Kapitola 21(III): Tisíce li jedním krokem, ztraceni v písečné bouři 2

Tiansheng otřeseně vykřikl: „Ale ne, jak zemřel? Opravdu ho zabili jeho vlastní lidé?“

Všichni zatajili dech v očekávání generálovy nesrovnatelně tragické a dojemné smrti.

Xie Lian se na chvíli zarazil, ale pak se rozhodl říct pravdu. „Ne tak docela. Na té desce se píše, že uprostřed bitvy, zatímco byly obě strany zaměstnány vzájemnými střety… mhm, ten muž si pořádně nezašněroval řemínky u bot a šlápl si na ně. Zakopl, upadl a pak…“

Chvíli bylo zaskočené ticho. Vzápětí se jeskyně naplnila hlasitým smíchem.

Xie Lian přes jejich veselí dokončil: „…a pak byl ušlapán v houfu bojujících vojáků obou stran.“

„Hahaha, haha…“

San Lang zvedl obočí. „Přijde vám to vtipné?“

„Správně!“ přidal se Xie Lian. „Je to spíš tragické. Všichni mu projevme trochu soucitu a přestaňme se smát. Zvlášť, když stojíme před jeho náhrobkem. Měli bychom mu vzdát úctu.“

Tiansheng rychle zamával rukama: „Nemyslím to zle, ale tohle je tak… haha, taková hloupá smrt!“

Xie Lian neměl sílu je dál kárat, protože když on sám dočetl až k této části příběhu, také měl chuť se zasmát. Raději pokračoval: „Stručně řečeno, ačkoliv měl v armádě špatnou pověst, lidé na hranicích Ban Yue a středových plání, kteří byli tak trochu pod jeho ochranou, ho začali oslovovat ‚generále‘. Po jeho smrti mu zde postavili náhrobek.“

San Lang doplnil: „Později lidé z království Ban Yue objevili zázračnou schopnost tohoto náhrobku: kdo se před touto deskou třikrát pokloní, bude schopen v poušti Gobi zvrátit nepříznivý začátek cesty v dobré požehnání.“

Měl velmi záhadný a nevyzpytatelný výraz, tón jeho hlasu byl smrtelně vážný a snadno ostatní přesvědčil. Jakmile to dořekl, většina obchodníků se hned začala klanět – nakonec bylo lepší uvěřit hlouposti, než se vzdát možného štěstí.

Xie Lian byl trochu zmaten a naklonil se k San Langovi. „Opravdu je tam něco takového napsané?“

San Lang se slabě usmál a zašeptal: „Ne, teď jsem si to vymyslel. Protože se mu předtím smáli, není několik úklon zas takový problém, ne?“

Princ se podíval na náhrobek a skutečně – na kamenné břidlici už nebyl žádný další text k přeložení. Původně si chtěl nad San Langovou nehorázností povzdechnout, ale teď mu to přišlo spíš legrační. „Tvá drzost skutečně nezná mezí,“ zašeptal a usmál se.

San Lang na něj vyplázl jazyk a oba se začali smát. Přerušil je čísi ostrý výkřik: „Co je to? Proboha, co je to?“

Tón vyděšeného hlasu rozezněl v jeskyni ozvěnu, až se lidem ježily vlasy na hlavě.

Xie Lian se podíval směrem, odkud výkřik přišel. „Co se děje?“

Obchodníci klanící se před náhrobkem se rychle zvedli a ustrašeně couvali. Kdosi z nich vykřikl: „Had!“

Nan Feng a Fu Yao natáhli ruce do tmy. Dva plameny ozářily zem. Po písku se k nim klouzal dlouhý, nádherně zbarvený had.

Nastala panika. „Co tu dělá ten had?“

„Proč není vůbec slyšet? Kdy se sem stihl doplazit?“

Jakmile hada osvětlily plameny, ostražitě se vztyčil a zdálo se, že je připraven zaútočit. Nan Feng se jej chystal zasáhnout Plamennou dlaní, když si všiml, že k hadovi kdosi pomalu kráčí. Ten člověk ho bez nějakých cirátů chytil levačkou a zvedl si ho k očím. Chvíli plaza pečlivě pozoroval. „Hadi jsou přece v poušti běžní, nebo ne?“

Kdo jiný než San Lang by mohl mít tak lhostejný přístup? Do písmene si vyložil rčení „udeřit hada a zasáhnout sedm cun“. I kdyby byl had sebevíc jedovatý, v tu chvíli mu byl vydán na milost.[1]

Hadí ocas se několikrát slabě ovinul kolem San Langovy levé paže. Xie Lian přispěchal blíž, aby si zvíře prohlédl. Šupinatá kůže měla purpurovou barvu s černými žilkami a zdála se téměř průsvitná. Ta barva připomínala vnitřní orgány a vyvolávala v lidech neklid. Hadův ocas měl barvu masa a byl na konci podivně členitý, s vrstvou jakési tvrdé skořápky. Připomínal bodec štíra.

Xie Lianův výraz se změnil. „Pozor na ten ocas!“

Jen to dořekl, ocas omotaný kolem San Langovy paže povolil sevření. Jeho špička jako by se zlomila dozadu a vzápětí vyrazila do útoku.

To bodnutí přišlo náhle, ale San Lang nenuceně natáhl druhou ruku a ocas bez potíží zachytil. Stiskl jej a zasmál se. „To je docela zábavné.“ Ukazoval hada Xie Lianovi, jako by šlo o nějakou zajímavost.

Princ viděl, že na špičatém konci hadího ocasu vyrůstá ostrý a masitě červený trn. „Ještě že tě nepobodal. Opravdu je to had se štířím ocasem.“

Nan Feng a Fu Yao se také přišli podívat. „Had se štířím ocasem?“

„Přesně tak,“ odvětil Xie Lian. „Jedinečné jedovaté zvíře, vyskytující se výhradně v království Ban Yue. Je to poměrně vzácný had. Nikdy předtím jsem žádného neviděl, ale slyšel jsem o něm. Má tělo hada a ocas štíra a jeho jed je silnější než jed obou těch zvířat dohromady. Bez ohledu na to, zda byl člověk uštknutý nebo bodnutý, všechny…“

Princ ztichl, protože si všiml, že San Lang trápí hada tím, že s ním opakovaně otáčí. Zkoušel ho natahovat, pak ho mačkal a jednu chvíli to vypadalo, že ho ždímá jako ručník. Teď byl zrovna kousek od toho, svázat nebohé zvíře do uzlu.

Po chvíli mlčení Xie Lian jemně zasáhl: „San Langu, přestaň si s ním hrát. Je velmi nebezpečný.“

„To je v pořádku. Není třeba, gege, aby sis dělal starosti. Tito štíroocasí hadi jsou symbolem Císařského preceptora Ban Yue. Taková příležitost se jen tak nenaskytne, musím ho pochopitelně pečlivě prozkoumat.“

„Symbol Císařského preceptora Ban Yue?“

„Přesně tak. Říkalo se, že právě pro její schopnost ovládat tyto hady si lidé mysleli, že má neomezenou moc. Proto ji uctívali jako Císařského preceptora.

Jakmile Xie Lian uslyšel slovo „ovládat“, trhl sebou. Vzpomněl si, že když už je řeč o ovládání, hadi se štířím ocasem se vždy pohybovali ve velkých skupinách. Rychle se otočil k ostatním. „Myslím, že bychom si všichni měli co nejrychleji pospíšit ven. Obávám se, že tu nebude jen jediný štíroocasý had…“

„Aaaah!“

Po prvním výkřiku strachu následovaly další.

„Hadi!“

„Tolik hadů!“

„Tady jsou taky!“

Z temnoty se vyplížilo sedm nebo osm purpurových štíroocasých hadů. Vynořili se tak náhle, že bylo nemožném určit, ze které díry vylezli. Navíc neútočili, jen bez pohybu zírali na skupinu lidí, jakoby zkoumali, jakou kořist to mají před sebou. Plazili se i útočili zcela tiše, dokonce ani nesyčeli, jako to běžně hadi dělají, když mrskají jazykem. Byli skutečně nesmírně nebezpeční.

Plameny z dlaní Nan Fenga a Fu Yaoa vystřelily současně a v jeskyni explodovala obrovská ohnivá koule. Xie Lian ze všech sil zakřičel: „Všichni pryč!“

Nikdo se neodvážil zůstat pozadu, všichni začali zběsile prchat k východu. Naštěstí bylo tornádo dávno pryč a na obloze se zrcadlilo jen zapadající slunce. Polevila i písečná bouře.

Skupina lidí se přesunula na otevřené prostranství. Jak běželi, jeden z obchodníků udýchaně podotkl: „Jak je možné, že jsme se před náhrobkem třikrát uklonili, a přesto na nás potkalo něco takového?“

Korunní princ si v duchu povzdychl. Ještě že ti lidé netuší, že si tu poslední část San Lang úplně vymyslel. Jenže pak zaslechl čísi odpověď:

„Přesně tak! Je to skoro stejné, jako uctívání těch nesmrtelných podvodníků. Čím víc se jim ukláníš, tím větší máš smůlu!“

Xie Lian sebou cukl. Ten náhodně vystřelený šíp kritiky zasáhl terč s neuvěřitelnou přesností. Vtom se vyděšeně ozval TienSheng: „Strýčku Zhengu!“

Podpíral staršího muže, který se zhroutil.

„Co se stalo?“

Ve tváři strýce Zhenga se zračila bolest a utrpení. Zvedl třesoucí se ruku a nechal Xie Liana, aby se podíval. Tomu se sevřelo srdce: mezi palcem a ukazováčkem starce objevil otok s purpurově červenou skvrnou.

Uprostřed oteklého místa bylo při troše zkoumání možno rozeznat malý vpich. Xie Lian se otočil k ostatním: „Všichni zkontrolujte, zda nemáte na těle podobné zranění. Pokud ano, rychle tu část něčím stáhněte, aby se jed nerozšířil!“

Přetočil mužovo zápěstí, aby zkontroloval dráhu jeho meridiánů, a spatřil purpurově rudou linku, vinoucí se po jeho zápěstí směrem k hrudi. Xie Lian si uvědomil, že tenhle jed bude neuvěřitelně silný, a už se chystal požádat Ruoye o pomoc. A-Zhao byl rychlejší. Utrhl kus látky a začal ho uvazovat kolem starcova předloktí. Zabránil tak otrávené krvi, aby proudila zpět do srdce. Xie Lian v duchu jeho rychlou reakci pochválil.[2]

Aniž by musel cokoliv říkat, Nan Feng vytáhl lahvičku s léky a vysypal na dlaň jednu pilulku. Xie Lian ji přiměl starce spolknout a Tiansheng se k němu horečnatě naklonil: „Strýčku, jsi v pořádku? A-Zhao, strýček neumře, že ne?“

A-Zhao si povzdechl. „Pokud tě tento had kousne, je smrt do čtyř hodin nevyhnutelná.“

„Tak… co můžeme dělat?“ vykoktal Tiansheng.

Strýc Zheng byl vůdcem kupecké karavany. I mnozí z obchodníků byli znepokojeni a ptali se: „Nedal mu teď ten mladý přítel nějaký lék?“

Nan Feng zavrtěl hlavou. „To nebyl protijed. Ta pilulka mu jen pomůže udržet se při životě a prodlouží čas ze čtyř hodin na čtyřiadvacet.“

Obchodníky to rozrušilo:

„Jen dvacet čtyři hodin?“

„Takže říkáš, že mu zbývá jen čekat na smrt?“

„Je ten jed nevyléčitelný?“

V tu chvíli se k nim přiloudal San Lang. „Je tu naděje.“

Jeden po druhém se na něj podívali. Tiansheng se otočil k A-Zhaovi. „Bratříčku Zhao, když ho jde zachránit, proč jsi nic neřekl? Vyděsil jsi mne k smrti!“

Jenže A-Zhao jen mlčky zavrtěl hlavou. San Lang odpověděl místo něj: „Bylo mu zatěžko to říct. Protože pokud je možné otráveného zachránit, ale ostatní při tom možná umřou… dá se to obhájit?“

„Jak to myslíš?“ zeptal se Xie Lian.

„Gege, znáš legendu o hadovi se štířím ocasem?“

Ukázalo se, že podle té legendy žil před stovkami let v království Ban Yue jeden císař. Vydal se hluboko do hor na lov a nechtěně ulovil dva nebezpečné duchy. Pravá podoba jednoho z nich byl duch kobry, druhý měl podobu štíra. Tyto dvě jedovaté bytosti kultivovaly hluboko v horách, nevěnovaly záležitostem světa pozornost a nikdy nikomu neublížily. Císař Ban Yue je chtěl zabít, protože věřil, že svým jedem dříve nebo později někoho zahubí. 

Oba duchové císaře prosili, aby je ušetřil, ale byl to nemilosrdný muž. Během hostiny navíc duchy donutil, aby se pro pobavení publika spářili, zatímco on a jeho ministři do sytosti popíjeli.

Po skončení hostiny nechal oba jedovaté duchy zabít. Císařovna nemohla ten krutý čin snést, ale ani ona se netroufla neuposlechnout svého manžela. Nakonec jen utrhla vonný list a položila je na těla mrtvých duchů.

Jedovatá kobra a štír se proměnili ve zlé duchy plné zášti. Prokleli své potomky, narozené po vynuceném styku, aby v těch místech zůstali a zabíjeli lidi z království Ban Yue. Proto se hadi se štířím ocasem objevují výhradně v tomto království. Po uštknutí nebo bodnutí se jed rychle šíří a člověk v bolestech umírá. Avšak díky císařovnině laskavosti se vonný list, kterým těla zakryla, stal jedinou protilátkou proti jejich jedu. 

San Lang své vyprávění ukončil vysvětlením: „Ten list byl z rostliny zvané Spřízněná měsíční bylina, zvaná také Měsíčnice. Roste pouze na území bývalého království Ban Yue.“

Kupci začali mluvit jeden přes druhého: „No tohle… „

„Dá se té legendě opravdu věřit?“

„Mladý příteli, v sázce je něčí život, neměl bys s námi žertovat!“

San Lang se jen usmál a nic dalšího neřekl. Tianshenga to stále nepřesvědčilo, tak se otočil k A-Zhaovi. „Bratře Zhao, je to pravda?“

„Nikdy není jisté, zda jsou mýty a legendy pravdivé. V království Ban Yue však skutečně existuje bylina zvaná Měsíčnice a opravdu dokáže vyléčit jed štířích hadů.“

Xie Lian ho doplnil: „Jinými slovy, pro uštknuté štíroocasým hadem existuje jediný způsob, jak přežít, a lze jej nalézt pouze v bývalém království Ban Yue.“

Nebylo divu, že tolik kupeckých karavan vstoupilo do Ban Yue. Ačkoli si byli plně vědomi rčení „s každým průjezdem zemře polovina cestovatelů“, byli odhodláni riskovat smrt – pokud by to nezkusili, nedokázali by zachránit své blízké.

Štíroocasé hady dokázala ovládat démonická kultivátorka s titulem Císařský preceptor Ban Yue. Staly se jejím symbolem. Z toho důvodu nemohl být výskyt těch hadů zde náhodný. V jejich současném počtu by ani přítomní nebeští úředníci nezaručili obchodníkům bezpečnost, protože se nedalo předpovídat, kolik dalších hadů se objeví.

Proto Xie Lian zvedl dva prsty ke spánku a pokusil se vstoupit do komunikačního pole. Bylo na čase zjistit, co jeho hroší kůže vydrží a požádat o vypůjčení ještě několika menších bohů.

Jenže pokus o vstup do pole byl zcela neúspěšný. Spustil ruku. Přišlo mu to opravdu zvláštní, jeho duchovní síla neměla být zcela spotřebovaná, vždyť ji ráno kontroloval. Stále by jí mělo na návštěvu komunikačního pole zbývat dost.

Otočil se na Nan Fenga a Fu Yaoa. „Mohli byste se pokusit vstoupit do komunikačního pole? Já do něj ze své strany vstoupit nedokážu.“

Po chvilce se oba zatvářili vážně a Nan Feng zavrtěl hlavou. „Ani mně se to nedaří.“

V místech s mimořádně silnou aurou zla mohla být část duchovní energie nebeských úředníků ovlivněna, dočasně oslabena nebo dokonce zablokována. Xie Lian se obával, že narazili na právě takovou situaci.

Korunní princ chvíli přecházel sem a tam, až nakonec zvedl hlavu. „Možná je to tím, že toto místo je příliš blízko království Ban Yue, takže se komunikační pole zablokovalo…“

Koutkem oka zahlédl purpurově rudou šmouhu.

Zatímco se Nan Feng a Fu Yao stále pokoušeli vstoupit do komunikačního pole, ostatní obchodníci se prohlíželi a hledali případné známky uštknutí či bodnutí. Jen Tiansheng si dělal starosti o starého Zhenga, držel ho za ruku a nic jiného nevnímal. Vůbec si nevšiml purpurového hada se štířím ocasem, který se mu zvolna plazil po zádech.

A přesto, když se štíroocasý had dostal až k Tianshengovu rameni, svými tesáky nemířil na mladíkův krk, ale na paži San Langa, nenuceně postávajícího vedle.

Had se zaklonil a pak se jeho tělo vymrštilo vpřed.

Těsně předtím, než jeho zuby pronikly do San Langovy paže, Xie Lian  bleskově natáhl ruku a s neuvěřitelnou přesností hada zachytil.

Sice by dokázal pouhým stisknutím prstů hada zmáčknout tak, až by mu orgány vystříkly ven i s mozkem, ale princ si nebyl jistý, zda také nejsou jedovaté. Nechtěl riskovat.

Pokusil se zachytit i hadův ocas, ale netušil, že jeho tělo bude tak kluzké. Než ho stačil sevřít, mezi mu prsty proklouzlo něco ledově chladného, kulatého a měkkého.

A vzápětí ucítil na hřbetu ruky ostrou bolest, jako když píchne jehla.

 --Předchozí kapitola--      --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

---

[1] Udeřit hada a zasáhnout sedm cunů (za hlavou)… v tu chvíli je had bezmocný… No po tomhle oříšku byl málem bezmocný překladatel. Totiž: věta o udeření hada je rčení, které doslova znamená „zasáhnout na citlivém místě“, ale hlavní význam je„udělat, co je třeba“. Vychází to z toho, že ve vzdálenosti sedmi cunů má had důležité životní orgány, po jejichž zasáhnutí není schopný se bránit. Jenže někdy to rčení říká „sedm cunů za hlavou“, někdy jen „sedm cunů.“ Dnes se používají palce, protože Čína své míry začlenila do metrického systému. Údaje uvádějí, že do sedmi cunů se hadovi po silném zásahu přeruší mícha a had nezvedne hlavu, zatímco když to samé uděláte u ocasu, uštknutí se nevyhnete. Jako bonus to rčení někdy říká i tři cuny/palce místo sedmi. A čínská wiki laxně dodává, že nakonec stejně záleží na velikosti hada. To aby si člověk vzal na takový lov hadů s sebou pravítko, převodník jednotek, porovnávač hadích velikostí a hlavně velkou dávku štěstí. Samozřejmě, pokud nejste San Lang.J 

[2] Scéna se zaškrcením ran… Trochu OOT, ale nedá mi to – všichni určitě víme, že po uštknutí se rána ani neškrtí, ani nevysává… i když to poslední si asi zrovna bohové/démoni asi mohou dovolit. J