sobota 12. února 2022

Kapitola 60: Ztracená červená perla; bezděčný pohled rudý touhou 1

V tu chvíli Feng Xin, klečící za Xie Lianem, zachmuřeně promluvil. „Jeho Výsost se o tom skutečně před pár dny zmínil.“

Všechny pohledy se na něj upřely a Feng Xin pokračoval: „V poslední době Jeho Výsost korunní princ hodně přemýšlel o Nebeském průvodu. Nechtěl v programu cokoliv měnit, ale včera najednou přišel s neobyčejným nápadem skočit z věže a napodobit tak nebeský sestup. V té době byl uprostřed nácviku a nemohl odejít, takže poslal Mu Qinga, aby předal zprávu Královskému preceptorovi a požádal ho o svolení.“ Zvedl hlavu s dobře patrným hněvem v očích. „Mu Qing se vrátil a řekl Jeho Výsosti, že Královský preceptor byl informován, takže Jeho Výsost dnes jednala v domnění, že je vše domluveno. Kdo mohl tušit, že tím málem všechno zhatí!“

Všichni kultivující se na sebe podívali.

„Kdo z vás o tom věděl?“ zeptal se Královský preceptor. Jeho tři zástupci zavrtěli hlavami, takže se obrátil k Mu Qingovi a jeho zamračený výraz se změnil v hněvivý. „Mu Qingu, ty jsi tu zprávu záměrně zatajil?“ Jeho výraz dával jasně najevo, že je o Mu Qingově úmyslné sabotáži pevně přesvědčen.

Xie Lian se zamyslel, pohlédl na mlčícího mladíka, bez výrazu klečícího po straně síně a promluvil: „Královský preceptore, myslím, že muselo dojít k nějakému nedorozumění.“

Mu Qing na něj po těch slovech pohlédl a jeho výraz potemněl.

„Kdyby tu zprávu zamlčel schválně, muselo by mu být jasné, že si po skončení průvodu porovnáme informace, jeho podvod vyjde najevo a on se nevyhne trestu. Mu Qing není krátkozraký hlupák, nevymyslel by tak podlou taktiku. Kromě toho, jakou výhodu by jako duch získal, kdyby Bohem požehnaný bojovník chyběl,? Prosím, Královský preceptore, nejdřív ho vyslechni a teprve pak dělej závěry.“ Xie Lian dokončil svůj proslov a sklonil hlavu. „Pověz nám to, Mu Qingu. Co se stalo?“

Mu Qing sklopil oči a tiše řekl: „Zprávu, kterou jste mi přikázal doručit, jsem předal.“

Královský preceptor se zamračil. „Myslíš, že sami nevíme, co jsi nám řekl nebo neřekl? Kdy jsi měl tu zprávu předat?“

„Včera, hodinu po večerní lekci, když čtyři mistři odpočívali v pavilonu Názorů,1 jsem k vám promluvil zpoza okna,“ odpověděl Mu Qing.

Královský preceptor otočil hlavu ke svým společníkům a zatvářil se zmateně. „Včera, po večerní lekci? Co jsme v tu dobu dělali?“

Jen co mu ta otázka vyklouzla ze rtů, vzpomněl si a tváře mu trochu zrudly rozpaky. Ostatní tři preceptoři si nervózně odkašlali. „Vlastně nic. Jen… odpočinek. Odpočívali jsme.“

Po tom zakoktání všichni okamžitě pochopili.

Královský svatý pavilon byl místem klidného rozjímání a tréninku a kromě několika drobných her tu nebyla žádná zábava. Tou nejoblíbenější hrou bylo hraní karet.

Mohly se hrát pouze tajně, aby je u toho nikdo neviděl. Preceptoři se při pobytu v Královském svatém pavilonu už dlouho nudili a stali se na kartách doslova závislí. Když začali, zapomínali na svět kolem sebe, upadali do stavu podobnému posedlosti nebo opilosti, pohltily je emoce a rozhodně nebyli schopni vnímat cokoliv zvenčí. Pokud Mu Qing přišel v tuhle dobu, co asi tak mohli slyšet?

Jeden z preceptorů si odkašlal: „Ach, ehm, možná tam byl příliš velký ruch a tvůj hlas byl tichý, takže jsme tě neslyšeli. Nebo, ehm, jsme ti nerozuměli.“

„Opravdu jsi včera večer šel do pavilonu Názorů?“ ujistil se podezíravě Královský preceptor.

„Je to pravda,“ potvrdil Mu Qing a jako důkaz bezchybně popsal oblečení, vzhled a přízvuk strážného u brány.

Královský preceptor mu musel věřit, ale přesto se zamračil. „Jestli jsi šel do pavilonu Názorů, mohl jsi prostě předat zprávu některému z učedníků na nádvoří nebo vstoupit do síně a promluvit s námi přímo. Proč jsi to řekl venku u okna, a proč sis nenechal předání zprávy potvrdit?“

Mu Qing tiše odpověděl: „Ale já se snažil. Tento učedník prosil staršího bojového bratra, který hlídal dveře, ale z nějakého důvodu se mi tento učedník rozhodl dělat potíže. Nechtěl mě pustit dovnitř ani předat můj vzkaz a s výsměšnými slovy mě vykázal ven.“ Po krátké odmlce pokračoval: „Neměl jsem jinou možnost, takže jsem obešel pavilon Názorů z druhé strany a pokusil se předat zprávu oknem. Poté, co jsem promluvil, jsem uslyšel jednoho z preceptorů, jak řekl: ‚Rozumím, teď odejděte‘. Pochopil jsem to jako souhlas s plány Jeho Výsosti a pak jsem se vrátil.“

Preceptoři sevřeli rty a mlčeli.

Kdo by v době vzrušujícího kola karetní hry věnoval pozornost zprávám zvenku? Pokud něco zaslechli, samozřejmě okamžitě odpověděli „rozumím“, i když ve skutečnosti nejspíš ani nevěděli, odkud ten hlas přichází.

Xie Lian svraštil obočí. „Že by se stalo něco takového? Který praktikant byl takhle drzý? To má tedy odvahu, chovat se neuctivě k jednomu z mých poslů!“

Princ byl obvykle při jednání s ostatními v Královském svatém pavilonu laskavý a mírný a nikdy se nad ostatní nevyvyšoval, nicméně byl stále váženým synem krále a významným korunním princem, který dokonce ani před sochou boha neprojevoval ostych nebo plachost. V tuto chvíli sice nevypadal rozčíleně, přesto se jevil přísný a autoritativní. Všichni mlčeli a preceptoři se tvářili všelijak.

„Proč jsi mi o tom neřekl, když ses včera vrátil?“ zeptal se Xie Lian. Stále klečící Mu Qing se na něj ohlédl. „Vaše Výsosti, není třeba se záležitostí se starším praktikantem zabývat. Včera jsem nic neřekl, protože z toho nechci dělat velkou věc. Opravdu nejde o nic závažného. Kdyby se mě Vaše Výsost otevřeně zastala, poškodilo by to vaše přátelství s ostatními.“

Xie Lian rozčileně zavrtěl hlavou. „Jaké přátelství s ostatními? Takové přátelství, které použiješ k tomu, abys ostatním ublížil?“

Když to uslyšel preceptor sedící úplně na kraji, vypadal náhle ještě rozrušeněji.

Tohle všechno se stalo, protože Mu Qinga neměli rádi.

A protože se nelíbil jim, učedníci své mistry přirozeně napodobovali. Mu Qing sám nebyl zrovna sympatický, takže se často stávalo, že mu jeho spolustolovníci dělali nepříjemnosti a problémy. Sám preceptor se sice nesnažil být přímo zlomyslný, ale rozhodně si na jeho účet rád rýpl.

Feng Xin už měl dost toho, jak se Mu Qing obhajuje, a rozhodl se ozvat: „Opravdu nešlo o těžký úkol, ale ty jsi to prostě musel zkomplikovat! Kdybys tomu praktikantovi u dveří řekl, že máš doručit zprávu na příkaz Jeho královské Výsosti, měl by snad dost odvahy zastoupit ti cestu? Navíc se tě těsně před dnešním vystoupením Královský preceptor zeptal, kam Jeho Výsost zmizela, tak proč jsi mu odpověděl tak neurčitě? Nemohl jsi jasně říct, že je na vrcholku věže a čeká na začátek průvodu?

Mu Qing klidně a vyrovnaně odpověděl: „Myslel jsem, že to Královský preceptor ví, a jeho otázka mě překvapila. Ale hned potom jsem mu řekl, že Jeho Výsost vzkazuje, aby si nedělal starosti, a že průvod může bez prodlení začít, jak bylo naplánováno. Jeho Výsost tam možná v tu dobu nebyla, ale slyšelo mě mnoho dalších lidí, tak jak můžeš tvrdit, že jsem to udělal úmyslně? Že jsem schválně mlžil?“

Feng Xin na něj rozzlobeně zíral. Ale když se nad tím opravdu zamyslel, Mu Qing skutečně něco takového řekl. Jenže Královský preceptor byl příliš úzkostlivý a nechtěl dělat ukvapená rozhodnutí. Pokud se mělo ukázat na něčí chyby, opravdu nebylo co odsuzovat.

V tu chvíli se znovu ozval Xie Lian. „Dobře, dobře. Všechno je to jen nedorozumění a jedna velká smůla. Tak se přestaňte hádat.“

Feng Xin vypadal velmi nespokojeně, ale zmlkl. Byl si vědom svého postavení a neodvážil se vyvolat ve Velké síni rozruch. Královský preceptor byl rád, že se tohle téma uzavřelo, protože část viny spadala i na něj, když se nechal až příliš unést karetní hrou. Mávl rukou a povzdechl si. „Promluvíme si o tom později. Probereme, co se stalo, a vymyslíme, jak celou situaci zachránit. Vy tři jste propuštěni, jděte si svléknout kostýmy a dělejte, co je třeba.“

Xie Lian se zakřenil a zvedl se na nohy. Feng Xin s Mu Qingem se jednou řádně uklonili, než vstali a následovali odcházejícího prince. Ten už byl jednou nohou ze dveří, když uslyšel hlas Královského preceptora.

„Vaše Výsosti.“

Xie Lian se ohlédl.

„Jeho Veličenstvo král a Její Milost královna se po tobě dnes ptali. Pokud budeš mít v příštích dnech čas, zajdi za nimi.“

Princ se usmál. „Rozumím.“

Poté, co opustili Velkou síň, prošli všichni tři téměř po celé délce vrcholu hory a konečně se vrátili do tréninkového pavilonu paláce Xian Le, postaveného speciálně pro korunního prince. Xie Lian si konečně mohl svléknout svůj slavnostní oděv.

Jak již bylo řečeno, obřadní oděv Bohem požehnaného bojovníka pro Nebeský průvod musel být v každém detailu naprosto precizní. Každý záhyb, každá drobnost měla svůj význam a nic se nesmělo špatně uspořádat nebo změnit. Například svrchní oděv musel být bílý, což symbolizovalo „božskou čistotu“, vnitřní oděv červený, jako symbol „náboženské tradice“, a zlatá koruna upevňující vlasy zase symbolizovala „královskou moc“ a „bohatství“. Význam bílého peří skrytého na hrudi byl „let k výšinám“, zatímco volné stuhy lemující rukávy2 značily „všechny lidské životy“. A takhle by se mohlo pokračovat donekonečna.

Nebylo těžké si představit, jak obtížné bylo nosit i svlékat takový kostým. Jako ctihodný korunní princ to pochopitelně nemusel dělat sám. Stačilo se v té příjemné provoněné komnatě postavit a doširoka rozpažit, popovídat si s Feng Xinem a čekat, až mu jeho osobní komorník Mu Qing pomůže svléknout všechny vrstvy kostýmu.

Vnější bílé roucho kostýmu bylo velmi kvalitní, nitě jemné a precizní, lemy pošité složitým zlatým vzorem, elegantním, ale ne frivolním. V porovnání s tím byl černý oděv ducha velice prostý. Sám Mu Qing si svůj kostým ještě nesundal, měl plné ruce práce, aby svlékl Xie Liana a prsty mu cukaly, jak nenápadně ohmatával materiál toho bílého roucha.

Princ si mezitím sundal zlatou vlasovou korunku3 a rozpustil dlouhé vlasy. Posadil se na okraj postele ze santalového dřeva, aby si mohl zout sněhobílé boty a vyčkat na nové oblečení. Chvíli čekal, ale Mu Qing se k ničemu neměl, takže naklonil hlavu. „Co se děje?“

Mu Qing se okamžitě vzpamatoval. „Zdá se, že kostým je na několika místech špinavý.“

„Ach… přines ho sem, podívám se.“

Jistě, na sněhobílé látce vystupovaly dva výrazné černé otisky malých rukou. „To je nejspíš od toho malého kluka, který spadl z nebe,“ poznamenal Xie Lian, když si je prohlédl. „Vzpomínám si, že se mě chytil a nechtěl se pustit. Jeho obličej byl celý omotaný obvazy, možná někde zakopl či něco podobného. Feng Xine, prohlédl jsi ho?“

Feng Xin, který právě balil meč a dlouhou šavli, zachmuřeně odpověděl: „Ne. Vyvedl jsem ho z paláce a chtěl jsem zkontrolovat jeho zranění, jak jste žádal, ale kopl mě do holeně! Zatraceně to bolelo.“

Xie Lian se se smíchem svalil na postel a ukázal na něj prstem. „To bude tím, že jsi tak zlý. Jak jinak vysvětlíš, že pokopal jenom tebe?“

„Nebyl jsem na něj zlý!“ namítl Feng Xin ublíženě. „Ten zatracený kluk se choval jako posedlý. Hned po tom kopanci utekl, jinak bych ho zvedl za kotníky a třásl s ním tak dlouho, dokud by nevřískal strachy.“

Mu Qing obrátil v rukou bílé roucho. „Podle toho, jak byl špinavý, musel být ten kluk žebrák. Takovým stačí o někoho zavadit a už vás ušpiní.“

Xie Lian zůstal ležet a nedbale se natáhl po knize v čele postele. „Už teď mám ‚dobré‘ jméno, které se zapíše do historie nejlepším výsledkem tří okruhů kolem města. Jestli jsou šaty špinavé, tak se prostě musí vyprat.“

Po krátké odmlce Mu Qing kývl: „Udělám, co bude v mých silách, abych byl při praní opatrný.“

Princ prolistoval knihu a zastavil se na stránce, zobrazující boj se šavlí. Vybavil si vzrušující souboj na pódiu, a usmál se.

„Mu Qingu, na vystoupení jsi bojoval dobře.“

Mladík ztuhl a princ pokračoval: „Teprve dnes jsem si uvědomil, že jsi se šavlí mnohem zručnější než s mečem.“

Mu Qingův výraz se uvolnil a otočil se. Na rtech mu dokonce hrál malý úsměv. „Opravdu?“

„Ano! Ale myslím, že jsi byl trochu uspěchaný. Šavlí se nemáchá jako mečem, podívej se sem…“

Ve chvíli, kdy se téma přesunulo k bojovému umění, Xie Lian nabral dech a ponořil se do debaty ještě zapáleněji, než Královský preceptor do karet. Seskočil z postele, a aniž by si obul boty, na místě demonstroval svůj názor pomocí imaginární šavle. Mu Qing se tvářil všelijak, ale jakmile princ předvedl několik pohybů, začal ho pozorně sledovat.

Jenže Feng Xin se po princi ohnal nyní již řádně zabalenou šavlí, zahnal Xie Liana zpět na postel a vykřikl: „Když už se chceš předvádět, tak si před tím alespoň obuj boty! Jsi korunní princ! Rozpuštěné vlasy a holé nohy, taková ostuda!“

Xie Lian, který byl ze svého plného zaujetí vyrušen a zahnán na postel jako kachna do ohrady, se rozhořčil: „Dobře! Nezblázni se.“ Oběma rukama si prohrábl vlasy, aby si je mohl stáhnout, než se vrátí k přednášce pro Mu Qinga. Náhle se zamračil. „To je divné.“

Feng Xin na něj pohlédl. „Co se děje?“


1 Pavión Názorů – pavilon Sixiang, v aj překladu nepřeloženo. Sixiang znamená „myšlenka“, ale našla jsem to v kontextu třeba „bojuje za lepší svět pomocí myšlenky Mao Zedonga….“. Dovolila jsem si myšlenkový skok, že možná půjde spíš (i) o myšlenku ve smyslu „názorového učení“. Zní to lépe. Pokud se to ukáže jako chyba, opravím.↩

2 Stuhy – v textu je termín kordónové, který asi čeština nezná, resp. nepoužívá. Jsou to volné tuhé stuhy, někdy používané na kokardy (tedy v barvách státu), dříve nošené jako tenká varianta šerpy (dekorace či odznak hodnosti). Případně to slovo kordónová značí, že stuha něco ohraničuje. ↩

3 Zlatá vlasová korunka - ozdoba nasazovaná na uzel vlasů na temeni, v případě koruny výrazně zdobnější než klasická vlasová spona. Viz obrázek Xie Liana výše. ↩

v

5 komentářů:

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)