli jen to, co vidět chtěli. Na to už si nebeští úředníci z Vyššího dvora zvykli a dávno nehnuli ani brvou.

Co se týče samotného Shi Qingxuana, princ měl pocit, že mu ta změna není proti srsti. Přesnější by bylo říct, že si v tom přímo liboval, a radostně se snažil přimět ostatní, aby jeho příkladu následovali. Tato skutečnost motivovala Xie Liana, aby se v budoucnu pokusil dopátrat totožnosti mladé ženy v černém, která Vládce větru předtím doprovázela.

Od jejich sestupu z Nebes už uběhly dvě hodiny. Celou tu dobu Shi Qingxuan prince neúnavně přemlouvala, aby na sebe také vzal ženskou podobu. Zdůvodňovala to praktičností: „Ženy mají silnější energii ying,[5] bude pro nás snazší skrýt naši přítomnost ve Městě duchů.“

Xie Lianovi se v hlavě protočila všechna kolečka a taktně odmítl: „Moje síla nestačí na provedení takové změny.“

„Nějakou ti půjčím!“ nabízela Shi Qingxuan nadšeně. „Kvůli tomu mě přece Jeho Veličenstvo poslalo, ne?“

„Můj pane, myslím, že bude lepší šetřit tvé síly na případný boj…“

Shi Qingxuan to nakonec vzdala a nepokoušela se ho dál trápit. V tu chvíli už oba dorazili na opuštěnou mýtinu. Nastala noc. Z temného lesa se ozývalo chraplavé krákání vran a vzduch byl těžký a jaksi bezútěšný. Xie Lian chvíli zkoumal okolí. „Počkáme tady,“ rozhodl se. „Vzduch je hustý yinovou energií a kousek odtud je hřbitov. Pravděpodobně uvidíme jednoho nebo dva duchy, mířící na slavnost. Až se tak stane, můžeme je následovat.“

Oba se přikrčili mezi nepřehlednými pohřebními mohylami a vyčkávali.

O chvíli později se Shi Qingxuan začala přehrabovat v rukávech a nějak se jí podařilo vylovit malou nádobku s vínem. „Dáš si?“

Xie Lian nabízené víno přijal a dal si doušek, přičemž cítil, jak ho tekutina při cestě dolů pálí v krku. S díky nádobku vrátil.

Shi Qingxuan si ji vzala zpět a dopřála si dva dlouhé loky. „Ty nepiješ?“

„Piji, ale přílišné holdování alkoholu zhoršuje mysl. Nejlepší je po ochutnání přestat. Kolik je teď hodin?“

Shi Qingxuan si pro sebe něco chvíli mumlala a pak odpověděla: „Blíží se půlnoc.“[6]

„Dobře, to nebudeme čekat dlouho.“

Jen to dořekl, spatřili řadu matných světel, pohupujících se mezi stromy v hloubi temného lesa.

Komíhající se světla se zvolna blížila a za chvíli byla u mýtiny. Xie Lian a Shi Qingxuan spatřili řadu pomalu se šourajících žen s prázdnými a bezvýraznými tvářemi. Některé byly mladé, jiné staré, některé ošklivé, jiné krásné, ale všechny byly oblečeny v pohřebním oděvu a nesly bílé lucerny.

Byly to ženské přízraky, mířící uprostřed noci na slavnost do Města duchů.

Xie Lian zašeptal: „Pojď za mnou.“

Shi Qingxuan přikývla a na jeden zátah vyprázdnila nádobu s vínem. Odhodila ji stranou, vstala z místa, kde se krčili, a nonšalantně se s princem vydala za průvodem duchů. 

Předtím se dostatečně připravili. Zbavili se veškerého božského světla, obklopujícího jejich těla, a nyní byli jako dva kusy dřeva ve tvaru člověka. Skupina žen s lucernami se pomalu plahočila temným lesem a tiše si mezi sebou povídaly.

„Jsem tak ráda, že se Město duchů zase otevřelo, potřebuji si upravit obličej.“

„Co máš s obličejem? Neupravovala sis ho teprve nedávno?“

První hlas naříkal: „Zase se to zkazilo. Achich, ten, kdo mi ho dělal minule, tvrdil, že vydrží alespoň rok. Ale vydržel sotva půl té doby!“

Xie Lian a Shi Qingxuan je zezadu následovali a poslouchali jejich rozhovory. Pokaždé, když zaslechli něco zábavného, zacukali jim koutky úst a vrhli na sebe pobavený pohled. Asi po půl hodině dorazili na místo.

Z hloubi údolí se k nim linula rudá záře a doléhaly slabé tóny hudby. Zvědavost Xie Liana rostla obřím tempem. Jak asi vypadá legendární Město duchů? Jenomže jen co sešli ze svahu, ženský duch na konci průvodu náhle otočil hlavu a podívala se přímo na ně. Podezíravě se zeptala: „A vy dva jste kdo?“

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

---

[1] Odkaz na jméno Qingxuan  a volnost a lehkost: překladač mi nabídl význam jeho jména na „prosím, vyber si“, což… může a nemusí mít s volností spojitost. Tak raději nebudu zabrušovat.

[2] Shi Qingxuan a je(ho)jí gender – budu měnit ona/on a koncovky sloves podle toho, v jaké podobě se nachází. Už tak je to slušný zmatek. J

[3] Muž a žena, větší úsilí – trochu problém přeložit, protože původně tam bylo čínské pořekadlo ve smyslu „muž a žena to mají lehčí“, narážející na to, že silný muž se vedle ženy víc snaží, zatímco slabá žena se o něj může opřít, čímž jim to lépe klape a práce ubíhá.

[4] ZhenJun a YuanJun – tituly využívané pro vysoko postavené bohy. Vychází ze skutečných titulů čínské mytologie (další podobné jsou DiJun, DaoJun, ZhenJun, XingJun a Jun – samotné toto slovo znamená panovník či vládce v ženském i mužském rodě). Tyto informace přináší původní překladatel z čínštiny do aj, abyste si nemysleli, kdovíjak jsem chytrá. J DiJun je vlastně oslovení Jun Wua, tedy Vaše Veličenstvo, titul Nebeského císaře. YuanJun je titul pro nesmrtelné ženy vysokého postavení, zde v HoB se používá jako ženský ekvivalent ZhenJun. Z dalších titulů se v románu vyskytuje právě jen ZhenJun, což je ve skutečnosti titul pro slabší nesmrtelné s minimem duchovních sil. V románů se oproti tomu používá pro silnější a mocné.

[5] Ying je samozřejmě jing z dvojice jing a jang. Ale vzhledem k transkripci jiných čínských jmen a věcí (třeba Nan Yang, že), jsem zachovala původní.

[6] Ve starověké Číně je „půlnoc“ označována doba mezi jedenáctou a jednou. Taková půlnoc tedy začíná v jedenáct večer.