Takový vývoj nikdo nečekal. Původně neprostupný dav okamžitě ustoupil a kolem nich se otevřel široký prostor.
Všichni mezi sebou diskutovali a snažili se dobrat k původu
těch dětí.
Sekta Fuyao byla dlouho ukrytá před lidskými zraky.
Kromě nesmrtelných mistrů, kteří žili přinejmenším stovky let, o nich slyšelo
jen málo lidí. Tahle neznámá sekta však na sebe ve Východním moři zároveň
upozornila okázalou marnotratností, takže každý chtěl vědět víc.
I kdyby se kultivující nezajímali o světské záležitosti
a bohatství, copak mohli zůstat lhostejní, když se těm lidem dostalo tak výjimečného
zacházení od Pána ostrova?
Yan Zhengming ani ostatní se na
ostrově s jinými lidmi příliš nestýkali, takže ani netušili, že se mnohým
stali trnem v oku.
Cheng Qian, který nevypadal starší než dvanáct let, tu
teď bez hnutí stál a v ruce svíral ubohý dřevěný meč, připomínající spíš
dětskou hračku.
Někdo v davu se ušklíbl: „To je ale namyšlené
dítě. To nemá v sektě žádného staršího, který by ho ukáznil?“
Ozval se další hlas: „Copak jste neslyšeli, že jim Pán
ostrova dovolil vstoupit do Přednáškové síně? Jaká sekta by dala vlastní žáky
do cizího učení?“
„To je docela zvláštní. Proč jim Pán ostrova poskytuje
takové výhody?“
„Kdo ví? Ten kluk je pravděpodobně z bohaté
rodiny, možná dokonce příbuzný s královským rodem. Možná utratili velkou
sumu, aby získali nějaký artefakt a naklonili si Pána ostrova.“
„Copak si myslí, že se kultivujícím může stát kdekdo? Jako
by to byla snadná cesta!“
Yan Zhengming šílel. Došlo mu, že Cheng Qianova
poslušnost je jako měsíc, odrážející se ve vodě – pouhá iluze! Skrze zaťaté
zuby tiše zavrčel: „Cheng…Qiane!“
Chlapec nebyl hluchý, samozřejmě všechny poznámky na
jejich úkor slyšel, a začínal chápat, že předpovídané těžkosti na ostrově nejsou
věcí budoucnosti, ale že už dávno začaly.
Odplata za jeho pýchu přišla rychle. Cheng Qian si
vzpomněl, jak mistr tehdy v přístavu vyjádřil obavu ohledně přílišné
okázalosti. Jeho slova se ukázala být jako prorocká.
Jenže teď, když už věci dospěly až sem…
Původně neměl v plánu skutečně bojovat, chtěl jen
před všemi těmi lidmi zaujmout správnou pózu.
Zaprvé věděl, že druhá strana už jednou prohrála,
takže neměli důvod znovu vstupovat na plošinu. Za druhé si Cheng Qian dobře
uvědomoval svůj věk. Dokonce ani ve světě smrtelníků nebylo nic čestného na
boji dospělého muže s nedospělým chlapcem.
Jenže teď to vypadalo, že nevědomky píchl do vosího hnízda.1
Kdyby to uměl se slovy jako Li Yun, možná by dokázal
z téhle situace vyklouznout. Temenem dosahoval tomu muži sotva po bradu, takže
ještě nemusel tolik dbát o svou pověst, a hlavně nebyl nikým důležitým.
Stačilo, že vyvázne živý. Bohužel, Cheng Qianovo uvažování se ubíralo opačným
směrem.
Myšlenky mu chaoticky vířily v hlavě a
v duchu si rychle procházel všechny výměny úderů, které viděl na plošině.
Když s tím skončil, zatvrdil se a pomyslel si: „Jestli se chceš rvát, tak budiž. Já se tě nebojím.“
Chlapec odmítl ustoupit a ignoroval Yan Zhengmingovo
varování. Jako by kolem něj nebyl nikdo další, přitiskl v pozdravu
k meči druhou pěst a promluvil k poraženému potulnému kultivujícímu:
„Sám jsem se naučil trochu zacházet s mečem, ale nejsem moc zkušený. Můj
mistr mi stále nedovolil používat železný meč. Budu ti vděčný za každou radu,
bratře."
Nebylo jasné, z jaké sekty v divočině se
tento kultivující vyloupl, ale nedbal na svou pověst ani úctu. Po chlapcových
slovech okamžitě odpověděl: „Dávat ti rady je pro mě příliš velká čest. Když se
mladý pán dokázal dostat do Přednáškové síně i bez klání, musí mít přece
nějaký jedinečný talent.“
Na ta slova se menší část publika tiše zasmála –
pravděpodobně jeho nedostatku studu.
Jeden z přihlížejících zavolal: „Druhý bratře
Zhangu, tento bratříček tě vyzval, tak jeho výzvu přijmi. Pokud vyhraješ, možná
ti Pán ostrova také udělí zvláštní výsady!“
„A co když prohraje?“ rozzlobil se Han Yuan. „Musí si
kleknout a... mmph!“
Li Yun tomu potížistovi rychle zacpal ústa.
Potulný kultivující posměšně zvedl obočí: „Ale, co to
ten bratříček před chvíli říkal? Co že mám udělat, když prohraji?“
Cheng Qian pomalu zvedl dřevěný meč, udělal gesto
výzvy a mírně řekl: „Nic. Slova mého mladšího bratra byla drzá, prosím, odpusť
mu.“
Yan Zhengming byl vzteky bez sebe a plánoval odtáhnout
Cheng Qiana stůj co stůj, jenže sotva vykročil, odkudsi se před ním objevil
vějíř a zablokoval mu cestu.
Jeho majitel, jakýsi učenec v dlouhém rouchu,
k němu stočil pohled bystrých šikmých očí a trochu lehkovážně řekl: „Jen
s tím nespěchej, vůdce sekty Yane. Chceme být svědky dovedností oblíbeného
žáka vaší sekty.“
„Uhni mi z cesty!“ Yan Zhengming se ho pokusil
udeřit záštitou meče do zápěstí.
Li Yun stačil jen varovně vykřiknout, ale než se Yan
Zhengmingův meč vůbec otřel o protivníkův rukáv, náraz beztvaré energie mu jej srazil a její síla prošla podél mladíkovy paže až k hrudi. Yan Zhengming o
tři kroky ustoupil, hruď se mu svírala a málem vyzvracel krev.
Li Yun ho rychle zezadu podepřel. „Bratře!“
Yan Zhengming se přinutil spolknout kovovou chuť krve
a pohlédl na muže v dlouhém rouchu. Ten už ho ignoroval, klidně rozevřel
svůj skládací vějíř a předstíral, že se ovívá. Na vějíři byl propracovanou
technikou vyveden barevný nápis, hlásající: „Než
začneš jednat, třikrát přemýšlej.“ Učenec se významně se usmál a prohodil:
„Taková lehkomyslnost se k vůdci sekty nehodí.“
Ten člověk tu byl zjevně proto, aby působil potíže!
Mezitím potulný kultivující odhodil veškerou přetvářku
a seknutím zaútočil. V klání Azurového draka už stejně prohrál, takže nebylo
o čem přemýšlet. Nezastavil ho ani fakt, že Cheng Qian svíral v ruce jenom
opotřebovaný dřevěný meč.
Nebyl to úder, který by se dal snadno zastavit. Ať už
svůj meč získal kdekoliv, byla na něm vyryta posilující zaklínadla, navíc nejspíš
praktikoval nějakou zvláštní kultivační techniku, protože ještě než čepel
dopadla, předběhl ji jakýsi podivný závan větru a bolestivě chlapce zaštípal na
kůži.
Chlapec neměl dovednosti svého mistra a jeho dřevěný
meč se protivníkovu nemohl rovnat, takže před úderem uskočil.
Potulný kultivující pochopil, že se mu nehodlá
postavit přímo, a okamžitě se rozzuřil. Svižně kolem Cheng Qiana kroužil, předváděl
svůj efektní a okázalý šerm a pohyby jeho meče šly jen těžko sledovat. Chlapec
musel ze všech sil uhýbat.
Učenec s vějířem se usmíval a sledoval souboj,
jako by to bylo jen dobré divadlo. „Učedník vaší ctihodné sekty je ještě tak
mladý, ale už vypadá na velký bojový talent.“
Jeho ironická pochvala způsobila, že Yan Zhengming
sevřel meč, až mu vystoupily klouby na ruce. V životě nezažil takovou potupu!
Potulný kultivující se přiblížil k Cheng Qianovi
a zlomyslně se usmál. „Učí tě tvoje sekta i něčemu jinému, než jen uhýbat?"
Když domluvil, větrná síla jeho meče rozpůlila
dřevěnou jehlici v Cheng Qianových vlasech a rozhodila mu je po ramenou.
„Měl by ses vrátit vypít si mléko… uf!“
Cheng Qian ho zaskočil protiútokem. Uskočil do strany,
špičkou nohy lehce poklepal o podlahu a následně se otočil v pohybu
Přílivy úplňku.
Byl to úvodní krok formy
Příliv a odliv, který studoval v knihách. Stejně jako nádherné scenérie moří
a řek, i jeho nohy využily dlouhých a plynulých pohybů. Dřevěný meč jako by
sebou s tím úderem strhl celý oceán vln a vyvolal v soupeři děsivý pocit, který
nedokázal potlačit.
Pro tento typ šermu se hodily dva druhy lidí: První
bojovali hrubou silou a prolomili všechny přepychové techniky jediným silným
úderem, druzí byli lidé, jejichž kultivační cesta a způsoby byly stejně
nemilosrdné, jako ty Cheng Qianovy.
Chlapec sice pilně trénoval šerm, ale nikdy se
s nikým doopravdy neutkal. Dobře věděl, že by pro potulného kultivátora
nebyl žádný soupeř a nikdy neměl v úmyslu střetnout se s protivníkem
přímo.
Při sledování zápasu si všiml, že všechny protivníkovy
techniky jsou zaměřeny na sílu, takže zariskoval a odhadl, že je nebude nijak
měnit. Sám měl v rukávu jen jediný trik, takže se musel vyhýbat útokům a
čekat, až se jeho protivník nechá unést pocitem blížícího se vítězství a udeří
nejsilněji. Teprve pak přešel do protiútoku.
Dřevěný meč přesně proťal větrnou stopu protivníkova
meče, sklouzl po železném ostří a zcela se vyhnul jeho hrotu. A díky jedinečné
kultivační metodě sekty Fuyao, která pomocí rytí zaklínadel posilovala meridiány,
nemilosrdně udeřil potulného kultivujícího přímo do obličeje.
Tupý dřevěný meč samozřejmě nemohl rozstříknout protivníkovi
krev na dva zhangy široko, ale i tak ho úder na chvíli omráčil. Z koutku
úst mu odkapávala krev, dva rty se rozdělily na tři a na tváři mu zůstala tmavá
modřina, která v okamžiku napuchla do velikosti napařované housky. Bylo
možné, že má i vyražené zuby.
Říkalo se, že při rvačce se nemá bít do obličeje. Cheng
Qianův úder byl tak nečekaně brutální, že to šokovalo i přihlížející.
Dokonce i učenec s vějířem vypadal ohromeně. „To je
ale nemilosrdné mládě!“
Sám Cheng Qian už teď svého vítězství litoval
s tušením, že tím úderem jen přidělal problémy.
Nedal proto najevo žádné známky uspokojení, jen bez
emocí sklonil dřevěný meč k zemi na znamení úcty, sepjal ruce a uklonil se
hlavou. „Omlouvám se za problémy a mnohokrát děkuji za bratrovy užitečné rady.“
Potulný kultivátor si zakryl obličej rukama, neschopen
najít slova. Učenec zvedl obočí, schoval vějíř zpět do dlaně a zamyšleně
poznamenal: „Zároveň je docela zdrženlivý. Zajímavá kombinace.“
Cheng Qian vrhl poslední pohled k plošině
Azurového draka. Někteří dohlížitelé dali hlavy dohromady a diskutovali, Tang
Wanqiu dokonce ukázala náznak úsměvu. Teprve teď si chlapec otřel studený pot
z dlaně s pocitem, že už řekl, co bylo třeba, takže může odejít. S úlevou
si pomyslel: „Do budoucna bych měl raději
volit méně soubojů a znepřátelit si méně lidí.“
Ale tahle záležitost ještě neměla skončit. Cheng Qian
se sice upřímně omluvil, ale sotva se otočil, uslyšel za sebou rozzuřený
výkřik:
„Ty malý bastarde!“
Ozvalo se ostré zasyčení větru. Cheng Qian chtěl reflexivně
uskočit sranou, ale kdosi mu stál v cestě. V nouzi nastavil
protivníkovi svůj dřevěný meč.
V tu chvíli mu silná ruka sevřela paži a kdosi ho
k sobě přitáhl tak prudce, až ztratil rovnováhu a narazil mu rovnou do
hrudi. Byl to Yan Zhengming. Vedle chlapcova ucha ostře zazvonil nárazu kovu o
kov a Cheng Qianovy zorničky se zúžily do štěrbin. Pochopil, že po něm poražený
kultivující v záchvatu vzteku sekl.
Yan Zhengming nestačil tasit, takže úder vykryl
pochvou. Toho využil Uhel a hodil po meči kusem kovu, naplněným duchovní
energií. Zasáhl hrot, takže Yan Zhengmingova zbraň změnila směr a protivníkova
čepel se mu zasekla do ramene.
Cheng Qian vytřeštil oči.
Yan Zhengming se rozzuřil, ale než stačil svůj vztek
ventilovat, přemohla ho bolest z „těžkého zranění“. Původně se chystal tasit a
protivníka seknout, ale zraněná strana jeho těla byla náhle slabá jak moucha.
Diváci samozřejmě o jeho vnitřních pocitech nevěděli.
V jejich očích ten příliš mladý vůdce sekty Yan jen bez hnutí svíral meč a
projevoval vyrovnaný a vyzrálý postoj, který se u mladých lidí vyskytuje jen
zřídka.
Poté, co se Yan Zhengming bezvýrazně nadechl, konečně
promluvil: „Dnes jsem se toho hodně naučil.“
Při takto vyhrocené situaci konečně zasáhla Tang
Wanqiu ze své strany plošiny. Nemohla se vzdálit, ale každé její slovo se jasně
rozléhalo, jako by mluvila přímo vedle nich:2 „Ti, kteří byli vyřazeni
z klání Azurového draka, odejděte co nejdříve. Nikoho nerušte a nedělejte
výtržnosti. Kde si myslíte, že jste?“
Po slovech oficiálního dohlížitele Azurového draka si oba potulní kultivátoři vyměnili pohledy. Neodvážili se dělat scény, a tak se jen na Cheng Qiana a Yan Zhengminga zlostně ušklíbli a zmizeli v davu.
Yan Zhengming zasyčel, pustil chlapce a ucedil skrze
zuby: „Jdeme.“
Cheng Qian popadl cíp jeho rukávu tak pevně, až málem
protrhl látku. Sotva slyšitelným hlasem zamumlal: „Zabiju je!“
Yan Zhengming vytřeštil oči. Násilím ovládl svůj
bolestný výraz a ujistil se: „Co jsi to řekl?“
Chlapec přejel zarudlýma očima po jeho zakrváceném
rameni. „Jednoho dne je proměním na popel!“
První starší bratr zvedl ruku a poplácal ho po zádech.
„Nesmysl… au, auvajs…! Jestli budeš ještě plácat nesmysly, dám ti facku!“
Cheng Qian na něj pohlédl, obtočil mu ruku kolem zad a
beze slova ho podepřel. Když se vraceli, v očích se mu zračila vzrůstající
zášť. Sice zmlknul, ale ta nenávist se mu vryla hluboko do srdce.
Někteří lidé s velkým srdcem měli zvláštní
povahu: bez ohledu na to, zda byli šťastní nebo naštvaní, pokud někdo
v jejich blízkosti projevoval více emocí než oni, dokázali se okamžitě uklidnit.
Jako například Yan Zhengming. Předtím byl téměř bez sebe vztekem, ale chlapcova
slova jej okamžitě zmírnila.
Li Yun přispěchal Yan Zhengmingovi na pomoc a jemně
setřásl Cheng Qianovu ruku. Ten je tiše následoval a se sklopenýma očima zíral
na zem.
Všichni čtyři se beze slova vrátili do svého příbytku.
Yan Zhengmingovi neunikl chlapcův divný výraz a trochu
se obával, aby ty lidi opravdu nešel zabít. Rozpačitě se ho pokusil utěšit:
„Zapomeň na to, Měďáku. To ty jsi ho na začátku urazil, to by nikdo nedokázal
nechat jen tak. Nemá cenu chovat v sobě zášť.“
Li Yun v životě ani nepomyslel, že od nejstaršího
bratra slyší taková moudrá slova, a věnoval mu šokovaný pohled. Třesoucí se
rukou mu zkontrolovat teplotu.
Zato Cheng Qian nevydal ani hlásku.
Yan Zhengmingovi to přišlo zvláštní, ztuhle se otočil
a natáhl ruku, aby chlapci lehce zvedl bradu. „Eh, Měďáku, ty pláčeš?“ řekl
udiveně.
To zjištění způsobilo, že se mladíkovo srdce naplnilo
takovou radostí, že ho málem i přestalo bolet rameno. Být pávem, už by se za
ním doširoka rozevíralo ocasní peří, když se bezostyšně zeptal: „Že by ti bylo
líto tvého staršího bratra? Ach, z vděčnosti za tvou synovskou zbožnost ti
dovolím, abys tomuto vůdci sekty naservíroval čaj!“
Cheng Qian mu odstrčil ruku. „Vypadni!“
A pak se rozběhl ke svému nádvoří.
Yan Zhengming se chvíli rozhlížel kolem, pohled mu
padl na černý kamenný sloup na nedaleké chodbě a řekl Li Yunovi: „Pomoz mi tam dojít.“
Li Yun si myslel, že jde o něco naléhavého, a spěšně
ho tam dovedl. Když viděl, jak na ten sloup Yan Zhengming upřeně zírá,
s mírnými obavami se zeptal: „Co se… starší bratře, je s ním něco
v nepořádku?“
„Kdepak v nepořádku,“ řekl první starší bratr
šťastně. „Je to naprosto dokonalé.“
Li Yun teprve po chvíli pochopil, co tím myslí, a okamžitě
se naštval. „Psa opravdu nejde vycvičit, aby přestal žrát hovna!“
Yan Zhengming totiž studoval svůj odraz na povrchu
kamenného sloupu. Malá rána na rameni nijak nenarušovala jeho přirozenou
eleganci, a i když byl zraněný, zůstal okouzlující a krásný.
Cheng Qianovy zarudlé oči v něm vyvolaly zvláštní
pocit. Bylo to, jako by malý vlk, který si ho celé dny nevšímal a bezdůvodně ho
kousal do ruky, náhle uprostřed noci přišel a rány na ruce mu olízal. Byl to
velmi něžný a uklidňující pocit.
V tomto něžném opojení vůdce Yan vešel do svého
pokoje. Nezapomněl celou cestu úpět bolestí, takže se k němu vyděšený houf
sloužících vrhl, jako by byl křehkou vázou, která se může co nevidět
rozpadnout.
Děkuji moc za další kapitolu. :)
OdpovědětVymazatTěší mě :) Škoda, že u nás příběhy Priest ještě nemají takové povědomí, ale doufám, že to přijde. Je skvělá.
Vymazat