Kapitola 42: Bai Yanli

Starší často říkali, že pokud se zbraň pošpiní příliš velkým množstvím krve, stane se z ní zbraň smrtící. A pokud se smrtící zbraň používá k páchání zla a krutosti, nutně se v ní nahromadí pomstychtivá energie.

Na světě existují tisíce smrtících zbraní a každá z nich je svým způsobem zlá, žádná z nich však nemá tu zvláštní schopnost zasáhnout lidské srdce tak jako Meč mizerné smrti.

Ve chvíli, kdy se čepele dotkla krev, Cheng Qian téměř slyšel, jak z ní vycházejí chraplavé výkřiky, a páteř se mu zkroutila bolestí. Rozdíl mezi tímto legendárním mečem a jeho dřevěnou zbraní byl nejen v síle této zbraně, ale také v rychlosti, jakou z něj odčerpávala duchovní energii. Když svíral Mrazivé ostří, poprvé v životě zažil jaké to je, když jeho schopnosti nestačí jeho přáním.

Maskovaní muži nečekali, že se ten malý spratek ukáže jako takhle nepříjemný protivník. Po malé pauze si mezi sebou vyměnili několik pro nezasvěcené nepochopitelných znamení, a v příštím okamžiku zaměřili své útoky pouze na Cheng Qiana.

Ten zvolna vydechl a zdálo se mu, jako by i jeho dech byl tvořený mrazem. Chlad z meče prostupoval celým jeho tělem a ochladil dokonce i jeho nitro.

To už cítil, že se k němu přiblížilo dobrých osm aur mečů. Cheng Qian věděl, že postavit se jim čelem by znamenalo koledovat si o jistou smrt, takže se prosmýkl mezerou mezi nimi s úmyslem se útoku vyhnout. V duchu musel poděkovat Zhang Dasenovi, protože díky jeho opakovaným léčkám si schopnost uhýbání vybrousil téměř k dokonalosti.

Cheng Qian měl v úmyslu odvést maskované útočníky pryč od Loužičky a ostatních, ale právě ve chvíli, kdy začal věřit, že se mu úhybný manévr podařil, se do něj zařízla aura meče jednoho z mužů. Zapotácel se a levé rameno se mu zalilo krví.

Než si dokázal bolest naplno uvědomit, hlavu mu naplnilo ohlušující zazvonění. Bylo to Loutkové kouzlo, které dal Xueqingovi, a právě teď jasně cítil, jak se qi v jeho kouzle rozptýlilo. Jedno ze sedmi velkých kouzel, vyřezaných více jak stovkou tahů, mohlo být tak snadno zničeno pouze z jediného důvodu – Xueqing se střetl se smrtící hrozbou.

Pokud to tak bylo… byl ještě mezi živými?

Cestoval sám, neměl u sebe nic cenného a měl laskavou a mírnou povahu.

Kdo by mu chtěl ublížit?

Byla to nehoda, nebo mu někdo úmyslně zkřížil cestu?

A pokud to byl úmysl, co se stalo vloni, když nejstarší bratr poslal malou Yu doručit dopis jeho rodině? Až dosud odpověď nepřišla. Nepodařilo se dopis doručit, nebo…

A co potom hora Fuyao?

Obvykle klidný Cheng Qian se na okamžik neubránil panice a zrádné myšlenky se mu vloudily do mysli v nejnevhodnější chvíli. Kvůli strachu a dozvukům Loutkového kouzla se mu rozostřil zrak a zavrávoral. Než se mohl vzpamatovat, do krku mu stoupla krev.

„Malý Qiane!“

Zdálo se mu, že na něj volá Li Yun. To ho probralo a na poslední chvíli se vyhnul dalším útokům maskovaných mužů.

Odkudsi k němu dolehly nárazy kovu o kov. Mladíkova záda zalil studený pot, když si vzpomněl na svého nejstaršího bratra, a stačil jediný pohled, aby poznal, že stále tvrdě bojuje. Říká se, že mnoho psů, zajícova smrt, navíc žádný z maskovaných mužů se nedal ani v nejmenším označit za slabého. Yan Zhengming nejspíš zvládl úroveň Konkrece teprve nedávno, takže vzhledem k okolnostem byla jeho schopnost udržet se dosud pevně na meči přímo neuvěřitelným výkonem.

Maskovaní muži ve vzduchu stále bojovali s jeho dvojníky a pokaždé, když se jim podařilo některého zabít, Yan Zhengmingova tvář ještě o odstín zbledla. Měl plné ruce práce a navíc musel neustále myslet na bezpečnost své malé sestry. Po ničem netoužil víc, než mít alespoň dvakrát tolik rukou a očí a k tomu ještě nějaké nadpřirozené schopnosti.

Cheng Qian ho nechtěl rozptylovat. Spolkl kovovou chuť v krku a zpevnil postoj. Cítil se hrozně, tvář měl popelavou a meč mu téměř vypadl z ruky. Mrazivé ostří jako by vycítilo jeho slabost, protože se pokusilo proti němu obrátit.

Omámený mladík si připadal, jako by stál uprostřed rozbouřeného moře, jehož ledové vody přicházely z nejtemnějšího podsvětí. Chlad se mu zařezával přímo do kostí a ticho kolem něj bylo téměř ohlušující.

Náhle se mu v hrudi vzedmula podivná zuřivost. Proč tahle legendární zbraň zacházela s lidmi tak úskočně? Proč musí tak unikátní čepel s mimořádnými schopnostmi nést hanbu předků a jejich následovníků?

Za ním se ozval vysoký hlásek: „Jste zlí! Neubližujte mému třetímu bratrovi! Bodni zlé lidi!“

Kolem Cheng Qianova ucha proletěla jehla na hledání duší a s ostrým hvízdnutím zamířila přímo na jednoho z maskovaných mužů. Aura útočníkova meče už téměř trhala látku na Cheng Qianově hrudi, ale muž se musel v poslední chvíli stáhnout, aby jehlu odrazil. Mladíkova kůže zůstala nějakým zázrakem nepoškozená.

Okamžitě se vzpamatoval a zalapal po dechu. Došlo mu, že Mrazivé ostří během té chvíle téměř vyčerpalo jeho jádro. Hrozné bylo, že nemohl meč jen tak zahodit, protože maskovaní muži neměli slitování. Stále více se jich zapojovalo do útoku proti němu.

Aniž by se otočil, neomylně hmátl dozadu a poklepal Loužičku po hlavě: „Pššt, neplač,“ pokáral ji vlídně.  „Je to v pořádku. Raději si ty jehly šetři.“

Lodí odplout nemohou, takže pokud by došlo na nejhorší… Cheng Qian krátce pohlédl na Yan Zhengminga, bojujícího na pokraji svých sil, a pomyslel si: „Nejstarší bratr by mohl prorazit obklíčení a spolu s touhle maličkou odletět na jeho meči.“

Bylo by to sice velmi obtížné, ale co Han Yuan a Li Yun?

Než si stačil všechno promyslet, uslyšel Li Yunův zděšený výkřik.

Yan Zhengming už nedokázal zároveň udržovat tolik dvojníků a zároveň se soustředit na let na meči, takže se nakonec přece jen zřítil. Li Yun spěšně nakreslil do vzduchu pečeť a vytvořil nad zemí neviditelnou síť, čímž zachránil svému vůdci přinejmenším obličej.

Nejstarší bratr se chvíli nedokázal ani postavit, takže napůl klečel na zemi a u toho mírně vrávoral.

To Cheng Qiana vyburcovalo k další akci. Vyskočil do vzduchu, odrazil se od Han Yuanova ramene a máchl Mrazivým ostřím v prudkém oblouku. Ledová qi smrtící zbraně donutila maskované muže k ústupu, ale zároveň s tím jako by jeho vlastní končetiny probodlo tisíce jehel. Meridiány měl tím útokem zcela vyčerpány a jeho kultivační jádro bylo jako vyždímané do sucha.

Ať už mu zbývaly nebo nezbývaly síly, copak existovala cesta k ústupu?

Železitá chuť mu znovu naplnila ústa a on zabodl Mrazivé ostří do země, aniž by se staral o to, zda ho přitom zlomí. Síla meče mu pomohla znovu se vymrštit vysoko do vzduchu a mladík se instinktivně napřáhl k dalšímu útoku. Než však stačil zamýšlené kroky dokončit, tělo ho přestalo poslouchat a jeho pohyb se na okamžik zastavil. Aura meče, která ho dosud chránila, byla rozptýlena a na Mrazivé ostří se tlačily další a další zbraně, které jako by se ho chystaly roztrhat zaživa.

Na jeho záchranu bylo pozdě.

V tu chvíli se ozval silný mužský hlas: „Drzost!“

Vzedmula se obrovská vlna energie, mocná a zároveň jemná, a bez námahy naráz odrazila všechny útoky, směřující na mladíka. Jeho samotného se ani nedotkla.

Cheng Qian však už padal a vlastní tělo mu připadalo lehké jako pírko. Yan Zhengming se vrhl vpřed, aby ho zachytil.

Vůdce sekty netušil, jak se mu podařilo dorazit včas. Když předtím viděl všechny ty zbraně, mířící na jeho třetího bratra, srdce se mu rozbušilo, jako by mu mělo vyskočit z hrudi.

Neušlo mu však, že i když byl Cheng Qian na pokraji smrti, svůj meč nepustil.

Mladík se pokusil znovu postavit, ale čísi ruka ho okamžitě přitlačila zpátky a vzala mu veškerý prostor pro dohadování. Nemusel otáčet hlavu, protože dobře slyšel divoké bušení Yan Zhengmingova srdce, který si úlevně povzdechl, teprve když Cheng Qian otevřel oči. Tiše mu nařídil: „Nehýbej se!“

Tang Wanqiu ležela opodál na boku. Pravděpodobně se jí nepodařilo Zhou Hanzhenga porazit a její bledá tvář naznačovala, že byla nejspíš zraněná.

Příchodem svého zachránce nevypadala ani trochu nadšená, místo toho se jí tvář ještě více stáhla. Tiše pozdravila: „Pane ostrova.“

Také Zhou Hanzheng se na ni chladně podíval, nejspíš čekal, že ta bláznivá žena naplno projeví svou zášť. Když se však otočil k příchozímu, na tvář se mu vrátil příjemný výraz. Hluboce se uklonil, pomalu pohnul kovovým vějířem a spojil ruce v pozdravu. „Zdravím Pána ostrova.“

Ten mu nevěnoval ani pohled a obrátil se na Tang Wanqiu. „Wanqiu, přiveď sem ty děti. Špatně jsem odhadl situaci.“

Tang Wanqiu na to neřekla nic. Očima naznačila Yan Zhengmingovi, aby ji následoval, a pustila se po kamenných schodech nahoru.

Cheng Qian zaťal zuby. Chtěl se postavit a opřít se o rameno nejstaršího bratra, ale Yan Zhengming ho znovu přitlačil k zemi.

Vzápětí se ocitl ve vzduchu, to když ho jeho nejstarší bratr zvedl do náruče.

Cheng Qianova zamlžená mysl se tím šokem okamžitě probrala. V panice sevřel jeho rameno, a jako štěně, které se bojí výšek, se okamžitě vyškrabal na nohy s obavou, aby ho jeho „křehký“ bratr neupustil. Sice by se nezabil, ale kdo ví, na co by dopadl.

Yan Zhengming, stále ještě k smrti rozrušený Cheng Qianovým stavem, přísně rozkázal: „Nemel sebou!“

Mladík ztichl, přestal protestovat a dovolil mu, aby s ním hýbal, jak se mu zlíbí.

Přísná tvář Pána ostrova při tom pohledu mírně změkla. Vzápětí sklouzl očima na Cheng Qianův meč a v tom okamžiku se mu rozšířily zorničky. Chvíli hleděl na čepel pokrytou krvavou námrazou, potom se otočil a pohledem přejížděl po okolí, jako by někoho hledal. Kromě temného nebe, moře a ostře trčících skal neviděl nic.

Odvrítil svůj pohled a lehce si povzdechl. Tísnivá aura hrozivého pána se rozplynula, takže opět připomínal zachmuřeného učence. Otočil se a pobídl je: „Pojďme zpátky.“

Někteří z maskovaných mužů vypadali připraveni je pronásledovat, ale Zhou Hanzheng zvedl ruku, aby je zastavil.

S lehkým úsměvem hleděl na záda Pána ostrova. Vzápětí promluvil s chladnou výhrůžkou v hlase: „Kdo si myslíš, že jsi? Za koho se považuješ, Gu Yanxue,¹ že se proti němu odvažuješ postavit? Snažíš se najít svou vlastní smrt?“

Tang Wanqiu ještě nebyla tak daleko a slova zaslechla. Ostře se ohlédla. „Pane Ostrova, proč necháváte toho odporného člověka jménem Zhou žít? Bylo by lepší se ho co nejdřív zbavit!“

Pán ostrova, který bez zastavení pokračoval v chůzi, se krátce se zasmál. Z jakého důvodu, to těžko říct.

Je třeba zde zdůraznit, že někteří kultivující možná neznali jméno císaře nebo jeho ministrů, ale nebyl nikdo, kdo by neznal ostrov Azurového draka. Všem sektám záleželo na síle jejich členů a velký počet potulných kultivujících začal skutečně kultivovat až ve zdejším Přednáškovém sále. Kultivace samotného Pána ostrova byla nesmírně mocná a dokonce byl označován za „Největšího mistra pod nebesy“.

Obyčejní lidé se řídili rčením o úctě k pěti věcem: k nebesům, zemi, císaři, rodině a mistrovi. Kultivující měli obvykle mnohem delší život, tudíž rodinné vztahy nebyly příliš důležité, takže se rodina škrtala. Také se odmítali podřídit vlivu smrtelných zákonů, proto nebylo třeba brát v úvahu ani císaře. Z původních pěti tedy zbývala nebesa, země a mistr. Vlastní sekta byla vždy považována za důležitější než rodina, takže nebylo těžké uhodnout, jakou váhu titul „Největší mistr pod nebesy“ měl.

Uvěřil by někdo, že Gu Yanxue, Pán ostrova Azurového draka a vůdce čtyř Svatých, může vypadat tak sklesle a zranitelně?

Mezi Čtyřmi svatými možná neměl Pán ostrova nejvyšší kultivaci, přesto ho všichni bez námitek přijali za svého vůdce. Nebylo to bez důvodu.

Jejich skupina ve spěchu dorazila do hlavního přístavu ostrova Azurového draka, kde se mezitím rozhořela divoká bitva mezi shromážděnými učedníky, nočními hlídkami a skupinou cizinců.

Desetiletý Nebeský trh byl velkou událostí napříč kultivačním světem, tak jak se mohl najít mezi váženými sektami takový mistr, který by zahodil veškerou zdvořilost? Tihle návštěvníci rozhodně neměli přátelské úmysly. Mořské vlny bičující pobřeží se vzpínaly až k nebi a na temné vodě mezi nimi probleskovaly siluety bezpočtu velkých lodí. Světlo vyzařované jezdci na mečích se třpytilo na obloze jako hvězdy.

Při bližším pohledu se ukázalo, že fámy potulných kultivujících byly nejspíš pravdivé – mezi blížící se flotilou bylo možné zahlédnout také mořského draka.

Díky přítomnosti Pána ostrova se Li Yun konečně vymanil ze sevření strachu a opět se vrátil ke svému všeznalému já. „Tohle není Azurový drak, ten je prastarým nebeským zvířetem a nemá důvod objevovat se v lidské říši. Tohle je jen vodní drak. Zvláštní ovšem je, že se vyskytuje pouze v paláci Xixing² tak co dělá ve Východním moři?“

Han Yuan pokrčil rameny. „Třeba ho ukradl nějaký démonický kultivátor.“

Li Yun se na chvíli odmlčel, shromáždil svou qi směrem k očím a zadíval se do dálky. Vzápětí překvapeně vydechl: „Panlongský prapor! Na lodi je Panlongský prapor paláce Xixing! Ale proč by palác Xixing…“ Větu nechal nedokončenou.

Ostrov Azurového draka i palác Xixing patřily k deseti velkým sektám. Palác Xixing se nacházel na poměrně odlehlém místě a vždy dával ostatním sektám najevo, že oni kultivují daleko od okolního světa. Nikdy se nezajímali o záležitosti mimo svou sektu, a protože nebyly známé žádné zprávy o sváru těchto dvou sekt, nebylo jasné, proč absolvovali tak dlouhou cestu, jen aby vyvolávali na ostrově Azurového draka potíže.

Pán ostrova dlouze hvízdl. Zdánlivě nepřemožitelný vodní drak okamžitě spadl zpět do moře a vyvolal obrovskou vlnu, která převrátila tři lodě najednou.

V tu chvíli obě strany přestaly bojovat jako na povel, všechno okolo ztichlo a dokonce se zdálo, že se na chvíli utišilo i divoké vlnobití.

Dav se rozestoupil, aby Pánovi ostrova uvolnil cestu. Ten došel až k přístavu a hlasitě pronesl: „Moji dobří přátelé z paláce Xixing, proč jste sem přišli uprostřed noci a způsobili jste takový rozruch? Zajímalo by mne, co vás sem asi přivádí.“

Ozvalo se zatroubení a lodě natěsnané vedle sebe se rozestoupily. Mezi černými vlnami se na hladině objevila velká loď Panlongu, na jejíž přídi stál starý muž s bílými vlasy. Ačkoliv vypadal slabý a křehký, z jeho aury šel strach. Tvrdým pohledem přejížděl po davu. „Gu Yanxue, už je to sto let, ale tvé schopnosti jsou stále omračující.“ Navzdory vzdálenosti byla jeho slova slyšet, jako by stál vedle nich.

Pán ostrova se zamračil a zvedl ruku v pozdravu. „Jsi až příliš velkorysý, kolego Bai Ji.“³

Yan Zhengming se navzdory svému postavení o politiku nikdy nezajímal. Kromě hledání důležitých informací o jejich sektě v době, kdy poprvé přišli na ostrov, zůstával v blažené nevědomosti. Proto se teď tiše zeptal: „Kdo je Bai Ji?“

Li Yun se k němu naklonil. „Mistr paláce Xixing,“ vysvětlil šeptem. „Říká se, že je mu téměř tisíc let. V minulosti lidé často spekulovali o tom, že bude prvním člověkem v Číně, který dosáhne Tao a vystoupí na nebesa. Pokud se mu to ale nepodaří, jeho životní síla by se mohla brzy vyčerpat.“

Cheng Qian zklidnil dech a pokusil se Yan Zhengminga odstrčit. Nakonec zůstal stát bez opory a zvědavě se zeptal: „Druhý bratře, odkud víš tolik věcí?“

Yan Zhengming okamžitě zapomněl na to, že se o Bai Jiho sám zajímal, a zamračil se. „Sklapni, s tebou to nemá nic společného.“ S tím se sklonil, nahmatal Cheng Qianův puls a zkontroloval jeho zranění.

V davu vyvolala ta podivná výměna zdvořilostí mezi dvěma slavnými mistry velký rozruch. Někteří z potulných kultivujících toužili jen užít si co nejvíc zábavy při sledování této vzrušující podívané. Beze stopy ostychu šplhali na skály a stromy, aby měli co nejlepší výhled a u toho spolu živě diskutovali.

Pán ostrova se zeptal: „Pokud nás palác Xixang toužil navštívit, proč jste předem neposlali zprávu? I když je náš ostrov jen pustým kusem země daleko od civilizace, copak bychom mohli zanedbat hostitelské povinnosti? Palácový mistře, přivedl jsi sem bez ohlášení tolik svých lidí, prozradíš mi, jaký je tvůj záměr?“

Loď Panlongu se rychle přibližovala. Bai Ji řekl: „Se vší pokorou, je nejspíš jasné, že jsem sem tentokrát nepřijel na pouhou návštěvu. Před pěti lety od nás odešel jeden z mých bezcenných vnuků s úmyslem cestovat po světě. Když se doslechl o Nebeském trhu na vašem ostrově, zaujalo ho to a přišel sem se svými spolukultivujícími s úmyslem užít si zdejší atmosféru. Poté poslal do paláce zprávu, že viděl Přednáškovou síň vašeho ostrova a chce se zde naučit něco nového, takže vstoupil do síně jako potulný kultivující. Od té doby jsme o něm několik let neslyšeli. Věřili jsme, že u vás kultivuje, ale před několika dny vnukova lampa života náhle zhasla. Pokusil jsem se pomocí kouzel přivolat jeho duši zpět, ale nepodařilo se mi ji najít, ať jsem dělal cokoliv. A pak jsem si uvědomil, že on… on…“

Když se Bai Ji dostal až sem, zadusil se vzlykem a nedokázal pokračovat.

Han Yun se zamračil. Na rozdíl od svého nejstaršího bratra, zcela ignorujícího záležitosti vnějšího světa, on s radostí strkal nos do záležitostí každého a všech. Ostrovem neprošla žádná novinka ani zvěst, aniž by se dostala k jeho uším, nikdy ale neslyšel o tom, že by někdo v Přednáškové síni přišel o život.

Na mávnutí Pána ostrova přistoupil jeden z učedníků a oběma rukama mu podal těžkou knihu.

„Mohu se zeptat, jaké je pravé jméno tvého vnuka?“

Bai Ji silou potlačil svůj žal a třesoucím se hlasem odpověděl: „První část jména je Yan, druhá Li.“

Pán ostrova vyhodil knihu do vzduchu a lehce pohnul rty. Stránky tlusté knihy zaplněné jmény se bez zastavení otáčely jedna za druhou a nezastavily se, dokud se kniha nakonec nezaklapla.

Učedník pronesl: „Pane ostrova, v Přednáškové síni nebyla nikdy zapsána žádná osoba jménem Bai Yanli.“

Nedaleko od nich se ozval hlas: „Možná používal pseudonym.“

Tan Wanqiu se v reakci na to ušklíbla. „Drzost. Myslíš si, že ostrov Azurového draka umožní vstup člověku, který používá pseudonym? Pokud by to nebylo jeho pravé jméno a příjmení, nikdy by se do Knihy jmen nezapsalo!“

Už během jejího vysvětlování bylo cítit, že to nebude přijato dobře, proto nikoho nepřekvapilo, když se Bai Jiho bílé vlasy téměř naježily vztekem. „Na co narážíš?“

--Předchozí kapitola--          --Zpět na přehled kapitol--             --Další kapitola--

---

1 Gu Yanxue, čteme Ku jen-süe. Jméno Pána ostrova, kdyby to nevyznělo z textu.^↩

2 Xixing – si-sing, význam je „vstup na západ“, Panlong – pchan-lung, význam je „stočený drak“) ^↩

3 Bai li, čteme Pai Ti. O kousek níž bude jeho příbuzný Bai Yanli, tady je výslovnost Pai jan-li. ^↩