Královský preceptor křikl na Hua Chenga: „Mladý muži, nepodceňuj svého soupeře! Takhle je ještě mocnější než v podobě Bílé beztvářnosti! Navíc jsi teď přišel o výhodu lepší zbraně!“
A opravdu, všechna zranění na Jun Wuově těle byla
pryč. Pohlédl na Královského preceptora, usmál se a varovně prohodil: „Jsi čím
dál odvážnější, učíš ostatní, jak se mi postavit tváří v tvář? I tak tě
nejspíš nezabiji.“
Královský preceptor zmlkl a upřeně se na něj zahleděl.
Xie Lian ho ujistil: „Neměj obavu, San Lang své
protivníky nikdy nepodceňuje.“
Věděl to víc než dobře. I když se Hua Cheng bezostyšně
usmíval a tvářil se, jako že ho nic nemůže rozhodit, jeho pohyby ani na okamžik
nepolevily.
Jun Wu pohlédl na svůj meč a tiše pronesl: „Zhu Xine,
dlouho jsme se neviděli.“
Fang Xin – nebo spíše Zhu Xin – vydával v jeho
rukou hluboké, tiché bručení.
Xie Lian si vždy myslel, že duch Fang Xinu je příliš
starý, ostatně nebylo lehké ten meč používat. Nepřekvapilo by ho, kdyby se
z něj jednoho dne stal opět jen obyčejný meč, a o to víc ho překvapilo, že
v rukou jeho původního pána se jeho aura a moc projeví úplně jinak, než
když ho měl v rukou on.
Pokaždé, když se Zhu Xin a E-Ming střetli, celý
Nebeský most se otřásl, jako by se měl každou chvíli zřítit do lávy.
V porovnání s předchozím soubojem byla Jun Wuova síla několikanásobně
větší. Hua Cheng se mu sice stále vyrovnal, ale obočí se mu nakrčilo a jeho
výraz se stal ostřejší. Ti, co ho sledovali zpovzdálí, neskrývali znepokojení.
Každý Jun Wuův úder totiž mířil přímo na Hua Chengovo
pravé oko!
Hua Cheng útok dvakrát zablokoval, ale v obou
případech až nebezpečně blízko své tváři. Brzy zjistil, kam Jun Wu míří, jako
by věděl, že právě pravé oko je Hua Chengovou slabinou. Znovu a znovu úder
vykrýval, ale jak dlouho to mohl vydržet?
E-Mingovo oko se zuřivě roztočilo, jako by vycítil
nebezpečí, a v tom okamžiku černá čepel znovu udeřila. Tentokrát Hua Cheng
nezvedl meč dost rychle, ale přesto se ozvalo ostré cinknutí a Jun Wuova čepel
byla odražena.
Xie Lian, celý v bílém, stál před Hua Chengem. To
jeho síla odrazila Zhu Xin!
Už to nevydržel a zasáhl do boje. Byl velmi zkušený
v chytání čepele holýma rukama, ale bylo to poprvé, co se setkal
s tak zákeřnou zbraní. Polovina paže mu po tom jediném švihnutí téměř
znecitlivěla, a cit do dlaně se mu vrátil až poté, co o několik kroků couvl a
ruku protřepal.
„Gege?“ ozval se za ním Hua Cheng.
„Pojďme do toho společně!“
Postavili se zády k sobě a zaměřili svou vůli
proti soupeři. Jun Wuův úsměv se při tom pohledu rozšířil. „Aha?“
Princ tiše poznamenal: „Ty půjdeš shora a já zespodu.“
Jen to dořekl, oba se rozdělili a vrhli se směrem
k Jun Wuovi, jeden horním a druhý spodním útokem. Xie Lian poměrně dobře
znal Jun Wuův styl boje a dokázal matně odhadnout, jak bude postupovat, a tak hned
vyhrkl: „Hák!“
Hua Cheng ho poslechl a šavle sekla obloukem. Jun Wu byl
málem zasažen, a to Xie Lian sykl další pokyn, po kterém Hua Cheng nezaútočil
šavlí, ale holou rukou pomocí duchovní síly. Zasáhl Jun Wuovo rameno a ten na
okamžik zakolísal. Nebýt jeho neuvěřitelné rychlosti, pravděpodobně by dostal
smrtelný úder.
Uprostřed boje se Xie Lian náhle zarazil. Hua Cheng
byl Nejvyšší král duchů jejich doby, potřeboval snad jeho nápovědu? Ten
strašlivý zvyk z mládí každému radit vyšel najevo, a tak se rychle
omluvil: „Promiň, nemusíš mě poslouchat!“
Hua Cheng se však jen šťastně usmál: „Všechno, co mi
gege říkáš, jsou skvělé rady. Tak proč bych tě neměl poslouchat!“
Náhle se most pod ním propadl. Hua Cheng ztratil
rovnováhu a hrozilo, že každou chvíli spadne do lávy. Xie Lian se rychle
naklonil, vymrštil Ruoye a obtočil ho kolem Hua Chenga, aby ho stáhl zpět.
V tu chvíli však ucítil na krku chlad – Jun Wu se bleskově přitiskl
k jeho zádům a položil mu ruku na rameno.
„Musím pochválit tvé schopnosti, Xian Le.“
Byl až příliš blízko a princ cítil, jak mu vlasy
hrůzou vstávají na hlavě.
„Gege!“ vykřikl Hua Cheng.
Máchl levou rukou a E-Ming proletěl vzduchem. Princ
neuvěřitelně rychle zareagoval a sklonil hlavu, takže se mu čepel otřela o
temeno hlavy a letěla k Jun Wuovi, stojícím za ním. To donutilo Jun Wua
uvolnit sevření ruky, čehož Xie Lian využil a skočil zpět k Hua Chengovi.
E-Ming se jako bumerang vrátil majiteli do ruky. Oba muži spolupracovali jako
jeden, takže přihlížející viděli jen tři stíny, které se tu a tam míhaly jako
blesk, až bylo obtížné je sledovat.
Jun Wuův smích se rozléhal po celé lávové jeskyni,
jako by je povzbuzoval: „Dobře, velmi dobře! Pokračujte!“
Mu Qing usilovně uskakoval tam, kde se most propadal,
a přitom zděšeně komentoval: „Královský preceptore, on je… je to blázen? On se
směje?“
„Už jsem to říkal! Je to horší, než když je naštvaný,
on je šťastný! Tohle je teprve začátek!“
Když získal Jun Wu Zhu Xin, bylo to, jako by tygr
dostal křídla. Xie Lian sledoval, jak neustále zákeřně útočí na Hua Chengovo
pravé oko, a naplnila ho hrůza. Xie Lian poslal Ruoye, aby zachytil Jun Wuův
meč, ale ten nečekaně obrátil sevření, trhl a princ se místo toho ocitl ve
vzduchu a letící směrem k němu.
Xie Liana to nejdřív vylekalo, ale hned na to se
uklidnil. Stejně mu chtěl meč vytrhnout,
takže se neměl čeho bát. V hlavě už si přehrával stovky možných pohybů,
které si mohli mezi sebou vyměnit, ale v půlce letu ho zachytila ruka a
stáhla ho zpět. Přistál na zemi a otočil se, jen aby spatřil, že před ním stojí
Hua Cheng jako štít a černý nefritový meč mu proniká srdcem.
Při tom pohledu málem omdlel a přidušeně zasípal: „San
Langu!“
Hua Chengovi lehce potemněl obličej. Jun Wu čekal, že
se na čepel Zhen Xinu nabodne Xie Lian, ale když viděl, že meč zablokovalo jiné
tělo, vypadal poněkud zklamaně.
Xie Lian úplně zapomněl, že Hua Cheng je duch, takže i
kdyby měl v těle obří díru, stále by mohl poskakovat kolem. I přesto měl
obavy a rukama zakryl nekrvácející díru na Hua Chengově hrudi.
„San Langu, co jsi to udělal?“
„Jako bych mohl dovolit, aby tě přede mnou znovu
probodli!“
V hlase měl nečekaně mnoho emocí, což prince
zaskočilo.
Jun Wu promluvil jemným hlasem: „Proč tě to tak
zasáhlo, Xian Le? On necítí bolest, je to jen mrtvý člověk.“
Měl tu odvahu to princi připomínat!
Xie Lian otočil hlavu, aby na něj pohlédl, a srdce mu
vzplanulo hněvem: „A všechno je to tvoje vina!“
Jun Wu se jen ušklíbl: „Myslíš, že je to moje vina?“
Vrácení otázky prince zarazilo.
„Možná,“ pokračoval Jun Wu. „Ale Xian Le, to jsi
zůstal v říši smrtelníků tak dlouho, že už si nepamatuješ své vlastní
činy? To, co jsi dělal po pádu Xian Le?“
Na Jun Wuově tváři se objevil široký úsměv. „Pamatuješ
si ještě na ducha jménem Wuming?“
Xie Lianův obličej ztratil barvu, „Ne!“
Královský preceptor vycítil, že se něco děje. „Vaše
Výsosti, o čem to mluví? Co jsi udělal po pádu Xian Le?“
Xie Lian pocítil zvláštní hrůzu, podíval se na Hua
Chenga a pak na Jun Wua. Jeho dřívější zuřivost se změnila v nejistotu.
Hua Cheng ho okamžitě chytil a tiše ho uklidňoval: „To
je v pořádku. Vaše Výsosti, neboj se.“
Feng Xin se přidal: „Jo, nenech se rozhodit!“
Mu Qing si však nebral servítky: „Co tím myslel? Jaký
duch?“
Ale jak by mohl Xie Lian zůstat v klidu?
Byly to nejhorší dny jeho života a on spáchal čin,
kterého litoval nejvíc ze všeho. Neměl ani odvahu na to vzpomínat. Kdykoliv se
mu v mysli vynořila ta bledá usměvavá maska s půlměsícem očí, nemohl
usnout, schoulil se do klubíčka a zoufale toužil, aby ho už nikdy nikdo
neviděl.
Hua Cheng viděl Xie Liana, když se opíjel slávou,
viděl ho poraženého po prohrané válce, viděl ho pošetilého, hloupého,
zbídačeného i žebrajícího. Ale to stále nebylo to nejhorší.
Nejspíš nikdy neviděl Xie Liana, válejícího se ve
špinavém bahně. Xie Liana, který křičel a nadával, Xie Liana plného zášti a
nenávisti, takového, který se rozhodl zničit království Yong’an, jen aby se
pomstil. Xie Liana, který zašel tak daleko, že chtěl podruhé vytvořit
obličejový mor!
Tohle období jeho života bylo příliš strašné. Byla to
minulost, a mělo by mu být jedno, že ji chce Bílá beztvářnost vytahovat, ale
Xie Lian nechtěl vidět Hua Chengovu tvář, až zjistí, jak se choval.
Nebyl tak dobrý, jak si Hua Cheng myslel. Nebyl
neposkrvněný, svatý ani čistý. A pokud Hua Cheng projeví po zjištění toho všeho
jen špetku nedůvěry vůči němu, princ věděl, že se s tím nejspíš nesmíří.
Už nikdy se nedokáže Hua Chengovi podívat do očí!
V okamžiku, kdy na to jen pomyslel, mu tvář
nekontrolovatelně zbledla, na čele mu vyskočil studený pot a ruce se mu
roztřásly. Hua Cheng mu ji však sevřel pevněji.
S vážnou tváří pronesl: „Vaše Výsosti, neboj se!
Vzpomínáš? Ty jsi ten, kdo se vyhřívá v záři nekonečné slávy, a také ten,
kdo upadl v nemilost. Záleží jen na tobě, nikoli na tom, v jakém jsi
stavu. Ať se v minulosti stalo cokoliv, nikdy tě neopustím. Můžeš mi říct
všechno.“ Na závěr jemně dodal: „To byla tvá vlastní slova.“
Xie Lian se trochu uklidnil, ale Jun Wu se zasmál. „Ať
se v minulosti stalo cokoliv, nikdy tě neopustím?“ pronesl pomalu. „To kdysi
tvrdili moji nejvěrnější věřící, moji nejlepší přátelé.“
Královský preceptor změnil výraz a Jun Wu pohlédl jeho
směrem. „Ale sám vidíš, jak to dopadlo. Nikdo nebyl schopný své sliby dodržet.“
Vypadalo to, jako by Královský preceptor nesnesl
pohled na něj, protože odvrátil hlavu.
Hua Chengův tón byl teď téměř prosebný: „Věříš mi, Vaše
Výsosti. Nebo ne?“
Ne že by mu nevěřil. Jen neměl odvahu vystavit svou
důvěru takové zkoušce.
Nakonec Xie Lian ztěžka polknul a přinutil se zasmát,
zároveň mu však došlo, že smích je to poslední, co by měl dělat. Svěsil hlavu a
chvějícím se hlasem pronesl: „San Langu, proč… promiň, já bych…“
Hua Cheng na něj chvíli hleděl. „Já vlastně…“
Než to dořekl, jejich směrem vyrazila vlna
intenzivního vražedného úmyslu, který je donutil od sebe odskočit. Xie Lianovi
se vrátilo trochu rozumu a s ním i barva do tváře. „Co je s ním? Proč
je teď mnohem...“
Rychlejší? Silnější?
Proti předchozí podobě Bílé beztvářnosti se Jun Wuova
síla zdvojnásobila a stále rostla. Mohli ten děsivý rozdíl cítit s každým
útokem.
Mu Qing si ale všiml ještě jedné věci a vykřikl: „Vaše
Výsosti, buď opatrný! Změnil taktiku, teď neútočí na Karmínový déšť dotýkající
se květu, teď míří jen na tebe!“
To samozřejmě neuniklo ani princi. V ruce měl jen
Ruoye, ale ten když viděl Fang Xin, nebyl schopen mu čelit. Naštěstí E-Ming
bezchybně vykryl každý útok, který Jun Wu použil.
Žádné komentáře:
Okomentovat