Druhý den se celá hora Fuyao otřásla zprávou, že Cheng Qian má zůstat a studovat zaklínadla společně s Yan Zhengmingem.
Bojoví bratři ho obklopili a všichni se ptali na
totéž: „Cože? Ty už máš duchovní cítění?“
Chlapec si protřel ucho a cítil se trochu samolibě.
Než se mu však do tváře vkradly nějaké emoce, rychle si vzpomněl, jak by se měl
chovat člověk, sledující nekonečnou cestu kultivace. V duchu na sebe vylil
kyblík studené vody a zchladil neklidnou mysl.
Proto navenek jen lhostejně přikývl a s pokorou
skromně odpověděl: „Hm, teprve začínám.“
Ta slova vyvolala smíšené reakce.
Li Yunova se nejvíc blížila „normálu“.
Druhý bojový bratr byl vychytralý a s arogancí
sobě vlastní se považoval i za inteligentního. Ačkoliv si liboval hlavně v pokřivených
kouscích a obratně je doplňoval vlastními inovacemi, hloupý opravdu nebyl.
Prostě se při studiu příliš nenadřel, dokonce i jeho šerm byl průměrný. Jen co
si přestal hrát s ropuchami, oblíbil si brouky.
Li Yun si nikdy nemyslel, že mladší bratr, který
vstoupil do sekty rok po něm, překročí práh Síně poslání dříve než on, a tak se
mu na tváři objevil nešťastný výraz. Mlčky odložil klec s kobylkami –
zároveň s ní láhev hmyzí tekutiny neznámého účelu – a po cvičení
v šermu se místo hraní s Han Yuanem raději sám vrhl na studium.
To Muchun Zhenrena potěšilo. Věděl, že se Li Yun bude
chvíli cítit hrozně, jako každý na jeho místě. Ale smutek je pomíjivý, zato
impuls, který mu dal Cheng Qianův úspěch, přetrvá.
Nicméně mistrovo uspokojení se rychle rozplynulo, když
zjistil, že Li Yun byl mezi chlapci výjimkou.
Například Han Yuan, mučený memorováním podrobných
pravidel sekty, zůstal apatický. Jeho touha po duchovním cítění po návratu
z jednodenního výletu do Údolí démonů zcela vyprchala. Jediné, co ho teď
zajímalo, bylo jídlo, pití a hry.
„Duchovní cítění? Proč bych se měl obtěžovat,“ myslel
si. „Život je příliš krátký, člověk žije jen jednou.“
Proto necítil ani stopu závisti, místo toho se
škodolibě radoval. Při odchodu poplácal Cheng Qiana po rameni a prohlásil:
„Haha, hodiny navíc! Máš před sebou těžké dny!“
Mistr popadl dřevěný meč a rázně Han Yuna vyprovodil
ze Síně poslání.
A jeho první učedník, „poklad sekty?“ Když viděl, že
se vedle jeho stolu s písečnými hodinami objevil další, procítěně si
povzdechl. „Získal jsem duchovní cítění až po čtyřech letech cvičení
s mečem… a od zasvěcení malého Měďáka uběhl teprve rok?“
Muchun Zhenren si pomyslel, že mladý pán Yan dostal
podnět a konečně se vzpamatuje.
Jenže tou větou jakékoliv uvědomění končilo. Yan
Zhengming se totiž usmál a s předstíranou náklonností pokračoval: „Třetí
mladší bratře, v budoucnu se budeme moci navzájem radit o kouzlech, stejně
jako to děláme s Písmy.“
„Dáš mi dva mléčné koláčky navíc, abych se věnoval tvým
zaklínadlům? Starší bratře, přestaň snít,“ odrazil ho falešně se usmívající
Cheng Qian.
Yan Zhengming zúžil oči.
Tenhle spratek s ním už předtím jednal jako
s živým klíčem od Knihovny, a teď, když tam dokáže vstoupit sám, ztratil
pro něj Yan Zhengming veškerou hodnotu!
Kam zmizela jeho důstojnost nejstaršího bratra?!
Uvnitř síně dal mistr Cheng Qianovi nůž a dřevěnou
tabulku. Na horní a spodní straně byly dvě čáry, které od sebe dělila
vzdálenost jednoho cunu. Cheng Qian mezi nimi musel vyrýt svislou čáru, dlouhou
přesně jeden cun.
„Zpočátku pocítíš mírný odpor,“ řekl mistr. „Neboj se
a dej si na čas. Tvému prvnímu staršímu bratrovi to trvalo dobrého půl roku.“
Yan Zhengming si rozpačitě odkašlal s vědomím, že
není úplně dobrým příkladem.
Teprve když se Cheng Qianův břit dotkl tabulky,
pochopil, jak obtížné je vyřezávání talismanů.
Brzy mu došlo, že řezbářský nůž, který jeho starší bratr
používá, není obyčejný. Byly na něm kouzla, speciálně určená pro
začátečníky.
Chlapec se v Úvodu do zaklínadel dočetl, že začátečník
není schopen propojit kouzla vlastní silou, takže potřebuje pomocný nástroj,
který ho povede.
S tímto nástrojem nebylo snadné vyjít.
V okamžiku, kdy se hrot dotkl dřeva, jako by se předmět v jeho ruce
proměnil v obrovskou výpusť, kterou z jeho těla neustále odtékala
síla.
Ruka se mu překvapením zastavila a chlapec zjistil, že
po tomto přerušení už nedokáže navázat.
Podíval se na tabulku a zjistil, že po sobě zanechal
jen drobný zářez, mělký jako kočičí škrábnutí.
Muchun mu předtím neřekl, že vyřezávání kouzla nemůže
být přerušeno. Musí ho vyrýt jedním plynulým pohybem, jinak všechno předchozí
úsilí přijde vniveč.
Když mistr viděl chlapcův neúspěch, pomalu se k němu
vydal s úmyslem ho na jeho chybu upozornit.
Rád tuto metodu používal při výuce Yan Zhengminga,
protože věřil, že zpětný pohled zanechá ve studentovi trvalejší dojem.
Jenže Muchun byl nesmírně pomalý učitel. Možná proto
začal Cheng Qian s druhým pokusem dřív, než se k němu mistr vůbec
doloudal.
Řezbářský nůž znovu zběsile vysával jeho energii.
Cheng Qian si v duchu odříkával Úvod do zaklínadel a snažil se svými nově
nabytými schopnostmi spoutat okolní energii, ponořit ji do moře své qi a nechat
ji proudit podél paže až k břitu nad tabulkou.
Ačkoliv chlapec přišel na princip, stále byl nezkušený.
I když absorboval energii do svého těla, množství, které dokázal nashromáždit,
bylo velmi omezené a nedokázalo udržet krok s množstvím, které z něj nůž
odčerpával.
Nejdřív se mu zdálo, že je něco špatně s jeho chodidly.
Cítil se, jako by bez přestávky ušel tisíce li, nohy mu znecitlivěly a brzy nato
v nich ucítil zvyšující se bolest. Když už se téměř nedala snést, znovu se
vrátilo silné znecitlivění, takže v nich opět ztratil cit.
Další na řadě byl jeho pas. Kdyby se druhou rukou
neopíral o stůl, už by se zhroutil kvůli bodavé křeči v zádech. Srdce mu
divoce bušilo a jako by mu něco neviditelného ohýbalo páteř.
A konečně hlava.
Lidé mívali při extrémním vyčerpání halucinace. Cheng
Qian měl znovu a znovu pocit, že už nůž v ruce neudrží. Když se však
podíval na tabulku, zjistil, že mu stále zbývá k dosažení cíle ještě nejméně
polovina vzdálenosti.
Chlapci se motala hlava, ale slovo „motala“ zdaleka
nevystihovalo skutečnost. Celým tělem mu prostupovala únava, jako by uběhl
dvacet koleček kolem hory Fuyao.
Nebylo divu, že se Yan Zhengming, vždy upřednostňující
lehké před těžkým, drbal na hlavě a ztrácel nervy pokaždé, když došlo na
cvičení zaklínadel.
Cheng Qian však nikdy nedělal nic napůl a neznal
význam slov „krok za krokem“.
Čím byla věc těžší, tím byl neústupnější a tím víc
zacházel do extrému. Ostří řezbářského nože skřípalo po tabulce. Tušil, že
pokud bude pokračovat, hrozí mu zhroucení, ale jako vždy zaťal zuby a šel na
dřeň. Dál tlačil na nástroj, i když byl na konci sil.
V transu spatřil, že ostří téměř dosáhlo cílové
čáry, když v tom mu dospělá ruka pevně sevřela zápěstí.
Nůž se zařinčením dopadl na stůl. Cheng Qianovi klesla
ruka a nekontrolovaně se třásl, jak nedokázal uvolnit příliš napjaté svaly.
Muchun Zhenren ho jednou rukou přidržel a dlaň druhé
ruky položil doprostřed Cheng Qianových zad. Chlapec téměř ztrácel vědomí.
Bezvládně svíral mistrovy rukávy a cítil, jak mu ze zad do celého těla proudí
jakési teplo, a všude, kudy prošlo, jako by mu strnulé a ztuhlé tělo znovu
probodávalo tisíce jehliček.
Chlapce polil studený pot. S pocitem, že ho u
srdce okusují stovky mravenců, lapal bolestí po dechu tak silně, až se jeho
sípání změnilo v mučivý kašel.
Muchun ho ustaraně poplácával po zádech a dokola opakoval:
„Chlapče, chlapče…“
Yan Zhengming, doteď zabraný do stříhání nehtů na
rukou, hleděl na Cheng Qiana s nedůvěřivě pootevřenými ústy.
„Měďáku, ty…“ začal Yan Zhengming ohromeně.
Slova mu došla. Několikrát zopakoval „ty“ a nakonec
pronesl: „Proč jsi tak neústupný?“
Cheng Qianovi dlouho trvalo se vzpamatovat. Muchun
Zhenren ho pustil, vytáhl mu z rukou tabulku a s nečitelným výrazem
zíral na chlapcovo dílo. Počáteční čára byla poměrně hladká, z čehož
usuzoval, že Cheng Qian pochopil princip. Bylo však vidět, jak jeho síla ochabovala,
když se zbytek čáry začal křivit. Zřejmě se vyčerpal, než dosáhl půl cunu,
protože zářez byl místy mělký, místy hluboký, někde zase zářez vypadal, že se
musí přerušit, ale nikdy se tak nestalo. Kdyby ho Muchun nezastavil, Cheng Qian
by pokračoval, dokud by nezničil sám sebe.
Jaký to malý hlupák!
Muchun Zhenren si ke svému zděšení uvědomil, že když se
pokusil chlapce učit jako Yan Zhengminga, málem ho přivedl ke katastrofě.
Základy tvorby zaklínadel jsou dost nudné a namáhavé, proto
se ze začátku neučí vyřezávat nic užitečného. Ty, kteří se naučili vstřebávat
duchovní energii, nechal Muchun pouze zkoušet řezbářský nůž, aby si tak cvičili
a rozšířili své meridiány.[1]
Rozšiřování meridiánů není příjemná zkušenost.
Znamenalo to znovu a znovu vyčerpávat duchovní energii, která se v moři qi
nahromadila.
Bylo to jako protahování svalů – pravidelné cvičení
prospívalo, ale pokud jste je příliš namáhali, hrozilo jejich přetržení.
Když začínal mladý pán Yan, naříkal, jen co se špička
nože zanořila do dřeva. Kvílel, že ho bolí ruce, nohy, zadek, zkrátka
vyjmenoval každou část těla a tvářil se, jako by měl každou chvíli zemřít. Pak
přišel na řadu vztek a on se za každou cenu odmítal k řezbářskému noži jen
přiblížit.
Muchunovi trvalo dva měsíce, než ho krok za krokem naučil
alespoň základy.
Dokonce i teď, když mistr požádal svého prvního
učedníka, aby zapracoval na základech, Yan Zhengming jen nožem na ovoce
poškrábal tabulku. Jako by tenhle trik Muchun nepoznal!
Teď mistrovi potemněla tvář. Zamračil se na Yan
Zhengminga a pak se obrátil na jeho mladšího bojového bratra: „Byl jsi v Knihovně?“
Oba učedníci pootevřeli ústa.
Muchun Zhenren se posadil na Cheng Qianův stůl a zblízka
upřel na nezkušeného chlapce zrak. „Četl jsi Úvod do zaklínadel. Co dalšího?“
Cheng Qian se neodvážil promluvit.
„Tak si to vezmeme… kultivační metody, šerm, názory na
všechny školy a asi i…“ Cheng Qianova hlava s každým jeho slovem klesala
níž a níž. Mistr obešel stůl a sevřenými rty vyslovil dvě slova: „Démonická
kultivace?“
Chlapcovo srdce prudce poskočilo. „Mistře, já…“
Muchun Zhenren zíral těsně nad jeho hlavu a čekal, že
to chlapec popře nebo začne plakat.
Ten však neudělal ani jedno. Mlčky tam stál a po
chvíli tiše řekl: „Omlouvám se.“
„Za co se omlouváš?“ Muchun Zhenren jeho lítosti ani
na okamžik neuvěřil.
Odpovědí mu bylo mlčení.
Jak předpokládal, omluva nebyla upřímná.
Yan Zhengmingovi bylo Cheng Qiana trochu líto. Jak
sílilo pouto mezi bojovými bratry, zjistil, že dokáže něco z nenávistné
části povahy svého třetího mladšího bratra tolerovat. Někdy měl chuť ho
uškrtit, ale nakonec mu vždy odpustil. Považoval Cheng Qiana za opatrné a
špatně naladěné vlčí mládě. Když se rozzlobil, mohl kousnout, ale při bližším
pohledu jste zjistili, že jeho zuby zanechaly na kůži jen mělké stopy. Věděl,
kdo se k němu chová dobře a kdo ne, předstíral, že je divoký, ale přitom
si dával dobrý pozor, aby nikomu neublížil.
Začal ho omlouvat: „Mistře, neměj mu to za zlé. Vzal
jsem ho do knihovny. Na hoře není žádná zábava, tak jsem chtěl pro mladšího
bratra sehnat pár zábavných knížek.“
„Byl mezi těmi zábavnými knihami i Úvod do
zaklínadel?“
„Možná ho náhodou zahlédl….“
„Zhengmingu, mluvíš o sobě, nebo o něm?“ Muchun
Zhenren neměl slitování.
Yan Zhengming pootevřel ústa. Nebyl si jistý, koho
mistr vlastně kárá.
Muchun Zhenren si s pohledem na Cheng Qiana
povzdechl, zatímco ten po něm nejistě pokukoval. Jestliže se mistr doteď díky
svým učedníkům cítil ve věku Zipeng Zhenrenina otce, tímhle tempem jí brzy bude
moci dělat dědečka.
Pokynul chlapci a rukávem mu z čela otřel studený
pot. Ačkoliv měl v úmyslu nasadit přísný výraz, moc se mu to nedařilo.
Vypadal jen zamračeně.
„V knihovně je zaznamenáno, že starší členové naší
sekty prošli tři tisíce cest,“ řekl Muchun Zhenren. „Už jsi byl
v předposledním patře? Určitě ne, protože sis myslel, že tam pro tebe
nebude nic užitečného, že? Tam jsou uloženy všechny záznamy o cestách, jimiž
naši starší prošli, spolu s jejich osudy. Vím, že hledáš své vlastní Tao,
svou vlastní cestu, jen doufám, že si nevybereš tu nejtěžší.“
Cheng Qian rozuměl jen částečně. Cítil však naléhavost
mistrových slov, takže přikývl.
Yan Zhengming i Cheng Qian dostali za trest
třicetinásobné opisování Písma.
[1] Meridián
je pojem z čínské medicíny. Jsou to cesty, kterými proudí životní (a
duchovní) energie qi, tedy „čchi“.
Žádné komentáře:
Okomentovat