Kapitola 118: Projít nebeským soužením; vlny valící se Východním mořem

„Ha, máš pocit, že ti lichotím? Všichni jsme zaneprázdnění sázením a prací na polích, takže jsme ani nikoho vidět nemohli,“ odbyl ho člověk-vůl.

„Pak mi dovol se podívat,“ řekl Pei Ming a vykročil vpřed.

Všichni farmáři jak na povel zvedli motyky a začali křičet: „Zničil to! Pošlapal!“

Pei Ming se zamračil: „Co jsem pošlapal?“

„Pošlapal jsi úrodu, kterou tak pracně zasadili,“ oznámil mu člověk-vůl. „Měl by ses omluvit.“

Pei Ming se netrpělivě podíval pod své nohy. „Vždyť je to nějaký plevel, ne?“

Člověk-vůl mu věnoval pohrdavý pohled. „Jsi bojový bůh, co ty o tom můžeš vědět? My, kteří zde oséváme pole, poznáme mnohem lépe než ty, co je plevel a co úroda.“

Ačkoliv Xie Lian tušil, že si lidé ze země Yushi Pei Minga záměrně dobírají, nemohl si pomoci a přemýšlel, na jakou rostlinu doopravdy šlápl.

Pei Ming je ignoroval. On, vážený bůh severu, že by se měl omlouvat skupince zemědělců kvůli takové malichernosti? Udělal ještě několik kroků vpřed, zvýšil hlas a zakřičel:

„Qingxuane, pojď ven! Tvůj bratr právě prochází nebeským soužením a vypadá to s ním zle! Může se stát neštěstí!“

Shi Qingxuan měl v plánu schovávat se v chalupě, dokud Pei Ming neodejde, protože věděl, že by se sem neodvážil vniknout. Po jeho slovech však okamžitě otevřel dveře a vyběhl ven.

„Co to říkáš?“

Pei Ming se na něj přes člověka-vola pohlédl. „Věděl jsem, že sem přiběhneš.“

Shi Qingxuan polekaně uskočil zpět. „M-m-mě neoblafneš! Jak by mohlo soužení přijít tak rychle? Myslel jsem, že má čas alespoň několik měsíců!“

Předtím na Nebeském dvoře Vládce vody skutečně odešel ve spěchu, jako by musel vyřídit něco důležitého. Shi Qingxuan se dvěma prsty dotkl spánku, aby se připojil k duchovnímu komunikačnímu poli, nicméně hned si vzpomněl, že přišel o své schopnosti. Nebyl čas se trápit, takže rychle chytil Xie Liana za rukáv.

„Vaše Výsosti, pomoz mi zjistit, jestli je to pravda!“

Xie Lian i Ming Yi vstoupili do komunikačního pole. Vřelo to tam jak v hrnci guláše a nebeští úředníci byli nesmírně znepokojení. Zdálo se, že většina z nich hledí směrem k Východnímu moři.

Mumlali si: „Nebesa, ten tomu umí čelit! Jak se dá čekat od Vodního tyrana!“

„Jistě projde úspěšně!“

Čím silnější duchovní moc, tím více nebeských soužení už nebeský úředník překonal, a tím horší také další soužení bylo. Shi Wudu měl na starosti vše spojené s vodou a bohatstvím a tohle bylo jeho třetí nebeské soužení. Jak tato zkouška dopadne, to se nedalo odhadnout.

„Je to pravda,“ potvrdil Qingxuanovi.

Protože mu člověk-vůl stále blokoval cestu, Pei Ming za nimi nemohl. Zavolal tedy z dálky. „Už nejsi malé dítě, abych ti lhal o takové věci. Projít nebeským soužením není jako naplánovat si večeři, myslíš, že je čas převléknout se a připravit, když přijde? Udeří bez varování! Momentálně probíhá nad Východním mořem. Vlny jsou rozbouřené, nikdo nemůže vstoupit ani odejít. Tvůj bratr zrovna bojoval s mořskými vlnami, když mu někdo oznámil tvůj útěk. Jak by se mohl soustředit na nebeské soužení?“

„Tak proč si nepospíšíš a neřekneš mu, že jsem v zemi Yushi?“ odbyl Shi Qingxuan.

Protože Xie Lian stále poslouchal informace kolující komunikačním poli, vysvětlil: „To by nešlo. Celá ta oblast, kde Vládce vody prochází soužením, je zahalená bariérou divoké duchovní síly. Pravděpodobně čelí problémům, ale nikdo se k němu nemůže dostat.“

Shi Qingxuan vyrazil k Pei Mingovi. „Vezmi mě tam!“

„Pojď.“ Pei Ming natáhl ruku.

Ming Yi se však náhle mihl kolem Vládce větru a zablokoval mu cestu.

„Bratře Mingu, co se děje?“ zeptal se Shi Qingxuan.

Ming Yi na něj mlčky hleděl s vážným výrazem, ale Xie Lian vytušil, co má na mysli a proč musel Shi Qingxuana zastavit.

Bylo opravdu správné, pomoci Shi Wuduovi projít nebeským soužením?

Pokud měli se záměnou osudů pravdu, pak musí Vládce vody dostat náležitý trest. Bylo by opravdu vhodné pomoci mu zvýšit úroveň předtím, než se prošetří jeho vina?

Xie Lian to věděl, že sám uvažoval stejně. Shi Qingxuan chvíli váhal, ale nakonec dlouze vydechl.

„Bratře Mingu, já… děkuji. Ale ať je to, jak chce, pořád je to… pořád se o něj bojím, takže se nejdřív postarám, aby to soužení zvládl.“

Došel k Pei Mingovi a ohlédl se. „Děkuji ti, Vaše Výsosti! Děkuji ti, Vládce deště! Děkuji ti, Vole! Děkuji všem. Jednou vám to všem oplatím!“

Pak oba odspěchali pryč. Ming Yi stál chvíli na místě a potom se vydal za nimi. Xie Lian sledoval jejich vzdalující se záda, ale nepohnul se. Z chalupy vyšel Hua Cheng.

„Gege, ty za nimi nejdeš?“

Princ po chvíli přemýšlení zavrtěl hlavou. Pomalu řekl: „Tahle záležitost jde mimo mě, nemůžu jim pomoct. Nejdřív počkám, jak si to vyřeší sami.“

Shi Qingxuan byl do toho všeho zapleten, ale stále si nedokázal srovnat, co by měl dělat, takže se princ cítil trochu nesvůj. Ačkoliv chápal, proč Shi Wudu udělal to, co udělal, nesouhlasil s metodou, kterou použil. Nejlepší by bylo, kdyby se ke zločinu sám přiznal a přijal trest. Ming Yi si pravděpodobně přál totéž, proto Shi Qingxuana zastavil. Ale vzhledem k panovačné a arogantní povaze Vládce vody to nebylo pravděpodobné. Když už tolik let zastával tak vysokou pozici, určitě by se jí dobrovolně nevzdal.

Kdyby šlo o někoho jiného, Xie Lian by tuto záležitost pravděpodobně okamžitě nahlásil na Nebeském dvoře. Jenže když si vybavil srdečné přátelství Vládce větru, nemohl se k němu teď, když jeho starší bratr čelil zoufalé situaci, otočit zády a kopnout si do člověka, který byl na dně. Jediné, co mohl udělat, bylo sledovat je zpovzdálí a vyčkávat, jak se o to postarají sami. Pokud by však jejich konečné rozhodnutí nebylo správné…

S trpkým úsměvem nad tou myšlenkou se obrátil k Hua Chengovi. „San Langu, tvá předchozí rada byla nejspíš dobrá. Ach, celá tahle věc je…“

Hua Cheng se usmál a chystal se něco říct, když se Xie Lianův výraz změnil. Skrze komunikační pole uslyšel Ling Wenin hlas:

„Cože? Vtáhlo to dovnitř stovky rybářských člunů? To se opravdu muselo stát zrovna teď?“

Xie Liana to zaskočilo a znepokojeně odpověděl: „Rybáři? Kam je to zatáhlo? Ve Východním moři?“

Jestliže měl předtím dojem, že je komunikační pole chaotické jak hrnec guláše, teď to vypadalo, jako by ten guláš někdo vyklopil na zem a nakrmil s ním psy. Ling Wen se ani nenadechla k přestávce a v jejím hlase byl znát náznak paniky:

„Promiňte, který bojový bůh má službu? Starý Pei?“

Pei Ming v komunikačním poli odpověděl: „Neměj strach, mám sebou Qingxuana a spěcháme za ním. Je tu i Vládce země. Ty jen přesně zjisti, kolik lidí to vtáhlo do bouře, abychom je všechny dostali ven. Pokusíme se tam nikoho nenechat.“

„Děkuji ti. Vládce vody rozšířil duchovní bariéru, takže nikdo nemůže vstoupit do místa jeho zkoušky. Jakékoliv nebeské úředníky ze Středního dvora by to s jistotou rozmetalo na kusy. Někdo z Vyššího dvora by možná mohl bariéru prorazit. Těch rybářů bude víc než dvě stě, jen dva na to nemusíte stačit, budeme potřebovat dalšího bojového boha. Kdo je zrovna přítomný? Generál Nan Yang? Generál Xuan Zhen?“

Někdo odpověděl: „Nebyli ti dva zavření za zničení Nebeského dvora? Nebudou moci vyslyšet volání…“

„Tak co Tai Hua? Vrátila se Jeho Výsost Tai Hua?“

„Ne! Je pryč!“

„Qi Ying?“

„Kdo ví, kam zmizel! Vždycky blokuje komunikaci, má paní, to přece víš!“

Kromě těch několika jmen tu nebyli žádní další bojoví bohové, kteří by stáli za řeč. Ačkoliv se Xie Lian obával o životy rybářů, přece jen si nemohl pomoci a pocítil trochu lítosti. Copak je jeho aura boha sběru šrotu tak silná, že všichni zapomněli, že je také bojovým bohem?

Spěšně se nabídl: „Já! Já tu jsem! Nechte jít mě! Jde jen o záchranu rybářů, ne?“

„Vaše Výsosti, ve Východním moři právě zuří strašlivá bouře a tvá duchovní síla funguje jen občas, co když…“

„To je v pořádku. Lovil jsem ve všech čtyř mořích a ještě se mi nestalo, že bych nenarazil na bouři. Často jsem se plavil po moři i víc jak půl měsíce v kuse, takže jsem na to zvyklý.“

Komunikační pole na chvíli utichlo.

Nebeští úředníci se nestačili divit. „Ty jsi dělal i tohle? Co všechno jsi dělal?“

Situace byla zoufalá a nebyl tu prostor pro další úvahy, takže Ling Wen souhlasila. „Dobrá tedy. Děkuji ti za tvou námahu. Generále Pei, spojte se spolu!“

„Výborně,“ odpověděl Pei Ming.

Xie Lian ukončil komunikační pole a obrátil se k Hua Chengovi. „San Langu, ve Východním moři…“

Jenže když na něj pohlédl, Hua Cheng už byl oblečený v pohodlných rybářských šatech. Hodil kostky a zachytil je do dlaně. Druhou rukou se opřel o dveře. „Jdeme!“

Xie Lian byl chvíli zaskočen, ale vzápětí se usmál a následoval ho. „Dobře.“

Po otevření dveří se neobjevil vnitřek chalupy, ale rozlehlé mořské pobřeží.

Vyšli z malé rybářské boudy na pláži. Ta bouda byla nejpoužívanějším spojovacím bodem pro soustavu zkracování vzdálenosti ve Východním moři. Za pláží se rozprostíralo bezbřehé moře, sahající od obzoru k obzoru. Moře a obloha byly tak tmavé, že barvily do šeda i samotnou pláž, na nebi se stahovaly černé mraky a všude vládla ponurá a tísnivá atmosféra.

Čas od času se na hladině v dálce zvedla obrovská vlna jako velkolepá hradba, vyrostla a zase se zhroutila. Objevovaly se vodní sloupy podobné drakům, vzpínající se k nebi jako obrovské víry, divoké a ohánějící se kolem sebe. I ty se po vzedmutí zhroutily zpět do moře. Blesky divoce tančily po obloze.

U pláže kotvila velká, zbrusu nová loď. Na moři nebylo kde se shromáždit, a kdyby se vznášeli ve vzduchu, mohl by do nich udeřit blesk, takže loď byla pochopitelnou volbou. Samozřejmě nebyla obyčejná. Shi Qingxuan, Pei Ming a Ming Yi už čekali na palubě, a jakmile uviděli Hua Chenga a Xie Liana vycházet z rybářské boudy, Pei Ming na ně zavolal:

„Vaše Výsosti?“

Shi Qingxuan si jen povzdechl. „Vaše Výsosti… Omlouvám se za potíže. Opravdu je mi to líto.“

Xie Lian nastoupil na loď. „Povinnost volá. Je loď připravená?“

Pei Ming pohlédl na Hua Chenga, který se zkříženýma rukama v klidu postával za princem. „Ti, kterých se to netýká, musí odejít. Tahle bouře bude smrtící.“

Ani prosté záplatované rybářské oblečení nedokázalo zakrýt Hua Chengův přirozený půvab. Pro Pei Minga vypadal jako mladý a pohledný rybář. „Tahle záležitost se mnou nesouvisí. Já jen doprovázím Jeho Výsost.“

„Je z mého paláce,“ přikývl Xie Lian.

Pei Ming už však tasil meč, neúprosný a odhodlaný. „Ať odejde.“

Xie Lian nestihl ani odpovědět, když Hua Cheng pevně a nekompromisně odvětil: „Ne. Tentokrát musím jít s vámi.“

Ocitli se v patové situaci. Shi Qingxuanovi došla trpělivost. Obrátil se k Pei Mingovi: „Generále Pei, nechte ho jít. Ručím za něj. Prostě pojeďme!“

Během jejich výměny názorů udeřil z oblohy do moře silný blesk. Jeho zuřivá energie prošla vodou a na chvíli prosvětlila a oživila jeho hlubinu, jako by obrovské srdce náhle začalo pulzovat a dýchat. Bylo to působivé, ale zároveň děsivé. Pei Ming už nechtěl čekat, takže vykřikl:

„Vyplouváme!“

Loď se prudce otřásla a vyrazila, aniž by na ní byla jakákoliv posádka. Opustila pláž a velkou rychlostí zamířila na hluboké moře. Uprostřed blesků a hromů si loď prorážela cestu skrze vlny.

Bouře byla divoká, ale Xie Lian, Hua Cheng, Pei Ming a Ming Yi ani nezakolísali. Shi Qingxuana to nesmetlo jen díky Ming Yiově pomoci.

„Teď to ještě jde, ale co přijde později, těžko soudit!“ varoval je Pei Ming.

Loď plula neuvěřitelně rychle a vlny jí narážely do boků s hlasitým šploucháním. Přesto se Shi Qingxuan zeptal: „Nemůže jet ještě rychleji?“

„Spaluje tolik duchovní síly, kolik zvládne!“ odpověděl Pei Ming.

Shi Qingxuan sevřel pravou pěst. Obvykle v ní držel svůj vějíř – stačilo by jedno máchnutí a loď by mohla mít protivítr, který by ji popohnal nejméně čtyřikrát rychleji. Pěst však měl prázdnou. Nemohl si pomoci a dlouze povzdechl.

V tu chvíli Hua Cheng lehce poklepal Xie Lianovi na rameno a tiše promluvil: „Gege.“

Princ se otočil a oči se mu rozšířily. Na moři, asi deset zhangů od něj, vířila ve vlnách malá rybářská loď. Zdálo se mu, že vidí několik postav volajících o pomoc, ale jejich hlasy pohltily vlny.

Rybáři v nouzi!

To byl důvod, proč byl tady. Ruoye vyletěl, omotal se kolem rybářů a stáhl je v pase k sobě. Když se nohy těch rybářů dotkly paluby, málem klesli na kolena. Pei Ming okamžitě otevřel dveře jedné z kajut a strčil je dovnitř.

Jakmile rybáři znovu otevřeli dveře kajuty, ocitli se zpět na břehu.

Hua Chengovi a Xie Lianovi se podařilo vylovit asi třicet nebo čtyřicet rybářů, když se loď kolébavě probojovávala do středu bouře. Jejich boji přihlíželo mnoho nebeských úředníků a snad i smrtelníků, obdivujících moc nebes. Loď se stávala čím dál častěji terčem blesků – přitahovala je duchovní síla. Která pronásledovala a zasahovala ty, kteří jí disponovali. Proto se všichni vyhýbali místům, kde někdo procházel nebeským soužením – nechtěli se stát náhodnou obětí.

Právě teď byl Qingxuan pouhým smrtelníkem. Xie Lianova duchovní síla stačila sotva na otevření komunikačního pole a Hua Cheng neměl potřebu svou sílu používat, takže se blesky soustředily pouze na Pei Minga. Mnohokrát je odrazil svým mečem, jehož čepel díky tomu jasně zářila. Na Xie Liana ta ukázka dovedností docela zapůsobila. Kdyby byl na jeho místě úředník ze Středního dvora, nejenže by nebyl schopen úder odrazit, ale utíkal by odsud s blesky za patami. Proto jim nebyla povolena účast.

Jakmile překonali Shi Wuduovu bariéru, Shi Qingxuan náhle vykřikl: „Bratře!“

Xie Lian vzhlédl a skutečně, mezi sedmi nebo osmi sloupy řvoucích draků spatřil Shi Wudua, visícího na obloze, s vlajícím bílým rouchem a rukama formujícíma bojovou pečeť.

Ačkoliv trůnil vysoko nad vlnami, zdálo se, že je nesoustředěný a jeho impozantní síla byla nestálá. Rozzuření vodní draci využívali každou příležitost, aby na něj znovu a znovu útočili, a čekali na chvíli, kdy ho budou moci pohltit. Shi Wudu však pokaždé jen o krok couvl. Loď od něj byla na několik li daleko. S vějířem Vládce větru by mohl Shi Wudu vlny trochu uklidnit, ale v jeho současném smrtelném těle nedosáhl k Vládci vody ani jeho hlas, takže mu nezbývalo než úzkostně přihlížet.

Zato Pei Mingův hlas se rozlehl kolem s neuvěřitelnou mocností: „Vládce vody Xiongu! Qingxuan se našel!“

Shi Wudu okamžitě otevřel oči.

Současně s tím se k nebi vzedmula další obrovská vlna a vzápětí spadla zpět. Vymrštila loď vysoko do vzduchu, ale její pád zhroucení vln nestačil. Krátkou chvíli visela ve vzduchu, než začala prudce padat. Xie Lian použil kouzlo, které mnohonásobně zvýšilo jeho váhu a udrželo jej na místě, a pevně se chytil Hua Chengovy ruky.

„Pozor!“

Byl to zvláštní pocit. Hua Cheng byl vyšší než on, ale neměl žádný problém udržet prince jedinou rukou. Přesto se Xie Lianovi zdálo, že je jeho přítel lehounký jako pírko, jako by se mohl rozplynout, kdyby chvíli nedával pozor. Proto jej pevně svíral a Hua Cheng mu zároveň sevřel ruku zpět.

Pei Ming znovu zakřičel: „Vládce vody Xiongu, soustřeď se! Jestli ty vlny nepotlačíš, tvůj bratříček se utopí před tvýma očima!“

Shi Wudu v dálce zahlédl loď a uslyšel jeho slova. Na tváři mu na chvíli převládla rezignace, pak změnil polohu prstů své bojové pečeti a ta kolem něj prudce rozšířila duchovní bariéru. Vodní draci byli zasaženi, s rachotem vybuchli a v záplavě kapek se zřítili do vody.

Ty kapky byly jako kameny, narážely do paluby a bolestivě se tříštily o jejich těla. Jakmile to skončilo, utišila se o něco i bouře. Shi Wudu pomalu sestoupal a přistál na lodi. Všichni už byli promočení od hlavy až k patě a vypadali jak utopení psi.

Shi Qingxuan si otřel obličej a zděšeně zamumlal: „Bratře…“

Shi Wudu k němu rychle přešel a tvář měl zachmuřenou docela jako obloha nad nimi: „Říkal jsem ti, abys zůstal, kde jsi byl, ale ty jsi zase musel pobíhat kolem! Kdybych umřel vzteky, byl bys pak šťastný?“

Shi Qingxuan nevěděl, co říct. Když bratra neviděl, dělal si starosti, ale teď, když ho měl před sebou, se mu celá ta záležitost vybavila. Nedokázal se s tím srovnat.

Vzdychl si. „Já jsem jen… já…“ Nakonec se poškrábal na hlavě a povzdechl si. „Hlavní je, že jsi prošel soužením. Myslím, pořád si myslím…“

„Kdo řekl, že mé nebeské soužení skončilo?“

Shi Qingxuan zamrkal. „Neskončilo?“

Pei Ming všechnu tu vodu na sobě vyřešil tím, že si ulízl vlasy. „Neraduj se předčasně. Tohle je třetí nebeské soužení tvého bratra, nebude to snadné. Bude to trvat nejméně sedm dní a sedm nocí. Tohle nebylo víc než úvodní číslo.“

Popravdě řečeno, nebylo by to snadné, ani kdyby šlo o první soužení. Shi Qingxuanovi došlo, že jeho vlastní první soužení bylo ve srovnání s jinými úředníky až příliš lehké, a zachmuřil se.

Xie Lian neztrácel ze zřetele skutečný cíl jejich cesty. Promluvil do komunikačního pole: „Ling Wen? Vstoupili jsme do oblasti, kde Vládce vody prochází svým nebeským soužením. Můžeš nás nasměrovat k místu, kde se nacházejí rybáři vtažení do bouře?“

„Počkej prosím chvíli,“ odpověděla Ling Wen. „Hm, to je nepříjemné. Je tu ještě dvě stě šedesát jedna rybářů po obvodu bariéry, a jsou roztroušeni po malých skupinkách…“

Víc toho neřekla, hlas se jí zlomil a Xie Lian ztratil spojení. „Co se děje? Ling Wen?“

Myslel si, že se jeho síly možná vyčerpaly, ale když vzhlédl a uviděl výraz Pei Minga, došlo mu, že je to u něj stejné. Než mohli něco říct, princ spatřil nedaleko od nich na hladině další rozbité loďky.

„Možná že otřesy začátku soužení byly příliš velké a ovlivnily duchovní komunikaci. Snad se to brzy zlepší. Ling Wen říkala, že je tu ještě dvě stě šedesát jedna rybářů, které vlny rozházely kolem, tak jich prostě zachráníme, co nejvíc to půjde.“

Nikdo pochopitelně nic nenamítal.

„Vládce vody,“ ozval se Pei Ming, „měl bys jít dovnitř a na chvíli si odpočinout. Zkouška teprve začala a kdo ví, kdy bude pokračovat. Tentokrát máš vážně smůlu, že do toho bylo zapleteno tolik smrtelníků.“

Shi Wudu skutečně vypadal docela unaveně. Kývl, otevřel dveře jiné kajuty a vešel dovnitř, aby mohl meditovat. Shi Qingxuan vypadal, že má na jazyku něco důležitého, ale protože nebeské soužení ještě neskončilo, nebyla na to vhodná doba. Nechal si svá slova pro sebe a celý nešťastný poodešel s Ming Yim stranou.

Shi Wudu však znovu otevřel oči a ostře ho pobídl: „Kde se touláš? Pojď si sednout vedle mě.“

Shi Qingxuanovi nezbylo nic jiného, než si kleknout po jeho boku.

Po více než půl dni, v pozdní noci, doplula jejich loď do hlubší části Východního moře

Duchovní komunikace byla stále nestabilní, někdy fungovala a jindy ne, ale občas se jim podařilo ji použít. Za tu dobu už Xie Lian s ostatními zachránili přes dvě stovky rybářů. Ti nešťastníci se vydali lovit jako každý den, a nemohli tušit, že se tak náhle zvednou vlny a prudký vítr, který je odnese příliš daleko na otevřené moře. Kdyby jim nepomohli, neměli by šanci dostat se zpět. Od pobřeží je dělilo několik dní a nocí plavby, takže by nejspíš zemřeli hlady nebo žízní, a zůstaly by jen jejich sluncem vysušené mrtvoly. Tahle náhlá záchrana pro ně byla jako nalézt naději na pokraji smrti, takže byli radostí bez sebe.

Netušili, kdy se jim podaří všechny rybáře zachránit, a hledat je mohli jen plavením se sem a tam po širém moři. Navíc neměli tušení, kdy bude Shi Wuduovo nebeské soužení pokračovat. Nebezpečí mohlo přijít každou chvíli. Pei Ming byl stále… Pei Ming. Když večer zachránili několik rybářských dívek, tak vyděšených, až měly oči plné slz, objímal je a něžným hlasem konejšil – skutečná ukázka sladkého romantika. Teprve poté, co dívky okouzlil svou láskyplnou péčí, poslal je do kajuty, ale ony se zdráhaly odejít a všechny do jedné doufaly, že až znovu otevřou dveře, bude tam stát on. Shi Wudu už nějakou dobu meditoval, síly se mu vrátily a vypadal daleko lépe. Otevřel oči.

„Nemluvil jsi naposled o tom, že máš vysoké nároky?“

Ačkoliv byly rybářské dívky v rozpuku mládí, nebyly ničím výjimečné a ani zdaleka se neblížily Pei Mingovým obvyklým cílům. Po jejich objetí se mu však rozzářila tvář, třel si bradu a usmíval se.

„Poté, co jsem jednoho po druhém zachránil tolik starých rybářů se zacuchanými vousy, vypadá každá žena ve srovnání s nimi lahodně, hahaha.“

Shi Qingxuan a Ming Yi se na něj nechtěli už ani podívat, Xie Lian zavrtěl hlavou a vlastně mu to přišlo celkem legrační. Spolu s Hua Chengem přešli kousek stranou a posadili se vedle sebe. O chvíli později princi zakručelo v žaludku.

Ostatní na lodi nepotřebovali jíst. Ačkoliv byl Shi Qingxuan zrovna teď smrtelníkem, Xie Lian měl podezření, že mu Shi Wudu musel dát nějakou pilulku, která dokáže zaplnit žaludek na několik dní, protože Vládce větru ani teď nejevil známky hladu.

Jejich loď nebyla postavena v říši Smrtelníků, takže na ní určitě nebyly uloženy příděly jídla. Xie Lian se chystal zvednout a jít si do moře nachytat pár ryb, když mu Hua Cheng něco přistrčil. Byl to sněhobílý a měkký bochánek vařený v páře.

Posadil se zpět a zašeptal: „Děkuji, San Langu.“

Hua Cheng mu odpověděl také šeptem: „Zatím si ho vezmi, gege. Později seženu něco lepšího.“

Rozpůlili si bochánek, seděli vedle sebe a pomalu chroupali. Na druhém konci slyšel Pei Ming jejich šepot a znovu si uhladil vlasy.

„Přišli jste vy dva na něco? Proč neopustíte svůj malý svět a nepodělíte se o to s námi?“

Xie Lian chtěl říct něco, čím by se ho zbavil, ale náhle se zamračil. „Nezdá se vám, že je něco špatně?“

Ming Yi se také zamračil a vzhlédl. „Máš pravdu.“

„Zdá se, že loď jede mnohem pomaleji,“ zvedl se rychle princ. „Dochází jí duchovní síla?“

„Nemožné!“ zamračil se Pei Ming. „Množství energie uložené v této lodi by jí mělo vystačit na dva dny plavby.“

Xie Lian přistoupil k boku lodi a opřel se o zábradlí. „Stejně se mi zdá, že je loď nějaká těžší…“

Zmlkl uprostřed věty. Shi Wudu a ostatní se shromáždili na boku lodi.

„Co se děje?“

Nebylo třeba se ptát. Stačil jediný pohled – navzdory potemnělé obloze šlo stále dobře rozeznat, že loď má mnohem větší ponor a voda dosahuje výš než předtím. A stále stoupala!

Xie Lian se okamžitě zeptal: „Protéká do lodi voda? Narazili jsme na mělčinu? Nebo do ní něco udělalo díru?“ 

„To není možné!“ vykřikl Pei Ming. „Toho bychom si museli všimnout. Tahle loď není obyčejná, nic běžného by se do ní nemělo prosekat, ledaže…“

Nedopověděl, jako by si náhle na něco vzpomněl.

„Ledaže by co?“ zeptal se Ming Yi.

„Ale ne,“ zamumlal Pei Ming.

„Co ale ne?“ dožadoval se Shi Qingxuan.

Pei Ming ukázal rukou kolem sebe. „Lodě se potopí, když vplují na území démonů. Dostali jsme se do doupěte démona Černé vody.“

Poznámka překladatele: než se nám příběh rozjede (a on se rozjede!), dám si s dovolením dva týdny pauzu. Visí mi ve vzduchu dvě seminárky, které už opravdu musím dodělat, a já místo toho prokrastinuju a odkládám a... Uf! Moc se omlouvám, sama se těším na pokračování.

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--