Ať už se uvnitř Mříže deseti dělo cokoliv, ti zvenčí neviděli nic. Hustý dav kultivujících na úpatí hory Tai Yin sledoval s napjatými nervy dvě řady svíček.
Viděli,
jak v obou řadách zhasínala tu jedna, tam druhá, a každé zhasnutí vyvolalo
vlnu rozrušení. Nakonec nezbyl víc než malý shluk svíček, na které zíraly
desítky lidí, jako by na nich závisel jejich život.
Loužička
si promnula oči a dál hleděla na nehybné plamínky. „Už nikdy v životě
nezapálím jedinou svíčku,“ zašeptala.
…
Cheng Qian
s Han Yuanem mlčeli.
První
z nich ještě chvíli stál nad druhým a vztek ho pomalu opouštěl. „Kdyby se to všechno stalo mně,“ napadlo
ho, „jak bych dopadl?“
Když o tom
přemýšlel a uvědomil si, jak moc byl v mládí malicherný, nejspíš by zašel
do mnohem větších extrémů a věci by zašly mnohem dál. Mohl mluvit o štěstí, že
měl někoho, kdo to nedopustil.
Kolik
takových lidí jako jejich nejstarší bratr na světě bylo?
Jako dítě
si myslel, že Yan Zhengming umí jen lenošit a užívat si života, ale nedokáže
bojovat a nemá špetku důstojnosti. Teprve když vyrostl, zjistil, že je jen
schopný snášet svou bolest lépe než ostatní.
Tvrdých
mužů, kteří utrpěli hluboké rány a nehnuli ani brvou, takových byly stovky. Ale
mnohem méně bylo těch, kteří si i přes hlubokou bolest vedoucí k nenávisti
dovedli zachovat své pravé já.
Cheng Qian
věděl, že on sám by toho schopen nebyl.
S tou
myšlenkou pochopil, že není v pozici, aby mohl Han Yuanovi něco vyčítat.
„Vstaň.
Proč brečíš? Cítíš se ukřivděný, že jsem tě nazval blbcem?“ Nohou do Han Yuana
šťouchl. „Je tu problém s Mříží deseti. Nerozumím tomu, jak pole funguje,
tak budeš pro změnu muset udělat něco užitečného.“
„Mezi
Devíti mudrci je někdo z Wu Changtianových lidí?“ zeptal se Han Yuan poté,
co si otřel slzy.
„Nejen
to.“ Cheng Qian mu několika prostými větami vyložil, co jim předal Zeshi, a
přidal i jejich vlastní domněnky.
Han Yuanův
výraz se změnil do ledového úšklebku. Zle se usmál. „Ha! Já jsem věděl, že
jednou dojde i na ty ctnostné parchanty!“
S tím
se jeho výraz znovu změnil v normálního Han Yuana. „Jestli jste to odhadli
správně a mimo toto pole je ještě jedno, určitě ho sledují,“ pronesl ustaraně.
„Pokud Mříž deseti prorazíme předčasně, pravděpodobně tím nepřítele
upozorníme.“
Všechno to
řekla stejná tvář, přesto se od sebe ty dva výroky a způsob jejich řeči lišily
jako noc a den.
Cheng Qian
se odmlčel. „Nemůžeš být prostě jen jednou osobou?“
Han Yuanův
výraz se začal znovu měnit tam a zpět, jako by se o jedno místo přetahovali dva
lidé. Nakonec se původní Han Yuan možná zalekl předchozího výprasku, protože
zvítězil srdeční démon.
„Ale i
tak,“ navázal srdeční démon, „kdybychom měli artefakt, který dokáže utlumit
tvou životní sílu tak, aby tě pole nezachytilo, pak by tě mohlo považovat za
mrtvého.“
Cheng Qian
nic takového neměl, což neznamenalo, že to nedokázal udělat. Jakmile Han Yuan
domluvil, všiml si, že Cheng Qian otevřel prsten na palci a nahlédl dovnitř. Za
ten krátký čas, co spolu mluvili, zhasly dvě další bílé svíce.
Spočítal
zbývající, pak se jeho silueta mírně zachvěla a najednou to vypadalo, jako by
se jeho tělo proměnilo v kus kamene. Kdyby se na něj Han Yuan nedíval, ani
by nezachytil, že je kolem něj další osoba.
Šokovaně
rozevřel oči. „Ty…“
Cheng Qian
si ho nevšímal a dál hleděl do zrcadla v prstenu, kde se další
z plamínků bílé svíčky zamihotal a zhasl.
Han Yuan
natáhl ruku a dotkl se hřbetu Cheng Qianovy ruky. Teplo, vycházející
z kůže, bylo mnohem nižší než obvyklá teplota lidského těla. Srdeční démon
vypadal zaujatě. „To je ale šikovná technika! Kde ses ji naučil?“
„Díky tvé
laskavé pomoci zemřelo fyzické tělo, které mi dali rodiče,“ odtušil Cheng Qian.
„Musel jsem si vykultivovat kámen, ze kterého jsem si vytvořil nové. Co teď?“
Srdečnímu
démonovi Han Yuana se zablesklo v očích, ale slabě zlomyslný úsměv na jeho
tváři tam zůstal. Stáhl ruku a odpověděl: „Jelikož tě Mříž považuje za mrtvého,
nevyhnutelně sem pošle někoho dalšího. Wu Changtian nechce riskovat spravedlivý
boj, chce mě prostě připravit o život. Proč by sem nastrčil jednoho ze svých,
kdyby nemohl Mříž deseti ovládat? Jestli chceme pole rozbít, budeme muset
z jeho rukou dostat tu věc, se kterou polem manipuluje.“
„Pokud jsi
o léčce věděl už předem, proč jsi mu na to kývl?“
Han Yuan
pokrčil rameny. „Souhlasit s tím, co chce, a pak mu před celým světem
vrazit facku? Ha ha! Pokus Úřadu pro nebeské záležitosti o podvod, který skončí
veřejnou prohrou? Tomu nešlo odolat.“
Činy
tohoto Han Yuanem vykultivovaného srdečního démona nemohl předvídat nikdo se
zdravým rozumem. Nezáleželo mu na ztrátách, které s sebou jeho plány
přinášely, a vůbec neuvažoval o scénáři, v němž by svůj protějšek porazil
bez veřejného ponížení. Chtěl si to jednoduše vychutnat, a pro kratičkou chvíli
toho pocitu by obětoval cokoliv.
Cheng Qian
si povzdechl. S někým takovým nešlo spoléhat na logiku. „Jak víš, že ten
další bude někdo z Úřadu?“
„Na
začátek tu byl jeden náhodný nešťastník, pak jsi to byl díky své rychlosti ty,“
vysvětlil srdeční démon lhostejně. „Jestli ten další nebude Wu Changtianův, tak
toho jeho špeha buď zabil někdo jiný, nebo to všem strašně trvá… což je ve výsledku
jedno. Prostě ho zabiju a počkám na dalšího. Žádný problém.“
„Jednoho
dne tě zabiju já,“ ucedil Cheng Qian.
Han Yuan
se fascinovaně rozesmál, nadšeně a bouřlivě. „Zemřít Mečem strašlivé smrti? Kdo
by si to nechal ujít!“
Náhle jeho
smích utichl. Ze strany se ozvaly kroky.
Mříž
opravdu poslala další osobu.
Cheng Qian
pevně sevřel Mrazivé ostří. Rozhodně neměl v plánu dopustit, aby před ním Han
Yuan zabil dalšího nevinného. Když se však ten člověk přiblížil, najednou
vycítil, že něco není v pořádku. Dotyčný vyzařoval krvavou auru, takže
bylo jasné, že jde o démonického kultivujícího.
Ale jak je
to možné?
Myslela si
snad Mříž deseti, že dva lidé ze stejného tábora budou bojovat proti sobě?
Cheng Qian
si s Han Yuanem vyměnili pohledy. První z nich uhasil plameny nad
jejich hlavami a skryl se do tmy.
Elegantními
kroky se k nim přibližoval démonický kultivující v bílém, připomínající
jemného mladého pána ze světa smrtelníků.
Byl to
jeden z Devíti mudrců, ale tím, že se tak odlišně oblékal a vystupoval, si
ho předtím Cheng Qian mezi ostatními démonickými kultivujícími zapamatoval.
Jakmile
vešel dovnitř, zastavil se. Když spatřil Han Yuana, vůbec nebyl nervózní, ani
nevypadal překvapeně nebo ustrašeně. „Můj dračí pane!“ pozdravil
s úsměvem. „Osud nás svedl dohromady!“
Muž sice
vypadal jemně a elegantně, ale jakmile otevřel ústa, znělo to jak hlasitý
naprasklý gong. Navíc mluvil s přízvukem, který jeho původ umisťoval na
nějaký zaplivaný kus rýžového pole. Jako by nezdravil „dračího pána“, ale
hulákal na tvrdohlavého buvola své rodiny.
Han Yuan po něm střelil pohledem. „Luo Zhengyi.“1
Cheng Qian
zvedl obočí.
Démonický
kultivující se jménem Zhengyi, což znamenalo „spravedlnost“, pokývl a udělal
dalších několik kroků k Han Yuanovi. „Nevím, jak je možné, že nás Mříž
svedla dohromady, ale beru to jako jasné znamení, že si můžu na chvíli
odpočinout. Ach, můj dračí pane, máte na tváři modřinu? Narazil jste na nějaké
potíže?“
Han Yuan
se trochu zamračil, zavřel oči a nevydal ani hlásku.
Pokud sem
Luo Zhengyie skutečně poslal Wu Changtian, aby je zabil, proč se ukázal takovým
způsobem a vyvolal podezření, že je s Mříží něco v nepořádku? Kdyby
prostě na konci zůstali jen dva démoničtí kultivující, Mříž deseti by se
rozbila a Han Yuan by mohl být zničen ve chvíli svého domnělého vítězství.
Cheng Qian
si však vzpomněl, co Han Yuan říkal – pokud existuje pole za polem, někdo ho
musí sledovat. Takže ti, co za tím stojí… jejich skutečným cílem je zničit Wu
Changtiana?
Luo
Zhengyi se přitočil k Han Yuanovi tak blízko, že by spolu mohli bok po
boku popíjet víno z jednoho džbánu. Cheng Qiana v tu chvíli oslepilo
tak silné světlo, až mu škubla víčka. Jakmile znovu prohlédl, jedna z Han
Yuanových rukou se změnila v dračí pařát. Silné šupiny se ve světle
zableskly, když Han Yuan se smrtící silou prakticky vytrhl maso z půlky
Luo Zhengyiho těla.
Bíle oděný
učenec, napůl člověk, napůl kostra s cáry visícího masa, však nezemřel.
Odněkud
vytáhl malý zvonek a několikrát s ním rychle zacinkal. Krajina Mříže
deseti kolem nich se změnila a pod Han Yuanem se objevila bažina páchnoucí
krví.
Zvonek
dokázal manipulovat s polem!
Zatímco
Luo Zhengyi cinkal zvonkem, druhou rukou si přidržoval napůl odpadlou tvář.
„Ts. Mé nádherné kosti jsou takto veřejně odhaleny!“
Kosti mu začaly pomalu obrůstat masem a spojovaly se se zbytkem těla.
„Malíř kůže,“
okomentoval to Han Yuan. Luo Zhengy byl jeden z těch, kteří vztyčili Mříž
deseti.
„Běda, ten
úkol mi svěřil pan Wu. Je jen škoda, že jsme byli oba podvedeni. Cítím se
poněkud ukřivděný… ale nemá smysl ti to vykládat, stejně bys mě chtěl zabít, ať
už mi věříš, nebo ne. Tak pojďme na to!“
V okamžiku,
kdy to dořekl, bažina pod Han Yuanovýma nohama ho stáhla dolů. Ten si chladně odfrkl,
změnil se v obrovského draka a dlouze zařval. Celá Mříž deseti jako by se
otřásla.
Jenže Mříž
měla svá pravidla, stejně jako měl svá pravidla svět venku.
Voda vždy
stékala dolů, velký žár roztavil i kov, lidé se rodili, stárli a umírali. Ani
ti mezi nebem a zemí, bez ohledu na sílu jejich kultivace, nemohli tato
pravidla ignorovat. Tvůrci pole vlastně na malém území vytvořili svá vlastní
malá pravidla, jimiž se musel řídit každý, kdo do něj vstoupil.
Bez ohledu
na to, jak silný drak byl, bažina ho svírala jako kleště.
Luo
Zhengyi otevřel ústa, čímž jeho tvář opět odhalila kosti, a čelist mu málem
vypadla z kloubů.
S rozkoší
sledoval Han Yuanův boj.
Právě
v tu chvíli se za jeho zády ozval jemný zvuk tření kovu o kov.
Jeho
hlava, tak tak držící pohromadě, se pootočila. „Kdo to…“
Než mohl
říct tam, ucítil závan hrozivého mrazu.
Neviděl
nikoho, ani náznak po komkoliv dalším.
V Mříži
deseti strašilo?
Další
myšlenku už nestihl, protože mu pootočenou hlavu usekl „strašidelný“ meč.
Z krku se v podobě černého mraku vznesla jeho prvotní duše.
Cheng Qian
nezaváhal. Jakmile měl příležitost, vytrhl mrtvole z ruky zvonek, a aniž
by tušil, jak se používá, silně s ním zatřásl.
Mříž deseti
se okamžitě změnila v souladu s jeho vůlí. Vytvořil se silný astrální
vítr a bez možnosti odporu přišpendlil černý mrak prvotní duše k zemi. Han
Yuan nevyvázl bez zranění, i přes rychlý manévr mu vítr málem sedřel šupiny na
pařátu.
Na zemi
zůstala ležet jedna roztrhaná lidská troska, z níž pomalu vytékala krev.
Démonický kultivující během mrknutí oka přišel o tělo i o duši.
Han Yuan
se změnil zpět do lidské podoby a olízl si škrábance na ruce. „Jaký ty jsi
spravedlivý kultivující a ušlechtilý bojovník, bratříčku. Připlížil ses zezadu
a bez váhání jsi ho zabil.“
Cheng Qian
ho ignoroval a popadl zvonek. „Chci vědět, co je s naším nejstarším bratrem.
Jak to mám použít?“
„Ponoř do
zvonku své duchovní vědomí a měl bys vidět celou Mříž deseti. Dokud ho držíš
v ruce, jsi pánem pole a můžeš sledovat našeho vůdce třeba i na záchod.“
Han Yuan
vykultivoval svému srdečnímu démonovi poněkud vulgární ústa. S úšklebkem
sledoval, jak si Cheng Qian se zvonkem nešikovně pohrává, a začal ho provokovat:
„Nedokážeš bez něj být ani chviličku? Chceš vědět, jakou podobu měl jeho
srdeční démon ve Věži Šarlatového ptáka?“
Cheng Qian
nehnul ani brvou. „Už to vím.“
Jeho
mladšímu bratrovi vyletělo obočí vzhůru a zlomyslnost v jeho tváři se
změnila na zjevné překvapení. Chvíli si ho mlčky měřil. „Takže znáš jeho
podstatu?“
Cheng Qian
nereagoval a tvářil se naprosto lhostejně, a tak Han Yuan pokračoval:
„Ty a Tong
Ru jste stejní. Lidé jako vy dva jsou nejvhodnější pro kultivaci. Od přírody
neústupní, neprojevující emoce, více uzavření do sebe. Pro takové je nejsnazší
zbavit se rušivých myšlenek. Pokud bys chtěl, mohl bys dokázat velké věci.“
„Co
velkého dokázal Tong Ru?“ namítl Cheng Qian. „Rozložit se na hromádku kostí
v Bezútěšném údolí?“
„Být
uzavřený znamená jen být méně náchylný k rušivým vnějším vlivům během
kultivační praxe, ne zůstat bez emocí. Kdo ho přiměl, aby se ztratil
v požitkářství a šel si neústupně za svým?“ Han Yuan se ušklíbl. „Co se
týče toho vašeho takzvaného velkého Tao – co jsou to sekty? Co jsou mistři,
učedníci? Co jsou lidské emoce? Ti, kdo chtějí dosáhnout Tao, jsou těmito věcmi
jen svázáni. To, že utrpěl odchylku qi, nebyla nespravedlnost. Kdyby se mu
podařilo vymanit se z Říše tří životů, mohl už dávno vystoupit na Nebesa.“
Mříž deseti stran uvnitř zvonu byla příliš složitá. Cheng Qian chvíli nerozuměl tomu, na co se dívá, a Han Yuanovo žvanění tomu nepomáhalo. Ruce ho svrběly, jak tomu zmetkovi toužil znovu vrazit.
„Pokud se
nebudeš soustředit jen na svou vlastní kultivaci, co když skončíš stejně
katastrofálně jako on?“
„Já jsem takhle
spokojený,“ odpověděl Cheng Qian, aniž by zvedl hlavu.
Han Yuan
se ušklíbl. „A o jaký druh kultivace se snažíš? Jakou sis vybral cestu? Mám
pocit, že jsi ochotný padnout.“
„Nemám
nic, čeho by se mohl srdeční démon chytit.“
„Jen se
neboj, jestli se neovládneš a spolu s věnečkem přijdeš o svou jangovou
energii, uvidíme, jestli se ti v hlavě objeví nějaké rozptylující myšlenky.“
Úroveň
démonických kultivujících byla doslova den ode dne vulgárnější.
Tohle byl
jeden ze vzácných případů, kdy ho Han Yuan svými slovy doslova připravil o řeč.
A mělo to být jen horší.
„Vztah
mezi mužem a ženou jako společníky a jejich duální kultivace přináší harmonické
spojení a prolínání jin a jang. Není nutně považována za pouhé oddávání se
chtíči. Ale za co by bylo považováno jednání tebe a našeho nejstaršího bratra,
dvě energie jang?“ Najednou zúžil oči. „Aha… možná už jsi takové myšlenky měl a
toužíš ochutnat víc?“
V okamžiku,
kdy to vyslovil, inkasoval od Cheng Qiana další ránu do obličeje. Rány
neodplácel a přijímal je, jako by ho to těšilo. Vzbuzovalo to podezření, že
důvod jeho hrubé řeči je prostě to, že se chce nechat zmlátit.
Cheng Qian
ho bil, ponížený až k vzteku. Nejenže Han Yuan mluvil jak dlaždič, ale
těmi několika slovy vyvolal vzpomínky, které si nesl z Údolí srdečních
démonů. Podařilo se mu je však potlačit, a okamžitě na to se jeho duchovní
vědomí uvnitř znovu konečně usadilo. Zvedl potlučeného Han Yuana a druhou rukou
roztrhl bariéru Mříže. Okamžitě se ocitl v místě, kde byl Yan Zhengming.
Když
dopadli na zem, mohli být svědky toho, jak zrovna zabíjí nechápajícího
démonického kultivujícího. Duchovní síla jeho meče pronikla přímo do nitra soupeře
a proťala prvotní duši skrz na skrz. Okolo se rozstříkla krev a dopadla na Yan
Zhengmingovu hruď a tvář. Jakmile vycítil pohyb uvnitř Mříže, se vší vražednou
silou prudce otočil hlavu.
Cheng
Qianovi se pod tím agresivním náporem málem zastavilo srdce.
Yan
Zhengming si ho však všiml, rychle zamrkal a mečová síla, tryskající
z jeho očí, se okamžitě rozptýlila. Zmateně se podíval na Han Yuana, jehož
obličej hrál všemi barvami.
„Co se
stalo?“
Cheng Qian
si olízl suché rty, odhodil stranou Han Yuana, který v přítomnosti
nejstaršího bratra začal dělat mrtvého brouka, a stručně shrnul všechny
události.
Yan Zhengming
si otevřel svůj vlastní prsten a podíval se do zrcadla v něm. Od chvíle,
kdy vstoupili do Mříže deseti, by ani nestihla dohořet vonná tyčinka, ale obě
řady svíček téměř zhasly.
Cheng Qian
na něj krátce pohlédl. Na jednu stranu byl nervózní, na stranu druhou měl
pocit, že jeho nervozita je nevhodná, a tak se prostě cítil trapně. Nevěděl,
jak udržet své vlastní myšlenky pod kontrolou, a zlost na Han Yuana tím na
okamžik ještě vzrostla.
Vtom se
muselo něco stát, protože Yan Zhengming se k němu rychle otočil zády.
Cheng Qian
se vzpamatoval. V domnění, že je tu nějaký problém, si odkašlal. „Co se
děje?“
Vůdce
sekty Yan si z roucha vytáhl sněhobílý kapesník a s pohledem do
prstenového zrcátka si rychle stíral nevzhledný cákanec krve z obličeje.
…
Za
hranicemi Mříže deseti uplynul jeden den a jedna noc, a už hořela jen jedna
černá a jedna bílá svíčka.
Když
zhasla i poslední bílá, Loužička popadla Li Yunovu paži a její špičaté nehty se
mu zaryly do kůže.
I on se
uvnitř silně chvěl, ale před mladší sestrou se to neodvažoval dát najevo a tak
jen předstíral sebevědomí. „To nic není, Loužičko. Přemýšlej o tom. Museli
bojovat jeden na jednoho, což by netrvalo dlouho. Nejrychlejší kultivující a
nejrychlejší démon pak na sebe nejspíš narazili. Hádám, že malý Qian a
nejstarší bratr se brzy setkají s naším čtvrtým bratrem… možná už dokonce
mají něco, čím mohou s polem manipulovat.“
Sotva to
dořekl, z davu kultivujících se ozval šum. Byly vidět hlavy zvednuté
k nebi.
Ve vzduchu
se objevil kočár tažený okřídlenými koňmi. Doprovázel jej hlouček kultivujících
ve stejnokroji Úřadu pro nebeské záležitosti, sedících na dalších koních nebo letících
na mečích. Každý z koní měl na hlavě ozdoby z ryzího zlata a brokát
kočáru byl vyšívaný tak, že připomínal devět draků, chystajících se
z látky vzlétnout k nebi. Nebyla to jen ozdoba. I na tu dálku Li Yun
vycítil podobnou sílu, jaká vycházela z Velkého dračího praporu.
Loužička
zvědavě natáhla krk. „Kdo je to? Vypadají dost zazobaně.“
Li Yun jí
hlavu stlačil dolů. „Zůstaň v Kamenném jádru,“ zašeptal. „Tohle je nejspíš
ten tajemný někdo, který tady rozhodil své sítě. I když, těch devět draků… jsou
z rodiny starého císaře?“
Během jeho
řeči se družina přiblížila.
You Liang
svraštil čelo, prošel šeptajícím davem a uklonil se prvnímu muži na koni.
„Vážený strýci Xuan Huangu2 , starší bratr Wu a já jsme
na příkaz vůdce sekty přišli do Tai Yin, abychom položili Mříž deseti a
zastavili démonického draka Han Yuana. Vy…“ odmlčel se a podíval se nahoru na
kočár s devíti draky. „Přijel jste s třetím princem. Má vůdce sekty
nějaké nové pokyny?“
Kultivující
středního věku jménem Xuan Huang mu z výšky věnoval blahosklonný pohled.
„Tvůj starší mi předtím řekl, že kultivace meče vyžaduje oddat se celým srdcem
tichému cvičení a že v naší sektě je příliš mnoho malicherností, které by
tvůj pokrok mohly zdržovat. Vidím, že měl pravdu. Ty, You Liangu, dnes odevzdáš
svou pečeť. Vím o několika mocných kultivujících meče, kteří hodně cestují,
takže tě mohou vzít s sebou, aby sis rozšířil své znalosti. Možná budeš mít
díky tomu dokonce šanci získat mistra.“
You Liangův
výraz ztuhl. „Uvolněte cestu!“ rozkázal Xuan Huang. „Přísaha krve bude
ignorována. Uzavřeli jste ji s bandou démonů, nebojíte se, že se to
rozkřikne a vy na sebe přivoláte posměch? Do toho, pochytejte je všechny!“
Na obloze
se mezitím objevily desítky černých teček, a v mžiku přilétlo hejno obřích
jeřábů.
„Yao!“
Loužička vzrušením vykřikla, ale pak se zamračila. „Ne… to nejsou kultivující
yao.“
„Cože?“ Li
Yun také vzhlédl.
Dívka se
mračila. „To jsou jen obyčejní ptáci, ne moje rasa. Lidé jim pravděpodobně dali
pilulky, aby urychlili jejich kultivaci. Protože neměli šanci cvičit sami a
postrádali vrozený intelekt, pomocí výcviku z nich udělali poslušná
zvířata.“
Obrovští
jeřábi sestoupili z nebe jako božská armáda a zakroužili nad zástupem
kultivujících. Největší z nich, velký jako malý kůň, teď otevřel zobák a
vyplivl ohnivou kouli, podobnou Loužiččině nebeskému ohni.
Žádné komentáře:
Okomentovat