Yan Zhengming si povzdechl. Otočil se, aby pohlédl ven z domku Kamenného jádra, a spatřil Loužičku v ptačí podobě, sedící na Cheng Qianově rameni. Ti dva zrovna od Zeshiho přebírali svitky Úřadu pro nebeské záležitosti a nevypadalo to, že by se chystali hned tak vrátit dovnitř.
Sklopil
hlavu, mírně přivřel oči a promnul si kořen nosu. V tu chvíli působil
nesmírně unaveně. Od dětství měl jemné rysy, díky nimž vypadal, jako by
vystoupil z obrazu. S takto sklopenýma očima však připomínal spíš
kamennou sochu.
V tichu
bylo slyšet zurčení horského potůčku nedaleko Kamenného jádra. Vůně zeleně na
obou jeho březích se mísila s mlhou. S příchodem podzimu se hladina
vody snížila, takže zpod ní vystupoval obrys kamenitého dna.
„Co ti malý
Qian řekl v Údolí srdečního démona?“ zeptal se po chvíli Li Yun.
Yan
Zhengmingův výraz zněžněl.
„Aha.“ Li
Yun okamžitě pochopil a s téměř nemravnou vulgárností ho přejel pohledem
odshora až dolů. „Ach, vůdce sekty, nemusíš si hrát na neviňátko, ne teď, když
jsi dostal, co jsi chtěl. Za svůj život jsi neměl moc štěstí a teď se ti
konečně splnilo tvé největší přání. Rád vidím, že jsi spokojený…“ Tady se
odmlčel, chvíli přemýšlel, a pak rychle vymyslel slovní obrat, který považoval
za nejvýstižnější: „A taky chápu, že z toho učuráváš strachy.“
Jako
člověk posedlý čistotou se Yan Zhengming dokázal smířit s Li Yunovou
vulgárností, ale absolutně nemohl tolerovat, jakmile se stal jejím cílem. Protože
měl pocit, že by ho každá snaha o odpověď jen pošpinila dalším proudem řečí
toho idiota, rozhodl se rovnou přejít k násilí.
„Počkej!“
Li Yun si kryl hlavu a snažil se uskakovat, přičemž u toho rychle skládal Yan
Zhengmingův vzkaz ještě potřísněný čerstvým inkoustem. Pečlivě ho zastrčil do
roucha, zhluboka se nadechl a spokojeně se po tom místě poplácal, jako by
dostal do rukou život zachraňující talisman.
„Snažíš se
mě zmlátit?“ zeptal vítězně. „Měl by sis to dvakrát rozmyslet, vůdce sekty
Yane! Teď jsi v mé moci. Budeš se muset hlídat, abys na mě byl hodnější, protože
když si nedáš pozor, vyděsíš mé slabé srdce, a pak – jejda! Mohl bych se před
malým Qianem prořeknout!“
Jaký mělo
smysl mít takového člena sekty?
Yan
Zhengming se utvrdil v přesvědčení, že by mu Li Yun byl platnější, kdyby
si ho prostě vykrmil a porazil k večeři na oslavu Nového roku.
Mezitím Cheng
Qian venku nic netušil o spodních proudech jejich konverzace. Sledoval Zeshiho
v roli posla, tvářícího se, jako by se nikdy předtím nesetkali, a cítil se
poněkud rozpačitě.
K Zeshimu
už se různými kanály doneslo, že je Cheng Qian znovu naživu, ale tohle bylo
poprvé, co ho po těch desítkách let spatřil osobně. Oběma rukama mu nabídl dva
svitky, a protože byl zády k lidem z Úřadu, krátce si Cheng Qiana
pohlédl. Oči mu dojetím zrudly. Vzápětí o krok ustoupil, sepjal ruce a sklonil
se v pase v hluboké úkloně. Když znovu zvedl hlavu, opět měl svůj
klidný a netečný výraz.
Sloužit
Yan Zhengmingovi v mládí nebylo nic lehkého a Zeshi byl mezi mnoha jeho
taoistickými chlapci ten nejpečlivější. Cheng Qian si vzpomínal, že toho sice
nikdy moc nenamluvil, ani neměl tak výraznou osobnost jak Xueqing, ale všechny
své úkoly plnil spořádaně. Za ta léta se příliš nezměnil ani jeho vzhled. Jako
by to bylo včera, kdy následoval jejich nejstaršího bratra, naléval mu čaj,
leštil sedátko… teď z něj byl jiný člověk.
Cheng Qian
schoval do rukávu dva malé kovové předměty, které mu Zeshi nenápadně předal,
zachoval si svůj obvyklý temný výraz a rozvinul svitky, které mu byly oficiálně
doručeny. Jejich povrch byl prázdný, ale dole byla otištěna rozměrná Pečeť
porážky démonů.
Úřad
poslal dva, což znamenalo, že sekta Fuyao musí vyslat dvě osoby.
Cheng Qian
se donutil k chladnému úšklebku. „Pan Wu z vaší frakce opravdu na nic
nezapomíná, jakmile dojde na sčítání sil. Nenechá ze sítě proklouznout jedinou
rybu.“
V tu
chvíli k nim dolehl naléhavý zvuk bubnů. Na úpatí hory Tai Xing se jakoby
odnikud vztyčila mohutná plošina, široká jako hora. Její stěny tvořily neprostupnou
bariéru.
Mříž
deseti!
Dolehl
k nim zvučný Wu Changtianův hlas, tak jasný, jako by stál vedle nich: „Přátelé
kultivující, vy, kteří jste obdrželi Svitek porážky démonů. Prosím, zatím si
odpočiňte a v hodině Krysy1 přijďte k plošině. Pane
Tangu, vy prosím tudy.“
Než se
Cheng Qian s Loužičkou vrátili do Kamenného jádra, Yan Zhengming s Li
Yunem už se tvářili naprosto normálně,
Yan
Zhengming vlídně pokynul Cheng Qianovi: „Malý Qiane, proč nejdeš blíž ke mně?“
Cheng Qian
po něm střelil podezíravým pohledem. Když se s ním před chvíli pokoušel
udobřit, byl opakovaně odmrštěn, a teď se k němu Yan Zhengming najednou lísá?
Stihl snad jeho nejstarší bratr provést za tu krátkou dobu nějakou hanebnost?
Neměl však
čas zabývat se malichernostmi, takže ho prostě ignoroval.
To, co mu
Zeshi před chvílí tajně podal, byly dva prsteny. Li Yun je vzal, prohmatal je
dokola a brzy na jednom z nich našel skrytý mechanismus. Opatrně ho zmáčkl
a prsten se uprostřed rozdělil.
Byla do
důmyslná věcička. Vnitřek prstenu byl vyložen malými ploškami zrcadla a Li Yun přes
ně se zatajeným dechem přejel rukou. Zrcátko vydávalo zvláštní světlo a zdálo
se, že se v něm míhají stíny, a tak rychle našel kus papíru a nechal
světlo zrcátka dopadnout na jeho bílý povrch. Uprostřed záblesků se objevil
sloupec rukopisu, začínající: „Někdo
provedl sabotáž…“
Slova na
povrchu blikala, jak se objevoval jeden sloupec za druhým. Celý text zněl:
„Někdo provedl sabotáž. Když jsem tvořil
soupis duchovních kamenů, které zbyly po aktivaci Mříže deseti, zjistil jsem,
že jejich počet nesedí. Z nějakého důvodu je jich výrazně méně. Nepodařilo
se mi zjistit, kdo je vzal, a nenašel jsem v okolí žádné stopy po dalším
poli. Ten, kdo za tím stojí, to pravděpodobně neudělal jen kvůli krádeži něčeho
tak obyčejného. Buď tajně upravil Mříž deseti, nebo vytvořil v okolí další
pole, ale moje kultivační dovednosti jsou příliš nízké na to, abych je odhalil.
Tajné metody toho člověka jsou na neuvěřitelné úrovni. Wu Changtian má navíc
někoho mezi Devíti mudrci. Nevím koho. Po vstupu do pole Mříže otevřete skryté
zrcadlo na prstenech a budete moci pozorovat, co se děje mimo Mříž. Píši to
narychlo a nemůžu rozepisovat všechny detaily, každopádně – buďte
opatrní.“
Mříž
deseti byla vytvořena spoluprací obou stran. Jednoduše nebylo možné, aby Úřad
podplatil všechny démonické kultivující do posledního, když si všichni navzájem
hlídali záda. Tang Zhen si to jako nestranný soudce dodatečně ověřil. Možností,
jak s Mříží deseti manipulovat, nebylo mnoho.
„Nejpravděpodobnější
bude nějaký zásah zvenčí,“ nakrčil Li Yun čelo. „Ale je to divné, protože další
pole je tu úplně zbytečné. Pokud zvítězí spravedlivá cesta, nebude potřeba. Pokud
zvítězí démoničtí kultivující, pak by Úřad v okamžiku vměšování zvenčí
porušil krevní přísahu a všichni by utrpěli desetinásobnou odplatu. Ať by
jejich léčka dopadla jakkoliv, její výsledek by mohl víc ublížit jim samotným.
Ledaže… ledaže vnější pole vůbec není určeno k tomu, aby uškodilo
démonickým kultivujícím.“
To
znamenalo, že jeho cílem byl někdo jiný.
Yan
Zhengming zlehka klepl starobylým vějířem na stůl. „Hoď skupinu kultivujících
dychtících po krvi do Mříže a nech je bojovat na život a na smrt. Ten, kdo
nakonec přežije, vyjde ven, jen aby zjistil, že je uvězněn v dalším poli.
Ten scénář zní povědomě.“
„Jak to?“
zajímalo Loužičku.
„Je to jako když vytváříš jed gu.“2
Okamžitě
se zachvěla. Byla ptákem, ale přesto se bála brouků – opravdu jedinečná
vlastnost. Rychle si promnula husí kůži, která jí vyskákala na pažích. „Ale
nebude uvnitř i Wu Changtian? Copak jim na něm nezáleží?“
Cheng Qian
si založil ruce na hrudi. „Vnitřní frakce Úřadu pro nebeské záležitosti se
spolu perou jako koťata. Možná je cílem těch sabotérů samotný Úřad. To znamená,
že musíme provést přípravy na rozbití dalšího pole, o jehož povaze skoro nic
nevíme.“
„Na mě se
nedívej,“ ohradil se Yan Zhengming. „Já tomu vůbec nerozumím.“
Li Yun se
chytl za vlasy. „Vlastně bych mohl… uf, ale to bych musel být uvnitř Mříže. To ani
náhodou.“
„S tím si
poradíme snadno. Máš ještě nějakou tu svou ropuší vodu? Když ji vypiješ, můžu
tě schovat do rukávu a vzít tě s sebou.“ Yan Zhengming se na chvíli
zarazil, protože si představil sám sebe s ropuchou v rukávu, a rychle
zavrtěl hlavou: „Nebo tě s sebou vezme malý Qian.“
Li Yun se
ošklivě ušklíbl a poplácal se po místě, kde měl schovaný jeho inkriminující vzkaz.
Yan Zhengming
nehnul brvou, ale jeho pohled mluvil za vše. „Ale samozřejmě, jestli tam
opravdu nechceš, vymysli nějaký jiný způsob.“
Li Yun
zvážněl. „I když vám tam nemůžu pomoct já, je tu někdo jiný, kdo může.“
Nemusel
říkat víc. Všichni dobře věděli, že ten, kdo bude v poli a zároveň toho ví
dost o jejich tvorbě, může být jedině Han Yuan.
Cheng Qian
se odmlčel. „To… by teoreticky bylo možné, ale nejsem si jistý, jestli se nám
podaří se s ním setkat.“
Han Yuan sice
stál na opačné straně, ale stále mu věřili. Byl pořád jedním z nich.
Yan
Zhengming si povzdechl. „Doneste sem všechno, co by se nám mohlo hodit.“
Mocné
talismany, pilulky, noční perly, magické hračky a další věci jako Velký dračí
prapor byly rychle naházeny na jednu hromadu.
Yan
Zhengming všechno prošel, podrobně vysvětlil Cheng Qianovi, jak použít některé
vzácné předměty, a pak trochu znejistěl. Tohle sice nebyl všechen majetek sekty,
ale ty věci byly doslova vykoupeny jeho potem a krví. Navíc příliš nedoufal, že
by u Úřadu pro nebeské záležitosti uspěli s žádostí o proplacení.
„Jestli
přijdeme o tolik majetku, budeme zase na mizině,“ spekuloval. „Až bude po všem,
musíme využít chaosu a shrábnout zisk.“
Byl řádným
kultivujícím meče, přesto musel řešit peníze. Zanechávalo to v ústech
hořkou pachuť.
…
Nadešla
hodina Krysy.
Za hluboké
noci vypadala Mříž deseti ještě tajemněji.
Han Yuan
dorazil první. Za jeho zády se mihl stín v podobě rozzuřeného draka a zavlnil
se v trávě pod ním. V jediném okamžiku všechny ohně kolem něj pohasly
a několik kultivujících v publiku sebou trhlo. S polovinou tváře
skrytou ve stínu naklonil hlavu a ukázal nezkrotný arogantní úsměv.
Následovalo
ho Devět mudrců Chodců nočních můr. Navenek podobní, ale každý s vlastními
záměry.
Lidé
zvenčí nemohli do Mříže deseti přes bariéru nahlédnout, takže jediné, co mohli
pozorovat, byly dvě řady svícnů po obou stranách jejího vstupu.
Když do
Mříže prošli démoničtí kultivující, první desítka svící se rozžala. Jejich
těžké kovové podstavce okamžitě zabarvila černá duchovní energie a ozdobila je
spirálovitými reliéfy ve tvaru dračích těl.
Horský
vítr byl té noci silný, přesto se plameny zářících svící ani nepohnuly.
Působilo to strašidelně.
Další
přišli na řadu kultivující spravedlivé cesty, každý se svitkem v rukou.
Tato skupinka nepůsobila jednotně navenek ani uvnitř, snad kromě
stejně lhostejného výrazu ve tváři. Ani nepohlédli na Wu Changtiana,
hlídajícího před soustavou, a začali jeden po druhém vcházet dovnitř.
Zároveň
s tím se rozsvěcela druhá řada svíček. Tyto působily jednodušším dojmem,
prostě jako obyčejné bílé svíce, nedbale srovnané do řady, téměř jako výjev
z nějakého pohřbu.
Když se
Cheng Qian chystal vstoupit, Yan Zhengming ho zadržel. „Počkej.“
Pak mu
rozvázal starou stuhu ve vlasech a z rukávu vyndal novou. Stejným
způsobem, jako to dělají smrtelníci, ji podržel v zubech, prohrábl Cheng
Qianovy vlasy a po stáhnutí je svázal. Aura loutkového kouzla nebyla ze stuhy
vůbec cítit.
Yan
Zhengming na svého třetího mladšího bratra chvíli hleděl a srdce mu přetékalo
touhou ho obejmout. Tady, všem na očích, to musel potlačit. „Dveře do vnitřního
pole nemusí vést na jedno místo, takže je možné, že se tam už nepotkáme. Buď pro
jednou trochu opatrnější… co je to za pohled? Víš vůbec, jak jsem na tebe
hodný? Co kdyby ses mi odteď snažil dělat méně starostí?“
Cheng Qian
jeho přehnanou starostlivost příliš neoceňoval, spíš měl dojem, že pokud bude
takhle pokračovat, Císařovna Yan se brzy změní na kvočnu Yan. Nechtěl však svého
nejstaršího bratra rozzuřit, takže si velmi chytře nechal svůj názor pro sebe.
Když
vstupovali do pole, minuli Wu Changtiana. „Vůdce sekty Yane, počkej chvíli!“
zvolal za nimi.
Yan
Zhengming k němu otočil hlavu a věnoval mu falešný úsměv. „Máš pro mě
nějakou radu?“
„Můj
mladší bratr You Liang pilně a bez odpočinku trénuje od doby, kdy vstoupil na
cestu meče. Nikdy se neodvážil ani na okamžik polevit, ale také se nikdy
nesetkal s tak chaotickými záležitostmi. Je stále tak mladý a naivní… Vůdce
sekty Yane, pokud shledáte jeho schopnosti přijatelné a pokud já budu umučen,
mohl bych vás obtěžovat tím nevděčným úkolem převzít jeho učení místo mne?“
Yan
Zhengming měl z mladého, ale ne moc chytrého You Lianga ve skutečnosti dobrý
dojem, už jen proto, že lidé s prvotní duší vhodnou ke kultivaci meče byli
spíš vzácností. Většina z nich, snad kromě něj samotného, měla jasně
stanovený cíl a jen málo rušivých myšlenek.
Přesto
neprojevil ani náznak přízně, když chladně odpověděl: „Kdy se ze sekty Fuyao stalo
shromaždiště odpadků? Kromě toho, naše malá zchátralá usedlost by se nikdy
neodvážila zasahovat do záležitostí geniálních učedníků vašeho Úřadu. Konec Gu
Yanxue a našeho staršího mistra byl pro nás dostatečným poučením.“
Po těch
slovech strčil do Cheng Qiana za sebou. „Jdeme.“
Ten však
stále hleděl na Wu Changtiana. Smrtelníci označují konec svého života slovem
smrt, zatímco kultivující nejčastěji hovoří o pádu. Kdo by v této
souvislosti použil obrat „umučen“?
Připadalo
mu to poněkud podivné.
Nakonec vešli
i oni do Mříže deseti. Jak Yan Zhengming předpokládal, vchod ústil pro každého na
jiné místo.
Uvnitř
pole bylo takové ticho, že Cheng Qian slyšel i svůj vlastní tep. Uspořádání
pole připomínalo rakev s jedním užším a jedním širším koncem, hrozivě tmavým
stropem a holými stěnami. Před ním vedla úzká cesta do neznámého černého
prostoru připomínajícího jeskyni.
Povytáhl
Mrazivé ostří a vydal se vpřed.
Najednou
se ve tmě něco zablýsklo. Zastavil se a spatřil tam nehlučně stát cosi, co připomínalo
humanoidní postavu.
Že by tu už
na něj čekal démonický kultivující?
Zamračil
se, sevřel si pěst před hrudí a spojil ruce ve zdvořilém gestu. Druhá osoba ani
nepípla, pouze jeho pohyb zopakovala. Cheng Qian prozkoumal místo svým
duchovním vědomím – nikdo tam nebyl.
Opatrně
udělal několik kroků vpřed. Jeho kroky se odrážely ozvěnou, což působilo
poněkud děsivě. Prsty provedl jednoduché znamení a nad jeho dlaní se rozzářil
chladný plamen, osvětlující okolí.
Naproti němu
stálo zrcadlo.
Nebylo
jasné, z čeho bylo vyrobeno, protože ničím nepřipomínalo obvyklý leštěný bronz.
Lidská postava se v něm odrážela v překvapivých detailech.
Cheng Qian
zrcadla příliš nepoužíval, takže to bylo poprvé, kdy se mohl takto celý
prohlédnout.
Zrcadlová
osoba držela v prstech plamen stejně jako on. Povrch zrcadla ale lámal
světlo trochu jinak, takže rysy zrcadlové osoby byly sice stejné jako jeho, ale
při podrobném zkoumání přece ne tak docela.
Ale proč
tu vůbec zrcadlo bylo?
Uprostřed
jeho zmatku se zrcadlová osoba náhle sama pohnula.
Cheng
Qianův dvojník zvedl hlavu. Koutky jeho poněkud ostrých a tenkých rtů se zvedly
vzhůru v podivně zlém úsměvu. Koutky očí se mu při tom ani nezkrabatily.
Cheng Qian
poprvé zjistil, že jeho vzhled dokáže být doslova strašidelný.
Už dál
neotálel, tasil Mrazivé ostří a sekl po zrcadle.
Dvojník však
byl rychlejší a stihl z povrchu zrcadla vyskočit. Jeho výška, oděv, dokonce
i ta malá ranka, kterou mu na krku zanechal stařec z dědictví sekty, vše
bylo úplně stejné jako jeho vlastní.
Ještě
horší bylo, že ten druhý ‚on‘ také držel Mrazivé ostří.
Samotné
zrcadlo se roztříštilo na střepy, ale dvojníka to nijak nezpomalilo.
Který
z Devíti mudrců to byl? A jakou používal zvláštní techniku?
V příští
chvíli se dva stejné meče srazily se stejným skřípavým zvukem. Dokonce i
technika boje byla totožná, jako by je učil jeden mistr.
Cheng
Qiana to však neznepokojilo. Prostřednictvím úderu prozkoumal hloubku
dovedností svého soupeře a shledal je slabší. Dvojník napodobil jeho styl jen
povrchně a měl úplně jiný základ boje s mečem, což dokazovalo, že podivné
zrcadlo byl jen trik démonického kultivujícího. Ten člověk pouze napodobil
vrstvu jeho kůže.
Dalším
úderem srazil zrcadlovou osobu zpět, až se zapotácela a zhroutila se na zem.
Dvojník mu věnoval chladný pohled a díky černé démonické energii, která mu po
zásahu vyrazila z těla, už se mu tolik nepodobal.
Cheng Qian
plánoval posledním úderem celou záležitost ukončit, ale vše kolem něj se náhle
začalo rozsvěcet.
Mohl tak
spatřit, že ty zvláštní černé zdi kolem něj jsou tvořeny úhledně uspořádanou řadou
rámů, zakrytých dlouhým kusem černé látky. V tu chvíli už celý ten pruh
látky spadl a odhalil asi tucet vysokých zrcadel, nastavených proti sobě.
To nebylo
dobré. Vytvářely se v nich desítky Cheng Qianových odrazů.
Ucítil mravenčení
a následoval zvuk žbluňknutí, jako by něco vystoupilo z vody. Ze zrcadel
se vynořila obrovská skupina dalších dvojníků, všichni s Mrazivým ostřím
v ruce. Další a další vycházeli ven, takže se kolem něj okamžitě tísnil
hotový dav.
Žádné komentáře:
Okomentovat