Kapitola 51: Pravda nebo klam; těžko rozeznat 1

 Když spadla druhá polovina masky a odhalila celý Qi Ringův obličej, už si tak podobní nebyli. Jejich nos, rty a obrys dolní čelisti měly podobný tvar, ale obočí a oči byly zcela odlišné. Xie Lian hleděl na svět klidným a mírumilovným pohledem, zatímco Qi Rongovy oči byly mnohem tenčí a více sešikmené. S vysokým a ostrým obočím se stále dal považovat za pohledného muže, ale každý mohl jen podle jeho tváře poznat, že si s ním není radno zahrávat.

V tuto chvíli však ležel na zemi zmlácený až do krve. Bezděky vzhlédl ke svému mučiteli a šokovalo ho zjištění, že teď se nad ním místo ostříhaného muže tyčí mladík v červených šatech. Qi Rong nikdy neviděl Hua Chengovu skutečnou tvář, ale stačilo mu spatřit rudou barvu oděvu, aby ho přemohla zuřivost.

„To jsi ty? To jsi ty!“

I Hua Cheng na něj zíral s výrazem plným nenávisti. „Neodpověděl jsi na mou otázku. Jak zemřel princ An Le?“

Kvůli tomu vražednému pohledu Xie Lian vykřikl jeho jméno: „San Langu!“

Lidé i duchové z jeskyně už utekli a princ se vrhl k Hua Chengovi. „Jsi v pořádku? Nezlob se, prosím, nezlob se! Všechno je v pořádku. Jen se uklidni…“

Několikrát ho jemně pohladil po ramenou a konejšivě k němu hovořil. Když byl princ mladší, tak kdykoliv se rozzlobil nebo rozrušil, rodiče ho takhle hladili po zádech a utěšovali ho vlídným hlasem, proto zkusil stejnou metodu i na svého společníka. Ukázala se jako docela účinná. Hua Chengovi se na vteřinu zachvěly rty, ale pomalu se uklidňoval a oči se mu opět vyjasnily.

Než si Xie Lian stihl oddechnout, Král duchů natáhl ruku a jemně ho poklepal po rameni.

Ten dotek okamžitě zmrazil princovo tělo a přikoval ho na místě.

Takový útok byl naprosto nečekaný a Xie Liana naprosto odzbrojil. Netušil, co má Hua Cheng za lubem, ale nestrachoval se o sebe. Obával se spíše o něj, bál se, že se zase přestane ovládat. Už se chtěl zeptat, ale došlo mu, že kouzlo omezilo i jeho schopnost mluvit. Tušil, že se mu další vývoj situace nebude líbit.

Qi Rong byl možná slabý v boji na blízko, ale jeho ústa dokázala vyhrávat vlastní bitvy. Ještě stále celý od krve začal nadávat: „Ty zasraný šílenče, ty jednooký hade! To jsem tě kurva nasral tím, že jsem jedl ve svém vlastním zasraném domě?“

Hua Cheng se usmál, znovu mu praštil hlavou o zem a pak ji zase zvedl. „Jak zemřel princ An Le?“

„Co to má kurva společného s tebou?“ Vzápětí Qi Rong vyjekl, protože s ním Hua Cheng znovu praštil.

„Jak zemřel princ An Le?“

Takhle se to nějakou dobu opakovalo. Hua Cheng si zachovával chladný úsměv a doslova dribloval Qi Rongovou hlavou o zem, jako by to byl míč. I přes všechna zranění nemohl Qi Rong zemřít, ale o to horší bylo jeho utrpení. Nedokázal by vydržet, ani kdyby byla jeho lebka z oceli, a tak Qi Rong nakonec povolil.

„Když máš tolik času, proč si nejdeš přečíst nějakou zasranou učebnici historie?“

Hua Cheng se zasmál. „Kdyby historické knihy zaznamenávaly pravdu, proč bych se chodil ptát takového neužitečného odpadu, jako jsi ty?“

Znovu zvedl ruku a Qi Rong vykřikl: „Byl to Lang Qianqiu! Zabil ho Lang Qianqiu!“

Panenka daruma sebou v Xie Lianově náručí trhla a začala se silně třást.

Její pohyby byly příliš prudké, a protože se Xie Lian nemohl pohnout, vypadla na zem, kde sebou zběsile točila sem a tam. Hua Cheng se po ní ani nepodíval a kouzlo proměny zrušil. Vyvalil se rudý kouř a z něj vyskočil Lan Qianqiu.

Mladý princ pocházel z královské rodiny, vznešené a mocné, a za celý jeho život se mu nikdy nedostalo takového příkoří. Vztekle ukázal na Qi Ronga. „Jak jsi mě mohl takhle urazit a pošpinit mé jméno! An Le a já jsme byli přátelé! Jak můžeš tvrdit, že jsem ho zabil!“

Qi Ronga jeho náhlé zjevení šokovalo. „Ty jsi Lang Qianqiu? Co tady kurva děláš ty?“

Sám Lang Qianqiu nechápal, proč ho do tohoto doupěte přivedli, ale hněv z Qi Rongova obvinění byl silnější, takže cítil potřebu se obhájit.

„Princ An zemřel na nemoc, tak proč mě bezdůvodně obviňuješ?“

Hua Cheng vrhl na Qi Ronga chladný pohled, ale přestal mu mlátit s hlavou, takže se Zelený duch pustil do hádky.

„Zemřel na zasranou nemoc? Tomu bys věřil jen ty! Zemřel krátce po Zlaté hostině, takže ho musela zavraždit ta vaše cháska! Když ne ty, tak ti staří chcípající zmrdi u dvora.“

Vykřikoval své domněnky, chrlil nesmysly a Lang Qianqiu se tvářil čím dál zachmuřeněji.

„Není divu, že všichni označují Zeleného ducha za vulgárního a hrubého. Teď vidím, že jsi skutečně odporný.“

Jeho nevybíravý komentář bodl Qi Ronga do nejcitlivějšího místa. Od doby, kdy se proslavil, se mu Nebesa i Říše duchů po staletí posmívaly, že je hulvát a hrubián, a on to nesnášel. Jeho výraz okamžitě potemněl.

„Možná jsem vulgární, ale pořád je to lepší než ta tvoje zaslepenost. Přátelé sem, přátelé tam, jaký mírumilovný vztah? Xian Le a Yong’an že mohou být přátelé? Soužití v míru? Jsi stejně falešný jako tví podělaní rodiče. Nechutné!“

Lang Qianqiův hněv stoupl po té urážce na samou hranici: „Drž hubu! Moji vážení rodiče byli upřímní a opravdoví! Nedovolím ti plivat na jejich jména!“

Qi Rong si jako naschvál odplivl: „Vy nejste víc než potomci nějakých rebelů, kdo vám dal to zasrané právo darovat tituly a půdu nám, lidem Xian Le??! Jaká upřímnost? Nestydatost! Ukradli jste, co bylo naše, a pak nám to rozdáváte zpátky jako nějakou laskavost? Všechno, co jsi kdy vlastnil, patřilo Xian Le!“

Lang Qianqiu se neuměl hádat, takže jen ztuhl a zakoktal: „Ty! Ty…“

Qi Rongovi to zajíknutí neušlo a pocítil nával uspokojení. Rozhodl se druhého prince ještě více rozčílit. „I když jste prince An Le zabili, stálo to za to. Xian Le přišel jen o jednoho muže, ale Yong’an zaplatil celou Zlatou hostinou. Škoda, že jsme nemohli zabít i tebe, a nechat vás všechny ochutnat, jaké to je skoncovat s celým rodem!“

Když to Lang Qianqiu uslyšel, byl zmatený. „Co jsi to řekl?“

Xie Lian v duchu zaklel.

Tak zoufale chtěl Qi Ronga zarazit zpátky do země a umlčet. Ale kvůli kouzlu zkamenění nedokázal pohnout ani svalem.

„Jak to myslíš, že jste mě nemohli zabít?“ nechápal Lang Qianqiu.

Qi Rong cítil potřebu pomstít se za poznámku o své vulgárnosti: „Ovoce skutečně nepadá daleko od stromu, teď už vidím, že tvoje hloupost přetrvala stovky let! Přemýšlej, my Xian Le jsme byli vámi Yong’any opravdu znechucení, a to poslední, co jsme chtěli, bylo nazývat se občany Yong’anu! Opravdu jste věřili, že šlechtici Xian Le budou přátelsky naklonění vaší královské rodině? Všechno předstírali jen proto, aby se infiltrovala vaše královská garda, aby se usnadnilo spiknutí, a aby se tvá narozeninová hostina vykoupala v krvi!“

Xie Lian se snažil vyprostit, zato Lang Qianqiu strnul. „Princ An Le a Státní preceptor stáli na stejné straně?“ Druhého korunního prince přepadla úzkost, protože uvěřil, že se proti němu jeho přítel a milovaný učitel společně spikli.

Qi Rong se zamračil. „Státní preceptor? Ten odporný Státní preceptor Fang Xin? Kdo je s ním sakra na stejné straně?“

Lang Qianqiu byl po té otázce zmatený.

Zelený duch pokračoval: „Kdo má kurva vědět, odkud se ten ďábelský kultivátor vzal? Nemělo to s ním nic společného. Poslouchej Lang Qianqiu: krev prolitou na tvé Zlaté hostině mají na svědomí lidé z Xian Le! An Le měl v plánu zabít každého zasraného rebela na hostině, ale ten tvůj podivínský Státní preceptor tam najednou vtrhl. An Le si myslel, že plány selhaly a běžel za mnou pro pomoc. Ptal se, co má dělat, kdyby ho odhalili. Kdo mohl tušit, že ještě tu noc oznámíte, že ten, kdo všechno posral, je právě Státní preceptor! Najednou byl nejhledanějším člověkem v celém království!“

Lang Qianqiuovi chvíli trvalo ty informace zpracovat. „Jestli je to pravda, proč jsi tehdy nepromluvil?“

Qi Rong mlask. „Jsi snad blbej? Proč bych měl něco říkat? Copak mi vadilo, že někdo vzal vinu na sebe? Chceš mě snad za tuhle lež povýšit na úroveň Zhoubný?“ Čím víc mluvil, tím víc si to vychutnával. „Jooo, už to chápu! Nemůžeš tomu uvěřit, co? Slyšel jsem, že jsi přibil do rakve vlastního učitele. Hahahaha, ty jsi ale zasranej idiot! Zabil jsi špatného člověka!“

Xie Lian před tím odporně srdečným smíchem zavřel oči a v duchu zaklel.

Druhý princ se třásl vzteky. „To je lež!“ Pak se otočil a vykřikl ke Xie Lianovi: „Jestli je to pravda, tak když on mlčel, proč jsi něco neřekl ty?“

Qi Rong vyplivl vyražený zub. „A kdo je kurva tenhle? To jste si přišli udělat zasranej večírek do mojí jeskyně?“

Všichni ho ignorovali. Lang Qianqiu se dožadoval odpovědi od prince: „Pokud jsi nevinný, pokud jsi nezabíjel, proč jsi přiznal vinu?“

V tu chvíli Hua Cheng zrušil kouzlo poutající Xie Lianovo tělo, ale pro něj už bylo pozdě, protože Lang Qianqiu čekal na jeho odpověď. Princ se pomalu narovnal a procvičoval odkrvená zápěstí. Chvíli váhal, než vyhrkl: „Je to naprostý nesmysl!“

Lang Qianqiu byl přesvědčen, že celou věc bez váhání potvrdí, ale on místo toho popřel důkazy vlastní neviny.

Qi Ronga to naštvalo. „Naprostý nesmysl? A to tvrdí kdo?“

„To tvrdím já,“ řekl Xie Lian. Podíval se na Qi Ronga a pokračoval: „Všechno to lhaní a prázdná slova, jaký máš důkaz, že ti, kteří prolili krev na Zlaté hostině, byli potomci Xian Le?“

Zelený duch se pobaveně zasmál. „Všichni svědci jsou mrtví, navíc je to už stovky let. Jaký mohl zůstat důkaz?“

„Proto říkám, že je to celé nesmysl. Xian Le a Yong’an jsou dynastie minulosti, dávno ztracené v čase. Proč vyvolávat problémy jen na základě střípků historie?“

Tón jeho hlasu Qi Ronga nejdřív překvapil, ale hned na to zúžil oči, jako by se mu něco vybavilo. Xie Lian se mezitím obrátil k Lang Qianqiuovi a snažil se ho uklidnit: „Zabil jsem tvého otce, viděl jsi to na vlastní oči. Bylo to v době krátce po mém druhém vyhnanství. Byl jsem plný frustrace a způsobil jsem ti velkou křivdu. Všechno je to moje vina, takže není třeba, abych s sebou do špíny stáhl někoho dalšího. Tenhle Qi Rong je plný lží a vláčí jméno prince An Le bahnem jen proto, aby se ti pomstil za výrok o jeho sprostotě.“

Kdyby se toho rozhovoru účastnil někdo třetí, nejspíš by se začal smát. Hádka o titul viníka v případu vraždy? Člověk by si myslel, že prolití krve na Zlaté hostině je nějaký slavný čin.

Lang Qianqiu byl hluboce zmatený. Chytil se za hlavu a dlouho přemýšlel, než promluvil: „Je to tak. Byl jsi to ty a nikdo jiný.“

Viděl to na vlastní oči. Té noci vzrušeně přiběhl do Zlatého paláce, jen aby spatřil černě oděného Státního preceptora, vytahujícího z otcovy hrudi tenkou čepel, zatímco všude stříkala krev. A v tu chvíli k němu jeho stále ještě živý otec, král Yong’anu, vztáhl ruku, která mu vzápětí bezvládně klesla.

V tu chvíli se ze země ozval Qi Rong: „Bratranče korunní princi, jsi to ty?“

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

Slovo překladatele: Hua Cheng nám názorně předvádí, co to je "moderovaná diskuze" v praxi. :) A musím říct, že Qi Rong se katapultoval do jedné z mých oblíbených postav románů. Dobře, jí lidi, dobře, je to psychopat, ale jeho dialogy jsou prostě boží!

P.S. Děkuji všem za podporu a komentáře! A posílím jedno extra díky korektorkám Lassair a Misty, bez kterých by překlady nebyly zdaleka takové.