Kapitola 91: Chrám tisíce světel; temná noc osvětlená jako ve dne 1

Xie Liana by ani nenapadlo, že k tomu skutečně dojde.

Ke své smůle zareagoval podvědomě a pohárek si bez rozmýšlení vzal. Teprve potom ztuhl. Pohlédl na muže s dosud nataženou rukou a v tu chvíli obě strany oněměly a zůstaly na sebe nechápavě zírat – pohárek mu podal Ming Yi.

Ukázalo se, že pohárek s vínem se předtím dostal do ruky Shi Qingxuan, které přišlo nad míru zábavné podat ho Ming Yimu. Ten však byl plně zaměstnán cpaním se a popíjením vlastního vína, takže se ani neobtěžoval vzhlédnout a náhodně ho podal dál. Teprve po předání pohárku si uvědomil, co udělal, a překvapeně strnul. Navíc přesně v tu chvíli hřmění ustalo.

Přestože pohárek obdržel Xie Lian, oči všech se přesunuly k Feng Xinovi a Mu Qingovi. Nebylo těžké pochopit proč – o samotném princi už nebylo v říši smrtelníků slyšet celých osm set let. Kdyby se to odehrálo dříve, pochopitelně by existovala spousta divadelních her zobrazujících jeho hrdinství, ale ty už dávno pohltil čas. Dnes už by si nikdo nezvolil tak slavnostní den k tomu, aby postavil jeviště jen kvůli uvedení hry pro korunního prince Xian Le. Pokud by se hrála hra, ve které by vystupoval, pak by to muselo být dílo s Feng Xinem nebo Mu Qingem v hlavní roli.

V hrách psaných v říši smrtelníků pro tyto dva nebeské úředníky se občas postava „Xie Liana“ objevila, obvykle jako jejich protipól, vedlejší charakter nebo proto, aby hra dostala větší spád. Někteří ho dosadili do role padoucha a vymýšleli zápletky o tom, jak šikanoval osamělého a opuštěného Mu Qinga, nebo jak princ připravil Feng Xina o jeho milou. Kdyby se takové hry skutečně hrály na Hostině středu podzimu, bez ohledu na Xie Lianovu roli by si to zbytek publika určitě užil. Xie Lian svíral v ruce malý jadeitový pohárek a několik nebeských úředníků na něj naléhalo:

„Vaše Výsosti, do toho, do toho! Vypijte ten pohár!“

Přidalo se několik dalších, ale zpovzdálí se ozval Feng Xinův hlas:

„Jeho Výsost nemůže pít.“

Dav byl stále neklidnější.

„Jen jeden pohár! To mu nic neudělá!“

Jun Wu si dosud mlčky podpíral rukou spánky, ale teď se narovnal, jako by se chystal zasáhnout.

Vedle Xie Liana se ozvala Shi Qingxuan. „Dokážeš to nebo ne? Ne že by na tom záleželo, když tak ti pomůžu hodit sto tisíc zásluh, abys zatáhl závěsy.“

Xie Lian se bál, že za něj Vládce větru opravdu jen tak impulzivně vyhodí sto tisíc zásluh. Byla to sice velkorysá nabídka, ale nebylo by to správné. Kromě toho už stejně viděl skoro všechny hry, které o něm byly napsány, a o nic velkého nešlo.

Proto spěšně odpověděl: „To je v pořádku, jeden pohárek není problém.“

Vzápětí víno jedním douškem vypil.

Jemný nápoj mu vnikl do hrdla. Místo, kudy tekutina protekla, bylo nejdřív chladné a hned na to se zahřálo. Princi se zatočila hlava, ale vytříbená chuť nápoje tu závrať vmžiku zahnala.

Závěsy kolem malého pavilonu se pomalu zvedly a dav nebeských úředníků přesunul pohledy k jevišti, připravený se soustředit na hru.

Pohled na jeviště všechny překvapil. Stáli tam dva muži. První byl silně nalíčený muž v bílém, upravený tak, že vypadal zaprášený a ošlehaný větrem. Na zádech měl bambusový klobouk, takže se bezpochyby muselo jednat o Xie Liana. Druhý muž v rudém hábitu měl vlasy černé jako havran a jasné zářivé oči, díky nimž působil opravdu úchvatně. „Xie Lian“ zrovna sundával hada omotaného kolem paže jeho druha, ale muž v červeném mu ho okamžitě vytrhl, odhodil ho stranou a dál držel „Xie Liana“ za ruku, aniž by měl v úmyslu ho pustit. Při pohledu na tu scénu měl pocit, jako by se mu do srdce prudce zabodl nůž.

Přítomní nebeští úředníci byli tou zajímavou podívanou ohromeni a neméně ohromený byl i Xie Lian sám. Dokonce i Jun Wu, sedící v čele hostiny, se pobaveně zasmál:

„Co je to za hru? Zdá se, že ji tu ještě nikdo neviděl.“

Ling Wen okamžitě poslal nějaké podřízené zjistit víc, a tak mohl zanedlouho odpovědět: „Ta hra se jmenuje ‚Dobrodružství v království Ban Yue‘. Je nově napsaná, ještě nikdy nebyla uvedena, dnes večer se v říši smrtelníků hraje poprvé.“

Shi Qingxuan se obrátila na Xie Liana. „Pravděpodobně ji napsali ti obchodníci po svém posledním návratu z království Ban Yue. Myslím, že zásluhy ke spuštění závěsů nebudou potřeba.“

Xie Lian to nekomentoval. Běžní lidé se o záležitostech Ban Yue opravdu mohli dozvědět pouze od těchto obchodníků. Vzpomněl si, že v karavaně byl i chlapec jménem Tiansheng, který dokonce říkal něco v tom smyslu, že ho bude z vděčnosti uctívat, takže tahle hra možná vznikla na jeho objednávku Jenže Tianshengovi své jméno neřekl a vzhledem k jeho mládí by měl minimální šanci celou věc uskutečnit.

Nebeským úředníkům se sice nedostalo hry, jakou očekávali, ale o to víc byli z představení před sebou vzrušení. Koneckonců, pokud byly zvěsti pravdivé, potom role muže v červeném nepatřila nikomu jinému než Hua Chengovi!

V říši smrtelníků se hrálo mnoho her o Karmínovém dešti dotýkajícím se květu. Obvykle to bývala témata jako „Rudý démon spálil chrámy třiatřiceti bohů a ani Nebesa mu v tom nezabránila“ nebo „Karmínový déšť dotýkající se květu na hlavu porazil bojové i civilní bohy“ a tak dále, zkrátka příběhy, které nebeské úředníky přiměly ronit slzy a které rozhodně nikdo z nich netoužil sledovat do konce. Jenže tentokrát byl hlavním hrdinou Xie Lian, a protože ho jen málokdo z bohů bral jako „jednoho z nich“, neměl se sledováním nikdo problém. Ostatně ztvárnění hry bylo mistrné, výprava znamenitá a herci mimořádně dobře nalíčení – vskutku skvělé dobrodružné dílo. Proto si mnoho diváků hru tajně užívalo a při sledování to komentovali:

„Je to pravda? To musí být vymyšlené, Hua Cheng by takhle nikdy s nikým nemluvil!“

„Nesmysl, naprostý nesmysl!“

„Za koho v té hře Hua Chenga mají? Probuďte se, to přece není romantická hra! U bohů, taková troufalost!“

I Xie Lian hru pozorně sledoval, vždyť byla nakonec napsána speciálně pro něj. Objektivně řečeno to nebylo špatné. Herci vypadali pěkně a příběh byl dobrý, jen měl jako jeden ze zobrazených aktérů velmi, velmi malou výtku: oba hrdinové se zdáli být až příliš blízcí.

Ten, který hrál jeho samotného, byl opravdu schopný herec. Přesto pokaždé, když otevřel ústa a pronesl své „San Langu“, jakkoliv jeho tón nekolísal a nebyl plný touhy, jako když „Vládce větru“ předtím použil na „Vládce vody“ oslovení „miláááčkuu“, Xie Liana to podivně znepokojovalo. Také se zdálo, že je tam až příliš mnoho drobných gest: zachycení za ruce, objímání ramen, nesení… prostě tu bylo něco špatně.

Jenže když se nad tím zamyslel, skutečně oslovoval San Langa tímhle tónem, dokonce i ta intimní gesta skutečně proběhla. Tehdy mu na tom nepřipadalo nic špatného, a technicky vzato na tom nebylo nic špatného ani teď. Ostatní nebeští úředníci hru sice nahlas odsuzovali jako nesmysl, ale přesto ji sledovali s rozšířenýma očima a nejspíš si ji opravdu užívali. Xie Lian tváří v tvář jejich nadšenému zájmu mlčel.

Během představení se náhle Shi Wudu zeptal: „Kdo jsou ti dva malí sluhové vzadu na scéně?“

Při slovech o sluzích Feng Xin s Mu Qingem nenápadně ztuhli.

„To nejsou sluhové,“ odpověděl Ling Wen „Měli by to být dva mladší bojoví úředníci ze Středního dvora. Byli jmenování palácem Nan Yang a Xuan Zhen, aby s tou záležitostí Jeho Výsosti pomohli.“

Že by tyto dva paláce skutečně poslaly své lidi na pomoc Xie Lianovi, to bylo opravdu mimořádné, navenek stejně neuvěřitelné, jako kdyby Pei Ming odmítl dvoření nějaké krasavice. Nebeští úředníci se otočili jako jeden muž.

Ling Wen dodal: „Nabídli se dobrovolně.“

Xie Lian se usmál. „Zapomněl jsem se zeptat, jak se Nan Fengovi a Fu Yaovi daří? Jak to, že jsem je tu dnes na hostině neviděl?“

„Nan Feng je…“ začal Feng Xin.

„Fu Yao je ve vazbě,“ řekl v tu chvíli Mu Qing.

Feng Xin okamžitě kývl. „Ano, Nan Feng je také ve vazbě.“

Xie Lian reagoval jen tichým „och“ a zeptal se: „Oba jsou zavření? To je ostuda.“

Během jejich hovoru opona té vzrušující hry spadla. Ačkoli všichni usoudili, že ji napsal nějaký neznalý věřící s obscénními úmysly, sledování Hua Chenga v takové roli bylo velmi zábavné a dav úředníků vesele tleskal. Nicméně tu stále byla záležitost vypovězení Pei Sua, které proběhlo právě díky událostem v průsmyku Ban Yue, takže po skončení zábavy se někteří bohové otočili k Pei Mingovi.

„Jak se daří vašemu Malému Peiovi, generále Peii?“ zeptal se Shi Wudu.

Pei Ming si nalil pohárek, napil se a zavrtěl hlavou. „Jak si vede? Nemá srdce na správném místě, takže už mě nezajímá.“

Shi Qingxuan se neudržela a zavtipkovala: „A kde je podle generála Peie to správné místo pro jeho srdce? Budoucnost Malého Peie je důležitá, ale budoucnost malé dívky se nepočítá?“

Její tón byl tak neuctivý, až na ni Shi Wu pohlédl.

„Shi Qingxuan, dávej si pozor na své způsoby!“

Shi Qingxuan okamžitě pokorně sklonila hlavu. Pei Ming se v reakci na to zasmál.

„Vládce vody, tvůj bratříček je docela odvážný. Jen ty ho dokážeš zkrotit. Zahráváním si se mnou nic neriskuje, ale pokud by si v budoucnu vybral za cíl někoho méně shovívavého, už by mu to i přes tvou osobu nemuselo tak snad no projít.“¹

Shi Wudu otevřel vějíř a pokračoval v poučování svého mladšího bratra: „Slyšel jsi, co říkal generál Pei? A kolikrát ti musím říkat, abys pořád nechodil venku v téhle podobě, je to ostuda. Je mi jedno, jaký vzhled se ti líbí, ale když jsi venku, používej ten pravý!“

Shi Qingxuan svou podobu dámy vášnivě milovala, ale neodvážila se mu odporovat, protože netoužila po dalším kázání.

Xie Lian si pomyslel: „Vládce větru říká, že se svého staršího bratra nebojí, ale nezdá se, že by to byla tak úplně pravda.“

Shi Wudu nakonec ukončil přednášku slovy: „Co když narazíš na někoho, kdo má nejen silnou duchovní moc, ale dokáže chovat silnou zášť, právě jako generál Pei?“

Ling Wen se suše zasmál a Pei Ming málem znovu vyprskl víno.

„Vládce vody! Jestli v tom budeš pokračovat, ukončím naše přátelství!“

Poté, co skončila soutěž a hodování, přišlo uprostřed všeho toho družení a navazování známostí na řadu závěrečné dějství večera, totiž Bitva lampiónů.

Na Nebeském dvoře zhasly všechny svíčky a lampy, takže kromě měsíčního světla zavládlo šero. Hostina se konala poblíž jezera, a když se mraky na hladině rozplynuly, skrze průzračnou hladinu vody bylo vidět hlubokou, temnou říši smrtelníků.

Bitva lampiónů byla soutěží o to, který nebeský úředník získá od svého největšího chrámu nejvíc Lampiónů požehnání. Jeden takový lampión bylo těžké koupit i za tisíc zlatých a bylo téměř nemožné jej uhasit. Pořadí v Bitvě lampiónů se počítalo od nejnižšího počtu k nejvyššímu. Lampióny obětované věřícími toho, kdo byl na řadě, se vznášely skrze jezero k nebesům a rozjasňovaly dlouhou, krásnou a slavnostní noc.

Palácová síň Nejvyššího boha měla letos devět set šedesát jedna lampiónů, to byl počet blížící se tisícovce a také číslo, kterého ještě nikdo v historii nedosáhl. Nebeští úředníci byli přesvědčeni, že příští rok tu hranici tisícovky překoná, ale o to nešlo. Pokud bylo první místo předem jasné, ztratilo svůj význam, takže byl Nejvyšší bojový bůh ze soutěže automaticky vyřazen.

Hloupé bylo, že první byla v Bitvě lampiónů uveden Vládce deště. Když Xie Lian viděl, jak její jeden jediný malý Lampión požehnání nejistě stoupá oblohou, jako by bloudil, skoro pojal podezření, že se možná opravdu opil. Nebylo přece možné, aby Vládce deště získala tak malý počet!

Aby se ujistil, že vidí správně, zeptal se na to Shi Qingxuan.

„Ano,“ odpověděla Shi Qingxuan. Je opravdu jen jeden, a ke všemu ho zaplatil býk z domácnosti Vládce deště, aby měla na hostině alespoň nějakou tvář.“

Dávat oběti sám sobě? Jak důvěrně známý pocit. Xie Lian se zamyslel. Vládce deště ovládlaa  počasí a byl vlastně bohem zemědělství.

„Je to proto, že uctívači Vládce deště jsou většinou farmáři a nemají na oběti prostředky?“ hádal

„Vaše Výsosti, máš o farmářích špatnou představu,“ odpověděla Shi Qingxuan. „Spousta zemědělců je zámožných, víš? Je to jen proto, že Vládce deště řekla, že je lepší farmařit než plýtvat penězi na obětiny, takže mu jeho následovníci vždy místo toho přinášeli čerstvé ovoce a zeleninu.“

 Xie Lianovi to přišlo nesmírně obdivuhodné. „To je úžasný nápad!“

Shi Qingxuan pokračovala: „A Vládce deště ještě řekla, že se nemá ničím plýtvat, takže si věřící obvykle po několika dnech berou své obětiny zpět, aby je snědli.“

„Och.“

Na začátku soutěže byly všechny výsledky nízké, lampiony totiž patřily níže postaveným úředníkům a tak jejich počet nikdy nepřesáhl deset kusů. Nikdo zatím pořadí nesledoval. Jak však bitva pokračovala a světlo lampionů bylo stále jasnější, přibýval i zájem diváků. Postupně bylo potřeba pověřeného nebeského úředníka, který oznamoval počet, jinak by lampiony, vznášející se tak těsně u sebe, nebylo možné sečíst. Xie Lian vůbec netušil, kdo je zrovna na řadě, a tak se k pořadí nevyjadřoval. Místo toho se mohl soustředit na ocenění nádherné scenérie světel prozařujících temnou noc a v tichosti poslouchal ostatní komentující. On sám měl pocit, že vlastně není co řešit. Po době, kdy by dohořely dvě vonné tyčinky, konečně nastal čas velkého finále. Na Slavnosti středu podzimu začal boj o první desítku.

Na jejím konci vyhlásil pověřený hlasatel:

„Palác Qi Ying, čtyři sta dvacet jedna lampionů!“

Quan Yizhen už dávno hostinu opustil, takže se ostatní úředníci po vyhlášení jeho pořadí ani neobtěžovali maskovat mlasknutí. Bojový bůh Západu byl sice mladý, ale rozhodně s ním bylo třeba počítat.

Pro úředníky, kteří byli na Nebesích podobně dlouho jako on, bylo už pouhých dvě stě lampiónů úspěchem, ale Quan Yizhen ten počet více než zdvojnásobil. Dokonce ani Lang Qianqiu, který povýšil dříve než on, takového úspěchu nedosáhl. S takovou silou bylo potřeba počítat. Xie Lian však cítil, že mladý bůh není na Nebesích nijak dobře přijímán, protože ten počet u nikoho kromě něj a Shi Qingxuan nevzbudil upřímný zájem.

Další, palác Vládce země, získal čtyři sta čtyřicet čtyři lampiónů. Ming Yi usrkl dva doušky polévky a jinak nehnul ani brvou. Shi Qingxuan byla nadšenější než on a opakovaně pronášela: „Mělo to být víc, ano, víc!“ Nikdo jiný si s Vládcem země nebyl příliš blízký, a tak jeho úspěchu jen zdvořile zatleskali. Brzy na to byla vyhlášena sama Shi Qingxuan – palác Vládce větru získal pět set dvacet tři lampiónů. 

Oblíbenost jednotlivých nebeských úředníků se dalo snadno poznat, protože jakmile byly vyhlášeny lampióny Vládce větru, Shi Qingxuan se ani nestačila nadechnout a ode všech stolů už zněl potlesk a volání „Gratulujeme!“ a „Jak se dalo čekat!“

Shi Qingxuan neskrývala pýchu. Radostně zavolala na Shi Wudua: „Bratře! Letos jsem osmá!“

Chovala se jako dítě, dožadující se odměny poté, co bylo učitelem pochváleno. Xie Lian se nemohl ubránit úsměvu.

Avšak Shi Wudu jí však místo toho vynadal: „Vždyť je to jen osmé místo, z čeho máš takovou radost?“

Jeho slova byla neskutečně arogantní. Celý Nebeský dvůr byl plný velkých osobností a slavných jmen, přesto z Shi Qingxuaniných pěti set Lampionů požehnání, které se umístily na tak vysokém místě, udělal „jen osmé místo“. Za co pak podle něj stáli ti, kteří se umístili níže? Musel si být své arogance vědom, ale stejně ta slova pronesl. Shi Qingxuan poklesla tvář.

Shi Wudu poplácal vějíř a neochotně dodal: „Ale máš víc lampiónů než loni. Příští rok to musí být ještě lepší.“

Shi Qingxuanin výraz se rozzářil a ona se znovu rozesmála. Ze všech kolem se nedočkala reakce jen od Ming Yiho, který se bezstarostně cpal a neměl na nějaké gratulace čas. Shi Qingxuan ho dvakrát plácla a požádala ho, aby své opomenutí napravil. Ming Yi ji však zcela ignoroval a raději dál hltal večeři. Shi Qingxuan se začala svého blahopřání rozhořčeně dožadovat a Xie Lian vedle nich se málem udusil smíchy.

Další byl na řadě palác Ling Wen, pět set třicet šest lampionů.

Ling Wen byl povařován za číslo jedna mezi všemi civilními bohy. Z těch mu však gratuloval jen málokdo, místo toho k němu s blahopřáním mířili spíš bohové bojoví. Xie Lian mu tleskal ze svého místa a Shi Wudu a Pei Ming po něm místo toho požadovali uspořádání oslavné hostiny. Na druhé straně však bylo slyšet reptání ostatních nebeských úředníků – stěžovali si, že Ling Wen ovlivňuje počet věřících svou mužskou formou, že podkuřuje bojovým bohům, protože jsou mezi lidmi momentálně oblíbenější, že si na ostatní civilní bohy nenajde čas, že pořádá množství hostin, na které pak chodí jako „dámský doprovod“…

Xie Lian zavrtěl hlavou a myslel na jedinou věc – mezi nebeskými úředníky není snadné být ženou.

Za Ling Wen následovaly paláce Nan Jang a Xuan Zhen s počtem pět set sedmdesát dva a pět set sedmdesát tři. Mu Qing vypadal spokojeně, zatímco Feng Xin se netvářil nijak, zkrátka zachovával zdánlivou lhostejnost. Xie Lian byl zmatený – jak je možné, že měli tak podobné výsledky? Byla to příliš velká náhoda. Tiše se zeptal Shi Qingxuan a vyšlo najevo, že za to mohl jejich podobný původ, podobná moc a sousedící území. Díky jejich nepřátelským vztahům věřící na obou stranách soupeřili o vítězství a přísahali, že ať už druhá strana nabídne kolik chce lampionů, oni musí alespoň jeden přidat. Nešlo jim o celkové vítězství, jen o porážku toho druhého. Neštítili se ničeho a každý rok tak zažívali porážky i vítězství. Letos palác Xuan Zhen na poslední chvíli zapálil ještě jeden lampion a nad palácem Nan Yang tak zvítězil. Věřící se chovali, jako by vyhráli válku, a bláznivě oslavovali.

Xie Lian si nemohl pomoci a pomyslel si: „Neměli by ti lidé místo vzájemných bojů raději jít domů a slavit? Vždyť je přece Svátek středu podzimu!“²

Další byl palác Ming Guang, pět set osmdesát lampionů.

To bylo docela působivé číslo. Přesto se Pei Ming netvářil nijak potěšeně, vždyť ve srovnání s předchozím rokem byl počet jeho Lampionů požehnání nižší. Bylo to i díky dozvuku událostí, které se staly jeho zástupci generálu Pei Suovi, kvůli kterým letos přišel skoro o sto lampionů. Nebýt Pei Mingova stabilního postavení, bylo by jich ještě méně. Shu Wudu, ani Ling Wen mu proto negratulovali, místo toho ho jen poplácali po ramenou.

Až dosud byly počty Lampionů požehnání nebeských úředníků velmi blízko u sebe. Dělilo je jen deset či dvacet a nikdo nad nikým příliš nevyčníval. Xie Lian nad tím zrovna přemýšlel, když vyvolávač hlasitě vykřikl:

„Palác Vládce vody, sedm set osmnáct lampionů!“

Zašumělo to údivem.

Jakmile se z toho čísla nebeští úředníci vzpamatovali, doslova se strhla rvačka o to, kdo bude moci poblahopřát jako první. Shi Wudu ani nevstal, tvářil se, jako by to na něj nedělalo žádný velký dojem a že se to vlastně rozumí samo sebou. Byl to pravděpodobně druhý nebeský úředník, který se za posledních několik století přiblížil Nebeskému císaři.

Od doby Xie Lianova prvního povznesení už uplynulo příliš mnoho času. Tehdy se lampiony požehnání mezi lidmi sháněly obtížněji, takže se výsledky nedaly srovnávat. Říká se však, že „zatímco ptáci jsou ochotni zemřít pro potravu, člověk dokáže zemřít pro peníze.“ Vítězství „Boha peněz“ nebylo překvapivé, protože láska lidí k penězům byla stále stejná.

Shi Qingxuan byla ještě nadšenější, než kdyby těch sedm set luceren dostala ona. Silně tleskala a křičela na Xie Liana: „To je můj bratr! To je můj bratr!“

Princ se zasmál. „Já vím, je to tvůj bratr.“

Na hostině se jediný Ming Yi stále věnoval pouze jídlu. Popravdě řečeno, Xie Lian věřil, že ze všech ostatních jen on bere slovo „hostina“ doslova a účastní se jen kvůli pohoštění. Působil dojmem, že ho jeho role špióna ve Městě duchů tak vyhladověla, takže se dnes snaží nacpat si žaludek až po okraj. Když si Xie Lian vzpomněl na jídlo pouličních prodejců ve Městě duchů, měl pro něj naprosté pochopení. Mimoděk ho napadlo, jestli se Hua Cheng také někdy prochází ulicemi svého města?

Posledním součtem lampionů byla záhada pořadí konečně vyřešena. Nebeští úřednici si užili sledování zábavných divadelních her, pobavili se v družném hovoru a nyní se plně spokojení chystali k odchodu. Náhle se však Shi Wudu zamračil, zaklapl vějíř a nahlas pronesl: „Počkejte.“

Kdyby tohle „počkejte“ pronesl kdokoliv jiný, pravděpodobně by to ignorovali. Jenže Shi Wudu nebyl bezdůvodně známý jako „Vodní tyran“. Byl jako zrozen k vydávání rozkazů, takže jakmile otevřel ústa, ostatní nemohli jinak než poslechnout. Všichni se tedy zmateně posadili zpět na svá místa.

„Nejlepších deset je za námi, co chce Vládce vody ještě řešit?“

„Chce snad rozdat nějaké zásluhy?“ podivil se Xie Lian.

„Nejlepších deset je za námi?“ promnul si Shi Wudu vějíř.

Nikdo netušil, co tím myslí, ale Shi Qingxuan náhle vykřikla.

„Ne! Ne, ne a ne! Nejlepších deset není za námi! I když počítáme i palác Nebeského císaře, zatím jich bylo vyhlášeno jen devět!“

Do všeobecného ohromení se začalo ozývat mumlání:

„Jen devět?“

„Opravdu, teď jsem to spočítal a je jich jen devět!“

„Copak je tu někdo s vyšším počtem než Vládce vody?“

„Cože? Kdo by to měl být? Nikoho takového neznám!“

V tu chvíli se temná noc rozjasnila světlem jako ve dne.

To světlo pocházelo od lampionů.

Jako obrovská hejna ryb plujících soutěskou do moře se oblohou pomalu vznášely nespočetné lampiony.

Třpytily se a zářily v temné noci, zářivé a oslnivé jako nějaký velkolepý sen. S nesmírnou krásou rozjasnily zčernalou říši smrtelníků. Tváří v tvář tak úchvatnému pohledu nedokázal nikdo ani promluvit. Bohové zatajili dech a jejich slova utichla.

Xie Lian sledoval tu podívanou v němém úžasu. Dech v hrdle se mu zadrhl a on zůstal jako omráčený. Teprve po nějaké době si uvědomil, že je něco jinak.

Oči všech nebeských úředníků se upíraly na něj. Ukázalo se, že vyvolávač zvedl třesoucí se ruku a ukazuje přímo na něj.

Xie Lian se zmateně rozhlédl. „Co se děje?“

Nikdo neodpověděl, a tak Xie Lian pomalu ukázal na sebe. „…Já?“

Shi Qingxuan ho plácla po rameni. „Ano. Ty.“

Princ byl v šoku a stále nechápal. „Já co? Co já?“

Vyvolávač několikrát hlasitě polkl a nakonec promluvil.

Stovky přítomných nebeských úředníků mohly slyšet jeho hlas chvějící se nedůvěrou.

„Chrám Tisíce světel,³ palác korunního prince, tři… tři… Tři tisíce lampiónů!“

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

---

1 Z tohoto rozhovoru si myslím, že v předchozí kapitole, kde Pei Ming dostal okurkovou sprchu, by mluvil se Shi Qingxuan navzdory její ženské podobě jako o „něm“ právě proto, že mu tím dává najevo pohrdání.  Ale už to tak nechám. V reakci na to nechám Shi Wudua při jeho kázání také používat mužský rod. Jak matoucí! ^↩

2 Svátek středu podzimu je chvílí rodinných setkání, tak proto ten údiv. ^↩

3 V aj překladu je použit čínský název Qiandeng, ale popravdě nevidím důvod, proč tady nepoužít překlad, když pak s jeho významem zbytek textu pracuje. Je krátký, úderný a velmi poetický. ^↩