TGCF (nové) Kapitola 213: Prolomení stagnace; dobře načasovaný dárek 1

Najednou princi něco došlo. Položil Yin Yua na zem a rychle se postavil. „Prokleté okovy! Vzal si s sebou prokleté okovy!“

Kdyby ta věc nebyla důležitá, Jun Wu by si ji nevzal. Přesto sem přišel, aby prokletými okovy vysál Yin Yuovu krev a odnesl si je s sebou. Bylo možné, že ta věc vysála kromě krve i jeho duši?

S tou myšlenkou nechal zbitého a potlučeného Quan Yizhena za sebou a vyběhl do zadní části paláce Qi Ying. Jun Wu tam však už nebyl, tak se Xie Lian otočil a vyrazil ven.

Na hlavní třídě Nebeského hlavního města bylo chladno a pusto, nikde ani živáčka, jen u bran paláců, v nichž dříve panoval čilý ruch velkých bohů, postávali nehybní strážci. Nikdo z nich se však o něj nezajímal. Ani princ si jich nevšímal a běžel rovnou do Velké bojové síně.

Jistě, Jun Wu se vrátil. Seděl na trůně a stále si prohlížel ty prokleté okovy.

Ve chvíli, kdy Xie Lian vstoupil, uslyšel podivné šplouchnutí, a když vzhlédl, spatřil Ducha plodu, visícího za všechny čtyři končetiny z nádherně zdobeného stropu. S obdivuhodnou rychlostí se po něm plazil jako nějaká neuvěřitelně příšerná ještěrka.

Dokonce i taková odpornost mohla vstoupit do Velké bojové síně! Člověka to nutilo přemýšlet o tom, co by na to řekli nebeští úředníci, kteří o možnost sem vejít bojovali celá staletí.

 „Co chceš?“ zeptal se Jun Wu a Xie Lian k němu přistoupil s nataženými pažemi. Beze slova chňapl po prokletých okovech, ale Jun Wu mu to samozřejmě nedovolil. Nějakou chvíli se po nich natahoval, ale bylo to marné.

Nakonec princ rozzlobeně vykřikl: „K čemu ti ta věc je? Yin Yu pro tebe není žádnou hrozbou! Nikdy pro tebe nebyl důležitý. Proč jsi mu říkal všechny ty věci? Ty prokleté okovy jsou pro tebe bezcenné!“

Jun Wu se jen usmál. „Kdo říká, že jsou pro mne bezcenné? Když vidím, jak se kvůli nim vztekáš, považuji je dokonce za velmi užitečné.“

Byl jako dospělý, který postaví na stůl mísu s ovocem těsně z dosahu dítěte a pobaveně sleduje, jak se to dítě potácí na špičkách, snaží se na ni dosáhnout, ale všechno zbytečně – a celou dobu si užívá pohled na jeho neštěstí, zoufalství a nářek.

Sám Xie Lian šílel vzteky: „Ty ses zbláznil!“

„Xian Le, tvůj tón je poněkud neuctivý.“

Princ už to nevydržel a zaklel: „Já ti dám respekt, ty…“

Všechny kletby v jeho životě byly pravděpodobně určeny právě tomuto muži. Než však mohl dokončit tuhle, náhle se mu sevřelo hrdlo a on se začal dusit.

Zatmělo se mu před očima. Rukama si sevřel hrdlo, nohy se mu podlomily a on klesl na kolena. Jun Wu seděl před ním a klidně a vyrovnaně hladil Ducha plodu. Prsty mu pročesával vlásky, laskal tu hladkou a kulatou hlavičku, zatímco mu z dlaní prosakovala černá duchovní síla. Zdálo se, že Ducha plodu to těší, protože spokojeně povrkával.

Jun Wu sledoval, jak se Xie Lian rozkašlal a jak mu otéká tvář, načež pronesl: „Xian Le, doporučuji ti, aby ses choval jako dřív, trochu poslušněji a uctivěji. Jen tak se nebudu muset zlobit. Nezapomeň, že tu věc máš na sobě také, a to hned dvakrát.“

Klečící princ se od něj namáhavě odvrátil, a s očima zarudlýma námahou se mezi záchvatem dusivého kašle zmohl jen na sípavé: „…Ty…podlý…!“

„Cože? Já že jsem podlý? Xian Le, nezapomeň na to, že jsi to byl ty, kdo mě o prokleté okovy požádal.“

Byl to skutečný vtip – copak mohl tenkrát vědět, co ta zatracená věc umí?

Náhle ho něco napadlo. Bylo možné, že když ho tehdy Královský preceptor uviděl, když se mu tak změnil výraz a chytil ho kolem krku, že se ho nesnažil zabít, ale naopak odstranit tuhle zatracenou věc?

Trvalo hodnou chvíli, než se prokleté okovy na Xie Lianově krku postupně uvolnily a on zase mohl normálně dýchat. Těžce lapal po dechu, podvědomě si držel krk a jasně cítil linii prokletých okovů. Jenže kromě nich ucítil pod prsty ještě něco dalšího.

Byl to tenoučký stříbrný řetízek. Kdysi býval studený, ale protože ho nosil tak dlouho na holém těle, zahřál se jeho tělesným teplem. Na stříbrném řetízku visel křišťálově čistý prsten.

Xie Lianova ramena okamžitě ztuhla a prsty jej pevně sevřel. Z nějakého důvodu mu srdce bušilo čím dál rychleji, jako by v tuto chvíli pochopil nějaké neuvěřitelné tajemství.

Vtom za sebou uslyšel Jun Wuův hlas: „To jsem já. Co se děje?“

Co tím myslel?

Princ zastrčil stříbrný řetízek zpět do roucha a zamračeně se otočil. Teprve pak zjistil, že Jun Wuova slova nebyla určena pro něj.

Nebeský císař měl zvednuté dva prsty a tiskl si je ke spánku, což znamenalo, že používal komunikační pole. Zatímco ostatním nebeským úředníkům ho odřízl, sám si mohl dělat, co chtěl.

Po krátké odmlce Jun Wu pokračoval: „Nejde o nic velkého. Kvůli nedávnému případu s falešným Vládcem země bylo v Nebeském hlavním městě odhaleno mnoho dalších špiónů a nastrčených osob. Vzhledem k těmto incidentům si nemůžeme dovolit neopatrnost. V současné době probíhá vyšetřování všech nebeských úředníků, a proto bylo celé Nebeské hlavní město uzavřeno. Není povolena ani duchovní komunikace s okolím, takže se samozřejmě není možné s nikým spojit.“

Xie Lian se lehce nadechl a zadržel dech.

Znělo to, jako by osoba na druhém konci nevěděla, jaká je situace, takže mu Jun Wu bezostyšně lhal. Výmluva, kterou použil, byla velmi příhodná, protože případ Černé vody a jeho krutost vyvolal velkou pozornost, takže se zdálo rozumné celý Vyšší dvůr uzavřít.

Jenže i kdyby Xie Lian křičel, jak chtěl, ten člověk by ho neslyšel, a tak se rozhodl jen pozorovat a jednat podle toho.

Trvalo hodnou chvíli, než Jun Wu nepatrně změnil výraz, když vřele odpověděl: „Ach? Plánuješ přijet do Nebeského hlavního města? Samozřejmě, že můžeš. Tenhle případ je opravdu velký, takže pokud chceš pomoci, budu jen rád.“

Druhá strana skutečně nabídla svou pomoc?

Kdyby k tomu došlo o několik hodin dříve, bylo by to více než užitečné, protože pomoc rozhodně potřebovali. Ale tohle načasování? Celé nebeské hlavní město už padlo a stalo se doupětem nestvůr, takže příchod sem byl jako skok do ohnivé jámy.

Jun Wu řekl ještě několik krátkých vět a pak komunikaci ukončil.

Xie Lian se okamžitě zeptal: „Kdo přichází?“

Duch plodu, který už měl nejspíš dost denního světla, zalezl do stínu a schoval se. Jun Wu se jen lehce usmál.

„Kam ten spěch? Brzy to zjistíš sám.“

To prince překvapilo. Nedůvěřivě se po Jun Wuovi podíval: „Ty mě to necháš zjistit? Neřekl jsi snad té osobě, že celé Nebeské hlavní město je uzavřeno a každý nebeský úředník je vyšetřován?“

„Samozřejmě,“ odpověděl Jun Wu. „Ale potřebuji u sebe spolehlivé pobočníky.“

Ling Wen byla technicky vzato ještě na útěku, takže přirozeně nemohla hrát roli Jun Wuova pobočníka, a tak tento úkol připadl Xie Lianovi.

Zrovna když se rozmýšlel, Jun Wu ho obdařil zkoumavým pohledem a po chvíli se vřele usmál. „Xian Le, buď hodný a spolupracuj. Neobtěžuj se žádnými hloupými triky, znám tě příliš dobře a vím o všem, co ti přijde na mysl.“

Jun Wu si během řeči roztržitě pohrával s prokletými okovy plnými krve a dodal: „Sám jsi to řekl, Yin Yu byl pro mne naprosto bezvýznamný. Vlastně by se dalo říct, že takoví jsou pro mě všichni úředníci na Nebesích, ať už velcí nebo malí. Pokud něco prozradíš, musíš chápat, co se stane.“

Xie Lian na to neřekl nic.

„Takže nic neprozrazuj. Dej se do pořádku, za chvíli jsou tu.“

Ani teď princ nepromluvil, jen se zvedl z podlahy, oprášil se a donutil se ke klidu. Přešel k Nebeskému císaři a postavil se na místo, kde stával obvykle – po jeho boku.

„Výborně,“ odsouhlasil jeho počínání Jun Wu.

Zatímco ustoupil Jun Wuově hrozbě, Xie Lian také na něco přišel – zdálo se, že Nebeský císař nechce, aby si kdokoliv zvenčí uvědomil pravdu o tom, že Nebeské hlavní město padlo. O to víc toužil vědět, kdo přichází!

Po nějaké době se před Velkou bojovou síní konečně objevilo několik postav. Spatřil dámu v zeleném kultivačním rouchu na statném černém volovi, s posvátným mečem zavěšeným u pasu. Za ní se loudavě blížilo několik různě urostlých farmářů.

Přicházela Vládce deště!

Xie Lian byl mírně překvapen. Podle toho, jak se Jun Wu choval poté, co byl odhalen, by řekl, že je schopný zabít nebo zavřít každého, kdo se mu postaví do cesty. Proč se měl na pozoru před Vládcem deště?

Pochopitelně teď nedokázal zjistit víc. Vládce deště vstoupila do síně, mírně naklonila hlavu a kývla k těm dvěma: „Vaše královská Výsosti, můj pane, jak se vám daří?“

Xie Lian předstíral, že se nic neděje, ale v hlavě se mu otáčela kolečka, Co by měl udělat, aby Vládci deště sdělil skutečnou situaci?

Jun Wu promluvil první: „Už je to dlouho, co Vládce deště naposledy zavítala na Nebeský dvůr.“

Vládce deště však odpověděla naprosto nesouvisející větou: „Uzavření Nebeského hlavního města je velmi přísné.“

Její slova zněla poněkud zvláštně, a tak Jun Wu odpověděl: „S tím se nedá nic dělat. S případem Černé vody už Střední dvůr vyřadil přes padesát falešných nebeských úředníků. Bylo by velmi znepokojivé, kdyby i na Vyšším dvoře byli nastrčení pěšáci.“

„Aha.“

Chvíli si ještě povídali, a Xie Lian si během toho uvědomil, že když Jun Wu hovoří, ať už mluví pravdu nebo lže, jeho slova jsou dokonale promyšlená, bez jakéhokoliv zaváhání a nelogičností, což bylo skutečně obdivuhodné. Měl chuť Vládce deště varovat, ale zaprvé se bál, že si toho Jun Wu všimne a vybije si hněv na ostatních, za druhé do toho nechtěl Vládce deště zatahovat, protože dokud nevěděla, co přesně se děje, měla svázané ruce.

Nezdálo se však, že by si všimla něčeho neobvyklého, a jen se zeptala, zda je tu něco, co vyžaduje její pomoc.

Jun Wu zavrtěl hlavou: „V tuto chvíli ne. Jakmile bude vyšetřování dokončeno, jsem si jistý, že tvou pomoc využijeme.“

„Zatím tedy zůstanu v Nebeském hlavním městě a budu čekat na povolání,“ uzavřela Vládce deště.

Jun Wu se nepřestával usmívat. Xie Lian nedokázal přečíst jeho myšlenky, ale viditelně se ani nyní nechystal přetvářku ukončit. „To zní dobře. V hlavním městě jsi nebyla léta, takže je dobré využít této příležitosti a znovu jej poznat. Tvůj palác už je mnoho let prázdný.“

Vládce deště kývla a pomalu se narovnala. Xie Lian věděl, že jakmile odejde, bude sledována, a cítil mírnou úzkost.

Náhle se Vládce deště otočila a promluvila: „Vaše Výsosti.“

Xie Lianovi poskočilo srdce. „Chcete mi něco říct?“

Že by si konečně všimla, že tu něco nehraje?

Vládce deště však jen řekla: „Nemám, co bych měla říct. Byla jsem mimo Nebeské hlavní město tolik let, tak jsem si s sebou přivezla nějaké suvenýry. Napadlo mě nějaký ti darovat. Byl bys ochoten to přijmout?“

Xie Lian nic podobného nečekal. „Cože? Ach… děkuji.“

Jun Wu samozřejmě o dárky nestál, ale s úsměvem nechal vstoupit doprovod Vládce deště. „Xian Le, Vládce deště tě obdarovala, proč to prostě nepřevezmeš?“

Říkal to, jako by byl princ malé dítě, které potřebuje výchovu. Hosté přišli na návštěvu, přinesli mu dárek a tak ho starší donutili, aby si ho přišel vzít a pak teprve děkoval.

Xie Lian neměl na vybranou. Přistoupil k němu farmář a oběma rukama mu předložil pevně zabalený balíček. Xie Lian nenuceně poděkoval a roztržitě ho převzal. Náhle se však jeho tvář změnila, jako by zjistil něco neobvyklého.

Stál zády k Jun Wuovi a nechtěl, aby Nebeský císař viděl jeho výraz, tak se jen zeptal: „Co je to za dárek?“

Když Vládce deště viděla, že už má dárek v rukou, zvedla ruce a usmála se. „Nic cenného, jen nějaké místní speciality vypěstované ze země. Pokud už nemáte nic jiného, půjdu.“

„Prosím,“ pokynul jí Jun Wu.

A tak Vládce deště popotáhla černého vola, dala znamení doprovodu a pomalu se vydala ke svému po mnoho let opuštěnému paláci.

Princ stále držel v náručí onen dárek a právě se chystal odejít, když ho Jun Wu zavolal:

„Počkej.“

Xie Lian se skutečně zastavil, jako by měl nohy přibité k zemi.

„Pojď sem.“

Princ se otočil a vrátil se do Velké bojové síně. Jun Wu sestoupil z trůnu a balíček, který pevně svíral v ruce, mu vzal. „Teď můžeš jít.“

Byl nedůvěřivý a dar, který Vládce deště předala, mu zabavil. Xie Lian na něj pohlédl a beze slova se vrátil zpět do paláce Xian Le.

Po návratu byl princ plný neklidu, a tak jen popocházel po sále sem a tam. Uplynulo neznámé množství času, když náhle uslyšel jasný a zřetelný hlas: „Vaše Výsosti?“

Xie Lian se otočil a spatřil, že na okenní parapet mezitím nepozorovaně vyskočil otrhaný mladík s šátkem omotaným kolem hlavy. Seděl na něm a pobaveně se na prince šklebil.

Xie Lian byl radostí bez sebe. Udělal dva kroky k oknu, než si náhle uvědomil, že ho ten mladík oslovil „Vaše Výsosti“. Zastavil se uprostřed pohybu.

„Ty jsi… San Lang?“ zeptal se trochu nejistě.

Mladík se srdečně zasmál, seskočil z okna a strhl si šátek. Černé vlasy mu původně splývaly podél tváře, ale náhle byly vysoko svázané a odhalovaly úplně jinou bledou a pohlednou tvář. Byla to tvář, kterou princ dokonale znal.

Hua Cheng si poupravil šátek na hlavě a povzdechl si. „Gege, můj drahý gege, tentokrát byla má touha tě vidět stejně obtížná jako vystoupat na Nebesa.“

Když předtím ve Velké bojové síni Xie Lian obdržel dar od Vládce deště, skutečně si všiml něčeho neobvyklého. Nebyl to však dar samotný, ale osoba, která ho předávala.

Když balíček přebíral, ucítil, jak ho druhá strana chytla za ruku a stiskla ji.

Nutno říct, že to gesto bylo frivolní, a kdyby bylo určeno dámě, dalo by se označit za záměrně koketní. Xie Lian v tu chvíli jen zamrkal, ale nedal nic najevo, a bez jakékoliv známky znepokojení se na dotyčného podíval.

Spatřil vysokého mladíka, oblečeného jako sedlák, v záplatovaném oblečení a s šátkem omotaným kolem hlavy, z jehož pohledné tváře jiskřily jasné oči.

Světlo v těch očích se však mihlo jen na okamžik, kdy se jejich pohledy setkaly, a když na něj princ znovu pohlédl, vrátil se mladík ke svému plachému a naivnímu výrazu a se sklopenou hlavou couvl.

Protože za ním do paláce přišel Hua Cheng, nepochyboval, že se postaral o vše, co by je v okolí mohlo sledovat. Jakmile ho princ spatřil uvnitř paláce, věděl, že se na něj může plně spolehnout a nemusí se ničeho bát.

Obrázek od uma.nskv

--Předchozí--    -Kapitoly-     --Další--

Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)