Bohužel, Cheng Qian o nesmírné rozpolcenosti svého vůdce sekty netušil vůbec nic.
Momentálně pouze předstíral, že se ho okolní události
nijak nedotýkají. Nikdy nepatřil k lidem, kteří za všech okolností
zachovávají klid, tak jak by se teď mohl ponořit do meditace? Jenže co zatím
dělat jiného, když z příběhu „starý, mladý, nemocný a mrzák“ obsadila
jejich sekta tři ze čtyř pozic?
Měl jen pár příležitostí setkat se s Pánem
ostrova a navíc byl odjakživa ke každému podezíravý a se svou důvěrou šetřil. V tuto
chvíli využíval čas k regulaci dechu a během toho se soustředil na okolní
dění. Pomyslel si: „Vzhledem k téhle
zmatené situaci hrozí, že se tu znovu strhne boj. Měli bychom se raději vmísit
mezi potulné kultivující, těch je na ostrově tolik, že by jim slavní mistři
nemuseli věnovat velkou pozornost. Pak se nám snad podaří využít nastalého
chaosu k útěku.“
Následovala další myšlenka: „Jestli to nepůjde… pak budeme muset bojovat. V nejhorším případě
tu zemřu. Kdybych dokázal nepřátele zdržet třeba jen na chvíli, a dát tak ostatním
čas k útěku, pak bych odpočíval v pokoji.“
Když dospěl k tomuto závěru, přestal se starat o
okolí a jeho dosud stagnující jádro se konečně uvolnilo.
Teprve po chvíli Pán ostrova uprostřed napnutého davu promluvil:
„Před desítkami let jsem se spolu s několika spolukultivujícími utkal
s mocným nepřítelem. Část mé duše byla poškozena, proto jsem se musel zotavovat
kultivací v ústraní. Co přesně chcete vidět?“
„Takže Pán ostrova Gu nemá v plánu ukázat svůj
odraz v Zrcadle duší?“ naléhal vytrvale Bai Ji.
Pán ostrova na něj chladné pohlédl a po tváři mu na
okamžik přeběhl vyčerpaný výraz. Pak si povzdechl: „Jestli na mě opravdu chcete
tohle všechno hodit, najdete si jakoukoliv absurdní záminku. Palácový mistr Bai
si může sám vybrat, jestli mi věří nebo ne. Se vší pokorou, nikdy jsem neviděl
tvého vnuka a nikdy jsem nevlastnil Lampu pohlcující duše. Co se týče démonické
kultivace…“
Chladně se zasmál. Hlas měl tichý, s náznakem
výsměchu, jakoby se té frašky už nechtěl účastnit.
Zhou Hanzheng mírně povytáhl obočí a plácl vějířem do
dlaně.
„Dovolte mi, abych v zájmu spravedlnosti něco
řekl. Tvrdit, že vyznavačem dušetepectví je někdo jako Pán ostrova, je upřímně
směšné – ve velké bitvě před desítkami let jeden ze Čtyř svatých zemřel,
zatímco zbývající tři byli zranění. Byl to skutečně krutý boj. Teď, když nám
Pán ostrova odůvodnil svou poškozenou duši a také to, proč kultivoval
v ústraní, není Zrcadlo duší potřeba. Já jeho slovům každopádně věřím.“
Po těch slovech Zhou Hanzheng v rychlém gestu
sevřel prsty a zrcadlo zmizelo. Bai Ji zůstal najednou proti Pánovi ostrova sám.
Vypadalo to, že Zhou Hanzheng je skutečně čestný muž!
Bai Ji se cítil tak trapně, že dokonce zrudl. To však
nebyla poslední rána, protože za sebou zaslechl čísi chladný smích: „Vypadá to,
že se životní síla starého Baie téměř vyčerpala. Vymýšlí si něco o hledání
svého vnuka a ve skutečnosti se jen snaží najít prostředky ke svému
povznesení!“
Bai Ji vztekle vybuchl: „Kdo to tvrdí?“
V reakci na to vykročila vpřed skupina lidí v čele
s mužem středního věku. Tvářil se chladně a vzbuzoval dojem, že si
s ním není radno zahrávat. Pohrdavě si prohlížel okolí, jako by pozoroval
sbírku psího trusu, a nakonec se obrátil na Pána ostrova Azurového draka: „Mé
jméno je Tang Yao z hory Mulan. Nejstarší učedník mé sekty, Tang Zhen, je
už sto let nezvěstný. Přijel jsem na ostrov, protože jsem se nedávno doslechl,
že se o něm zde objevily nějaké zprávy. Nestihl jsem vás předtím pozdravit, za
což se pokorně omlouvám.“
Tang Wanqiu
strnula ohromením. Po dlouhé chvíli ze sebe konečně pomalu vypravila: „…vůdce
sekty?“
Kvůli původu stejné sekty na ni Tang Yao blahosklonně
pohlédl. Ani on se nechoval nijak zvlášť přátelsky a pouze lehce kývl.
Vypadalo to, jako by se Tang Yao a Bai Ji společně
předem domluvili, že budou své lidi hledat právě na ostrově Azurového draka. Tang
Wanqiu zůstala nerozhodná – bylo pro ni nepříjemné, že se jednou ze stran
konfliktu stala i její vlastní sekta, byť ji na tolik let opustila.
Zhou Hanzheng posměšně řekl: „Jak fascinující. Stal se
snad ostrov Azurového draka místem, kam se přicházejí hledat pohřešovaní lidé?“
Lidé z hory Mulan byli vždy přímí a věcní. Když
Tang Yao slyšel výsměch v jeho hlase, bezvýrazně odpověděl: „Nejsem tu
proto, abych našel svého učedníka. Jde jen o to, že nedávno někdo poslal na
horu Mulan dopis, že v okolí Východního moře spatřili Tang Zhenova
prvotního ducha. Nevím, kdo by mohl mít tak ušlechtilé srdce, že by se po více
jak sto letech zajímal o člena jiné sekty. Má na to mistr Zhou nějaký názor?"
Zhou Hanzheng se vlídně usmál: „Samozřejmě. Vždy se
najdou lidé s dobrým srdcem.“
Tang Yao, jehož postoj v celé věci byl zatím
záhadou, si se Zhou Hanzhengem nebral servítky. „S dobrým srdcem? Slyšel jsem
jen o přísloví: ‚Odklon od cesty taoismu přináší potřebu pravdy, cesta
chytrosti přináší potřebu podvodů‘.“ Na
ta slova se obrátil k Pánovi ostrova: „Kolego Gu, nikdy jsem s vámi
nejednal, ale moje nehodná učednice se stala vaším spojencem na tolik let a
dlouho zde žila pod vaší ochranou. Dnes mě sem zavedla jedna věc, kterou vám
chci říct – do Východního moře nás sice zavedlo pátrání po informacích,
ale náhodou jsme zaslechli podivnou zvěst. Povídá se, že démonický kultivující,
s nímž kdysi Čtyři svatí bojovali, byl nejvyšší pán Beiming, a že měl v
držení mystický kámen, který poté skončil právě na ostrově Azurového draka."
Tang Yao nečekal, než se Pán ostrova vyjádří, a
pokračoval: „Říkalo se, že vás pán démonů zranil tak, že jste měl už dávno
zemřít, ale ten mystický kámen vám umožnil přežít až dodnes. Mistr paláce Bai
se o tom jistě doslechl také a pro kámen si přišel.“
Bai Ji naprosto nečekal, že ho někdo tak dokonale
prokoukne, a tak se kvůli svým rozpakům rozzuřil: „Naprostý nesmysl!“
Tang Yao pokračoval: „Zda je to nesmysl nebo ne ví
samozřejmě nejlépe mistr paláce Bai sám. Slyšel jsem, že ten mystický kámen má
nadpřirozené schopnosti a že se mu říká ‚kámen splněných přání‘. A protože
dokáže zázraky, bude v jeho možnostech i zlepšení kultivace. Copak,
palácový mistře, žil jsi už tak dlouho, že se teď bojíš o svou životní sílu?
Proč se nezamyslíš nad tím, co to asi bude za předmět, když byl v držení
velkého démona z Beimingu?“1
Zhou Hanzheng významně pronesl: „Vůdce sekty Tangu,
snažíte se říct, že přežití Pána ostrova závisí na démonickém kameni? Není
úplně vhodné říkat něco takového.“
Yan Zhengming pocítil při slovech Tang Yaoa a Zhou
Hanzhenga silné znepokojení. Ostatní možná neznali pozadí celého příběhu, ale
on věděl o původu nejvyššího pána Beiminga. Jeho vědomosti však nesahaly dál
než k informaci, že to byl starší sekty Fuyao, který sešel na cestu zla. Kdy
se v celém příběhu objevil démonický artefakt?
Jak o tom dál přemýšlel, na zádech mu vyrazil studený
pot. Měl pocit, jako by jejich sektu právě využili a přidali je na seznam
obětí.
Pán ostrova na
narážky nereagoval. Místo toho pronesl: „Mistře Zhou, celá desetiletí jsi zde
na ostrově skrýval svou identitu, takže předpokládám, že za tvými otázkami
stojí propracovaný plán.“
Sice se tím zcela vyhnul odpovědi na všechno Zhou
Hanzhengovo a Tang Yaovo popichování a vyptávání, ale pro ostatní přihlížející
to vypadalo, jako by se prakticky přiznal.
Bai Ji pružně zareagoval na nový vývoj situace: „Gu
Yanxue, takže tebe udržuje při životě démonický artefakt? Znamená to, že sis
svůj titul jednoho ze Čtyř světců získal oklamáním lidí?“
Do toho se znovu a ještě hlasitěji rozlehl hlas
potulného kultivujícího: „Kultivační metody sekt se odjakživa drží před cizinci
v tajnosti. Pán ostrova Gu je jediným, který každých deset let přijímá
potulné kultivující, myslíte si snad, že je opravdu tak velkorysý? Myslíte si,
že motivací k jeho dobrým skutkům je pouhá dobročinnost? Přestaňte snít,
kdo na světě má v sobě tolik laskavosti?“
Při posledních slovech se mu zlomil hlas a on se rozvzlykal.
Uprostřed šumění vln vyvolal jeho chraplavý hlas v přihlížejících zvláštní
soucit, který člověk obvykle cítí, když se v nouzi ocitne někdo
s podobným smýšlením. Původně utišený vodní drak se začal znovu bouřit a
zdálo se, že se chystá prorazit hladinu. Učedníci z ostrova Azurového
draka a učedníci z paláce Xixing znovu pozvedli zbraně, ale tentokrát
potulní kultivující ostražitě couvli.
Nebylo možné určit, kdo zaútočil první, a nebylo
jasné, kolik různých stran se do konfliktu zapojilo. Všechno se okamžitě
propadlo do chaosu.
V tu chvíli se neznámo odkud rozeznělo podivné
tiché bzučení. Desítky potulných kultivujících, kteří se původně stáhli, se
náhle vrhli do útoku. Chovali se velmi podivně, jako by se vůbec nebáli smrti.
Všichni naráz zaútočili přímo na lidi z paláce Xixing.
Jejich kultivační úroveň byla nízká, takže bojovník v
čele byl okamžitě zasažen osobním strážcem Bai Jiho a skončil rozmetán na kusy.
Ale právě tehdy se stalo něco děsivého.
Vnitřnosti potulného kultivujícího se rozprskly na krvavou
mlhu, ale rozčtvrcené části těla se dál pohybovaly kupředu jako posedlá
loutka.
Ačkoliv byl kultivující meče z paláce Xixing
skutečně mocný, něco podobného ještě nikdy neviděl. V šoku okamžitě o tři
kroky couvl.
Zblízka si uvědomil, že oči těch potulných
kultivujících jsou jasně rudé a probleskují nich mračna temné energie,
vzbuzující představu obnažených tesáků a vytažených drápů.
Bai Ji se zmítal mezi šokem a hněvem. „Gu Yanxue!“
vykřikl. „Jakou výmluvu si vymyslíš teď?“
Jeho slova přerušilo nelidské zavytí. Hruď onoho
výřečného potulného kultivujícího náhle se roztrhla, kůže se mu kus po kusu
rozpárala a odhalila žíly a cévy pod ní. Zkrvavený muž vzápětí holýma rukama
zezadu napadl Bai Jiho.
Bai Ji se kultivoval téměř tisíc let, takže se samozřejmě
nenechal tak snadno zasáhnout. Otočil ruku a z rukávu vytáhl na dlaň velkou
Démonybijící hůl. Dvakrát se jí rozmáchl, čímž ji prodloužil zhruba na výšku dospělého muže a nemilosrdně ji zabodl do
temene zkrvaveného muže, takže jeho útok na místě zastavil.2
Přesto ho nezabil. I poté, co byl zkrvavený muž probodnut,
se stále pokoušel bránit. Ne na dlouho – jeho tělo v jediném okamžiku
vybuchlo a proměnilo se v nespočet zkrvavených kusů masa prosycených
temnou energií.
Lidé kolem něj okamžitě začali křičet. Ukázalo se, že
kusy zkrvaveného masa byly jedovaté i na dotek.
Výraz Zhou Hanzhenga se změnil: „Tohle je démonická
cesta Malování duší! Malíř duší dokáže vložit na duše lidí neviditelné kouzlo,
aniž by si toho všimli, a nutí je poslouchat jeho rozkazy!“
Kolem Pána ostrova se okamžitě vyklidil velký prostor.
Dokonce i jeho vlastní učedníci ho nejistě pozorovali – kdo ze současných
slavných mistrů, kromě Čtyř svatých, měl schopnost vytvářet neviditelná
zaklínadla?
Zdálo se, jako by Tang Yao čekal jen na tato slova.
Otočil se k Pánovi ostrova a mávl dlouhým mečem. Na čepeli se rozběhly
temné jiskry, zhmotnělý projev jeho jádra.
Zvolal: „Pane ostrova Gu, jak tohle vysvětlíte?“
Pán ostrova se hořce zasmál: „Tohle se vysvětlit
nedá.“
„Takže ten mystický kámen je opravdu ve vašem
vlastnictví?“
Konečně ukázal své pravé úmysly. Přestože to předtím
pečlivě skrýval, přece jen mu především šlo o onen artefakt.
Ne každý pochopil tak rychle. Tang Wanqiu se okamžitě
postavila vedle Pána ostrova a tvrdošíjně prohlásila: „Vůdce sekty, ručím ti
svým životem za to, že Pán ostrova není démonický kultivující a rozhodně
netouží po démonickém artefaktu!“
„Zavři hubu!“ Tang Yao promluvil tiše, ale důrazně.
„Tang Wanqiu, jsi čím dál drzejší. I když jsi dokončila své učednictví, stále
jsi součástí hory Mulan. Hodláš se snad obrátit proti svým vlastním starším?“
Tang Wanqiu se při té nezastírané zášti rozšířily oči.
Ať se v tu chvíli sebevíc snažila oklamat sebe sama, stejně pochopila: I
když vůdce sekty z hory Mulan mluví důstojněji než Zhou Hanzheng, jeho
skutečné úmysly byly ještě hanebnější.
Kultivující žena zbledla. Dlouhou chvíli zaraženě
mlčela. „Pak… pak žádám svého vůdce, aby mě ze sekty vyloučil.“
Pán ostrova si povzdechl. „Být slavný znamená každého
na tomto světě oklamat. To je v pořádku, Wanqiu, nemusíš to dělat.“
Tang Wanqiu zaťala zuby a zůstala nehybně stát.
Pán ostrova se chystal znovu promluvit, ale uprostřed
zuřícího boje se rozlehl pomalý Zhou Hanzhengův hlas: „Pořád tomu nemůžu
uvěřit. Že by byl Pán ostrova člověkem, který si nezákonně nechává věci pro sebe? Vůdce sekty
Tangu, odkud víte, že je mystický kámen na ostrově Azurového draka? Nemohl být
zničen spolu s pánem démonů? Přišel jsi na snad na pravý původ nejvyššího
pána Beiminga?“
Po těch slovech se
chování Pána ostrova změnilo. Vypadalo to, že se ten unaveně působící muž
konečně rozzlobil. Jeho silueta jako by se zvětšila a rukou
udeřil proti Zhou Hanzhengovi: „Pro koho pracuješ?“
Zhou Hanzheng se útoku vyhnul a s hraným znepokojením
promluvil: „Vždyť se Pána ostrova snažím bránit, co to má znamenat?“
Tang Yao se postavil před Pána ostrova a bez všech
zdvořilostí vpadl do hovoru: „Cože, ty se chystáš zabít svědka, jen abys
zabránil odhalení svých tajemství?“
Všichni tři kultivační mistři se pustili do boje. Naprosto
zmatený Yan Zhengming uslyšel v uších tichý hlas Pána ostrova, který ho
nabádal: „Vezmi své mladší bratry a
sestru a zamíchejte se mezi potulné kultivující. Pospěšte si a využijete toho
zmatku k odchodu. Od této chvíle se už nikdy nezmiňuj o hoře Fuyao a už
vůbec ne o svém učiteli. Nic nevíš!“
Uprostřed oslepujících záblesků a ohně došlo zmatenému
mozku Yan Zhengminga konečně to hlavní – Zhou Hanzheng zjevně věděl o sektě
Fuyao a o historii nejvyššího pána Beiminga. Představoval pro ně hrozbu.
Kdyby Pán ostrova odmítl přiznat, že je kámen
v jeho vlastnictví, Zhou Hanzheng by vytáhl fakt, že nejvyšší pán Beiming
byl původně ze sekty Fuyao. Pokud kámen nebyl v držení Čtyř svatých, pak
ho samozřejmě museli mít oni!
Kvůli artefaktu plnícímu přání by je mohlo do velkých
potíží dostat i sebemenší podezření. Zajímal by se někdo, zda jsou vinní nebo
ne?
Při pohledu na krveprolití kolem sebe měl Yan
Zhengming pocit, že se stal kořistí hejna dravců. Nebezpečí číhalo všude kolem,
připravené se na něj vrhnout, ať se otočí kamkoliv.
Navzdory strachu mu bylo jasné, že by v tuhle
chvíli měl sebrat malého Qiana a spolu s ním odvést všechny své
spoluučedníky. Ale jak by před svým svědomím obhájil, kdyby teď Pána ostrova
opustil?
Na okamžik zůstal nerozhodně stát.
Pán ostrova náhle vykřikl: „Tang Wanqiu!“
Kultivující žena vypadala, jakoby ji zasáhl blesk.
Její tvář několikrát změnila výraz, až nakonec zaťala zuby a obrátila se
k Yan Zhengmingovi: „Doprovodím vás. Běžte!“
„Ale…“
Tang Wanqiu zúžila oči. „Proč otálíš? Záležitosti
předchozí generace s tebou nemají nic společného, tak tu nepřekážej!“
Li Yun byl v rozhodování rychlejší, takže věci, takže
dávno zvážil okolnosti, které by Yan Zhengminga ani nenapadly. V tuhle
chvíli se obával jen toho, že se jejich vůdce sekty pokusí hrát na hrdinu, a
tak spěšně zavolal: „Nejstarší bratře, malý Qian je zraněný, sestřička je ještě
velmi mladá… Poslechni starší!“
Yan Zhengming se k němu omámeně otočil. Hned na to
znovu uslyšel v uších hlas, jehož tón nepřipouštěl jakýchkoliv námitek: „Dostanu vás odsud!“
Pán ostrova, který ve vzduchu zuřivě bojoval
s Tang Yaem, náhle vyplivl malou barevnou misku. Tang Yao to nečekal, ale
bylo mu jasné, že nepůjde o nic dobrého. Okamžitě se pokusil ustoupit, ale bylo
pozdě. Z misky vyrazilo tornádo v podobě větrného draka, který
okamžitě smetl všechno pod sebou.
V uších Yan Zhengminga to zabzučelo a než stačil
zareagovat, byl vtažen do větrného víru. Do zvuku větru se mísily nesčetné
výkřiky a on byl unášen kamsi do dálky. Nevěděl, jak daleko se dostal, protože
ho přepadla nevolnost a v hlavě mu zuřivě pulzovalo.
V příštím okamžiku ucítil kolem pasu jakýsi tlak.
Přiblížil se k němu dlouhý kus látky a omotal se kolem něj, tajemná síla
ho odtáhla a on znovu spadl na zem. Když se pokusil otevřít oči, uviděl, že
druhý konec látky drží Tang Wanqiu. Vzápětí jeho směrem hodila další osobu. Yan
Zhengming ji reflexivně zachytil – byl to Cheng Qian. Mladíkova pleť nevypadala
příliš dobře.
Tang Wanqiu řekla: „Pán ostrova nemohl důvěřovat nikomu
jinému a řekl mi, abych vás dostala pryč. Protože mi svěřil úkol, musím ho
zodpovědně splnit. Vstaň a jdeme.“
„Nejstarší bratře, pospěšme si!“ pobídl ho tiše Li
Yun.
Yan Zhengming se neubránil pohledu na Cheng Qiana,
který se mezitím s pomocí meče postavil na nohy. Regulace dechu mu musela
vrátit část sil. Střetl se s Yan Zhengmingovým pohledem a stručně řekl:
„Ty se rozhodni. Já poslechnu.“
Větrný drak je odnesl docela daleko. V místě
nejprudších bojů se proháněl prudký vítr a převalovaly se temné mraky, takže už
neviděli ani postavu Pána ostrova. Yan Zhengminga bolelo u srdce tak moc, že
měl pocit, jako by mu v něm burácelo rozbouřené moře.
V tu chvíli mu došlo, že jeho sen „vrátit se na horu Fuyao a kultivovat se
daleko od světa“ byla jen nedosažitelná představa, která trvala, jen dokud
nic nevěděl o okolním světě.
Vlny a proudy na moři světa jsou neustále v pohybu.
Dokonce i někdo jako Pán ostrova se musel smířit s tím, že se nechá unášet
přílivem, tak jak by on mohl doufat, že se mu povede lépe?
Proč musí být cesta kultivace tak obtížná?
„Jdi,“ řekl Yan Zhengming tiše. „Půjdeme všichni.“
Ale kam by měli jít?
Jejich skupina opatrně následovala Tang Wanqiu po
zalesněných kopcích. Křik a zvuky boje pomalu mizely v dálce.
Když dorazili na mořský břeh, vyhodila Tang Wanqiu nad
sebe potrhaný pruh látky. Ten zůstal zavěšený ve vzduchu a rychle se rozšiřoval
a prodlužoval, až byl přes dva zhangy dlouhý. Kultivující žena jim pokynula,
aby na něj vylezli: „Najít loď je teď nemožné, odejít se dá jen takhle. Moje
kultivace není příliš velká, takže ten pruh nevydrží dlouho. Nedokáže vás
poslat přímo přes moře. Najděte si poblíž nějaký neobydlený ostrov, kde si
můžete na chvíli odpočinout. Až nebezpečí pomine, vymyslete, co dál.“
Yan Zhengmingovi se stáhlo hrdlo. „Starší, a co ty?“
„Je místo, kde musím být.“ Tang Wanqiu se otočila ke
středu ostrova Azurového draka. „Vůdce sekty Yane, nemusíte se trápit. Pán
ostrova to nedělá jen pro vás. Zhou Hanzheng pronikal na ostrov tolik let,
k tomu ti kultivující, kteří na sobě měli malování duší… to znamená, že
proti němu, Největšímu mistrovi pod nebesy, někdo úmyslně intrikoval. Řekl mi,
že vás musím za každou cenu bezpečně dostat z ostrova. Životní síla Pána
ostrova byla téměř vyčerpána, takže by už stejně nezůstal dlouho naživu. Dokud
však bude žít, bude pokračovat v plnění slibu, který dal svému starému
příteli, a bude vás dál chránit.“
Tang Wanqiu si vyhrnula rukávy a přitáhla Han Yuana,
Zheshiho a Loužičku na potrhanou látku. „Odteď už vás nebude nikdo chránit.
Dávejte na sebe pozor.“
Poté vyskočila na svůj opotřebovaný meč a přestala si
jich všímat. Rozletěla se přímo zpět a za chvíli jim zmizela z očí.
Ostatní kultivující ženy a dívky byly obvykle
označovány jako „nebeské ženy“. I kdyby se nějaká nebeská žena dostala do
takové nouze, že by přišla o své splývavě bílé hedvábí, stále by měla alespoň nádhernou
stuhu do vlasů. Tang Wanqiu si však dokázala opatřit jen potrhaný pruh látky,
který navíc častěji používala jako opasek.
Kultivující nebyli ovlivnění útrapami obyčejného světa
a jejich tělo bylo až na dřeň očištěno od všeho nedokonalého. Když už nebyli
tak pohlední, aby kvůli nim města otevírala brány, byli alespoň příjemní na
pohled. Jen Tang Wanqiu se svým naježeným obočím a tváří vymahače dluhů
vybočovala z řady.
Neznala své vlastní hranice a často ostatní lidi
urážela. Pokaždé, když promluvila, bylo to o věcech, o kterých se rozhodně
mluvit nemělo…
Žádné komentáře:
Okomentovat