Kapitola 70: Zase si bude kvůli mně dělat starosti

Cheng Qian samozřejmě nestál a nečekal, až rána dopadne. Aniž by tasil, odrazil cizí meč ledovou aurou Mrazivého ostří.

 Zmatený a podrážděný se otočil, aby zjistil totožnost idiota, který ho napadl, ale když se tak stalo, jeho hněv rázem opadl. Stál tam malý statný muž, jeden ze dvou kultivujících prvotního ducha, kteří tehdy doprovázeli otravného mladého hejska.

Kdo vlastně byl ten nejvyšší starší v luxusním kočáře?

Zhuang Nanxi ani nestihl uvolnit pěst, stále v pozdravu zvednutou  hrudi, když došlo k takovému vývoji. Na okamžik se zarazil. „Nejvyšší starší… co to má znamenat?“

Malý kultivující byl Cheng Qianovým úderem donucen couvnout o víc než deset kroků a teď seděl na zemi celý zaprášený. Ještě ani nevstal, když vyštěkl: „Nejvyšší starší, tohle je člověk, který zabil našeho mladého pána!“

Oči nejvyššího staršího se po těch slovech mírně zúžily. Chvíli studoval Cheng Qiana, jako by posuzoval cenu koně. „Asi před měsícem, právě když byl mistr naší síně v ústraní, mladý mistr utekl z domova a dlouho se nevracel. Pátrali jsme, kde se dalo a nakonec jsme zjistili, že se objevil v Nanjiangu. Ale když jsme spěchali to prozkoumat, tenhle… tenhle zbytečný člověk byl jediný, který ze skupiny mladého pána přežil.“

Malý kultivující už rozhodně nebyl mladý, takže když teď o něm někdo mluvil jako o zbytečném, zesinal. Přesto se neodvažoval vydat ani hlásku. Byl hrdým kultivujícím prvotního ducha, ale před nejvyšším starším se tvářil jako malé vystrašené kuřátko.

Aniž by mu nejvyšší starší věnoval jediný pohled, chladně se zeptal Zhuang Nanxiho: „Synovče, ještě jsi mi neřekl, koho jsi to sem přivedl.“

Ten hned neodpověděl a místo toho se zeptal: „Mladý pán… tím myslíte mladého pána Biana?“ Zhuang Nanxi se zamračil a pohlédl na Cheng Qiana. Ten sice nevypadal ani provinile ani vyděšeně, ale Zhuang Nanxi si přesto dělal starosti.

Mistr Síně Černé želvy, jeden ze Čtyř svatých, se jmenoval Bian Xu. Sídlil na dalekém severu a už léta se držel v ústraní před světem. Mezi Čtyřmi svatými byl kromě excentrického Xu Yingzhiho z dřívější doby tím, kdo nejméně vyvolával rozbroje. Celý život byl uctivý a skromný, nikdy se nešířily zvěsti o jeho poklescích, a na rozdíl od Pána Ostrova Azurového draka k sobě ani nepoutal pozornost. Bohužel, jeho celoživotní snahu zničil jeho jediný syn, Bian Xiaohui.

Pokud se o dětech říká, že jsou to dluhy, pak mladý pán Bian Xiaohui byl půjčka s vysokým úrokem. 

Když byla jeho matka těhotná, stala se obětí nepřátelských úkladů a zemřela. Bian Xiaohui byl pohrobkem, dítětem narozeným po matčině smrti, a šance na jeho přežití byly nízké. Teprve po deseti letech intenzivní snahy a péče se za pomoci nejrůznějších artefaktů konečně mohl dostat na svět. Mistr síně vynaložil na toto dítě nezměrné úsilí a miloval ho víc než sám život, proto Bian Xiaohui od narození dostal, cokoliv chtěl, bez ohledu na cenu.

Kultivační sílu bohužel dostat nemohl.

Narodil se se slabým tělem a chybějícími schopnostmi. Nebyl schopen ani strávit většinu kultivačních pilulek, takže při sebemenších potížích plakal a volal otce. Po stu letech učedníci jeho generace létali na mečích a každý z nich dosáhl vlastních úspěchů, ale on navzdory vynaloženému úsilí stále dělal jen malé pokroky. Lidé mu prokazovali úctu, ale za zády se mu posmívali, a on se tak stával čím dál nepříjemnějším.

Těžko říct, kdo mu to namluvil, ale Bian Xiaohui usoudil, že jeho kultivace stagnuje, protože kultivační metody Síně Černé želvy nejsou pro jeho schopnosti to pravé. Svaluje vinu na všechny ostatní, sehnal si skupinu stejně zbytečných podřízených a utekl z domova, aby se v Nanjiangu pokusil o štěstí ve Věži Šarlatového ptáka.

Bian Xiaohui měl vše dokonale naplánované. Pověsti o tom, že se věž otevírá jen pro vyvolené, považoval za lživé. Při zjišťování kompetence adeptů by přece měli brát v úvahu, kdo z nich má největší moc, ne?

Pokud by se mýlil, pak byl v nejhorším případě připraven zabít každého „vyvolenějšího“ než on. Dřív nebo později by na něj musela přijít řada.

Bian Xiaohui měl s sebou kultivující, schopné létat na mečích, a dokonce dva s prvotním duchem. Věřil, že by neměl být žádný problém zastrašit pár potulných kultivujících bez domova. Nečekal, že se nebesa jeho přání vysmějí – byl jako smolař, který se utopí i v louži vody. Do věže se nikdy nedostal a zemřel daleko od domova.

Zhuang Nanxi považoval za pravděpodobné, že mladý pán vzhledem ke své nerozumnosti mohl tohoto nepříliš trpělivého staršího snadno rozzlobit. Žádný div, kdyby se s ním dostal do souboje.

Na jedné straně tu stál nejvyšší starší, s nímž měla jeho sekta vztah po celé generace a kterého si nemohl dovolit urazit. Na druhé straně tu byl jeho zachránce, kterému vděčil za život. Zhuang Nanxi byl nesmírně rozpolcený, a tak se zmohl jen na slabý zdvořilý úsměv: „Možná šlo jen o nedorozumění? Starší Cheng sám vstoupil do démonického města a zabil hlavu Sekty rozkoše. Zachránil nám život, tak proč by zabíjel nevinného člověka?“

Nejvyšší starší ho ignoroval. S třepotajícími se rukávy přistál jen pár kroků od Cheng Qiana a upřeně na něj pohlédl. „Přiznáváš to?“

Z jeho tónu bylo jasné, že je připraven zaútočit. Zhuang Nanxi se obával Cheng Qianova výbuchu a pokusil se je spěšně uklidnit: „Prosím, nechme si čas to všechno probrat.“

Cheng Qian chvíli mlčel, protože ten odpad jménem Bian byl skutečně rozsekán rukou jeho nejstaršího bratra. Yan Zhengming přesto nemohl být považován za vraha, protože Bian Xiaohui zemřel posednutý zlým duchem.

Jenže za srdečním démonem, který v tu chvíli jeho nejstaršího bratra ovládal, stál právě Cheng Qian. Sekta Fuyao se v tomto incidentu dala jen těžko považovat za nevinnou.

Nebesa, kdo mohl tušit, že tak mocný otec jako Bian Xu dokázal zplodit tak zbytečného syna?

Potřeboval požádat mistra Síně Černé želvy o klíč k zámku a místo toho teď čelí pomstě za mrtvé dítě. Cheng Qianovi při tom pomyšlení ztěžklo srdce.

Jako by mistrova Smlouva o zapečetění hory obsahovala nějaké prokletí, kvůli němuž jsou sraženi na kolena při záblesku sebemenší naděje.  

Navzdory Cheng Qianově neobyčejné vůli se nemohl zbavit jistého váhání – znamená to, že se čas sekty Fuyao chýlí ke konci? Byla jejich snaha opravdu zbytečná?

Jeho myšlenky přerušil výkřik malého kultivujícího: „Jejich skupina byla jediná, kdo vstoupil do Věže Šarlatového ptáka a mladého pána potkalo neštěstí právě tam! Kdo jiný by to mohl udělat, když ne oni!“

Cheng Qian na něj chladně pohlédl. Oba dva byli kultivující prvotního ducha, ale malý muž se najednou cítil jako žába, kterou si za cíl vybral had. Po páteři mu přejel mráz.

Cheng Qian obvinění nepřiznal, ani nepopřel, jen pomalu pronesl: „Jsi kultivujícím prvotního ducha, ale do Věže Šarlatového ptáka se ti nepodařilo proniknout ani za použití síly. Mohl bych se zeptat, jak by někdo, jako váš mladý pán…“

Na chvíli se odmlčel. I když mluvil uctivě, v očích se mu objevil posměch, který jasně naznačoval, že někomu nezkušenému v kultivaci se těžko mohlo podařit vstoupit do Věže ještě před jejím otevřením.

Malý kultivující ohromeně strnul.

Cheng Qian pokračoval: „Navíc vás bylo i s mladým pánem kolem třiceti, tak jak přesně se mu podařilo vám utéct?“

Nejvyšší starší se po těch slovech obrátil na svého podřízeného a nespokojeně se zeptal: „O čem to mluví?“

Muž na chvíli oněměl. Dlaně se mu potily s vědomím, že pro něj bude velmi těžké popřít svůj díl viny.

Cheng Qian po jeho mlčení dál pokračoval: „Je sice pravda, že jsme s vaším mladým pánem měli cestou do Nanjiangu kvůli triviálním záležitostem nějaké neshody, ale byli jsme si vědomi toho, že celá věc nestojí za vážnější konflikt, takže jsme se po krátké výměně názorů rozešli každý svou cestou. Kolego kultivující, nebesa a i země jsou toho svědky, nemám pravdu?“

„No, totiž…“

Cesta kultivace je založená na karmické příčině a následku rovnováhy nebes a země. Na přísahy se vždy pohlíželo se značnou vahou. I sebeneohroženější člověk před vyslovením čehokoli se „svědectvím nebes a země“ bezděčně zaváhal.

Přihlížející Zhuang Nanxi si nemohl pomoci a Cheng Qiana si po očku prohlédl. Původně si myslel, že navzdory jeho mocné kultivaci není pro své mládí zcela obeznámen s tím, jak to ve společnosti chodí. Nečekaně však při výslechu podal velmi rozumné a klidné vysvětlení.

V tom okamžiku Cheng Qian přece jen ukázal náznak arogance. „Když už jsme ho nechali odejít, proč bychom ve Věži Šarlatového ptáka ztráceli čas s jeho zabíjením? Jak jsme mohli vědět, čí syn nebo vnuk to je, a proč bychom se snažili pokoutně zabít nějakého začínajícího kultivujícího?“

Nejvyššímu staršímu připadalo jeho vysvětlení docela logické, ale přesto jeho výraz potemněl. Jen těžko snášel, když před ním ostatní tak vysoko hodnotili svou vlastní kultivaci.

Cheng Qian pokračoval: „Je pravda, že jsem se s vaším mladým pánem ve Věži Šarlatového ptáka setkal, ale v tu chvíli už byl po smrti jako pouhá loutka srdečního démona. Nejvyšší starší, proč se nezeptáš lidí z vlastní sekty, proč si nevšimli, že je mladý pán ovládaný srdečním démonem?“

Po těch slovech si malý kultivující uvědomil, že jeho viny na celé věci čím dál víc přibývá. Jeho mysl udělala kotrmelec a začal nesouvisle blábolit, jen aby se zbavil odpovědnosti: „Ty… Věž Šarlatového ptáka stojí víc jak sto let, tak proč se najednou zhroutila, jakmile jste z ní vyšli zrovna vy? Proč se objevil démonický drak? Jak můžeme vědět, že sám nejsi démonický kultivující?“

To byl dost nesmyslný argument.

Zhuang Nanxi už to nehodlal poslouchat: „Nejvyšší starší, za tohoto muže ručím. Vzhledem k jeho povaze není možné, aby byl s démonickými kultivujícími spojen. Momentálně je Nanjiang v chaosu a z úkrytu vylézají nejrůznější páni démonů, kteří způsobují všemožné pohromy. Naší prioritou by mělo být spojit se proti společnému nepříteli, tak proč vyvolávat další roztržky? To, co se stalo mladému pánovi, je skutečně tragické, ale teď, když se nedorozumění vyjasnilo, proč se raději nezaměřit na boj s démonickým drakem?“

Mladík z horské vesnice Bílého tygra musel být vzdělaný, protože schválně volil slova tak, aby pohnula lidským srdcem.

Zdálo se, že konflikt bude vyřešen pouhými několika větami.

Výraz nejvyššího staršího změkl. Přelétl pohledem Cheng Qiana a chladně si odfrkl. „Pokud je to tak, lidé z mé sekty opravdu zanedbali své povinnosti.“

Nejvyššímu staršímu bylo přes tisíc let. Byl jedním z nejsilnějších kultivujících ve smrtelném světě a rozhodně neměl trpělivost zabývat se světskými záležitostmi. I proto přijal místo v Síni Černé želvy, kde mu dokonce i Čtyři svatí museli projevovat určitou úctu.

Byl zvyklý, že bylo všechno po jeho. Pokud byla na prvním místě nebesa, on byl hned druhý, tak proč by měl věnovat pozornost někomu jako je Cheng Qian, kterému bylo sotva sto let?

Nejvyšší starší po přímluvě Zhuang Nanxiho Cheng Qianovu vysvětlení uvěřil. Stále ho však trápila jedna věc – Cheng Qian se sice nechoval povýšeně, ale ani pokorně. Jeho samotného si všechny ty roky ostatní vážili natolik, že se v jeho blízkosti neodvažovali ani nahlas nadechnout, ale tenhle mladý kultivující s prvotním duchem… Jak asi může být mocný? Jak se opovažuje ignorovat Síň Černé želvy jen na základě své kultivace?

On sám samozřejmě hleděl na mladého pána Bian Xiaohuie svrchu, stejně jako když se člověk dívá na voříška, kterého u něj doma vychovávají. Ale i když ten vořech neustále obtěžoval ostatní skrze podporu svého otce, pořád to nebyl někdo, do koho by si mohli cizinci jen tak kopnout.

Možná Cheng Qian nebyl vrahem, ale vypadalo to, že dal Bian Xiaohuimu pořádně na frak.

Nejvyšší starší nakonec promluvil: „Dobrá, jelikož tvůj zločin nezasluhuje smrt, udělím ti jen lehký trest, abys poznal své místo!“

Ještě než domluvil, ucítil Cheng Qian, jak na něj doléhá silná vlna duchovní energie. Ovládání té síly bylo precizní – nemělo za cíl zabíjet, jen ho donutit, aby padl na kolena a vykašlal trochu krve.

Cheng Qian byl přesvědčen, že svým chováním dostál všem požadavkům na dobré mravy, ale nečekal, že narazí na starého náfuku, který zneužije své nadřazenosti a jeho zdvořilost mu mrští do tváře.

Nepokusil se útoku vyhnout, jen se mu vší svou silou postavil.

Dvě energie se střetly ve vzduchu. Přestože ani jeden ze soupeřů nepoužil všechny své schopnosti, písek a kameny kolem nich se rozlétly na všechny strany.

Zhuang Nanxi dobře znal pýchu nejvyššího staršího. Kdyby Cheng Qian úder bez odporu přijal, pak by vše mohlo skončit nanejvýše lehkým zraněním.

Ale on se mu postavil.

Zhuang Nanxi se zamračil, ale už bylo pozdě.

Přesně jak očekával, nejvyšší starší byl protiútokem vyprovokován. Rozhněvaně se usmál: „Výborně, ty spratku! Uvidíme, jak dlouho to vydržíš.“

Zhluboka se nadechl a chystal se použít veškerou svou sílu, aby Cheng Qianovi ukázal jeho místo.

„Starší!“ zvolal vyděšený Zhuang Nanxi.

Cheng Qian celý svůj život věděl, kdy ustoupit, ale nikdy nepoznal, co znamená být k ústupu donucen. Mrazivé ostří zazvonilo a vyletělo vpřed, když se dvě síly znovu střetly.

Tentokrát to bylo vážné. Kultivující v dosahu, včetně Zhuang Nanxiho, byli tou silou zasaženi.

Země se otřásla a začala pukat. Bahno v prasklinách okamžitě zamrzlo a louka plná trávy a květů najednou vypadala jako ledové pole. Horko, které v Nanjiangu neuhasil ani podzim, bylo pryč.

Zhuang Nanxi byl dost zkušený, takže okamžitě začal přesouvat energii svého těla. Hruď mu však stále drtila bolest a v hučícím větru nedokázal ani zvednout hlavu.

Nejvyšší starší i Cheng Qian museli každý o několik zhangů couvnout. Cheng Qian byl ve tváři bledší než mrazem pokrytá zem, ale nejvyšší starší na tom byl ještě hůř. Nahrbil se, zakryl si tvář rukávem a dokonce vykašlal trochu krve. Vlasy na spáncích mu pokryl mráz, což naznačovalo vážnost jeho zranění.

V okolí zavládlo ticho. Všichni byli v šoku.

Zhuang Nanxi si původně myslel, že Cheng Qian vstoupil na úroveň prvotního ducha teprve nedávno a vzhledem k jeho brutální síle ho odhadoval na kultivujícího meče. Kdo by tušil, že se nejenže vyrovná síle nejvyššího staršího, ale dokonce ho mírně převýší!

Jak mocný doopravdy byl?

Cheng Qianova kultivační úroveň ve skutečnosti nebyla zdaleka taková, jak si Zhuang Nanxi myslel. Byl to z jeho strany tak trochu podvod.

Když se impulzivně pokusil střetnout s energií svého protivníka, pochopil, že si ukousl příliš velké sousto. Bojovat s nejvyšším starším bylo jako nechat dítě šikanovat dospělým, protože pevnost a síla zlatého jádra tohoto starce přesahovala Cheng Qianovu představivost. Právě když si myslel, že bude rád, pokud vůbec přežije, velkou část nepřátelské útočné energie převzala jakási nehmotná síla za ním.

Cheng Qiana to nejdřív překvapilo, ale pochopil, když ucítil na hlavě zvláštní pocit, po kterém se mu po zádech rozprostřely vlasy. Natáhl ruku a zachytil přetrženou bílou hedvábnou stuhu. Jistě, při lehkém zkoumání ucítil slábnoucí loutkové kouzlo.

Bílá stuha na sebe navázala část útoku a zachránila mu život.

Cheng Qian této šťastné náhodě v duchu poděkoval a konečky prstů tu hedvábnou stuhu pohladil. Nebylo těžké uhodnout, kdo za tím stojí. Srdce mu změklo, když si pomyslel: „Císařovna Yan je skutečně vlezlá.“

Vzápětí se však zamračil. „To je špatné. Zlomení kouzla musel cítit. Zase si bude kvůli mně dělat starosti?“

Při té myšlence se najednou cítil rozrušený a začal přemýšlet, jak se z té patálie rychle dostat.

„Nejvyšší starší!“ Několik kultivujících ze Síně Černé želvy se vrhlo kupředu a pokusilo se pomoci starci na nohy. Nemohli tušit, že jejich snaha získat přízeň se jim tentokrát vymstí.

„Vypadněte!“ vykřikl nejvyšší starší rozzlobeně. Prudce mávl rukávy a bezohledně vymrštil své vlastní podřízené do vzduchu.

Už tolik let nepotkal nikoho, kdo by se mu vyrovnal a odmítal uvěřit, že má ten spratek vyšší kultivaci než on. Srdce měl tak zaslepené vztekem, že se mu v tu chvíli málem projevila odchylka Qi. Vždy věřil ve výjimečnost svého přirozeného nadání, které navíc posledních tisíc let neúnavně kultivoval. Nikdy ani v nejmenším nepolevil, tak jak by ho mohl nějaký neznámý kultivující zranit jediným úderem?

Nemožné!

Jedině… jedině že by praktikoval nějaký druh démonické kultivace!

Nejvyšší starší zařval: „Ty démonický pse, z které pekelné díry jsi vylezl? Myslíš si, že můžeš dělat, co se ti zlíbí, když skrýváš krvavou auru svého těla?“

Malý statný kultivující poblíž rychle vycítil změnu nálady a spěchal rozdmýchat plameny: „Od začátku jsem tvrdil, že je podezřelý! Nejvyšší starší, ten démonický drak s ním určitě nějak souvisí!“

Cheng Qian konečně pochopil význam rčení „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“.

Nikdy nebyl trpělivý člověk a snažil se Síň Černé želvy neurazit jen kvůli vlastní sektě. Teď ho však naplnil dosud potlačovaný vztek.

Chladně se zasmál: „Jak skvěle umíš obviňovat. Můžu se zeptat, pozná ještě želví duch tvé sekty rozdíl mezi černou a bílou?“

Nejvyšší starší zařval: „Vytvořte pole Nebeské mříže! Chyťte ho a uvidíme, jestli dokáže plácat nesmysly i na Planině poutající nesmrtelné!“

Lidé kolem jednomyslně vykřikli na souhlas.

V tu chvíli černě odění učedníci ze Síně Černé želvy Cheng Qiana zcela obklíčili. Bylo jich celkem devětačtyřicet, všichni na úrovni prvotního ducha.

Pole Nebeské mříže bylo mocnou technikou Síně Černé želvy a dokázalo pokrýt celou oblohu. Mohla kromě téhle sekty existovat jiná, která by dokázala přimět ke spolupráci téměř padesát kultivujících tak vysoké úrovně?

Čtyřicet devět kultivujících v černých pláštích jako jeden muž zvolalo: „Vytvořit!“

Cheng Qianovi zabzučelo v uších a měl pocit, že ho něco těžkého udeřilo do hrudi. I když bylo jeho fyzické tělo zformováno z Nefritu zhušťujícího ducha, všechny jeho meridiány jako by se chystaly explodovat. Nepotlačitelná aura Mrazivého ostří se s tím obřím kolosem střetla a musela se stáhnout. Nebyla to sice síla, srovnatelná s nebeským soužením, ale ponechávala mu ještě méně šancí k obraně.

Cheng Qian se navzdory riziku poškození prvotního ducha pokusil Mrazivým ostřím ze všech sil ubránit. Tiskl k sobě zuby tak silně, až se mu ústa naplnila krví, a meč naplněný hněvivou aurou vytvořil ve vzduchu všepohlcující cyklon a prorazil do Nebeské mříže malý otvor.

Vší silou sevřel jílec a snažil se díru rozšířit, přesto se mu nedařilo najít jediné další slabé místo. Ani rozbouřená síla oceánu se nemohla rovnat Nebeské mříži, která se kolem něj neúprosně stahovala.

Zdálo se, že bílá stuha do vlasů, kterou předtím tajně schoval do rukávu, si je jeho svízelné situace vědoma. Přestože bylo loutkové kouzlo zlomeno, stále využívalo poslední zbytky čisté qi, přičinlivě kroužilo kolem jeho zápěstí a vpouštělo ji do jeho meridiánů vedeno úzkostlivou, nesmlouvanou ochranou jisté osoby.

V tu chvíli si Cheng Qian vzpomněl na chvíli, kdy se svým starším bratrem v mládí cvičil s mečem.

Mrazivé ostří vylétlo k obloze. Než se jím proražený otvor v Nebeské mříži definitivně uzavřel, aura meče udeřila vzhůru, proťala obrovskou nebeskou síť a zasáhla nedaleko stojící vysoký strom. Se zachvěním vyrostl do výšky a vyrazily z něj různě velké třpytivé květy z průsvitného ledu.

Jaro na uschlém stromě.

Větvička plná květů se vymrštila. Dva černě odění kultivující spřádající kouzlo byli ke svému překvapení vymrštěni do vzduchu. Zvenčí Nebeské mříže se otevřela velká díra, kterou tentokrát nešlo tak snadno zacelit.

Jaro na uschlém stromě z Návratu k pravdě, poslední forma dřevěného meče Fuyao. Skutečné záchranné lano, které mu pomohlo se osvobodit.

Jenže právě v tu samou chvíli ucítil Cheng Qian na svém pase cosi chladného. S nedůvěrou se podíval dolů a na místě, kde mu předtím nebeská síť rozřízla oděv, spatřil malého černého broučka velikosti nehtu.

Nejvyšší starší na něj hleděl se zlomyslným úsměvem a rukou vytvářel podivnou pečeť.

Kdo mohl tušit, že se mocný mistr takové úrovně, nejvyšší starší stojící vedle Čtyř svatých, uchýlí k tak zákeřnému útoku a podlosti a zcela zahodí veškerou svou hrdost a pověst?

V místě, kde ho brouček kousl, se začala šířit podivná necitlivost a rychle se zmocnila celého jeho těla. Cheng Qianovo ztuhlé tělo se zřítilo k zemi spolu s Mrazivým ostřím a vzápětí mu do zad nemilosrdně udeřil blesk z Nebeské mříže.

Zrak mu zčernal.

Art by claumschiff

Poznámka překladatele: tento román získává další korektorku, aby těch chyb napříště nebylo tolik. :) Moc děkuji Hanele! Zvládla i opravy celého románu zpětně, které... ehm, uhm, jednou opravím i tady.

--Předchozí kapitola--         --Kapitoly -           --Další kapitola--