pondělí 24. března 2025

Liu Yao Kapitola 92: Budeš moct vystoupit na nebesa a stát se třeba opičím démonem

Wu Changtian nerozuměl pocitům Císařovny Yan, neboť na mužově vzhledu neshledával nic neobvyklého. „Vůdce sekty Yan žertuje,“ pronesl rozpačitě. Poté vystoupil vpřed a uklonil se. „Zdravím vás, Třetí princi.“

Cheng Qian muže u kočáru chladně pozoroval. Přišlo mu to celé zvláštní. Jaký princ nosí dračí roucho?1

Rysy tohoto „Třetího“ prince by se daly popsat jako jemné a pohledné, s rudými rty a perleťovými zuby. Bohatě vyšívané a rozměrné roucho nosil s elegancí, a dokonce i způsobem řeči a držením těla vyzařoval ušlechtilou nadřazenost. Působil elegantně a inteligentně, ale zároveň zjevně nepřikládal důležitost nikomu a ničemu jinému než sobě.

„Ach, zdvořilosti můžeš tentokrát přeskočit,“ řekl Třetí princ s falešnou vlídností, a pokynem Wu Changtiana vyzval, aby se narovnal. Yan Zhengmingova hrubá slova přešel bez mrknutí oka a jen si ho krátce prohlédl s neupřímným úsměvem. „Takže vůdce sekty Yan? Odpusť mi, žil jsem příliš dlouho v ústraní, takže vůbec netuším, do které sekty tě zařadit.“

Pro Yan Zhengminga byla arogance jeho druhou přirozeností, ale nyní se setkal s mužem, který se choval – a dokonce i vypadal – mnohem arogantněji než on. Bylo to, jako když páv s nádherným ocasem potká jiného páva, který má ocas ještě větší a nádhernější. Cítil se nepříjemně, a když se k tomu přidal fakt, že byl nějakou dobu nuceně vězněn v Mříži deseti, není divu, že se tvářil poněkud kysele. Nakonec si také vynutil falešný úsměv: „Chm, jsem jen nevýznamný pěšák, o kterého není třeba se zajímat.“

Princův pohled padl na pečeť vůdce sekty, která mu visela na krku, a vydal ze sebe vědoucný povzdech. „Takže jsi potomek Fuyao. Není divu… pokud si vzpomínám, to místo je kousek odsud. Svého času tvá sekta způsobila mnoha lidem skutečné nepříjemnosti.“

Wu Changtian na Třetího prince vážně hleděl. „Kdysi dávno jste se postavil názorům mas, abyste založil Úřad pro nebeské záležitosti a dal nám postavení, které nám usnadnilo pohybovat se po lidském světě. Nejsme nevděční, ale nemůžeme se kvůli dávné laskavosti obrátit zády ke spravedlnosti. Celá ta dlouhá léta jsme byli svědomití a nikdy jsme neporušili dohodu mezi kultivujícími a císařskou rodinou. Vaše jednání se jeví poněkud nevlídné, Třetí princi.“

Ani od dětství ignorantský Yan Zhengming, ani Han Yuan, vychovaný jako žebrák, na ta slova nijak nereagovali. Cheng Qian však jejich význam pochopil. Když byl malý, odposlouchával u dveří sešlého vesnického učence, přednášejícího historii. Když starý muž nadhodil téma Úřadu, mluvil o tom, že minulý císař byl nešťastný, protože se jeho občané celé dny zabývali jen kultivací a honbou za nesmrtelností. Ve chvíli vzteku chtěl celé taoistické učení zakázat, ale nakonec se nechal přesvědčit svými úředníky. Zvolil druhé nejlepší řešení a založil Úřad, který měl na starostí právě řízení kultivujících.

Cheng Qian měl skvělou paměť a stále si vzpomínal, že učenec o onom císaři prozradil, že pocházel z vojenského prostředí. Při pohledu na Třetího prince však neměl pocit, že by byl takového původu. Musel být o generaci starší. Dal si dvě a dvě dohromady. „Ty jsi císař Wu?“ zeptal se zvědavě.

„Stydím se to přiznat,“ usmál se Třetí princ. „Ale to byl můj syn.“

To byla ale seniorita!

Když se Cheng Qian jako chlapec vydal na horu Fuyao, byl prapravnuk této staré věci více než sedmdesátiletý. Cheng Qian se ani nesnažil spočítat, kolik musí tomu muži být let.

„Proč se o něj staráš,“ vložil se do toho netrpělivě Han Yuan. „Copak jsi právě neviděl, co se stalo v Mříži deseti? Ten starý žok má obrovský apetit a chce z nás udělat pilulky. Hej, pitomče, řekni mi jednu věc. V Mříži jsi zavřel tohohle spravedlivého kultivujícího, pak mě, velkého ďábla, jednoho kultivujícího meče a člověka z kamene. Snažil ses nás uvařit dohromady? Neměl jsi strach, že by tě rozbolelo břicho?“

Jakmile byla Mříž deseti potlačena a zapečetěna vnějším Kostěným polem, Cheng Qianův zvonek přestal mít na ovládání pole vliv. Všichni tři bratři mohli jen v prstenu bezmocně sledovat zmatek venku a potom naslepo hledat cestu ven. Náhodou narazili na Wu Changtiana, a teprve tehdy se Cheng Qian dozvěděl, že zvon tu není jediným ovládacím artefaktem. Nebylo jisté, co přesně Wu Changtian použil, ale pole ho ignorovalo a zhaslo jeho svíčku.

Okolnosti nebyly vhodné pro vnitřní spory, takže obě strany uzavřely dočasné spojenectví. Cheng Qian znovu uvolnil Velký dračí prapor a společně s Han Yuanovým démonickým drakem se mu podařilo otevřít malou štěrbinu v zapečetěném poli.

Tato čtveřice, která odnikud vystoupila na scénu jako nebeská armáda zachraňující děj příběhu, se však po vylomení Mříže ocitla před další překážkou.

Wu Changtian položil ruku na jílec. „Třetí princi, nemáte pocit, že vaše činy povedou k odchylce qi?“ zeptal se ledově.

Třetí princ se k němu otočil a zvedl koutek úst. „Changtiane, slyšel jsem, že tě vůdce sekty chtěl jmenovat svým nástupcem. Je to pravda? Zajímalo by mě, jestli ti stihl říct o některých důležitých maličkostech.“

Wu Changtianovi zacukalo v oku. „Když o nich neřekl mě, jak by o nich mohl říct vám.“

Druhý si při pohledu na něj olízl koutek rtů a jeho další slova byla plná skrytých významů. „Tajemství, která chci znát, nepotřebuji slyšet z něčích úst. Je škoda, že váš vůdce sekty, tak úspěšný muž, měl jen průměrné schopnosti a nakonec mu chyběl talent. To Tong Ru byl kdysi považován za nejlepšího na světě a zatím ho za ty stovky let nedokázal nikdo překonat. Dlouho jsem po něm toužil, ale vy jste ho donutili odejít do Bezútěšného údolí a já nikdy nedokázal získat jeho vzácnou mrtvolu. Pak tu byl Gu Yanxue, ale ten se raději sám zničil a rozptýlil svou duši, což znamená, že jsem přišel o druhého. Jestli znovu nenajdu někoho vhodného, tak opravdu zestárnu. Každý z vás tady je sotva ucházející, takže je nakonec dobře, že vás přišlo tolik. Budu se s tím muset spokojit.“

Důsledek těch slov jim došel okamžitě. Wu Changtian se začal nekontrolovatelně třást.

„U všech bohů,“ pomyslel si Yan Zhengming. „Skutečně je na světě někdo, kdo dokáže z lidí rafinovat pilulky a pak je jíst?“

„V životě jsem neslyšel o ničem odpornějším,“ ucedil s úšklebkem Han Yuan. „Jeho úroveň zla mě přímo zahanbuje.“

Po těch slovech se jeho výraz bez varování změnil a následně chladně zkritizoval svůj vlastní výrok: „Drž hubu, blbečku!“

Wu Changtian už to nevydržel a s výkřikem vyrazil do útoku přímo proti hrudi Třetího prince. Ten se ani neobtěžoval uhnout a jeho postava se bez pohnutí třepotala ve vzduchu jako podivný duch.

„Pozřel jsem veškerou kultivaci tvého mistra, opravdu si myslíš, že jsi mocnější než on?“

Wu Changtianovy oči byly karmínově rudé. „Zemřeš jako pes!“

Princ nepatrně povytáhl rukáv, tak jemně, jako by jen odstrkoval květ letící kolem. Přesto se jeho ruka mihla neskutečnou rychlostí a bez námahy zadržela špičku Wu Changtianova meče.

„Jestli chceš někoho vinit, začni u svých předchůdců,“ poradil mu třetí princ. „Nechali se oklamat Poslechnutím jsoucna a podepsali Slib deseti…“

Wu Changtianovy rukávy se rozvlnily, když tleskl dlaněmi o sebe, a točící se vítr duchovního meče byl vržen Třetímu princi do tváře.

V té jediné větě zmínil Poslechnutí jsoucna a Slib deseti. Cheng Qianovi poskočilo srdce. Už dlouho přemýšlel, proč jeho předkové podepsali Svitek porážky démonů a spojili ten závažný slib s pečetí vůdce sekty, čímž zajistili, že se všechny další generace musí podřídit Úřadu pro nebeské záležitosti.

Mělo to co dělat se Slibem deseti?

Pole, v němž byli uvězněni, se jmenovalo Mříž deseti. Jaká mezi tím byla souvislost?

Když tehdy démonický kultivující, zničený „uchem“ na jeho ruce, těsně před svou smrtí řekl: „Poslechnout sou-, nedávalo mu to smysl. Když teď nad tím přemýšlel, nesnažil se spíš říct „Poslechnout jsoucno?“

Střelil po ostatních rychlým pohledem, ale zdálo se, že nikdo z nich, Li Yuna nevyjímaje, tomu rozhovoru nerozumí.

Jeho myšlenky přerušil hlasitý zvuk nárazu. Obě princovy dlaně, do té doby nehybné, tleskly o sebe přesně tak, jak to předtím udělal Wu Changtian. Vítr duchovní síly prosvištěl jako hurikán, sevřel se kolem Wu Changtiana a málem ho shodil z meče.

Princ byl v okamžiku přímo před ním. „Changtiane, myslím, že ses tu techniku nenaučil pořádně.“

Zároveň s tím natáhl bělostné paže proti Wu Changtianově hrudi a prsty točil zároveň se silou větru, který ovládal.

You Liang poznal, že se chystá svého protivníka roztrhnout zaživa, vykřikl a vyletěl vpřed. Ve stejnou chvíli konečně zareagoval i Yan Zhengming, dosud zaneprázdněný kontrolováním stavu svých mladších.

Z nebe se snesl obraz meče, matný dřevěný stín, schopný rozpůlit oblohu. Třetí princ ho opět zadržel holýma rukama a zablokoval jej na místě.

Yan Zhengming se začal mračit.

Princovy ruce se pod dřevěným mečem mírně třásly, ale bezstarostný úsměv z jeho tváře nezmizel. „Božská říše meče… dobře. Není to nejlepší, ale stačí to. Když budeš trénovat ještě padesát let… Hm!“

Tohle monstrum s bledou tváří o něm mluvilo jako o čerstvém vepřovém, které by ještě potřebovalo chvíli povařit.

Yan Zhengming, vytočený do běla, nechal úder duchovního meče zvednout a znovu dopadnout. Cheng Qian a Han Yuan se k Třetímu princi přiblížili každý z jiné strany. Démonická energie, neuhýbající síla meče a vražedná aura ukutá v ledovém jezeře, to vše naráz zaútočilo na Třetího prince a pohltilo ho do sebe.

Jeho řev se rozlehl celým Kostěným polem. Rozpřáhl paže a rozepjal tak své dlouhé, široké rukávy, které by na jiném místě mohly žehnat sto letům prosperity národa. Cheng Qian ucítil, jak se Mrazivé ostří mírně otřáslo a vytušil jeho úmysl couvnout. Od špičky až k rukojeti se z meče zpět do něj tlačil proud mrazivého ledu a jeho zlaté jádro utrpělo takový šok, že se mu ústa naplnila krví. Namáhavě se nadechl, odklonil meč a stáhl se.

Ostatní na tom nebyli o moc lépe. Těžko říct, jakou zlou technikou princ vládl, ale dokázal zcela pohltit všechny jejich útoky a odrazit je zpět. Pramen Yan Zhengmingových vlasů byl odťat energií jeho vlastního meče, zatímco Han Yuanova tvář zpopelavěla a oči mu zrudly, jak se v něm obracela cirkulace krve a duchovní síly.

Do té scény zasáhl čísi klidný hlas: „Vidím, že tato metoda byla skutečně vyšlechtěna k dokonalosti.“

Li Yun zvedl hlavu. To promluvil Tang Zhen. Nevěděl, jaký artefakt použil, ale v kostlivých rukou svíral svazek pavoučího hedvábí, ve kterém prozatím uvěznil Xuan Huanga, zrudlého námahou a zlostí.

Tang Zhen pokračoval: „Kdysi někdo přišel na to, že když v sobě kultivující shromažďují duchovní sílu, vstřebávají esenci Nebes a Země. Pouze jejím zušlechtěním lze ukovat tělo, vycvičit ducha, získat nevídané schopnosti a žít déle jak sto let. Někdo jiný však vymyslel tu nejďábelštější věc – kdyby se dali tito kultivující, vyšlechtění vstřebáváním duchovních sil světa, rafinovat do pilulek a pak pozřít, nebylo by možné získat zároveň s tím jejich schopnosti i zlaté jádro?“

„Jakého člověka může napadnout taková věc?“ vyhrkl Li Yun.

Tang Zhen se posměšně usmál. „Samozřejmě takového, který je nenasytný a lačný až k prasknutí.“

Při jeho slovech se Xuan Huangovi konečně povedlo uvolnit se z hedvábí a sekl po Tang Zhenově hlavě. „Kolik nesmyslů máš ještě v zásobě?“

Li Yunovy myšlenky se náhle obrátily. Technika Třetího prince musí být v zásadě podobná, jako předávání zlatého jádra u rasy yao… nenasytný… k prasknutí!

„Cheng Qiane!“ vykřikl. „Velký dračí prapor!“

Dračí duše v praporu dokázala tisíckrát zesílit duchovní sílu. Vzhledem k tomu, že zvládla roztrhnout i Mříž deseti, nevěřil, že by si s ní ten parchant dokázal poradit.

Třetímu princi zmizel úsměv ze rtů. Vyskočil a vrhl se po Li Yunovi.

Loužička hlučně zamávala křídly v zoufalé snaze odletět co nejdál. „Jsi tak chytrý, tak mi řekni, co dělat, když jsme upoutali jeho pozornost! Ach! Jak může létat rychleji než pták? Nejstarší bratře? Nejstarší bratře, pomoooc!“

Yan Zhengming sebou cukl. Loužička, potomek fénixů, celá zářící a nádherná… dokud neotevřela ústa. Jakmile ze sebe začala sypat slova, nešlo ostudě zabránit.

Navzdory tomu nezaváhal ani na chvíli a vypustil nekonečný déšť mečů prvotní duše, čímž prince od Loužičky odřízl.

„Troufalost!“ zařval Třetí princ vztekle.

Yan Zhengming zvedl obočí. „No, snad trochu.“

„Nejstarší bratře, nepředváděj se!“ rozkřikl se Cheng Qian. „Uhni z cesty!“

Těsně předtím než domluvil, už z Velkého dračího praporu vyletěla dračí duše. Byla pokrytá kousky bílého ledu, takže to vypadalo, jako by ji někdo obložil bílým kovem.

Třetí princ neměl šanci se dračí duši vyhnout. Zhluboka se nadechl a široké rukávy se opět rozvlnily, jak do sebe začal duši vtahovat jako černá díra. Vyšívaný brokát se okamžitě pokryl námrazou a na princově tváři se objevily krystalky ledového potu.

Cheng Qian ucítil v ruce strašlivé pnutí. Dračí kost praskla a rozlomila se na dva kusy.

Prolétlo jím zděšení. Princi se podařilo pozřít dračí duši!

Li Yun zalomcoval Loužiččiným opeřeným krkem. „Sestřičko, máš strach? I když spolkl dračí duši, bude potřebovat čas, aby ji zušlechtil! Jestli toho nevyužijeme, tak až s ní skončí, nikdo z nás nebude dost dobrý ani na to, abychom mu vycpali mezeru mezi zuby!“

Cheng Qian zareagoval jako první. Zatočil mečem v jediném vodorovném pohybu a kolem něj se prohnaly vlny dravé síly, připomínající jasnou, lehce větrnou noc. Princ stále bojoval s pohlcenou duší a neodvážil se vstřebat ještě tento útok, ale když se chtěl stáhnout, už se na něj z druhé strany tlačil Yan Zhengmingův meč.

Han Yuanova ruka se pohnula dřív než jeho mysl a zřejmě chtěl provést pohyb, který měl být Dlouhým letem bájného orla. Než však stihl vypustit duchovní sílu, jeho tělo změnilo majitele.

Srdeční démon se ušklíbl. „Chceš se připojit k zábavě? Ještě si pamatuješ pár pohybů z Dřevěného meče Fuyao? Nech toho, jen bys nás ztrapnil!“

S tím se proměnil v démonického draka a vznesl se vzhůru. Vydal dlouhé, táhlé zařvání, které jako by ze sebe vypustilo století hluboko ukryté nastřádané bolesti a nenávisti. Kostlivé pole se otřáslo, jakoby šokováno hustotou nepřátelství a záště.

Příval démonické energie odřízl princi poslední cestu k úniku. Muž jakoby zmizel v oparu ledu, temné energie a nespočtu mečů, a jediné, co po něm zbylo, byl hlasitý výkřik.

Všichni se na okamžik zastavili a zírali jeho směrem.

Jen Tang Zhen svraštil čelo.

Li Yun si úlevně vydechl, ale hned na to vycítil, že něco není v pořádku. Stihl se jen vztyčit a zaječet: „Pozor!“

Jeho hlas zanikl ve výbuchu jisker. Celé Kostěné pole se pohnulo.

Třetí princ se nadechl se silou, která vytvořila mohutný vír, a vdechl tak do sebe všechnu duchovní sílu mečů, ledu i démonické energie, která jej halila.

Když se znovu objevil, spíš než člověka připomínal kožený míč. Vypadal, jako když se nafoukne prasečí měchýř, celý vypouklý a lesklý. Rysy tváře měl zdeformované, oči vypoulené a žíly na jeho tváři vystoupily tak, že připomínaly červy plazící se mu pod kůží. Byl to děsivý pohled.

Třetí princ dokázal svou mocí jediným úderem rozštípnout horu a rozdělit moře, ale copak někdo skutečně zvládne pozřít dračí duši jediným polknutím?

Teď natáhl ruce, oteklé duchovní sílou, a klidně si vtiskl zpět vystouplé bulvy očí. „Proč… plýtvat takovou věcí?“ zeptal se vlídně. „Takové zklamání…“

V Li Yunově mysli se zformovala strašlivá domněnka. „To je ono!“ vyhrkl. „On je oko pole! On je Kostěné pole!

„Proměna fyzického těla v pole…“ Tang Zhen stiskl v rukou pavučinová vlákna. „Skutečně odvaha hodná císaře.“

„Starší Tangu, nech toho filozofování! Tolik toho znáš, tak vymysli, jak si s ním poradit!“

Než mohl Tang Zhen odpovědět, nebe pokryté zrcadlem se začalo přibližovat. Třetí princ se nehodlal zdržovat a chtěl je v poli všechny obětovat naráz.

S oteklým úsměvem se obrátil k Yan Zhengmingovi. „Pěkné meče.“

Yan Zhengmingovi vyskočil na čele studený pot. Počasí v poli se rychle změnilo a prvotní duše, kterou vyslal v podobě mečů, se stáhla zpět k němu. V tu chvíli se dřevěný meč v jeho ruce sám pohnul, vytrhl se mu z ruky a veden spojením s kouskem prvotní duše v sobě, zaútočil na Cheng Qiana.

„Malý Qiane!“

Dřevěný meč se pokryl stejně krutým chladem, jako měla duchovní síla Cheng Qianova útoku V mžiku ho celého zmrazil, jako když uvězní mouchu v jantaru. Mrazivé ostří mu vypadlo z ruky. Han Yuan se natáhl, aby meč zachytil, ale z rukávu Třetího prince unikl paprsek a lapil jej spolu s mečem do zářící koule světla.

Yan Zhengming strnul jako přikovaný.

Pak si všiml záblesku bílého světla v Cheng Qianových vlasech. To ho donutilo se vzpamatovat – stále měl na sobě jeho loutkový talisman.

Vypustil dech, který mu uvízl v hrudi.

Nebe v podobě zrcadla se stále přibližovalo k zemi. Ti, kteří bojovali ve vzduchu na mečích, byli nuceni přistát. Zbývalo jen několik zhangů výšky.

Wu Changtian odstrčil You Liangovu paži, s níž ho mladík podpíral, a pak vytvořil řetězec gest tak složitých, že je bylo obtížné i jen sledovat.

You Liangovi se rozšířily oči a z tváře mu vyprchala barva.

Wu Changtian ukázal jednou rukou na nebe a druhou na zem, a vzápětí zmizel. Po chvíli se na jeho místě objevila mohutná lidská postava. Rostl do výšky, kousek po kousku, zapřel se nohama do země a rukama podepřel neustále klesající oblohu.

Na chvíli vypadal jako legendární bůh Pangu, který oddělil nebe od země.2

Wu Changtian se zahleděl na Třetího prince uprostřed Kostěného pole. „Vaše Výsosti, pohltil jste generace a generace zkušených lidí. Když pohltíte nebe, zemi, slunce a měsíc, stanete se bohem?“

Třetí princ už ničím nepřipomínal lidskou bytost. Široké vyšívané roucho se rozprostřelo po jeho nateklém těle a obalovalo tu kouli nádhernými výšivkami.

Chvílemi mu ani nebylo rozumět. „Když pozřu mocné, stanu se mocným. Pohltím-li svět, stanu se světem!“

Wu Changtian se zhluboka nadechl a náhle hlasitě vykřikl. Jeho tělo zprůhlednělo, změnilo se ve stín a prudce narostlo o více než zhang. Jeho výkřik zněl, jako by doléhal z dalekého místa.

Princ vykřikl a jedna z jeho oteklých paží okamžitě vybuchla.

V ten samý okamžik se na něj naráz navalilo dosud potlačované moře Yan Zhengmingovy síly meče a nacpalo do něj veškerou duchovní energii Božské říše a skrytého dědictví z Údolí srdečního démona, kterou v sobě vůdce sekty našel.

„Na tom něco je,“ okomentoval to Yan Zhengming se zaťatými zuby. „Když pozřeš slunce a měsíc, budeš moct vystoupit na Nebesa a stát se třeba… opičím démonem!“

Dokázal by Třetí princ spolknout ještě víc?

Na jeho tváři se poprvé objevil strach.

Současně s tím se ve světelné kouli pohlcující démonického draka objevila prasklina. Začala z ní unikat hustá, démonická energie, která kouli obalila černou mlhou. Drak s třesknutím prorazil bariéru a proměnil se zpět v Han Yuana. Vypadal divoce a zuboženě jako hladový vlk.

Urovnal si roucho a věnoval Třetímu princi chladný úsměv. „Použít k mému uvěznění mystickou Říši tří životů, hm? To se spíš hodí na vypořádání se s dokonalými spravedlivými kultivujícími, kteří do všeho strkají nos. Není její použití na mě, démona číslo jedna, zbytečné?“

S těmi slovy vysypal něco z rukávu. „Chytej!“

Bylo to Mrazivé ostří.

Meč naplněný silou prvotní duše démonického draka letěl přímo na Cheng Qiana a s plnou silou udeřil do tlusté vrstvy ledu kolem něj. Na zamrzlém povrchu se objevila jemná prasklina a šířila se dál.

Zevnitř vytryskla vůle meče z techniky Jaro na uschlém stromě, tiše a nehmotně se propletla prasklinou jako vinná réva a zachytila jílec Mrazivého ostří.

Dokud tam byla myšlenka, musel tam být i život.

Jemná, ale neúprosná vůle meče proťala led. Ozvalo se křupnutí a síla prvotní duše se vytlačila z trhliny, načež se celý ledový blok roztříštil na sněhový prach.

Cheng Qian měl řasy pokryté námrazou. Stuha ve vlasech, zmrzlá na kost, se rozpadla a pomalu se snášela k zemi. Třetího prince těsně obklopily poletující krystalky sněhu, proměnily se na ledovou klec a uvěznily jej na místě.

Nový hlasitý výbuch ohlásil příchod Yan Zhengminga.

Wu Changtian vykřikl bolestí a současně se opřel proti obloze Kostěného pole.

Nebe a země se třeskem rozdělily a tělo Třetího prince se rozpadlo na hromadu ledových úlomků.

Iluzorní svět Kostěného pole se rozpadl spolu s ním.

Obrovská Wu Changtianova postava se o krok zapotácela. Sklonil mohutnou hlavu a pohlédl na You Lianga.

Na tváři se mu na okamžik objevila podivná směs smutku a radosti, a pak jednoduše zmizel. Jeho tělo se rozplynulo v mlhu, kterou zanedlouho rozfoukal vítr.

Aniž by si toho bylo vědomi, za Kostěným polem už se noc změnila ve svítání.

You Liang stál nehybně, neschopen vydat jediný zvuk.

Po každé tragédii se život najednou zdál vzácnější. Ať už přeživší patřili ke spravedlivé cestě, démonickým kultivujícím nebo k Úřadu pro nebeské záležitosti, všichni omráčeně stáli tam, kde zrovna byli. Boj skončil.

Han Yuan se otočil zpět a pohlédl do míst, kde už dávno zmizela zářivá koule Říše tří životů. Těžko říct, na co vzpomínal, ale vyvolalo mu to na tváři vzácný, klidný úsměv, tak kontrastní k obvyklému střídání bolesti a krutého vzteku.

Cheng Qianovi se podlomila kolena. Pokusil se opřít o Mrazivé ostří, ale síly ho zradily a čepel mu málem vyklouzla z ruky. Žíly na hřbetě ruky se napjaly a chvějícími se prsty málem upustil meč.

Pak ho někdo zachytil.

K uším mu dolehla tichá, povědomá slova. Něčí ruka jemně rozevřela jeho ústa a nacpala do nich pilulku. Hořká chuť se proměnila v pramínek čisté duchovní energie, která zaplavila jeho tělo od hlavy po konečky prstů.

Konečně nabyl vědomí. Napjaté svaly se uvolnily. „Ach,“ pomyslel si. „To je Yan Zhengming.“

S tím vědomím mu povolila ruka, dosud zoufale svírající Mrazivé ostří, a on nechal meč bezstarostně dopadnout na zem.

-Předchozí-    -Kapitoly -    -Další-

 Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)


1 V Číně mělo odívání u dvora striktní pravidla. Drak (tedy čínsky loong) je symbolem císařské rodiny a když se hovoří o dračím rouchu, mluví se o oděvu císaře. Nejčastěji bylo žluté barvy s vyšitými draky patřičné velikosti, přičemž synové mohli mít také draky, ale menší. Záleželo také na počtu drápů. Pochopitelně se vše měnilo v průběhu staletí, ale pojem „dračí roucho“ si zkrátka spojte s císařem. Nosit to, co vám nenáleží, se pochopitelně trestalo.

2 O tom, že z Panguovy božské mrtvoly vzniklo vše živé a neživé na světě už byla řeč v kapitole 75, tak si pojďme rozšířit obzory o tom, co má společného s rozdělením nebe a země.

Na počátku nebylo nic. Nic se spojilo do vesmírného vejce, v němž se vyrovnaly dokonale protikladné principy jin a jang. Z vejce se probudil Pangu, chlupatý obr s rohy na hlavě. Švihem sekery rozpůlil jin od jangu, čímž se vytvořila země (kalný jin) a obloha (čistý jang). Aby je od sebe oddělil, stoupl si mezi ně a oblohu pomalu zvedal. Každý den rostla obloha o jeden zhang, každý den byla země o jeden zhang tlustší. Tento úkon trval 18 000 let. V některých verzích mu pomáhala čtyři mýtická zvířata. Když byl hotov, došlo k oné transformaci těla na… viz kapitola 75.

Žádné komentáře:

Okomentovat