Braennino: Liu Yao (nové) Kapitola 103: Mučedník lásky a květinový duch

Neměli ponětí, jak hluboká je propast pod nimi. Ochranná bariéra Yan Zhengmingovy síly meče byla jako hrad z písku – kolikrát byla zničena, tolikrát ji znovu vystavěl.

Bylo tohle skutečně mystické místo Da Xue?

Kam to padali? A pokud budou takhle pokračovat, neskončí nakonec na dně samotného moře Beiming?

Yan Zhengming znovu zahlédl jasné světlo Zlatého lotosu, což znamenalo, že se nejspíš nachází v samotném srdci Da Xue. Teprve nyní mu došlo, že ona pronikavá zlatá záře, která se předtím šířila v chodbě nahoře, byla jen klamem, neboť samotný Zlatý lotos byl odtamtud vzdálen neuvěřitelně daleko.

Vzbudilo to v něm pocit, že celá ta temnota moře Beiming i ledové jeskyně vznikly jen proto, že se veškeré světlo soustředilo právě sem.

Jeho obranná bariéra se opět rozpadla a on už nedokázal sebrat sílu, aby vytvořil další. Z posledních sil odolával astrálnímu větru, zatímco v náručí pevně objímal Cheng Qiana.

Vzpomněl si, co mu Cheng Qian řekl v Bezútěšném údolí: V místě mezi životem a smrtí budou jejich mistr a starší mistr navždy spolu, obklopeni jen několika zatoulanými duchy, kteří se krátce mihnou kolem.

Yan Zhengming o tom těžko popsatelném poutu mezi těmi dvěma nikdy Cheng Qianovi neřekl, ale potají ho těšilo, že na to přišel.

Pokud se někdo mohl znovu setkat s duší svého milovaného, co znamenala smrt tisíci řezy? Co znamenalo rozbité tělo a rozdrcené kosti?

Jemně se špičkou nosu otřel o Cheng Qianův krk a pomyslel si: „V tomhle životě jsi mi způsobil tolik starostí, že v tom příštím mi budeš muset sloužit.“

Právě když se duševně připravoval na společnou smrt coby mučedníků lásky, najednou – jako by z nebes sestoupilo božské vojsko – se vedle něj objevila zvláštní duchovní síla a obalila je vrstvou ochranné bariéry.

Moment.

Proč je v tomhle pekle ještě někdo další?

Navzdory záchraně života byl vůdce sekty Yan mírně rozladěn, neboť se až příliš hluboko ponořil do svých fantazií o společné smrti.

Naštěstí tento kousek jeho povahy nesahal tak daleko, aby dobrovolně obětoval svůj život, takže toho vzácného okamžiku úlevy využil ke koncentraci duchovních sil. Zároveň tuto nečekanou „pomocnou ruku“ obezřetně prozkoumal.

Ochrannou duchovní bariéru tvořily dvě vrstvy. Vnitřní, která jim byla nejblíže, hřála jako teplá přikrývka u kamen a okamžitě prostoupila jeho tělem až do morku kostí. Vnější vrstva byla naopak velmi chladná a stejně nelítostná jako samotné místo.

Kdo mohl mít tak obrovskou moc?

Náhle k němu dolehl hlas: „Soustřeď se. Jsi trochu netrpělivý. Záměr tvého meče je příliš útočný, což láká astrální vítr. Trochu ho zkroť.“

Yan Zhengming nepatrně pootočil hlavu. „Kdo…?“

Nedostalo se mu odpovědi, ale odněkud z dálky k němu dolehla postupně se přibližující melodie.

Nápěv byl protáhlý a lehký. Hudba zněla, jako když po jarním sněhu nečekaně přijde teplé počasí a začne pomalu rozpouštět kusy ledu v zanedbaném lotosovém jezírku, aby odhalil nepatrné náznaky života na kalném dně. Náhle čilé rybky začnou odhrnovat uschlé větve a shnilé listí minulého roku a pod hladinou se mihotají jejich lesklé šupiny. Jako když se stovky lotosových lístků podobají jemně nadzvednuté sukni krásky, která se ladně protahuje, zatímco voda unáší čerstvě omytý lotosový květ.

Nedokázal určit, jaký nástroj tu hudbu vyluzuje, ale jeho srdce, rozbouřené kvůli Cheng Qianovi, se konečně začalo uklidňovat. Duchovní síla v jeho těle začala rovnoměrně proudit skrze meridiány. Zhluboka se nadechl a uvědomil si svou chybu – byl natolik soustředěný na Cheng Qiana a rozrušený astrálním větrem, že málem přišel o úroveň svých schopností.

Postupně shromáždil rozptýlenou sílu meče, a astrální vítr skutečně zeslábl. Konečně se plně uklidnil.

Sklonil hlavu, aby upravil Cheng Qianovu polohu. „Děkuji,“ pronesl tiše. „Můj mladší bratr na tom nebyl dobře. Asi jsem se na okamžik nechal strhnout emocemi.“

Poslední tón doznívající melodie se vytratil do ticha.

„Je to jen drobná kletba,“ odpověděl mu hlas. „Dá se zlomit. Není třeba si dělat zbytečné starosti.“

Yan Zhengming jemně nadzvedl Cheng Qianův obličej a chvíli si ho starostlivě prohlížel. Zjistil, že černé qi i zvláštní uchu podobná značka mezi jeho obočím už zmizela. Kromě nezvyklé teploty jeho těla se nezdálo, že by na něm bylo cokoliv neobvyklého.

„Podivné,“ pomyslel si. „Vypadá to, že to přece jen nebylo Malování duší.“

Stejně se ale zeptal: „Směl bych se zeptat, ctihodný pane, zda byste se mohl podívat a říct mi, jaká kletba na něm leží?“ zeptal se opatrně.

„Kletba jara a podzimu,“ odpověděl hlas klidně. „Vy kultivující jí říkáte Malování duší, což zní opravdu vznešeně. Ve skutečnosti je to jen drobná nepříjemnost, nic, čím byste se museli příliš zabývat.“

Yan Zhengming pozvedl obočí. Co myslel hlas tím „vy kultivující“?

„Dovolte mi zeptat se, ctihodný pane, s kým mám vlastně tu čest?“

„Nejsem žádný ctihodný pán,“ odpověděl hlas nenuceně. V té nenucenosti však zaznívala jakási topornost, jako by nebyl zvyklý se takto vyjadřovat. „Jsem jen květinový duch, zrozený spolu se Zlatým lotosem.“

Jakmile ta slova dozněla, mihla se před Yan Zhengmingovýma očima šedivá postava. Byla neurčitého tvaru, věku i pohlaví, a spíš než člověka připomínala neurčitý stín, v zlatém světle nehostinného prostředí hory Da Xue sotva postřehnutelný. Stačila chvilka nepozornosti a přehlédl by ho.

Mírně přimhouřil oči, nejistý, jaké s nimi, s vetřelci, má tento duch plány.

Jako by vycítil jeho myšlenky, duch přešel rovnou k věci. „Neměj obavy. Důvod, proč jsem vás oba ochránil je ten, že mi to přikázal Zlatý lotos.“

Tím Yan Zhengminga zaskočil. Ačkoliv měl vysoké mínění stran vlastní dokonalosti, nebyl natolik domýšlivý, aby věřil, že květiny rozkvétají jen proto, že projde okolo. Okamžitě zostražitěl. „Tak moment. Ta pitomá kytka si z nás snad nechce udělat hnojivo, že ne?“

„Lotosový květ dnes rozkvetl jen kvůli tobě,“ pokračoval duch, jako by mu četl myšlenky. „Máš proto pochopitelně právo si odnést jeho list. Následuj mě.“

Lotos chtěl, aby si vzal jeho list? Viděl, že ho astrální vítr skoro rozdrtil na kaši, a proto speciálně pro něj poslal ducha, aby jej ochránil?

Tohle musel být sen.

Říkávalo se: „Zahánět zákazníka dobrý obchod nepřinese.“ Že by mu do klína spadlo takové absurdní štěstí? Jemu, který už si zvykl na nekonečný proud smůly? Tomu odmítal uvěřit.

Zamračil se a nejistě se zeptal: „To je… nesmírná pocta pro kohokoliv, natož pro mě, ale trhlinu v Da Xue přece otevřel démonický dušetepec. Jejich vůdce musel mít úroveň rozhodně vyšší než je moje, jak bych mohl být Zlatého lotosu hoden právě já?“

„Ten dušetepec sice dosáhl vyšší úrovně, ale neměl na list nárok. Nebyl velmistrem všech démonů.“

„Promiňte, ale to já také nejsem.“

„Velký Zlatý lotos dokáže smýt všechny hříchy lidského světa. Sám o sobě představuje zákon. K dosažení jeho souhlasu nezáleží na úrovni schopností. Ten, koho pozná, není posuzován podle dobra či zla, spravedlivosti nebo démonických činů. Musí to být člověk, schopný ovlivnit pravidla jedné strany a řídit ji. Tomu se říká ‚mít vliv‘, a právě ten souvisí s mocí. Vidím, že jsi spravedlivý kultivující. Možná nevynikáš v žádné zvláštní oblasti, ale všichni ostatní velcí mocní tvé generace jsou mrtví, proto tento vliv připadl tobě. To není nic překvapivého. Nemusíš se obávat.“

Znělo to, jako by byl nejlepším kandidátem mezi nejhoršími. Ale když se nad tím zamyslel… docela to dávalo smysl.

Po smrti Tong Rua přišla generace Čtyř svatých. Nyní, s odchodem Shang Wan’niana a úpadkem Bian Xua, byla jejich éra definitivně minulostí. Během bitvy před Mříží deseti byl poražen jak Úřad pro nebeské záležitosti, tak Devět mudrců Chodců nočních můr a všechny hlavní sekty utrpěly velké ztráty. Byla to skutečně doba, v níž v horách nezbyl žádný tygr, takže se králem mohl stát i opičák.

Ať už to bylo jakkoliv, fakt, že se tak snadno vyhnul trestu smrti pro Han Yuana, měl co dělat s rychlým vzestupem sekty Fuyao.

„Toto takzvané mystické místo Da Xue je ve skutečnosti jen ochranná bariéra, vytvořená v moři Beiming samotným Zlatým lotosem. Jakmile list vyroste, místo se okamžitě rozpustí a znovu čeká na svůj vznik s novým Lotosem. Měl by sis pospíšit. Vezmi Zlatý lotos a odveď svého mladšího bratra pryč. Je Malováním duší zasažen jen lehce, a s pomocí listu kletbu zlomíš tak lehce, jako když sfoukneš prach.“

Yan Zhengming měl pocit, že to celé zní až příliš neuvěřitelně, takže se musel zeptat: „Odpusť mi mou neznalost, ale zajímá mě ještě jedna věc. Co to znamená ‚smýt všechny hříchy světa‘? Dejme tomu, že někdo vraždil nevinné, je zatížen těžkým hříchem a jeho činy nejdou vzít zpět. Znamená to, že pokud dostane Lotos, jeho oběti opět ožijí?“

Ducha jeho otázka překvapila, ale po chvíli se pousmál. „Většina lidí, kteří sem zatím přišli, byli démoničtí kultivující. Neměl bych se divit, že myšlení vás ze spravedlivé cesty je tak odlišné. Mrtví samozřejmě nemohou být vzkříšeni. Hříchy, o kterých jsem mluvil, nejsou takové, jak si myslíš. Protože jsi vstoupil na úroveň Božské sféry, předpokládám, že už jsi vycítil to, co je záhadně spojeno se všemi kultivujícími…“

„Cesta Nebes,“ odpověděl Yan Zhengming.

„Cesta Nebes s sebou nese čistotu i kal, pohyb i strnulost, je krátkostí i délkou, tloušťkou i tenkostí… Co je příliš pevné, to se zlomí, co je příliš silné, padne. Cesta Nebes umožňuje démonickým kultivujícím rychle postupovat ve své moci, ale zároveň je činí krvelačnými. Ale aby démonická cesta vedla k nanebevstoupení, nesmí být poskvrněna krví. Takto vyžaduje Cesta Nebes rovnováhu. Kultivující… ten hřích, o němž je řeč, je způsob, jakým je udržována rovnováha. Nutí kultivující přemýšlet o důsledcích svých činů a omezovat jejich jednání strachem, aby nakonec neskončili rozdrcení pod silou nebeského soužení.“

Během jeho slov se Yan Zhengmingovy nohy konečně dotkly pevné země. Zdálo se, že se nacházejí na okraji samotného mystického místa, protože ten strašlivý astrální vítr konečně zmizel.

Jakmile v jeho těle začala znovu cirkulovat duchovní síla, všechny rány, ať velké nebo malé, se konečně začaly hojit. Pevně svíral Cheng Qiana a zůstal stát na místě. „To, co teď říkáš, znamená, že ta rádoby všemocná síla Zlatého lotosu je jen způsob, jak se vyhnout nebeskému trestu?“

„Vyrůst z bahna, zbavit se špíny a stát se neposkvrněným – pokud máš na mysli tohle, pak se nemýlíš.“

Yan Zhengming pocítil zvláštní rozpor a ona lákavá přitažlivost Zlatého lotosu poněkud bledla.

Duch stál asi deset kroků od něj. „Cesta Nebes není laskavá, vnímá vše živé stejně. Jaký je rozdíl mezi spravedlivým a zlým, pokud na to hledíš z pohledu velkého Tao? A přesto, vy smrtelníci to nedokážete prohlédnout.“

Yan Zhengming by se na ta slova nejraději ušklíbl. Pokud to byla pravda, jaký smysl měl Han Yuanův trest pěti set let bičování? Prostě by mu přilepili na čelo Zlatý lotos a hned by byl čistý a nevinný jako beránek.

V tom okamžiku uslyšel zvuk čehosi, prorážejícího půdu. Vzduchem se rozšířila těžko popsatelná exotická vůně. Duch lehce pozvedl hlavu. „Rozkvétá Zlatý lotos a spolu s ním roste jeho list.“

Yan Zhengming sebou trhl a pohlédl směrem, kterým se díval duch. Spatřil Zlatý lotos, vznášející se nad zemí, ne větší než dvě pěsti. Takhle blízko květu nebylo ono zvláštní zlaté světlo nijak oslnivé, ale vyzařovalo neuvěřitelný pocit posvátnosti. Jeho kořeny sahaly hluboko do temných vod pod ledem, díky čemuž ona záře ostře kontrastovala s okolní temnotou.

Tak takhle to bylo! Tohle místo dokázalo pohltit veškeré světlo včetně přirozené záře nočních perel, protože zdejší led byl vytvořen z nesmírných temnot moře Beiming.

Lotos rostl osamoceně z mělké vrstvy mořské vody a nad ním se vznášel závoj mlhy. Jakmile ucítil přítomnost cizince, pomalu se otočil, odhalujíc pod sebou list velikosti dlaně.

Yan Zhengming při pohledu na něj znovu pocítil zvláštní úctu.

Duch si tiše povzdechl. „Toto je srdce Da Xue. Když se rozvinul pro tebe, kultivující, pak ti patří.“

Yan Zhengming se však nepohnul.

Duch pohlédl na Cheng Qiana. „List je jako noční květina. Jakmile je zcela rozvitý, má čas jen po dobu vyhoření jedné vonné tyčinky. Pak zvadne a celé toto místo se zhroutí. Je to poklad, kvůli němuž se lidé vrhají vstříc smrti. Nad čím ještě váháš?“

V hlase mu zazníval neutišitelný neklid i naléhavá prosba zároveň. Yan Zhengminga to téměř přimělo mu vzdorovat. „Císař přece nespěchá, ale eunuch ano. Z jakého důvodu na mě tak tlačí?“

Duchovi neuniklo jeho váhání a okamžitě zvolil jinou strategii. „Ty možná máš dost času, ale má ho i tvůj mladší bratr s kletbou Malování duší?“

Ta slova se mu zaryla hluboko do mysli. Jak se pomalu přibližoval k Lotosu, Cheng Qianova tvář zbledla, a když u něj konečně stanul, skráně jeho třetího mladšího bratra byly promáčeny studeným potem. Prsty se mu samovolně svíraly v pěst a celé tělo se mu otřásalo, jako by trpěl nesnesitelnou bolestí.

„Chceš snad přihlížet, jak se ti v náručí raději zabije, jen aby nezranil tebe?“

Yan Zhengming už nedokázal vzdorovat. Klesl na kolena u Zlatého lotosu, opřel si Cheng Qiana o hruď a jednou rukou se natáhl po listu, pro nějž by démoničtí kultivující neváhali vraždit.

A právě v tu chvíli se Cheng Qian probudil.