Li Yun zakopl na prahu Cheng Qianova pokoje a hromada opotřebovaných knih mu málem vypadla z rukou. Než stačil vykřiknout překvapením, ozvalo se Yan Zhengmingovo zakvílení – uvnitř pokoje držel Cheng Qian jehlu a propichoval mu jeden puchýř za druhým.
Cheng Qianovy pohyby byly velmi elegantní. Vložil
jehlu, lehce s ní zatřásl, vymáčkl puchýř a bylo hotovo. Postup rychle
opakoval, a trápil svého vůdce sekty, až křičel bolestí: „Buď jemný! Cheng
Qiane, dělal jsi snad na jatkách?“
„Hm, řezníka,“ odsekl chlapec bez zájmu.
„Projev trochu bratrské úcty… Au!“ Yan Zhengming málem
vyletěl ze židle. „Koho zajímá nějaký meč, já už necvičím!“
Aby nezničil poslední kousek důstojnosti sekty Fuyao,
Li Yun spěšně zavřel dveře. Mladý pán Yan – tedy vůdce sekty Yan – měl poprvé
z cvičení s mečem puchýře. Trpěl tak, že ze sebe chrlil řadu nadávek,
a bylo mu jedno, jestli tím před mladšími bratry ztratí tvář.
Han Yuan ho z rohu s obavou pozoroval, jako
by mu šerm dřevěným mečem Fuyao mohl nějak ublížit.
„Právě jsem na něco narazil,“ vysvětloval Li Yun, zatímco
rozkládal hromadu knih po stole a snažil se ignorovat bolestné vytí vůdce
sekty. „Jsou to kroniky ostrova Azurového draka, v nichž jsou zaznamenány
významnější události týkající se každé proslulé sekty. V některých se píše
i o nás."
„Jsme tam zmínění?“ zajímal se Han Yuan a natahoval
krk. „Co se o nás píše?“
„Nejstarší záznam se datuje k založení ostrova.
Starší sekty Fuyao přišel spolu se dvěma učedníky poblahopřát jménem vůdce
sekty,“ odpověděl Li Yun. „Jeho jméno bylo na seznamu hostů uvedeno úplně
vepředu, což se zdá být docela pocta…“
Yan Zhengming po dalším bodnutí sykl a odmávl Li
Yunova slova. „Nevšímej si prosperity prvních dnů a přeskoč k části, kdy
jsme začali mít problémy.“
Li Yun začal zase listovat. „Pokud si vzpomínám… Aha,
tady to je. Poté, co se šestý vůdce sekty Fuyao vrátil z Nebeského trhu,
z nějakého důvodu oznámil, že hodlá sektu zmenšit, a že na každého člověka
připadají pouze dva učedníci. Jeho nástupce však toto pravidlo zrušil a přijal
celkem osmnáct učedníků. Ti mezi sebou bojovali a intrikovali, v důsledku
čehož přežilo souboj o místo vůdce sekty jen několik lidí. Tehdy začala sekta Fuyao
upadat.“
„Opravdu?“ Yan Zhengming vytáhl pečeť vůdce sekty.
„Chcete ji někdo? Je vaše. Já o tyhle útrapy nestojím, sbalím se a půjdu domů.“
Nikdo mu nevěnoval pozornost.
Li Yun zabořil nos do zatuchlých knih, listoval
v nich a nahlas přemýšlel: „Předpokládám, že pak následovala doba, kdy se
změnila pravidla sekty, a vnitřní spory se zakázaly. Jenže i potom vzešlo
z naší sekty docela dost démonických kultivátorů, dokonce včetně dvou
nejvyšších pánů Beimingů.“
„Tří,“ opravil ho Cheng Qian. Dokončil svou práci s
puchýři vůdce sekty a začal vyřezávat jakýsi talisman.
Li Yun si povzdechl: „Dobře, tak tří. Ale to není
všechno. V análech je zaznamenán i jeden starší člen naší sekty, který byl
oddaným vyznavačem astrologie. Všechny kultivační metody a techniky meče
považoval za malicherné a své žáky učil jen hvězdopravectví. V jeho
generaci téměř zanikla i technika dřevěného šermu sekty Fuyao. Byl tu také jeden mistr, který
rád cestoval. Říká se, že za dobu jeho působení ve vedení sekty se s ním
jeho poslední žák setkal za celý život jen jednou… Ale ten, kdo naši sektu
v pravém slova smyslu schoval před zraky lidí, to byl ve skutečnosti náš
bojový dědeček. O něm se tu však skoro nepíše. Je tu zmínka, že se vždy
kultivoval v ústraní a držel se stranou. Pokaždé, když se otevřel Nebeský
trh, poslal sem mistra a… vy víte koho.“
Li Yun zvedl hlavu. „Říkám vám, že navzdory všemu byla
sekta Fuyao kdysi skutečně na vrcholu mezi deseti nejlepšími.“
Yan Zhengming rezignovaně povzdechl. „Chápu. Naše
sekta má starý původ, dlouhou historii, oplývá démonickými kultivátory a všemi
druhy podivínů. Co jsme to za slavnou sektu? Musel nám požehnat nějaký ustaraný
předek na nebesích, jinak nechápu, jak jsme mohli vydržet až do dneška.“
„Co tedy budeme dělat? Sbalíme se a jdeme domů?“
zeptal se Han Yuan bez špetky taktu.
Cheng Qian s Li Yunem na něj současně pohlédli.
„Nebyl jsem první, koho to napadlo!“ bránil se Han
Yuan ukřivděně. „Byl to první starší bratr!“
„Zrovna dnes mě zavolal Pán z ostrova Azurového
draka. Pozval nás, abychom tu nějakou dobu zůstali. Říkal, že po Nebeském trhu
se budou konat přednášky a že nám nechal místa.“
„Jak dlouho je na ‚nějakou dobu‘?“ zeptal se Li Yun
poněkud netrpělivě. „Copak se nevracíme na horu Fuyao?“
„Nejsem si jistý, jak dlouho to je,“ odpověděl Yan
Zhengming kousavě. „Tang Zhenren také říká, že cestovala jen ‚nějakou dobu‘, a
přitom vypadá, jako by byla žebračkou dobrá dvě nebo tři desetiletí.“
Li Yun si začal nepřítomně okusovat prst. „Já jsem
slyšel, že Pán ostrova byl dlouho v ústraní. Proč by najednou chtěl,
abychom zůstali?“
„To nevím. Říká se, že on a náš mistr měli společnou minulost.“
Yan Zhengming po léta nesešel z hory Fuyao a měl tak
minimální přehled o dění okolo. Navíc z něj všechna mistrova nabádání před
odchodem z hory stekla jak voda z kachního hřbetu, takže v tuto
chvíli neměl ponětí a neodvažoval se ani radit spolu s ostatními.
V hlavě se mu poslední dobou honilo tolik věcí, že byl unavený jak
psychicky, tak fyzicky.
„Měďáku,“ kopl do mladšího bratra. „Odlož nůž, zvedni
hlavu a něco k tomu řekni.“
Tím pohybem přerušil Cheng Qianovo snažení a rozptýlil
qi kolem jeho ruky, čímž proměnil vznikající talisman v bezcenný odpad.
Cheng Qian vzal obyčejný nůž, seřízl zářezy na dřevě a
lhostejně odpověděl: „Co mám říct?“
Od chvíle, kdy vyvedl Loužičku z Bezútěšného
údolí, cvičil stále dokola šerm a kultivaci. Kdykoli za ním někdo přišel, našel
ho s mečem nebo řezbářským nožem v ruce.
Yan Zhengming se ho několikrát pokusil zastavit a
málem se s ním kvůli tomu popral, ale Cheng Qian ho prostě nebral vážně.
Teprve tehdy si první starší bratr uvědomil, jak
bezmocně se kvůli nim musel mistr za svého života cítit.
Cheng Qian setřel hobliny a beze spěchu promluvil:
„Máme něco, po čem ostatní touží? Možná krásu našeho vůdce sekty? Jen jestli si
nelichotíš.“
Ta chladná a tvrdá slova srazila náladu ostatních a
účinně jejich krátké setkání rozpustila. Li Yun a Yan Zhengming si vyměnili
rezignovaný pohled, protože nevěděli, co si s tímhle třetím mladším
bratrem počít. Přece jen, na rozdíl od nich, byl svědkem mistrovy smrti.
Yan Zhengming na Li Yuna kývl, ten pochopil a vytáhl
Han Yuana z místnosti.
První starší bratr v pokoji s chlapcem
osaměl. Nenuceně si vybral knihu s nejnovějšími záznamy o sektě Fuyao a
začal si tiše číst. Takto se navzájem ignorovali a teprve při soumraku je
vyrušil Xueqing s krabicí jídla. Mladý
sloužící překvapeně pohlédl na svého pána, ale Yan Zhengming se navzdory Cheng
Qianovu výrazu ‚co tu ještě děláš?‘
stále neměl k odchodu.
„Mladý pa… vůdce sekty?“
„Přines mi pár věcí, budu tu chvíli bydlet,“ nařídil
mu Yan Zhengming s naprostým klidem. Teprve teď dostal Cheng Qianův
lhostejný obličej trhliny.
Aniž by se s ním poradil, obrátil se první starší
bratr přímo na Xueqinga: „Obávám se, že nese mistrovu smrt příliš těžce, takže
tu zůstanu a budu ho pár dní hlídat.“
Cheng Qian se tvářil, jako by měl zácpu. Po chvíli ze
sebe vymáčkl větu: „Starší bratře, děláš si příliš velké starosti. Jsem
v pořádku.“
„Co řeknu, to platí,“ odmítl ho stroze Yan Zhengming a
vstal. Byl připraven chlapce pořádně potrápit.
Skutečně ovládal umění být vůdcem sekty! Když šlo o
trénink šermířských dovedností, vyvolával hádky, křičel, že to vzdává a jde
domů, ale jak došlo na jeho přání, náhle mu byla pečeť vůdce sekty dobrá.
„Mimochodem, zavolej nějaké sloužící,“ pokračoval Yan
Zhengming, „a nechte to tu uklidit. Copak nevidíš ty vlasy na podlaze? A taky
mi sem přesuň kadidelnici a řekni malé Yu, ať připraví kadidlo.“
Než se Cheng Qian nadechl k protestu, proces
přivlastňování byl dokončen a Yan Zhengming přijal jeho pokoj jako vlastní.
Postrčil chlapce ke stolu: „Připrav se k jídlu.“
Chlapec mlčky natáhl ruku po hůlkách, ale než se
jich stačil dotknout, starší bratr ho se zamračením odstrčil. „Umyj si ruce!“
Protože taoističtí chlapci byli stále ještě
v místnosti, nechtěl mu Cheng Qian jako vůdci sekty odporovat, a tak pod
jeho neuhýbajícím pohledem namočil ruce do nádoby s vodou a natáhl se
tentokrát pro šálek.
A byl podruhé odstrčen.
„Pít čaj před jídlem? Co je to s tebou?“
Chlapci ztuhl výraz. Dnešní den neskončí dobře.
„Začni studenými pokrmy. Jak můžeš střídat studená
jídla s teplými?“
„Kdo tě naučil, abys načínal dezert, dokud není hlavní
jídlo snězené?“
„Cože? Ty používáš stejnou misku na rýži i polévku?“
„Děláš si ze mě legraci? Ty jsi ten lilek neoloupal?
Copak je neoloupaný lilek vhodný k jídlu?“
Cheng Qianova výdrž došla ke svému konci. Položil
hůlky na stůl a zvedl se k odchodu.
„Co se děje?“ zeptal se zmatený Yan Zhengming.
„Necítím se dobře a nemůžu pořádně polykat,“ oznámil
mu chlapec. „Budu na dvoře trénovat šerm.“
Běžně cvičil bez přestávky každé ráno a večer dvě
hodiny. Dnes však cítil, že to nestačí. Toužil cvičit celou noc.
Jakmile se unavil a chtěl se vrátit, zjistil, že se
jeho pokoj mezitím změnil na budoár konkubíny. A zlo sedící uvnitř ho nechtělo vpustit:1
„Běž se vykoupat. Chceš
jít spát takhle zpocený?“
Cheng Qianův výraz prozradil Yan Zhengmingovi, že ano,
že to je přesně to, co měl v plánu, a přesně to, co dělal vždycky předtím.
Mladý pán Yan se proto otočil a hned zavolal Xueqinga: „Přines mi nové prostěradlo!“
Jen co taoistický chlapec odešel, Cheng Qian už to
nevydržel a zakřičel: „Nemůžeš se prostě vrátit do svého pokoje?“
„Ne. Jen se na sebe podívej! Někdo na tebe musí
dohlížet. To každý den trénuješ takhle do noci?“
Chlapci se na čele objevila modrá žilka a otázku
ignoroval. „Ty hodláš spát se mnou?“
„Myslíš, že o to stojím?“ rozčílil se Yan Zhengming.
„I prkénko na krájení je měkčí než tvoje postel!“
Cheng Qian se otočil k odchodu. „Dobře. Pak si
ustelu v kuchyni na prkénku. Vůdce sekty, starší bratře, prosím, dělej si,
co chceš.“
Jenže to už Yan Zhengming volal na zmatené taoistické
chlapce za dveřmi: „Nenechte ho utéct!“
Cheng Qian se vždy k ostatním choval sice
odměřeně, ale zdvořile, a to dokonce i ke sloužícím. Nikdy by se nepustil do
rvačky s nevinnými kolemjdoucími, takže Yan Zhengming snadno dosáhl svého.
…
Brokátová přikrývka přivezená ze Země něhy způsobila,
že Cheng Qian kýchal tak silně, až mu z očí vyhrkly slzy. Yan Zhengming po
něm znechuceně hodil kapesník. „Jsi snad nemocný?“
Cheng Qian ho zvedl dvěma prsty, natáhl ruku a odhodil
ho pryč. „Jediné, co je tu nemocné, je tvůj mozek.“ Vytáhl knihu, pojednávající
o striktních zákazech v magii.
První starší bratr mu přitáhl deku ke krku a knihu
popadl. „Spi.“
„Vrať mi ji!“
Začali se o knížku přetahovat a všechny myšlenky na
spánek byly pryč. Dosud neporušená vazba knihy začala povolovat a byla krok od
roztržení, takže nakonec Cheng Qian ze strachu o ni povolil sevření. Yan
Zhengming toho využil, knihu odhodil stranou a sfouknul svíčku.
Chlapec ve tmě uraženě zaťal zuby a schoval se pod
přikrývku, aby svého nepřítele dostal z očí.
Vítězný Yan Zhengming si zkřížil ruce za hlavou, jenže
jeho pocit vítězství zmizel stejně rychle, jako se dostavil. Cheng Qian ho
ignoroval, a tak jen ležel roztažený na posteli a nepřítomně zíral na závěs.
Po dlouhé chvíli ticho přerušil: „Teď už vím, jaké to
je, když člověk šlape po tenkém ledě a stojí na kraji propasti.“ Nadechl se a
odmlčel.
Cheng Qian se zavrtal hlouběji do přikrývky. Pro něj
byl první starší bratr zrovna teď takovou otravnou „propastí“.
Yan Zhengming pokračoval sám pro sebe: „Po Nebeském
trhu budou přednášky. Mnoho potulných kultivujících by rádo využilo
příležitosti a naučilo se pokročilé kultivaci. Druhý a čtvrtý mladší bratr
ještě nepřekročili práh vstřebávání qi, takže zvažuji, že zůstanu, abychom se
naučili alespoň základy. Nemůžeme se jen tak vrátit na horu Fuyao bez
jakýchkoli dovedností.“
Bylo opravdu ironií, že členové sekty Fuyao budou
muset navštěvovat přednášky jiných sekt, aby se naučili základy, jako to dělají
kultivující bez domova.
„Slíbil jsem Pánovi ostrova, že zůstanu, ale neměl
jsem v úmyslu být na něm závislý.“ Yan Zhengming se odmlčel a pak dodal,
jako by chtěl někoho přesvědčit: „Opravdu jsem na něj nechtěl spoléhat.“
Chlapec mezitím vystrčil hlavu zpod přikrývky a mlčky
svého staršího bratra sledoval. Cheng Qianova tvář měla stále ještě dětské
rysy, ale upřený pohled jeho jasných očí byl vážný.
„Co
jsem já dělal v jeho věku?“ napadlo Yan Zhengminga.
Při pohledu na chlapce se cítil vnitřně rozpolcený a z úst se mu
nekontrolovatelně vydrala slova plná lítosti: „Deset let. Maximálně za deset
let se vrátíme.“
Jakmile to dořekl, už toho litoval. S bolestným
výrazem od chlapce odvrátil pohled a rychle pokračoval: „Bylo by lepší,
kdybychom něco dokázali, ale pokud neuspějeme, nevadí. Nedělej si velké
naděje.“
„Fajn,“
pomyslel si chlapec. „Na tebe bude stejně
spolehnutí, až budou prasata létat.“
Někdy může člověk prožívat zmatek, ale čas se pro
nikoho nezastaví. Svět se točí dál a dál.
Zatímco tito mladíci úzkostlivě zvažovali své
možnosti, Nebeský trh začal podle plánu.
Takzvaný „Nebeský trh“ na ostrově Azurového draka byl
ve skutečnosti velkolepým desetiletým setkáním všech prodejců. Deset li dlouhá
ulice byla věnována obchodům s pilulkami, talismany, magickými nástroji,
příručkami a mnoha dalšími věcmi. Každá sekta sem posílala své mladší učedníky,
aby navázali přátelství s podobně smýšlejícími lidmi. Ti, kteří byli dost
staří, aby cestovali sami, se často rozhodli po skončení Nebeského trhu
s novými přáteli cestovat společně.
Hlavním bodem programu nebylo nic menšího než „Klání Azurového draka“, na které nedočkavě čekal každý potulný kultivující2 v celé zemi. Přednášková síň na ostrově byla pro tyto tuláky nejobdivovanějším místem. Kultivátoři, ba
dokonce i smrtelníci, kterým se nepodařilo stát se členy žádné významné sekty,
sem přicházeli s cílem chopit se šance a dostat se pod vedení velkého
mistra, aby se mohli vydat pravou cestou kultivace.
Ti nejschopnější a nešťastnější mohli být dokonce
přijati na ostrov Azurového draka, i když ani potom nebyli považování za
plnohodnotné učedníky. Za léta strávená v Přednáškové síni získal člověk přinejmenším
základy, které mu umožnily hledat na vlastní cestě štěstí.
Bohužel, kvůli omezené kapacitě síně mohlo po
absolvování vyřazovacích kol zůstat jen minimum zájemců.
V případě sekty Fuyao udělal Pán ostrova
Azurového draka výjimku, jinak by tyto děti jen stěží přežily úvodní vyřazování.
Na popud Han Yuana se učedníci sekty rozhodli jít na
Nebeský trh trochu pobavit.
Bylo to zajímavé místo. V davu kultivujících se
mísilo mnoho smrtelníků a na první pohled je nebylo možno rozeznat. Yan
Zhengming však brzy zjistil, že způsob obchodování je zcela odlišný –
smrtelníci používali peníze, zatímco kultivující uzavírali směnné obchody.
I kdyby měl u sebe statisíce papírových peněz, nemohl
by si na Nebeském trhu koupit nic jiného, než věci pro smrtelníky. Na ty
magické nemohl ani pomyslet.
Klání Azurového draka se konalo na plošině na konci
ulice.
Tato plošina zabírala plochu o rozloze čtverce o
straně asi tří nebo čtyř zhangů, ale vypadalo to, že na ni bylo vloženo nějaké
kouzlo. Jakmile se na ni vstoupilo, plošina se náhle jevila tak obrovská, že
dokázala pojmout i iluzi vysokých hor, velkých řek a rozlehlých oceánů. Kolem
plošiny stálo několik kultivujících včetně Tang Wanqiu a dohlíželi na pořádek.
Každý kultivující s dostatečným sebevědomím mohl
na plošinu vejít a pustit se do boje. Ti, kteří zatím nepřekročili práh
kultivace, mohli zvolit iluzi, která otestovala jejich chování, sílu, vůli a
další schopnosti.
V zájmu spravedlnosti se mohl zúčastnit každý.
Když se Yan Zhengmingovi a jeho mladším bratrům
podařilo najít si místa v nedaleké čajovně, bojovali zrovna na plošině dva
kultivující s mečem; respektive s mečem a šavlí. Na rozdíl od nepřehledné
bitvy s Jiang Pengem byla v klání této úrovně jasně vidět každá technika.
Technika bojovníka s mečem byla velmi efektní a hbitá
a prozrazovala roky dřiny. Jenže jakmile složitost jeho pohybů překročila určitou
mez, zdála se být spíš na překážku. Po víc jak stovce výpadů našel dosud
nevýrazný šermíř se šavlí slabé místo svého protivníka, prudce napřáhl
zbraň, trhl s ní nahoru a se zařinčením vyrazil protivníkovi meč z ruky.
Diváci kolem zajásali.
„První starší bratře, kdy budeme moci používat
skutečné meče?“ zeptal se Han Yuan s obdivem.
„Až ti ten dřevěný nespadne na nohy,“ odbyl ho Yan
Zhengming, aniž by spustil zrak z plošiny.
Cheng Qian se uchechtl. „Mistr říkal, že se šerm naší
sekty liší od ostatních, takže si budeme muset pár let počkat.“ Přitom si
vzpomněl na dřevěný meč, který mistr svíral toho dne v bouři, a dodal:
„Navíc pokud tvé pohyby ztělesňují vůli meče, nejsou ty dřevěné nutně horší než
železné.
Než stihl dokončit myšlenku, Li Yun ho strčil a tichým
hlasem varoval: „Malý Qiane, přestaň mluvit nesmysly!“
Cheng Qian zvedl zmateně hlavu a všiml si, že na něj
z vedlejší židle chladně hledí muž s tmavě snědou pletí. Chlapec
neměl tušení, co se děje, ale když se jejich pohledy setkaly, ten muž vstal a
pomalu si ho prohlédl: „Dřevěné meče nejsou nutně horší než železné? Ty musíš
mít hluboké znalosti o Cestě meče, bratříčku.“
V tu chvíli sestoupil z plošiny Azurového
draka poražený potulný kultivující, který právě prohrál, a přistoupil
k snědému muži. „Bratře.“
To už Cheng Qian pochopil, o co jde, ale připadalo mu
to zvláštní. Copak si na něm ten chlap vybíjí hněv za porážku vlastního bratra?
Han Yuan měl v tomto ohledu zjevně stejný názor.
Malý žebrák nesnášel, když někdo urážel jeho starší bratry, takže okamžitě
vykročil s úmyslem vyložit tomu muži svůj názor pěkně od plic.
Li Yun ho popadl dřív, než stihl promluvit.
„Nevyvolávej problémy!“
Yan Zhengming zvedl ruku před nevrlého Cheng Qiana a
líně se muži uklonil. „Ten chlapec mluví nerozumně. Je schopný tvrdit o kusu
uhlí, že je bílé. Tomu se můžeš jen zasmát, bratře.“
Když Li Yun uslyšel mluvit prvního staršího bratra o
uhlí před člověkem, jehož pleť měla podobný odstín, přemohla ho únava. Bylo mu
jasné, že Yan Zhengming měl v úmyslu celý incident urovnat, ale poté, co
ta zdánlivě nevinná slova prošla jeho ústy, vyzněla jako provokace.
Zrozen k vyvolávání problémů – jaký zvláštní
talent!
Tvář toho „uhlového“ muže podle očekávání potemněla.
Jeho poražený bratr mu pošeptal několik slov a o několik vteřin později se oči černého
Uhlu zastavily na dřevěném meči v Cheng Qianově ruce. Pak si odfrkl.
„Cože? Sekta Fuyao? O takové jsem nikdy neslyšel. Jestli ono nebude nakonec
lepší se o vstup do Přednáškového síně vůbec nesnažit, když jsou na to stejně potřeba
hlavně ‚konexe‘. Možná je sláva klání Azurového draka přehnaná, aby nalákala
hlupáky, kteří neznají pravdu. Jako třeba vás."
Tang Wanqiu stojící u plošiny to zaslechla a podle
výrazu vypadala, že se chystá vybuchnout. Ale protože se neodvážila opustit své
povinnosti bez svolení, mohla jen metat na toho černého Uhla a učedníky sekty
Fuyao vražedné pohledy. Nejspíš je odsud toužila všechny vykopnout.
Yan Zhengminga se Uhlova slova nijak nedotkla.
Pomyslel si, že jeho urážky stejně směřují hlavně na ostrov Azurového draka,
tak co je mu do toho? Proto se ušklíbl a chystal se odejít.
Cheng Qian takhle nepřemýšlel. Dobře si všiml výrazu
Tang Wanqiu.
Byl to sice Uhel, kdo mluvil o ostrově Azurového draka
hrubě, ale potíže nakonec vyvolali oni. Sledovaly je desítky očí, a kdyby
v takové chvíli odešli a tvářili se, jako by se nic nestalo, mohlo by se
jim to v budoucnu vymstít.
Yan Zhengming tohle nechápal. „Malý Qiane, je čas
jít.“
děkuji za další kapitoly :)
OdpovědětVymazat