Oba učedníci se rozběhli na palubu. Jen co Cheng Qian vyšel z kajuty, zaútočil na jeho chřípí silný mrtvolný zápach. Když zvedl hlavu, spatřil neobvyklý výjev, protože původně jasnou oblohu zahalily tmavé mraky. Rozprostíraly se, kam až oči dohlédly, a pohlcovaly sluneční paprsky.
Všechny lodě na moři se zastavily. Starší letící na mečích
nyní přistáli na palubě, což dávalo tušit, že se obávají setkání
s hrozivým nepřítelem. Někteří mladší učedníci možná nechápali, co se
děje, ale všichni ohromeně zírali k obloze.
Li Yun nervózně přecházel sem a tam a pak se obrátil
na Cheng Qiana: „Je to on? Co tady chce?“
Chlapec si vzpomněl na Tang Zhena a odpověděl:
„Nejspíš chce sbírat duše kultivátorů, kteří se sjíždí z celého kontinentu
na Nebeský trh.“
Li Yun se vyděsil, ale Cheng Qian dodal: „Každopádně
můžeš být klidný. Jeho cílem budou starší na mečích, a ne ty.“ Chlapec se
odmlčel a rozhlédl se. „Kde je mistr?“
Z dálky k nim dolehl křik orla, následovaný
podivným smíchem. Rezonoval ve vzduchu a zněly v něm hlasy mužské i ženské,
staré i mladé. Začalo to tiše a nevýrazně, ale postupně se smích stával
hlasitější a ostřejší a smísil všechny hlasy dohromady ve vyjící kakofonii.
Li Yun se zapotácel a zakryl si rukama uši. „A tohle
je co?“
Obklopovala je scéna čirého chaosu. V tu chvíli
se kdoví odkud objevil Yan Zhengming, chytil Cheng Qiana za rameno a málem ho
zadusil oblakem orchidejového parfému.
„Co tu vy dva děláte?“ vyštěkl. „Běžte zpátky do
kajuty!“
Cheng Qian se znovu rozhlédl po Muchun Zhenrenovi, ale
nikde ho neviděl. Zpanikařil a zatahal Yan Zhengminga za rukáv. „První starší
bratře, kde je mistr?“
„Nevím, také ho hledám.“ Yan Zhengming se mračil. „Nepřekážej
tady, jdi dovnitř…“
Jeho hlas byl přehlušen další vlnou krvelačného smíchu.
Mladík zavřel ústa a svraštil obočí.
Li Yun se vždy uměl vyhnout nebezpečí a bleskově zmizel v kajutě. Ale Cheng Qian nikdy slepě neposlouchal ostatní. První starší bratr se s ním neměl čas dohadovat, tak ho prostě strčil dovnitř. Větru a nárazuodolné lucerny se rozsvítily a v rohu odhalily vyděšeného a znepokojeného Han Yuana,
Cheng Qianovi se sevřelo srdce, když v jeho
náručí uviděl Loužičku.
Li Yun předtím uvázal jejich sledovací talisman za
dívčin barevný hedvábný pás. Bohužel je nenapadlo, že by tu mistr mohl Loužičku
nechat.
Yan Zhengming konečně dorazil do kajuty za nimi. Tvář
měl vyčerpanou a nepřirozeně bledou. Jednou rukou se opřel o dveře, lapal po
dechu a usilovně si tiskl dlaň na ústa, jako by potlačoval zvracení.
Po chvíli řekl: „Poznal jsem zdroj toho zápachu. Ten
samý vydávala hořící Lampa pohlcující duše.“
Li Yun, vykukující z okna, na ně zavolal: „Pšt! Podívejte
se na oblohu.“
Cheng Qian následoval jeho pohled a na temném nebi
spatřil hustý shluk stínů.
Byly jich tisíce, všechny v cárech a
s rozmazanými obličeji. Vznášely se ve vzduchu jeden vedle druhého, až Východní
moře připomínalo most do podsvětí.
Proč je tady tolik přízraků?
Jak mocný vlastně je ten démonický kultivující Jiang
Peng?
Temné mraky se seskupovaly a moře bouřilo. Při pohledu na tuto scénu se původně panovační kultivující tvářili jako gazely, do jejichž houfu vběhl lev. Přestože všichni stáli v plné bojové pohotovosti, Cheng Qian vnímal jejich strach.
Zablýsklo se a zahřmělo. Svět jako by se rozdělil na
dvě poloviny a z oblohy se dral černý dým, tvarem připomínající draka. Zanedlouho
bylo vidět, že v temných mracích letí člověk.
Měl velmi bledou tvář a povislá víčka, jako by trpěl
nevyléčitelnou nemocí. Na sobě měl šedivé roucho, a jak vrhal opovržlivé
pohledy na všechny živé bytosti pod sebou, připomínal zlovolného ducha.
Cheng Qian se zadíval na Yan Zhengmingovu ruku,
křečovitě svírající dveřní rám, a všiml si vystupujících modrých žil.
Při prvním pohledu na toho muže byla první Cheng
Qianovou reakcí hluboká nedůvěra. Pomyslel si, jestli první starší bratr
náhodou nemá něco s ušima, protože jak mohl mistr nazvat takovou osobu „starším
bratrem?“
Chlapci selhala představivost. Nedokázal pochopit, že
by ten člověk někdy patřil k sektě Fuyao.
Lasička a démonický kultivující – jaký mistr mohl
vychovat takové dva učedníky? Zdá se, že Cheng Qianův bojový dědeček musel být
mizernější, než si chlapec kdy představoval.
Ani nesmrtelní kultivující se neodvažovali démonickému
soupeři s aurou smrti postavit. Chvíli si navzájem předávali tu „čest“ být
první, až nakonec vystoupil starý muž s bílým plnovousem. Hůlkou poklepal
na palubu, a poté, co se zamyslel, velmi zdvořile začal: „Míříme na ostrov Azurového
draka na výroční Nebeský trh. Jaký je tvůj záměr, příteli taoisto Jiangu? Chceš
nás zde zastavit?“
Jeho zdvořilost hraničila s podbízením, ale
nezdálo se, že by to démonického kultivujícího ovlivnilo.
„Desetiletý Nebeský trh přivedl na jedno místo tolik
talentovaných mladších,“ promluvil zpoza mraku lehkým a jasným hlasem Jiang
Peng. „Jak skvělé…“ Protahoval slova, což v lidech posilovalo obavy, že
v příští chvíli ukáže drápy.
Vzápětí se zdvořile usmál: „Jen tu hledám trochu
vzrušení. Přišel jsem se podívat, jestli se tu neobjeví nějaké zajímavé
talenty. Ale vzhledem k vašim schopnostem… není důvod k obavám.“
Bylo to vlastně poprvé, co Cheng Qian spatřil
démonického kultivujícího. Podle záznamů v Knihovně čekal něco docela
jiného a tak byl silně šokován.
Kdo by respektoval takového muže, uvázlého napůl cesty
mezi člověkem a duchem, i kdyby měl stokrát nadlidské schopnosti?
Kdo by ho ctil? Kdo by s ním vycházel? Kdo by ho
bral vážně?
Stařec s bílým plnovousem mlčel. Po poslední
slovní výměně nedokázal sebrat odvahu k další odpovědi.
Obě strany se dostaly do slepé uličky – a vzhledem
k tomu, že Jiang Peng stál sám proti desítkám kultivujícím, bylo to dost
trapné ticho.
Cheng Qian si nemohl pomoct, položil ruku na jílec
meče a pomyslel si: „Kdybych měl jejich zbraně a schopnosti, hned bych se o něj
postaral!“
Ačkoliv měl nutkání se zapojit, bylo mu jasné, že teď
nemá sílu ani na to, aby z ramene setřásl Yan Zhengmingovu ruku, natož aby
se postavil démonickému kultivujícímu.
Nakonec se mezi staršími na lodích přece jen našel
někdo, kdo se odvážil přerušit ticho: „Zmiz, démonické zlo!“
Ta věta přitáhla pozornost všech. Cheng Qian toho
využil, vysmekl se Yan Zhengmingovi a vyrazil k oknu. Vystrčil celou horní
část těla, aby zjistil, kdo to promluvil.
Byla to mladá žena kolem dvaceti nebo třiceti let, ale
její zdánlivé mládí v případě kultivujícího nic neznamenalo.
Stála na malém člunu, právě na tom za pět mincí na osobu.
Na sobě měla obyčejné mnišské kalhoty a roucho, používané muži i ženami.[1] Nebylo sice ošuntělé, ale
zdaleka ne nové, s množstvím zapraných skvrn kolem rukávů. Na zádech nesla
potrhaný vak a meč, jehož pochva byla značně zrezivělá.
Ať už za to mohla lhostejnost nebo nedostatek peněz,
vypadala neudržovaně a za krásnou taoistickou mnišku se opravu označit nedala.
Cheng Qian měl bystré uši a zachytil rozhovor učedníků
z vedlejší lodě.
„Kdo to je? Hledá smrt?“
„To je paní Tang Wanqiu[2] z hory Mulan.“
„Cože? Tohle je Tang Wanqiu? Ta, která praktikuje
,šílené‘ šermířské umění?“
„Co tu dělá?“
„No, rozhodně si věří.“
Cheng Qiana zaujala zmínka o hoře Mulan.
Mniščino příjmení bylo také Tang… jaký byl vztah mezi
ní a duchem Tang Zhena?
Ale než se nad tím stačil pořádně zamyslet, všichni ti
bezvýrazní duchové ve vzduchu se k Tang Wanqiu obrátili. Temná mračna se
spojila v silné proudy a rozkymácela člun tak, že se jeho lodník vyděšeně
schoulil na přídi.
Jiang Peng pozoroval mnišku bezvýrazným pohledem.
Najednou natáhl ruku ke rtům a ostrý pronikavý zvuk píšťaly přehlušil vše
kolem. Cheng Qianovi zahučelo v uších a chvíli měl pocit, že přišel o sluch.
Zřejmě to byl signál pro stíny duchů, protože se
zformovaly do tvaru černého draka a vrhli se na mnišku, stojící na napůl
rozbité lodi. Lodník to nevydržel a s žalostným výkřikem skočil do vody.
Než se však dotkl hladiny, jeden stín ducha ho zachytil za kotník a zuřivě se do
něj zakousl.
Muž už měl nohu téměř oddělenou od těla, když kolem
něj prolétlo zářivé světlo meče a useklo stínu hlavu.
Navzdory zrezivělé pochvě byl meč Tang Wanqiu mimořádně
udržovaný. Kultivující žena stála na přídi loďky, sama proti tisícům
přízračných stínů, aniž by dala najevo strach.
Jakkoliv její meč zářil, mezi mraky černých
stínů byl vidět jen jako přerušované záblesky. Výkřiky a kvílení přízraků se
mísilo s hukotem vln. Tang Wanqiu byla duchy téměř pohlcena a jen občas
probleskla její žalostná postava.
Byla osamělou bojovnicí, vzbuzující respekt.
Zdálo se, že se nestará o ty, kteří se v zájmu
sebezáchovy rozhodli jen přihlížet. Na hranaté tváři byla vidět jen nezlomná
vytrvalost, představující zosobněný výsměch všem zbabělcům.
Cheng Qian jí byl tak fascinovaný, že ani nemrkl, brzy
však zjistil, že situace se pro ni nevyvíjí nejlépe. Ačkoliv se Tang Wanqiuin
zářivý meč míhal mezi stíny a téměř to vypadalo, že získává převahu, byla ve
slepé uličce, protože nepřátel neubývalo.
Zatímco samotný démonický kultivující si hověl se
zkříženýma noha na mracích, jako by sledoval dobré představení, stíny duchů se
neustále shromažďovaly a útočily na mnišku v nových a nových vlnách.
Cheng Qian vydechl. Tang Wanqiu se nemohla démonickému
kultivujícímu rovnat.
„Zlo nezvítězí nad ctností?" To všechno byly jen řeči.
Nedalo se popřít, že zlo má větší sílu. Jakkoliv byla ta žena neohrožená,
nakonec byla stále jen osamělou smrtelnicí.
S náhlým bouchnutím se loď, na které stála, rozpadla
na dvě části. Tan Wanqiu zadržela výkřik a podařilo se jí vyskočit na meč. Když
se ale pokusila vzlétnout, byla přitlačena dalším přívalem stínů.
Kdosi vykřikl, ale k pomoci se neměl.
Právě v tu chvíli se na modré obloze objevil šíp,
za nímž se táhla zářivá stopa. Šíp s hvízdavým zvukem nemilosrdně prolétl
černou mlhou, obklopující Tang Wanqiu a přízračné stíny kolem mnišky zmizely,
zatímco šíp s nezmenšenou silou pokračoval přímo k démonickému
kultivujícímu. Letěl rychle a prudce, jako první sluneční paprsek, který za
úsvitu proniká tmou.
Ve směru, odkud přilétl, spatřil ohromený Cheng Qian
svého mistra.
Muchun opustil v nestřežené chvíli velkou loď a
nyní stál na malém rozbitém člunu, jehož lodník a původní cestující už utekli.
Byl celý mokrý. Šaty se mu lepily na tělo a odhalovaly mírně nahrbená záda a
vyzáblé tělo. Ze všeho nejvíc připomínal oškubanou slepici.
Ve srovnání s ním měla i ošuntělá Tang Wanqiu více
důstojnosti.
Cheng Qian neváhal. Odstrčil Li Yuna z cesty,
vyběhl z kajuty a naklonil se přes zábradlí. Mistr držel luk, který na
lodi nejspíš upustil některý cestující. Na konečcích prstů měl dřevěné piliny, jak na šíp nejspíš provizorně vyryl nějaké kouzlo
Působil ztrhaně. Kouzlo nejspíš vyčerpalo většinu jeho
sil, protože se sotva držel na nohou a opíral se zvadle o příď.
Démonický kultivující se šípu vyhnul. Sestoupil
z mraků a ledovým pohledem zíral na nového vyrušitele.
Muchun Zhenren otevřel a zavřel ústa. Chvíli nic
neříkal a potom se zasmál. „Jiang Pengu.“
Oslovený se ošklivě usmál. „Han Muchune. Rád tě zase
vidím. Je od tebe opravdu odvážné někoho se zastávat, když jsi sám napůl
mrtvý.“
Muchun Zhenren postupně narovnal záda, křivá snad
milion let, a pohlédl přímo na muže před sebou. Se stopou posměchu se zasmál: „Lichotíš mi.“
Jiang Pengův obličej se změnil. Pohybem rukávu odehnal
všechny stíny duchů a v mžiku byl na obloze sám. Pak pronesl studeným
hlasem: „Mravenec, který se snaží otřást stromem, a pozůstatek člověka, který
je už jednou nohou v hrobě. Dnes vás oba vezmu do své lampy. Budete
odrazovým můstkem na mé cestě za titulem Beiming…“
Zatímco mluvil, vlny se zvedaly do mohutné výše, až
připomínaly vířící horu. Najednou se z ní jako blesk vydral vodní drak,
proletěl kolem lodí a švihnutím ocasu srazil nejbližší kultivující do vody.
Muchun Zhenren vrhl rychlý pohled na Cheng Qiana,
který ho dychtivě sledoval, a vytáhl dřevěný meč. Avšak právě když se chystal
na Jiang Penga zaútočit, mu ruku spoutala jakási neviditelná síla.
Mistr zkřivil tvář. V tu chvíli mu však
v uších zazněl uklidňující hlas: „Nehýbej se. Postarám se o něj.“
Než stačil Muchun zareagovat, z rukávu se mu
vykutálela prastará měděná mince.
Jakmile se dotkla země, vyšel z ní hustý bílý
dým, který se v mžiku smísil s kapkami a vodní párou kolem obřího
draka.
Moře bylo v naprostém chaosu. Muchun Zhenrenovi
se při pohledu na vodního netvora několikrát změnil výraz a nakonec zůstal
vážný.
Drak zrovna doširoka otevíral tlamu a chystal se
pohltit jednu z lodí, ale ztuhl uprostřed pohybu. V dalším okamžiku se
rozpadl na směs vodních kapek a páry. Ty spadly zpět do moře a vyvolaly další
běsnění vln.
Takový vývoj nikdo nečekal. Dokonce i Jiang Peng couvl
a vyděšeně zamumlal: „Kdo?“
Když se pára rozplynula, do místa, kde vodní drak
zmizel, vlétly provazce černé mlhy a zformovaly se do stínové podoby člověka
s rozmazanou tváří.
Ta osoba se hluboce zašklebila a zvolna, beze spěchu
se rozhlédla: „Kdo se to přede mnou chvástá, že chce získat titul Beiming?“
[1] Prosté
mnišské roucho, vzor unisex, viz obrázek:
[2] Tang
Wanqiu, čteme tchang wang-čchiou.
Žádné komentáře:
Okomentovat