Wu Changtian nerozuměl pocitům Císařovny Yan, neboť na mužově vzhledu neshledával nic neobvyklého. „Vůdce sekty Yan žertuje,“ pronesl rozpačitě. Poté vystoupil vpřed a uklonil se. „Zdravím vás, Třetí princi.“
Cheng Qian muže u kočáru chladně pozoroval. Přišlo mu to celé zvláštní. Jaký princ nosí dračí roucho?1
Rysy
tohoto „Třetího“ prince by se daly popsat jako jemné a pohledné, s rudými
rty a perleťovými zuby. Bohatě vyšívané a rozměrné roucho nosil
s elegancí, a dokonce i způsobem řeči a držením těla vyzařoval ušlechtilou
nadřazenost. Působil elegantně a inteligentně, ale zároveň zjevně nepřikládal
důležitost nikomu a ničemu jinému než sobě.
„Ach,
zdvořilosti můžeš tentokrát přeskočit,“ řekl Třetí princ s falešnou
vlídností, a pokynem Wu Changtiana vyzval, aby se narovnal. Yan Zhengmingova
hrubá slova přešel bez mrknutí oka a jen si ho krátce prohlédl
s neupřímným úsměvem. „Takže vůdce sekty Yan? Odpusť mi, žil jsem příliš
dlouho v ústraní, takže vůbec netuším, do které sekty tě zařadit.“
Pro Yan
Zhengminga byla arogance jeho druhou přirozeností, ale nyní se setkal
s mužem, který se choval – a dokonce i vypadal – mnohem arogantněji
než on. Bylo to, jako když páv s nádherným ocasem potká jiného páva, který
má ocas ještě větší a nádhernější. Cítil se nepříjemně, a když se k tomu přidal
fakt, že byl nějakou dobu nuceně vězněn v Mříži deseti, není divu, že se
tvářil poněkud kysele. Nakonec si také vynutil falešný úsměv: „Chm, jsem jen
nevýznamný pěšák, o kterého není třeba se zajímat.“
Princův
pohled padl na pečeť vůdce sekty, která mu visela na krku, a vydal ze sebe
vědoucný povzdech. „Takže jsi potomek Fuyao. Není divu… pokud si vzpomínám, to
místo je kousek odsud. Svého času tvá sekta způsobila mnoha lidem skutečné
nepříjemnosti.“
Wu
Changtian na Třetího prince vážně hleděl. „Kdysi dávno jste se postavil názorům
mas, abyste založil Úřad pro nebeské záležitosti a dal nám postavení, které nám
usnadnilo pohybovat se po lidském světě. Nejsme nevděční, ale nemůžeme se kvůli
dávné laskavosti obrátit zády ke spravedlnosti. Celá ta dlouhá léta jsme byli
svědomití a nikdy jsme neporušili dohodu mezi kultivujícími a císařskou
rodinou. Vaše jednání se jeví poněkud nevlídné, Třetí princi.“
Ani od
dětství ignorantský Yan Zhengming, ani Han Yuan, vychovaný jako žebrák, na ta
slova nijak nereagovali. Cheng Qian však jejich význam pochopil. Když byl malý,
odposlouchával u dveří sešlého vesnického učence, přednášejícího historii. Když
starý muž nadhodil téma Úřadu, mluvil o tom, že minulý císař byl
nešťastný, protože se jeho občané celé dny zabývali jen kultivací a honbou za
nesmrtelností. Ve chvíli vzteku chtěl celé taoistické učení zakázat, ale
nakonec se nechal přesvědčit svými úředníky. Zvolil druhé nejlepší řešení a
založil Úřad, který měl na starostí právě řízení kultivujících.
Cheng Qian
měl skvělou paměť a stále si vzpomínal, že učenec o onom císaři prozradil, že
pocházel z vojenského prostředí. Při pohledu na Třetího prince však neměl
pocit, že by byl takového původu. Musel být o generaci starší. Dal si dvě
a dvě dohromady. „Ty jsi císař Wu?“ zeptal se zvědavě.
„Stydím se
to přiznat,“ usmál se Třetí princ. „Ale to byl můj syn.“
To byla ale
seniorita!
Když se Cheng
Qian jako chlapec vydal na horu Fuyao, byl prapravnuk této staré věci více než
sedmdesátiletý. Cheng Qian se ani nesnažil spočítat, kolik musí tomu muži být
let.
„Proč se o
něj staráš,“ vložil se do toho netrpělivě Han Yuan. „Copak jsi právě neviděl,
co se stalo v Mříži deseti? Ten starý žok má obrovský apetit a chce
z nás udělat pilulky. Hej, pitomče, řekni mi jednu věc. V Mříži jsi
zavřel tohohle spravedlivého kultivujícího, pak mě, velkého ďábla, jednoho kultivujícího
meče a člověka z kamene. Snažil ses nás uvařit dohromady? Neměl jsi
strach, že by tě rozbolelo břicho?“
Jakmile
byla Mříž deseti potlačena a zapečetěna vnějším Kostěným polem, Cheng Qianův
zvonek přestal mít na ovládání pole vliv. Všichni tři bratři mohli jen
v prstenu bezmocně sledovat zmatek venku a potom naslepo hledat cestu ven.
Náhodou narazili na Wu Changtiana, a teprve tehdy se Cheng Qian dozvěděl, že
zvon tu není jediným ovládacím artefaktem. Nebylo jisté, co přesně Wu Changtian
použil, ale pole ho ignorovalo a zhaslo jeho svíčku.
Okolnosti
nebyly vhodné pro vnitřní spory, takže obě strany uzavřely dočasné spojenectví.
Cheng Qian znovu uvolnil Velký dračí prapor a společně s Han Yuanovým
démonickým drakem se mu podařilo otevřít malou štěrbinu v zapečetěném
poli.
Tato
čtveřice, která odnikud vystoupila na scénu jako nebeská armáda zachraňující děj
příběhu, se však po vylomení Mříže ocitla před další překážkou.
Wu
Changtian položil ruku na jílec. „Třetí princi, nemáte pocit, že vaše činy povedou
k odchylce qi?“ zeptal se ledově.
Třetí
princ se k němu otočil a zvedl koutek úst. „Changtiane, slyšel jsem, že tě
vůdce sekty chtěl jmenovat svým nástupcem. Je to pravda? Zajímalo by mě, jestli
ti stihl říct o některých důležitých maličkostech.“
Wu Changtianovi
zacukalo v oku. „Když o nich neřekl mě, jak by o nich mohl říct vám.“
Druhý si
při pohledu na něj olízl koutek rtů a jeho další slova byla plná skrytých významů.
„Tajemství, která chci znát, nepotřebuji slyšet z něčích úst. Je škoda, že
váš vůdce sekty, tak úspěšný muž, měl jen průměrné schopnosti a nakonec mu
chyběl talent. To Tong Ru byl kdysi považován za nejlepšího na světě a zatím ho
za ty stovky let nedokázal nikdo překonat. Dlouho jsem po něm toužil, ale vy
jste ho donutili odejít do Bezútěšného údolí a já nikdy nedokázal získat jeho
vzácnou mrtvolu. Pak tu byl Gu Yanxue, ale ten se raději sám zničil a rozptýlil
svou duši, což znamená, že jsem přišel o druhého. Jestli znovu nenajdu někoho
vhodného, tak opravdu zestárnu. Každý z vás tady je sotva ucházející,
takže je nakonec dobře, že vás přišlo tolik. Budu se s tím muset
spokojit.“
Důsledek
těch slov jim došel okamžitě. Wu Changtian se začal nekontrolovatelně třást.
„U všech bohů,“ pomyslel si Yan Zhengming. „Skutečně je na světě někdo, kdo dokáže z lidí
rafinovat pilulky a pak je jíst?“
„V životě
jsem neslyšel o ničem odpornějším,“ ucedil s úšklebkem Han Yuan. „Jeho úroveň
zla mě přímo zahanbuje.“
Po těch
slovech se jeho výraz bez varování změnil a následně chladně zkritizoval svůj
vlastní výrok: „Drž hubu, blbečku!“
Wu
Changtian už to nevydržel a s výkřikem vyrazil do útoku přímo proti hrudi
Třetího prince. Ten se ani neobtěžoval uhnout a jeho postava se bez pohnutí
třepotala ve vzduchu jako podivný duch.
„Pozřel
jsem veškerou kultivaci tvého mistra, opravdu si myslíš, že jsi mocnější než
on?“
Wu Changtianovy
oči byly karmínově rudé. „Zemřeš jako pes!“
Princ
nepatrně povytáhl rukáv, tak jemně, jako by jen odstrkoval květ letící kolem.
Přesto se jeho ruka mihla neskutečnou rychlostí a bez námahy zadržela špičku Wu
Changtianova meče.
„Jestli
chceš někoho vinit, začni u svých předchůdců,“ poradil mu třetí princ. „Nechali
se oklamat Poslechnutím jsoucna a podepsali Slib deseti…“
Wu
Changtianovy rukávy se rozvlnily, když tleskl dlaněmi o sebe, a točící se vítr
duchovního meče byl vržen Třetímu princi do tváře.
V té
jediné větě zmínil Poslechnutí jsoucna a Slib deseti. Cheng Qianovi poskočilo
srdce. Už dlouho přemýšlel, proč jeho předkové podepsali Svitek porážky démonů
a spojili ten závažný slib s pečetí vůdce sekty, čímž zajistili, že se
všechny další generace musí podřídit Úřadu pro nebeské záležitosti.
Mělo to co
dělat se Slibem deseti?
Pole,
v němž byli uvězněni, se jmenovalo Mříž deseti. Jaká mezi tím byla
souvislost?
Když tehdy
démonický kultivující, zničený „uchem“ na jeho ruce, těsně před svou smrtí
řekl: „Poslechnout sou-, nedávalo mu to smysl. Když teď nad tím přemýšlel,
nesnažil se spíš říct „Poslechnout jsoucno?“
Střelil po
ostatních rychlým pohledem, ale zdálo se, že nikdo z nich, Li Yuna
nevyjímaje, tomu rozhovoru nerozumí.
Jeho
myšlenky přerušil hlasitý zvuk nárazu. Obě princovy dlaně, do té doby nehybné,
tleskly o sebe přesně tak, jak to předtím udělal Wu Changtian. Vítr duchovní
síly prosvištěl jako hurikán, sevřel se kolem Wu Changtiana a málem ho shodil
z meče.
Princ byl
v okamžiku přímo před ním. „Changtiane, myslím, že ses tu techniku
nenaučil pořádně.“
Zároveň s
tím natáhl bělostné paže proti Wu Changtianově hrudi a prsty točil zároveň se
silou větru, který ovládal.
You Liang
poznal, že se chystá svého protivníka roztrhnout zaživa, vykřikl a vyletěl
vpřed. Ve stejnou chvíli konečně zareagoval i Yan Zhengming, dosud
zaneprázdněný kontrolováním stavu svých mladších.
Z nebe
se snesl obraz meče, matný dřevěný stín, schopný rozpůlit oblohu. Třetí princ
ho opět zadržel holýma rukama a zablokoval jej na místě.
Yan
Zhengming se začal mračit.
Princovy
ruce se pod dřevěným mečem mírně třásly, ale bezstarostný úsměv z jeho
tváře nezmizel. „Božská říše meče… dobře. Není to nejlepší, ale stačí to. Když
budeš trénovat ještě padesát let… Hm!“
Tohle
monstrum s bledou tváří o něm mluvilo jako o čerstvém vepřovém, které by
ještě potřebovalo chvíli povařit.
Yan
Zhengming, vytočený do běla, nechal úder duchovního meče zvednout a znovu
dopadnout. Cheng Qian a Han Yuan se k Třetímu princi přiblížili každý
z jiné strany. Démonická energie, neuhýbající síla meče a vražedná aura
ukutá v ledovém jezeře, to vše naráz zaútočilo na Třetího prince a
pohltilo ho do sebe.
Jeho řev
se rozlehl celým Kostěným polem. Rozpřáhl paže a rozepjal tak své dlouhé,
široké rukávy, které by na jiném místě mohly žehnat sto letům prosperity
národa. Cheng Qian ucítil, jak se Mrazivé ostří mírně otřáslo a vytušil jeho
úmysl couvnout. Od špičky až k rukojeti se z meče zpět do něj tlačil
proud mrazivého ledu a jeho zlaté jádro utrpělo takový šok, že se mu ústa
naplnila krví. Namáhavě se nadechl, odklonil meč a stáhl se.
Ostatní na
tom nebyli o moc lépe. Těžko říct, jakou zlou technikou princ vládl, ale
dokázal zcela pohltit všechny jejich útoky a odrazit je zpět. Pramen Yan
Zhengmingových vlasů byl odťat energií jeho vlastního meče, zatímco Han Yuanova
tvář zpopelavěla a oči mu zrudly, jak se v něm obracela cirkulace krve a
duchovní síly.
Do té scény
zasáhl čísi klidný hlas: „Vidím, že tato metoda byla skutečně vyšlechtěna
k dokonalosti.“
Li Yun
zvedl hlavu. To promluvil Tang Zhen. Nevěděl, jaký artefakt použil, ale
v kostlivých rukou svíral svazek pavoučího hedvábí, ve kterém prozatím
uvěznil Xuan Huanga, zrudlého námahou a zlostí.
Tang Zhen
pokračoval: „Kdysi někdo přišel na to, že když v sobě kultivující
shromažďují duchovní sílu, vstřebávají esenci Nebes a Země. Pouze jejím
zušlechtěním lze ukovat tělo, vycvičit ducha, získat nevídané schopnosti a žít
déle jak sto let. Někdo jiný však vymyslel tu nejďábelštější věc – kdyby se
dali tito kultivující, vyšlechtění vstřebáváním duchovních sil světa, rafinovat
do pilulek a pak pozřít, nebylo by možné získat zároveň s tím jejich schopnosti
i zlaté jádro?“
„Jakého
člověka může napadnout taková věc?“ vyhrkl Li Yun.
Tang Zhen
se posměšně usmál. „Samozřejmě takového, který je nenasytný a lačný až
k prasknutí.“
Při jeho
slovech se Xuan Huangovi konečně povedlo uvolnit se z hedvábí a sekl po
Tang Zhenově hlavě. „Kolik nesmyslů máš ještě v zásobě?“
Li Yunovy
myšlenky se náhle obrátily. Technika Třetího prince musí být v zásadě
podobná, jako předávání zlatého jádra u rasy yao… nenasytný… k prasknutí!
„Cheng
Qiane!“ vykřikl. „Velký dračí prapor!“
Dračí duše
v praporu dokázala tisíckrát zesílit duchovní sílu. Vzhledem k tomu,
že zvládla roztrhnout i Mříž deseti, nevěřil, že by si s ní ten parchant dokázal
poradit.
Třetímu
princi zmizel úsměv ze rtů. Vyskočil a vrhl se po Li Yunovi.
Loužička
hlučně zamávala křídly v zoufalé snaze odletět co nejdál. „Jsi tak chytrý,
tak mi řekni, co dělat, když jsme upoutali jeho pozornost! Ach! Jak může létat
rychleji než pták? Nejstarší bratře? Nejstarší bratře, pomoooc!“
Yan
Zhengming sebou cukl. Loužička, potomek fénixů, celá zářící a nádherná… dokud
neotevřela ústa. Jakmile ze sebe začala sypat slova, nešlo ostudě zabránit.
Navzdory
tomu nezaváhal ani na chvíli a vypustil nekonečný déšť mečů prvotní duše,
čímž prince od Loužičky odřízl.
„Troufalost!“
zařval Třetí princ vztekle.
Yan
Zhengming zvedl obočí. „No, snad trochu.“
„Nejstarší
bratře, nepředváděj se!“ rozkřikl se Cheng Qian. „Uhni z cesty!“
Těsně
předtím než domluvil, už z Velkého dračího praporu vyletěla dračí duše.
Byla pokrytá kousky bílého ledu, takže to vypadalo, jako by ji někdo obložil bílým
kovem.
Třetí princ
neměl šanci se dračí duši vyhnout. Zhluboka se nadechl a široké rukávy se opět
rozvlnily, jak do sebe začal duši vtahovat jako černá díra. Vyšívaný brokát se
okamžitě pokryl námrazou a na princově tváři se objevily krystalky ledového
potu.
Cheng Qian
ucítil v ruce strašlivé pnutí. Dračí kost praskla a rozlomila se na dva
kusy.
Prolétlo
jím zděšení. Princi se podařilo pozřít dračí duši!
Li Yun
zalomcoval Loužiččiným opeřeným krkem. „Sestřičko, máš strach? I když spolkl
dračí duši, bude potřebovat čas, aby ji zušlechtil! Jestli toho nevyužijeme,
tak až s ní skončí, nikdo z nás nebude dost dobrý ani na to, abychom
mu vycpali mezeru mezi zuby!“
Cheng Qian
zareagoval jako první. Zatočil mečem v jediném vodorovném pohybu a kolem
něj se prohnaly vlny dravé síly, připomínající jasnou, lehce větrnou noc. Princ
stále bojoval s pohlcenou duší a neodvážil se vstřebat ještě tento útok,
ale když se chtěl stáhnout, už se na něj z druhé strany tlačil Yan
Zhengmingův meč.
Han
Yuanova ruka se pohnula dřív než jeho mysl a zřejmě chtěl provést pohyb, který
měl být Dlouhým letem bájného orla. Než však stihl vypustit duchovní sílu, jeho
tělo změnilo majitele.
Srdeční
démon se ušklíbl. „Chceš se připojit k zábavě? Ještě si pamatuješ pár
pohybů z Dřevěného meče Fuyao? Nech toho, jen bys nás ztrapnil!“
S tím
se proměnil v démonického draka a vznesl se vzhůru. Vydal dlouhé, táhlé
zařvání, které jako by ze sebe vypustilo století hluboko ukryté nastřádané
bolesti a nenávisti. Kostlivé pole se otřáslo, jakoby šokováno hustotou
nepřátelství a záště.
Příval
démonické energie odřízl princi poslední cestu k úniku. Muž jakoby zmizel
v oparu ledu, temné energie a nespočtu mečů, a jediné, co po něm zbylo,
byl hlasitý výkřik.
Všichni se
na okamžik zastavili a zírali jeho směrem.
Jen Tang
Zhen svraštil čelo.
Li Yun si
úlevně vydechl, ale hned na to vycítil, že něco není v pořádku. Stihl se jen
vztyčit a zaječet: „Pozor!“
Jeho hlas zanikl
ve výbuchu jisker. Celé Kostěné pole se pohnulo.
Třetí
princ se nadechl se silou, která vytvořila mohutný vír, a vdechl tak do sebe všechnu
duchovní sílu mečů, ledu i démonické energie, která jej halila.
Když se
znovu objevil, spíš než člověka připomínal kožený míč. Vypadal, jako když
se nafoukne prasečí měchýř, celý vypouklý a lesklý. Rysy tváře měl
zdeformované, oči vypoulené a žíly na jeho tváři vystoupily tak, že připomínaly
červy plazící se mu pod kůží. Byl to děsivý pohled.
Třetí
princ dokázal svou mocí jediným úderem rozštípnout horu a rozdělit moře, ale
copak někdo skutečně zvládne pozřít dračí duši jediným polknutím?
Teď natáhl
ruce, oteklé duchovní sílou, a klidně si vtiskl zpět vystouplé bulvy očí.
„Proč… plýtvat takovou věcí?“ zeptal se vlídně. „Takové zklamání…“
V Li
Yunově mysli se zformovala strašlivá domněnka. „To je ono!“ vyhrkl. „On je oko
pole! On je Kostěné pole!
„Proměna
fyzického těla v pole…“ Tang Zhen stiskl v rukou pavučinová vlákna.
„Skutečně odvaha hodná císaře.“
„Starší
Tangu, nech toho filozofování! Tolik toho znáš, tak vymysli, jak si s ním
poradit!“
Než mohl
Tang Zhen odpovědět, nebe pokryté zrcadlem se začalo přibližovat. Třetí princ
se nehodlal zdržovat a chtěl je v poli všechny obětovat naráz.
S oteklým
úsměvem se obrátil k Yan Zhengmingovi. „Pěkné meče.“
Yan
Zhengmingovi vyskočil na čele studený pot. Počasí v poli se rychle změnilo
a prvotní duše, kterou vyslal v podobě mečů, se stáhla zpět k němu.
V tu chvíli se dřevěný meč v jeho ruce sám pohnul, vytrhl se mu
z ruky a veden spojením s kouskem prvotní duše v sobě, zaútočil
na Cheng Qiana.
„Malý
Qiane!“
Dřevěný
meč se pokryl stejně krutým chladem, jako měla duchovní síla Cheng Qianova
útoku V mžiku ho celého zmrazil, jako když uvězní mouchu v jantaru. Mrazivé
ostří mu vypadlo z ruky. Han Yuan se natáhl, aby meč zachytil, ale
z rukávu Třetího prince unikl paprsek a lapil jej spolu s mečem do
zářící koule světla.
Yan
Zhengming strnul jako přikovaný.
Pak si
všiml záblesku bílého světla v Cheng Qianových vlasech. To ho donutilo se
vzpamatovat – stále měl na sobě jeho loutkový talisman.
Vypustil
dech, který mu uvízl v hrudi.
Nebe v podobě
zrcadla se stále přibližovalo k zemi. Ti, kteří bojovali ve vzduchu na
mečích, byli nuceni přistát. Zbývalo jen několik zhangů výšky.
Wu
Changtian odstrčil You Liangovu paži, s níž ho mladík podpíral, a pak
vytvořil řetězec gest tak složitých, že je bylo obtížné i jen sledovat.
You
Liangovi se rozšířily oči a z tváře mu vyprchala barva.
Wu
Changtian ukázal jednou rukou na nebe a druhou na zem, a vzápětí zmizel. Po
chvíli se na jeho místě objevila mohutná lidská postava. Rostl do výšky, kousek
po kousku, zapřel se nohama do země a rukama podepřel neustále klesající
oblohu.
Na chvíli vypadal jako legendární bůh Pangu, který oddělil nebe od země.2
Wu
Changtian se zahleděl na Třetího prince uprostřed Kostěného pole. „Vaše Výsosti,
pohltil jste generace a generace zkušených lidí. Když pohltíte nebe, zemi,
slunce a měsíc, stanete se bohem?“
Třetí
princ už ničím nepřipomínal lidskou bytost. Široké vyšívané roucho se
rozprostřelo po jeho nateklém těle a obalovalo tu kouli nádhernými výšivkami.
Chvílemi
mu ani nebylo rozumět. „Když pozřu mocné, stanu se mocným. Pohltím-li svět,
stanu se světem!“
Wu
Changtian se zhluboka nadechl a náhle hlasitě vykřikl. Jeho tělo zprůhlednělo,
změnilo se ve stín a prudce narostlo o více než zhang. Jeho výkřik zněl, jako
by doléhal z dalekého místa.
Princ
vykřikl a jedna z jeho oteklých paží okamžitě vybuchla.
V ten
samý okamžik se na něj naráz navalilo dosud potlačované moře Yan Zhengmingovy
síly meče a nacpalo do něj veškerou duchovní energii Božské říše a skrytého
dědictví z Údolí srdečního démona, kterou v sobě vůdce sekty našel.
„Na tom
něco je,“ okomentoval to Yan Zhengming se zaťatými zuby. „Když pozřeš slunce a měsíc,
budeš moct vystoupit na Nebesa a stát se třeba… opičím démonem!“
Dokázal by
Třetí princ spolknout ještě víc?
Na jeho
tváři se poprvé objevil strach.
Současně
s tím se ve světelné kouli pohlcující démonického draka objevila
prasklina. Začala z ní unikat hustá, démonická energie, která kouli
obalila černou mlhou. Drak s třesknutím prorazil bariéru a proměnil se zpět
v Han Yuana. Vypadal divoce a zuboženě jako hladový vlk.
Urovnal si
roucho a věnoval Třetímu princi chladný úsměv. „Použít k mému uvěznění
mystickou Říši tří životů, hm? To se spíš hodí na vypořádání se
s dokonalými spravedlivými kultivujícími, kteří do všeho strkají nos. Není
její použití na mě, démona číslo jedna, zbytečné?“
S těmi
slovy vysypal něco z rukávu. „Chytej!“
Bylo to Mrazivé
ostří.
Meč
naplněný silou prvotní duše démonického draka letěl přímo na Cheng Qiana a s plnou
silou udeřil do tlusté vrstvy ledu kolem něj. Na zamrzlém povrchu se objevila
jemná prasklina a šířila se dál.
Zevnitř
vytryskla vůle meče z techniky Jaro na uschlém stromě, tiše a nehmotně se
propletla prasklinou jako vinná réva a zachytila jílec Mrazivého ostří.
Dokud tam
byla myšlenka, musel tam být i život.
Jemná, ale
neúprosná vůle meče proťala led. Ozvalo se křupnutí a síla prvotní duše se
vytlačila z trhliny, načež se celý ledový blok roztříštil na sněhový
prach.
Cheng Qian
měl řasy pokryté námrazou. Stuha ve vlasech, zmrzlá na kost, se rozpadla a pomalu
se snášela k zemi. Třetího prince těsně obklopily poletující krystalky sněhu,
proměnily se na ledovou klec a uvěznily jej na místě.
Nový
hlasitý výbuch ohlásil příchod Yan Zhengminga.
Wu Changtian
vykřikl bolestí a současně se opřel proti obloze Kostěného pole.
Nebe a
země se třeskem rozdělily a tělo Třetího prince se rozpadlo na hromadu ledových
úlomků.
Iluzorní
svět Kostěného pole se rozpadl spolu s ním.
Obrovská
Wu Changtianova postava se o krok zapotácela. Sklonil mohutnou hlavu a pohlédl
na You Lianga.
Na tváři
se mu na okamžik objevila podivná směs smutku a radosti, a pak jednoduše
zmizel. Jeho tělo se rozplynulo v mlhu, kterou zanedlouho rozfoukal vítr.
…
Aniž by si
toho bylo vědomi, za Kostěným polem už se noc změnila ve svítání.
You Liang
stál nehybně, neschopen vydat jediný zvuk.
Po každé tragédii
se život najednou zdál vzácnější. Ať už přeživší patřili ke spravedlivé cestě,
démonickým kultivujícím nebo k Úřadu pro nebeské záležitosti, všichni omráčeně stáli
tam, kde zrovna byli. Boj skončil.
Han Yuan
se otočil zpět a pohlédl do míst, kde už dávno zmizela zářivá koule Říše tří
životů. Těžko říct, na co vzpomínal, ale vyvolalo mu to na tváři vzácný, klidný
úsměv, tak kontrastní k obvyklému střídání bolesti a krutého vzteku.
Cheng
Qianovi se podlomila kolena. Pokusil se opřít o Mrazivé ostří, ale síly ho
zradily a čepel mu málem vyklouzla z ruky. Žíly na hřbetě ruky se napjaly
a chvějícími se prsty málem upustil meč.
Pak ho
někdo zachytil.
K uším
mu dolehla tichá, povědomá slova. Něčí ruka jemně rozevřela jeho ústa a nacpala
do nich pilulku. Hořká chuť se proměnila v pramínek čisté duchovní
energie, která zaplavila jeho tělo od hlavy po konečky prstů.
Konečně
nabyl vědomí. Napjaté svaly se uvolnily. „Ach,“
pomyslel si. „To je Yan Zhengming.“
S tím
vědomím mu povolila ruka, dosud zoufale svírající Mrazivé ostří, a on nechal meč
bezstarostně dopadnout na zem.
Na počátku nebylo nic. Nic se spojilo do vesmírného vejce, v němž se vyrovnaly dokonale protikladné principy jin a jang. Z vejce se probudil Pangu, chlupatý obr s rohy na hlavě. Švihem sekery rozpůlil jin od jangu, čímž se vytvořila země (kalný jin) a obloha (čistý jang). Aby je od sebe oddělil, stoupl si mezi ně a oblohu pomalu zvedal. Každý den rostla obloha o jeden zhang, každý den byla země o jeden zhang tlustší. Tento úkon trval 18 000 let. V některých verzích mu pomáhala čtyři mýtická zvířata. Když byl hotov, došlo k oné transformaci těla na… viz kapitola 75. ↩
Žádné komentáře:
Okomentovat