Kapitola 65: Jaký je tvůj srdeční démon?

Černý drak zaryčel bolestí, až se země zachvěla. Husté tmavé mraky začaly klesat a vzápětí se rozpršelo. Déšť byl jako kyselina a veškerá zeleň jim doslova umírala přímo před očima. Za okamžik nezůstalo v okolí ani stéblo trávy. Cheng Qianova postava se v temných mracích skoro ztrácela.

Nian Dada překvapeně vykřikl. Koneckonců byl jen obyčejný venkovský kultivující a teď neměl ani odvahu celou scénu dál sledovat. Liulang oproti tomu prudce vzhlédl, vykročil a chystal se vyjít z ochranné kupole Pětibarevného kamene. Tang Zhen ho stáhl zpět.

Liulangova znetvořená tvář se skrývala pod maskou. Po mladém muži, který kdysi se svým otcem přišel do údolí Mingming, už nebyla ani památka, dokonce i jeho hlas byl teď tichý a chraplavý a skřípal jako ocel. Byla v něm slyšet bolest: „Starší, já…“

Tang Zhenův hlas byl naproti tomu neuvěřitelně chladný: „Zapamatoval sis jen pár kultivačních triků základní úrovně, nemáš dokonce ani duchovní cítění. Nejsi víc než hmyz! Tenhle boj s tebou nemá nic společného!“ 

Liulang vážně odpověděl: „Starší Cheng mi zachránil život, je mou povinností prokázat svou odvahu a jeho laskavost mu oplatit.“

Tang Zhenova odpověď byla nemilosrdná: „Tvoje odvaha je dobrá jen k tomu, abys démonovi vycpal mezeru mezi zuby. Jak tím Cheng Qianovi pomůžeš?“

Liulang prudce sevřel pěsti.

Aniž by na něj pohlédl, Tang Zhen zmírnil svůj tón: „Při hledání Tao narazíš na nespočet obtíží a vždy ti půjde o život. Ale ať už jde o laskavost nebo pomstu, musíš mít nejdřív schopnosti a dovednosti, abys je mohl oplácet. Jinak jsou to jen prázdná slova.“

„Ale…“

Tang Zhen nevypadal, že by si o Cheng Qiana dělal sebemenší starosti. „Jen se podívej.“

Cheng Qian se v obklopení černé mlhy cítil ztracený, navíc záplava temné energie kolem něj uvěznila jeho zlaté jádro. Dech se mu zasekl v hrudi a málem se zřítil ze vzduchu.

Jeho srdce, tolik let klidné, narušila temná mlha plná démonické síly. V tu chvíli jako by ho znovu naplnila bezmoc, kterou pociťoval v mládí. Znovu ožily všechny úspěchy a zklamání jeho života, všechna setkání a odloučení, ožila i krutá bolest, kterou zažíval uvnitř Nefritu zhušťujícím ducha. Hlas v jeho srdci jako by se ptal: „Opravdu necítíš žádnou nenávist?“

Na povrch vystoupila prudká zášť k jeho rodičům. Hluboko v srdci si stále uchovával vzpomínku na všechno zanedbávání a ponížení, které zažil jako dítě. Kde by se s takovou povahou vzalo osvícení, dovolující mu zapomenout na minulost?

Opravdu nechoval žádnou nenávist ani vůči Han Yuanovi, který mu holou rukou vytrhl srdce z hrudi?

Vždyť mu to neodpustil ani Yan Zhengming, který neměl v povaze nenávidět, tak jak by to mohl dokázat on sám?

Plynuly všechny následující roky tak klidně, protože se změnil a dokázal se odpoutat od veškeré nenávisti? Nebo ji jen ignoroval proto, že mu Tang Zhen na čtyřicet devět let odstranil vzpomínky?

Černá mlha se mu před očima zformovala do podoby Han Yuana, který se na něj jemně usmál. „Malý bratříčku, vždycky jsi dokázal oklamat sám sebe i ostatní. Konečně ses rozhodl být upřímný?“

Cheng Qianovi zacukal koutek očí. Na okamžik nedokázal říct, jestli má před sebou srdečního démona nebo opravdového Han Yuana, pochopil však, že jeho neotřesitelná duševní vyrovnanost dostala trhliny. A vzápětí se zhroutila jak domeček z karet.

Han Yuan s významným pohledem řekl: „Malý bratříčku, nebýval jsi takový pokrytec. Nikdy ses nepřetvařoval, ani když jsi někoho nenáviděl, tak proč teď svou nenávist skrýváš? Čeho se bojíš? Konfliktů v sektě? Pochybností v srdcích ostatních? Nebo máš strach, že odhalíš svou malichernost a zničíš obraz, který jsi pro ostatní vytvořil?“

„Zmlkni,“ přerušil ho chladně Cheng Qian. „Jakým právem mě vyslýcháš? To ty jsi to před lety celé začal. I když jsi byl ovlivněný Malováním duší, jen ty sám ses rozhodl sejít na cestu démonické kultivace. To ty ses dopustil všech těch ohavných hříchů! Máš ještě tu drzost rozebírat můj osud?“

Han Yuan se na okamžik zarazil, protože tak příkrou odpověď nečekal.  

Cheng Qianův hněv vzplál bez varování. Zaťal zuby a bez ohledu na obrovskou bolest na hrudi rozproudil násilím svou stagnující duchovní sílu zpět do pohybu. Energie v meridiánech se rozproudila a smetla démonickou auru kolo něj.

Co by ho mohlo v životě zastavit, kromě klece, kterou si sám vybudoval?

Nemusel ani použít Mrazivé ostří, prostě jen rozzlobeně uhodil Han Yuana do tváře a vykřikl: „Ty si myslíš, že ti to nezazlívám?“

Facka dopadla s hlasitým plesknutím a ohromila oběť stejně jako jejího útočníka.

Cheng Qian byl přesvědčen, že osoba před ním je jen iluzí srdečního démona, a udeřil, jen aby si vybil vztek. Nečekaně trefil toho pravého.

Okamžitě si vzpomněl, co říkal Tang Zhen o „používání svého těla jako nástroje“ a „kultivaci srdečního démona do draka“. Oči se mu nevěřícně rozšířily. „Ty jsi opravdu Han Yuan?“

Han Yuan se držel za tvář a chvíli vypadal nechápavě. Vzápětí vyprskl smíchy: „Malý bratříčku, tolik jsem ti ublížil a ty jsi přesto tak slepý. Ani nepoznáš viníka, když stojí přímo před tebou!“

Cheng Qian svíral Mrazivé ostří a ruka se mu lehce chvěla. „Takže to ty jsi vstoupil do věže Šarlatového ptáka, ty jsi ten démonický drak a ty jsi ten, kdo chce kost yao z naší sestry?“

Han Yuan sepjal ruce za zády. „Kost Nebeského yao je zlá věc. Co dobrého by jí přinesla, kdybych ji nechal v jejím těle? Jen by každých pár let trpěla. Je mnohem lepší tu nešťastnou věc odstranit a dát ji mně. Už jsem stejně prokletý. Vzhledem k naší společné minulosti bych mohl být při vytahování kosti milosrdný a ušetřit její život.“

V Cheng Qianovi se jako přílivová vlna vzedmula duchovní síla. Z končetin mu prosakoval ledový chlad a jeho aura prolomila démonickou energii kolem něj. Mezi zaťatými zuby ucedil: „Proč se raději nezeptáš, zda já ušetřím tebe?“

Jakmile to dořekl, Mrazivé ostří se jasně rozzářilo a zahnalo zbytky černé mlhy.

Han Yuan okamžitě přijal dračí podobu, ale i tak musel s mácháním křídel ustoupit.

Všepohlcující temnotu roztrhala oslepující záře meče. Na noční obloze se znovu ukázala Cheng Qianova postava. Sekl mečem směrem ke vzdalujícímu se dračímu tělu, oblohou to zahřmělo a v tu chvíli nikdo nepochyboval, kdo z těch dvou má navrch.

Souboj muže a draka zahalily mraky. Byli tak těsně propleteni v boji, že splývaly dokonce i jejich stíny.

Tang Zhen odtáhl Liulanga dál a potřásl hlavou. „Venku zuří takový souboj a uvnitř bojuje Nebeský yao. Tohle místo nemůže vydržet, určitě se zřítí.“

Jako by to svými slovy přivolal, protože v tu chvíli se hostinec s hlasitým rachotem zhroutil.

Zvedající se oblaka prachu prozářilo rudé světlo. Gigantický šarlatový jeřáb, uvězněný v poli rumělky, se ukázal v celé své kráse. V kostech mu zapraskalo, když byla aura yao potlačena Yan Zhengmingovým mečem.

Nian Dada ohromeně vydechl. „Takže tohle je Šarlatový jeřáb? Být v jeho kůži se zdá docela těžké.“

TangZhen ustoupil o půl kroku dozadu, chvíli si Loužičku prohlížel a pak zamračeně řekl: „Nebeský yao se vždy rodí po velkých neštěstích. Pach krve ho provází od narození. Ale ona má kromě svého osudu i polovinu lidské krve. Měla se narodit do krvavé lázně, ale její osud byl změněn. To, že bez nehody dospěla do takového věku a že byla její aura yao z velké části potlačena, je opravdový zázrak.“

Nian Dada se po těch slovech otočil k Yan Zhengmingovi a věnoval mu obdivný pohled.

Tang Zhen se na něj také podíval. „Dobrá. Pomůžu mu.“

Po těch slovech natáhl ruku, jako by chtěl někomu nenuceně zamávat. V dlani se mu shromáždil poryv síly, podobný životodárnému jarnímu vánku a dešti, a vstoupil do pole ohraničeného rumělkou.

Li Yunovo ochranné pole bylo sestaveno narychlo a síla Šarlatového jeřába ho několikrát málem rozbila. Postupně bylo čím dál obtížnější ho udržet, ale díky Tang Zhenově pomoci pole znovu posílilo a začalo se slabě třpytit. Navíc z něj jedna za druhou vyrážely úponky vinné révy a snažily se obtočit kolem Šarlatového jeřába. Ačkoliv je plameny kolem obřího ptáka spalovaly na prach, objevovaly se nové a nové.

Tlak na Yan Zhengminga výrazně zeslábl. Pohlédl na Tang Zhena a vážně kývl.

Tang Zhen však na vyměňování zdvořilostí neměl čas. Pozorně sledoval Loužičku v rumělkovém poli a polohlasem řekl: „Proč teď…“

Loužiččina podoba Šarlatového jeřába se náhle zvětšila. Yan Zhengmingova úleva netrvala dlouho, protože náhle ucítil, jak síla yao divoce zápasí s vůlí jeho meče. Byl přinucen ucouvnout a rumělkové pole se roztříštilo dřív, než se stihl vzpamatovat.

Li Yun ohromeně vykřikl: „Han Tan!“

Na bariéře Pětibarevného kamene se objevila další prasklina. Nian Dada na ni ukázal a v panice vykřikl: „Starší, co se děje?“

„I když je Šarlatový jeřáb potomkem Fénixe, nemůže využít oheň ke svému znovuzrození. Během svého života musí projít několika velkými proměnami, srovnatelnými s tím, když člověk dosáhne vysokého stupně kultivace. Měla by to být šťastná událost, ale to načasování… To není dobré, může to přivolat Nebeské soužení!“

Ze všech stran se stahovaly temné mraky a prolnuly se s černou mlhou na nebi. Nian Dada i přes bezpečný úkryt v bariéře Pětibarevného kamene cítil, jak mu po zádech přejíždí mráz. Už jednou spatřil Nebeské soužení, když sledoval Cheng Qiana, ale tohle bylo poprvé, kdy se dostal tak blízko.

V temných mracích to zadunělo a objevil se oslepující záblesk. Yan Zhengming soustředil svého prvotního ducha do meče. Sjednotil svou mysl a duševní sílu a s myšlenkami na Loužičku vydržel první úder Nebeského soužení.

Za oslnivých záblesků se meč střetl s nebeským bleskem, a znělo to, jako by se obloha měla roztrhnout vejpůl.

Yan Zhengming používal celé ty roky stále stejný meč, ten samý, který si přinesl na neobydlený ostrov a se kterým bojoval proti Zhou Hanzhengovi. Stále ho nosil u sebe jako připomínku hanby a ponížení. Nikdy by ho nenapadlo, že se čepel zlomí právě dnes, po zásahu blesku Nebeského soužení.

Než dokázal znovu nabrat dech, přišel další blesk.

V hrudi ho prudce zabolelo. Jeho prvotní duch byl s mečem spojený a zničení meče ho těžce poškodilo. Kdyby Yan Zhengming nedosáhl úrovně Formace čepelí, nejspíš by i zemřel.

Právě v tu chvíli jako by něco vytáhlo rudý oblak kolem Loužičky do vzduchu. Vypadalo to, jako by ji s černou mlhou na nebi spojoval ohnivý sloup.

Svět se připravoval na proměnu Nebeského yao. Nebesa a země daly najevo svůj hněv dalším bleskem.

Uprostřed zuřícího větru a hřmění, v záblescích čepelí a odrazech mečů, se řev démonického draka spojil s křikem Šarlatového ptáka. Rudý oheň na obloze jako by chtěl spálit na popel vše v dohledu. Vysoké pohoří Nanjiangu se otřásalo a bariéra Pětibarevného kamene se rozpadla na prach.

Uprostřed chaosu se ozval vyděšený dívčí křik: „Bratře!“

Loužiččin hlas byl jemný a nezřetelný jako bzučení hmyzu uprostřed zuřící bouře.

Těžko říct, kterého ze svých bratrů volala, ale její výkřik dolehl ke každému z nich.

Pohyb černého draka se náhle zpomalil. Prudce otočil hlavu vzhůru, jako by prožíval velkou bolest, a jeho gigantický stín se několikrát mihl na nekonečné noční obloze, než se vzápětí znovu vrátil do podoby mladého muže. Han Yuan se bez přemýšlení otočil ke svému protivníkovi zády.

Cheng Qianův pohled ztvrdl. Mrazivá čepel změnila směr a jen o vlásek minula Han Yuanovo tělo.

O vteřinu později Han Yuan zvedl bledou ruku a popadl černou mlhu propletenou s červenými mraky. Ve stejnou chvíli se Loužička stala terčem dalšího blesku.

Cheng Qian měl s Nebeským soužením bohaté zkušenosti, a to předtím ani nesvíral Mrazivé ostří. Nebyl důvod váhat.

Blesk byl v polovině své cesty zablokován a prolétl čepelí. Vypadalo to, jako by z jeho špičky tryskal obří ocas padající komety.

Cheng Qianova tvář se rozzářila jasným světlem.

Han Yuan vedle něj tiše pootevřel ústa a skoro bezhlesně zvolal: „Bratříčku!“

Cheng Qian po něm střelil chladným pohledem. Měl stejný výraz, jako před mnoha lety na břehu Východního moře, kdy se kvůli Han Yuanovi poprvé střetl s přízrakem Tang Zhena a vyhrožoval, že to na něj řekne mistrovi.

Han Yuanovi vehnal ten výraz do očí slzy vzpomínek.

V tu chvíli se země vynořily stovky čepelí. Yan Zhengmingův meč byl zlomený, ale on si prostě vytvořil nové z kamenných trosek, dokonce i z okolního deště a vody. Všechny ty meče shromáždil do jednoho a vytvořil chaotickou, ale extrémně ostrou čepel, kterou přeťal spojení mezi rudým sloupem Šarlatového ptáka a černou démonickou mlhou.

Zuřící aura meče rozdělila nebesa a zemi a potlačila energii Nebeského yao. Aniž by Loužičce ublížil, pomalu tlačil zlověstný rudý mrak k zemi a donutil ho stáhnout se kolem ní.

Z Li Yunových rukou vylétlo v rychlém sledu za sebou deset talismanů. Pokaždé, když jeden papír dopadl na Loužiččinu hlavu, plameny na jejím těle o něco ustoupily. Když se spojilo všech deset, Šarlatový jeřáb se nakonec proměnil v mladou dívku s křídly, schoulenou v bezvědomí na zemi.

Nakonec neochotně odeznělo i hromobití.

Han Yuan se zatvářil nesmírně úlevně, ale vzápětí se jeho výraz bez varování změnil. Prsty se mu změnily v drápy pokryté dračími šupinami a udeřil s nimi proti Cheng Qianovým zádům.

Cheng Qian vycítil útok ještě dřív, než dopadl. Stočil čepel Mrazivého ostří, která po vypořádání se s Nebeským soužením stále zadržoval zbytky síly blesků, a sekl proti dračím drápům. Okolo se rozletěly jiskry.

Na Han Yuanově tváři krátce vystoupil náznak dračích šupin. Něco se chystal říct, ale v dálce se ozval táhlý zvuk rohu.

Oproti běžným vojenským signálům duněl tak silně, jako by se blížila celá armáda. Han Yuanův výraz přešel v arogantní úsměv a chladně řekl: „Vida, psi už čenichají kořist. Malý bratříčku, musím jít.“

S těmi slovy prudce odstrčil čepel Mrazivého ostří a jeho drápy zaskřípaly o čepel, až to bodalo do uší. Han Yuan se otočil k odchodu, ale Cheng Qian ho nehodlal pustit tak snadno. Čepel se znovu střetla s dračími drápy, až to zařinčelo.

„Vstoupil jsi do Tao prostřednictvím srdečního démona,“ Cheng Qian si dal záležet, aby vyslovoval pomalu a zřetelně. „Co je jeho podstatou?“

Han Yuanův obličej se stáhl. Prudce otočil dlaní, zhmotnil na ní oblak černého dýmu a zaútočil s ním proti Cheng Qianově hrudi.

Zaskočený Cheng Qian byl démonickou silou přinucen couvnout.

Po tomto krátkém souboji se Han Yuan znovu změnil v démonického draka a vznesl se vysoko nad svého soupeře. Tam otočil obrovskou hlavu, v níž se nakrátko mihla Han Yuanova tvář s posměšným a zlomyslným úsměvem, a zavolal:

„Vyptáváš se na mého srdečního démona, ale proč se nezeptáš, co za démona ukrývá v srdci náš nejstarší bratr? Tedy pokud se odvážíš slyšet odpověď.“

S tím se démonický drak v obklopení temných mračen rozlétl na sever.

Z míst, odkud předtím zazněl roh, se ozvala série ostrých hvízdnutí. K obloze z několika směrů vystřelily paprsky světla, jako by se mezi sebou někdo dorozumíval pomocí signálů. Li Yun popošel k Loužičce, a co nejopatrněji jí složil velká křídla, dosud rozprostřená okolo ní jako nějaký velký terč. Potom si ji vzal na záda. „Co se stalo? Kdo sem přichází?“

Cheng Qian se snesl ze vzduchu celý pokrytý krví a trochu se zapotácel.

„Neměl bys tak spěchat,“ napomenul ho Yan Zhengming, zatímco se ho snažil podpírat.

Nian Dada se hrnul vpřed s úmyslem ho pozdravit, ale Tang Zhen byl rychlejší:

„Nech zdvořilosti na později. Tohle byl signál Jing-jangu a Sedmibarevný maják. Přicházejí lidé z Úřadu pro nebeské záležitosti. Setkání s nimi by mohlo být nepříjemné. Pojďte za mnou.“

Li Yun se podíval na Yan Zhengminga a Cheng Qian je rychle představil: „Zapomněl jsem. Tento muž je můj učitel, Tang Zhen.“

Yan Zhengming okamžitě pronesl: „Jsem vám velmi vděčný. Pojďme.“

Skupina následovala Tang Zhena. Cestovali nejrychleji, jak mohli a během krátké chvíle urazili desítky li. Tang Zhen je sebevědomě vedl k jakémusi zřícenému chrámu. Neodvažoval se být neopatrný, takže si nejdřív vypůjčil Li Yunovu rumělku, aby kolem chrámu vytvořil ochranné pole.

Tang Zhen byl velmi zručný a bylo poznat, že umění polí musel dlouhé roky studovat. Než by dohořela jedna vonná tyčinka, byl napůl zřícený chrám skryt před cizími zraky.

Li Yun položil Loužičku na zem a přistoupil blíž, dychtivý nasát do sebe něco z jeho vědomostí. Cheng Qian a Yan Zhengming zůstali sedět u dveří a usměrňovali svou duchovní sílu tak, aby se rychleji uzdravili.

Letošní Svátek středu podzimu nemohl být chaotičtější.

A právě v tu chvíli se Cheng Qian náhle bez varování zeptal: „Nejstarší bratře, to, co se stalo ve věži Šarlatového ptáka… jaký je tvůj srdeční démon?“

--Předchozí kapitola--         --Kapitoly -           --Další kapitola--