Liu Yao Kapitola 91: Podpis druhého pána Li

Pták zvedl hlavu a vydal ze sebe žalostný výkřik. Maso po celém jeho těle se začalo scvrkávat, jako by ho něco vysávalo.

Loužička prudce narovnala záda. „To snad ne! To, co plival, nebyl nebeský oheň… bylo to jádro yao!“

Žhnoucí plameny sice dosáhly svého, ale konec jejich nositele nebyl ani trochu hezký. Jediná kostra tvrdohlavě odmítala zmenšit svůj objem, takže vysychající kůže toho nebohého tvora praskala ještě zaživa. Brzy se odhalily kosti. Byly nepřirozeně tmavé a matně lesklé, kolem dokola hustě popsané kouzly. Ptačí křídla ztuhla v rozepjaté pozici a na zem ztěžka dopadlo už mrtvé ptačí tělo.

Tito jeřábi se podobali popínavým kaktusům, které vykvetou jen jednou za život. Veškerou svou životní energii vložili do přetavení vnitřního jádra a pak se se slepou poslušností vrhli vpřed, aby sami sebe vydali na smrt.

Sice to byla jen hloupá zvířata, ale copak neměla pud sebezáchovy?

Svět opět ukázal, jak absolutní může být vynucená poslušnost.

Loužičce zuřivě plály oči. Ze vzduchu se k zemi snášela pírka zmučeného ptáka a ten pohled ji doslova bolel.

Jakmile se však pohnula v pokusu zasáhnout, zastavil ji Li Yunův výkřik: „Nedělej žádné hlouposti! Zůstaň sedět!“

Pocítila obrovskou bezmoc. Proč neuměla přivolat vítr a všechny ty darebáky smést z povrchu zemského?

Potom objevila další myšlenka: Pokud by byla tak mocná, aby dokázala zasáhnout, všichni by se jí báli a z toho by nevzešlo nic dobrého. Buď by dopadla jako jejich čtvrtý bratr a změnila se v padoucha, nebo by skončila jako Pán ostrova Gu, na kterého už si pořádně nepamatovala, a celý svět by jí chtěl ublížit.

Cestovala lidským světem už sto let, ale takhle se cítila poprvé.

O něco dál Xuan Huang pozvedl koutek úst a zavelel. „Velmi dobře. Prolomte pole!“

Ještě než domluvil, celou oblohu hory Tai Yin zahalily černé prapory jako nějaké podivně se šířící mraky. Země kolem celé oblasti se zvedla a okolo plošiny vyrostly obrovské hliněné zdi podobné malým horským masivům.

Jeřábi se u hliněných valů chvíli vznášeli a vzápětí se rozletěli na dvě strany. Vlajky na obloze se stáhly a nahradilo je obří zrcadlo, rozmazaně odrážející zem pod sebou. Lidé v něm vypadali jako nějaké přeludy.

Z povrchu zrcadla vystřelil paprsek světla a zahalil celou Mříž deseti.

„Slyšel jsem, že uvnitř je démonický drak,“ prohodil lhostejně Xuan Huang. „Teď byla Mříž zapečetěna Kostěným polem, takže ven už nevyjde. Drak nebo sám fénix, do čtyřiceti devíti dnů z něj vyextrahujeme pilulku.“

You Liang se zatvářil zděšeně. „Strýčku Xuan Huangu, můj starší Wu je stále uvnitř. Pravidla naší sekty zakazují zabíjet ostatní členy bez příkazu vůdce sekty. Ty…“

Xuan Huang ho s odměřeným úsměvem přerušil: „Synovče, máš naprostou pravdu. Když už jsi s tím začal, pojďte všichni blíž a vzdejte mi úctu jako svému novému vůdci sekty. Wu Changtian se ukázal být neschopný a navíc vyzradil tajemství našeho Úřadu, takže je jen dobře, když bude za své zločiny potrestán.“

You Liang se zapotácel, o krok couvl a vytřeštil oči na skupinu svých bývalých spolubojovníků.

Xuan Huang už jej pustil z hlavy jako nevýznamnou nepříjemnost a arogantně sepjal ruce. „Nemějte strach. Dnes jsme přišli zlikvidovat démony a bránit Tao, což se ostatních přítomných kolegů kultivujících nijak netýká. Nicméně v zájmu prevence náhodných zranění žádáme všechny osoby mimo naši sektu, aby si sedly a zůstali na svém místě. V opačném případě…“ Tiše se zasmál, urovnal si rukávy a upřel lačný pohled na Mříž deseti. „Nu, na co ještě čekáte?“

Zpoza jeho zad vystoupilo několik kultivujících s žetony, sloužícími k ovládání Mříže. Poté, co Mříž obestoupili, hustá mlha uvnitř se začala bouřit a zbývající dvě svíce se divoce zamihotaly.

Li Yun, který ještě před chvílí Loužičce nadával, ať nedělá hlouposti, už nedokázal sedět v klidu.

Naštěstí ho někdo předešel. Nesmírně silná vlna duchovního vědomí arogantně pokryla celou Mříž a ovládací žetony násilím odřízla.

Xuan Huang se prudce narovnal. „Toto je případ Úřadu pro nebeské záležitosti! Kdo se odvážil stát nám v cestě?“

Deska s osmi trigramy potřísněnými krví vylétla vzhůru, ve vzduchu se zvětšila na stonásobek a rychle se roztočila. Všichni kultivující s žetony byli odmrštěni pryč.

Deska zablokovala vstup do Mříže a směrem k Úřadu tím vyslala jasnou výzvu. Všichni, kteří se rozhodli na pokyn Xuan Huanga posadit, okamžitě stočili pohled k jedinému muži.

Tang Zhen, navenek působící jako nemocný duch, si tiše odkašlal, vstal a pak sepjal ruce s úklonou směrem k Xuan Huangovi. „Příteli kultivující, byla složena přísaha krve, jejímž svědkem jsou Nebesa i Země. Pokud si takto vynutíte její porušení, přísahající utrpí nebeský trest. Možná si skutečně vysloužíte chválu za likvidaci démonů a obranu velkého Tao, ale co životy vašich nevinných spolukultivujících?“

V tu chvíli bylo jasně patrné, že se Úřad přehledně rozdělil na dvě frakce. První skupinu tvořili ti, kteří přišli s Xuan Huangem, zatímco druzí, kteří uzavřeli přísahu krve s démonickými kultivujícími, se teď seřadili za Tang Zhenem. Vrhali na sebe nepřátelské pohledy a byli připraveni kdykoliv začít boj.

„Kdo si myslíš, že jsi?“ Xuan Huang rozzlobeně zvedl hlas.

Tang Zhenův výraz se nezměnil. „Omluvte mou hanebnost. Pro svou nevýznamnost se stydím i jen představit.“

Vůdce Úřadu pro nebeské záležitosti se ušklíbl. „Vidím kolem tebe temné stíny, naznačující cosi přízračného. Rozhodně nejsi nikdo dobrý. Zabijte je všechny!“

S tím rozkazem se kultivující Úřadu, připomínající vrány, seskupili k útoku a obří jeřábi se snesli z oblohy.

Protože se Tang Zhen ujal vedení, kultivující, kteří se dřív Xuan Huangovi podvolili, zareagovali okamžitě. Kdosi vykřikl: „Pche! Poslali jste nám Pečeť porážky démonů, nalákali nás sem zastrašováním a sliby ve jménu obrany Tao, ale přitom to byla jen záminka, jak se nás všech naráz zbavit!“

Neklid se rychle šířil. Bez ohledu na původ jejich kultivace, přítomní nebyli idioti. Agresivní nástup nově příchozích jasně odhalil jejich zlé myšlenky.

Na tváři Xuan Huanga vykvetl nepříjemný úsměv. „Jelikož se odmítáte podvolit mé autoritě… budete se muset podvolit mé síle!“

Vzhlédl a dlouze zapískal. Vysoké valy na úpatí Tai Yin, obklopující Mříž deseti, ukázaly svou sílu. Ze země vedle nich se zformovali hlinění golemové a okamžitě napadli nejbližší kultivující. Nebylo možné zranit je čepelemi, a pokud se přece jen podařilo je rozbít, na zemi se okamžitě znovu zcelili. Z nebe se v sebevražedných náletech snesli jeřábi, takže kultivující, kteří se snažili uprchnout nebo bojovat na obloze, byli tlačeni zpět dolů.

Démoničtí i spravedliví kultivující bok po boku s polovinou lidí z Úřadu museli kromě toho čelit i Xuan Huangovým lidem.

V pevně uzavřené Mříži deseti poblikávaly dvě poslední svíce, ale stále nezhasly.

Li Yun rychle pochopil, že ať už to dopadne jakkoliv, nečeká je nic dobrého. Schoval Kamenné jádro a zašeptal Loužičce. „Ti jeřábi jsou možná obyčejní ptáci, ale stále mají jádra yao. S mocí, kterou jsi zdědila po svém otci králi yao, nedokázala bys je přimět, aby tě poslouchali?“

Dívka na nic nečekala a proměnila se do své pravé podoby šarlatového jeřába. Vznesla se k obloze ve vší zářící rudé kráse, připomínající záblesky zapadajícího slunce. Její kost yao nebyla dorostlá, takže neměla prakticky žádnou moc a při střetnutí s lidmi skončila vždy ublížená, přesto záře jejích per a nádherná aura jasně ukazovaly božský původ.

Třikrát vykřikla a velcí jeřábi, dosud zabraní do útoku, okamžitě otočili hlavy. Jejich sevřená hejna se rozpadla, zamířili k ní a v kruzích kolem ní začali kroužit. Zdálo se, že kouzla vyrytá do jejich kostí byla dočasně rozptýlena její mocí.

Tlak shora na kultivující tím polevil a bitevní pole se brzy přeneslo ze země na oblohu.

Xuan Huanga tato změna nepříjemně překvapila. Seskočil z létajícího koně na meč a sám se vrhl k Loužičce.

Uprostřed toho chaosu vyskočil Li Yun na záda dívky-jeřába. „Vyleť výš! Už jsem tuhle techniku pole určitě viděl. Stačí ještě o kousek výš a budu schopen vypočítat polohu oka!“

Loužička jej poslechla a vyletěla tak vysoko, jak jen mohla. Li Yunovi se na chvíli naskytl pohled na hemžící se bojovníky, pokrývající horské úbočí, ale pak se plně soustředil na své výpočty.

Nikdy by nečekal, že přijde den, kdy on, kterého za mlada vyděsilo i pár krysích duchů, bude něčeho takového schopen.

Nian Dada na zemi dělal, co mohl, aby nezíral na mihotající se svíce. Nechtěl ani přemýšlet o tom, kdo v Mříži zůstal naživu.

Otřel si tvář, pozvedl meč, aby vykryl tři po sobě jdoucí údery jakéhosi kultivujícího z Úřadu. Pod jejich silou musel znovu a znovu potácivě ustupovat. Kolem se míhaly nejrůznější zbraně a on ani nedokázal rozeznat, jestli patří nepříteli nebo příteli. Se svou kultivační úrovní si v tak chaotické situaci mohl jen krýt hlavu a pelášit pryč.

Zdánlivě odnikud se nad ním objevil vějíř, odrazil proud síly meče, která se na něj pokoušela zaútočit, a ochránila mu hlavu jako deštník. Ohlédl se a spatřil svého otce, jak s vážným výrazem pohybuje rukama v magických gestech. Několik vějířů na jeho pokyn vylétalo do všech stran a bránilo kultivující z údolí Mingming.

„Otče!“

Věčně veselá tvář Nian Mingminga byla nezvykle vážná a břicho se mu při všem tom pohybu houpalo ze strany na stranu. Střelil pohledem po výjimečně nádherné Loužičce v ptačí podobě a pak pohlédl zpět na něj. „Synu, když už ses poklonil sektě Fuyao, měl bys teď být u nich.“

„Cože?“ Nian Dada tomu nerozuměl.

„Běž, hned!“ zakřičel jeho otec.

Nian Dada nedokázal pochopit, na co jeho otec naráží, ale právě když udělal váhavý krok k němu, celé jeho tělo se vzneslo do vzduchu, jak ho otcův vějíř odhodil o dobrých deset zhangů dál.

Se zavrávoráním se nadzvedl a dík hlíně, která se mu dostala i do očí, málem vrazil do něčích nohou. Zvedl hlavu – byl to You Liang z Úřadu pro nebeské záležitosti.

Nian Dada se od něj polekaně plazil pryč, ale zrovna když chtěl zavolat o pomoc svého otce, situace se zvrtla.

Xuan Huang vztekle zařval a desítky jeřábů naráz vybuchly a zemřely. Loužička se okamžitě stáhla.

Právě v tu chvíli se z dračího vozu, po celou dobu nehybně stojícího uprostřed chaosu, natáhla ruka.

Byla bledá a hladká, s širokým rukávem zúženým do zlatě vyšívané manžety. V dlani odhalila Příkazový žeton.

„Už to trvá příliš dlouho,“ řekl uvnitř tichý mužský hlas. „Obávám se, že v Mříži deseti dochází k nějakým změnám, tak tu bitvu urychlíme.“

Z žetonu vystřelil svazek světla, tak jasný, že by ozářil i nejhlubší propast, a jednotlivé paprsky zasáhly desítky lidí napříč všemi sektami.

V Síni Černé želvy se dotkly šesti osob, v Panství Bílého tygra tří. Jedním ze zasažených byl i Zhuang Nanxi, kterého Cheng Qian osvobodil v Nanjiangu. U sekty hory Mulan to bylo skoro deset lidí a několik dalších bylo i v dalších velkých a menších sektách. Zářící paprsky si našly cíle dokonce i mezi démonickými kultivujícími. Byli to lidé různého věku, pohlaví, s rozdílně silnou kultivací a stejnokroji, ale přesto jako jeden v tu samou chvíli uposlechli Příkazového žetonu. Zvedly se meče, kopí i duchovní síla, a zasažení naráz napadli své nejbližší spolubojovníky.

Před spolubratry se nikdo neměl na pozoru. Jejich oběti zemřely v krvi s výrazem nevěřícího údivu.

Úřad pro nebeské záležitosti, ruka, držící svět nad vodou, měl své prsty všude.

Nian Dada byl svědkem toho, jak zřídka vídaný starší z údolí Mingming zabodl kopí do břicha jeho otce. Na násadě kopí zazářila vyrytá kouzla a on ani nestačil zahlédnout poslední výraz v otcově tváři.

Mladík, stále na všech čtyřech, dokázal jen nevěřícně zírat.

You Liang sledoval jeho pohled. „Oni… to se všichni zbláznili?“ zašeptal nevěřícně.

…

Se smrtí obřích jeřábů přišla Loužička o poslední obranu.

Xuan Huangovy oči se zlomyslně blýskaly. Vypadal jako šílenec, jak tam stál s celým tělem pokrytým ptačí krví, takže připomínal démona víc než všichni ostatní démoničtí kultivující dohromady.

Loužiččino ptačí tělo se zachvělo. Li Yun poznal, že se bojí, a navzdory tomu, že stále nevykultivoval prvotní duši, pomalu vytáhl svůj ozdobný meč.

„Druhý bratře,“ oslovila ho Loužička váhavě. „Náš nejstarší bratr mi dal pilulku z krále yao…“

S předstíraným klidem ji přerušil: „O tom ani nežertuj. Stoletý šarlatový jeřáb jako ty není víc než mládě, kterému ještě nedorostlo peří. Zapomeň na polykání pilulky, skončila bys rozmetaná po širokém okolí. Ach, vy yao. I když žijete dlouho, rostete příliš pomalu.“

„Co tedy budeme dělat?“ zeptala se plačtivě.

„Já to zkusím.“ Li Yun si olízl suché rty. „Malý Qian a náš nejstarší bratr doteď řešili všechny boje. Teď je konečně řada na mně.“

„Ale ty ho nemůžeš porazit.“

Li Yun vyprskl smíchy. „Proč jsi najednou tak upovídaná? Jestli umřu, přestaň se starat o své krásné peří a proměň se v malého vrabce; využij zmatku, schovej se v davu a doufej, že si tě nevšimnou.“

S těmi slovy se zhluboka nadechl a seskočil z jejích zad. Pochva ho vynesla do vzduchu a meč v jeho ruce se zaleskl novotou čepele, která nikdy neviděla krev.

Xuan Huang už si dávno všiml, že jeho protivník nemá prvotní duši, takže ho vůbec nebral vážně. Pohybem rukávu vytvořil duchovní plameny a poslal je jeho směrem.

Li Yun zařval a máchl mečem. Připomínalo to duhu – pohyb Dlouhý let bájného orla.

Nebyl dobrý v boji. Jediné, co se mu ve chvíli nebezpečí vybavilo, byla první forma dřevěného meče, kterou ho na hoře Fuyao vlastnoručně naučil jejich mistr.

„Mistře, co je to vůle meče?“ ptal se tehdy.

„Hm, vůle meče. Zjednodušeně řečeno, když cvičíš nějakou techniku, tvé srdce něco cítí. Co jsi cítil ty?“

„Cítím, jako bych měl začít létat. Chci jít ven a podívat se, co je venku. Mistře, kdy nás vezmete dolů si hrát? A taky chci vidět, co je za horou… au!“

„Ani nemysli na to, že utečeš do jeskyně vzadu a budeš dělat další problémy! Kolikrát už jsem ti to říkal? Hlupáku, vůbec neposloucháš!“

Než Li Yunův meč dopadl, vůle meče se s plameny střetla jako vichřice trhající rudé mraky západu slunce. Všechna neuspořádaná duchovní síla v jeho zlatém jádru se zhustila, jeho moře qi se začalo měnit a prvotní duše vstoupila do fáze zrození. Jako by se v jeho srdci cosi probudilo a svět i lidé okolo něj na okamžik zpomalili.

Meč a síla plamenů na sebe narazily.

Nebyl Xuan Huangovi žádným soupeřem. Meč v jeho ruce se rozlomil na tři kusy, přesto zbytky jeho čepele zapůsobily jako závan nezřízeného větru. Úlomky dál svištěly ke svému cíli a oheň je nedokázal zastavit.

Xuan Huang se vyděsil. Neměl čas uskočit a na tváři se mu otevřela půl palce hluboká rána.

Mezitím se Li Yun nárazem naklonil dozadu a spadl z nyní již bezcenné pochvy meče. Šarlatový jeřáb ho s výkřikem zachytil a zamával křídly, aby jej odnesl co nejdál.

Li Yuna pálilo v hrudi, přesto se cítil povzneseně. „Cha! Dokud se člověk nebojí bolesti nebo zranění, je ten boj vlastně docela zábava!“ S tou myšlenkou vytáhl z roucha hrst talismanů. Nalil do nich duchovní sílu a pak jimi švihl za sebe, kde ho pronásledoval rozzuřený Xuan Huang. Ten je rozmetal, ještě než k němu mohly doletět, jen aby se přímo před ním proměnily v jemný prášek, který vzápětí explodoval v nesčetné množství kobylek. Všechny naráz se na něj vrhly jako hotový déšť lučních koníků.

Tyto talismany fungovaly nejlépe proti mocným kultivujícím. Čím více měl člověk duchovní energie, tím víc se talismany dělily na menší a menší kousky, z nichž vznikalo víc a víc kobylek.

Takový byl podpis druhého pána Li.

„Devátý řetěz je vážně šikovná věc,“ pomyslel si dotyčný pán.

Bohužel pro něj, boj byl sice zábavný, ale ta bolest v hrudi za to nestála.

Xuan Huang už měl těch drobných úskoků plné zuby. S náhlým a hlasitým zafuněním se celé jeho tělo ve vzduchu desetkrát zvětšilo, až připomínal vysokou věž. Vypustil proti svým soupeřům plamenný sloup se zvukem, který si nijak nezadal s nejdivočejším hurikánem.

Když už byli Loužička i Li Yun přesvědčení, že udeřila jejich poslední hodinka, Tang Zhen se konečně pohnul.

Li Yun ho nikdy neviděl jednat tak rychle. Vnímal ho trochu jako sám sebe – přestože byl dobře informovaný a znalý, v podstatě jen mluvil, měl chatrné zdraví a nikdy u něj nebyla vidět žádná zbraň.

Tang Zhen skutečně žádné zbraně neměl, používal jen své ruce. V tu chvíli však měly cenu zlata a nefritu, protože dokázaly celou tu útočící horu plamenů zastavit. Jeho klidný výraz zůstal i pod tím tlakem stejný.

„Kolego kultivující Li,“ promluvil, aniž by se ohlédl. „Už jsi vypočítal oko pole?“

Li Yun, který jen o vlásek unikl smrti, si úlevně oddechl. „Trigram by měl být někde nahoře v okolí kočáru.“

„To je v podstatě totéž jako moje vlastní výpočty. Pokud se nepletu, mělo by to být přímo v něm.“

Li Yun zaváhal a chtěl něco říct, ale Tang Zhen náhle svraštil tvář. Ruce, držící plamenný sloup, příšerně zapraskaly a najednou se rozdrolily od konečků prstů až po zápěstí, jako když se rozpadá skála.

Tang Zhen rychle ustoupil o několik kroků, ale z prázdných rukávů nevytekla jediná kapka krve.

Xuan Huang se ušklíbl. „Zajímalo mě, jaké božské schopnosti ukrýváš, ale ukázalo se, že nejsi nic víc než zušlechtěná mrtvola…“

„Každého jednou čeká smrt,“ konstatoval Tang Zhen. Rukávy se zaplnily temnou mlhou, z níž se vynořil pár bílých kostlivých rukou. Na tak zdvořilém a jemném muži vypadaly skutečně strašlivě.  „Není třeba se znepokojovat. Mám i jiné triky.“

Li Yun Tang Zhenovi nikdy nedůvěřoval. Podstata tohoto napůl mrtvého kultivujícího byla příliš děsivá na to, aby o tom hluboce přemýšlel. Teď však byl jediným, na koho se mohl spolehnout.

„Druhý strýčku!“ uslyšel kohosi křičet, a když se podíval dolů, spatřil, jak k němu ze země někdo hází meč. Byl to Nian Dada s tváří umazanou od slz.

Li Yun ho zachytil. „Jdeme!“ zakřičel rozhodně na Loužičku.

Brzy na to ho dohnal You Liang letící na meči. „Budu tě chránit, starší!“

Dva lidé a jeden pták letěli ke kočáru jako meteority.

Božský šarlatový jeřáb Loužička si během svého počínání naplno uvědomila, že se svou nízkou kultivační úrovní dokáže zastrašovat pouze svým zjevem. You Liang, přes všechny výhrady, které k němu měli, byl stále kultivující meče, a nyní jim čistil cestu jako když ostrá čepel kosí bambusový les. 

Loužička otevřela zobák a vyplivla několik koulí božského ohně. S kultivujícími to sice ani nehnulo, ale létající koně zpanikařili, vytrhli se z postrojů a rozlétli do všech stran. Kočár zůstal viset ve vzduchu.

Výborně!

Li Yun byl nadšený. Sekl mečem a poslal proud duchovní energie, která rozřízla dračí závěs kočáru. Chystal se ho mečem nadzvednout, když se zevnitř znovu vynořila ta bledá, téměř průhledná ruka.

Uchopila špičku jeho meče, jako by držela květinu. Muž v kočáře pozvedl hlavu a na Li Yuna se usmál. „Kolik ti je let?“ zeptal se ten muž pomalu. „Tak mladý a troufne si rozhrnout můj závěs… musím obdivovat tvůj zápal.“

Li Yunovi se zježily chlupy na těle způsobem, který se nedal jednoduše popsat. Celý život pobýval s Yan Zhengmingem a Cheng Qianem a znal velikost jejich síly, a i když věděl, že se s nimi nemůže měřit, ještě nikdy necítil strach, který by mu takovým způsobem pronikal až do morku kostí.

Ne… chlapík v kočáru rozhodně nebyl nějaký císařský švihák, kterému podstrčili hromadu pilulek. V hřejivém úsměvu muže v dračím rouchu se rozprostírala děsivá vražednost.

You Liang prudce otočil hlavu a zorničky se mu rozšířily. „Pozor…“

Li Yunovi se sevřelo srdce.

V tu chvíli se z Mříže deseti ozvalo hlasité zapraskání.

Muž v dračím rouchu zalapal po dechu a ze samého překvapení zapomněl Li Yuna zabít. Nechal ho pouze spadnout dolů, kam už se za ním vrhla Loužička s křídly téměř přitisknutými k tělu, aby jej mohla zachytit.

Vzápětí k nebi vytryskl proud démonické síly, následovaný ledovým mečem, jehož síla jako by se rozprostřela po celém nebi. Kočár s devíti draky se okamžitě rozpadl a muž v něm se vymrštil vzhůru. Zůstal se vznášet ve vzduchu, aniž by k tomu použil jakýkoliv předmět.

Přejel scénu před sebou očima a mnul si u toho bradu. „Dokázali jste se vymanit ze zapečetěné Mříže… Musím vám pánové přiznat nějaké schopnosti.“

Tři lidé a jeden démon stáli každý z jedné strany a obklopovali muže v dračím rouchu.

Yan Zhengming držel v jedné ruce meč, druhou se ovíval starým vějířem.

„A tohle má být kdo?“ zeptal se Wu Changtiana, stojícího po jeho boku. „Který císař jmenoval tuhle odpornost princem? Na obličeji má takovou vrstvu bílého líčidla, že to musí v noci děsit konkubíny po celém paláci.“

-Předchozí-      -Kapitoly -    -Další-

 Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)