Kapitola 105: Tři bohové a jeden duch; ani stopa po Kazateli 1

Shi Qingxuan vážně pokračoval:

„Proto se o to chci pokusit postarat bez něj. Vaše Výsosti, ty máš víc zkušeností, mohl bys mi pomoci? Pokud ne, nebudu tě nutit.“

Shi Qingxuan už Xie Lianovi v minulosti mnohokrát pomohl a teď, když za ním sám přišel s prosbou o pomoc, nepřipadalo v úvahu odmítnout. Jen se bál, že má víc ochoty než schopností. Jenže tu byla druhá věc – měl hosta. Hua Cheng tu byl sotva pár dní, a to za ním přišel z veliké dálky. Copak by ho tu mohl nechat samotného?

Zatímco zvažoval své možnosti, Hua Cheng si jednou rukou podepřel bradu a s úsměvem řekl: „Gege, pokud se chceš pokusit toho Kazatele prázdných slov najít, vzal bys mě s sebou? Snad ti nebudu na obtíž. Ještě jsem neměl možnost toho vzácného netvora spatřit na vlastní oči.“

Xie Lian se zastyděl a s vděčností nad jeho ohleduplností si pomyslel: „San Lang mě vážně chápe.“

Shi Qingxuan k tomu nic neřekl, protože dobře věděl, že jemu samotnému by Hua Cheng nijak nepomohl, ale na druhou stranu by mu ani neuškodil. S jeho přítomností se pro něj nic nezmění.

Princ proto jen kývl. „Kazatel prázdných slov je skutečně záhadná bytost. Kdo ví, kde a kdy se znovu objeví.“

„To netuším ani já,“ podíval se na něj Shi Qingxuan. „Plánuji odjet do císařského hlavního města a rezervovat si nejlepší pokoj v nejlepším hostinci. Tam pak budu osmdesát nebo klidně sto dní popíjet, pořádat divadelní představení a den za dnem zapalovat ohňostroje. Nakonec se ukáže.“

„To by ho opravdu mohlo přilákat,“ souhlasil Xie Lian. „Nicméně i kdyby přišel, ještě to neznamená, že se nám ho podaří chytit. Nejlepší způsob, jak vyhrát bitvu, je znát dokonale sebe i svého nepřítele. Můj pane, zjišťoval jsi něco o jeho předchozích obětech? Koho si vybírá? Zjisti, zda mezi oběťmi existuje nějaká spojitost.“

„Tohle už můj bratr samozřejmě zkoumal.“ Shi Qingxuan vytáhl z rukávu svitek a rozevřel ho.

Xie Lian se přisunul blíž, aby mohl nahlédnout, a užasle vydechl. „No tedy, to je opravdu něco!“

Ten netvor nebyl žádný troškař! Zaměřoval se jen na ty nejvýznamnější osoby, vždyť seznam na svitku obsahoval skoro samé velikány z říše smrtelníků. Každý z nich byl něčím proslulý, a téměř všichni zemřeli tragicky – sebevraždou.

Někteří si podřízli hrdlo poté, co byly jejich armády zničeny, jiní se oběsili na pruhu hedvábné bílé látky, když během jediné noci přišli o nahromaděné bohatství. Byli tam i tací, kteří se propadli do hlubin zoufalství poté, co celý život usilovali o bohatství a vliv, ale nikdy se jim ho nepodařilo získat. Ne všichni byli zničeni Kazatelem prázdných slov – porazil je strach v jejich vlastních srdcích.

Na seznamu však nenašel žádné císaře ani krále. Synové Nebes totiž měli ochrannou auru, díky které je zlo nemohlo tak snadno napadnout. Ti, kteří měli potenciál se povznést, byli obklopeni jakýmsi přirozeným duchovním štítem, zahánějícím démony a nestvůry na ústup. Xie Lian vytušil, že ten Kazatel musí být skutečně hrozivý. Jenže proč si Shi Qingxuana vybral, když byl ještě maličký? Co ho k němu přilákalo?

Hua Cheng se k nim naklonil: „Gege, můžu se podívat?“

Xie Lian mu svitek podal.

„Hm, kdo ten seznam nechal sestavit?“

„Můj bratr,“ odpověděl Shi Qingxuan. „Proč?“

„Protože je to hloupost, a ještě ke všemu plná chyb. Měl by to zkusit ještě jednou.“

Shi Qingxuan po těch slovech vyskočil jak pružina, připravený do krve hájit svého bratra, ale princ ho okamžitě zadržel. Chlácholivě pronesl: „Můj pane, prosím, posaď se. Jen si zas sedni. Nesmíš si to tak brát, San Lang takhle mluví vždycky. Nemyslí to zle.“

Shi Qingxuan se s pochybovačným výrazem posadil. „Opravdu vždycky?“

Avšak Xie Lian už se mezitím obrátil k Hua Chengovi: „San Langu, říkal jsi, že tam je plno chyb. Jak to?“

Hua Cheng se posunul a oba se k sobě ocitli mnohem blíž než předtím. Prstem mu ukázal na několik jmen. „Tahle jsou špatně.“

Princ si jména pozorně prohlédl – do jednoho to byli krutí a pomstychtiví tyrani. „Jak to víš?“

„Zabil jsem je já.“

Chvíli bylo ticho.

„Tady se ale píše, že se zabili sami.“

„Než k někomu přijdu osobně, nejdřív za ním pošlu své posly s pozdravy. Vždy se sami rozhodnou ukončit to dřív, než dorazím,“ odtušil Hua Cheng. „Ale je pravda, že pak se asi nedá úplně říct, že jsem je zabil já, že?“

Těžko říct, jestli se to počítalo nebo ne, ale alespoň byl upřímný. Shi Qingxuan si několikrát odkašlal a rty mu zacukaly.

„Bylo by možné,“ zvedl hlas, „aby tu duchové nepopisovali před nebeskými úředníky, jak někoho zabíjejí? Mohli by prosím duchové neprobírat tyto záležitosti s nebeským úředníkem před jinými nebeskými úředníky?“

Hua Cheng ho ignoroval a ukázal na několik dalších jmen: „Tihle tam taky nepatří.“

„Ty zabil kdo?“

„Černá voda potápějící lodě.“

To Xie Liana zaskočilo. „Démon Černé vody Xuan? Není pořád někde zalezlý?“

„To neznamená, že nezabíjí.“ Hua Cheng se obrátil na Shi Qingxuana. „Tvůj vážený bratr ti dal seznam plný chyb. Nedal do toho vyšetřování žádnou snahu, je to jen bezcenný kus papíru se snůškou hloupostí. Měl bys to roztrhat a chtít po něm nový.“

Shi Qingxuan mu svitek vytrhl. „Můj bratr by to neodbyl!“

Jeho hlas byl pevný, i když skutečnost ukazovala opak. Jenže Shi Wudu by nikdy nebyl neopatrný, pokud šlo o jeho mladšího bratra. Existovala jen jedna možnost.

„Každý může udělat chybu,“ chlácholil ho Xie Lian. „Pán vody mohl při svém vyšetřování využít cizí znalosti. Mohu se zeptat, kdo ten svitek vlastně sestavil?“

Po chvilce váhání Shi Qingxuan odpověděl: „Ling Wen.“

Xie Lian si mlčky promnul čelo. Ačkoli všichni ostatní nebeští úředníci proklínali palác Ling Wen za neschopnost, ona by nikdy neudělala tolik chyb. Skoro to vypadalo, jako by jména v seznamu vybrala namátkou. Tři nádory alespoň navenek působily, jako že spolu mají dobré vztahy. Jestli se pod tím skrývalo něco jiného, to nebylo jak zjistit.

Hua Cheng se odsunul zpět na své místo. „Řeknu ti způsob, jak rozlišit, kdo je jeho oběť a kdo ne. Jakmile se Ctihodný prázdných slov zaměří na kořist, bere to z jedné vody načisto. Nejenže přivede do neštěstí svou kořist a způsobí její smrt, ale nenechá na pokoji ani rodinu a přátele. Takže ti ze svitku, kteří se zabili, ale jejichž rodiny a přátelé jsou živi a zdrávi, ti tam nepatří.“

Shi Qingxuanova tvář zbledla o další odstín. Hned to však pominulo a on se na Ming Yi slabě usmál.

„Bratře Mingu, znamená to, že jsi také v nebezpečí? Vždyť jsi můj nejlepší přítel!“

Ming Yi se od něj okamžitě odsunul s výrazem, který dával jasně najevo, že pokud jde o něj, dnes vidí Shi Qingxuana poprvé. Přiblížil se tím k princi a Hua Chengovi, který po něm přejel pohledem ostrým jak břitva.

Shi Qingxuan zvládal žertovat i v takové chvíli a princ se neubránil úsměvu. Neuniklo mu však, že tím zakrývá vlastní obavy. Možná použil humor právě proto, aby potlačil vlastní úzkost.

Shi Qingxuan zatočil svým vějířem a zamával s ním tak rychle, až se mu černé vlasy rozletěly okolo tváře. „Tak vyrazíme hned! Vybereme si ten nejfantastičtější a nejvyšší hostinec a zpijeme se do němoty! Schválně, jestli si troufne vyjít, když nás tam bude kolik! Nemá šanci, hahahahaha…“

„Ehm, můj pane Vládce větru, uklidni se prosím,“ řekl Xie Lian. „Potřebuji chvíli času, musím tady ve svatyni ještě vyřídit pár maličkostí.“

Kdo ví, jak dlouho jim ta cesta bude trvat? Nemohl tu nechat samotné dvě děti a všehoschopného ducha, který mohl kohokoliv posednout. Přemýšlel, zda by ve vesnici našel někoho spolehlivého, kdo by mu pomohl na ně dohlédnout, ale Hua Cheng jako by jeho obavy předvídal: „Gege, pokud chceš vážně jít, pak si nedělej starosti. Mám mnoho podřízených a není problém zavolat někoho, kdo se o svatyni postará.“

Xie Lian se úlevně usmál. „Ještě, že tě mám. Bude opravdu lepší, když tu někdo na všechno dohlédne.“

Hua Cheng mu úsměv oplatil. „Ano. Někdo musí dohlížet.“

Jeho „dohlížet“ jako by v sobě neslo zvláštní význam, ale nikdo dál nevyzvídal. Ming Yi odsunul oltářní stůl a začal na zem kreslit pole pro zkracování vzdálenosti. Vějíř Shi Qingxuana se míhal tak rychle, že za ním skoro nebyl vidět.

„Mimochodem, Vaše Výsosti, zapomněl jsem se předtím zeptat. Koho to máš tam za dveřmi? Čím jsem ho rozzlobil, že mi říkal takové věci?“

Zeptat se až po takové době a ještě tak přímo? To bylo dost neuctivé. „Kdyby to slyšel Qi Rong, nejspíš by se zalkl žlučí“, pomyslel si princ, zatímco balil Ruoye.

„Vždyť už svůj titul řekl sám.“

„Cože, to je opravdu Zelený duch?“ Shi Qingxuan překvapeně nadzvedl obočí. „S takovým obličejem a takovou postavou?“ Kdybych to neviděl na vlastní oči, ani bych tomu nevěřil.“

Xie Lian si promnul kořen nosu a stručně vylíčil, jak Qi Rong získal tuhle podobu a kde se tu vzal, a připomněl mu, aby to udržel v tajnosti zejména před Lang Qianqiuem.

Během jejich rozhovoru dokončil Ming Yi pole pro zkracování vzdálenosti. Byl to přesný opak toho, které naposledy nakreslil Nan Feng. Ming Yi byl rychlý a přesný a pole dokončil jediným tahem. Jeho kruh byl dokonalý, jako by ho obkreslil, a znaky byly úhledné a uspořádané jak podle šablony. Xie Lian se nemohl ubránit obdivnému vydechnutí.

Když bylo pole hotové, Ming Yi je vybídl: „Pojďme.“

Shi Qingxuan se nadechl a zlehka sfoukl svíčku.

Hua Cheng se ujal vedení. Jako první zatlačil na dveře, které zaskřípěly. Venku byla černočerná tma. Vypadalo to, že prošli do nějakého mnoho let opuštěného starého domu, protože vzduch byl plný prachu a plísně.

Za Hua Chengem prošel Xie Lian, který mu nezapomněl poděkovat za to, že šel první. Po něm prošel Shi Qingxuan a poté Ming Yi, který za sebou dveře zavřel.

Jakmile zaklaply, ze tmy za nimi se ozval ponurý a mrazivý hlas: „Místo, kam přijdeš, se stane noční můrou, na kterou se budeš bát i vzpomínat.“

Xie Lian okamžitě vykopl proti dveřím, které se pod tou ranou zhroutily. Jenže pole pro zkracování vzdálenosti už bylo použito a ztratilo účinek, takže za dveřmi už nebyla svatyně Pu Qi, ale hromada odpadků. Padající dveře rozvířily hustá oblaka prachu. Princ se rozkašlal a byl rád, že takhle nerozbil ty vyrobené Hua Chengem.

Zakryl si obličej rukávem. „To byl ten Kazatel prázdných slov?“

Shi Qingxuan, křečovitě svírající metličku a vějíř, odpověděl: „To byl jeho hlas! To mě celou dobu sledoval?“

„Ne,“ zavrtěl princ hlavou, zatímco se snažil rukou rozehnat prach kolem sebe. „Seděli jsme tam tři nebeští úředníci s králem duchů. Jak by nám mohlo uniknout, že nás někdo sleduje? Musel přijít teprve teď.“

„Uklidni si,“ připojil se Ming Yi.

„Ale já jsem klidný!“ Shi Qingxuan zvedl hlas. „Jsem velmi klidný. Úplně jsem se uklidnil!“

Hua Cheng se postavil před ně a pomalu pronesl: „Je sice dobré být v klidu, ale děje se něco špatného. Má někdo tušení, kde to jsme?“

Xie Lian se s údivem rozhlédl. „Neměli jsme namířeno do nejhezčího podniku v císařském hlavním městě?“

Ať se díval, jak se díval, tenhle starý opuštěný dům nijak nepřipomínal hostinec, o kterém Shi Qingxuan mluvil. Čtveřice prozkoumala okolí a našla dveře ven, ale byly zamčené a opatřené obrovskými zámky. Xie Lian do nich zase kopl, zámky se rozlomily a dveře se otevřely. Před nimi se neobjevily ani pekelné ohně, ani tajemná krajina zla – bylo to úplně běžné, ničím nevýrazné městečko.

Hua Cheng povytáhl obočí. „Tohle nevypadá na císařské hlavní město.“

Xie Lian s ním musel souhlasit. Císařské hlavní město se s tímhle nedalo srovnávat. Otočil se k Ming Yimu: „Můj pane Vládce země, neudělal jste ve svém poli chybu?“

„Žádná chyba. Mé pole rozhodně nesměřovalo sem.“

Xie Lian okamžitě pochopil. Znamenalo to, že do jejich pole zasáhl Kazatel a poslal je právě sem.

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

Poznámka překladatele: Milí čtenáři, sháním jednu duši ochotnou k pravidelným týdenním korekturám TGCF, aby se to zase ustálilo na počtu dvou. Také případně jednoho korektora na Liu Yao... tak dlouho, jak budete mít čas a chuť. Jediným požadavkem je dobrá znalost pravopisu a ochota věnovat tomu pravidelně každý týden patnáct minut. :)  Jste úžasní, skvělí a vůbec!