„Nemožné…“ Tang Zhenovy zorničky se stáhly, jak si náhle cosi uvědomil: „To není možné. A jak ses zbavil Malování duší?“
Cheng
Qian se jen pousmál. Ten úsměv v sobě nesl mnoho nevyřčeného – na povrchu
se vznášela vrstva hluboké únavy, uvnitř se skrývaly obtížně potlačované emoce.
Yan
Zhengming se zarazil, ale než mohl zareagovat, země pod jeho nohama se prudce
otřásla.
Ano.
Zlatý lotos uvadl a jeho list byl utržen, takže se ledová hora Da Xue
nevyhnutelně hroutila.
„Už
tomu rozumím,“ zašeptal Cheng Qian a prohlížel si malý list. „Přijde-li
démonický kultivující, list jej pozná jako vůdce démonů, že? Není divu, že
používají titul nejvyšší pán Beiming. Toto je jeho význam. Tang Zhene, slyšel
jsi někdy o případu, kdy na Nebesa vystoupal nějaký démonický kultivující?“
Tang
Zhen se arogantně ušklíbl. „Úsilí vždy přináší výsledky, příteli.“
V tu
chvíli slabě připomínal sám sebe, když se před dvěma sty lety loučil
s Tong Ruem před sestupem z hory Fuyao.
Cheng
Qian mu klidně oplatil pohled. Postupně z jeho tváře mizel hněv i chlad a
místo nich se vynořila téměř nepostřehnutelně smutná ironie, jako by se díval
na Tang Zhena a zároveň skrze něj na něco jiného. Oči měl plné soucitu a
melancholie.
Yan
Zhengmingovi neuniklo jeho krabatící se obočí a poznal, že se chystá udělat
něco zatraceně nevhodného. Možná se mu to zdálo, ale měl silný pocit, že
v očích svého třetího bratra zahlédl odlesk své vlastní lhostejnosti.
Cheng
Qian apaticky zvedl stočený list k očím a pak jej bez nejmenšího zaváhání
roztáhl prsty do šířky.
Tang
Zhen konečně zareagoval. Jeho netečný výraz popraskal a oči mu zrudly sytě
rudou a hrozivou qi, typickou pro démonické kultivující: „Počkej! Co to děláš?“
Cheng
Qian lhostejně pronesl: „Kolik potíží už vzniklo pro nic za nic jen kvůli tvým
bludům?“
„Ne,
to nesmíš!“
Dlaně
tleskly o sebe a list mezi nimi se v jediném okamžiku rozpadl na prach.
Tang
Zhen na něj dlouho zíral v naprostém ohromení, načež se mu z úst
vydral nelidský výkřik. Už se ani nenamáhal skrývat démonickou sílu, sálající
z něj v prudkých vlnách. V šílené zuřivosti se na Cheng Qiana
vrhl, zahalen oblakem černé mlhy.
Sám
Yan Zhengming měl v tu chvíli sto chutí zařvat, že tohle přece byl list
Zlatého lotosu hory Da Xue, neocenitelný poklad lidského světa, po kterém
toužil každý! Ta věc měla nevyčíslitelnou cenu, a tenhle zpropadený
marnotratník, jeho vlastní mladší bratr, ji právě bez mrknutí oka zničil!
Tihle
budižkničemové, kteří se nikdy nemuseli starat o vlastní žaludky, byli až
příliš lehkovážní!
Jenže
místo Da Xue se kolem nich neustále hroutilo, před nimi stál démon nezměrné
síly a Cheng Qian se zdál být fyzicky i psychicky nevyrovnaný. Ačkoli Yan
Zhengming ze všeho nejvíc toužil donutit ho za trest nejméně celý měsíc klečet
na prkně,1 neměl na vybranou. Přitáhl
si třetího mladšího bratra k sobě a pozvedl meč, aby Tang Zhenovi čelil.
Z hlubin
mystického místa Da Xue se ozval hlasitý rachot, jak se obrovská vrstva ledu
začala lámat na mohutné kusy.
Tang
Zhenovi už nezbylo nic z jeho uhlazeného vzhledu. Oči měl tak rudé, že téměř
ronily krev, a kolem tváře se mu ovíjela černá duchovní energie. Bylo jasné, že
jej už dávno pohltila démonická qi. Jakmile si s ním Yan Zhengming vyměnil
první údery, ruka s mečem mu po těch otřesech téměř znecitlivěla.
Nedokázal skrýt překvapení. Bylo snad možné, že Han Yuan nedokázal získat titul
Beiming nikoli kvůli nemožnosti porazit předchozího nejvyššího pána Beiminga
Tong Rua, ale kvůli tomu, že jím byl Tang Zhen?
A
přitom tu ani nebylo přítomno jeho skutečné tělo, jen přízrak!
Najednou
se odnikud vynořilo několik dalších duchů pokrytých ledovými krystaly a
seřadili se za Tang Zhenem do dokonalé řady.
Yan
Zhengming nezaváhal – jednou rukou vytvořil pečeť a plně rozvinul duchovní sílu
svého dřevěného meče. Mečová qi ignorovala padající kusy ledu a neúprosně se
řítila přímo na Tang Zhena.
V tu
chvíli Mrazivé ostří vyjelo z pochvy a zavibrovalo, jako by jej rozezněla
veškerá ledová energie tohoto místa. Cheng Qian využil toho, že Yan Zhengming
zaměstnával Tang Zhena, a vrhnul se vpřed jako přízrak. Jeho meč se míhal stíny
a jediným tahem techniky Jemnosti, která se zdála všeprostupující, rozťal
několik duchů stojících za Tang Zhenem.
„Spratci.
Zkoušíte hranice mé trpělivosti,“ zavrčel Tang Zhen s potemnělou tváří.
Staletí budované plány byly rozdrceny mezi Cheng Qianovými dlaněmi a on téměř
zešílel. Následky dlouhého věznění jeho prvotní duše v Lampě nyní vybuchly
bez jakékoliv kontroly. „Opravdu si myslíte, že ten kus Kamene přání na hoře
Fuyao je dobře chráněný?“
Švihl
rukávem proti Yan Zhengmingovu meči. Démonická síla, přeťatá silou meče, se
zdála být ještě hrozivější. „A že mě vy dva dokážete zabít bez pomoci?“
Pak
se z ničeho nic rozesmál. „Zničili jste list, ale já si můžu počkat na
další. Budete mít dost času vy?“
Co
tím myslel? Yan Zhengmingovy myšlenky se rozběhly, ale nestihl si to promyslet
– v příští chvíli přízrak ovládaný Tang Zhenem bez varování vybuchl. Síla
toho výbuchu nebyla o nic menší než u kultivujícího, který by odpálil svou
prvotní duši.
Utekl
jim!
Otřásající
se mystické místo Da Xue se zcela zhroutilo. Z ledu vytryskly rozbouřené
vlny a rozpouštěly Tang Zhenovy duchy v černých vodách. Yan Zhengming měl
čas jen tak tak zachytit Cheng Qiana, vytvořit ochrannou bariéru prvotní duše a
pak už zmizeli pod vodou.
Tlak
černých vod démonského moře Beiming byl příliš silný. Yan Zhengmingův dech se
zadrhl a on měl na okamžik pocit, že byl pohřben zaživa. Kromě Cheng Qiana,
pevně sevřeného v jeho náručí, jako by byl veškerý vnější svět oddělen
neprostupnou hranicí. Necítil dokonce ani přítomnost svého dřevěného meče.
Běžná
voda by je vynášela vzhůru, ale moře Beiming je neústupně tlačilo ke dnu.
…
Současně
s tím, tisíce li odsud, si Li Yun všiml, že vyvolaný meč Yan Zhengmingovy
prvotní duše ztratil svůj lesk. Mečová síla několikrát zablikala a pak pohasla,
jako by ztratila spojení se svým majitelem.
Li
Yun se vyděsil a tvář mu zbledla. „Našemu nejstaršímu bratrovi se něco stalo!“
Loužička
se ještě nevzpamatovala z toho, že se pírko v její ruce proměnilo na
popel. „Co to říkáš, bratře? Neděs mě!“
Li
Yun, před chvílí tak sebejistý, nyní poněkud zmateně koktal: „Ten duchovní meč…
nechal mi ho, a já cítil… spojení zmizelo!“
Přerušil
ho pronikavý výbuch. Celý vyděšený pohlédl nahoru a spatřil Han Yuana a Jiang Penga,
kteří od sebe odskočili po tvrdém střetnutí. Nepřátelé okolo mezitím dokončili
pole. Vypadalo zvláštně povědomě a Li Yun si uvědomil, že je to vlastně další
Pole porážky démonů jako u hory Tai Yin.
Po
obloze se valily černé mraky. Žáci Panství Bílého tygra nikdy nic podobného
neviděli a teď zmateně couvali. Pak se na nebi objevil obrovský meč, mířící
přímo na Han Yuana. Neobtěžoval se mu vyhnout, jen na něj s nakloněnou
hlavou pohlédl a s úšklebkem vzlétl, aby se mu postavil.
„Tohle není správné!“ napadlo Li Yuna a nasucho polkl.
Copak Bian Xu neví, že Úřad toto pole už jednou proti Han Yuanovi použil?
Opravdu ten stařec zešílel? Proč opakuje starý trik?
Jiang
Peng, který najednou přišel o protivníka, také pohlédl vzhůru. Z nějakého
důvodu však svého soupeře nepronásledoval.
S prásknutím
dopadl Meč porážky démonů na démonického draka a odražená duchovní síla úderu smetla
špičku nejbližší hory. Okolo zuřil vítr a dunivě hřmělo, z dračích šupin
odletovaly drobné jiskry a táhly se za ním jako závoj.
Han
Yuan se usmál na vrcholu blaha: „Na světě není mnoho míst, kde by meč prvotní
duše ztratil spojení se svým majitelem. Váš nejstarší nejspíš zalezl do nějaké
myší nory. Li Yune, moc to prožíváš!“
Li
Yun zvedl obočí, když v jeho hlase zaslechl zvláštní podtón.
„Pohromy
trvají tisíc let,“ pokračoval Han Yuan. „A kdo na tomto světě je větší pohromou
než já? Myslím, že by ses neměl zbytečně strachovat.“
Li
Yun zvedl hlavu, ale světlo obrovského meče bylo tak oslepující, že nedokázal oči
plně otevřít. Chtěl se draka na obloze zeptat, zda se je tím bezstarostným
tónem snaží utěšit, nebo zda opravdu něco zahlédl v Říši tří životů.
Co
tam Han Yuan viděl, v den před vztyčením Mříže deseti?
Ale
neměl čas promluvit. Venku kolem Pole porážky démonů se zvedla obrovská kruhová
vlajka Síně Černé želvy a divoce se třepetala ve větru. K oku pole se
přiblížila skupina vedená Bian Xuem.
Jiang
Peng, zběsilé ztělesnění Lampy pohlcující duše, se najednou zdál být úplně
jiný. Tiše tam stál a světlo síly meče ozařovalo jeho hubenou tvář. Pak si
zamumlal: „Ach, tenhle nejvyšší mistr Síně Černé želvy. S takovým
odhodláním není divu, že došel tak daleko a dožil se takového věku. ‚Moc světa‘
přesto nezískal.“
Démonický
drak se zafuněním odrazil další útok meče z Pole porážky démonů. Mírně zúžil
oči a pohlédl na Bian Xua.
Starší
Bílého tygra nečekal, než stařec promluví, vyskočil a z vlastní iniciativy
vyrazil vpřed, aby dal Bian Xuovi najevo svůj názor: „Co to má znamenat? Ušlechtilá
Síň Černé želvy vede vzpouru? Jste horší než banda otrhaných démonů!“
Drak
na obloze si při tom nespravedlivém srovnání odfrkl.
„Přísaha
krve byla stanovena mezi Panstvím Bílého tygra a sektou Fuyao. Já s tím
nesouhlasil,“ ohradil se Bian Xu ledově. „Tvář vašeho Panství se mění jako
stránky knihy. Jakmile mistr Shang zjistil, že se jeho život chýlí ke konci,
okamžitě pro vás našel velkého ochránce. Opravdu nešetřil úsilím… proč tu ale
nevidím vašeho patrona vůdce sekty Yana?“
Starší
Bílého tygra si dupl. „Ty jsi prakticky na hranici odchylky qi!“
Bian
Xu vypadal klidně. „Můj jediný syn je mrtvý, moje kultivace stagnuje a už nemám
šanci dosáhnout dalšího pokroku. Můj život se bude počítat nanejvýš na deset
nebo dvacet let. To je veškerý odkaz, který zbyl po Čtyřech svatých. Vůbec nic.
Čeho se mám bát?“
Han
Yuan se změnil zpět do lidské podoby a se založenýma rukama sletěl o něco níž.
„A z toho obviňuješ mě?“
Starší
Panství Bílého tygra se po něm znepokojeně podíval. „Vražda by měla být splacena
životem, ale bratře Bai, hříchy tohoto draka nevykoupí ani tisíc ran mečem.
Potřebujeme, aby uklidnil chaos v Nanjiangu. Vaše Síň byla vždy velkorysá
při práci pro dobro lidí…“
„Dobro
lidí?“ Bian Xu se lehce zasmál. „Když byl zavražděn můj syn, proč jste nepřišli
hájit naši Síň? Proč jste nepomysleli na naše dobro?“
Starší
zmlkl.
Bian
Xu mu nedal další šanci promluvit a vykřikl ke svým žákům: „Postarám se o
démonického draka, vy zabijte ostatní!“
S těmi
slovy, aniž by na cokoliv čekal, vrhl se do Pole porážky démonů a zaútočil na
Han Yuana. Ten se samozřejmě nehodlal držet zpátky, ale právě když se chystal
k odplatě, pečetní znak na jeho předloktí náhle zablikal a černé mraky na
obloze se začaly varovně kroutit. Pole porážky démonů ožilo.
V duchu
zaklel a otočil se ve vzduchu. Lidé z Panství Bílého tygra okamžitě
vyrazili do útoku. Han Yuanovi neunikl výraz, který se mihl Jiang Pengovou
tváří. Jako by se v něm v tu chvíli něco změnilo. Dušetepec ze sebe
vyrazil podivný výkřik a s neústupným výrazem zablokoval Han Yuanovi cestu,
následován ostatními duchy.
Spravedliví
proti spravedlivým, démoničtí proti démonickým. Boj byl tak chaotický, že
nebylo možné zcela rozeznat, kdo je kdo.
Ozvalo
se jemné cvaknutí, jako by kolem okraje pole něco zablesklo, ale všichni byli
natolik zabraní do boje, že jim ten zvuk splynul s kakofonií kolem.
Všem,
kromě Loužičky.
I
když netušila, oč se jedná, její peří se okamžitě načepýřilo strachem.
Široce
otevřela oči a právě v tu chvíli spatřila Han Yuana, který už nedokázal držet
na uzdě svůj příšerný temperament a zaútočil na starého Bian Xua, i když tím
riskoval odvetu Nebes. Stařec byl drakem odhozen asi deset zhangů daleko, kde
okamžitě vyplivl krev. Ale stalo se něco zvláštního – pečeť krve na
Han Yuanově předloktí nezareagovala.
Han
Yuan nevydal ani hlásku, jen pevně sevřel meč.
V příští
chvíli Bian Xu náhle rozepjal ruce do výšky a ve stejnou chvíli mu začaly
vypadávat prošedivělé vlasy, až připomínal podivnou odumírající květinu. Zvedl
hlavu k obloze a chraplavým hlasem, jako kdyby mu mluvení drásalo hrdlo,
zakřičel: „Nebeský císaři!“
Po
těch slovech Li Yunovi hrůzou vstaly vlasy na hlavě: „On provádí Oběť!“
Oběť
byla jedním z nejzlověstnějších prokletí, umožňujících zabít svého
protivníka bez jediného doteku. Předávala se tajně z generace na generaci
a nebylo překvapením, že ji jeden ze Čtyř svatých znal.
Děsivá
podstata této techniky však spočívala v tom, že jakmile byla dokončena, zničila
toho, kdo ji prováděl. Tělo včetně tří duší nebeských a sedmi duší tělesných,2 všechny rodinné vazby i
karmické dědictví, to vše se roztříštilo na prach.
„On
používá Oběť za svého bezcenného zparchantělého syna?“ zavrčel starší Bílého
tygra nevěřícně. „Hodlá zajít až tak daleko?“
Dlouhý
život kultivujících oslaboval vztah s dětmi, a pokud by Bian Xu chtěl,
mohl se znovu narodit. Byl slavným mistrem Síně Černé želvy a našlo by se
nespočet lidí, ochotných jej učit od začátku.
Dělal
to však kvůli své minulosti a zašlé slávě, protože dnešní Síň Černé želvy byla
v úpadku.
V době,
kdy se jeho osud začal chýlit ke konci, už ho dávno nikdo neuctíval. Nedokázal
ani zajistit spravedlnost pro svého zavražděného syna.
Pevně
vězel v minulosti, rozdrcený pod tíhou vlastního selhání.
Opravdu
tolik nenáviděl Han Yuana, nepřítele, který mu zabil syna?
Nebo
byl Han Yuan jen výmluvou?
To
už se nedalo zjistit.
Han
Yuan se okamžitě vrhl na Bian Xua a pokusil se ho přerušit dřív, než stihne
Oběť dokončit, ale v tu chvíli na něj z nebe skočil černý stín Jiang
Penga, aby mu zablokoval cestu. Během chvíle si čtyřikrát vyměnili údery.
Han
Yuanova tvář se najednou zkroutila. „Ty nejsi Jiang Peng! Kdo jsi?“
Na
tváři druhého se objevil úšklebek. „Neuhodneš, ani kdybych tě zabil…“
Bian
Xu si jich nevšímal a zaujal uctivý postoj. „Císařovno Země!“
„Na
co zíráte!“ zařval Li Yun. „Zastavte ho!“
You
Liangovy duchovní meče se shlukly a vystřelily proti Bian Xuovi. Loužička
sevřela nyní zcela zšedlé vrabčí pírko, zazubila se a ukázala svou podobu
rudého jeřába. Zahalená do pravého ohně se vrhla proti skupině duchů, aby Han
Yuanovi pomohla.
Jiang
Peng, který nebyl Jiang Pengem, se zasmál způsobem, že už vlasy na hlavě stály
i Han Yuanovi. Popadl okolo prolétající Loužičku za dlouhý ptačí krk a mrštil
s ní kamsi za sebe. V tu chvíli to zadunělo a jeden z duchů
vybuchl. Šestice žáků Panství Bílého tygra kolem něj neměla čas ani uhnout a jejich
těla se rozletěla na kousky.
Jiang
Peng s úsměvem pozvedl hlavu, podíval se na Han Yuana a rty bezhlasně
zformoval jediné slovo: „Prásk.“
Han
Yuan se okamžitě změnil v draka a jeho démonická síla, dříve vzbuzující
hrůzu, kolem všech vytvořila ochrannou bariéru.
Duchové
jeden po druhém vybuchovali ve vzduchu za zvuku podobného dunění hromu. Energie
uvolněná výbuchy byla ostřejší než čepele Pole porážky démonů. Stačila chvilka
a Han Yuan už nedokázal udržet svou dračí podobu, znovu se změnil v člověka a
zřítil se z nebe jako sestřelený pták.
Jeho
dračí roucho bylo promočené krví. Teď skutečně vypadal jako „otrhanec“, přesně
jak to předtím řekl starší Bílého tygra,
S temným
výrazem odmítl Loužiččinu ruku a sám se ztěžka postavil, opíraje se o meč.
Tisíce
li hor Shuzhong vibrovaly v nekonečných otřesech. Bian Xuova postava se
vznesla do vzduchu, zatímco s šílenstvím v očích křičel: „Mé tělo…“
Starcova
kůže praskla jako rozervaný vak, odhalující zohavenou bílou kostru
s úponky krvavého svalstva, jako by jen někdo zaživa stáhl z kůže.
A
přesto, bez ohledu na vše, mluvil dál: „Prvotní duše…“
Tělo
bez kůže vybuchlo. Koule světla jeho zlatého jádra se vznesla a v ní se
usadila Bian Xuova prvotní duše, obalená hustou energií krve.
Stařec
už nedokázal mluvit, ale z jeho vznášející se prvotní duše to zadunělo se
silou obrovského zvonu: „A moje duše!“
Tím
byla Oběť dokončena. Přelud Lampy pohlcující duše náhle zmizel a skupina duchů
se rozlétla na všechny strany jako vyplašené vlaštovky. Bian Xuova vnitřní
podstata, visící ve vzduchu, se prudce zmenšila, stáhla a vzápětí explodovala.
Když
zemřel Gu Yanxue, Východní moře zuřilo celý den a noc. Bian Xu byl za svého
života mezi Čtyřmi svatými nejslabší, ale dopad jeho smrti otřásl světem víc
než kterákoliv smrt předtím.
Neviditelný
útok se rozlétl do všech stran a hory Shuzhong vybuchly. Začaly se hroutit jako
domeček z karet a nic živého, ani pták, zvíře, brouk nebo ryba, nemělo
šanci uniknout. Celé vesnice byly vymazány z povrchu zemského a vše kolem
se ponořilo do bezbřehé temnoty, z níž se zvedaly čerstvě zabité
rozhněvané duše. Přelud Lampy se znovu objevil, přivolán novou hostinou.
Slunce
už nebylo vidět, jen zlem přetékající Lampa nasávala duchy ze všech stran.
Han
Yuanovy zorničky se prudce stáhly.
Nikdy
nepopíral vlastní zločiny. Před Věží Šarlatového ptáka pobil bezpočet
kultivujících a dobře chápal, že pokud teď přijde o život, bude to jen následek
jeho činů.
Přesto,
on zabíjel kultivující, ty, kteří zasévali příčiny a sklízeli důsledky. Proč
museli takovým osudem trpět nevinní obyčejní lidé?
Tváře
duší nasávaných do Lampy se mu míhaly před očima jedna po druhé. Zorničky v jeho
očích byly menší než špendlíková hlavička.
Příčina,
kterou kdysi zasel Tong Ru, se nyní vrátila s nelítostnými důsledky.
Jiang
Peng rozpřáhl ruce a usmál se, jako by se mu v podobě těch krutých jatek
splnilo největší přání.
S otevřenou
náručí se nechal zasáhnout Bian Xuovou zakázanou technikou Oběti. Jeho tělo se
pomalu rozpadlo na kusy, odhalujíc spolu s Lampou přízračnou postavu.
Loužička
si zakryla ústa, protože poznala, o koho jde.
Krátce
nato se ničivá vlna zakázané techniky přihnala až k nim,
Han
Yuan zoufale odstrčil Loužičku co nejdál za sebe, znovu se proměnil
v draka a zařval.
Jeho
tělo se natáhlo jako horský hřeben, jako pevná zeď, stočená do obrovského
kruhu, když se s hlavou přitisknutou až k ocasu pokusil vlastním masem
zastavit ničivý nápor.
Uvnitř
Lampy pohlcující duše se Tang Zhenovy oči setkaly s jeho, když se
dušetepec tiše zasmál a zavrtěl hlavou.
Pak
natáhl ruku a sevřel prsty do pařátu.
Ze
vzduchu se snesla podobná drápovitá ruka tvořená přízraky a zabořila se do těla
démonického draka.
Žádné komentáře:
Okomentovat