Braennino: Kapitola 65: Ztracená červená perla; bezděčný pohled rudý touhou 6

Princi to z nějakého důvodu přišlo trochu hloupé, ale nemohl se ubránit lítosti. Otočil se k lékařům. „Vyléčí se všechna ta zranění?“

„Určitě ano,“ odpověděl lékař, který zrovna chlapci kolem hlavy omotával novou vrstvu obvazů.

Xie Lianovi se konečně ulevilo a přikývl. „Děkuji vám za vaši tvrdou práci.“

V tu chvíli vstoupil jiný ošetřovatel, aby oznámil brzký příchod krále a královny. Císařští lékaři okamžitě vstali a vyšli z ošetřovny, aby je náležitě přivítali.

Xie Lian zvedl dítě a položil ho na lůžko. „Lehni si a chvíli odpočívej.“

Protože věděl, že se bojí cizích lidí a že by ho mohl velký počet příchozích vyděsit, spustil závěsy u postele a teprve potom se zvedl k odchodu.

Král s královnou vešli do pavilonu v obklopení stráží a dalšího doprovodu. Královna byla ve tváři bledá.

„Mé dítě, proč jsi se tak náhle vrátil, když jsi před chvíli z paláce odešel? Zranili tě?“

„Matko, buď prosím v klidu. Já nejsem zraněný, ale někdo jiný ano.“

V tu chvíli se z rohu ozvalo Qi Rongovo zaúpění: „Teto, zachraň mě!“

Teprve tehdy si královna šokovaně všimla, že její synovec leží na boku v pevném sevření Feng Xina. Dělala si starosti jen o svého syna a na nic jiného nemyslela, ale teď se překvapeně zeptala: „Rongu, můj milý, co se stalo?“

Král naopak mírně svraštil obočí. „Feng Xine, proč držíš prince Xiao Jinga jako zločince?“

Feng Xin se měl při příchodu Jejich Veličenstev správně uklonit, stejně jako Mu Qing a všichni ostatní, ale protože svíral Qi Ronga a nemohl ho pustit, dostal se do trapné situace.

Naštěstí promluvil Xie Lian: „Bylo to na můj rozkaz.“

„Teto, mám zlomenou ruku!“ ukázal Qi Rong.

Královna ani nestačila projevit soucit a Xie Lian už mu ostře odsekl: „Ty sis zlomil ruku, ale co to dítě?“

„Jaké dítě?“ zeptal se král.

„Desetileté dítě,“ odpověděl princ. „Bezmocné, zranitelné a tak slabé! Qi Rong poslal své pacholky, aby ho zbili. Nebýt toho, že je tak odolný, umlátili by ho na místě k smrti!“

Qi Rong vypadal, jako by právě slyšel vtip, a oči se mu rozšířily. „Bezmocné, zranitelné desetileté dítě? Slabé? Bratranče, ty ani nevíš, jak byl ten malý ďábel krutý, divoký a vzteklý! Ubohost před tebou jen předstírá! Zavolal jsem si šest chlapů a stejně toho spratka nedokázali chytit! Mlátil kolem sebe a kousal je, až byli celí od krve! Kdyby mě nenaštval, proč bych ho táhl za kočárem?“

Tváře krále a královny poklesly. Xie Lian se zhluboka nedechl a vykřikl: „Přestaň! Myslíš si, že to, co jsi udělal, je nějak působivé?“

Qi Rong nebyl z těch, kteří se stydí za své činy. Byl tak arogantní a okázalý, že neviděl důvod, proč by měl cokoliv dělat tak, aby ho u toho neviděli obyvatelé hlavního města. Bylo proto jasné, že se o něm a o jeho odpolední zábavě ve městě už mluví.

Král se na královnu podíval a jeho tvář lehce zešedla. „Odveďte prince Xiao Jinga. Lékaři, postarej se o jeho zlomenou ruku. Zlatý kočár mu bude navždy zabaven a ty… ty budeš měsíc zavřený, abys mohl přemýšlet o svých činech. Bez možnosti propuštění.“

Strážný za ním okamžitě potvrdil rozkaz a vyrazil vpřed, aby Qi Ronga odvedl. Teprve tehdy ho Feng Xin konečně pustil, ale Qi Ronga už to nezajímalo. Zachroptěl: „Vezměte si můj kočár, vezměte. Stejně mi bylo jasné, že ho dneska řídím naposled.“

Královna si při těch slovech postrádajících jedinou známku kajícnosti smutně povzdechla.

Zato Xie Lian se zamračil: „Vypadá to, že ani celý měsíc přemýšlení v domácím vězení nezaručí, že to příště neudělá zas. Je třeba nad ním zpřísnit dohled.“

Qi Ronga to zaskočilo a rozzlobeně se zarazil: „Bratranče korunní princi, ty…“ Hned na to začal jinak: „Dobře, pak tedy přiznávám, že tentokrát to byla moje chyba. Ať už mě Jeho Veličenstvo potrestá jakkoliv, nebudu si stěžovat.“ Dalšími slovy však neomylně zaútočil: „Neměl by však být potrestán i sluha bratrance korunního prince? Strýčku, tetičko, Feng Xin mi zlomil ruku!“

Král po těch slovech okamžitě přesunul pohled na Feng Xina a vypadal rozhořčeně. Feng Xin sklonil hlavu a Mu Qing se od něj nenápadně odsunul o dva kroky.

Král chladně pronesl: „Feng Xine, jsi tělesný strážce korunního prince. Chová se k tobě dobře a váží si tě, možná proto jsi zapomněl, kde je tvé místo? Co je to za aroganci?! Tvou povinností je Jeho Výsosti sloužit, takhle podle tebe vypadá tvá služba? Odvažuješ se vztáhnout ruku na jeho bratrance, prince Xiao Jinga?“

Feng Xin chtěl okamžitě pokleknout, ale Xie Lian ho zastavil.

„Zůstaň stát.“

Protože Feng Xin měl v první řadě poslouchat právě prince, byl tento rozkaz nadřazený i nad rozkazy královskými. Proto se okamžitě narovnal, čímž krále ještě víc rozčílil.

„Je pravda,“ stál si princ na svém, „že Feng Xin zlomil Qi Rongovi ruku, ale důvodem byla moje ochrana. Kromě toho se první provinil Qi Rong, tak proč by měl klečet Feng Xin?“

„Nezáleží na tom, proč to udělal,“ odvětil král. „Tak jako tak urazil prince Xiao Jinga. Je rozdíl mezi pánem a služebníkem, mezi nadřízeným a podřízeným. I kdybych ho přinutil pokleknout, i kdybych ho potrestal sto ranami bičem, nebylo by na tom nic nepatřičného.“

Ačkoliv král nebyl ke Qi Rongovi tak laskavý jako královna, stále šlo o člena královské domácnosti a nikdo neměl právo ho neuposlechnout nebo urazit.

Qi Rong to dobře věděl a se zlomyslným pohledem řekl: „Není třeba ho bičovat. Patří bratranci korunnímu princi a pro toho by to mohlo být trapné. Nechám to být, pokud si Feng Xin sám zlomí ruku, poklekne přede mnou a třikrát se pokloní.

Král pomalu kývl a vypadalo to, že s rozhodnutím souhlasí. Xie Lian se však ozval.

„Pokud chceš potrestat Feng Xina, pak nejdřív musíš potrestat mě. Je to můj sluha. Zaprvé se ničeho špatného nedopustil, a za druhé, pokud přece jenom, udělal to na můj rozkaz. Přijmu trest za něj.“

Král se znovu rozčílil.

Tímhle si musí projít všichni otcové a synové na světě. Když je syn malý, uctívá svého otce jako největšího hrdinu země; má ho za osobní vzor a každý může vidět jeho oddanost. Když však syn dospěje do určitého věku, začíná zpochybňovat všechno, co jeho otec udělá, a staví se na odpor tak dlouho, až se nakonec ani jedna strana vzájemně nerespektuje.

Vstup na horu Taicang za účelem kultivace umožnil Xie Lianovi pracovat na svém cíli zdokonalit se v bojovém umění a najít směr svého srdce. Nikdy mu však nezáleželo na tom, aby trénoval zrovna tam, ani na jeho postavení.

Slovo pro kultivaci je „tao“, což znamená „cesta“, tedy „kráčet po cestě“. Dokud bylo srdce člověka zaměřené pouze na tuto cestu, dokud se mysl neodchylovala od cíle, pak bylo možné trénovat doslova kdekoliv. Nebylo třeba řídit se žádnými nadiktovanými pravidly ani vstupovat do Královského svatého pavilonu. Jenže tu byl ještě jeden důvod, proč princ chtěl odejít zrovna na horu Taicang – cítil, že si s otcem příliš nerozumí.

Jakmile se Xie Lian narodil jako korunní princ Xian Le, král mu už předem do detailu naplánoval jeho životní cestu. Dokud byl ještě malý, nijak to nevadilo, protože dítě má jen málo starostí a Xie Lianovi stačilo, že si s ním jeho rodiče stavěli paláce ze zlatých fólií, že si s ním hráli a mohli se společně smát. S přibývajícími léty však princ stále víc cítil, že jeho otec není jen otcem, ale také vládcem království, a mnoho jejich názorů a činů už se neshodovalo. Například takzvaná královská prestiž byla jednou z věcí, kterou Xie Lian upřímně nenáviděl.

Pokud se dva lidé nedokázali shodnout, bylo nejlepší držet je daleko od sebe. Pokaždé, když se princ vrátil do paláce, trávil více času v rozhovorech s matkou, protože s otcem si nikdy nedokázal od srdce popovídat. Navíc se ani jeden z nich neujal iniciativy k zahájení takových rozhovorů, takže to byla zase královna, která zprostředkovávala setkání mezi nimi.

Otec a syn udržovali tento chladný vztah po mnoho měsíců a proto, když Xie Lian tvrdošíjně trval na svém, král kývl. „Dobře. Přijmi trest za něj, pokud musíš. Uvidíme, jestli to vydržíš.“

„Samozřejmě, že to vydržím!“

Královna byla jejich stupňujícím se střetem znepokojená: „Copak to opravdu musí skončit takhle?“

Dosud mlčící Feng Xin náhle zvedl levačku a vší silou se do druhé ruky udeřil. Ozvalo se hlasité křupnutí, až sebou královský doprovod trhnul. Všichni spatřili, jak Feng Xinova pravačka ruka klesla, přesně jako se to stalo Qi Rongovi.

Xie Lian se zmítal mezi šokem a hněvem. „Feng Xine!“

Jenže ten s čelem pokrytým studeným potem beze slova poklekl před Qi Rongem a třikrát se poklonil. Qi Rong se trochu nafoukl a hlasitě se zasmál.

„Dobrá, myslím, že ti odpouštím. Proč jsi to neudělal dřív?“

Přestože měl také zlomenou ruku, vypadal při odchodu svěží a plný energie, jako by právě vybojoval vítěznou bitvu. Feng Xin stále klečel na zemi a Mu Qing ho ze strany pozoroval se zachmuřeným a nečitelným výrazem.

Xie Lian se rozzlobeně otočil k otci. „Ty!“

Feng Xin ho chytil levačkou. „Vaše Výsosti!“

I královna chytila prince za ruce a snažila se ho odtáhnout zpět.

Feng Xin se o prince staral od jeho čtrnácti let a nebylo tajemstvím, že i královně na jeho společníkovi velmi záleží. Proto se rozhodl zlomit si raději ruku, než aby musel sledovat královnin prohlubující se smutek nad sporem otce a syna. Kdyby teď princ pokračoval v hádce, Feng Xinovo úsilí by přišlo vniveč, takže nakonec své rozhořčení spolkl, i když oheň v jeho srdci hořel dál. Král se nakonec zatvářil smířlivě a se zamračeným výrazem odešel.

Královna měla Feng Xina vždycky ráda. „Mé dítě, ublížili jsme ti,“ pronesla s povzdechem.

„To prosím neříkejte, Vaše Veličenstvo. Byla to moje povinnost.“

Mu Qing po těch slovech chladně přimhouřil oči.

Princ nešťastně zavrtěl hlavou. „Matko, jestli si s Qi Rongem opravdu nevíš rady, tak ho nechej zavřít.“

Královna si znovu povzdechla, potřásla hlavou a nakonec přikývla. Teprve potom se otočila k odchodu.

Xie Lian požádal jednoho z císařských lékařů, aby Feng Xinovi jeho ruku ošetřil a zároveň se mu omluvil: „Je mi to líto.“

Jakmile královský doprovod zmizel z pavilonu, Feng Xin okamžitě změnil výraz a mlaskl. „To nic není. Odvážil jsem se ho zranit, tak jak bych mohl uniknout jeho pomstě?“ Krátce se odmlčel a dodal: „Vaše Výsosti, samozřejmě je správné, že jsi Qi Ronga potrestal, ale neurážej Jeho Veličenstvo. Je to král a představitel starší generace, proto uvažuje jinak než my. Když se vy dva hádáte, královna je z toho smutná. I ona má své problémy.“

Jak by mohl Xie Lian nevědět o potížích své matky?

Qi Rong byl synem její vlastní pokrevní sestry a obě ženy spolu velmi dobře vycházely. Když byla její sestra mladá a naivní, v záchvatu prvního romantického nadšení zatoužila po svobodě, nechala se nalákat medovými slovy a zrušila dobré zasnoubení, jen aby utekla s palácovým tělesným strážcem. Kdo mohl tušit, že její milovaný je darebák? Žena, narozená ze šlechtického rodu, byla nacpána do domu podobného psí boudě, a už po půl roce vyšla najevo pravá povaha toho opileckého a násilnického muže. Po narození Qi Ronga násilí ještě vyeskalovalo. Nakonec to žena nevydržela, a když bylo jejímu synovi pět let, sebrala ho a utekla z domova. Protože s ní byl spojený obrovský skandál, zavřela za sebou dveře a už nikdy nevyšla ven. Zbytek života strávila v ponuré depresi a svému jedinému dítěti projevovala nezdravou lásku a oddanost.

Během převratu přišla Qi Rongova matka o život, když zachraňovala svou sestru královnu, a než zemřela, požádala ji, aby se o Qi Ronga postarala.

Královna samozřejmě udělala, co bylo v jejích silách. Jenže vychovávat cizího syna je vždy složité a je těžké nastavit hranice. Kdyby byla výchova příliš tvrdá, vypadalo by to jako týrání, navíc se veškerá přísnost rozplývala při vzpomínce na lásku a přátelství jeho matky. Výsledkem byla výchova laxní, ze které vzešlo právě Qi Rongovo současné chování, postrádající jakékoliv zábrany a hranice. Navíc to vypadalo, že to s ním v budoucnosti bude jen horší. Královna nad tím často přemýšlela: vychovávala Xie Liana a Qi Ronga téměř totožně, tak proč se jejich povahy tak lišily?

Xie Lian se vytrhl z myšlenek a uvědomil si, že na ošetřovně stále ještě leží na posteli to dítě. Zvedl závěs u lůžka, aby ho zkontrolovat, a našel toho chlapce sedět. Vypadal, že se zrovna pokoušel vykukovat škvírou v látce. Jakmile spatřil Xie Liana, poslušně si lehl.

„Vyděsili jsme tě tou hádkou? Neboj se, to s tebou nemá nic společného.“

Přispěchal jeden z císařských lékařů. „Vaše Výsosti, zranění toho malého chlapce byla ošetřena. Teď už potřebuje jen klidně odpočívat.“

Princ lehce sklonil hlavu. „Děkuji vám za vaši tvrdou práci.“

Pak se znovu sklonil k dítěti. „Kde bydlíš? Vezmu tě tam.“

Chlapec zavrtěl hlavou. „Nemám domov.“

Přiblížil se Feng Xin, který měl nyní ruku v závěsu. „Nemá domov? Takže je to opravdu malý žebrák?“

Při pohledu na chlapcovu drobnou a hubenou postavu a na jeho špinavé a neupravené oblečení to Xie Liana nijak nepřekvapilo. Pokud ale nebylo místo, kam by se mohl vrátit, co s ním? Nemohli ho nechat v paláci ani vyhodit na ulici.

Xie Lian chvíli přemýšlel. „Pokud je to tak, pak ho vezmeme s sebou na horu Taicang.“

Vtom se nečekaně ozval Mu Qing: „Lže.“