Braennino: Liu Yao (nové) Kapitola 104: Lidské plány vždy padnou před těmi nebesmými

Kapitola 104: Děláš to všechno pro naši mladší sestru?

V Cheng Qianových očích se odrazilo všudypřítomné zlaté světlo, které ještě posílilo jeho výraz vězně osvobozeného od nesmírné bolesti. Stále se třásl, a když bez varování sevřel Yan Zhengmingovu natahující se ruku, ve tváři měl kromě bolesti i jakousi těžko definovatelnou sklíčenost.

Na okamžik zavřel oči, v příštím okamžiku prudce tasil Mrazivé ostří a bez zaváhání ho vyslal širokým obloukem směrem ke květinovému duchovi.

Duch se pokusil uskočit, ale úhel útoku byl zrádný – kdyby se vyhnul duchovní síle meče, útok by nevyhnutelně zasáhl Zlatý lotos. Nakonec kolem sebe s hlasitým výkřikem vytvořil ochrannou bariéru z podivné energie, navenek chladné, ale uvnitř planoucí.

Těžko říct, zda šlo o neznámou techniku nebo mu pomohl artefakt, ale byla to ta samá bariéra, která předtím dokázala odolat astrálnímu větru Da Xue. Při střetu s Mrazivým ostřím vydala ohlušující ránu, odrážející se v hlubinách moře Beiming.

Hora Da Xue zasténala a před chvílí utišený astrální vítr se opět začal bouřit.

Ten úder však odhalil, že pod Zlatým lotosem nebyl jediný list – to místo bylo zcela prázdné.

Mrazivé ostří se v letu zachvělo a Cheng Qian instinktivně natáhl ruku, aby jej znovu sevřel.

Ve stejný okamžik duch o pár kroků couvl a jeho šedavá postava náhle vypadala podivně průsvitně.

Celé se to událo tak rychle a nečekaně, že zmatený Yan Zhengming a duch promluvili téměř současně:

„Malý Qiane, co to děláš?“

Duch vztekle zaječel: „Zbláznil ses? Zlatý lotos je srdcem moře Beiming!“

„Srdce Beimingu?“ zachraptěl Cheng Qian. „A co já s tím mám společného?“ Jeho výraz zůstal temný, tvář měl strnulou a očima jako inkoust chladně hleděl na nezřetelnou postavu ducha. „Přestaň hrát divadlo. Ledový plamen, kterým tohle ovládáš, jsem pro tebe v Zhaoyangu získal já sám.“

Počkat… Ledový plamen?

Yan Zhengming se zarazil. „Chceš říct… že tohle je Tang Zhen?“

Sotva vyslovil to jméno, Cheng Qianovi na pravačce s Mrazivým ostřím naběhly žíly. Špička meče se opřela o zem se skřípavým zvukem, z něhož trnuly zuby.

Yan Zhengming úplně cítil, jak mu třeští hlava. „Co se to s tebou vlastně děje? To předtím, to bylo Malování duší?“

„Ano. Malování duší, které mi připravil kultivující Tang. Už je pryč.“ Cheng Qian se k němu otočil a jeho chladný, odtažitý pohled konečně na chvíli roztál. Zadíval se na Yan Zhengminga, jako by mu chtěl říct tisíce slov, ale nakonec jen tiše pronesl: „Děkuji ti, nejstarší bratře.“

Yan Zhengming stále úplně nerozuměl tomu, co se děje, a bezděčně mávl rukou: „Nemusíš mi děkovat. Ale počkej… já to pořád nechápu. Chceš říct, že ten květinový duch je Tang Zhen a že na tebe nastražil Malování duší?“

„Jeho skutečná podoba je Lampa pohlcující duše. Myslím, že jen ovládá svoji prvotní duši skrze přízračné tělo, zmrazené na tomto místě.“ Cheng Qian se pomalu otočil ke „květinovému duchu“. „Pouze pravý majitel Lampy může vložit svou duchovní podstatu do těch tisíců duší v Lampě. Nemám pravdu, bratře Tangu?“

Duch na okamžik ztichl, ale pak se z ničeho nic zasmál a jeho silueta se začala pomalu vyjasňovat. Uvnitř bílé mlhy se nejprve ukázala podoba mladé bezvládné ženy. Stačil jediný pohled na její pobledlou tvář s nepřítomným pohledem, aby bylo jasné, že je pouhým přízrakem. Postava se jí postupně protahovala a rysy obličeje se deformovaly, jako by je někdo tvaroval z rýžové pasty. Nakonec se změnila v Tang Zhena.

Tím, že byl odhalen, málem na poslední chvíli přišel o všechny své plány, ale díky své vrozené prozíravosti nenechal svou podrážděnost proniknout navenek.

„Takzvaná cesta dušetepectví byla původně pouhou cestou duchů,“ pronesl s úsměvem a založil si ruce za záda. „Pokud však takový kultivující dokázal nanejvýš přikázat skupině duchů, aby roztrhala nepřátele na kusy, čím by se lišil od pouhého chovatele psů? To by bylo poněkud ubohé.“

Yan Zhengming na okamžik zaváhal. „Když ty jsi Lampou… co je tedy Jiang Peng?“

Tang Zhen pohlédl na bezlistý Zlatý lotos. „Nu, ničemu neuškodí si tu s vámi dvěma trochu popovídat. Cesta dušetepectví je široká – pokud lze zušlechtit duši, dokonce i tu prvotní, proč by nešlo zušlechtit i tělo? To jen lidé se nechávají příliš omezovat pravidly.“

„Zušlechtil jsi tělo a duši dohromady?“ zeptal se Yan Zhengming nevěřícně.

„Nikoliv. Jak už jsi pravděpodobně slyšel, vůdce sekty Yane, dušetepectví je formou démonické stezky. Člověk si nesmí potřísnit ruce krví, jinak se stane otrokem svých krvežíznivých myšlenek. Proto jsem se k Jiang Pengovi přiblížil pod záminkou našeho dávného přátelství a využil této příležitosti k rozdmýchání ohně. Nechal se Lampou dobrovolně zušlechtit, a dokonce i nyní stále věří, že ji ovládá.“

Cheng Qian z něj nespouštěl ledový pohled. „Han Yuan mi řekl, že lidé z Úřadu pro nebeské záležitosti úmyslně poskytli Jiang Pengovi údajnou metodu dušetepectví, aby se nechal vtáhnout do Lampy. Už tehdy mi to přišlo zvláštní, protože jak by někdo s tak bystrým úsudkem jako Třetí princ mohl na Jiang Pengově nadání vidět něco zvláštního? A celou dobu jsi to byl ty!“

Přestože Zhou Hanzheng kdysi Han Yuana zapletl do pasti Malování duší, jednalo se o osobní zášť. Oni sami Úřadem na nejvyšší míru pohrdali, což byl také důvod, proč Wu Changtianovi slíbili jen to, že budou bojovat, ale nikoliv že Han Yuana popraví.

Nebýt krveprolití, při němž Jiang Peng vyvraždil celou Han Yuanovu rodinu, Han Yuan by nikdy necítil tak obrovskou nenávist vůči Úřadu, ani by se nikdy kvůli pomstě nezměnil v démonického draka, čímž v Nanjiangu způsobil celý ten chaos.

„Byl jsi to ty, kdo Han Yuana svedl na scestí,“ dovtípil se Cheng Qian.

Tang Zhen se lehce usmál. „Od Tong Rua po Gu Yanxue – udělal Úřad někdy něco dobrého? I kdybych nepřiléval olej do ohně, podřadní lidé jako ten váš ‚Třetí princ‘ by stejně kráčeli vstříc svému zániku. Mohlo to dopadnout jinak?“

Yan Zhengming si náhle vzpomněl, že když se Bai Ji ze Západního paláce vydal na Ostrov Azurového draka dělat potíže, jednal pod záminkou hledání ztraceného vnuka. Někdo potom řekl, že na ostrově jsou kultivující dušetepectví. Tehdy si myslel, že i to byla jen záminka, jak na Gu Yanxuea zatlačit, ale teď to vypadalo, že…

„Nás starší mistr tvou Lampu málem zničil, takže ses musel celou tu dobu skrývat poblíž Ostrova Azurového draka!“ vyhrkl náhle.

Ta slova byla vytržena z jakéhokoliv kontextu, ale všichni tři plně pochopili jejich význam.

Tang Zhen to nepopřel. „Dušetepectví jsem studoval velmi podrobně. Před více než sto lety mě moji starší poslali sloužit jinému umírajícímu staršímu na hoře Mulan. Tehdy jsem byl mladý a plný elánu, takže poté, co jsem ho doprovodil na jeho poslední cestě, napadlo mě využít nově získanou tajnou techniku k nahlédnutí do zbytků jeho prvotní duše a přitom se dozvědět něco z jeho vzpomínek. Tak jsem zjistil, že ten starší byl nastrčeným špehem Úřadu pro nebeské záležitosti… který zrovna přemýšlel, jak se zbavit Tong Rua, jehož sláva zářila až přespříliš. Přiznám se, že jsem se nechal strhnout zvědavostí. V té době jsem právě dokončil svůj výcvik a potřeboval jsem sestoupit z hory, abych získal zkušenosti. Oznámil jsem to své sektě a s jednou z mladších sester jsem zamířil na horu Fuyao, abych mohl to divadlo pozorovat zblízka.“

„Jenže jsi nečekal, že se místo diváka staneš aktérem, když jsi králi démonů nasadil parohy,“ nadhodil Yan Zhengming.

Tang Zhen přešel jeho hrubost pobaveným úsměvem. „To skutečně ne, a také jsem se už nikdy na horu Mulan nevrátil. Po mnoho let jsem prohledával celý svět jen kvůli nepatrným stopám Zlatého lotosu, až se dozvěděl, že k tomu, aby se zrodil, musí nasát „moc světa“. Teprve když pohltí duši někoho, kdo ovlivňuje dění světa, jeho květ konečně opadne a objeví se list. Kdyby tehdy Gu Yanxue nezemřel, ta „moc“ by patřila jakožto jedničce kultivačního světa jemu, ale kvůli tomu pitomci Jiang Pengovi jsem byl Tong Ruem zraněn a s Úřadem jsem se dostal do konfliktu dřív, než jsem měl v plánu.“

„Takže Jiang Peng si vždy přál zdědit titul Beiming,“ nadhodil Cheng Qian. „Snažil se ti ze všech sil poskytnout hnojivo pro Zlatý lotos.“

Tang Zhen se k němu otočil. „Tu posedlost skutečně měl. Bohužel, kvůli jeho vlastním omezeným schopnostem neměl s titulem Nejvyšší pán Beiming žádné karmické spojení. Pak jsem náhodou narazil na tebe, tedy spíše na tvou prvotní duši, uvězněnou v Nefritu zušlechťujícím duši. Naše životní osudy byly až příliš podobné, takže jsem se na nějakou dobu do tvých záležitostí vložil. Jenže Nefrit byl jiný než Lampa, stále to byl světský duchovní předmět – ale to, že sis dokázal vytvořit fyzické tělo skrze nebeské soužení, Cheng Qiane, to pro mě znamenalo naději.“

Cheng Qian mu oplácel prázdným pohledem.

Tang Zhen si povzdechl. „Spoléhat na to, že se Jiang Peng stane Nejvyšším pánem Beimingem bylo nereálné. Takže když jsi mi v údolí Mingming řekl, že bys pro mě byl ochotný projít ohněm, naplánoval jsem si, že k té „moci“ navedu tebe. Jenže pak jsi na Plošině poutající nesmrtelné neváhal zmrzačit svou vlastní prvotní duši, abys zachránil svého bratra… Ts. Lidské plány nakonec vždy padnou pod těmi nebeskými.“

Yan Zhengming se falešně usmál. „Ach. Hrozná nespravedlnost, zjistit, že tvá latrína plná květinového hnojiva byla obsazena někým jiným.“

U Tang Zhena to nevyvolalo žádnou reakci. „Není třeba mluvit o nespravedlnosti. Přes astrální vítr se bez ochrany Ledového plamene dostat nedokážeš. Chceš tu být uvězněn spolu se svým bratrem, nebo poslušně obětuješ svou duši, abych si mohl vzít list Zlatého lotosu? Mohu ti zaručit, že tvého mladšího bratra odsud dostanu bez jediného škrábnutí.“

Cheng Qian věnoval Tang Zhenovi komplikovaný pohled. Než mohl Yan Zhengming odpovědět, vstoupil do rozhovoru: „Tohle všechno děláš, abys získal list Zlatého lotosu pro naši mladší sestru? Pokud to je tak, Tang Zhene, pak ti odpustím.“

Z těch slovech se Yan Zhengmingovi málem vyvalila pára z uší. Nevěřícně na Cheng Qiana zíral. Co to má být? Jedna věc byla, že předtím za jeho zády slíbil ‚projít ohněm‘ pro někoho jiného, a dotyčný tu teď způsobil takový chaos, ale jak mu může odpustit jen jedinou větou? To nedávalo smysl! Tang Zhen ho musel něčím omámit!

I Tang Zhen vypadal trochu překvapeně, ale pak se pousmál. „Ano. Je to kvůli ní.“

Cheng Qian se mu zahleděl do očí – a teprve tehdy si Tang Zhen uvědomil, že ty oči, navenek působící vřele, ve skutečnosti skrývají propast šílenství.

„Jestli je to pro ni,“ vyslovoval Cheng Qian pečlivě, „tak se odvážím zeptat: Jak se jmenuje? Ve kterém roce a měsíci se narodila? Kdy poprvé probudila svou podobu yao a vznesla se k nebi?“

Tang Zhenova tvář byla jako maska. Nezlobil se, že Cheng Qian prohlédl jeho lež, a hleděl na něj s neproniknutelným úsměvem. „Můj mladý příteli, přestaňme předstírat falešnou náklonnost. Řeknu ti pravdu: Jen smrtelné bytosti, které se ráno narodí a večer umírají, ať už jsou to lidé nebo hmyz, přemýšlejí nad zanecháním potomků. Po dosažení Tao a vzestupu se svět stane neměnným a všechny bytosti v něm splynou v celek. Jaký má význam, jestli je s tebou někdo pokrevně spřízněn?“

„Ach, už chápu. Chceš Zlatý list použít k očištění Lampy od hříchu, přežít nebeské soužení a vystoupat k nesmrtelnosti.“

„Ne. Přetrpění zkoušek by pouze zušlechtilo mé polonesmrtelné tělo, podobně jako to tvoje,“ opravil ho Tang Zhen. „Já chci ty statisíce duší. Pamatuješ, co jsem ti říkal? Ve své současné podobě bys mohl žít věčně, za předpokladu, že bys celý život strávil čistou kultivací u ledového jezera. Pro mě jsou duchové tím, čím je pro tebe chladná energie jezera.“

Trest statisíců rozhněvaných duší měla svůj původ u Tong Rua. Koho a kdy zasáhne, o tom se vedly nekonečné spekulace. Někteří tvrdili, že udeří během vojenské vzpoury prince Ana, jiní odhadovali, že přijde za války s démonickým drakem z Nanjiangu, zatímco další byli přesvědčeni, že Úřad pro nebeské záležitosti sáhne příliš vysoko…

Nikdo nečekal, že udeří v podobě Tang Zhena.

Yan Zhengming si náhle vybavil, jak mu Li Yun říkal, že lidé jako Muchun Zhenren mohou mít po útěku z Lampy pohlcující duše poruchu osobnosti. Jak musela dopadnout mysl Tang Zhena, který s ní zcela splynul?

Lampa už dávno vyčerpala všechnu jeho lidskost. Milovaná dcera, pro kterou kdysi riskoval život, pro něj nebyla než jen matně známou tváří.

„Věčný život…“ Na Cheng Qianově tváři se objevil zvláštní výraz, něco mezi posměchem a hořkostí. Náhle natáhl ruku a uchopil Zlatý lotos.

„Zkrátím to. Utrhnu ten list a dám ti tvůj věčný život.“

Yan Zhengming zpanikařil. „Opatrně, nedotýkej se…“

Tang Zhen chtěl nesouhlasně poznamenat, že ‚moc světa‘ Cheng Qianovi nepatří, takže list stejně nevykvete, ale sotva se mladý muž přiblížil, okvětní lístky Zlatého lotosu zvadly a u jeho základny vyrašil drobný, sotva palec dlouhý list.

Pod Tang Zhenovým šokovaným pohledem se list něžně stočil, ale rozevřít se nestihl – Cheng Qian ho nemilosrdně utrhl a sevřel mezi prsty.

A přesto Zlatý lotos jeho duši nepohltil.