Kapitola 24: Pod křídlem cikády

Po zbytek dne mladý pán Yan nevyšel ze svého pokoje ani na jídlo, tedy pokud by byl vůbec ochotný nazvat zdejší nabídku lidským jídlem.

Mrzutě spořádal několik zákusků z vlastních zásob a večer se pokusil usnout.

Přestože taoističtí chlapci v pokoji několikrát uklidili, Yan Zhengming byl přesvědčený, že přikrývka páchne, tvrdá postel je nepohodlná a v pokoji je neúnosné dusno. Žádné množství kadidla nedokázalo zahnat jeho nevrlost.

Zkrátka tohle zatracené ošuntělé místo přimělo mladého pána Yana pochybovat o tom, že se dožije rána. Když už to nemohl vydržet, vstal z postele a chystal se svého mistra obtěžovat podle zásady, že když je nešťastný on, musí být nešťastní i všichni ostatní.

Nechal sloužící za sebou a pádil přes dvůr jako bezhlavé kuře.

Protože vzhled hostince do písmene odpovídal jeho názvu, a protože sám majitel vypadal jako bandita, nebyl zde kromě nich ubytovaný nikdo další. Yan Zhengming proběhl rozlehlým prázdným dvorem kolem stejně prázdných a strašidelných chalup, až našel mistra v té nejodlehlejší.

Ačkoliv měl v plánu vtrhnout dovnitř, nakonec se ovládl, protože vedle Muchun Zhenrena spatřil sedět Wen Yua.

Jedna věc byla obtěžovat mistra, ale Yan Zhengming by ho nikdy neponížil v přítomnosti dalších lidí.

Protože si však dal tu práci s jeho nalezením, nechtěl se vrátit s prázdnou. Chvíli váhal, pak sáhl do kapsy a vytáhl křídlo cikády.

Na tom křídle byl vytvořený otvor, takže se po provlečení tkanice dalo nosit na krku. Netřeba dodávat, že jeho tvůrcem byl Li Yun. Tohle křídlo mohlo blokovat smysly ostatních lidí a skrýt přítomnost svého nositele… do určité míry.

Li Yunovy schopnosti měly své meze. Křídlo mělo zaručený účinek, pokud stál uživatel dostatečně daleko a byl dost opatrný, ale rozhodně nezaručovalo zmizení nebo úplnou neviditelnost.

Han Yuan kdysi použil křídlo cikády při krádeži ptačích vajec. Yan Zhengming ho přistihl, věnoval mu dlouhou přednášku o správném chování a následně se této praktické věcičky zmocnil pro sebe.

Nyní mladý pán Yan obešel chalupu a přelezl rozbitý plot. Schoval se za zeď a rozhodl se počkat, až Wen Yu odejde, aby vrazil dovnitř a pohádal se se svým mistrem.

Yan Zhengming cvičil šerm už celé roky, a ačkoliv se nepředřel, byl stále obratnější než obyčejní lidé. Díky křídlu cikády se mu podařilo zůstat neviděný.

Našel si vhodné místo, posadil se, nacvičil si ublížený obličej a vyčkával na svou chvíli.

Právě v tom okamžiku se rozhovor mužů uvnitř donesl až k jeho uším.

Wen Ya řekl: „Minulý rok jsem měl vidění. Zajímalo mě, o co šlo, a ty mi teď říkáš, že je to Nebeský netvor? Zrození toho tvora, zuřivost Krále netvorů a vzpoura jeho poddaných – to muselo v Údolí yao vyústit v krvavou lázeň. Kdyby se JÍ nepodařilo vzpouru potlačit a odnést vejce… Nebeský netvor zrozený v krvi… ts, to by neskončilo jen katastrofou pro horu Fuyao. Když už jsme u toho, kde je vlastně ten Nebeský netvor? Vylíhl se?“

Muchun Zhenren klidně kývl: „Vylíhl, a je přímo tady ve tvém hostinci. Budu ji muset za chvíli zkontrolovat, aby ti nepočůrala postel.“

Po chvíli Wen Yaova šokovaného ticha ztišil mistr hlas a pokračoval vážnějším tónem. „Víš, kdo byl ten démonický kultivující s titulem Beiming? A jaké měl spojení s naší sektou? A proč byl ochoten ochránit naši sektu za cenu jedné ze svých nesmrtelných duší?¹

„Neprozradil ti to?“

Muchun Zhenren s povzdechem zavrtěl hlavou. „I když je velmi mocný, obětování vlastní duše způsobí vážné škody každému. Od toho dne jsem ho neviděl.“

Wen Ya se po těch slovech zamyslel. „Požádal mě, abych ti „to“ předal, a tvrdil, že je vyloučeným učedníkem sekty Fuyao. Myslel jsem, že ho znáš.“

Muchun znovu zavrtěl hlavou. „Od založení naší sekty bylo mnoho zrádců. Znám minulost dokonce dvou pánů Beimingů, a to nemluvím o těch, kteří svou identitu skrývali. Jak bych mohl po tolika letech vědět, o koho jde?“

„Přinejmenším neprojevil špatné úmysly,“ podotkl Wen Ya. „Bylo by lepší, kdyby ses soustředil na to, jak se vypořádat se se svým starým přítelem, než se trápit kvůli něčí roztříštěné duši.“

Slova „starým přítelem“ vyslovil tišeji, ponuře a s jakýmsi důrazem, který vyjadřoval jeho obavy.

Yan Zhengming byl šokován.

Starý přítel?

Muchun Zhenren mlčel snad celou věčnost a mladík podvědomě natáhl krk.

Nakonec mistr promluvil.

„Bratře Wen Ya,“ řekl klidně. „Kdyby… prosím, postarej se o ty děti za mě.“

Počkat, co to má znamenat?

Yan Zhengming v tuto chvíli vynaložil veškerou inteligenci, získanou za celých šestnáct let svého života. Dokonce zapomněl, že odposlouchává, zatajil dech a myšlenky se mu v hlavě rojily jak o život.

Wen Ya se posměšně zasmál. Yan Zhengming netušil, komu je výsměch určen.

„No tak. Jsem jenom nula, jak bych mohl nést takovou zodpovědnost? Co je to za místo, ta vaše hora Fuyao? Vychovává sice talenty, ale v každé generaci se najde nějaký démonický kultivující. Jak by mohl nad sektou převzít kontrolu takový nýmand, jako jsem já? A navíc, máš přece někoho, kdo je ochotný vyrýt ti na duši zaklínadlo, aby tě ochránil před nebezpečím. Myslím, že bys ho mohl požádat o pomoc.“

Muchun Zhenren věděl, na co naráží, a taktně změnil téma.

Začali tlachat. Oba muži středního věku na sebe jako tryskající řeka chrlili všechny ty nedůležité příběhy z kultivačního světa,² které se udály za posledních pět set let.

Yan Zhengming čekal, dokud mu nezačaly brnět nohy. Byl si jistý, že už nemůže získat žádné užitečné infomace, proto opatrně vstal a vytratil se.

I když byl horký červen a noc žhnula jako rozpálená kamna, jeho dlaně byly pokryté studeným potem.

Mladý pán Yan se od chalupy svého mistra vydal rovnou k Cheng Qianovi. Bylo pozdě v noci a chlapec už dávno spal, když ho Yan Zhengming násilím vytáhl zpod pokrývky.

Po takovém surovém probuzení bylo Cheng Qianovou první myšlenkou jednu mu vrazit.

Yan Zhengming se však na něj ani nepodíval. Zvedl šaty, ležící na kraji postele, hodil je chlapci do obličeje a slavnostně mu přikázal: „Oblékni se a pojď se mnou.“

Při čekání přešlapoval po Cheng Qianově pokoji a znepokojeně se mračil. Byl tak rozhozený, že ani nezkritizoval zmačkané záhyby na chlapcově opasku a fakt, že tyhle šaty měl na sobě celý předchozí den. 

Cheng Qian z toho usoudil, že mu první starší bratr chce říct něco, co je přinejmenším v jeho očích opravdu vážné. Spěšně upravil svrchní roucho, ale než se stihl učesat, Yan Zhengming ho i s rozcuchanými vlasy odtáhl směrem k Li Yunovi a Han Yuanovi.

Toho posledního v pokoji nenašli. Od chvíle, kdy sešli z hory, pobíhal bývalý žebrák kolem jako divoký kůň a v tuto chvíli se pravděpodobně toulal někde po městě.

Li Yun byl stále vzhůru a usilovně pracoval pod světlem olejové lampy. Příchodem těch dvou byl docela překvapený. Jakmile však jeho zrak padl na křídlo cikády na Yan Zhengmingově krku, zeptal se s trochou pochybností: „První starší bratře, ty jsi právě odposlouchával?“

Yan Zhengming vzdal hledání Han Yuana, posadil se v Li Yunově pokoji a nepřítomně ze stolku popadl porcelánový šálek. Zatímco ho rukávem opakovaně leštil zevnitř i zvenku, roztržitě mladším bratrům vypověděl, co právě odhalil.

Cheng Qian si s Li Yunem vyměnil pohled, sebral porcelánový šálek, jehož glazuru už Yan Zhengming málem setřel a nalil mu do něj studený čaj. Ten musel podle vzhledu stát v konvičce už několik dní, ale Yan Zhengming se jen nepřítomně napil.

Li Yun se mírně mračil. „První starší bratře, jestli hádám dobře… ty víš, kdo je ten ,starý přítel‘?“

Druhý starší bratr měl ve skutečnosti velmi bystrou mysl, jen si příliš liboval v podivných kouscích a chybělo mu soustředění. Yan Zhengming po chvíli rozjímaní nad čajem přikývl.

„Předpokládám, že to musí být démonický kultivující,“ potvrdil Cheng Qian.

Yan Zhengming zvedl hlavu. „Jak to víš?“

Cheng Qianovi to vlastně dávalo smysl. Poté, co donekonečna poslouchal mistrovo recitování Písem, všiml si, že i když mistr často mluví nesmysly, a i když jsou v Písmech různých škol rozpory, jednu myšlenku mají všechny teorie společnou: „Velké Tao je beztvaré a odpovídá běhu přírody.“

Protože je beztvaré, neexistuje pro něj nic „správného“ ani „špatného“. Všechna stvoření dosahují stejného cíle různými cestami. Po svém zasvěcení Cheng Qian nikdy od svého mistra neslyšel žádná špatná slova o démonických kultivujících a netvorech.

Místo toho je silně nenáviděl první starší bratr.

Cheng Qian pokračoval: „Když druhý starší bratr loni v Údolí yao mluvil o démonických kultivujících, okřikl jsi ho. Tehdy jsem začal mít pocit, že… si zřejmě démonickou kultivaci protivíš.“

Yan Zhengming mávl rukou. „Prostě jsem se bál, že tě svede na špatnou cestu.“

„Aha, a to ses nebál, že nás svede na špatnou cestu tvé vyspávání na každé ranní hodině?“

Yan Zhengming na Cheng Qiana chvíli kulil oči. Ten bastard měl opravdu ostrý jazyk!

Potom pomalu řekl: „Asi jsem vám nevyprávěl, jak došlo k mému seznámení s mistrem. Když mi bylo sedm nebo osm let, dostal jsem záchvat vzteku kvůli jakési záležitosti, na kterou už si nevzpomínám. Tehdy jsem byl velmi rozzlobený, tak jsem utekl z domova. A poté, co jsem se ztratil z dohledu svých opatrovníků, jsem byl unesen.“

Jak se říká – jaké dítě, takový člověk. Tohle rozhodně odpovídalo prvnímu staršímu bratrovi.

„Unesl mě muž, docela pohledný. Ale vypadal jako smrtelně nemocný, byla kolem něj taková mrtvolná aura,“ vzpomínal Yan Zhengming. „Vzal nás do opuštěného taoistického chrámu.“

„Nás?“ Cheng Qian zamrkal.

„Nás. Bylo tam čtyři nebo pět dětí, skoro stejně starých jako já. Jen jedna dívka, zbytek samí chlapci. Ten muž byl démonický kultivující. Viděl jsem, jak chytil tu dívku za krk a místo aby ji přímo zabil, vytáhl jí z čela tři duše nesmrtelné a sedm tělesných. Překvapivé bylo, že i potom dívka dýchala a bilo jí srdce. Ale byla už jen prázdnou nádobou. Trvalo skoro týden, než vydechla naposled. To bylo… to bylo poprvé, co jsem viděl někoho umřít.“

To, že si Yan Zhengming dokázal téměř po deseti letech vybavit každý detail té vzpomínky, dokazovalo, jak hluboce se mu zaryla do paměti.

Li Yun byl ohromen. „Proč by démonický kultivující zabíjel děti?“

„Hodil duši té dívky do lampy s páchnoucím olejem. Plamen se rozhořel a už neuhasl. Pak přišla řada na nás. Ani nás nezabil, jen nám každý den bral krev a přiléval ji do oleje. Kromě pocitu na zvracení jsme zpočátku necítili nic hrozného. Ale malé děti nemají mnoho krve. Jen o pár dní později několik ostatních nevydrželo a zemřelo.

Yan Zhengmingova vyprávění přišlo Cheng Qianovi stále povědomější. „Byla to Lampa pohlcující duše?“

„Jaká lampa?“ vykřikl udiveně Li Yun.

Yan Zhengmingův výraz zvážněl. „Jak ty o ní víš?“

„Četl jsem to v Knihovně. Ta lampa zušlechťuje pohlcené duše. Nejnižší třída používá jako knot dívčí duši a dovnitř patří rafinovaný mrtvolný olej, smíchaný s chlapeckou krví. Po čtyřiceti devíti dnech hoření se duše dívky zušlechtí na stín ducha. Je to určitý druh démonické kultivace, které se říká 'dušetepectví.'³

Yan Zhengmingova ruka vystřelila a sevřela Cheng Qianovo zápěstí. S přísným výrazem řekl: "Otevřel jsem ti bránu do Knihovny jen proto, aby ses naučil, jak někoho nechat vykrvácet a zušlechtit jeho duši?“

S chlapcem to ani nehnulo. S naprostou jistotou řekl: „Mistr takové vzdělání nezakazuje. Existuje spoustu různých druhů démonické kultivace, jen jsem si jich pár prošel.“

„To stačí.“ Li Yun byl velmi vnímavý. Když viděl, že se odchýlili od tématu, okamžitě vrátil rozhovor zpět. „První starší bratře, pokračuj prosím. Co se později stalo s tím vraždícím démonickým kultivujícím? Zachránil tě mistr a ty ses stal jeho učedníkem?“

Yan Zhengming upíral na Cheng Qiana zuřivý pohled. „Mistr mě zachránil, ale o to nejde.“

V tu chvíli se bezděčně zachvěl. „Mistr se s tím démonickým kultivujícím znal. Slyšel jsem, jak ho oslovuje ,první bratře‘.“

--Předchozí kapitola--          --Zpět na přehled kapitol--             --Další kapitola--

---

1 duše – připomínám poznámku v kapitole 16, každý člověk má údajně sedm duší tělesných a tři nesmrtelné (duchovní). ^↩

2 Kultivační svět je takový zajímavý překlad slova jianghu (čteme ťiang-chu), což znamená něco jako „země hor a jezer“. V historii to původně znamenalo žít jinak, než běžným úřednickým způsobem, později se začalo vztahovat na svět mimo hlavní proud, zahrnující tuláky, poustevníky, bandity… v dynastii Song a Yuan se tento termín začal používat i v literatuře pro (většinou fiktivní) svět dobrodruhů a rebelů, žijících podle vlastních morálních a etických kodexů a zákonů. Zahrnovalo galantnost, spravedlnost, ctnost, loajalitu a pomstu. V nedávné minulosti se začal tento termín používat i pro život různých gangů a triád, jako jejich vyjádření nechuti a odstupu od vlád a zákonů. Ve 20. století pak vešlo do literatury wuxia a xianxia ve spojení s bojovými uměními, a dá se volně přeložit jako „kultivační svět“. Zkrátka ti, kteří žijí v odstupu od vlády (ne nutně proti ní), dodržují vlastní zákony a užívají bojová umění.^↩

3 Dušetepectví – to mi dalo. V aj překladu je to „ghostismus“. Nakolik je toto mé nově vytvořené slovo vhodné, se dozvím s postupem románu.^↩