Kapitola 110: Boj s Kazatelem; korunní princ zaujímá místo Vládce větru 1

Od Shi Qingxuana však nepřišla žádná další odpověď.

„Pane Vládce větru, co se stalo? Ještě jsi tady? Co se děje? Proč nic neříkáš?“ ptal se Xie Lian znepokojeně.

Kdyby ho pro zábavu odtáhli noční výtržníci, nebyl by najednou tak potichu. Že by se mu něco stalo? Ne, nemělo cenu se přehnaně bát, protože zatím ani nevěděli, kde Vládce větru je.

Díky strachem ztuhlému davu se Ming Yi konečně dokázal protlačit z Chrámu větru a vody ven. V Nebeské říši platil zákon, že nikdo nesmí používat duchovní síly na smrtelníky bez řádného důvodu, a nesmí se před nimi ze své vůle ani objevovat. Pokud by smrtelníkům ublížili nebo je dokonce zabili, byl by jejich čin zaznamenán a potrestán. Toto nařízení nebeským úředníkům nesmírně ztěžovalo práci, jinak by všechny tyhle lidi mávnutím rozprášili až na střechu. Sotva byl venku, lidé se vzpamatovali a začali křičet strachem:

„To… To! Objevili se praví duchové!!

„Jsou tu příšery!“

S tím se dav rozprchl, jako když do něj střelí.

„Můj pane Vládce země!“ zavolal princ. „Jak to, že jsi Vládce větru nenašel dřív? Viděl jsi ho? Kdy se ztratil?“

„Do davu se vplížili duchové a zaútočili na lidi,“ vysvětlil Ming Yi.

Dle všeho si všiml, že jsou v sázce lidské životy, a šel je zachránit. Bojoval s duchy a přitom ztratil svého přítele z očí.

„Rozdělíme se a budeme ho hledat. Neměl by být daleko.“

Náhle se v komunikačním poli ozval bouřlivý Shi Qingxuanův smích:

„Hahahahahahahahaha!“

Smích nebylo to, co čekali, ale konečně jim alespoň odpověděl.

„Pane Vládce větru,“ zeptal se Xie Lian spěšně, „co se ti před chvílí stalo? Proč jsi najednou přestal odpovídat? Myslel jsem, že se ti něco stalo.“

„Hahahahahahahaha! JakbyseVládcivětrumohloněcostát? Jenjsemváschtělvšechnyzaslouženěvystrašit, hahahahaha! BratřeMingutyparchante,jakjsiměmohlztratit? Jestliumřurozhodněseproměním vněcostrašlivéhoabudutěchodit STRAŠIT, hahahahahahaha!

„Přestaň s tím hloupým smíchem a raději řekni něco smysluplného!“ dožadoval se Ming Yi

Xie Lian pochopil, že čím víc je Shi Qingxuan znepokojený a vyděšený, tím se počet „hahahaha“ v jeho větě násobí. Dokonce zapomínal dělat mezi slovy pauzy. Rychle ho přerušil: „Neřekl jsi nic nahlas, že ne? Nedal jsi nijak najevo, že sis něčeho všiml? Začal ses bránit?“

„Nemluvil jsem nahlas. Můj výraz se nezměnil. A nebránil jsem se mu,“ řekl Shi Qingxuan.

Princ zmírnil tón: „To je dobře. Můj pane Vládce větru, poslouchej mě. Všechno je v pořádku, neměj strach. Tvař se, jako dosud, a předstírej, že sis ničeho nevšiml. Pokud nám budeš chtít něco sdělit, udělej to tajně tady v komunikačním poli. Rozhodně nesmíš dopustit, aby si ten netvor všiml, že už o něm víš. Pomalu rozšiřuj svou duchovní auru a vytvoř bariéru, která tě bude chránit. Tak se alespoň ochráníš před zakopnutím nebo pádem někam do příkopu. A také budeš schopen vycítit, pokud na tebe někdo něčím zaútočí.“

Shi Qingxuanův hlas zněl, jako by beze slov plakal. „Aha, a pak?“

„Pak se zhluboka nadechni. Několikrát to zopakuj… cítíš se trochu lépe?“

Jeho tón byl velmi jemný a klidný. Pokud šlo o utěšování jiných, docela to fungovalo.

„Trochu ano,“ odpověděl Shi Qingxuan. „Díky, Vaše Výsosti.“

„A teď,“ zkusil to Xie Lian, „když jsi klidnější, jak myslíš, že bys zvládl, kdybys na chvilku pootevřel oči a nenápadně se podíval na stvoření, které tě táhne?“

Dokázal by to zvládnout?

„Pravděpodobně bych zemřel strachy,“ reagoval Shi Qingxuan.

Při pohledu na Kazatele by Shi Qingxuanova hrůza nejspíš dosáhla vrcholu, a v okamžiku spatření svého únosce by se jeho děs změnil pro Kazatele prázdných slov v nejchutnější a nejdelikátnější pokrm. Zároveň by nejspíš ztratil veškerou vůli k obraně. Navíc tu bylo riziko, že by na něj v okamžiku otevření očí ta stvůra zrovna zírala, a pak by se vážený Vládce větru zhroutil jako domeček z karet.

Xie Lian to všechno zvážil. „Tak prostě nech oči zavřené.“

Ming Yi se vyptával: „Poté, co tě to vyvedlo z Chrámu větru a vody, tušíš, kterým směrem jste se vydali?“

Právě teď potřebovali ze všeho nejvíc zjistit, kde ho mají hledat. Shi Qingxuan se zavřenýma očima sice netušil, kam jde, ale i tak mohl mít obecnou představu o své poloze, a podle počtu kroků by mohl dokázat určit, jak jsou daleko.

Jenže to se nestalo. Ozvalo se jen: „Nevím.“

„Jak můžeš nevědět?“

Pobouřený Shi Qingxuan se začal bránit: „Kdo se zdravým rozumem by si tohle hlídal? Vždyť jsem věřil, že mě táhneš ty!“

Hua Cheng v roli pozorovatele už se nudil natolik, že se jeho oděv začal měnit. Stál tam ve svém červeném rouchu, a pak to změnil zpět na černé, vzápětí byl oblečený v bílém. Téměř pokaždé, když se princ ohlédl, měl na sobě něco jiného, a s každým novým oděvem střídal i účesy, doplňky a boty – někdy vypadal hravě, jindy elegantně, někdy působil nebezpečným dojmem a jindy byl jednoduše okouzlující. Xie Lian musel prudce zamrkat, aby se vzpamatoval, a nezačal říkat věci jako „to není špatné“ nebo „tohle vypadá taky dobře.“

Místo toho vyhrkl do komunikačního pole: „Přestaňte, přestaňte, teď není čas na hádky. S každým naším slovem udělá Vládce větru další krok, a čím bude dál, tím hůře se nám bude hledat.“

V odpověď se ozvalo Shi Qingxuanovo smutné zasténání. „No tak, to je pro vás opravdu tak těžké mě najít? Nemůže to být víc než padesát, šedesát kroků! Nanejvýš sto, nejde nijak rychle!“

Nanejvýš sto kroků? Ming Yi okamžitě vyběhl a zmizel na konci ulice. Netrvalo dlouho a jako blesk se znovu objevil před vstupem do chrámu.

„Nikde není!“

Zatraceně.

„Pole pro zkracování vzdálenosti!“ vykřikl Xie Lian.

Poté, co Kazatel prázdných slov využil zmatku, aby Vládce větru odvedl z chrámu, pravděpodobně použil pole pro zkracování vzdálenosti a oba je přesunul jinam. V opačném případě by je ve vzdálenosti sta kroků museli snadno najít. Pokud použili tohle kouzlo, mohli být doslova kdekoliv. Hledat Shi Qingxuana teď bylo jako hledat jehlu v kupce sena!

V téhle záležitosti si nemohli dovolit chybovat, a tak princ okamžitě navrhl: „Půjdu to nahlásit na Nebeský dvůr.“

Shi Qingxuan ho však zarazil: „Počkej! Vaše Výsosti, slíbil jsi mi, že to udržíš v tajnosti! Mého bratra brzy čeká třetí nebeské soužení. Třetí bývá velmi silné, nesmí ho nic rozptylovat!“

Ming Yi chladně odpověděl: „Pokračuj tímhle stylem a já udělám nebeské soužení ze života tobě.“

„Říkám ne, a myslím to vážně!“ zuřil Shi Qingxuan. „Víte, kolik očí mého bratra sleduje? Ten netvor si to určitě načasoval schválně.  Nenechám ho vyhrát! Nikdy! I kdybych měl zemřít, i kdyby moje kosti měly shnít pod zemí, můj bratr nejdřív dokončí svou zkoušku a teprve potom mu dovolím mě vyhrabat!“

O chvíli později Ming Yi rezignovaně ustoupil. „Dobře. Dobře.“

Xie Lian zbystřil, protože v jeho tónu rozpoznal vlnu potlačovaného vzteku. Byla to velmi intenzivní emoce, kterou u něj nikdy předtím nezaznamenal, což prince poněkud zneklidnilo. Nechtěl, aby vznikly další problémy, a tak se do toho vložil:

„Pane Vládce větru, drží tě ten netvor za ruku?“

„Ano, táhne mě za ni.“

„Vnímáš na jeho těle nějakou podivnost? Třeba zvláštní esenci zla, divný pocit nebo něco podobného.“

„Ne, nic takového.“

„A co tvé okolí? Je cesta pod tvýma nohama členitá nebo hladká? Šlápl jsi na něco nebo jsi o něco zakopl?“ Xie Lian chtěl zjistit, zda dokáže na základě okolního prostředí získat alespoň obecný přehled.

„Je to velmi zvláštní cesta,“ odpověděl Shi Qingxuan, „velmi měkká, taková lehká, asi jako mraky.“

Princ si pomyslel, že se mu nejspíš jen podlamují kolena hrůzou.

Dva z pěti Shi Qingxuanových smyslů byly zapečetěny. Už teď bylo těžké získat od něj nějaké stopy a později to bude jen obtížnější. Hua Cheng byl sice stále vedle nich, ale tvářil se, jako kdyby sledoval představení a byl tu vlastně jen pro pobavení. K Shi Qingxuanovi neměl žádný vztah a jako bytost z Říše duchů neměl k pomáhání nebeským úředníkům žádný důvod. Xie Lian ho navíc nechtěl neustále obtěžovat s prosbou o pomoc.

Zklidnil se tedy a řekl: „Pane Vládce větru, mám pro tebe způsob, jakým se od té bytosti okamžitě dostat. Potřebuji však tvé svolení.“

„Dobře!“ dostalo se mu okamžité odpovědi. „Dávám ti svolení!“

Hua Cheng ho však zastavil. „Kouzlo pro přesun duše?“

„Přesně tak,“ kývl princ.

Kouzlo pro přesun duše bylo přesně takové, jak jeho název naznačoval – provedlo výměnu duší. Člověk se ocitl v cizím těle a mohl vidět cizíma očima. Toto kouzlo se nevyužívalo často, protože jednak neuvěřitelně vyčerpávalo duchovní sílu, a jednak se jen málokdo dobrovolně vzdal kontroly nad svým tělem.

Hua Chengův výraz zvážněl. „Gege, opatrně.“

„Co budeš dělat, pokud se s tebou utká?“ zajímal se Shi Qingxuan.

„Nebojím se, takže je to jedno.“

„Udělej to,“ vložil se do rozhovoru Ming Yi.

Hua Cheng však znovu naléhal: „Gege, prosím. Ještě jednou si to rozmysli.“

Najednou se ozval Shi Qingxuanův hlas: „Zastavilo to!“

„Už není čas váhat!“ vykřikl princ okamžitě do komunikačního pole. „Hned!“

Shi Qingxuan zaťal zuby. „Teď už je to jen na tobě, Vaše Výsosti!“

„Dobře!“

Jen co Xie Lian vypustil ta slova z úst, zavřel oči a jeho tělo bylo najednou lehké jako pírko, tak lehké, až se mu zdálo, jako by se vznášel k nebi. Náhle však nesmírně ztěžklo, natolik, až měl strach, že se zaboří do země. Teprve s další vlnou vířivého pocitu mdlob se mu smysly vrátily. Jeho vnímání sebe sama v prostoru se ustálilo, ale oči měl zavřené a do uší mu nepronikal jediný zvuk.

Paži mu svírala nehybná ruka.

Xie Lian okamžitě otevřel oči. Jednou rukou si vyndal špunty z uší a druhou sám chytil Kazatele prázdných slov za paži.

Usmál se. „Zdravím.“

Shi Qingxuan měl dlouho zavřené oči a všude kolem vládla hluboká tma. Proto v okamžiku, kdy otevřel oči jeho těla, neviděl vůbec nic. Nicméně to, co ho svíralo, teď držel i on. Ruoye nebyl nablízku, a tak Xie Lian seslal kouzlo na uzamčení spojeného a zajistil Kazatelovu sevřenou paži jako v ocelových poutech, aby mu zabránil utéct pomocí magie.

V komunikačním poli se ozval Shi Qingxuanův hlas: „Vaše Výsosti, jsi v pořádku? Možná bude lepší, když se přesuneš zpět a já to převezmu sám!“

Vypadalo to, že také Shi Qingxuan je bezpečně v Xie Lianově těle. Princ pevně svíral Kazatele prázdných slov, prudce vykopl a uštědřil mu víc jak třicet kopanců.

„Jsem v pořádku!“

Protože se jejich duše vyměnily před chvílí, potřeboval víc času na přizpůsobení se. Potom budou jeho útoky mnohem silnější.

„Vaše Výsosti, prozradím ti zaklínadlo k používání mých duchovních zařízení. Použij tolik mé duchovní síly, kolik potřebuješ, nijak se neomezuj!“

Xie Lian neměl meč, kterým by se mohl bránit, a tak bleskově otevřel vějíř Vládce větru. „Dobře!“

„A prozradím ti ještě kouzlo na proměnu v ženu, jsem tak mnohem silnější!“

Xie Lian rezolutně odmítl: „Ne, to není nutné.“

Ozval se Hua Chengův vážný hlas: „Gege, pospěš si a rozhlédni se. Řekni mi, co je to za místo.“

„Ne!“ tentokrát to byl Ming Yi, kdo ho přerušil. „Nejdřív nám řekni, co s tebou právě teď bojuje!“

Během jejich výměny názorů se princovy oči zvolna přizpůsobovaly okolní temnotě. Přimhouřil oči a prohlédl si černý stín před sebou.

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

Poznámka překladatele: Je to zvláštní, ale zrovna ke všem těm kapitolám o Ctihodném prázdných slov není žádný obrázek od fanoušků. A pokud zázrakem ano, spoiluje (nevyhledávejte si to, fakt, zkazíte si spoustu pointy). Ale tenhle, co jsem našla, je přímo božský... :) Co vy na něj? Některé události poznáte, některé naznačují(ale neprozrazují), některé bych řekla že jsou fanouškovské, třeba jak Xie Lian češe maléhu Hua Chengovi vlasy. To se asi nestalo, nemohlo stát, nebo... ne, asi ne. :)