S postupujícím večerem se nálada na břehu stávala stále pochmurnější. Cheng Qian si těsněji přitáhl mokré šaty. Podíval se na Han Yuana, klepajícího se zimou jen v půjčeném svrchním oděvu. Bylo to to nejmenší, co si zasloužil.
Yan Zhengming evidentně přemýšlel o tom samém, ale na
rozdíl od něj neváhal sdílet své myšlenky nahlas. Už před nějakou dobou odhodil
svůj honosný meč a plánoval ho kopnout do jezírka, jakmile se jejich mistr
v pořádku vrátí. Vždyť jeho čepel nejenže šťouchla do ropuchy, ale dokonce
s ní zabíjel myši!
Teď si založil ruce na hrudi a s přísným výrazem zíral
na Han Yuana. „Od tvého zasvěcení neuplynul ani měsíc a už ses odvážil jít do
Údolí yao. Co plánuješ v budoucnu? Necháš horu Fuyao rozpadnout na
prach? Zasloužil bys, aby tě ty myši upekly a sežraly!“
Po téhle výtce se Han Yuan, zbitý od myších yao do modra, naježil a už se téměř začal hádat. Jenže když se nad tím vším zamyslel, jeho rozhořčení vyprchalo při vzpomínce na obrovské riziko, které kvůli němu jeho starší bratři podstoupili. Svěsil ramena a připravil se na další pokárání.
Zrovna když se první starší bratr nadechoval, aby Han
Yuana zasypal přívalem výtek, Li Yun nečekaně zasáhl. „První starší bratře, byla
to moje chyba. To já jsem přiměl mladšího bratra, aby se vplížil do zadní části
hory. Nevěděl jsem, že je spojená s Údolím yao.“
Jeho slova všechny ohromila.
Ačkoliv byl Han Yuan trochu jednodušší člověk, který
se většinu doby jen motal kolem, nebyl doopravdy hloupý. Sice Li Yuna chvíli nenáviděl,
protože byl kvůli němu zajat a málem ho sežraly myši, ale tato nenávist
vyprchala, když mu s holýma rukama přišel na pomoc.
Teď, poté, co Li Yun upřímně přiznal svou chybu,
poslední kousek zášti v Han Yuanově srdci vyprchal jako závan větru.
Malý žebrák stydlivě sklopil hlavu. „Tak to není.
Nikdo mě nenutil tam jít. Navíc mě starší bratři zachránili.“
„Ne… já jsem tě ve skutečnosti nezachránil.“ Zdálo se,
že se Li Yun rozčílil. Jako voda ze stavidel se z něj vyvalila slova,
která dřív vyslovit nedokázal. „Když jsem zjistil, co leží v Údolí yao,
dostal jsem strašný strach. Nebýt ostatních bratrů, nejspíš bych utekl.“
Cheng Qianovi připadalo to přiznání tak nějak
roztomilé. „Kdo by se nebál? Také jsem se cítil vyděšený.“
Všichni byli po tom dobrodružství špinaví a vyčerpaní,
přesto se nikdy dřív necítili tak klidní a nesdíleli tak harmonickou atmosféru.
Yan Zhengming po něm střelil pohledem. „Zrovna u tebe
jsem si nějakého vyděšení nevšiml. Zvláště potom, co jsi nejméně osmnáctkrát
osahal medvědí mrtvolu, zatímco jsi po ní šplhal.“
Cheng Qian byl zmatený, poslední větu tak docela
nepochopil. „Osmnáctkrát jsem se ho rozhodně nedotkl.1
Potřeboval jsem mu jen sebrat
meč na svou obranu. Druhý starší bratr byl odvážnější, žádnou zbraň u sebe neměl.“
Když Yan Zhengming uslyšel odpověď svého mladšího
bratra, okamžitě mu došlo, co nepatřičného pronesl. Na tváři mu při tom
odhalení vlastní vulgarity vyskočily slabě červené skvrny.
Li Yun na okamžik ztuhl a pak rychle sklonil hlavu. Očividně
byl s tématem seznámen stejně dobře.
Han Yuan byl ve srovnání se svými svatouškovskými
staršími bratry mnohem upřímnější. Svíjel se smíchy tak, až z toho Nebeský
netvor ze spaní zamručel.
Jen nevinný malý Cheng Qian se tvářil nechápavě.
Yan Zhengminga vlastní zahanbení rozzlobilo. Zvedl kámen
a hodil ho po Han Yuanovi, který hbitě uskočil a zakryl si hlavu. Aby odvedl
pozornost, ukázal na spící dívenku. „Starší bratře, slituj se! Chci ti říct
něco důležitého! Tady ten holčičí netvor, budeme ji adoptovat?“
„To záleží na mistrovi. Netvoři v Údolí yao ji
rozhodně nepřijmou."
Při jeho slovech všichni ztichli.
Nikdo ji nechtěl.
To vědomí píchlo Cheng Qiana u srdce. Podíval se na
Nebeského netvora, který po několika zamručeních opět tvrdě usnul, a mimoděk
pocítil soucit nad jejich společným utrpením.
„Pravděpodobně
zůstane s námi,“ řekl Yan Zhengming. „Mistr si takové věci rád nosí domů. Ale
než se vrátí, měli bychom pro ni vymyslet jméno, jinak…“
Úkosem pohlédl na Han Yuana, kterému při pomyšlení na
jeho nešťastné jméno zacukala víčka.
Yan Zhengming se ušklíbl: „Jestli ji mistr pojmenuje
Han Shouzhi – cucání prstů – sama spáchá sebevraždu dřív, než vyroste.“
Začala diskuze o nejelegantnějších či nejběžnějších
jménech pro dívku.
Nakonec Yan Zhengming učinil konečné rozhodnutí. „Protože jsme ji z údolí vyvedli vodou, myslím, že vhodné jméno bude ‚Tan‘, tedy ‚jezero‘. V kombinaci s mistrovým příjmením bude celé její jméno znít Han Tan."
„To není špatné,“ kývl Han Yuan. „A pěkně k tomu
bude ladit vhodné domácí jméno: Loužička.“
Tentokrát se Yan Zhengming ani neobtěžoval Han Yuana uhodit.
…
Uplynula dlouhá doba a ospalý a unavený Cheng Qian usnul
přímo na skále, ukolébán uvolněným rozhovorem svých bojových bratrů. Probudili
ho, teprve když začala padat rosa a blížilo se svítání.
Cheng Qian sebou trhl. Protřel si oči a spatřil Muchun
Zhenrena, jak na ně hledí s melancholickým výrazem. Síla, kterou
projevoval při boji se Zipeng Zhenren, byla ta tam.
Mistr byl zmatený. Jak je možné, že jeho učedníci
vstoupili do Údolí yao v počtu čtyř, a teď se jich vrátilo pět?
Přejel očima z jednoho na druhého: první učedník
rozespale mžoural, druhý učedník zíval, třetí učedník nechápavě zíral a ten
čtvrtý raději sklopil zrak, aby se vyhnul jeho pohledu. Povzdechl si: „Jsem o
tři sta let mladší než Zipeng Zhenren, ale přesto vypadám, jako bych mohl být
její otec. Víte proč?“
Nečekal na odpověď a upřel pohled přímo na Han Yuana: „Protože,
na rozdíl ode mne, ona nemá ani jednoho učedníka!“
Han Yuanovi klesla brada.
Yan Zhengming mistra přerušil, jako by se zrovna na
něj kritika nevztahovala. „Mistře, co jste té staré slepici řekl? Nepoškrábala
vás?“
Muchun Zhenren obrátil oči v sloup. „Přirozeně
jsem jí promluvil do duše. Yan Zhengmingu, kultivující by měli být opatrní, měli
by volit svá slova a činy s rozvahou a snažit se ostatní získat na svou
stranu ctností. Tak proč pořád podceňuješ své starší?“
„Mě také málem podrápala! Jednou jí vyškubu všechno
peří a udělám si z něj prachovku, se kterou vyčistím Síň poslání!“
Muchun jen zvedl oči k nebi.
Zato Yan Zhengming se teď cítil mnohem příjemněji a
rozhodl se chopit vhodné příležitosti. „Mimochodem, mistře,“ pronesl nenuceně.
„Vybrali jsme pro vás učedníka!“
Muchun Zhenren se podíval na baculatého Nebeského
netvora, pak znovu pohlédl do nekonečné oblohy a bezmocně si povzdechl. „Moji
malí učedníci, nechte svého mistra žít o pár let déle!“
Tím prohlášením rezignovaně přijal Han Tan a ta se oficiálně
stala jejich mladší sestrou.
V nesčetných lidových příbězích byly „mladší
sestry“ sekty osobami vzbuzujícími fantazie. Byly to bezkonkurenční krásky se
sněhobílou pletí či malé panenky, které se usmívaly jako rozkvetlé květiny. Ale
kdo by stál o příběhy půvabných víl v plenkovém stádiu?
…
Muchun Zhenren si plánoval, že se o Han Tan budou
střídavě starat Yan Zhengmingovy služebné. Ale věci nedopadly, jak doufal.
Nebeský netvor se rozplakal tak silně, že se za necelý den a půl zřítily tři
pokoje.
Loužiččin pláč dokázal narušit i příbytek Zipeng Zhenren,
natož obyčejné domy, postavené ze dřeva a tašek.
Muchun Zhenrenovi nezbylo, než malou Loužičku přenést
do jeskyně na úbočí hory. O té se vyprávělo, že byla kdysi útočištěm předků a že
dokáže odolat i bleskům z nejvyšších nebes.
Teď však byly Yan Zhengmingovy krásné služebné
nespokojené.
Nejtěžší práce, kterou kdy v Zemi něhy musely
vykonávat, bylo česání, pálení kadidla a stříhání. Jak by mohly vydržet trápení
takového malého skřítka? Kromě toho musel být předek sekty asketa, protože
v jeskyni nebylo nic jiného než kamení. Postel byla velký tvrdý kámen,
křeslo malý tvrdý kámen… opravdu tu někdy žili lidé?
Uplakané dívky se rozběhly k vůdci sekty a
oznámily, že raději zemřou, než aby tam musely ještě jednou vkročit.
V záchvatu vzteku nařídil Muchun Zhenren svým
učedníkům, aby se v hlídání své mocné mladší sestry střídali. Nakonec to
byli oni, kdo celou pohromu způsobili a přivedli dívku sem.
Učedníci trest přijali a střídali se
v zažehnávání pohromy… tedy ve starání se o malou Loužičku.
Netřeba zdůrazňovat, že Han Yuan se zachoval právě
jako bezohledný žebrák. Zabalil celou dívenku do plenek a během jediného dne
proměnil nadanou mladší sestru v prachsprostou napodobeninu tuláckého
dítěte.
K dovršení všeho snědl nenažraný čtvrtý starší
bratr většinu její kaše. Když se večer přišel mistr na Han Tan podívat, šokoval
ho pohled na vyhladovělou dívenku, která se už už zakusovala do velkého,
tlustého červa.
Zklamal dokonce i Cheng Qian. Sice se zdál
spolehlivější, ale opak byl pravdou. Když na něj přišla řada, vzal si s sebou
do jeskyně domácí úkoly a po jejich dokončení objevil několik poznámek, které tu
po sobě zanechal předek sekty. I když většině z nich nerozuměl, stejně
celou noc studoval. A když se Cheng Qian do něčeho ponořil, nedokázalo ho
rozptýlit ani hřmění nebeského soužení. Než se probral, jeho sestra usnula se
zaschlou kaší a skvrnami od slz na tváři.
Nejhorší byl Yan Zhengming. Přišel k jeskyni
s tuctem taoistických chlapců, jako by se chystal na krevní mstu, a
rozkazoval jim, zatímco sám nestrčil dovnitř ani nos. Pokaždé, když nešťastné
dítě skončilo s vyprazdňováním nebo močením, první starší bratr nasadil
znechucený výraz a s odstupem nejméně osmi zhangů nařídil taoistickým chlapcům,
aby ji několikrát omyli a navoněli tak silně, že to ze vzduchu sráželo okolo
letící hmyz.
Největší pobouření vzbudil Li Yun. Přišlo mu mladší
sestry líto, vždyť na svých krátkých nožkách nemohla ani pořádně chodit. Proto
jí na tělo kápl pár kapek ropuší vody, uvázal jí kolem krku provaz a pak vzal
svou ropuší mladší sestru na procházku kolem hory.
Po těch událostech se Muchun Zhenren neodvážil předat
Loužičku žádnému ze svých učedníků. Koneckonců to přece jen byla lidská bytost.
Nakonec kohosi přiměl, aby mu upletl nůši. V ní nosil Nebeského netvora na zádech a každý den ji trápil svými podivnými Písmy.
Druhá věc (říká anglický překladatel, já jsem tímto nepolíbená) je, že v čínštině použití čísla ve větě nemusí znamenat konkrétní počet, ale prostě „mnoho“. Používají se k tomu hlavně násobky tří a pochopitelně to může vést k nedorozumění. Zhengming svou osmnáctkou naznačil, jak důkladně ho prohledával, Cheng Qian to vzal doslova a písně znalý čtenář se mohl hihňat u spojení s jistou písní. Tak se tento rozhovor odehrál.↩
Žádné komentáře:
Okomentovat