Kapitola 40: Zvony a bubny šťastné budoucnosti

Han Yunova vlastní kultivace byla mizerná, ale snad právě proto nikdy nezapochyboval o schopnostech Cheng Qiana. Poté, co si vyslechl, jak si tu považují i lidí na úrovni Zhang Dasena, okamžitě se rozhodl, že jeho třetí starší bratr musí ve Velkém klání zvítězit. Věren své přirozenosti, trpící při jakémkoliv nedostatku konfliktů a problémů, si pomyslel:

„Mohl bych vyhrabat nějaké informace o vnitřních učednících, aby to měl třetí bratr jednodušší!“

Vnitřní učedníci, kteří přišli s Pánem ostrova, také nosili bílá roucha, ale na rozdíl od starších a strážců bylo jejich oblečení velmi prosté a obyčejné. Až to zdálky skoro vypadalo, jako by šli na pohřeb.¹ Jako skupina byli tak nápadní, že Han Yuan neměl s jejich sledováním nejmenší problém.

Učedníci nehybně stáli kolem Pána ostrova. Pravidla pro vnitřní síně musela být velmi přísná, protože mezi sebou za celou dobu neprohodili ani slovo. Do jednoho se tvářili lhostejně a bez sebemenšího náznaku emocí, jako by už malichernosti smrtelníků nechali dávno za sebou. Na pokyn vyšli ve dvou řadách i s Pánem ostrova z davu a nechali veškerý ruch za sebou. I když kráčeli společně, každý z nich působil díky svému chladu a odtažitosti tak nějak osaměle.

Han Yuan věděl, že Pán ostrova je velmi mocný, takže se neodvažoval přiblížit příliš blízko. Vylezl na velký strom opodál, a zatímco sledoval vnitřní učedníky, zaclonil si rukou oči před slunečními odlesky.

Když průvod došel do poloviny horského svahu, všichni se současně zastavili. Několik učedníků přineslo malý sedan a uctivě nabídli Pánovi ostrova, aby se posadil a nechal se nést.

Ta scéna byla Han Yuanovi podivně povědomá. Okamžitě si vybavil svého nejstaršího bratra tehdy na hoře Fuyao: Když mohl sedět, odmítl stát, a když mohl ležet, nechal se do Síně poslání nosit na nosítkách. Na okamžik ho přepadl pocit důvěrnosti a v dobré náladě si pomyslel: „Pán ostrova už sice dosáhl jistého věku, ale vypadá úplně jako Yan Zhengming za mlada.“

Přesně v tu chvíli si Pán ostrova musel něčeho všimnout, protože se prudce otočil a pohlédl přímo na Han Yuanovu skrýš. Jejich pohledy se setkaly a Han Yuan málem provinilostí spadl ze stromu.

Vypadalo to, jako by Pán ostrova věděl, kdo se tam skrývá. Na jeho zachmuřené tváři se rozlil úsměv, který však nevyhladil vrásky mezi obočím, takže působil trochu nuceně. Pán Ostrova na mladého muže na stromě mávl, jako by mu naznačoval, aby ho přestal sledovat a pospíšil si zpátky.

Učedníci stáli nehybně po obou stranách sedanu a čekali, až se jejich mistr usadí. Jakmile ho zvedli, k Han Yuanově překvapení se rozběhli a jejich skupina se okamžitě proměnila v bílou šmouhu, která mu za chvíli zmizela z očí.

Han Yuan z vrcholku stromu nechápavě zíral. Ten nečekaný vývoj ho ohromil. Se srdcem naplněným nevýslovnou úctou a obdivem si zašeptal: „Dobré nebe, takové úrovně asi nikdy v životě nedosáhnu. Kolik století v ústraní by mi to asi trvalo?“

V reakci na to se kdosi vedle něj pobaveně zasmál. Han Yuan se polekaně zachytil borové větve a vykřikl: „Kdo je tam?“

Za ním to slabě zašustilo. Prudce se otočil, ale nikoho neviděl.

Opatrně vystrčil hlavu, aby se mohl rozhlédnout, ale v následujícím okamžiku se mu zatmělo před očima a on se zřítil ze stromu.

Než nabyl vědomí, rušný dav na ostrově se už rozptýlil. Ve spáncích mu pulzovalo a omámeně se rozhlížel. Za žádnou cenu si nemohl vzpomenout, jak pod tímhle velkým stromem usnul.

Protáhl si záda a zívl tak mohutně, až si málem vykloubil čelist, ale malátnost ho neopouštěla. Přinutil se tedy vstát a vracel se domů s pocitem, že nějak zapomněl na něco opravdu důležitého.

Když se vrátil na malé nádvoří jejich sekty, Loužička seděla na kraji zdi vedle jednoho z domů a jeho druhý bratr Li Yun se opíral o rám dveří. Oba se zaujetím sledovali, jak si Cheng Qian a Yan Zhengming vyměňují rány ve cvičném souboji.

„Kam jsi šel?“ mávl na něj Li Yun. „Pospěš si, málem jsi o to přišel!“

Byl to cvičný souboj mezi spolubratry, takže nikdo se přirozeně nesnažil tomu druhému ublížit. Cheng Qian a Yan Zhengming drželi každý starý dřevěný meč s tupým ostřím, jehož povrch byl pokrytý důlky. Těžko říct, jestli za to mohli termiti, nebo jestli meče ohlodala Loužička v době, kdy jí rostly zuby, ale ti dva díky tomu vypadali, jako by kolem sebe máchali starými držadly pochodní. Jimi předváděné techniky však měli k neobratnosti daleko a vyměněné údery šly jen těžko sledovat.

Na začátku se oba drželi kroků dřevěného meče Fuyao a dokonce do svých úderů ani nevkládali qi. I tak se během jediného okamžiku jejich zbraně střetly víc jak desetkrát.

Teprve pokud člověk lépe pronikl do šermířského umění, mohl pochopit, jak komplexní a dechberoucí technikou dřevěný meč Fuyao je. Povrchní znalosti se daly předat snadno, ale pro hlubší pochopení ji bylo nutné zažít. 

Loužička závistivě pronesla: „Druhý bojový bratře, kdy se můžu začít učit šermovat?“

„Tvůj nejstarší bratr tě to naučí, až budeš vyšší než tvůj meč,“ odpověděl Li Yun nenuceně, aniž by odtrhl oči od bojujících.

Loužička se na zdi postavila, opřela se o stěnu domu a začala natahovat ruce nad sebe. Usilovně se snažila udělat vyšší, jako by si přála okamžitě vyrůst nejméně nad střechu. Zároveň se zeptala: „Proč se mám učit od nejstaršího bratra? Proč ne od Cheng Qiana?“

Li Yun se usmál: „Tvůj nejstarší bratr je pravý kultivující meče, vždyť skrze meč vstoupil i do Tao. Zato techniky tvého třetího bratra byly vypilovány rvačkami a souboji, takže mají silnou škodlivou energii. Pokud by ses učila od něj, určitě by z tebe vyrostla šílená yao, napadající všechno kolem.“

Než mohl pokračovat, od bojujících mu přímo proti obličeji vyrazil chladný výboj aury meče. Li Yun spěšně uskočil a připojil se k dívce na vrcholku zdi. Mlaskl: „Vidíš to, sestřičko? Ani mě nenechá domluvit. Tato jeho technika byla z našeho šermu s dřevěným mečem Fuyao, ale vůle, kterou skrze meč vyslal, byla z Přílivového meče. Taková chladná kultivační metoda není dobrá pro mladé panny jako ty, ještě bys z toho mohla mít v budoucnu problémy s bolením břicha.“

Loužička byla zmatená. Nedokázala pochopit, co má trénink šermu společného s bolením břicha.

Yan Zhengming obvykle podobné nevhodné narážky ignoroval, ale slova druhého bratra byla tak nevkusná, že to nevydržel. „Li Yune!“ napomenul ho varovně.

Li Yun si na zdi odkašlal a poplácal Loužičku po hlavě.

Cheng Qian své okolí příliš nesledoval, takže výměnu názorů nijak nezaregistroval, ale když zaslechl zmínku o Přílivovém meči, impulzivně pronesl: „Sestřičko, ukážu ti, co je Přílivový meč. Nejstarší bratře, teď pozor!“

S těmi slovy náhle změnil kroky. Na pohyb „Dlouhý let bájného orla“ bezchybně navázal technikou „Vlny narážející na písek“.² Pohyb meče s sebou nesl chlad, který až mrazil. Okamžitě se zdálo, jako by se okolím přehnala mohutná vlna, a listí z okolních stromů se začalo snášet k zemi. Tam, kde aura meče prošla, se zkondenzovaly jemné kapičky vody, dokonce i na zdi, na které stála Loužička s Li Yunem. Ten okamžitě vytvořil ochrannou pečeť, aby Cheng Qianovy útoky nezranily i nevinné přihlížející.

Aura meče zasáhla také Yan Zhengmingovu vlasovou sponu, ale on zůstal klidný. Mírná a jemná síla z jeho meče se náhle rozšířila, ale nerozptýlila se jako Cheng Qianův útok. Místo toho se pevně ovinula kolem Yan Zhengmingovy zbraně a nehybně ho obklopila.

Cheng Qianovi se rozzářily oči: „Nejstarší bratře, dosáhl jsi úrovně ‚Konkrece?“³

Tento stupeň kultivace spočíval v rozprostření energie kolem těla a proniknutím svého vědomí do meče. Pouze ti, kteří ‚Konkrece ‘ dosáhli a dokázali svou vlastní energii volně ovládat, mohli postoupit dál a splynout se svou čepelí, což jim umožnilo cestovat létáním na meči.

Vypadalo to, že Yan Zhengming skutečně této úrovně dosáhl.

V následujícím okamžiku se jejich meče střetly. Otlučené dřevěné zbraně nedokázaly takové síle odolat a současně se zlomily. Cheng Qianova aura meče se okamžitě rozptýlila. Nenuceně máchl zlomenou polovinou zbraně a usmál se: „Zdá se, že bych potřeboval přidat další dvě hodiny tréninku, abych za tebou nezaostal.“

Cheng Qian se usmíval jen zřídka. Když vyrostl, z tváře se mu vytratil jakýkoliv projev silnějších emocí, což mu dodávalo nádech jisté tajemné odtažitosti. V této chvíli však křivka jeho úsměvu a přivřené oči nic neskrývaly, díky čemuž vypadal opět jako obyčejný dospívající mladík.

Odjakživa měl jemné rysy a přibývající roky je jen zvýraznily. Kdyby se nerozhodl pro cestu chladné kultivace, rozhodně by se mu dostalo mezi obyčejnými lidmi velkého obdivu. ⁴

Yan Zhengming se na něj na okamžik překvapeně zahleděl a v srdci se mu vzedmul zvláštní pocit. Instinktivně máchl zlomenou zbraní do půlkruhu a nasměroval skrze něj qi ve svém nitru. Z meče vytryskl téměř neznatelný závan energie plný hřejivé něhy.

Loužička překvapeně vykřikla. Energie meče prošla kolem ní a otřela se jí o sukni, nezanechala však na měkké látce žádnou stopu. Místo toho dopadla na usychající trs trávy, rostoucí ve škvíře na zdi. Zažloutlé listy se pomalu narovnaly a zazelenaly, dokonce mezi nimi vykvetl malý žlutý kvítek.

Han Yuan a Loužička na to udiveně hleděli. Han Yuan se zeptal: „Nejstarší bratře, co je to za techniku? Poprvé vidím, aby někdo s pomocí meče přinutil kvést květiny.“

Yan Zhengming byl už sice mnohem rozumnější než dříve, ale tváří v tvář svým lidem nedokázal ovládnout svůj zlozvyk se předvádět. Po Han Yuanových slovech se mu rozzářily oči a rozmarně natáhl ruku. Z další uschlé trávy na zdi okamžitě vyrazil trs divokých růží, který se rychle rozrostl a vytvořil zelený rám pro rudé květy rozličných velikostí.

Nejstarší bratr si spokojeně upravil rukávy a tajemně se usmál. „Tohle je technika z páté formy ‚Návrat k pravdě‘. Jmenuje se ‚Jaro na uschlém stromě‘.“

Li Yun vytušil, že se opět chystá vychloubat, a bezmocně si promnul čelo. Loužička a Han Yuan jakožto mladší učedníci velmi dobře pochopili situaci a okamžitě svému vůdci projevili podporu potleskem a povzbuzováním.

Cheng Qian byl jediný, kdo s ním tuhle hru odmítl hrát. Po letmém pohledu nemilosrdně utrousil: „Aha, takže to je tahle technika. Není divu, že ses předtím choval tak divně, neútočil jsi a ani ses nebránil. Přemýšlel jsem, k čemu by mohla být dobrá – a ty s její pomocí můžeš nechat po boji rozkvést květiny.

Yan Zhengming mávl rukou. „Mluvíš nesmysly.“ Stále byl ponořen ve své předchozí rozmarné náladě, takže i jeho tón byl mnohem mírnější než obvykle. Ukázal na Cheng Qiana a přikázal: „Učešeš mi vlasy.“

Li Yun popadl Loužičku pod pažemi, sundal ji ze zdi a řekl: „Pokud dokážeš do západu slunce desetkrát odříkat Písmo o čistotě a klidu, předvedu ti úvodní pohyby šermířské techniky naší sekty.“

Loužička se rozzářila nadšením. Úvodní pohyby znamenají, že se začne učit šermovat! Spěšně odběhla pro svou malou knihu písem.

Její starší bratři moc dobře věděli, jaké nesmysly představují „úvodní pohyby“, takže jen stěží zadržovali smích. Přemýšleli, jestli se jejich malá sestřička vzteky rozbrečí, až zjistí, že úvodní pohyby jsou jen kolečkem nesmyslných výkřiků typu „Žij k nesmrtelnosti!“

Han Yuan začal u vchodu na nádvoří plnit svůj každodenní úkol třiceti dřevěných talismanů, Li Yun si vzal knihu a začal si do ní zapisovat a čmárat. Cheng Qian tahal… vlastně česal vůdce sekty. Ten trpěl následky svého vlastního chybného rozhodnutí – hlavu měl téměř znecitlivělou následkem „péče“ toho nešikovného spratka.

Zbývající paprsky zapadajícího slunce zalily kopce ostrova Azurového draka. Yan Zhengming mírně sklopil víčka a pomyslel si: „Kdyby v budoucnu mohly být všechny naše dny na hoře Fuyao takhle bezstarostné, pak by se každý den opravdu počítal jako ‚žití k nesmrtelnosti‘.

Nedokázal si pomoct, ale najednou se mu po hoře Fuyao zastesklo. Kdyby se věci měly vyvíjet podle jeho představ, vlastně by ani nechtěl, aby se jejich sekta nějak proslavila. Nebylo třeba mít z ní další ostrov Azurového draka zaplněný lidmi. Úplně by stačilo, pokud by mohli předávat tvrdou práci svých předků a pokud by na ně ostatní nehleděli skrz prsty.

V budoucnu, až jeho sestřička dospěje, si možná vezmou vlastní učedníky. Mohl by z mistrovy Neznámé síně udělat místo, kde by učedníci dostávali přednášky a také tresty. Pokud by třeba někdo z nich způsobil problémy, mohl by na něj poslat chladnokrevného Měďáka, který by si to s nimi vyřídil.

Jak nad tím vším přemýšlel, vyslovil některé ze svých myšlenek nahlas: „Až se v budoucnu vrátíme na horu Fuyao, mohli bychom po přijetí vlastních žáků uspořádat naše vlastní každoroční Velké klání. A pak ten, jehož učedník prohraje, musí společně se svými žáky umýt nádobí… au! Měďáku, chceš, abych byl plešatý?“

Cheng Qian měl v ústech dřevěný kartáč, takže nezřetelně zamumlal: „Divím se, že už dávno nejsi.“

Han Yuan strčil prstem do dřevěné tabulky se zaklínadlem, které zrovna pokazil, a nadhodil: „Malý starší bratře, zítra tě čeká první kolo klání. Co myslíš, jak dlouho ti bude trvat v něm zvítězit?“

Než stihl odpovědět, Yan Zhengming ho překvapeně přerušil: „Cože, první kolo je už zítra? Měďáku, proč jsi to neřekl? Zajdi později ke mně a vyber si dobrý meč. Velké klání není jako obvyklé souboje, za žádnou cenu tam nesmíš jít s dřevěným mečem, rozumíš?“

Cheng Qian v odpověď zabručel a mezi prsty si přidržel několik vyškubnutých vlasů. Bezelstně se zeptal: „Co myslíš, měl bych usilovat o první místo?“

Yan Zhengmingovo obočí vystřelilo vzhůru. Trochu to vyznělo, jako by si jeho mladší bratr nedělal nic ze všech těch proslulých mistrů, takže si nemohl pomoci, aby ho nesrazil zpátky na zem: „Když řeknu ano, máš v plánu zničit celou Přednáškovou síň a stát se novým Pánem ostrova Azurového draka?“

Mladík se usmál. „Možná nedokážu zvítězit, ale pokud bys chtěl, nebudu se držet vzadu a půjdu do toho naplno.“

Cheng Qian jen zřídkakdy říkal věci jako „nebudu se držet vzadu“, takže tahle slova už něco znamenala. Nebyl typ, který by kolem sebe házel silnými slovy, takže bylo jasné, že do toho hodlá vložit veškeré své schopnosti.

Yan Zhengming se na okamžik ztratil ve vlastních pocitech. Nakonec si povzdechl. Jak by po takovém slibu mohl litovat námahy, kterou do Cheng Qianovy výchovy vložil? Dokonce mu za to odpustil i bolest z vyškubnutých vlasů. „Malý Qiane…“ začal tiše.

Cheng Qian zavrtěl hlavou. „Už jsem hotový.“

Li Yun zvedl pohled a málem se udusil vlastními slinami, jak mu zaskočilo. Zběsile se rozkašlal a Han Yuan už si zakryl oči, jako by ten pohled byl na něj moc.

Mezitím se poklusem vrátila Loužička se svou knihou písem a mohla tak být svědkem nové podoby vůdce sekty. Zarazila se, otevřela ústa a s obdivem si prohlédla Cheng Qianovo dílo. Třetí starší bratr vetkl do Yan Zhengmingových vlasů dvě květiny, takže ho symetricky zdobily po stranách hlavy. Vypadalo to, jako by mu vyrašily přímo nad ušima, a kdyby si k nim oblékl vhodné fialové šaty, mohl by rovnou vyrazit za dohazovačkou.

Žádný div, že se zanedlouho nádvořím rozlehlo zlostné zavytí: „Cheng… Qiane!“

K čemu bylo celá jeho výchova? Ten malý bastard si nezaslouží, aby na něj plýtval svými silami!

Cheng Qian rychle prošel nádvořím, zamířil do svého pokoje a chystal se zabouchnout dveře rovnou před nosem nejstaršího bratra. Ale právě v tu chvíli se prodlužující se stíny ostrovního soumraku rozezněly naléhavými zvuky zvonů a bubnů.

Zvony opakovaně vyzváněly a údery bubnů se opakovaly jen s nepatrnými přestávkami, takže měli pocit, jako by každý ten úder rozezněl i jejich srdce.

Úsměv na Cheng Qianově tváři zmrzl, napůl zavřené dveře se zastavily v půli cesty. „Co se stalo?“

Li Yun se zamračeně narovnal: „Pokud si dobře vzpomínám, pak zvony znamenají varování a bubny jsou výzva, aby se vnitřní učedníci shromáždili k odražení nepřítele – ale copak se někdo odvážil napadnout ostrov Azurového draka?“

„Loužičko, pojď sem, přestaň utíkat,“ nařídil Yan Zhengming dívence, která už se chystala vyběhnout ven. „Někoho pošlu, aby se poptal. Zeshi…“

Vtom se brána na nádvoří rozletěla. Za ní se objevila čísi postava, pronásledována Zeshim s vykulenýma očima. „Počkej, Zhenren, to nesm…“

Všichni se současně otočili k bráně. Stála tam Tang Wanqiu a jako vždy se tvářila bezvýrazně. Bez jakýchkoliv zdvořilostí přikázala: „Pojďte se mnou.“

Yan Zhengming k ní vykročil: „Starší, co se na ostrově stalo? Kam s tebou máme jít?“

Tang Wanqiu nikdy neměla trpělivost cokoliv vysvětlovat, takže se jen otočila a beze slova se natáhla po Loužičce. Za jejího křiku ji popadla jako balík a vydala se pryč. „Na nic nečekejte!“

Takhle jim nezbývalo nic jiného, než ji následovat. Cheng Qian si na poslední chvíli na něco vzpomněl, otočil se a máchl rukou. Zámek na skříni v rohu se okamžitě otevřel a Ostří mrazu vyletělo zevnitř přímo naproti jeho ruce.

--Předchozí kapitola--          --Zpět na přehled kapitol--             --Další kapitola--

Slovo překladatele: Ty kapitoly jsou čím dál delší... a čím dál temnější. :/

---

1 Jako by šli na pohřeb – v Číně (a dalších asijských zemích) je (bylo) zvykem nosit na pohřbech čistě bílé nezdobené oblečení. Ve skutečnosti se v případě smutku jedná o barvu označovanou jako „su“ – nebělený, přírodní odstín do šedožluta. Jasná bílá je pak symbolem morální čistoty a tak podobně. ^↩

2 Vlny narážející na písek – název techniky zároveň znamená „prožívat zkoušku pod velkým tlakem“. ^↩

3 Konkrece, česky zhuštění (třeba co se týče vzniku minerálů). Zhuštění zní v textu hrozně, tak kdyby někoho napadl lepší termín podobného významu… ^↩

4 Mnoho uznání – v originále „lidí by mu do cesty házeli mnoho ovoce“. Zažitá fráze, odkazující na krásné muže. Vztahuje se k tomu příběh: V čínské historii byl muž jménem Pan Yue (později známý jako Pan An), proslavený svou krásou. Kdykoliv vyjel v kočáru, lidé se shromažďovali v ulicích, jen aby jej mohli zahlédnout. Mezi davem byly i mladé ženy, které mu chtěly vyjádřit svůj obdiv, takže jeho směrem (a do jeho kočáru) házely květiny a čerstvé ovoce. Házení ovoce a „mít kočár plný ovoce“ tedy znamená pohledného muže, zbožňovaného ženami. Mimochodem, kromě své krásy to byl muž bystré mysli a básnického talentu. Dožil se padesáti let, než byl spolu s celou svou rodinou falešně obviněn ze spiknutí a popraven. Něco z jeho osobnosti ukazují verše, které napsal po předčasné smrti své ženy: https://www.consolatio.com/2008/01/pan-yue-my-drow.html ^↩