Na protilehlých stranách ostrova Azurového draka se tyčily dvě hory. Na hřebeni zadní hory, daleko od mořských vln, byl hustý les. V tom lese kdosi běžel tak rychle, až to připomínalo pouhý závan větru. Ten člověk mířil přímo k okraji srázu.
Špičky jeho nohou se lehce odrážely od kamenného
svahu, jak si razil cestu vzhůru k okraji skály, zatímco se blížil ke
zdánlivě uschlé bylině bez květů a listů. Aniž by se zastavil, jediným škubnutím
ji vytrhl i s kořeny, udělal salto a zachytil se prsty o skalní římsu o
kus dál. Napjal paži a zhoupl se zpět na horský svah.
Jeho pohyby byly ladné a mrštné, jako by snad nic
nevážil. Teprve když se ocitl zpět na pevné zemi, ukázala se jeho tvář: byl to
mladý muž, asi patnácti až šestnáctiletý. Ohlédl se, rychle přelétl pohledem skálu
za sebou a pak s lehkým úsměvem pokračoval v běhu.
Teprve tehdy si obrovský orel střežící „uschlou bylinu“
uvědomil, že jeho poklad byl ukraden. Peří se mu načepýřilo vztekem a okamžitě začal
hněvivě křičet, ale přes to všechno byl stále inteligentním tvorem. Váhavě
přešlapoval na místě, jakoby tušil, že proti tomuto zloději nemá šanci, a nakonec
se do pronásledování nepustil.
Mladík mezitím beze stopy zmizel v hustém lese.
Vtom mezi stromy hlasitě zakřičel nějaký člověk.
V odpověď se ozvaly další výkřiky, signalizující, že se v hustém lese
chystá bezpochyby předem nastražená léčka. Obrovský orel se vylekal a zamířil
k obloze, co nejdál od skalního srázu.
Z lesa vyletěli další ptáci a nebem se rozlehl
jejich vyděšený křik.
Mladík to všechno slyšel, ale jeho výraz se nezměnil.
Pečlivě oklepal hlínu ulpívající na kořenech ukořistěné byliny, zastrčil ji do
roucha a dvakrát máchl obyčejně vypadajícím dřevěným mečem. Tiše mlaskl:
„Záludní bastardi.“
Tenhle mladík byl Cheng Qian.
Pět let uplynulo jako voda a z malého dítěte vyrostl
pohledný muž, který v souladu s přáním svého prvního staršího bratra, vysloveným
při jejich prvním setkání v Zemi něhy, věkem rozhodně nezošklivěl.
Z lesa se v mžiku vynořilo pět lidí a Cheng
Qiana obklopili. Nepříjemně vyhlížející tvář jejich vůdce připomínala barvou
dřevěné uhlí. Byl to Zhang Dasen.
Ještě před příchodem na ostrov Azurového draka udělal
Zhang Dasen slušný pokrok ve své kultivaci, takže si mezi potulnými
kultivujícími vydobyl docela dobrou pověst. V ruce třímal široké oboustranné
kopí, 1 a jestli byl už na začátku
plný pýchy, tak s jeho vzrůstající popularitou byl stále arogantnější.
Za posledních pět let se Zhang Dasenova zášť
nezmenšila, naopak, takže jakmile svého protivníka spatřil, zaskřípal zuby. „To
jsi zase ty, spratku? Buď poslušný a pěkně nám tu kytku odevzdej.“
Cheng Qian měl sepnuté ruce za tělem a dřevěný meč se lehce
dotýkal jeho nohy. Ve tváři se mu zračil nefalšovaný zmatek, jakoby sledoval
psa, který na něj bezdůvodně štěká.
Zhang Dasen rád ostatním vyhrožoval. Když si mohl
s druhou osobou vyměňovat urážky, cítil se spokojeně. Jenže Cheng Qian mu
pokaždé oplácel jen chladnou lhostejností, a to mu vždycky hnulo žlučí.2
Jeden z mužů, kteří se Zhang Dasenem přišli,
se na Cheng Qiana chladně usmál. „Chlapče, jestli máš rozum, pěkně rychle nám bylinu
Wupeng předáš. Jestli nám budeš odporovat, půjde všechna zdvořilost stranou.“
Po těch slovech se k němu Cheng Qian otočil.
S mečem stále mířícím k zemi sklonil hlavu v uctivé úkloně a
druhou rukou sevřel pěst v pozdravu. „To bych si nedovolil, ale děkuji za
varování.“
Muži kolem něj pochopili, že se spolupráce nedočkají,
vyměnili si pohledy a v dokonalé souhře vyrazili vpřed.
Z jejich pohybů šlo snadno odhadnout, kdo povede
hlavní útok, kdo slouží pouze jako podpora, kdo útočí ze zálohy a kdo má na
starosti odříznutí ústupu. Cheng Qian zůstal navzdory všemu klidný a vrhl se
proti nim.
Bylo zřejmé, že obě strany mají s tímhle druhem
boje „jeden proti mnoha“ zkušenosti.
Zhang Dasen zavířil dvouhlavým kopím a uvěznil Cheng
Qiana v obklíčení útočníků. Další tři útočníci také postoupili blíž a čtvrtý se
posunul za mladíkova záda. S hlasitým výkřikem udeřil dlouhým mečem přímo
proti Cheng Qianově páteři.
Ten se ani neotočil. Dřevěný meč v jeho ruce byl
jako hbitý had – aniž by mrkl, zasáhl zápěstí záludného útočníka, celou svou
vahou se opřel o tento jediný bod a vyskočil do vzduchu. Z dřevěného meče se odštíply drobné třísky a vylétly do vzduchu, takže vypadaly jako rozlámané
hřebíky.
Skupina Zhang Dasena spěšně couvla a jejich sehranost byla
narušena. Cheng Qian toho využil, našel mezi nimi mezeru a vymrštil ruku, aby
se mohl zachytit větve ze stromu nad sebou. Znovu vyskočil a vznesl se přímo
vzhůru. Jeho roucho se za ním třepotalo jako podivný ptačí ocas.
Zhang Dasenovi muži se ho pokusili pronásledovat, ale chyběla
jim jeho mrštnost. Když se konečně vzpamatovali, byla už mezi nimi a jejich
kořistí příliš velká vzdálenost.
Ta chvíle Cheng Qianovi stačila.
Při jeho krocích „příliv na vrcholku stromů“ to
v koruně stromu zapraskalo a větvičky a listy hlasitě zašustily. Zhang
Dasen se tady svým kopím nemohl dostatečně rozmáchnout, takže ho rána mladíkova
meče zasáhla naplno.
Cheng Qian ignoroval pronásledování dalšího z mužů,
ohánějícího se zaklínadly posílenou Démonobijící holí, a
vrhl se ze stromu dolů. Okamžitě po doskoku se odrazil od mohutného kořene a dal
se na útěk.
Existuje přísloví: „Když strom spadne, opice se
rozprchnou“.3
Ti, kteří se při pronásledování drželi vzadu, najednou zjistili, že se k nim
nebezpečí rychle vrací a spěšně se klidili z cesty. Než se zbytek probojoval
změtí větviček a listí, byl už Cheng Qian dostatečně daleko.
O hodný kus dál si mladík oprášil z oblečení několik listů a druhou rukou zdvořile sevřel pěst směrem k Zhang Dasesnovi, jako by říkal: „Děkuji za laskavost, tvého poučení si velmi vážím.“
V posledních několika letech se sekta Fuyao na
ostrově Azurového draka zcela zabydlela. Otravný Zhou Hanzheng, který jim
způsobil tolik problémů, musel naštěstí vykonávat své povinnosti strážce, takže
jim už po svém výstupu na první přednášce nikdy nepřišel na oči.
Přednášková síň měla dva hlavní strážce: prvním byla Tang
Wanqiu, pocházející z hory Mulan, a druhým Zhou Hanzheng. Ani ten nebyl
zdejší, ale svůj původ pečlivě skrýval a ani Han Yuan na něj nedokázal nic
vyhrabat. Zatímco Tang Wanqiu přišla na ostrov kvůli otevření Nebeského trhu,
tedy ve stejný den, jako skupina Yan Zhengminga, Zhou Hanzheng dorazil o něco
později. A hned další den po své první a poslední přednášce odjel.
Většina mistrů, kteří později na pódiu přednášeli, byla
dost zaneprázdněná, takže odešli ihned po skončení svého výkladu, aniž by posluchačům
z řad potulných kultivujících věnovali nějakou větší pozornost.
Yan Zhengming byl ze svého okázalého chování
důkladně vyléčen. Ve dnech přednášek se učedníci sekty Fuyao vydávali na svah
ještě před východem slunce, aby si mohli najít nenápadné místo. Mezi sebou toho
moc nenamluvili, a zatímco čekali na příchod ostatních, meditovali, vyřezávali
zaklínadla nebo četli příručky o šermu. Po skončení přednášky se opět mlčky
rozešli.
Jak plynul čas, na sektu Fuyao zapomněli všichni, kteří
s ní nebyli přímo zapletení. Její mladí členové se stali prakticky neviditelnými
- ach, samozřejmě, kromě Cheng Qiana. Mladík se se svými spolubratry ukazoval
na veřejnosti čím dál méně a většinu věcí si zařizoval po svém.
Stále ještě nebyl dost silný, aby své bratry a sestru
ochránil, tak se jim alespoň snažil ulehčit tím, že veškerou nenávist a zášť ostatních
přitahoval na sebe.
Předchozího roku najal Yan Zhengming velkou loď a
poslal většinu svých sloužících, včetně malé Yu, zpět do domu rodiny Yanů.
Přece jenom to byli obyčejní lidé a teď, když vyrostli, jim z jejich
nejlepšího mládí zbývalo sotva nějakých deset let. Bylo zbytečné, aby ho zde
promarnili.
Zůstalo jich jen několik, mezi jinými i Xueqing a Zheshi,
kteří se rozhodli učedníky na jejich dlouhé cestě doprovázet. Protože se počet
členů sekty Fuyao značně ztenčil, přesunuli svůj domov na jedno nádvoří, kde
mohli v klidu kultivovat.
Na ostrově Azurového draka se od sebe jednotlivá roční
období příliš neliší, takže bylo snadné ztratit přehled, kolik času vlastně uplynulo.
Za těch pět let Yan Zhengming a Cheng Qian po mnoha
diskuzích a úvahách konečně přepsali všech pět forem dřevěného meče Fuyao.
Předali je Li Yunovi, který je pak dal Han Yuanovi. První starší bratr konečně
ovládl zbývající dvě formy – buď proto, že se konečně uklidnil a dospěl, nebo
proto, že učení druhých je nejlepší způsob, jak učit sebe sama.
Loužička vyrostla z batolete, které se učilo
první slůvka, v mladou dívenku. Pravděpodobně v důsledku nebezpečí,
která podstoupila ještě před vylíhnutím, byla velmi úporné a cílevědomé dítě. Jakmile
se naučila mluvit, už nikdy neplakala. Ať se setkala s jakýmkoliv
problémem, prostě jen klidně vylíčila situaci svým starším bratrům za použití
techniky „nekonečného žvatlání“. Byla to léty prověřená taktika, která se vždy
ukázala účinná. Pokud se jí podařilo jednoho z bratrů dostatečně
podráždit, vždycky dostala, co chtěla.
Z toho důvodu její starší bratři mnohokrát tajně
probírali tajemný původ její matky, královny yao. Došli k přesvědčení,
že nejspíš šlo o rodinnou linii papouška, protože kdo jiný by mohl zplodit tak
upovídané vejce?
Cheng Qian se vrátil na jejich nádvoří i s uschle
vypadající bylinou. Teprve když se zastavil před branou, zkřivil proti své vůli
obličej. Během potyčky na stromě ho jeden z mužů Zhang Dasena udeřil do zad Démonobijící holí a on nestihl včas uskočit. Teď měl s největší
pravděpodobností na zádech krvavou modřinu, která mu při sebemenším pohybu
způsobovala bolest.
Cheng Qian se původně chtěl prohlédnout, ale sotva
otočil krkem a zaklonil se, měl pocit, že se mu záda snad rozpůlí. Naštěstí si
dnes vzal tmavé oblečení, takže nebylo těžké své zranění skrýt.
Jakmile se dostatečně obrnil, opatrně vstoupil.
Malá Loužička stála s nešťastným výrazem
uprostřed nádvoří. Kolem jejích nohou byl pomocí zaklínadel nakreslen malý kruh,
který proměnil zem okolo ní v klec a uvěznil tak dívku na místě. Jemná a
přesná kresba, při níž bylo použito jen minimum tahů, byla nejspíš dílem prvního
staršího bratra. K jeho způsobu výchovy by šlo říct jen tolik: vůdce sekty
byl o to přísnější k ostatním, oč shovívavější byl k sobě.
Loužička v rukou svírala svitek. Bylo to všem
dobře známé Písmo o čistotě a klidu, kvůli jehož poslechu kdysi její nejstarší
bratr pomýšlel na sebevraždu. Tento předmět byl pro ně skutečným prokletím a
jeho vliv stále přetrvával. Říkalo se, že Han Yuana při pohledu na něj ještě
dnes rozbolela hlava.
„Třetí starší bratře!“ Jakmile ho Loužička spatřila,
zatvářila se, jako by přišel její zachránce. „Třetí starší bratře, pomoz mi!“
Cheng Qian k ní přistoupil. „Je tvůj druhý starší
bratr ve svém pokoji?“
Se srdcem plným naděje Loužička spěšně kývla. „Ano,
je! Druhý bratr je…“
Z nedaleké budovy se ozval Li Yunův hlas: „Proč
ses vrátil tak pozdě? Co jsi zase vyváděl?“
Cheng Qian v odpověď neurčitě broukl a aniž by se
o dívku zajímal, otočil se k budově.
Dívka vykřikla: „Ach, třetí starší bratře, nechoď,
pusť mě ven! Musím na záchod, počůrám se!“
Tenhle trik použila už tolikrát, že jí na něj žádný ze
starších bratrů neskočil. Cheng Qian zavrtěl hlavou. Okno domu se rozletělo, Li
Yun vystrčil hlavu a nemilosrdně ucedil: „Tak to udělej. Pak si to po sobě
uklidíš.“
Loužička neměla daleko k slzám. „Ne! Druhý
bratře, třetí bratře, jsem ještě tak mladá, nechci se učit zpaměti ty složité
knihy! Nemůžete se mnou takhle zacházet, našemu mistrovi nahoře na nebesích by
to zlomilo srdce!“
Cheng Qian nemohl pohnout hlavou, takže se musel
otočit celým tělem. Vyslal k ní úsměv a jemným hlasem ji upozornil: „To nehrozí,
sestřičko. Mistr se k nám tehdy choval úplně stejně.“
Tím definitivně uťal Loužiččiny stížnosti.
Ignoruje kvílení své sestry, zamířil mladík rovnou do
Li Yunova pokoje. Zavřel za sebou dveře, aby je dívka neslyšela, a když se
otočil, okamžitě se za ni přimluvil: „Je jí necelých sedm, není uvěznění trochu
příliš? Ta kouzla kolem ní udělala naše císařovna, že? Copak ho někdy mistr v
Síni poslání zavřel?“
Li Yunův pokoj byl zaplněný nejrůznějšími cáry papírů
a zpřeházenými knihami. Všude se válely rozházené magické byliny a vyřezaná
zaklínadla. Po Cheng Qianových slovech vystrčil z hromady nepořádku hlavu.
„Copak ti to nedošlo? Naše sekta nemá žádnou pořádnou kultivační metodu, ale
naučili jsme se vstřebávat qi do těla zhruba stejně rychle, jako ostatní.
Přemýšlej o tom. Dřív se náš nejstarší bratr staral jen o to, jak se bavit, ale
začal úspěšně kultivovat za necelé čtyři roky. Proč si myslíš, že tomu tak bylo?“
„Neříkej mi, že je to těmi písmy,“ zavrtěl Cheng Qian nedůvěřivě
hlavou.
„Jen si nemysli.“ Li Yun někde v koutě vyhrabal
náčrtek meridiánů. Byly na něm kolečka a tečky, doplněné množstvím poznámek,
z nichž pozorovateli jen při letmém pohledu třeštila hlava. „Před pár dny
jsem si všiml, že v Písmu o čistotě a klidu našeho mistra by se mohlo
skrývat hluboké tajemství.“
Teprve tehdy si Cheng Qian uvědomil, jak neuctivě se
celé ty roky k „Písmu o čistotě a klidu,
skrývajícímu hluboké tajemství“ choval. Okamžitě se zeptal: „Jaké
tajemství?“
„To ještě nevím,“ odpověděl Li Yun s pokrčením
ramen. „Je to něco, co se v naší sektě budovalo tisíce let, copak je na to
možné tak snadno přijít? Přinutil jsem Loužičku, aby se je naučila, abych to
mohl vyzkoušet.“
Cheng Qian chvíli mlčel.
Když vyhlédl z okna, uviděl zmíněný testovací
subjekt se skloněnou hlavou, jak v kruhu ze zaklínadel se sevřenými rty
listuje malou knihou. Vypadala tak žalostně, jak to jen šlo.
Cheng Qian si povzdechl. „Dobře, stejně to není poprvé,
co nás využíváš k ‚vyzkoušení‘. Jen z odříkávání písem jí neubude, ale… co
její krev yao?“
Li Yun se otráveně poškrábal ve vlasech. „Tohle jsem s tebou
chtěl probrat. Teď je čím dál větší a ta potlačující kouzla by už nemusela dlouho
vydržet. Jestli budeme chtít vyrobit další léky, potřebuji najít bylinu Wupeng.
Hledal jsem ji už rok, ale stále se mi nedaří. Jestli to opravdu nepůjde jinak,
budu muset vymyslet, jak někoho poslat hledat mimo ostrov.“
Cheng Qian se při těch slovech usmál.
Li Yun na něj zmateně pohlédl. „Co je?“
Mladík sáhl do svého hábitu a vytáhl malý papírový
balíček, ze kterého vykukovala špička zmiňované byliny. Položil ho na stůl.
Li Yun překvapeně zamrkal. Vzal bylinu do rukou a hlas
se mu zachvěl emocemi. „Kde jsi ji vzal? Tohle je hlavní složka léků na
pohlcování energie. Pokud roste na ostrově, lidé ji museli sledovat už od
chvíle, kdy poprvé vyklíčila… Počkat…!“
„Hm, prostě jsem ji utrhl,“ mávl rukou Cheng Qian.
„Přestaň se ptát. Hlavní je, že se dá použít. A já už půjdu.“
Otočil se k odchodu, ale Li Yun ho nečekaně chytil za
rameno. Cheng Qian potlačil zasténání a bolest z toho trhnutí ho málem poslala
do kolen.
„Počkej, co se ti stalo?“ vyděsil se Li Yun.
Jak Cheng Qian v posledních letech dospíval,
vystupoval na povrch i jeho největší „zlozvyk“. Pokud se dozvěděl o čemkoliv
nebezpečném, nechal si to pro sebe a sám se o celou věc postaral, což na jeho
těle zanechávalo neustálá zranění. Pro léky si chodil jen potají a nikdy nikomu
nic neřekl, ani když o to byl požádán. Ostatní tušili, co dělá, jen díky tomu, že
se často spoléhal na Han Yuanovu schopnost doptat se na potřebné informace. Jen
tak věděli, o co se snaží, jaké k tomu má důvody a komu zase zkřížil
cestu.
„Nestalo se nic… au!“ Mladík zaťal zuby, přemohl
bolest a mírně pohnul ramenem, aby si ho Li Yun mohl prohlédnout. „Asi jsem se
špatně vyspal, a navíc jsem se při tréninku trochu namohl. Císařovně nic
neříkej, nerad bych, aby na mě dorážel…“
Říká se, že ve dne nemáte nadávat lidem a v noci duchům, pokud je nechcete přivolat. Ještě než Cheng Qian domluvil,
závěs u dveří do vnitřní místnosti se mírně pohnul a dovnitř elegantně vplul
Yan Zhengming s knihou v ruce. Vrhl na Cheng Qiana falešný úsměv: „O
kom jsi to mluvil?“
„Ehm, nejstarší bratře…“
Naštěstí se zdálo, že Yan Zhengming prozatím nemá
zájem se v téhle záležitost vrtat. Odložil starou knihu a obrátil se přímo
k Li Yunovi: „To, co jsi před chvílí zmínil – ve skutečnosti jsem se
v blízké budoucnosti opravdu chtěl vrátit na horu Fuyao. Nedávno jsem získal
jisté informace a rád bych si je potvrdil v našich starých záznamech. I
když jsou zápisy v naší Knihovně neuspořádané a neroztříděné, měli bychom
tam najít nějaké informace o dědictví naší sekty. Kromě toho…“ Mírně se
zamračil. „Když jsem minulý rok viděl, že malá Yu a ostatní docela vyrostli, a
poslal jsem je domů, požádal jsem je, aby mi doručili dopis, ale dodnes
nepřišla žádná odpověď. Ostrov Azurového draka nezakazuje posílání a přijímání
dopisů. Po tak dlouhé době žádné zprávy, možná se jim po cestě něco stalo. Chci
se vrátit domů a všechno prověřit.“
„Ale po vstupu do Přednáškové síně možná nebudeš smět
jen tak opustit ostrov,“ podotkl tiše Li Yun. „Co takhle, ať se místo tebe
vrátí Xueqing nebo Zheshi. Slyšel jsem, že Xueqing před časem získal duchovní
cítění, to znamená, že by měl být schopen Knihovnu otevřít.“
„Ne každý s duchovním cítěním může do Knihovny
vstoupit. Tehdy nás s Měďákem vedl sám mistr,“ zavrtěl hlavou Yan
Zhengming. „Zapomeň na to, s uspořádáním kultivační metody naší sekty nemusíme
spěchat. Až se jednou vrátíme, bude na to spoustu času. Nechám Xueqinga poslat
domů další dopis a zatím se vydám na horu Fuyao, abych vše prověřil.“
Zatímco o tom diskutovali, Cheng Qian se pokusil za
jejich zády zmizet. Sotva se dostal ke vchodu, dovnitř vtrhl Han Yuan a téměř
mu vrazil dveře do obličeje.
„Hej, malý Qiane, co děláš?“ Všechny hlasitě upozornil
na jeho úmysl a následně pokračoval ještě hlasitějším zvoláním: „Nejstarší
bratře, dvě skvělé zprávy!“
Yan Zhengming vrhl na Cheng Qiana ostrý pohled,
zamračeně ustoupil a mírně zvedl ruce. „Mluv pomalu, mám tvé sliny po celém
obličeji.“
Han Yuan se bezstarostně zasmál. „Uhel byl kýmsi
poražen. Obličej má nateklý jako meloun, už mu ani není vidět krk.“
Pohledy Yan Zhengminga a Li Yuna se samovolně stočily
k Cheng Qianovi. Ten si odkašlal a předstíral, že obdivuje výhled za
oknem.
Han Yuan pokračoval: „Do přístavu také připlula velká
loď. Šel jsem se tam na chvíli podívat a vypadá to, že se vrátil ten chytrák
jménem Zhou.“
Zhou
Hanzheng?
Cheng Qian nakonec upustil od svých plánů odejít.
Opřel se o dveře a mlčky poslouchal, prsty podvědomě sevřené kolem dřevěného
meče.
„Naposled se vrátil, když se poprvé otevřela
Přednášková síň, takže hádám, že se i tentokrát se musí na ostrově chystat něco
důležitého,“ pronesl Han Yuan sebevědomě. „Jestlipak tušíte, co to bude?“
děkuji za další kapitolu :)
OdpovědětVymazat