Kapitola 104: Ctihodný prázdných slov; truchlení na oslavě 2

Xie Lian se se Ctihodným prázdných slov setkal před mnoha lety.

Tehdy zrovna vlastníma rukama postavil malou chýši, zrovna stál před ní a obdivoval svou vlastní práci, když se z jednoho rohu ozval tichý hlásek: „Tvůj domov se do dvou měsíců zhroutí!“

 „A co jsi udělal?“ zajímal se Shi Qingxuan.

„Nic. Odpověděl jsem: ‚Dva měsíce? Bude zázrak, jestli to bude stát ještě za týden‘.“

Hua Chengovy rty se lehce zkřivily, ale ten úsměv byl hned pryč.

Ctihodný prázdných slov se skrýval ve stínech a čekal, až bude moci vysát Xie Lianův strach, frustraci, nejistotu a další negativní emoce. Nezískal však nic než prázdný vzduch. Xie Lian mezitím dokončil úklid a šel spát, ale Ctihodný zůstal hladový.

Ačkoliv princ nikdy nespatřil jeho pravou podobu, mohl dobře cítit jeho hněv.

Ani ne o několik dní později udeřil blesk a spálil celou chýši na popel.

Ctihodný prázdných slov byl štěstím bez sebe. Nejspíš to viděl tak, že spálená chýše je to samé co zřícená, takže bral svou kletbu za vyplněnou. Věřil, že se teď Xie Lian začne bát, jenže to se nestalo. Stále se mu nepodařilo vysát nic, čím by si naplnil žaludek, takže prince následoval a čekal na další příležitost.

Kdyby jen tušil, že se čekání protáhne na více jak půl roku! Za celou tu dobu nepotkala Xie Liana jediná radostná událost.

Každý jiný netvor by to vzdal, ale Ctihodný prázdných slov byl skutečně tvrdohlavý. Pokud si vybral kořist, neúnavně ji pronásledoval, ať se dělo cokoliv. Proto zůstal celého půl roku hladovět a strádat, než se mu konečně naskytla příležitost.

Xie Lianovi se totiž toho dne podařilo nashromáždit velký balík harampádí, a ještě k tomu se mu podařilo vydělat si vystupováním velký obnos peněz. Ctihodný prázdných slov se zaradoval, a po tak dlouhém čekání byl ochoten použít všechny triky, které měl. Chrlil ze sebe proud kleteb: Xie Lian zbohatne, ale promrhá své jmění za pití a hazardní hry, dostane se do nekonečného kolotoče dluhů a tak dále a tak dále. Xie Lian počítal své peníze a se shovívavým úsměvem té litanii naslouchal. Potom uklidil, šel spát… a Ctihodný prázdných slov byl stále hladový.

Té noci se Xie Lianova hromada harampádí vznítila.

Po uhašení požáru si Xie Lian s tváří pokrytou popelem povzdechl a pronesl ke Ctihodnému prázdných slov: „To je ale škoda. Všechno shořelo a vůbec nic mi nezbylo. Ani jsem nestihl zbohatnout, natož si zažít nějaké to opíjení, o kterém jsi mluvil. Myslím, že ty věci, které jsi mi předpovídal, zněly docela zajímavě, nechceš mi o tom povědět víc?“

A podobně to proběhlo ještě několikrát. Nakonec to byl sám princ, kdo se ho ptal, ještě než stihl začít předpovídat: „Chceš mi ještě něco říct? Co to bude tentokrát?“

Bůh neštěstí Xie Lian se ukázal být pro Ctihodného prázdných slov špatnou volbou. Nepotkávaly ho skoro žádné šťastné události, navíc je ani neočekával, protože už si na všechnu tu smůlu zvykl, takže netrpěl ani strachem, ani úzkostí. Jeho štěstí bylo tak špatné, že se vymykalo i představivosti Ctihodného prázdných slov. Ať na něj přivolával jakékoliv kletby, Xie Lianovi to bylo jedno. Mělo to stejnou váhu, jako by mu někdo přál vše dobré nebo hezké sny.

Od té doby už princ na žádného Ctihodného prázdných slov nenarazil. Měl podezření, že ten, který od něj utekl, velmi rychle mezi svými kolegy rozhlásil, jak příšerným je cílem.

Shi Qingxuan už to na konci Xie Lianova vyprávění nevydržel a vyprskl smíchy.

Hua Cheng přimhouřil oči: „Zdá se ti to tak vtipné?“ zeptal se tiše.

Shi Qingxuan si byl vědom, jak nevhodně se zachoval, a okamžitě se ovládl. „Omlouvám se, Vaše Výsosti.“

Xie Lian se však zasmál. „Nedělej si starosti. I mně to přijde docela zábavné. Ale abych to dokončil… Ctihodný prázdných slov získává moc ze strachu. Pomocí ní člověka ovlivňuje tak, že jeho předpovědi sám naplní, a potom vyřkne novou kletbu. Takhle pokračuje, dokud jeho cíl neskončí zlomený a se srdcem roztříštěným na střepy. Čím je lidské srdce nestálejší, tím je kletba silnější, a čím víc toho člověk vlastní, tím víc se bojí ztráty.“

Na chvíli se odmlčel.

„Můj pane, nějaký věřící od tebe žádá pomoc se Ctihodným prázdných slov? Jsi bohem větru, a takové věci nespadají do tvých pravomocí. Pokud ti přišla podobná modlitba, bylo by dobré předat ji některému z bojových bohů.“

Shi Qingxuan zavrtěl hlavou. „Nenarazil na něj můj věřící, ale já sám.“

To prince zmátlo. „Narazil jsi na něj ty sám? Ctihodní prázdných slov se obvykle neodváží zahrávat si s nebeskými úředníky, a i kdyby ano… při tvém postavení se nemáš čeho bát.“

„Kdybych na něj narazil až po svém povýšení, samozřejmě bych to neřešil, ale… no, je to na dlouhé povídání…“

Stalo se to před mnoha sty lety. Když byli Vládce vody a větru ještě smrtelníky, narodili se a vyrůstali v bohaté a prosperující obchodnické rodině.

Shi Qingxuan byl druhým synem, takže jeho narození přivítala celá rodina s radostí. Dali mu dětské jméno Xuan¹ a na oslavu nechali rozdávat kaši a podobná jídla, aby nasytili hladovějící a udělali si dobré jméno. Přišel se najíst i věštec, a když pak uviděl nemluvě, zabalené v povijanu, zeptal se na podrobnosti jeho narození. Pak jim pověděl toto:

„Protože jsem se u vás najedl, prozradím vám jeho osud. Váš syn může mít dobrý život, ale nebude snadné toho dosáhnout. Vězte, že pokud ho chcete zachránit, nesmí nijak vybočovat z průměru. Nevychovávejte z něj pyšného a výbojného člověka, nedejte mu šanci v čemkoliv vyniknout. Přineste mu štěstí skrze nenápadnost, a jen tak mu zajistíte klidný život. A rozhodně pro něj nikdy nepořádejte žádné hostiny a oslavy, jinak ho stihne zlý osud.“

Nebyla to příjemná předpověď a velmi se podobala věcem, které druhým říkal Ctihodný prázdných slov. Rodina Shi byla rodinou obchodníků, takže si cenili každé z vlastností, před kterými je věštec varoval. Nikdo proto jeho slova nebral vážně a okamžitě ho poslali pryč. O několik dní později se na počest Shi Qingxuana konala hostina. V záři luceren se nocí neslo dunění bubnů a gongů.

Hosté nahlas provolávali své gratulace a zpívali druhému mladému pánovi rodiny Shi oslavné písně. Jenže pak se přímo ze země ozval zpěvavý hlas:

„Bídný začátek, bídný konec!“

To zvolání přišlo doslova odnikud, ale přesto svou hlasitostí dokázalo přehlušit i halas přítomných. Hosté šokem oněměli.

Vzduch doslova zhoustl strachem a ukončil všechno radování.

Ještě té noci začal mít malý Shi Qingxuan horečku, nepřetržitě plakal a chvílemi dokonce zvracel. Teplota odmítala ustoupit, ať se snažili jakkoliv, a celá rodina byla vyděšená. Hned si vzpomněli na onoho věštce, kterého nedávno vyhodili. Spěšně prohledali celé město a pozvali ho zpět.

Věštec jim pověděl: „Říkal jsem vám, ať je nenápadný, ale vy jste mě neposlechli. Teď, když dítě upoutalo pozornost Kazatele, bude celý jeho život plný neštěstí. Horečka sama o sobě není nebezpečná. Odezní, ale je to jako dar na přivítanou.“

Samozřejmě mluvil o Ctihodném prázdných slov, ale ne o jen tak ledajakém, který by šel snadno zahnat. Tento byl nesmírně starý a s tou nejsilnější kultivací. Jak silnou? Nepotřeboval k šíření svých předpovědí žádnou radostnou událost. Proto se mu také říkalo Kazatel prázdných slov.

Byl ztělesněním rčení "po třech dnech hladovění sní člověk jídla za tři dny. Jeho pohled byl ostrý a plný zlomyslnosti. Vždy si vybíral takové cíle, které byly předurčeny k velikosti, ty, kteří měnili běh dějin a vstupovali do legend. Některým se nakonec podařilo zvítězit, ovšem zasvětili tomu boji celý život, a během té doby stejně sytili Kazatele svým strachem. Většinou však skončily oběti zničené a Kazatel stále sílil. Za téměř tisíc let měla takto nahromaděná moc hluboké a pevné základy. Víc jak sto let odpočíval, a když znovu otevřel hladová ústa, toužil po tom největším soustu.

Shodou okolností se právě v té době narodil Shi Qingxuan, který byl přesně podle jeho gusta. Proto se na něj Kazatel soustředil. I když malé miminko nemohlo jeho předpovědím rozumět, vyčkával den, kdy pochopí – a potom pozná strach. Jakmile by byl strach v chlapcově srdci zasazen, zaryl by se mu hluboko pod kůži a už nikdy by se ho nedokázal zbavit.

Takové nestvůry naštěstí nebývají moc chytré, ale jejich bizarní způsob myšlení se vymyká běžným lidem. Věštec díky tomu vymyslel způsob, jak Kazatele obelstít: ať rodina Shi pošle Shi Qingxuana pryč a předstírá, že ho dali jiné rodině. Potom ať syna převlečou za dceru a teprve potom ho přivedou zpět s tvrzením, že toto miminko je vydržovaná dcera. Potom musí mladému pánovi říkat mladá paní a vychovávat ho jako dívku. Pokud Kazatel prázdných slov nenajde chlapce, kterého si vyhlédl, po čase na něj jistě zapomene.

Během následujících deseti let bohatá obchodnická domácnost postupně upadala. Rodiče obou mladých pánů zemřeli a mezi příbuznými vypukly spory o dědictví. Shi Wudu už toho měl dost, a tak v roce, kdy mu bylo šestnáct, odešel z domova a o mnoho let mladšího Shi Qingxuana vzal s sebou.

Byli odkázání jen jeden na druhého. Shi Wudu se jako první vydal do hor, aby se pod vedením mistra kultivoval, a usadil svého mladšího bratra ve městě na úpatí. Každý den trénoval a kultivoval se až do pozdních hodin, takže za ním přicházel, až když dávno padla noc. Protože v horách nebylo nic k jídlu, vždy večeřel doma.

Bohužel, jednoho večera při tréninku s jiným žákem ztratil Shi Wudu pojem o čase. Shi Qingxuan dlouho čekal, ale bratr se nevracel. V obavách, že bude mít hlad, se rozhodl jídlo mu na horu donést.

Shi Qingxuan byl v té době ještě dítě a horské stezky neznal. Noc byla temná a on si po dlouhé cestě s krabicí jídla potřeboval ulevit. Opatrně si u cesty vyhrnul sukni ženských šatů, ale v tu chvíli se od vzdáleného konce horské cesty přiblížil černý stín. Zeptal se ho: „Stojí přede mnou malý Xuan?“

Když Shi Qingxuan uslyšel své dětské jméno, pomyslel si, že bratr pro něj někoho poslal. Spěšně si sukni spustil a zavolal v odpověď: „Ano, to jsem já!“

Ten cizí hlas přesně vyjmenoval jeho rok narození, i měsíc, den a hodinu, a chtěl ujištění, že si ho s někým nespletl.

Shi Qingxuan byl celý zmatený. Zaprvé, proč ten náhlý zájem o jeho narození? A za druhé, jak toho tolik ví? Znovu tedy přisvědčil. „Přesně tak! Odkud to víte? A kdo vlastně jste? Znáte mého bratra?“

Hlas chvíli mlčel. Pak rozkázal: „Pojď blíž, ať si tě pořádně prohlédnu.“

V tu chvíli Shi Qingxuanovi konečně došlo, že něco není v pořádku. Sevřel krabici s jídlem a dal se na útěk. Jak běžel, slyšel za sebou skučení větru, ve kterém zněl šílený smích. Ten tvor ho pronásledoval a držel se mu těsně v patách.

Křičel na něj: „Teď spadneš!“

Shi Qingxuan byl tak vyděšený, že když zaznělo ono „spadneš“, opravdu zakopl a zřítil se přímo na krabici s jídlem. Rýže se rozsypala po zemi.

Shi Wudu dorazil, zrovna když se na něj ten tvor chystal vrhnout. Kazatel prázdných slov se při jeho příchodu okamžitě vypařil. Shi Qingxuan tam zděšeně stál s obličejem od rýže a od krve, a Shi Wudu nebyl o nic méně šokovaný.

Kazatel je znovu našel!

Po tolika letech skrývání konečně ochutnal sladkost Shi Qingxuanova strachu. Od té doby se objevoval pravidelně, pokaždé na těch nejneočekávanějších místech. Kultivace toho tvora byla silná a jmění rodiny Shi bylo pryč, takže Shi Wudu neměl na zaplacení kohokoliv schopného se s ním vypořádat. Neměl ani dost peněz na takové obětiny, které by donesly jeho hlas rovnou na Nebesa. Ačkoli si ten tvor zatím nevyžádal přímo Shi Qingxuanův život, oba bratři věděli, že se závěrečným úderem vyčkává, než bude kořist dostatečně vykrmená. Bylo to, jako by svou oběť sem tam plácl po tváři, jako připomínku toho, že jednou přijde skutečný úder. Jako lovec, který nezabije jediným šípem, ale vystřelí jich desítky jen proto, aby svůj cíl vyděsil a mohl se živit jeho hrůzou.

Bylo to jako smrt tisíci řezy. ² Pak nastal zlom. Po mnoha letech brutálního výcviku se Shi Wudu konečně povznesl.

Okamžitě přivedl Shi Qingxuana na Nebeský dvůr, a doslova ho zaplavil vzácnými poklady a artefakty. O několik let později se úspěšně povznesl i Shi Qingxuan. Ctihodný prázdných slov konečně zmizel.

Shi Qingxuan se pochopitelně domníval, že uznal porážku, vzdal to a stáhl se. Jenže byl až příliš optimistický.

Před několika dny pozval skupinu přátel na skleničku. Už byl opilý, když mu v uších zazněl zlomyslný hlas:

„Svého bratra už nikdy nespatříš!“

Ten hlas mu byl nesmírně povědomý, vždyť ho od deseti let až po své nanebevstoupení slýchával alespoň dvakrát do roka a strach z něj měl zarytý hluboko pod kůží. Nyní měl pocit, jak kdyby mu vedle ucha něco explodovalo. Okamžitě vystřízlivěl a vyděšeně spěchal na Pei Mingovo panství, a uklidnil se teprve ve chvíli, kdy se osobně přesvědčil, že je Shi Wudu v pořádku a dobře se baví s Ling Wen a Pei Mingem.

Nějakou dobu přemýšlel, jestli se mu to jen nezdálo. Koneckonců, toho hlasu se bál už od dětství. Jenže čím víc o tom přemýšlel, tím větší starosti si dělal, a nakonec odtáhl Ming Yiho, aby spolu požádali Xie Liana o pomoc. Nečekaně však ve svatyni Pu Qi narazili na Hua Chenga – ne nadarmo se říká, že cesty nepřátel se vždy zkříží.

Xie Lian celou dobu pozorně poslouchal Shi Qingxuanovo vyprávění. „Takže ten, se kterým jsem měl tu čest, a ten, kterého jsi potkal ty, se silou nedali srovnávat.“

Chvíli nad tím přemýšlel a pak se obrátil na Hua Chenga:

„San Langu, ty už jsi někdy Kazatele prázdných slov viděl?“

„Hm?“ Hua Cheng si pohrával s hůlkami. „Ne, nikdy jsem ho nepotkal. Ale znám někoho, kdo ano.“

Xie Lian byl pochopitelně zvědavý, kdo je ten „někdo“, ale nezeptal se. Jen řekl: „Jak silná je kultivace toho netvora? Je opravdu tak mocný?“

Hua Cheng odhodil hůlky. „Opravdu mocný.“

Po těch slovech Shi Qingxuan a Ming Yi ještě víc zvážněli.

 „Není to jen obyčejný malý přisluhovač,“ pokračoval Hua Cheng, aniž by hnul brvou, „a je obtížné se s ním vypořádat.“

Jenže i když svou poslední větu pronesl spíš jen zdvořilosti, bylo jasné, že pokud i Hua Cheng něco hodnotí jako „obtížné“, musí to stát vážně za to.

Xie Lian řekl: „Můj pane Vládce větru, to nevypadá na žádnou maličkost. Proč o tom neřekneš Vládci vody?“

„Shi Qingxuan mávl rukou. „Kdepak, to ne. Asi víš, že na mého bratra čeká další nebeské soužení. Co kdyby se rozhodl s Kazatelem prázdných slov bojovat, a přestal by se soustředit? Musím to udržet v tajnosti. Neřekl jsem to nikomu, kdo si je s mý bratrem blízký.“

Nebeští úředníci neprocházeli pouze jedním nebeským soužením. Čím více jich překonali, tím vyšší byl jejich božský status, tím neotřesitelnější bylo jejich postavení a tím silnější byly jejich duchovní schopnosti. Shi Wudu prošel již dvěma a Xie Lian se při rozhovorech v duchovním poli doslechl, že každou chvíli očekává třetí. Kdyby ho zastihlo nepřipraveného, mohlo by dopadnout ošklivě, protože pokud by nebeské soužení nepřekonal, přišel by o své božství.

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

---

1 Dětské jméno bývalo spíše přezdívkou, danou předtím, než došlo k oficiálnímu pojmenování. ^↩

2 Už jsem tenhle spešl čínský druh trestu smrti asi zmiňovala, ale jedná se o postupné ořezávání malých kousků obviněného tak dlouho, dokud to nezemře. A on rozhodně nezemře hned. Obvykle se to dávalo za velezradu. ^↩