Po scéně, kterou předvedli na plošině Azurového draka, dospěli všichni ke stejnému závěru, a včetně taoistických dětí se začali držet doma. Bylo nutné naučit se zdrženlivosti.
Cheng Qian si ke každodennímu tréninku s mečem
přidal další dvě hodiny a pravidelně cvičil se svými bojovými bratry. Než se
nadáli, sto dní Nebeského trhu uplynulo a Cheng Qian si plně osvojil formu
„Hledej a usiluj“.
Pod takovým tlakem se i původně ignorantský a líný Han
Yuan donutil vynaložit určité úsilí. Li Yun získal duchovní cítění, když si
jednou po odpoledním spánku hrál s hlavolamem devíti pečetí,1
ale nikdo nedokázal
s jistotou říct, o jakou cestu Tao se jedná. Protože už s nimi nebyl
jejich mistr, musel ho při prvním vyřezávání talismanů vést nejstarší bratr.
Poslední den Nebeského trhu se Han Yuan nenápadně
převlékl do obnošených šatů, vytratil se a vrátil se až za soumraku. Nesl si
papírový sáček s dobrotami a za chůze je ujídal. Loužička, která si zrovna
hrála na nádvoří, byla tím pohledem tak konsternována, že se jí spustily sliny
a rozběhla se za ním.
„To nejde, sestřičko,“ odmítl ji Han Yuan. „Děti by
neměly jíst jídlo pro dospělé, mohly by se udusit.“
Loužička mu pochopitelně nevěřila, protože její mléčné
zuby dokázaly přeštípnout i dřevo. Když viděla, že už je sáček téměř prázdný,
v zoufalství ze sebe vymáčkla svá první slova: „Stalší… blatfe!“
Han Yuan se překvapením zarazil: „Páni, ty už mluvíš?“
Jakmile Loužička spatřila šanci, okamžitě sevřela
pěsti, tváře jí zrudly a usilovně ze sebe ještě jednou vymáčkla: „Blatfe!“
„To je hezké,“ pochválil ji neupřímně Han Yuan a bez
jakékoliv dalšího uznání pokračoval v chůzi. Díky své minulosti žebráka
vylepšil svou schopnost chránit si jídlo přímo k dokonalosti. Nikdo se
nemohl dotknout toho, co bylo jeho!
Loužička v tu chvíli zapomněla na opakovaná
varování, aby bezdůvodně nelétala. Ze zad jí vyrašila zase o něco větší křídla
a vylétla za Han Yuanem.
Shodou okolností v tu chvíli přišel Li Yun a
Cheng Qian. Mladší chlapec držel v jedné ruce koš s květinami a
v druhé několik knih. V obličeji při pohledu na ta známá křídla potemněl:
„Okamžitě pojď dolů!“
Loužička se ho bála. Její pokusy o získávání přízně
možná fungovaly u všech ostatních bratrů, ale u něj nepřinesly žádný výsledek.
Třetí starší bratr byl přísný k ostatním a ještě přísnější k sobě, a
co řekl, to platilo. Okamžitě klesla a posadila se na zem, aby náhodou za trest
nepřišla o večeři. Pevně sevřela rty, protože se před Cheng Qianem neodvážila
ani plakat.
Zamračený Cheng Qian hleděl se srdcem naplněným obavami
na Loužičku. Byla jen malá yao bez pudu sebezáchovy, a kdyby padla do rukou
potulným kultivujícím, co by se s ní stalo?
Nemohli by ji ani bránit, protože nebyla člověkem. V očích
mnoha kultivujících byli takoví jako ona bráni jako pouhý předmět, takže i když
byla dcerou královny yao a člověka, pro svět se stále nijak nelišila od
domácích zvířat držených v zajetí.
Li Yun viděl, že se jí Cheng Qian chystá znovu
vynadat, a okamžitě ho přerušil: „Malý Qiane, nech ji být. V tomhle věku
to nepochopí. Místo abychom spoléhali na její uvědomění, měli bychom vymyslet
způsob, jak jí v létání zabránit.“
Cheng Qian kývl. „Před pár dny jsem četl o zaklínadle,
které dokáže zapečetit krev yao, jen nevím, jestli by se mi ho podařilo
úspěšně vytvořit.“
Li Yun sice začal umění zaklínadel studovat teprve
nedávno, ale jeho znalosti o hloubce a složitosti této problematiky dalece
přesahovaly Cheng Qianovy. „Už se raději nepokoušej o výrobu talismanu, který
jsi nikdy neviděl.“
Chlapec na to neřekl nic, jen se s úsměvem
obrátil k Han Yuanovi: „Kam jsi dneska šel?“
„Sbírat informace,“ odpověděl Han Yuan s plnou
pusou. „Za posledních pár dní jsem vyhrabal všechno, co jsme potřebovali vědět.
Ten uhlový muž, který nám dělal potíže, se jmenuje Zhang Dasen a bylo mu
dovoleno vstoupit do Přednáškové síně. Šermíř je Zhang Erlin2
a je to jeho pokrevně
spřízněný bratr. Neprošel, takže až zítra skončí Nebeský trh, musí ostrov
Azurového draka opustit. Zjistil jsem také, že tihle dva nemají žádnou sektu, ale
Zhang Dasen kolem sebe shromáždil
několik lidí. Musíme být v budoucnosti opatrní.“
Tohle byla Han Yuanova nejsilnější stránka. Ať už se
v kdejaké skryté uličce nebo na kterémkoliv rohu povídalo cokoliv,
dozvěděl se o tom.
„A kdo byl ten člověk s vějířem?“ zajímal se Li
Yun.
Han Yuanův obličej potemněl. „Toho vyprovokovat nechceme.
Patří k ostrovu Azurového draka a jmenuje se Zhou Hanzheng.3
Přednášková síň má dva
strážce a on je Levým. Pamatuješ si na tu ženu s velmi hranatým obličejem?
Ta je Pravý strážce.
Tím myslel Tang Wanqiu.
Li Yun se zamračil. „Ten Levý strážce nás ani nezná,
tak proč se k nám chová tak nepřátelsky?“
„Nejspíš se mu nelíbí, že jsme se dostali do
Přednáškové síně bez nutnosti projít kláním,“ řekl Han Yuan. „Nevím. Slyšel
jsem, že je dost zlomyslný a temperamentní, takže bychom ho v budoucnu
neměli provokovat. No, ale dneska jsem našel i něco dobrého.“
Při řeči si smetl z ruky drobky od svačiny a
vytáhl malý balíček v olejovém papíře. S tajemným výrazem ho ukázal
druhému staršímu bratrovi.
V papíru byly zabalené tři podivně tvarované
jehly s namodralou špičkou. Na jejich konci byla vyryta sotva viditelná
zaklínadla.
„Tohle je…“ Li Yun zvážněl. „Malý Qiane, nedotýkej se
toho! Tohle jsou jehly na hledání duší, jsou jedovaté… Kdes je vzal?“
Han Yuan se s úšklebkem zasmál: „Mám je
z Nebeského trhu.“
„Tyhle věcičky znám, jsou opravdu hrozivé.“ Li Yun
úplně zapomněl na to, že chtěl Han Yuanovi vynadat za jeho lehkovážnost, a
opatrně držel jehly přes papírový obal. „Shánějí se opravdu těžko. Říká se jim
‚Jehly hledající duši‘, protože stačí určit cíl a samy nepřítele zabijí.
S nimi můžeš bez potíží zavraždit i generála uprostřed statisícové armády.“
Cheng Qian neměl zájem o tenhle druh pokřivených
kouzel, protože kdyby chtěl někoho skutečně zabít, udělal by to vlastníma
rukama. Nepotřeboval vědět víc, takže jen prošel kolem nich a s košem květin kopl
do Yan Zhengmingových dveří.
Uprostřed chichotání služebných dívek hrubě upustil koš na stůl a ucedil: „Tady máš to svoje roští, přesně jak jsi chtěl.“4
První starší bratr, který se v obklopení
služebných už tři měsíce zotavoval ze zranění dlouhého sotva jako prst, se dnes
překvapivě nepoflakoval. Na malém stolku, na kterém obvykle hrál na guqin,5
si přidržoval dlouhý kus
dřeva a soustředěně do něj vyřezával zaklínadlo.
Když Cheng Qian rozkopl dveře, linka zaklínadla se
okamžitě přerušila, nožík vyklouzl ze dřeva a na mladíkově prstě se objevila
kapka krve.
Yan Zhengming se zamračil, ale když uviděl, kdo přišel, úsměv se mu vrátil. Cheng Qian mu totiž kvůli tomu „těžkému zranění“ musel přes den dělat zloděje květin, snášet jeho vybíravost a večer mu ještě ty směšné květy aranžovat do vázy.
Druhý den se Přednášková síň otevřela.
To, čemu říkali „síň“, byl ve skutečnosti horský svah.
Kam se člověk podíval, spatřil lidi nejrůznějšího věku, mladé i staré, muže i
ženy, posedávající nebo postávající všude, kde to jen trochu šlo. Někteří
dokonce vylezli i na stromy.
Skupina učedníků Fuyao dorazila naštěstí na Li Yunův
popud dřív. Našli si vepředu nenápadný koutek a tam se usadili.
Všude kolem byli potulní kultivující. Většina
z nich byla docela slabá, daleko od získání prvotní duše či inedie,
6 a často neměli žádný pevný
domov, takže trávili čas potulováním se z místa na místo. Jejich těla byla
pokrytá špínou a nečistotami, nemluvě o „ohromující“ vůni, která se kolem nich
šířila. Někteří si s sebou přivedli i nejrůznější duchovní zvířata. Psi,
ptáci a lišky patřili k těm normálnějším, šlo zahlédnout i velkou šedou
krysu. Byla tlustá a nesmírně odpudivá.
Atmosféra byla tak „hutná“, že se ani Cheng Qian
nedokázal zdržet znechuceného pohledu, a co teprve jejich špíny se děsící první
starší bratr.
Yan Zhengming přesto neprotestoval – nemohl. To on se
rozhodl zůstat, tak jak by mohl svá slova před zraky bratrů odvolat? Taoistický
chlapec mu nabídl polštářek na sezení, ale on ho s mávnutím odmítl. Nepřítomně
hleděl kamsi do dálky, srdce naplněné nevýslovným steskem.
Vzpomínal na Síň poslání na hoře Fuyao, na malé
nádvoří s pavilonem, odkud se vinul kouř voňavého kadidla, na taoistické
chlapce, nabízející občerstvení a dokonale teplý čaj. Tehdy si toho nevážil a teď
ho dostihla karma.
V té době spával, dokud nebylo slunce vysoko na
obloze. Li Yun si hrával se svými nechutnými obojživelníky, Han Yuan se
pokradmu cpal, jenom Cheng Qian přemohl ospalost a poslouchal mistrovo
předzpívávání Písma.
Svět je stejný,
ale lidé už ne.
„Hej, bratříčku, co se děje?“ Han Yuanův hlas vytrhl
Yan Zhengminga ze snění. Otočil se a uviděl Cheng Qiana, opírajícího se téměř
celou svou vahou o Li Yunovo rameno. Soudě podle jeho pleti to nevypadalo, že
by se jen špatně vyspal. Pod očima měl temné kruhy a dokonce i jeho rty byly
popelavé. Pod Yan Zhengmingovým pohledem zavrtěl hlavou.
Mladík znepokojeně přimhouřil oči. Naposledy ho v takovém
stavu viděl, když ten spratek málem umřel u svého prvního vyřezávání
zaklínadel. „Co jsi dělal včera večer?“
Cheng Qian nic neřekl. Buď neměl energii, nebo
jednoduše nechtěl. Li Yun si vybavil svůj včerejší rozhovor s ním: „Ráno
jsem navštívil naši sestřičku v pokoji. Viděl jsem ji plakat, co se
stalo?“
Loužiččin pláč dokázal téměř zaručeně zničit většinu
budov. Od doby, kdy začala vnímat své okolí, se pláči v místnosti obvykle
vyhýbala, a pokud to na ni přišlo, přestala, jakmile se střecha začala
třást.
Cheng Qian se konečně ozval: „Plakala? A dům je v
pořádku?“
„Zase jsi to udělal!“ utrhl se na něj Li Yun a chytil
ho za límec. „Zase jsi sám vyřezával talismany! To chceš tak moc umřít?“
„Pšt!“ Rušný horský svah náhle ztichl. V samém
středu Přednáškové síně se z nebe snesla jakási osoba. Divoké květiny na
horském svahu ožily a jedna po druhé rozkvétaly, jako by je naplnila nebeská
rosa.
Osobou na vyvýšeném pódiu byl Zhou Hanzheng. Aniž by
pustil svůj bojový vějíř,7
sevřel pěst v pozdravu.
„Nechal jsem vás čekat.“
Yan Zhengming si k sobě přitáhl Cheng Qiana a
bezradně se otočil na ostatní „Když pomyslím, že zrovna on! Vědět to, nikdy
bych sem nepřišel… Dobře poslouchejte! Dnes jsme brzy přišli a také brzy
odejdeme. Nepřitahujte ničí pozornost, slyšíte!“
Li Yun nic neřekl, ale tváře mu lehce zbledly. Han
Yuan zaťal zuby s jasně patrným hněvem.
Yan Zhengming předstíral, že si jejich reakce nevšiml.
Cheng Qian se o něj bezvládně opřel a slabě oddechoval.
Mladík nepotřeboval vysvětlení, aby z těch několika Li Yunových slov
pochopil, že Cheng Qian musel udělat něco nebezpečného, čím potlačil krev yao v Loužiččině těle.
„Jak
dlouho mě budeš trápit?“ pomyslel si a štípl chlapce do ruky,
aby si vybil zlost.
Na pódiu zatím začal Zhou Hanzheng živě hovořit o
tom, že Přednášková síň se otevírá každých deset dní a jak by měli čas mezitím
využít k tréninku a podobně.
„Náš Ostrov Azurového draka učedníkům nezakazuje
přátelské zápasy a učení se jeden od druhého, ale každý musí pamatovat, že je
nutné respektovat hranice. Nenarušujte harmonii a nezpůsobte nikomu trvalé
škody, jinak vám hrozí přísný trest.“ Zatímco mluvil, významným pohledem přejížděl
po davu a nějak se mu podařilo najít učedníky ze sekty Fuyao. Očima se zastavil
na Yan Zhengmingovi a usmál se. „Dobře. Dnes budu mluvit o tom, jak vstřebávat
qi do těla a ukládat ho ve svém jádře."8
„Měli bychom prostě odejít,“ zamumlal Yan Zhengming
nepřítomně, zatímco na půl ucha poslouchal. „I když nepůjdeme domů, musíme se
vrátit na horu Fuyao. Máme svou Knihovnu, a i kdybychom si měli na všechno
přijít sami, pořád to bude lepší, než trávit dny zalezlí jako zbabělci.
V nejhorším případě se prostě odstřihneme od světa jako náš bojový
dědeček. Vrátíme se a sbalíme se ještě dnes!“
V tu chvíli Zhou Hanzheng nečekaně pronesl: „Vím,
že kultivační pokrok není u všech stejný. Takže co takhle: pozvu sem někoho,
kdo nám předvede malou ukázku.“
Během těch slov se jeho šikmé oči s těžko
skrývanou zlomyslností znovu stočily na sektu Fuyao. Pohledem se setkal
s Yan Zhengmingem a mladík měl pocit, jako by si ho vyhlédl jedovatý had.
„Aaa, vůdce sekty Yane,“ usmál se Zhou Hanzheng,
„slyšel jsem od Pána ostrova, že vaše sekta má docela působivou historii. Vaše
učení je velmi hluboké a komplexní a ty ses musel naučit absorbovat qi do svého
těla už dávno. Půjdeš nám to předvést?"
Cheng Qian se poslední noc vůbec nevyspal. Většinu energie
spotřeboval na vyřezání talismanu a celé jeho tělo bylo jako bez síly. Měl
pocit, jako by mu hlavu svíraly železné obruče tak silně, až mu zvonilo
v uších. Už jen cesta do Přednáškové síně ho stála maximální úsilí, a
kdyby v sobě měl jen špetku změkčilosti, možná by toho rána ani nevylezl
z postele. Ale po slovech Zhou Hanzhenga se jeho tělo okamžitě napjalo a
chystal se postavit.
Jeho chvilkový zápas už tak vystresovaného Yan
Zhengminga překvapil. I když se snažil vyhýbat konfliktům, stejně si
k němu vždycky našly cestu.
Přitlačil Cheng Qiana zpět a hrubě řekl: „Ty spratku,
buď hodný, seď a nedělej žádné potíže. Kdo tě požádal, abys zasáhl?“
Poté se Yan Zhengming zhluboka nadechl, vydal se
k Zhou Hanzhengovi a zastavil se přesně deset kroků od něj. V tu
chvíli už byl o odchodu z hory pevně přesvědčený. S mečem kolmo
k zemi pronesl: „Ocením Zhenrenovo učení.“
Mladíkův meč byl skutečně k nepřehlédnutí.
Nehledě na jeho kvalitu, už pochva samotná byla ozdobená nejrůznějšími
drahokamy a nesmírně cenná. Dokonce ani fénixová korunka císařovny9
nebyla tak zářivá.
Zhou Hanzheng si ho chvíli prohlížel. „Každý člověk, který
dokázal vstřebat qi do svého těla, by měl vědět, že první zkušenost
s duchovním cítěním je záležitostí osudového propojení. Mohl bych se
zeptat, jakým způsobem vstoupil do Tao vůdce sekty Yan?“
Yan Zhengming zrovna v tu chvíli zvažoval, zda má
o jejich odchodu informovat Pána ostrova Azurového draka. Věděl, že mu byli
hodně dlužni, protože jim pomohl s nalezením Cheng Qiana a Loužičky a
poskytl jim přístřeší. Zažil tu však takové křivdy, s jakými se nikdy dřív
nesetkal, takže se nemohl ubránit jisté zášti a hněvu.
Když slyšel otázku, netoužil prozradit víc, než bylo
nutné, a tak jen řekl: „Meč.“
Zhou Hanzheng s úsměvem přikývl. „To jsem
předpokládal. Je zřejmé, jak moc vůdce sekty Yan svůj meč miluje a jak si ho
váží.“
Každé jedno slovo, dokonce i to, jak pronesl „vůdce
sekty Yan“, v sobě neslo špatně skrývaný výsměch. Někteří z diváků mlčky
přihlíželi, zatímco jiní se záměrně snažili získat přízeň Levého strážce, takže
okamžitě propukli v smích.
Cheng Qianovi na čele naběhla žíla. Li Yun věděl, že
se neudrží, takže ho při prvním pohybu přitlačil k zemi. Tichým hlasem ho
varoval: „Zase vyvoláváš problémy?“
Chlapec zaťal pěsti, až mu zbělaly klouby. Každý měl
svou hranici tolerance. Ostatním se mohlo zdát nerozumné zasáhnout, ale on
tohle snášet nedokázal. Kdyby urazili jeho, zvážil by okolnosti a možná by to
mlčky přešel, ovšem urážky svého mistra a bojových bratrů tolerovat nehodlal.
Bez ohledu na následky.
Li Yun mu silně stiskl rameno a sklonil se k jeho
uchu. „Nedělej scény. Nejstarší bratr už nejspíš stejně plánuje odjet.“
Cheng Qian se zarazil a Li Yun šeptem pokračoval:
„Malý Qiane, přemýšlej o tom. Když je to nesnesitelné pro tebe, jaké to je asi
pro něj? Nejspíš se chtěl otočit, hned jak uviděl horský svah Přednáškové
síně.“
Zhou Hanzheng nejprve nechal Yan Zhengminga stranou,
zatímco živě vyprávěl o různých způsobech vstřebávání qi do těla. Když vše
vyložil, dodal: „Vstřebávání qi je prvním krokem ke komunikaci s nebem a
zemí. Úspěšné překonání této fáze znamená, že jste oficiálně začali
s kultivací. Další věc, kterou se musíte naučit, je technika kultivace.
Každá sekta má svou vlastní jedinečnou techniku, ale v praxi jsou si s drobnými
rozdíly podobné. Všechny mají za cíl naučit vás, jak vstřebávat esenci nebe a
země do vlastního těla a vybudovat si kultivační jádro.“
Chvíli se odmlčel a obrátil pohled k Yan
Zhengmingovi. „Aby byl člověk považován za schopného, musí mít kromě
pozoruhodného šermířského umění také pevné a stabilní kultivační jádro. Mohu se
zeptat, jak dlouho se vůdce sekty učí absorbovat qi?“
Yan Zhengming chvíli mlčel. Sekta Fuyao nikdy
nevěnovala velkou pozornost kultivačním technikám. První, co se učedníci po
vstupu do sekty naučili, bylo posilování meridiánů skrze nekonečné vyřezávání
talismanů. Občas se mohli pustit do meditace nebo zažít osvícení, ale Muchun
Zhenren je nikdy nenutil meditovat jen proto, aby si vytvořili silné kultivační
jádro jako jiné sekty.
Zhou Hanzheng správně odhadl, že Yan Zhengming byl líným
žákem a že nikdy usilovně netrénoval, takže s úsměvem pokračoval: „Vůdce
sekty Yane, proč mlčíš?“
Yan Zhengming nakonec se zaváháním odpověděl: „Jsou to
tři roky.“
Zhou Hanzheng tleskl a usmál se o to víc. „Za tři roky
absorbování qi jsi musel získat docela dost zkušeností. Dovol nám to trochu
vyzkoušet.“
Jen co domluvil, zvedl se na pódiu podivný vítr a
stočil se k Yan Zhengmingovi. Ten reflexivně přidržel meč před sebou,
shromáždil kolem sebe své qi a vytvořil ochranný štít.
„Tato technika se nazývá ‚Skalní řeka‘ a byla vyvinuta
naší sektou k testování kultivačních dovedností učedníků. Někteří
z vás ji jistě viděli v klání Azurového draka. Tato forma se nazývá 'Létající písky a řítící se kameny'10
a je určena učedníkům,
kteří do sekty teprve vstupují. Ti, kteří kultivují už tři roky, jsou pilní
anebo talentovaní, takoví mohou odolávat celé dny. Ti, kteří jsou o úroveň
horší, by mohli vydržet několik hodin, ti další asi hodinu… Co se týče těch
dalších…“
Žádné komentáře:
Okomentovat