„Co je to za hluk?“ podivila se císařovna vdova, kterou probudili uprostřed noci. Posadila se a přehodila přes sebe župan.
Hua Xiangyi odhrnula baldachýn a pomohla ji stáhnout teplé lůžkoviny. „Studenti císařské akademie žádají jeho Veličenstvo, aby odvolalo svůj výnos,“ zašeptala.
Služebné stojící po obou stranách postele tiše zapálily lampy a pozvedly záclony, jakmile císařovna vdova vstala. Hua Xiangyi jí pomohla k arhatské posteli, a zatímco se ohříval jogurt, přinesla měkké polštáře a ohřívač rukou.
Císařovna vdova ho míchala lžičkou, na tváři lehký stín zamyšlení. „Jak se to mohlo stát? Takhle z ničeho nic..,“ zamyslela se. „Ten verdikt byl vydán teprve včera, a dnes v noci už dělají takový rozruch. Je to příliš velká shoda náhod.“
„Jsou to studenti císařské akademie,“ odvětila Hua Xiangyi a opřela se o císařovnu vdovu. „Všechny vzdělané hlavy v celé zemi vzhlížejí k císařské akademii. I samotný starší sekretariátu by považoval za neuvážené zasahovat.“
Císařovna vdova nabrala na lžící trochu zakysaného mléka. Její tvář, ač bez líčení a s náznaky stáří, v sobě nesla výraz vznešené důstojnosti. Po chvíli odložila misku a opřela se o polštář, upřeně hledíc do stínítka lampy. „Ano, Shen Wei proslavený svým zločinem. Tajemník nemá právo vystoupit proti studentům. Pokud přinutí Jeho Veličenstvo, aby verdikt stáhl, pak tuhle hořkou pilulku prostě spolknu.“
„Veličenstvo nikdy nemělo v úmyslu Shen Zechuana propustit,“ řekla Hua Xiangyi. „V tuhle chvíli si kvůli tomuto rozhodnutí vysloužil člověka, který se nechal oklamat. Obávám se, že tohle mezi vámi způsobí rozkol.“
„Na tom nezáleží,“ odvětila císařovna vdova. „Jakmile bude konkubína Wei těhotná, Dazhou bude mít dědice. Císařský dědic je základ říše. Dokud bude dědic v mých rukou, zůstanu císařovnou vdovou Dazhou. Jeho Veličenstvo je se mnou ve sporu od chvíle, co onemocněl. I kdyby zuřil, budou to jen výbuchy nálady způsobené nemocí. Ať si klidně vylévá zlost.“
Od doby, co císař Xiande onemocněl, se postupně přestával podřizovat vůli císařovny vdovy. Byly to sice drobnosti každodenního života, které však jasně poukazovaly na rozkol mezi nimi. Císařovna vdova mělá v paláci oporu v Pan Ruguim a na císařském dvoře v tajemníkovi Hua. Pokud chtěla udržet rostoucí moc klanu Hua, potřebovala poslušného a poddajného císaře.
A pokud císař Xiande přestal tuto roli naplňovat, nebylo nic jednoduššího než ho nahradit.
Jediný důvod, proč císařovna vdova neměla v oblibě prince Chu, bylo, že Li Jianheng dospěl. Nebyl to slabý chlapec, ani dítě, které by vyrostlo pod její kontrolou. Pokud by usedl na trůn, nikdy by nemohl být poslušný tak, jako vnuk vychovaný její rukou.
„Navíc je dnešní protest přímou ranou do důstojnosti Jeho Veličenstva,“ řekla klidně. „Za těch devět let, co vládne, musely veškeré jeho záležitostí od jídla po oblékání, projít přese mě. A teď se chce najednou stát nezávislým, neochvějným vládcem. Kvůli tomu se sblížil s klanem Xiao. Nejenže odmítl propustit Shen Zechuana, ale ještě chtěl chránit prince Chu. Ale já ho znám. Na povrchu je sice silný, ale uvnitř slabý. Má ze mě strach, a tak se vždy snaží hrát na obě strany. A nakonec urazí všechny.“
„Ale vždyť Jeho Veličenstvo uvěznil Shen Zechuana právě kvůli klanu Xiao, ne?“
„A co znamená uvěznění?“ Císařovna vdova uchopila Hua Xiangyi za ruchu a vážně promluvila. „Uvěznění je jen oddálení smrti. Jeho Veličenstvo si myslelo, že tím klanu Xiao prokázal laskavost, ale ve skutečnosti jen zasel semínko neštěstí. Xiao Jiming přišel o mladšího bratra. Libei chce, aby Shen Zechuan zemřel. Dokud zůstane naživu, Jeho Veličenstvo tím zradí všech těch sto dvacet tisíc vojáků, kteří mu přišli na pomoc. Zamysli se nad tím. Xiao Jiming se dřel do úmoru, jen aby dokázal, že nemá v úmyslu zradit. Dokonce se odvážil nechat mladšího bratra v Qudu. Jednal s Jeho Veličenstvem čestně a přímo, a přesto, aby mě Jeho Veličenstvo neurazilo, zrušilo rozsudek smrti a změnilo ho na vězení. Pokud Shen Zechuan nezemře, stane se jádrem pohromy. Tohle je boj o přežití, a přesto je Jeho Veličenstvo pořád tak naivní. A o tomto incidentu raději ani nemluvím. Kvůli ochraně prince Chu nebyl ochoten více prošetřit případ Xiaofuziho, a tím zabránil Pan Ruguimu v dalším kroku. Zároveň měl obavu, že ho budu nenávidět, tak Shen Zechuana omilostnil. Myslel si, že klan Xiao pochopí jeho těžké postavení. Xiao Jiming je daleko v Libei, ale až se o tom dozví, nebude dvakrát nadšený.“
„V tom případě,“ řekla Hua Xiangyi, „nemohl někdo z klanu Xiao navést studenty k protestu? Přinutit Jeho Veličenstvo, aby odvolalo svůj verdikt, by ho postavilo proti klanu Hua a zároveň by tak přinutil jak tebe, tak tajemníka vystoupit vpřed. Navíc by to vedlo k odstranění Shen Zechuana, aniž by si sami ušpinili ruce.“
„Kdyby to bylo tak jednoduché,“ hlesla císařovna vdova a odhrnula Hua Xiangyi pramen vlasů z čela, „pak by přece Xiao Jiming nebyl jedním ze čtyř generálů. Ten chlapec vždy jednal s rozvahou. Kdyby v tom měl prsty, tak by se na to nepřišlo tak snadno. Navíc Libei nemá s císařskou armádou žádné styky.“
„Pak si netroufám hádat,“ řekla Hua Xiangyi a přitulila se ke starší ženě jako hýčkané dítě. „Řekni mi to, této.“
„Dobrá.“ Císařovna vdova neměla vlastní děti ani neměla blízké vztahy s rodinou své matky. Jedinou, kterou si skutečně oblíbila, byla Hua Xiangyi. „Teta tě poučí. Podívej se na osm měst, které se rozpínají za hranicemi hlavního města. Právě z těchto měst vzešlo současných osm velkých klanů. Náš klan Hua sídlí v Dichengu, městě ležícím jižně od Qudu. Vždy to bylo místo, odkud pocházely císařovy konkubíny, ale teprve za mého života dosáhl rod Hua svého největšího rozkvětu a dostal se tak na první místo mezi velkými rody. Pár let zpět, když nastoupil předchozí císař, byl nejoblíbenějším rodem rod Yao. Bylo to proto, že třikrát obdrželi tu čest být císařovými mentory. Kdyby tehdejší mistr Yao nebyl nedostatečně literárně vzdělaný, pak by se možná Qi Huilian z Yuzhou nikdy nestal velmistrem korunního prince během let Yongyi.“
„A co se týče současného rodu Xi,“ pokračovala císařovna vdovay „pouze Xi Gu’an byl povýšen do funkce vrchního velitele Osmi velkých praporů, aby měl na starosti celou mladou generaci. Můžeš si ho představit jako učitele vojenských táborů. Rod Xi byl vždy znám pro svůj nedostatek morálky. Nikdy z nich nic velkého nebude. Mezitím i rod Xue upadá, zvláště po úmrtí nejstarší hlavy rodiny. Xue Xiuzhuo je teď jediný z jejich klanu, kdo zastává úřad v hlavní administrativě. O zbylých rodech Wei, Pan, Fei a Han ti povím příště.“
„Zaslechla jsem otce o nich mluvit,“ řekla Hua Xiangyi. „Teto, naznačuješ, že ten skrytý iniciátor protestu studentů císařské akademie je někdo z velkých rodů?“
„Mám takové podezření,“ odvětila císařovna vdova. „Sláva je vždy přelétavá. Už je to mnoho let, co náš rod Hua zažil vzestup díky mému postavení. Je možné, že někteří mají vlastní úmysly, když vidí, jak těžce je Jeho Veličenstvo nemocné. Zítra ráno sem přiveď Pan Ruguiho a nech ho, ať pověří Brokátovou gardu tajným vyšetřováním. Qudu je velké město a já nevěřím, že by se zde nenašel jediným rozvázaný jazyk.“
***
Xiao Chiye si vyždímal vodu z šatů a vstoupil spolu s Ji Leiem do síně Mingli. Byla hluboká noc, ale císař Xiande byl stále vzhůru.
„Stále máš domácí vězení, abys přemýšlel o svých chybách,“ pronesl císař chraplavým hlasem, zatímco před sebou držel spis, „tak proč pobíháš kolem s Brokátovou gardou?“
Xiao Chiye se cítil hluboce uražen. „Velitel Xi mě osobně požádal. Tento skromný služebník se domníval, že šlo o výslovný rozkaz Vašeho Veličenstva.“
„Takže jsi šel,“ řekl císař, „a jak to dopadlo?“
Ji Lei okamžitě poklekl a pravil: „Vaše Veličenstvo, studenti císařské akademie byly podníceni k protestu neznámou stranou. Nejenže troufale hovořili o státních záležitostech a pomlouvali Vaše Veličenstvo, ale dokonce vztáhli ruku na Pana Ruguiho! Byl to naprostý chaos. Tento skromný služebník je chtěl zatknout, ale vrchní velitel Xiao odmítl.“
A nebyl jediný; celá císařská armáda jako by byla ze stejného těsta jako jejich velitel. Všichni bez výjimky bezostyšně bránili Brokátové gardě v zásahu a znemožňovali jim zatknout studenty. Tahle banda hrubiánů měla kůži tlustou jako hradby města.
„Bránil jsi Brokátové gardě v zatčení studentů?“ zeptal se císař Xiande Xiao Chiyeho.
„Jsou to jen studenti,“ klidně odpověděl, „pokud budou vrženi do vězení, kolik z nich to přežije? Jejich životy jsou bezvýznamné, ale co kdyby to poškodilo dobré jméno Vašeho Veličenstva?“
„Tihle studenti vytvořili frakci a spolčili se s neznámými zločinci,“ rozhořčeně namítl Ji Lei. „Jednali se záměrem rozvrátit řád a zákony dvora! Pokud je nepostavíme před soud, k čemu pak je Brokátová garda?“
Císař Xiande se dusivě rozkašlal, než řekl: „Ce’an jednal správně.“
„Vaše Veličenstvo!“ Ji Lei nemohl věřit svým uším. „Tihle studenti chtěli vyvolat nepokoje. Dokonce se odvážili vykřiknout slovo vzpoura! Pokud proti nim tvrdě nezakročíme, ohrozíme stát i říši!“
„Byli upřímní,“ řekl císař chladně. „Kdyby nebyli dohnáni takhle daleko, copak by odložili své štětce a šli se prát s Brokátovou gardou? Ten poslední potomek rodu Shen nikdy neměl být propuštěn! Kdyby nebylo… Kdyby nebylo toho-!“
Císař odložil spis stranou a prudce se rozkašlal. Trvalo značnou chvíli, než se uklidnil. „I tak musí být potrestáni. Snižte císařské akademie rozpočet na polovinu a namísto dvou jídel denně jim nechte jedno. Trest bude trvat půl roku.“
Ji Lei poznal, že rozhodnutí bylo učiněno a již dál neprotestoval. Mlčky stále klečel, avšak císař věděl, co se mu honí hlavou.
„Brokátoví gardisté jsou mými psy,“ řekl císař a upřeně hleděl na Ji Leie. „A ty, jako jejich velitel, si dovoluješ chodit kolem a oslovovat ostatní jako kmotry nebo prastrýce? Dosud jsem mlčel jen proto, že jsem věřil ve tvou čest! Dnes v noci uklidíš studenty akademie. Je to jasné?“
Ji Lei se hluboce uklonil. „Tento poslušný služebník rozkaz splní. Brokátová garda slouží jedině Vašemu Veličenstvu!“
Když Xiao Chiye a Ji Lei vyšli ze síně ven, déšť jen tiše šuměl. Mladí eunuši z úřadu jim drželi deštník nad hlavou.
Ji Lei nevypadal nadšeně. Zvedl ruku na pozdrav a měl se k odchodu, když ho lhostejný hlas Xiao Chiyeho zastavil: „I mé ruce jsou svázané, Lao-Ji. Včera jsem měl domácí vězení. Z důvodu mé svobody jsem se nedovážil vztáhnout na studenty ruku.“
Xiao Chiyeho nevinný výraz doháněl Ji Leie k zuřivosti, ale co měl jiného dělat? Jenom beze slova pokýval hlavou a doufal, že ho Xiao nechá být.
„Co si myslíš o mé císařské armádě?“ Xiao Chiye převzal deštník od eunucha a propustil ho. Pak pokračoval v cestě z paláce po boku Ji Leie.
„Co si myslím?“ Zuřil Ji Lei. „Vždyť to není nic jiného než banda darebáků! A teď, když se dali dohromady s tebou, jsou ještě hroší!“
„Zdáli se mi živější než dřív,“ řekl zdvořile nahlas.
„Přesně!“ řekl Xiao Chiye nestydatě. „Přijde mi, že cvičiště císařské armády je moc malé na to, abychom si pořádně protáhli nohy. Myslíš, že bys mohl požádat velitele Osmi velkých praporů, zda by nám nepřidělil větší pozemek?“
Ji Lei už dávno zaslechl, že Xiao Chiye využívá cvičiště hlavně ke hraní póla se svými muži, ale nikdy nepředpokládal, že bude mít odvahu požádat o víc půdy. Přesto mu to nechtěl odmítnout přímo do očí, tak diplomaticky odpověděl: „To bude těžké. Princ Chu si minulý měsíc rozšiřoval rezidenci a kvůli tomu zabavil domy obyčejným lidem. Prefektura to musela řešit. Teď je v Qudu lidí jako máku, tak kde by Gu’an vzal nějakou půdu navíc? A i kdyby se nějaká našla, nejdřív na ní má nárok Osm velkých praporů.“
„Aha,“ povzdechl si Xiao Chiye a pod deštníkem se protáhl. „No, i kdyby se nenašlo nic ve městě, klidně nám postačí i nějaké místo za hradbami. Hlavně, ať je dost velké, abychom se mohli pořádně vyřádit!“
Ji Lei ihned pochopil, kam tím míří. Pohlédl na něj a zasmál se. „Tak takhle to je! Druhý mladý pane, ty už máš nějaké místo vyhlídnuté, že ano? A ještě si tu hraješ na neviňátko!“
„Vždyť jsem za tebou přišel s prosbou, nebo ne?“ řekl Xiao Chiye. „V Qudu ti každý prokazuje úctu. Když něco řekneš ty, vrchní velitel tě přece nemůže odmítnout. A když to vyjde, domluvíme se dál.“
„Peníze v tom nehrají roli,“ řekl obměkčeně Ji Lei. „Zrovna jsem přijal kmotřence a přemýšlel jsem, kde bych sehnal dobrého koně! A kdo jiným by rozuměl koním, než Druhý mladý pán?“
„Pošlu mu pár koní na hraní,“ opáčil Xiao Chiye. „Ti z Hongyanských hor jsou srovnatelní s mým. Za pár dní je někdo přivede do tvého sídla.“
„Promluvím s Gu’anem,“ přikývl Ji Lei. „Copak jde o tak velkou věc? Jen vyčkej na zprávu!“
Déšť ustal a Xiao Chiye nastoupil do kočáru. Chen Yang se zadíval na vzdalující se Ji Leiova nosítka a zeptal se: „Vážně mu chcete darovat koně? Taková škoda!“
„Nic není zadarmo,“ odvětil Xiao Chiye, když si sundával promočené boty. „To cvičiště prostě musíme mít. V hlavním městě jsme moc na očích. A jestli ten starý lišák něco slíbil a nedodrží své slovo…“ Jeho hlas zchladl. „Tak ať se jeho kmotřenec rozloučí s tímto světem.“
Kočár se rozjel. Xiao Chiye si otřel obličej kapesníkem a zeptal se: „Kde je?“
Chen Yang se zarazil. „Kdo?“
„Shen Zechuan!“
„Už dávno odešel,“ odvětil Chen Yang a nalil čaj. „Zdálo se mi, že jde vratkými kroky… S takovým zdravým ho chtějí vzít k Brokátové gardě?“
„Na hlídání slonů,“ odsekl Xiao Chiye a vypil čaj naráz. „Ten mrzák je celý natřesený se vyhnout manuální práci. Rozhodně je jedním z těch, co se v práci povalují.“
***
Muž, který se chtěl povalovat, právě kýchl. Seděl v potemnělé místnosti a dumal, jestli náhodou neprochladl.
Dveře do místnosti je náhle rozlétly a dovnitř vstoupila robustní postava. Xi Hongyuan se hned začal rozplývat: „Tady je to ale útulné! Ani Brokátová stráž by tohle místo nenašla.“
Shen Zechuan ani nezvedl hlavu. „Jen starý oprýskaný dvůr, co nikdo nechce pronajmout. To je jediná výhoda.“
„Ale nemohlo být tak jednoduché se k němu dostat,“ otřel si ruce Xi Hongxuan a usadil se. „Kdysi ho císař věnoval korunnímu princi, a ten ho pak daroval Qi Huilianovi. Po jeho smrti šel do prodeje. Jak ses k němu dostal?“
Shen Zechuan usrkl čaj a vyměnil si s Xi Hongxuanem dlouhý pohled.
Ten zvedl ruku, jako by se chtěl sám umlčet. „To jsem zase jednou pusu víc, než bych měl. Cestou sem jsem slyšel, že i Pan Rugui dostal ránu. Postupuješ rychle.“
„Nejstarší lord Xi je velitelem Osmi velkých praporů,“ řekl Shen Zechuan. „Ta studentská vzpoura, ať už v ní měl nebo neměl prsty, vzbudila císařovny vdovy podezření. Čekají ho velmi krušné dny.“
„Čím krušnější, tím lépe budu spát,“ rozvalil se Xi Hongxuan. „Proč čekat, než promluví velcí páni u dvora? Nechme promluvit studenty a máme výhodu prvního tahu. Po téhle události budeš skutečně volný.“
Shen Zechuan vzal hůlky a nabral trochu zeleniny. „Jen drobné divadlo, co se nedá porovnávat s tím tvým.“
Xi Hongyuan chvíli sledoval, jak jí, než sám sáhl po hůlkách. „Co budeš dělat dál?“
„Nějak se potloukat u Brokátové gardy,“ odvětil Shen Zechuan. „Ji Lei je kmotřenec Pan Ruguiho a přísahali si s Xi Gu’anem věrnost. Ty chceš Xi Gu’ana zničit, ale jak se vyhneš Ji Leiemu? Co kdybychom si je rozdělili. Ať se spolu přátelí do smrti.“
Xi Hongxuan se zasmál, naklonil se nad stůl a zasyčel: „Co máš proti Ji Leiovi?“
Shen Zechuan odsunul kousky pepře ze svého jídla a bez jediného pohledu řekl: „Nelíbí se mi jeho boty.“
--Předchozí-- -Kapitoly- - Další -
Žádné komentáře:
Okomentovat