TGCF Kapitola 225: Obrácení světa vzhůru nohama; boj s hořící démonickou pevností na Nebesích 2

Ohnivá démonická pevnost, která kdysi bývala Nebeským hlavním městem, se na obloze třásla, praskala a skřípala. Nesčetné kusy hořících trosek se kutálely dolů a padaly do vody, zatímco tělo pevnosti se začalo pomalu otáčet.

Nejdřív bylo položeno naplocho, ale teď se zvedlo svisle a začalo praskat. Mnoho božských paláců, které se nacházely na špici, se začalo přeskupovat a to, co bylo předtím jedním dokonalým celkem, se začalo rozpadat na několik obřích částí.

Jakýsi nebeský úředník se podivil: „Srazili jsme ho? Rozpadá se?“

„Jak by to mohlo být tak snadné?“ odmítl Xie Lian. „To je spíš…“

Než to dořekl, rozbité kusy pevnosti se rychle znovu obnovovaly. Zvuk tření a tříštění mezi obřími kusy kamene ještě zesílil, a oči sledujících bohů se stále více rozšiřovaly. Některým dokonce spadly brady.

Ohnivá démonická pevnost nejenže se nerozpadla, ale po rozdělení se znovu stavěla dohromady. Měnila se... v ohnivého obra!

Obr jako by se probudil z hlubokého spánku a pomalu se vztyčil. Téměř celé jeho tělo pokrývaly třpytící se zlaté paláce, podobné masivnímu a pevnému brnění.

Nyní se postavil tváří v tvář obrovské božské soše Xie Liana.

Při srovnání těch dvou kolosů působila princova strana trapně drobná a poněkud žalostná, jako když dítě stojí proti dospělému. Obří božská socha byla bezesporu gigantická, ale ohnivý obr si mohl klidně nárokovat titul „vládce nebe a země“. Byl přinejmenším pětkrát nebo šestkrát větší, tak děsivý, že člověku vstávaly vlasy hrůzou. Vypadal, že by sochu u svých nohou klidně zničil jediným šlápnutím.

Když byla přeměna dokončena, ohnivý obr pomalu otočil hlavu a z úst mu vyšlehl proud plamenů přímo na čtyři kostěné draky. Stěna ohně proťala proudy vody z jejich úst, a když si draci uvědomili, co jim hrozí, vrhli se zpátky do moře. Co se obra týče, ten zůstal viset s nohama nad hladinou moře, a jako by stál na pevné zemi, vydal se dlouhými kroky přímo k božské soše.

Na vrcholku hlavy obra se nacházela Velká bojová síň, na níž trůnil Jun Wu, vyzařující neuvěřitelně mocnou auru. Všichni nebeští úředníci se pod tím náporem přikrčili a lapali po dechu.

Volali na prince: „Vaše Výsosti, nestůjte tam jen tak! Rychle pryč, umíráme tu!“

„Nedokážeme vyhrát, není to možné! Proberte se, Vaše Výsosti, je to o tolik větší než vy!“

Xie Lian jen zavrtěl hlavou. „Nemůžeme pořád utíkat. Navíc nemáme kam.“

Nebeské úředníky tím nejdřív zaskočil, ale pak jim došel význam těch slov. Opravdu nemohli takhle utíkat donekonečna. Jakmile Hua Cheng přestane poskytovat své duchovní síly, ty jejich jim dojdou tak rychle, že nedoletí vůbec nikam. Nakonec by stejně museli najít místo, kde bojovat.

Není lepší pokusit se o odpor tady, než obra lákat někam, kde by mohli žít smrtelníci? Nad mořem doupěte Černé vody nebylo ani živáčka, takže do toho alespoň nezavlečou nevinné přihlížející.

I když to byly úvahy, které by měl přirozeně mít každý nebeský úředník, stačilo pomyslet na to, že proti nim stojí tak hrozivý ohnivý obr, že mají navíc za zády Černou vodu… Kdo by se nebál? Ale i tak nikdo z nich nechtěl být první, kdo bude křikem pobízet Xie Liana k útěku a nepřímo také k ohrožení smrtelníků.

Princ tedy řekl: „Všichni se pevně držte a dávejte pozor, ať nespadnete! Vody doupěte Černé vody neudrží nikoho na hladině, všichni byste se potopili!“

Ohnivý obr se vrhl na božskou sochu, o tolik menší, než on sám. Natáhl ruku a vypadalo to, že po ní prostě chňapne. Xie Lian hbitě uskočil, tak prudce, až to s nebeskými úředníky držícími se sochy cuklo. Převraceli se a klouzali, někteří se znovu zvedli, jiní padali níž, což bylo nesmírně nebezpečné a zároveň dechberoucí. Ne všichni byli bojovými bohy a mnoho z nich trávilo většinu času rutinní prací ve svých palácích. Něco tak nepředstavitelného zažilo dokonce jen několik málo z bojových bohů mezi nimi.

Xie Lian slyšel Quan Yizhenův křik: „Nemáš zbraň! Potřebuješ zbraň!“

Nebeští úředníci už nedokázali mlčet: „Ano, Vaše Výsosti! Je těžké vyhrát beze zbraně!“

„Snažím se vymyslet, co bych mohl použít!“ vykřikl Xie Lian na oplátku.

Ruoye se vzrušeně stočil do mnoha smyček a přitiskl se k jeho tváři, ale princ ho odstrčil.

„Děkuji ti, ale ty se na to nehodíš. Jsi moc malý!“

Vtom se ozval Hua Cheng: „Ne že bys to nedokázal holýma rukama, ale kdybys to potřeboval… můžeš použít tohle.“

Pak Xie Lian uslyšel další ječivé vytí. Čtyři kostění draci, kteří se ukryli do moře před plameny ohnivého obra, znovu vyrazili ven a obklopili obří kamennou sochu.

Nebeští úředníci byli znepokojeni: „Co mají v plánu?“

Jejich chování však nebylo nijak nepřátelské. Xie Lian sledoval, jak se každý drak zakousl do ocasu dalšího, a čtyři kostěná těla se spojila a vytvořila cosi podobnému jednomu dlouhému obřímu drakovi.

Spojený drak vylétl přímo proti princi. Xie Lian bez přemýšlení zvedl ruku a obří božská socha zachytila…

„To je…“ zamumlal udiveně.

Kostěný dračí bič!

Stačí, když ho bude kontrolovat tak, jak to dělá s Ruoyem, a půjde to lehce!

Xie Lian švihl dlaní a kostěný dračí bič šlehl přímo proti hlavě ohnivého obra.

Ten však zachytil konec biče rukou. Jenže spojené kosti na konci biče náhle praskly, obří božská socha udělala krok dopředu a znovu jím šlehla proti ohnivému obrovi. Rána dopadla a  obr sebou škubl, jako by ho to zabolelo, povolil sevření a článek kostěného draka, který chytil, se znovu spojil se zbytkem v Xie Lianově ruce.

Kostěný dračí bič se mohl zlomit a znovu srůstat, navíc byl mimořádně pružný. Někdy se rozlomil na dvě části, jindy na čtyři. Pohyby obří božské sochy byly navíc neuvěřitelně hbité, takže se jí vzdorovalo jen velmi těžko. Vlasy nebeských úředníků se po všech těch prudkých pohybech a škubání podobaly vrabčím hnízdům a jejich prameny jim zakrývaly obličeje.

„Netušil jsem, že Jeho Výsost umí tak dobře bojovat!“

„Vždycky jsem ho viděl jen sbírat harampádí. Takže opravdu byl bojovým bohem!“

„Tu větu měli říct bez toho tvého ‚netušil jsem‘,“ neodpustil si Královský preceptor. „A ty jsi taky nemusel klást důraz na to harampádí!“

Xie Lian ze sebe vydal nervózní zasmání plné studu.

Ten neuvěřitelně dlouhý bič ze spojených dračích těl připomínal bizarní kostěný ocelový řetěz, a jak se do něj protivník zamotával, hrozivě zapraskal. Tělo ohnivého démonického obra pokleslo a nebeští úředníci se na okamžik zarazili.

Pak však jako jeden muž začali pokřikovat: „Rychle! Rychle, no tak! Rychle ho stáhni do moře!“

Pod bojujícími se nacházelo doupě démona Černé vody – a v jeho hlubinách by se kdokoliv okamžitě utopil.

Obří božská socha sevřela bič pevněji a Xie Lian zaťal zuby, zatímco napnul všechny síly: „Půjdeš dolů!“

A skutečně, ohnivý démonický obr se ponořil ještě o kousek do vody. Nebeští úředníci přitiskli své ruce i nohy na vrchol obří božské sochy, aby do ní opět přenesli něco ze své duchovní síly.

„Hlouběji! Pospěš si a potop se!“ křičely stovky hlasů.

Při poslechu toho, jak všichni křičeli na Jun Wua, aby se potopil, pocítil Xie Lian lehké zamrazení. Vzhlédl k Velké bojové síni na vrcholku ohnivého obra, a i když nemohl úplně vidět výraz toho, kdo v ní seděl, přesto nějak vycítil Jun Wuův posměch.

Ohnivý démonický obr byl podle očekávání tažen pod hladinu, ale plameny na jeho těle stále hořely. Nezhasly ani poté, co se celý ponořil pod vodu, a z černé mořské hlubiny tak k nim zářilo rudé světlo. Pomalu temnělo, jak ho kostění draci stahovali stále hloub a hloub.

Nebeští úředníci si úlevně povzdechli, ale Xie Lian se ještě neodvážil podlehnout vítězným pocitům.

Hodnou chvíli bylo ticho. Pak si Xie Lian vzpomněl, že když ověřoval přítomnost všech na soše, Pei Ming neodpověděl, a že také neslyšel hlasy Ban Yue a ostatních, takže byli možná vtaženi do moře spolu s obrem. To by pro ně opravdu mohlo znamenat konec.

Vtom se však hladina moře začala vlnit a bublat.

Řada za řadou bublin, stále více a více, až se hladina vlnila. Objevila se i horká pára. Mořská voda vřela.

Xie Lian se právě chystal vyletět se vzhůru, když náhle vodu prorazila ruka a chytila se kotníku obří božské sochy. Princ ucítil, jak se celé její tělo začíná potápět.

Jun Wuův smích se rozlehl po celém moři, až zaplnil každý kout. Nebyl to divoký smích, vlastně ani posměch. Nedalo se to snadno popsat, ale všechny zamrazilo až do morku kostí.

Tímto chvatem byla polovina obří božské sochy vtažena do vroucí vody, takže nebeští úředníci, držící se příliš dole, museli rychle najít vyvýšené místo. Dokonce i Xie Lian, stojící na samém vrcholku své sochy, cítil dusivou páru a vlhko – bylo takové horko, až se mu valil pot z čela a další mu stékal po zádech.

Pokud je obr stáhne do moře, uvaří se v něm jako humři.

Na tohle nestačí! S tak cizí zbraní nedokázal využít všechny svoje schopnosti. Stále potřeboval meč!

Najednou uslyšel hlas Královského preceptora: „Hm, ty vlasaté dítě, co to děláš? Nechceš po mě tu mrtvolu hodit, že ne? Počkej! Co to děláš?“

Xie Liana to také znepokojilo, a zatímco prsty těžce udržoval pečeť, zakřičel dolů: „Qi Yingu?“

Viděl však jen jeho postavu, pádící podél nohy obří božské sochy, jak přeskočila na rameno ohnivého démonického obra a běžela přímo k jeho hlavě.

„Qi Yingu, vrať se!“ vykřikl za ním princ.

Quan Yizhen však nikoho neposlouchal. V okamžiku, kdy se ocitl na paži ohnivého obra, byl Jun Wuem objeven. Obrova druhá ruka se k němu přitočila, jako by chtěla zabít otravného komára. Dlaň dopadla neuvěřitelně rychle a neuvěřitelně přesně, načež zaznělo plácnutí.

Nebeští úředníci poplašeně vykřikli, ale když se podívali pořádně, spatřili, že Quan Yizhen stále běží. Dlaň sice dopadla přesně, ale on se protáhl štěrbinou mezi prsty obra a unikl tak vyhlídce, že z něj zbyde jen hrouda krvavého masa. Pak prsty svižně přeskočil a pokračoval v běhu. Obrovský ohnivý démon pokračoval v ohánění se. Prvnímu a druhému plácnutí se Quan Yizhen vyhnul jen o vlásek, ale potřetí už takové štěstí mít nemusel. Až přijde další rána, může skončit rozdrcený na kaši.

Quan Yizhen však již dorazil do cíle. Skočil do lebky kostěného draka, který se snažil opět potopit ohnivého obra zuřivým cloumáním. V okamžiku, kdy se ocitl uvnitř, planoucí lucerny v očích kostěných draků se náhle zableskly. Světlo jako by vybuchlo a náhle jako by vycházelo z celého dračího těla. Vzápětí drak zvedl hlavu a vydal táhlé zavytí, při němž se jeho tělo ovinulo kolem obra ještě pevněji. Princ slyšel zvuk drcených balvanů. Po takovém dušení povolil ohnivý obr své sevření a konečně pustil kotník jeho božské sochy. Jakmile byl princ volný, okamžitě vyletěl vzhůru.

Natáhl přitom ruku ke kostěným drakům: „Qi Yingu, rychle pojď nahoru! Už to nech být!“

Quan Yizhen, jedoucí na propojeném kostěném biči, nejenže se nepustil, dokonce zařval a využil všech svých duchovních sil, aby obra omotal ještě pevněji. Na hladinu moří padaly nesčetné trosky a úlomky, až démonický obr ztratil trpělivost a úplně se z moře vymanil. Z nitra Velké bojové síně opět vyšlehly zuřivé plameny a rozšířily se po obřím těle.

Pak se kostěný drak, pevně obepínající obrovo tělo, utopil v ohnivém moři spolu s Quan Yizhenem.

„Qi Yingu!“ vykřikl znovu princ, předklonil se, vyrazil proti obrovi a kostěný dračí bič roztrhl.

Bílé úlomky hořících kostí se zřítily do moře. Právě když se princ chystal chytit lebku v místě, kde by měl být Quan Yizhen, přiletěla ruka ohnivého obra a poslala lebku do vzdálenosti několika li. S takovou silou neměl princ možnost ji zachytit, protože než by se k ní jen přiblížil, Quan Yizhen už by pravděpodobně skončil v moři i se zbytky biče. A právě teď bylo moře prakticky jako hrnec s vroucí vodou, v němž zemře každý, kdo do něj spadne.

V poslední chvíli se však z mořské hladiny náhle vymrštila obrovská kostěná ryba. Chytila dračí hlavu, jako když štika zachytí mušku, a spěšně odplavala do dáli, švihajíc u toho ocasem. Bylo to nebezpečné, ale nikoli smrtící. Xie Lian si oddechl a rychle šel zkontrolovat situaci.

Po odtržení od obra zuby jejich lebek stále ještě cvakaly, ale plameny byly uhašeny a tlamy se jen naprázdno otevíraly a zavíraly, jako by draci ztěžka oddechovali. Uvnitř ležel Quan Yizhen, připečený až do černa. Možná to bylo žárem, ale jeho vlasy se teď zdály ještě kudrnatější. Kostěné dračí lebky naštěstí zapůsobily jako ochranný štít, který ho ochránil před nejhoršími popáleninami, takže jeho zranění by se po chvíli klidu a ošetření měla zahojit. Koneckonců byl od přírody velmi vytrvalý a houževnatý.

Horší byl stav čtyř kostěných draků. Jejich spálená těla byla roztroušená po celé hladině moře a některé kusy ještě dokonce hořely.

Xie Lian se nemohl ubránit další vlně rozpaků: „Teď jsme ke všemu zničili strážce doupěte Černé vody, opravdu je to v pořádku?“

„Neměj strach, gege. Je to v pořádku.“

„Kolik peněz ti dluží?“ zajímal se princ.

Nebeským úředníkům neunikl Quan Yizhenův tragický stav. „Nemohu uvěřit, že Jeho Výsost Qi Ying byl tak statečný, že se za nás v okamžiku nebezpečí postavil a zachránil nás…“

Xie Lian si vzpomněl, jak Quan Yizhen nevšímavě přecházel všechno to chladné přijetí, kterého se mu dostalo na Vyšším dvoře, a zavrtěl hlavou: „Nemyslím si, že mu šlo o záchranu nás všech…“

Vtom se z dálky za nimi znovu ozvalo zapraskání. Když se ohlédli, tělo obra bylo znova zcela pokryto plameny. Nepokusil se znovu zaútočit, místo toho vyletěl k obloze a za chvíli jim zmizel v mracích. Nebeští úředníci byli nejdřív ohromeni, ale pak je přemohlo nadšení, jako by právě přežili pohromu:

„Takže na nás přestal útočit?“

Princ si však nemyslel, že by to byl důvod k radosti. „San Langu, jak to, že odletěl?“

„Aktivoval pole pro zkracování vzdálenosti,“ odpověděl Hua Cheng.

„A kam šel?“

Hua Cheng na něj vážně pohlédl: „Královské hlavní město.“

Právě tam se nacházel Shi Qingxuan, který stále dohlížel na lidské pole!

Autorem obrázku je Little Modao

--Předchozí--    -Kapitoly-     --Další--

Poznámka překladatele: Nezapomněla jsem na vás! Závěrečka témeř dopsána, listopad a prosinec mám na učení, v lednu zkoušky a pak už - konečně - věčný klid. Alespoň od studia. :)

Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)