Liu Yao Kapitola 87: Slovo ‚nešťastný‘ zdaleka nevystihne jeho pocity

//došlo k menším úpravám terminologie. "Bojový dědeček" jako název pro mistra starší generace jsem konečně obdařila vhodnějším překladem, takže je nyní i zpětně "starší mistr". Vesnice Bílého tygra je vhodněji Panstvím Bílého tygra. 

Když je Loužička spatřila, vypadala jako sirotek, který znovu objevil svou rodinu. Ignorovala armády na obou stranách a bleskově slétla dolů s výkřikem: „Nejstarší bratře!“

Měla na sobě jasně červené šaty, a když se sluneční paprsky odrazily od jejich lemů a ozářily i konečky jejích vlasů, vypadala při svém letu jako zářící ohnivá koule.

Pohledy všech se upřely na dva nově příchozí. Cheng Qian už se nadechoval k vysvětlení, ale výmluva mu uvázla v krku.

Han Yuan se vznášel vysoko nad bojištěm v sedě se zkříženýma nohama. Oči měl bezstarostně zavřené, nejspíš se zotavoval z ran. Při Loužiččině výkřiku je otevřel a zlověstným pohledem přejel několik démonických kultivujících, kteří se odvážili podívat se na dívku příliš žádostivým pohledem. Provinilci okamžitě zmlkli a sklopili hlavy a Han Yuan poté pohlédl přímo na Yan Zhengminga.

Yan Zhengming na něj hleděl se směsicí pocitů. Dělalo mu potíže zbavit se zášti, kterou k němu choval, ale nikdy ho doopravdy nezavrhl.

Přece jen to stále byl jejich „nejméně schopný“ mladší bratr.

Loužička se přitočila k vůdci sekty a začala brebentit: „Když bylo zlomeno Pole popravy démonů, pohltila vás ta prasklina. Odkudsi hned vylezli všichni ti otravní lidé a pustili se do sebe, dokud nebyli skoro zmrzačení, takže se museli stáhnout každý do vlastního tábora a dát se do kupy. No a démonický drak pak přitáhl spoustu démonických kultivujících a taky toho fešáckého kultivujícího meče. Ten si asi někomu postěžoval, protože druhý den se tu objevila velká skupina lidí z Tai Xing. Už několik dní na sebe zlostně zírají a teď to vypadá, že se do toho opravdu pustí.“

Vychrlila tu hromadu slov veselým tónem nadšeného pozorovatele dramatu. Jakmile skončila, rozhlédla se a konečně spatřila Cheng Qiana. „Kde jste se vlastně flákali, třetí bratře?“

Než stačil odpovědět, Yan Zhengming ji odtáhl pryč. „Nemluv s ním. Musí nad sebou chvíli přemýšlet!“

Loužička si procítěně povzdychla a střelila po svém třetím bratrovi pohledem: „Co jsi zase provedl?“

Ten se zmohl jen na hořký úsměv a zavrtěl hlavou. „Raději se neptej.“

Yan Zhengming pokynul Li Yunovi a aniž by věnoval pozornost bojišti, našel si místo bokem od davu a tam se posadil.

Wu Changtian z Úřadu pro nebeské záležitosti nevydržel v klidu a zvedl se, aby si promluvil s You Liangem. Ten neochotně vstal a pomalu se vydal k Yan Zhengmingovi. Jeho zranění stále nebyla zahojena, díky čemuž se pohyboval pomalu a připomínal spráskaného psa.

Když konečně stanul před Yan Zhengmingem, narovnal se, chvíli váhal a pak zastřeně pronesl: „Dovolím si být tak smělý a pozvat vás na naši stranu, starší. Všem vám budou přiděleny vysoké posty.“

Pod Yan Zhengmingovým pohledem You Liangovi ztuhla záda. Když se setkali poprvé, toužil s ním změřit síly, ale teď před ním cítil zvláštní úzkost.

„To není třeba,“ odpověděl Yan Zhengming znuděně. „Tady nám to vyhovuje.“

Ta slova byla jak jehla ukrytá v hedvábí. You Liang slyšel posměch ve větách i mezi řádky, ale neměl jak odpovědět, a tak tam jen dlouho stál, nehybně a bez námitek, než tiše zaťal pěsti a otočil se k odchodu.

„Počkej,“ zavolal na něj Yan Zhengming.

You Liang se zastavil.

Vůdce sekty ani nezvedl hlavu, oči měl upřené na dřevěný meč, který ochranitelsky svíral v náručí. „Cesta kultivujícího meče je vždy těžší než cesty ostatních,“ řekl pomalu. „Ale protože si tě vybrala, pak musíš mít alespoň nějaký talent. Kráčej po své cestě pevně a budeš nepřekonatelnou čepelí. Sejdeš-li z ní, staneš se pouhým nástrojem vraždění. Jednej se ctí a nedovol, aby tvůj jílec ovládal kdokoliv jiný.“

You Liang překvapením ztuhl a tvář mu zbledla, ale jakmile ta slova vstřebal, uklohnil se. „Rozumím. Děkuji ti, starší.“

Mezitím Li Yun poslal Nian Dadu k jeho otci, který také k hoře dorazil, a poté slétl ke svému nejstaršímu bratrovi, aby si vyslechl rozhovor s You Liangem. Teď se na něj usmál: „Pan Wu se strachuje zbytečně, nakonec jsme vázáni Svitkem porážky démonů. Můžeš mu to vyřídit.“

Počkal, než odejde, a pak vytáhl Kamenné jádro. Tentokrát nevytvořil tak okázalé sídlo jako tehdy ve Věži Šarlatového ptáka. Na jeho místě se objevil malý domek s dvorkem obehnaným zídkou, kerý měl místo dveří závěsy pokryté ochrannými symboly. Zevnitř slyšeli a viděli, co se děje venku, ale zároveň byli chráněni před pohledy zvenčí.

„Jaká je situace?“ zeptal se Yan Zhengming.

Li Yun si bez okolků sedl vedle Cheng Qiana. „Wu Changtian zase zkouší ty své triky. Plánuje tu uspořádat utkání sil.“

„Jaké utkání?“ nerozuměl Cheng Qian.

Li Yun trhl hlavou k jedné z armád. „Podívej se tam. Uvidíš tam lidi z Panství Bílého tygra, Síně Černé želvy, z hory Mulan, ze Západního paláce… ts ts. Ti od té doby, co zemřel jejich prastarý mistr, už opravdu nemají nikoho, kdo by je mohl reprezentovat. Stručně řečeno, kromě těch dvou mudrců, kteří se zakopali do ústraní a žijí už jen ze setrvačnosti, sem přišli v podstatě všichni bojeschopní kultivující. A teď se podívej na démonickou stranu. Vidíš ty lidi, kteří se kolem Han Yuana točí jak hvězdy kolem Měsíce? Jsou tam tři ženy a šest mužů, všichni známí jako Devět mudrců Chodců nočních můr. Nejsou ale o moc lepší než obyčejní démoničtí kultivující, jakých už jsi viděl stovky. Nejdřív budou spolupracovat a pak si do zad vrazí nůž, přesně jak mají ve zvyku. Dost možná tu nejsou proto, aby pomohli Han Yuanovi, spíš jen chtějí vířit vodu – ostatně jako my.“

„Kdo tu chce něco vířit?“ ušklíbl se Yan Zhengming, aniž otočil hlavu.

Li Yun se uchechtl hodil si ruku kolem Cheng Qianova ramene. „Obě strany se řezaly hlava nehlava, ale bylo to nerozhodně. Pak sem z hory Tai Xing doběhl Wu Changtian s tímhle nápadem. Každá strana vyšle experty, kteří tu vztyčí pole s názvem Mříž deseti. No a pak do něj pošlou deset bojovníků. Nebeská vůle rozhodne, kdo se utká s kým, takže proti sobě na život a na smrt stanou náhodné dvojice. Pokud vyhraje Úřad pro nebeské záležitosti, Han Yuan půjde s nimi a Chodci nočních můr se stáhnou zpět do Nanjiangu, odkud do konce života nevkročí na Centrální pláně. Pokud zvítězí démoničtí kultivující, lidé z Úřadu pro nebeské záležitosti slavnostně prohlásí, že ponesou hříchy světa, vzdají se kultivace a přijmou od druhé strany trest.“

Cheng Qianovi se to nezdálo. „Naše strana je vázána Svitkem porážky démonů, zatímco démoničtí kultivující ani neznají význam slova loajalita. Pokud Úřad pár z nich podplatí, aby záměrně prohráli, jaké mají šance na výhru?“

„Han Yuan není hloupý. Určitě si na své straně vynutí nějakou přísahu krve. A stejně to nejde nazvat soubojem jeden na jednoho, jen si vezmi, že se sám prohnal Centrálními pláněmi jako lavina. Nejspíš je přesvědčen, že si s těmi deseti protivníky přinejhorším poradí sám.“

„Na co tedy čekáme my?“

„Mříž deseti nejspíš ještě není hotová. Navíc to vypadá, že čekají na nestranného soudce.“

Cheng Qian nakrčil čelo a Li Yun ho poplácal po rameni. „Nedělej si vrásky. Jsi tu ty i náš nejstarší, a já se svou průměrnou kultivací teď můžu být v klidu.“

„Tolik svědků a tolik přísah krve. Obávám se, že Han Yuana z toho jen tak nedostaneme.“

Oba dva na chvíli umlkli. V tu chvíli Yan Zhengming kdoví odkud vytáhl vějíř a poté, co si s ním chvíli roztržitě ťukal do hrudi, mimoděk otočil hlavu a všiml si Li Yunovy důvěrné pozice u Cheng Qiana. Bez zaváhání vějířem švihl, aby mu srazil ruku z jeho ramene. „Sedni si pořádně. Chovej se jako člověk.“

Li Yun se rozesmál a chystal se mu něco odseknout, ale jak naklonil hlavu, zahlédl Cheng Qianův úsměv a zapomněl, co chtěl říct.

Jeho třetí bratr neměl sklony k přetvářce, takže na úsměvu by nebylo nic tak divného, ale tentokrát při tom neodtrhl oči od Yan Zhengminga, jako by byl jedinou věcí na světě. Koutky očí měl mírně stočené a záře v jeho očích dodávala jeho pohledu nezvyklé teplo.

Li Yun se podíval na Cheng Qiana.

Pak se podíval na Yan Zhengminga.

Po kolečku opatrného zkoumání získal pocit, že jestli se bude na ty dva ještě chvíli dívat, do očí mu stoupnou růžové bublinky.

Otřásl se a posadil se zpříma, aby rozjímal nad záhadou, jak se do háje stihl svět za tak krátkou dobu převrátit vzhůru nohama.

Li Yunovo náhlé mlčení nastolilo poněkud trapné ticho. Loužiččiny bystré oči však zachytily něco nezvyklého. Naklonila hlavu a prohlásila: „Nejstarší bratře, ty máš jiný vějíř! A pěkně ošuntělý. Není tak hezký jako ten, co jsi používal předtím.“

Jak se o tom zmínila, ostatní si uvědomili, že Yan Zhengming drží v ruce vějíř s bambusovou kostrou. Musel být velmi starý, protože dřevo za léta užívání ztmavlo do kaštanové barvy a v rozích se objevily drobné prasklinky. Vůbec nevypadal elegantně.

Yan Zhengming podal vějíř Li Yunovi, který ho opatrně rozevřel. Na zadní straně šlo najít lehké tahy štětcem, zachycující tvar vzdálené hory. Přední strana byla celá bílá, jen v rohu se skvěla pečeť s povědomým nápisem „Fuyao“.

Stačil jediný pohled, aby poznali, že je to pečeť vůdce sekty.

Li Yun vydechl: „Tohle je… to je relikvie sekty! Řeknu ti, sestřičko, už jsi velká a opravdu je čas zaměřit se na tvé studium. V hlavě nemáš ani kapku inkoustu, jen od rána do večera lítáš jako splašená slepice… ach, vážně mi děláš starosti. Odkud to máš, nejstarší bratře? Zkus na to později kápnout krev, možná se v tom vyvinula prvotní duše!“

Yan Zhengming jim stručně vylíčil vše o dědictví sekty, na které narazili ve Věži lhostejnosti, a potom ze svého rukávu vytáhl malou krabičku a jakousi starobylou knihu.

Dřevěnou krabičku podal Loužičce. „Tohle je pilulka od jakéhosi z dávných králů yao, který žil tři tisíce šest set let, než v poklidu zemřel stářím. Pilulka je čistá a dokáže předat část jeho moci. Pokud jde o kultivaci yao, vzhledem k neustálým bojům je vysoký věk jejich králů vzácností. Generace sekty Fuyao dokázaly získat pouze tuto jedinou pilulku, tak si ji schovej. Hlavně ji nezkoušej tajně polknout! Je v ní víc než tři tisíce let kultivační praxe. Ještě nemáš plně vyvinutou kost yao, nemusela bys to přežít.“

Loužička vypadala, jako by dostala prknem po hlavě a oči se jí rozšířily na velikost talířů. Připomínala zbídačeného žebráka, před kterým se objevila místnost plná zlata. S rukama uctivě sepjatýma – jako by v nich svírala svůj sen stát se velkým yao – koktavě blekotala: „Nej… nejstarší b-bratře! Tvůj vějíř… s… spatřila jsem horu Tai, ale nedokázala jsem ji poznat! Je tak, tak krásný… tak krásný, úplně mě to omračuje!“

„Nech toho!“ zastavil ji Yan Zhengming. „Je trapné se na tebe jen dívat.“

S tím hodil Li Yunovi knihu. „Tohle je tvoje.“

Druhý bratr ji vesele přijal a přečetl si znaky na obálce. „Devátý řetěz?“ Otevřel knihu a letmo zalistoval, načež se celý vzrušeně rozzářil: „Tohle… tohle je…!“

„Ptal jsem se na tebe toho staršího. Říkal, že v rodové linii naší sekty byl skutečně jeden obzvláště neúspěšný jedinec. Neuměl alchymii ani řemeslo, neměl talent na meč ani bojová umění, místo toho se zaobíral různými bizarními dovednostmi. Tato kultivační cesta se vyskytuje velmi vzácně a je známa jako ‚Devátý řetěz‘. Celé roky jsme neměli žádného mistra, nikoho, kdo by tě na tuto cestu navedl, takže jsi musel tápat naslepo. Ale s tou knihou bys měl být schopen dosáhnout dvojnásobných výsledků s polovičním úsilím.“

„Nejstarší bratře, zasvětím ti svůj život!“ Li Yunovy oči se naplnily horkými slzami.

Vůdce sekty Yan na něj pohlédl svýma očima tvaru broskvových květů – očima, které nemluvily, jen nadávaly – a jasně mu tím sdělil své pohrdání: „Nechtěl bych ani tvé peníze, natož život!“

Cheng Qian byl poněkud v rozpacích. Celou dobu se bál, že ten starší dal Yan Zhengmingovi zabrat, a on mu místo toho poradil, jak se dostat ven, a ještě mu dal všechny ty věci… vůdci sekty se vážně dostalo vzácného zacházení.

Li Yun se s knížkou láskyplně mazlil. „Řekl ti ten starší ještě něco?“ zeptal se zvědavě.

Jestli řekl něco dalšího?

Yan Zhengming si vybavil jeho slova: „Původ meče ve tvém nitru je docela zajímavý. Někdo si vyřízl část prvotní duše, aby pomocí ní svázal vůli meče s dřevěným mečem Fuyao, což ti umožnilo změnit neštěstí ve štěstí a na první pokus postoupit na úroveň Zatasení čepele. Nicméně, jak vidím, i když je tento polidštěný meč poslušný a velmi lstivý, tvé schopnosti s ním nejsou příliš vysoké. Pokud chceš udělat další krok, musíš svou vůli meče vypilovat.“

Yan Zhengmingovi se při té vzpomínce trochu zachvěly ruce a zamračeně pohlédl na Cheng Qiana.

Ten se k němu posunul a natáhl ruku. „Utiš svůj hněv, nejstarší bratře,“ zašeptal.

Yan Zhengming ani nepípl, jen mu ruku odstrčil.

Cheng Qian dokázal používat slova jako ostré zuby, ale nikdy neuměl přemlouvat uhlazenými lichotkami.

Chvíli svého bratra jen bezmocně sledoval a pak jej opatrně chytil za ruku.

Znovu byl odstrčen.

Stejně vytrvale jako ve všem ostatním se Cheng Qianova ruka potřetí natáhla po svém cíli.

Loužička neznala takt a nebyla zrovna nejbystřejší, takže až po dlouhé době, kdy na tu výměnu pohybů zblízka upřeně zírala, získala pocit, že něco není v pořádku.

Li Yun sklopil hlavu a raději si toho nevšímal. Najednou objevil něco zastrčeného mezi stránkami, a když je otevřel, uviděl, že jde o kus papíru. Znaky byly vyvedeny čerstvým inkoustem a Yan Zhengmingovým písmem tam stálo: „Udělej tuhle věc a část z ní mi dej.“

Stránka, obsahující vzkaz, se nacházela v kapitole s pilulkami. Li Yuna praštil do očí nadpis „Pilulka očisty srdce“.

V komentáři k ní stálo: „Použitím této pilulky se srdce a podstata člověka očistí od sedmi emocí a šesti tužeb. Od té chvíle nebude existovat žádná láska, nenávist ani starost o smrtelnou říši. Kultivace se stane vším.“

Li Yunovi se sevřelo srdce. S hlavou plnou pochybností zvedl hlavu a podíval se na Yan Zhengminga, přetahujícího se s Cheng Qianem.

Právě v tu chvíli to v davu kultivujících zahučelo, houf lidí z Úřadu pro nebeské záležitosti se zvedl a udělal místo. Hned poté se z nebe snesl kočár tažený létajícími koňmi. Závěs vozu se odhrnul a dolů seskočil – Liu Lang.

Jakmile se dotkl nohou země, natáhl před sebe sepjaté ruce, čímž vytvořil jakýsi stupínek a umožnil druhému v kočáru důstojně sestoupit. Onou osobou byl nepřekvapivě Tang Zhen.

Jeho tělo už bylo obnoveno. Pleť měl mnohem zdravější a původně lehce prošedivělé vlasy byly nyní zcela černé.

Když vystoupil, přelétl pohledem ostatních kultivující. Wu Changtianova skupina mu vzdala úctu spojením rukou, lidé kolem hory Mulan po něm vrhali poněkud zvláštní pohledy a ti ze Síně Černé želvy se tvářili, jako že ho nevidí – zřejmě měli v živé paměti hádku na Plošině poutající nesmrtelné. Ostatní, ponejvíc velká skupina potulných kultivujících nebo členové menších sekt jako Nian Mingming vystoupili, aby jej jeden po druhém pozdravili. Někteří ho titulovali „bratře Tangu“, jiní „starší“.

Poté se otočil k démonickým kultivujícím. Kupodivu tři z Devíti mudrců sepjali ruce a pozdravili ho alespoň z dálky.

Tang Zhen neměl mnoho kontaktů mezi proslulými sektami, ale široká škála konexí mezi těmi menšími vyvolávala údiv. Nebylo divu, že věděl tolik věcí.

Z dálky se ozvalo hvízdnutí, signál Úřadu pro nebeské záležitosti. Wu Changtian vystoupil dopředu a promluvil: „Všichni kolegové kultivující byli pozváni a formace pole byla dokončena. Prosím, pane Tangu, ověřte to.“

Tang Zhen vyslal své duchovní vědomí a pokryl jím celé místo. Po chvíli oči otevřel, přikývl a nic dalšího neřekl.

Wu Changtian pohlédl na Han Yuana. „S vaším dovolením, pane Tangu. Můžete přinést plaketu s přísahou krve?“

Liu Lang rychle vytáhl podlouhlou destičku, udělal dva kroky vpřed a beze slova ji pustil. Zůstala viset ve vzduchu.

Tang Zhen se na ni s povzdechem podíval. „Musí to tak být? Nuže dobrá. Oba dva teď složte přísahu.“

Wu Changtian vypadal potěšeně. Spojil čtyři prsty, namířil ruku k nebi a s vážným výrazem zadeklamoval: „Dnes Úřad pro nebeské záležitosti přinesl Svitek porážky démonů, který spojuje naše kolegy kultivující ze všech koutů země v boji proti Chodcům nočních můr a démonickému drakovi. Pokud prohrajeme, my všichni v Úřadu zničíme vlastní kultivační základny, přijmeme trest a nikdy nevstoupíme do dveří nesmrtelnosti.“

S těmi slovy vytlačil z konečku prstu shluk kapek krve a nechal je dopadnout na destičku.

Loužička se nenápadně proměnila v ptáka a vylétla na oblohu, aby zjistila, co se děje. Uprostřed desky uviděla vyobrazený diagram Nejvyššího ultimáta, jehož polovina se Wu Changtianovou krví zbarvila do ruda.

Wu Changtian si vykasal rukáv. „Teď je řada na tobě, kultivující Hane.“

Han Yuan ani nezvedl víčka, jen natáhl ruku a lehce pohnul prsty. Destička přilétla přímo před něj. „Jestli prohrajeme, dobrovolně s tebou odejdu a ti ostatní pomažou zpět do Nanjiangu, odkud už nevytáhnou paty.“

S těmi slovy se nemilosrdně kousl do palce a silně přitiskl krvácející bříško prstu na desku Nejvyššího ultimáta. Ozval se syčivý zvuk, jako by plaketa krev vsála, a její druhá polovina se zabarvila hustou, černou krví.

Destička se začala prudce otáčet. Loužičce se jen z toho pohledu zatočila hlava, takže musela uhnout pohledem.

Vzápětí se z desky oddělily dva krví zbarvené diagramy Nejvyššího ultimáta a vtiskly značku na zápěstí všech přítomných lidí z Úřadu, Han Yuana i Devíti mudrců. Teď, když byla přísaha dokončena, by její porušení neslo vážné důsledky v karmické odplatě.

Han Yuan se na svou značku lhostejně podíval, vložil si stále ještě krvácející prst do úst a slízl z něj červené skvrny. „Bude to těch devět plus já.“

Wu Changtian mávl rukou. Zpoza něj vystoupilo několik mladých pomocníků Úřadu pro nebeské záležitosti se svitky v rukou. Jeden svitek si vzal, zatímco ostatní poslové se rozešli k vybraným kultivujícím.

Jeden z poslů mířil přímo k místu, kde se nacházela sekta Fuyao. Yan Zhengming popadl Cheng Qiana za loket a zašeptal: „Běž pro to.“

Posel jim nebyl cizí – přicházel k nim Zhe Shi, který se na jejich přání do úřadu infiltroval.

Cheng Qian okamžitě pochopil, že jim kromě toho přináší i zprávy, a tak odsunul závěs domku z Kamenného jádra a přivítal ho uvnitř.

Jakmile byl pryč, Li Yun rychle přešel k Yan Zhengmingovi a zatahal ho za rukáv, zatímco pálil jednu otázku za druhou. „Co má být ten vzkaz? Co se děje mezi tebou a malým Qianem? Na co chceš pilulku Očisty srdce? Vzal sis špatné léky? O co se to snažíš tentokrát?“

Yan Zhengming jemně pohladil dřevěný meč ve svém náručí. „Víš, že kvůli tomuhle meči poškodil svou vlastní prvotní duši?“

Li Yun na okamžik oněměl. „Ach… no, to zní jako něco, co by udělal. Takže ty se mu to snažíš oplatit tím, že se zachováš jako bezcitný mizera?“ dokončil suše.

„Ne… je to jen pro jistotu. Prostě jen pro případ, že by mu tohle všechno jednou bránilo v kultivaci. Kdyby toho začal litovat, dám mu tu pilulku. Nechci být něčím, co mu stojí v cestě.“

Krom chladného smíchu na to neměl Li Yun odpověď. „Nejstarší bratře, vždycky jsem tě měl za zhýčkaného floutka, ale ty se přitom tak vyznáš! Nejsi ve skutečnosti mudrc lásky?“

„Nech si ten sarkasmus,“ odfrkl si podrážděně Yan Zhengming. „A neříkej mu o tom. Teď je to pro něj nové a čerstvé, ještě mě nemá plné zuby… obávám se, že kdyby se o tom dozvěděl, nebyl by moc šťastný.“

„Věř mi, nejstarší bratře, že slovo ‚nešťastný‘ zdaleka nevystihne jeho pocity. Já bych spíš řekl, že ti to dá zatraceně vyžrat.“

-Předchozí kapitola-     -Kapitoly -      -Další kapitola-

 Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)