Kapitola 108: V Chrámu větru a vody; noční rozprava k rozpoznání pravdy 1

Po těch slovech Hua Cheng pohlédl na Shi Qingxuana a Ming Yiho, kteří se za ním zrovna pokoušeli uškrtit. Kývl směrem k Vládci země.

„On?“

Xie Lian přikývl.

„Jak to chceš zjistit?“

„Jak už jsem říkal, před mnoha lety jsem měl čest se dvěma Ctihodnými prázdných slov, a jeden z nich se mě dokonce držel přes půl roku. Během té doby jsem se je snažil polapit skrze jejich vlastní slova a objevil jsem díky tomu jejich jedinečnou vlastnost. Oni sami o ní nemají tušení, takže na ně stačí jen trochu zatlačit a odhalí se.“

Pak mu Xie Lian ono tajemství prozradil. Hua Cheng si kývl. „To bude snadné. Uděláme to takto…“

Vše potřebné probrali shodou okolností zrovna ve chvíli, kdy dorazili do rozbitého Chrámu větru a vody. Podzimní vzduch byl chladný a obloha byla zatažená. Shi Qingxuan začal chrám prohledávat a pátral po hlavě božské sochy svého bratra, aby ji mohl připevnit zpět. Jakmile obě sochy opravil, znovu je umístil na jejich řádné místo na oltáři. Xie Lian zatím v místnosti rozdělal oheň ze dvou ztrouchnivělých polen, která tam našel, a všichni čtyři se kolem něj usadili.

Shi Qingxuan si upravil špunty v uších a dopřál si několik doušků vína. Nakonec už nevydržel zůstat v klidu a promluvil do komunikačního pole: „Přece tu nebudeme jen tak sedět a čekat, než se objeví? Co kdybychom se nějak zabavili?“

Sám nadhodil přesně to, co si Xie Lian přál.

Ming Yi šťouchl klackem do ohně. „Ty dokážeš myslet i v takové chvíli na zábavu ?“

Shi Qingxuan horlivě kývl. „Naopak, teď víc než kdy jindy! Ta věc mě chce vyděsit, že? Jsem ten poslední, kdo by se bál! Vládce větru se bude bavit, jak jen bude chtít, dokonce veseleji než kdykoliv předtím. Bude to jako na oslavě Nového roku. Doufám, že pukne vzteky!“

„Co kdybychom si zahráli kostky?“ navrhl Xie Lian.

Shi Qingxuan trochu protáhl obličej. „Už zase kostky? Zase Velká nebo malá? Vaše Výsosti, nejsi náhodou na hazardu závislý?“

„Cože? Ne…!“

„To je jedno. Stejně tu nic jiného není. Tak tedy kostky. Ale jsme čtyři, nebude to trochu nepřehledné?“

„Nebude. Tady,“ řekl Xie Lian a v dlani ukázal dvě nefritové kostky. „My čtyři můžeme hrát po dvojicích. San Lang a já budeme jedna dvojice, a mí pánové mohou být druhá. Budeme soutěžit o to, kdo má větší štěstí. Hrajeme se dvěma kostkami, každý ze dvojice dostane jeden hod a výsledky pak sečteme. Dvojice s vyšším výsledkem vyhrává a může položit jakoukoliv otázku, na kterou musí poražení odpovědět, nebo můžou místo toho splnit úkol.“

„Mám dotaz,“ ozval se Shi Qingxuan.

„Prosím, ptej se,“ kývl princ.

Shi Qingxuan poklepal nohou. „Proč jste ve dvojici zrovna vy dva? Vzal jsi při rozdělování skupin v úvahu i férovost?“

Princ si odkašlal: „No, jestli chceš dvojice prohodit, tak můžeme. Vždyť je to jedno.“

Shi Qingxuan si zastrčil metličku za zadní límec svrchního roucha. „Jak chceš. Nevadí mi to, jen že Karmínový déšť dotýkající se květu má obrovské štěstí, nebudeme pak v nevýhodě?“

Xie Lian se zasmál. „To není tak docela pravda. San Lang má sice obrovské štěstí, ale já mám zas obrovskou smůlu. Když se spojí jedno dobré a jedno špatné, navzájem se vyruší.“

Shi Qingxuan se nad tím zamyslel. Dávalo to smysl, takže se s výkřikem: „Dobře. Tak do toho!“ plácl do stehna a pak strčil loktem do Ming Yiho: „Bratře Mingu, slyšel jsi pravidla? Ne že kvůli tobě prohrajeme!“

Ming Yi se na něj podíval a v duchovním poli se ozval jeho chladný hlas: „Odpusť mi, ale já si nechci hrát.“

Shi Qingxuan ho spěšně přitáhl k sobě. „No tak, když prohrajeme, nevadí! Vůbec to nevadí, pojď, pojď. Prostě hraj! Jinak budu moc smutný, být sám ve dvojici!“

A tak čtveřice složila jednoduchou přísahu, že bude dodržovat pravidla, a začala hrát. V prvním kole shi Qingxuan hodil pětku, Ming Yi čtyřku, Hua Cheng šestku a Xie Lian jedničku.

Vládce větru vybuchl v radostný smích. „Hahahahahahaha! Vaše Výsosti, tvé štěstí je opravdu špatné, tak špatné! Hahahahahaha…“

Xie Lian si promnul čelo. „To je sice pravda, ale musíš to říkat s takovou radostí?“

„Ehm, dobře. Ale co, vyhráli jsme. Já, Vládce větru, vás teď požádám, abyste něco udělali. Tak tedy, Vaše Výsosti, Karmínový dešti dotýkající se květu, nařizuji vám, abyste se navzájem svlékli!

Princ na něj zůstal zírat. „Můj pane…?“

Ming Yi se znechuceně otočil a zakryl si tvář, jako by ho představa takového pohledu odpuzovala. Shi Qingxuan vypadal pobaveně.

„No tak, no tak. Nebuď suchar. Vážený nebeský úředník a vážený král duchů, přece mě neodmítneš. Váš divák sedí a čeká, tak prosím, ať představení začne!“

Xie Lian pohlédl na Hua Chenga. Ten rozhodil rukama: „Gege, já si to nevymyslel.“

S pocitem bezmoci se princ obrátil na Shi Qingxuana: „Kolik si toho máme svléknout?“

Vládce větru to bral jako zábavu a rozhodně je nechtěl ponížit, přesto se smál, až se za břicho popadal: „Jedna vrstva úplně stačí. Zbytek si musíte nechat na později, hahaha.“

Takže měl v plánu v tom ještě pokračovat? Xie Lian zaváhal a potají přešel do soukromé konverzace:

„San Langu…“

Na Hua Chengově tváři se nepohnul ani sval, ale jeho hlas zněl těsně vedle Xie Lianova ucha, když ho upřímně utěšoval: „Neměj strach. Vždyť jsme se dohodli, že je necháme několik kol vyhrát. Nakonec prohrají.“

Tak se skutečně dohodli. Jenže princ nečekal, že Shi Qingxuan hodlá hrát tímhle způsobem, a ke všemu měl pocit, že si to celé zavinil sám. Neochotně se přišoural k Hua Chengovi a začal mu rozvazovat opasek. S pevně stisknutými rty mu pomohl svléknout černé svrchní roucho a odhalil tak sněhobílý vnitřní oděv. Hua Cheng na rozdíl od něj vypadal při jeho svlékání zcela uvolněně. Jeho ruce pracovaly pomalu a jemně a nedotkly se přitom žádné části princova těla. Oba dva si skutečně svlékli jen svrchní šat, takže nedošlo k ničemu nevhodnému nebo neobvyklému, ale Xie Lian se přesto cítil nesmírně zvláštně.

Sedl si, narovnal záda a vykoktal: „Tak… hrajeme dál.“

V druhém kole hodil Shi Qingxuan trojku, Ming Yi šestku, Hua Cheng také znovu šestku a princ opět jedničku.

Shi Qingxuan opakovaně plácal pěstí do země a hlasitě se smál. Xie Lianův pohled znovu vyhledal Hua Chenga. Oba byli stále spojení duchovním komunikačním polem.

„…San Langu!“

Na tomhle průběhu se spolu opravdu nedohodli!

Hua Cheng se mu vydatně omlouval: „Promiň, mrzí mě to. Zapomněl jsem, gege. Tentokrát je to moje chyba.“

Veselý Shi Qingxuan si se smíchem vyhrnul rukávy. „Dobře, v tomhle kole ti přikazuji…“

Xie Lian mu spěšně skočil do řeči: „Dost! V minulém kole jsme splnili úkol a svlékli se. V tomto kole by to měly být otázky.“

Shi Qingxuan se srdečně zasmál. „Mám klást otázky? Proč ne. Tak tedy moje první otázka na Krále duchů: Co je pro tebe nejhorší utrpení na světě?“

Hua Chengův úsměv zmizel a v Chrámu větru a vody se rozhostilo krátké ticho.

Shi Qingxuan dodal: „Nechápejte mě špatně, nic tím nesleduji, jsem jen opravdu zvědavý. Je na tomto světě opravdu něco, co dokáže potrápit krále duchů, jakým je Karmínový déšť dotýkající se květu? Možná nic takového neexistuje.“

„Co bys hádal?“ zeptal se Hua Cheng na oplátku.

Shi Qingxuan se zamyslel. „Město Gu na hoře Tong Lu?“

Taková odpověď by napadla mnoho lidí, kdyby nad touto otázkou přemýšleli. Hua Cheng se však jen slabě usmál.

„To opravdu ne.“

„Ne?“ Shi Qingxuan ohromeně rozšířil oči. „Tak co to je?“

Hua Cheng na moment zkřivil rty, ale ten letmý úsměv byl hned pryč.

„Řeknu ti, co to je. Sledovat, jak je tebou milovaná osoba trápena a zesměšňována, a nedokázat tomu zabránit. To je nejhorší utrpení na světě.“

Xie Lian ztuhl a dech se mu zatajil. Ve zchátralém Chrámu větru a vody chvíli nepromluvila jediná duše.

Shi Qingxuan nevěděl, co na to říct, a teprve po nějaké době ze sebe vymáčkl alespoň „…Aha.“

Meng Yi se stále stejně chladnou tváří šťouchl do ohně. „Pokračuj.“

Vládce větru se poškrábal na hlavě a mávl rukou. „Skončil jsem. Bratře Mingu, teď se na něco zeptej ty.“

Ming Yi tedy mírně zvedl oči a zadíval se na prince. „Vaše Výsosti.“

Xie Lian se vytrhl ze zamyšlení. „Hm?“

„Čeho ve svém životě nejvíc lituješ?“

Ming Yi byl obvykle tichý a nemluvný, o to víc prince jeho nečekaně závažná otázka ohromila.

Co má říct? Bylo to jeho přehlížení rad a varování, když sobecky sestoupil na zem? Byla to jeho pýcha, s níž věřil, že je dost mocný na to, aby pro Yong´an zajistil déšť? Bylo to jeho zbožné přání zachránit Xian Le? Nebo jeho neochota zabít, když to bylo třeba?

Kdepak. Nic z toho.

S odpovědí si dal načas.

„Nejvíc lituji svého druhého vzestupu.“

Zbylí tři muži v chrámu na něj beze slova hleděli. Xie Lian se odmlčel a když po nějaké době vzhlédl, zeptal se:  „Co se děje? Na otázku jsem odpověděl.“

Hua Cheng potřásl hlavou. „Nic se neděje. Pokračujeme.“

Ve třetím kole hodil Shi Qingxuan i Ming Yi dvojku, Hua Cheng šestku a Xie Lian jedničku.

Princ si velmi, ale opravdu velmi oddechl.

Díky požehnání nebeského úředníka konečně vyhráli!

Konečně přišla řada na trest pro skupinu Shi Qingxuana, který byl z té vyhlídky dychtivý a nadšený, jako by se neměl čeho bát.

„Nešetři mě! Dej do toho všechno!“

Xie Lian se usmál. „Dobře, tak já se zeptám. Pane Vládce země, ty odpovíš první.“

Obrátil se k Ming Yiovi. „Můj pane, prosím, odpověz správně na otázky, které se ti chystám položit, a prosím, nelži.

Ming Yi nic neřekl a Shi Qingxuan mávl rukou.

„Nedělej si starosti, bratr Ming neumí lhát.“

Xie Lian se pousmál. „Dobrá tedy. První otázka: Kdo jsem?“

Shi Qingxuan na něj zaskočeně pohlédl. „Vaše Výsosti, co je to za otázku? Ty jsi přece ty, ne? Kdo jiný bys měl být?“

Ming Yi zvedl hlavu a pomalu pohlédl Xie Lianovi do očí. Odpověděl: „Korunní princ království Xian Le, Xie Lian.“

Princ přikývl. „Druhá otázka. Kdo je ten, kdo sedí vedle mě?“

Po krátké odmlce Ming Yi odpověděl: „Pán města duchů, Karmínový déšť dotýkající se květu.“

Xie Lian se zeptal potřetí. „A poslední otázka – kdo sedí vedle tebe?“

Shi Qingxuan byl čím dál zmatenější. „Vaše Výsosti, co to hraješ za hru? Kdo bych měl být? Já jsem Vládce větru!“

„Pane Vládce země, prosím, odpovězte,“ naléhal Xie Lian.

Tentokrát Ming Yimu odpověď trvala déle.

Bylo to tak: poté, co princ několikrát narazil na Ctihodného prázdných slov, objevil jeho fascinující vlastnost: kdykoliv Ctihodní prázdných slov promluvili, byla ze tří jejich vět vždy alespoň jedna lživá.

Toto jejich nutkání bylo podobné, jako když se smrtelný člověk, bez ohledu na své zdraví nebo sílu, potřebuje během tří dnů napít vody, aby nezemřel na dehydrataci. Ať byl jakkoliv silný, nešlo tomu vzdorovat.

Byl to Ming Yi, kdo nakreslil pole pro zkracování vzdálenosti. Ze dveří poslední vyšel také on. Pokud kdokoliv z nich něco ovlivnil, pak Ming Yi k tomu měl nejvíc příležitostí. Proto ho také Xie Lian podezříval. Shi Qingxuan byl v tuto chvíli tak rozrušený, že kdyby princ svá podezření vyslovil, nepochybně by to s ním ještě víc zacloumalo, což by Ctihodnému prázdných slov umožnilo vysát z něj další negativní emoce a zesílit. Xie Lian se toho nejsnazšího řešení ve skutečnosti nikdy nevzdal, jen hledal jinou cestu k jeho ověření. 

Vládce větru a Vládce země spolu měli velmi dobré vztahy a Shi Qingxuanovi by nemohlo uniknout, kdyby se Kazatel prázdných slov za Vládce země pouze vydával. Jenže co kdyby ho místo toho tajně ovládl?

Právě proto od začátku chtěl, aby s ním Hua Cheng spolupracoval a pokusil se zjistit pravdu skrze Ming Yiho odpovědi. Jenže ten podotkl, že s Ming Yim nikdy pořádně nemluvil, takže by bylo zvláštní, kdyby se ho začal jen tak vyptávat. Bude lepší využít předstírané hry a vytvořit k tomu vhodnou příležitost. Třeba se jim z Ming Yiho odpovědí podaří něco zjistit, aniž by si on nebo Vládce větru všimli čehokoliv podezřelého.

Ming Yi byl vždy mužem mála slov a i v rozjitřené atmosféře mělo vše, co pronesl, cenu zlata. Už od začátku hry princ věnoval velkou pozornost jeho výrokům, ale byla to jen slova, u kterých nešlo jednoznačně určit pravdu nebo lež. Nakonec musel použít léčku – vypůjčil si Hua Chengovy dovednosti a tajně ovlivnil hod, aby Ming Yi prohrál. Při třech nečekaných otázkách neměl jinou možnost než odpovědět na rovinu.

Protože to byla hra, Shi Qingxuan si zatím neuvědomil, že jim jde o něco víc, a stále věřil, že žertují, takže Kazatel prázdných slov nemohl využít příležitost se mezi ně vplížit a přiživit se na jeho strachu. Pokud Ming Yi odpoví špatně, prozradí se a Xie Lian se ho okamžitě zmocní.

Stvoření jako Ctihodní prázdných slov museli během tří vět zalhat. Nyní princ položil dvě otázky a Ming Yi na obě odpověděl správně. Pokud jej Ctihodný prázdných slov ovládal, musel by na třetí otázku zalhat.

Ming Yi

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

Poznámka překladatele: Jen tak mezi řečí, milí čtenáři, pokud by někdo opravdu uvažoval o vlastním překládání kteréhokoliv danmei nebo jiného románu, moc ráda vám pomůžu s tvorbou vlastního blogu, korekturou a/nebo propůjčím prostor tady u mě. :) Je jich tolik, které stojí za překlad, a tak málo času a rukou!