Ohromený velmistr Qi stáhl ruce zpět, odvrátil hlavu a odmítal se na Shen Zechuana podívat. Byl tady uvězněn po dvacet let a nenáviděl všechny, kteří žili za zdmi chrámu, a teď najednou měl jít proti všem svým pocitům a přijmout syna svého nepřítele.
„Pak…“ Jeho hlas byl náhle plný smutku. „Po čí smrti mám pak toužit?“
Sníh tiše padal, vrána na nádvoří vzlétla z větve a potrhané závěsy se třepotaly ve větru. Velmistr Qi se nešikovně zvedl na nohy a zvedl ruce vysoko nad hlavu, takže vyvolával dojem obrazu naprosté zkázy.
„Kostky jsou vrženy! Ten, kdo zvítězí budiž spasen, ten, kdo selže, budiž proklet! Jeho Výsost byla pošpiněna, a ty i já jsme teď proradní zrádci odsouzení k prokletí! Koho mám chtít zabít? Měl bych obrátit svůj meč proti nevědomým a pošetilým nebesům! Před dvaceti lety tyto podlahy okusily krev Jeho Výsosti. Jaký zločin jsme spáchali, že se císař ve své bezohlednosti rozhodl, že musíme zemřít i my ostatní?“
Po propadlých tvářích velmistra Qi se kutálely slzy. Klečel u vchodu do síně a jeho tělo se chvělo, zatímco hlavou znovu a znovu narážel do podlahy.
„Zabijte i mě!“
Sněhová noc byl krutá a chladná, a v opuštěném starém chrámu nikdo neodpovídal na jeho zoufalé volání. Klečící velmistr Qi, pokleslý na kolenou, připomínal zchátralou a otlučenou sochu Buddhy pohřbenou pod bílou bavlněnou pokrývkou.
***
O hodinu později Ji Gang podpíral za paži o dost klidnějšího velmistra, zatímco všichni tři seděli v kruhu před oltářem.
„Většina věcí, o kterých dnes večer mluvíme, se stala kvůli mně. Dovolte mi, abych vám vše vysvětlil.“ Ji Gang si vyhrnul rukávy. „Velmistře, Chuan-er se narodil v klanu Shen. Je osmým neurozeným synem Shen Weie. Před osmi lety byla situace mezi zákonnými a vedlejšími potomky v rezidenci prince z Jianxigu vznětlivá jako oheň a olej. Shen Zhouji, dědic z Jianxingu, si získal přízeň svého otce a poslal své neurozené bratry pryč z panství. Chuan-erovi bylo teprve sedm let; nebyl způsobilý vstoupit do armády v Duanzhou, takže žil na poddanském dvoře, kde ho vychovávala služebná jeho zesnulé matky. Avšak ona kvůli své chamtivé a marnotratné povaze odkládala část dětských přídělů pro sebe. Má žena Pingting znala chlapcovu matku ještě když žila. Jakmile se o celé situaci dozvěděla, požádala mě, abych vzal Chuan-era k nám domů a my se tak mohli o něj postarat.“
Velmistr Qi se ušklíbl a řekl: „Sám Shen Wei byl z neurozené větve a v dětství si zažil dost nespravedlnosti. Jak pokrytecké, upřednostňovat své legitimní děti, když to byla jeho vlastní chlípnost, která ho vedla ke zplození tolika levobočků. Jaká hanba!
“Opakovaně jsem posílali dopisy do Shen Weiovy rezidence, ale princ nám ani jednou neodpověděl. Mezi Osmi velkými klany Qudu je takové zanedbávání synů, byť prostého původu, dost neslýchané.“ Ji Gang se zamračil. „Takto se stalo, že Chuan-er byl vychován u nás. Mu-erovi bylo tehdy patnáct let a byl nadšený, že má malého bratra. Naše čtyřčlenná rodina se usadila v Duanzhou a stálo nás hodně úsilí, než jsme se dostali do vojenského registru.“
Velmistr Qi chvíli mlčel. „Odešel jsi z hlavního města se značkou zločince,“ řekl. „Je přirozené, že pro tebe bylo těžké zaregistrovat svou domácnost. V té době Jeho Výsost silně prosazovala systém Žlutého registru,1 který zaznamenával všechny domácnosti, aby tak potlačila vzbouřence a zabránila občanským nepokojům.“
„Chápal jsem jeho důvody,“ odvětil Ji Gang. „Ale velmistře, co se stalo v Qudu poté, co jsem odešel? Jak skončil Jeho Výsost korunní princ?“
Velmistr Qi strhnul roztrhaný závěs a omotal si ho kolem ramen. „Poté, co jsi odešel,“ začal ponuře, „Ji Wufan upadl v nemilost u císaře. Ve stejné době se Pan Rugui stal císařovniným oblíbencem a povýšil na post ředitele pro písemnosti v úřadu pro slavnostní události. Brokátová garda upadala a jejích dvanáct úřadů se stalo pouze formálními. Po smrti Ji Wufana převzal jeho úlohu Ji Lei. Od té doby eunuchové z Východního úřadu2 drželi Brokátovou gardu na krátkém řetězu a ta nakonec přestala spolupracovat i s Východním palácem.“
„Později, když císař onemocněl a byl upoután na lůžko, svěřil všední záležitosti Velkému sekretariátu a Východnímu paláci. Jenže rod Hua využil vlivu císařovny na císaře a přinutil ho tak dosadit do dvora řadu neschopných úředníků, což vedlo v Šesti ministerstvech ke korupci. V tu chvíli již nebylo možné přehlížet hrozbu, kterou představovali příbuzní císařovny. Jeho Výsost korunní princ podal mnoho odvolání Jeho Veličenstvu, avšak nepočítal s tím, že Pan Rugui využije svého postavení a spojí své síly s císařovnou, aby převzal kontrolu nad dvorem. Z tohoto důvodu se žádné z písemných odvolání nedostalo do rukou císaře. Kromě toho poté, co Jeho Veličenstvo onemocnělo, císařovna odmítala všechny návštěvníky z Velkého sekretariátu a z Východního paláce, kteří chtěli císaře navštívit.“
„Ti vykastrovaní psi jsou pro říši pohromou,“ povzdechl si Ji Gang. „Kdybych věděl, že Pan Rugui má takové ambice, nikdy bych otce nenutil, aby ho ušetřil!“
„Zabij Pan Ruguiho a na jeho místo nastoupí Pan Ruxi nebo Pan Ruyi! Vnitřní palác se vměšuje do státních záležitostí, zatímco jejich příbuzní hromadí moc. Ty to nechápeš, Ji Gangu. Tohle jsou hluboce zakořeněné neduhy Osmi velkých rodů Qudu. Dokud nebudou všechny vyhlazeny, dějiny se budou opakovat! Jak může císařovna, tak obratně manipulovat s dvorskými záležitostmi, když žije tak dlouho ve vnitřním paláci? Díky dlouho hromaděné moci a vlivu klanu Hua! A i kdyby císařovna nepocházela z rodu Hua, ale z některého jiného z osmi klanů, upevnila by svou moc tak jako tak.“
„Ale,“ Shen Zechuan se neubránil otázce, „vždyť Jeho Výsost korunní princ je přece urozeným synem samotné císařovny, nebo ne?“
„Ne,“ Velmistr Qi sklonil hlavu. „Biologickou matkou Jeho Výsosti byla císařská konkubína. Císařovna nemá žádné vlastní děti. Jeho Výsost byla v mladém věku odvedena do vnitřního paláce a vychována císařovnou. Ani tygr nesní vlastní mládě, ale v císařském rodě takové ohledy nejsou.“
Síň upadla do ticha.
Ji Gang se nadechl studeného vzduchu a chraplavě pronesl: „Můj otec ztratil císařovu přízeň kvůli mému pití. Kvůli mně se věci pokazily. Kdyby tomu tak nebylo, Jeho Výsost by se nikdy nedostala do takové situace.“
„Nečekal jsem, že se Ji Lei obrátí proti nám, už jen kvůli tobě a Ji Wufanovi.“ Velmistr si roztrhaný závěs přitáhl blíže k tělu. Jen ta vzpomínka mu vyvolala hořkost v ústech. „Kdo mohl vědět, že on…“
„Velmistře, je tu něco, o čem nevíte.“ Ji Gang pohlédl na Shen Zechuana. „A Chuan-er také ne. Můj otec, Ji Wufan, byl vrchním velitelem Brokátové gardy a byl přísežně spřízněn s bývalým císařem. Byli si velmi blízcí. Otcova první žena zemřela brzy a on neměl v úmyslu se znovu oženit, proto adoptoval tři syny. Kromě mě a Ji Leia tu byl ještě náš nejstarší bratr. Ten ale nedokázal snášet ohavné a kruté zacházení s lidmi v císařské věznici, a tak v mládí opustil hlavní město a šel sloužit jako voják do věže Tianfei. Já i Ji Lei jsme zůstali u Brokátové stráže a sloužili po boku našeho otce, který nás naučil bojovému stylu Ji a stylu Ji s meči. Později se stalo několik věcí a otec měl pocit, že Ji Lei chová nekalé úmysly a podlézá mocným. Z tohoto důvodu mi předal kultivační techniky klanu Ji. Tím se mezi námi bratry otevřela propast. Po otcově smrti Ji Lei provedl čistku mezi svými podřízenými a mnozí starší gardisté byli propuštěni. Od té doby už Brokátová garda… už nebyl tím, čím bývala.“
„Takový je osud,“ zamumlal velmistr Qi. „Podřízení Východního paláce udělali vše, co bylo v jejich silách, ale přesto se nám nepodařilo Jeho Výsost zachránit. Jeho Veličenstvo podezřívalo korunního prince ze vzpoury s Osmi velkými prapory, přestože moc nad nimi ležela v rukou Osmi velkých klanů Qudu. Pod vedením Ji Leie Brokátová garda objevila falešné dokumenty o velezradě a tvrdila, že za nimi stojí právě Jeho Výsost. Naši muži byli uvěznění v císařské věznici a mnozí z nich tam i zemřeli. Ti, kteří nevydrželi mučení, se nakonec přiznali ke zločinům, které nespáchali. Nemocný císař propadl hněvu a uvěřil Pan Ruguiho pomluvám. Od té chvíle byla Jeho Výsost v bezvýchodné situaci.“
Slzy mu stékaly po tvářích, jak znovu upadal do šílenství. „Jeho Výsost byla přímo tady, bez možnosti úniku! Proč mě nezabili? Takový život je horší než smrt, a přesto nemohu odejít.“
Náhle se upřeně zadíval na Shen Zechuana a hlasem plným šílenství řekl: „Nedokážu to snést! Roky strategického plánování a přípravy přišlo vniveč! Nespočet pomocníků sloužící Východnímu paláci je mrtvých a křivda, kterou utrpěla Jeho Výsost ještě nebyla odčiněna. To nepřijmu!“ Znovu popadl Shen Zechuana za paži. „Jsi tak mladý, ještě máš šanci!“
„Velmistře…“ Ji Gang vstal, aby ho zastavil.
„Teď ho můžeš chránit, ale dokážeš ho ochraňovat po celý život?“ velmistr zesílil svůj stisk. „Pro dnešek jsem odložil svou zášť z úcty k otcovské lásce, ale budou ostatní na tomto světě schopní udělat totéž? Dokud bude mít příjmení Shen, budou tu tací, kteří budou usilovat o jeho život! Zachrání mu ho bojové umění? Tvůj otec byl mistrem těchto umění, Ji Gangu, a přesto zemřel nemocný a osamělý. V Qudu, kde se vlny moci zvedají a klesají, bere životy neviditelná ruka. Hodíš ho nahého vlkům?“
Ji Gang zaťal pěsti, nic však neřekl.
Velmistr Qi poklekl a zatahal za Shen Zechuana. Díval se na něj a jeho hlas se otřásal vzlyky. „Jsem Qi Huilian z Juzhou! Neznáš mě, proto ti to říkám. Byl jsem nejlepším učencem ve všech třech úrovních civilních zkoušek v patnáctém roce Yongyi.3 Od založení Dazhou to dokázalo jen pět lidí! Byl jsem podřízeným Východního paláce a zároveň ministrem osobních záležitostí a zástupcem velkého tajemníka Velkého sekretariátu. Učil jsem korunního prince a teď… teď budu učit tebe! Předám ti všechny znalosti, které jsem za celý svůj život získal, dobře?“
Nepřirozeně klidný Shen Zechuan se podíval velmistrovi Qi do očí. Po krátkém tichu padl těžce na kolena a třikrát se mu poklonil.
„Jestliže mi mistr předá své učení, zabiji pro něj jeho nepřátele.“
***
Těsně před svítáním se Ge Qingqing vydal do Chrámu pokání. Cesta byla chladná a stále padal hustý sníh. Dlaně si zahříval teplým dechem a během cesty se poohlížel po stánku s dušenými buchtami.
Z dálky zaslechl, že na něj někdo volá. Červený hedvábný deštník se vznášel a kolébal ve větru, zatímco osoba pod ním klopýtala směrem k němu. V Qudu směli nosit červené hedvábné deštníky pouze ti s pátou hodností a výš. takže se jednalo o někoho oplývajícího značným bohatstvím a mocí.
Ge Qingqing ustoupil na stranu silnice a položil ruku na pochvu meče jako gesto projevující úctu. Do nosu mu udeřil silný zápach vína, když se k němu muž vrávoravě přibližoval.
„Rudá kavalérie."4 Onen muž se zastavil a natáhl ruku, aby strhl úřední odznak visící na Ge Qingqinově opasku. Chvíli si jej prohlížel, než promluvil: „A kam máte v této zimě namířeno veliteli jednotky Ge?“
Ge Qingqing upřel pohled na mužovy černé boty. „Vaše Excelence, tento pokorný podřízený má dnes službu v kanceláři a míří do paláce.“
Xiao Chiye propil celou noc a jeho oděv byl pomačkaný. Rozhoupal odznak a odvětil: „Tohle ale není cesta cesta do paláce.“
Ge Qingqing pozvedl hlavu a s nesmělým úsměvem na tváři začal vysvětlovat: „Druhý mladý pán je vznešený a netuší, jak se tyto klikaté cesty proplétají. Odtud stačí projít pár uličkami a člověk se dostane přímo na ulici k palácovým branám.“
Když to Xiao Chiye zaslech, usmál se a hodil odznak zpět. „Ty víš, kdo jsem?“ zeptal se.
Ge Qingqing zachytil odznak a lichotivě řekl: „Obrněná jízda z Libei je plná statečných a zručných válečníků. Jak dědic Libei tak Druhý mladý pán si získali zásluhy tím, že přišli císaři na pomoc. Kdo by vás v Qudu neznal? Druhý mladý pane, vracíte se do své rezidence? Cesta je kluzká. Smí se tento podřízený opovážit zeptat, zda potřebujete doprovod?“
Xiao Chiye zvedl obočí. „Vypadám snad opile? Můžeš jít.“
Ge Qingqing se znovu poklonil a odešel.
Když dorazil Zhao Hui, Xiao Chiye zrovna oklepával červený hedvábný deštník o zem a popoháněl prodavače dušených buchet, aby si pospíšil.
„Snídaně je připravená na panství, tak proč tu Druhý mladý pán stojí?“
„Mám příliš velký hlad na to, abych se vrátil pěšky,“ odpověděl Xiao Chiye.
Zhao Hui si rozepnul kabát. „Víno a chtíč vás jen svedou na scestí, mladý pane. Pojďme domů.“
Xiao Chiye si přehodil plášť přes ramena, z místa se však se nepohnul. Snědl dvě buchty, aniž by věnoval jedinou myšlenku pohledům kolemjdoucích lidí. Zeptal se Zhao Huie: „Lze se odtud dostat k palácovým branám?“
„Ano, ale není to snadná cesta,“ odpověděl Zhao Hui. „Obyčejné uličky kopírují trasu veřejných kanalizací. Čím užší ulička, tím více se v ní hromadí odpadních vod a výkalů. Veřejné stoky v Qudu nebyly po léta řádně udržované a tato oblast je zchátralá k nepoznání. Jakmile se oteplí, sníh roztaje a přijdou deště, špinavá voda zaplaví ulice. Může být taková cesta vůbec snadná?“
„Položil jsem ti jednoduchou otázku,“ utrousil Xiao Chiye. „Co má znamenat ten proslov?“
„Chtěl jsem tím říct, že se musíte ujistit, že jdete správnou cestou,“ odvětil Zhou Hui. „Mladý pane, kvůli pití není kam spěchat. Když si uděláte okliku, dorazíte tam ještě rychleji.“
„Zvláštní. Jdi zjistit, jestli se v oficiálních záznamech uvádí, zda je dnes nějaký Ge Qingqing ve službě u Dvanácti úřadů Brokátové gardy.“ Xiao Chiye si otřel ruce a kývl na Zhao Huie, aby vytáhl peníze. „Hej, starče, raději si najdi novou práci, tvoje buchty chutnají hrozně.“
POZNÁMKY:
1 Žlutý registr – Huangce nebo taky žlutá knížka sloužila během dynastie Ming k poskytování základních údajů pro zdanění nebo nábor na základě klasifikace domácností podle jejich zaměstnání. Registr měl tři kategorie: civilní, vojenský a řemeslný. Vojenský registr (žlutý registr vojenské služby) slouží k řízení vojenských domácností, aby mohli dědit vojenské pozice, posilovat počet vojáků apod. Tyto vojenské domácnosti žily v době míru jako rolníci a v době války sloužily jako vojáci ↩ 2 Východní úřad – v en: Eastern Depot/ cn: Dōngchǎng – jedná se o tajný vyšetřovací úřad, vedený eunuchy a přímo podřízený císaři (nejvíce známý v dynastii Ming). Slovo chǎng původně znamenalo „dílna/manufaktura“, nicméně ve jménu úřadu to označovalo organizační instituci, nikoli sklad. Pro český překlad trochu peklíčko.↩ 3 Za dynastie Ming byl systém císařských zkoušek rozdělen do tří stupňů: provinční zkouška (Xiangshi), metropolitní zkouška (Huishi) a palácová zkouška (Dianshi). Tituly pro nejlepší učence v každé z těchto zkoušek byly: Jieyuan, Huiyuan a Zhuangyuan. Dohromady se jim říkalo Trojitý Yaun ‚Nejlepší učenec‘ – to byl někdo, kdo obsadil první místo ve všech třech zkouškách dohromady. ↩ 4 Rudá kavalerie – jsou to příslušníci jezdectva, kteří nosí červené uniformy a obvykle doprovázejí a chrání úředníky a jejich služebnictvo. ↩
Žádné komentáře:
Okomentovat