Jak se oblast kolem Zhou Hanzhenga rozšiřovala, Li
Yunovi rychle docházela Zlatá ropuší voda. Neodvažovali se však nechat rozsah
svého vědomí dosáhnout až k protivníkovi, takže Yan Zhengmingovi nezbývalo
než pomáhat Li Yunovi s udržováním pole a zároveň nabádat Han Yuana k
vyřezávání dalších a dalších dřevěných ptačích amuletů. Tento druh kouzel
patřil mezi ty nejjednodušší. Zvířata milující Li Yun je ještě vylepšil, takže
se bez vynaložení přílišného úsilí mohli z dřevěných destiček stát živoucí
ptáčci. Dokázali vzlétnout k obloze, sloužili jim jako oči a zároveň je
nebylo snadné odhalit.
Jenže Han Yuan byl vždy trochu nemotorný, takže jeho
ptáčci měli vždycky o dvě nohy navíc. Létání jim šlo, ale kdyby je donutili
chodit, klopýtali by.
Po celou noc se Li Yun neodvážil nechat svou mysl ani
na okamžik zabloudit, takže byl z udržování pole nesmírně vyčerpaný. Když
viděl, jak se na východě objevují barvy úsvitu, neubránil se otázce: „Jak
dlouho v tom musíme pokračovat?“
„Už to skoro bude,“ odvětil Yan Zhengming klidně. „Ten
člověk je neustále v pohybu, není to žádný povaleč, který by jen tak
lenošil. Nebude tu chtít ztrácet energii a čas.“
Tentokrát měl vůdce sekty Yan pravdu – jak se dalo
čekat, po rozednění to vypadalo, že Zhou Hanzheng nemá zájem dál na ostrově
zůstávat.
V tu chvíli se už na hladině moře zrcadlily jasné
sluneční paprsky. Jeden z maskovaných mužů pečlivě pozoroval Zhou
Hanzhengovu tvář. „Můj pane, čekáním tady nic nezískáte. Nebylo by lepší
pospíšit si zpátky a pokračovat ve způsobování dalších problémů?“
Zhou Hanzheng sepjal ruce za zády a na okamžik se
zamyslel. I on se domníval, že pokračovat v zápase s těmito neznámými
lidmi mu nepřinese žádný užitek. Tentokrát splnil všechny cíle své výpravy, a
jakmile inkasuje odměnu, může klidně odejít do výslužby. Proto přikývl. Otočil
se, aby si prohlédl okolí, které se kvůli iluzi zdálo zahalené v mlze, a
zvýšil hlas: „Kolegovi kultivujícímu tady na ostrově… Má pokorná maličkost se
tu jen zastavila na chvíli si odpočinout. Neskrývám žádné zlé úmysly, tak mi
prosím odpusť mé provinění.“
Li Yun si po těch slovech unaveně povzdechl a téměř
své pole uvolnil. Otřel si studený pot na čele a tichým hlasem řekl: „Dobré
nebe, konečně je ochoten odejít.“
V tuto chvíli byla vzdálenost mezi nimi a Zhou
Hanzhengem menší než sto zhangů. Byli hned za malým kopcem, takže i bez svých
zvědů mohli jeho slova slyšet.
Yan Zhengming nereagoval. Celou noc vyráběl zaklínadla
na vylepšení ochranného pole, a protože jejich jediný řezbářský nůž dostal Han
Yuan, na něj zbyl obyčejný meč. Při vyřezávání amuletů byl obrovský rozdíl mezi
používáním specializovaného nástroje a meče. Pro Yan Zhengminga to bylo poprvé,
takže občas nad kouzlem ztratil kontrolu, což způsobilo, že koncentrovaná qi
v amuletech praskla. Ruce měl kvůli tomu pokryté drobnými rankami a na
tváři mu po celou dobu zůstával zachmuřený výraz. Dokonce i teď, když se
dozvěděl, že Zhou Hanzheng odchází, stále neprojevil ani náznak radosti.
Kdy se mu konečně bude moci hrdě postavit a bojovat s ním
tváří v tvář jako muž?
Zhou Hanzhengovi nejspíš absence odpovědi nevadila, protože
jen řekl: „Pojďme.“
Začal se se svými muži chystat k odletu na
mečích. Udělal však sotva několik kroků, když na sobě ucítil čísi pohled. Vzhledem
k jeho kultivaci měl velmi bystré smysly a instinktivně k těm očím
natáhl ruku, aby zachytil… čtyřnohého ptáka.
Zhou Hanzheng svraštil obočí. Opravdu netušil, co je
to za podivný druh, ale vzápětí ho něco napadlo a sevřel ptáčkovi prsty kolem
krku, až to křuplo. Vzpírající se zvíře se pod jeho rukou proměnilo
v neumělé kouzlo.
Lehkým stiskem prstů se amulet rozpadl na dva kusy a
čistá qi se v něm samovolně rozptýlila. Každý jen trochu zkušený člověk
mohl poznat, že řezbářova kultivace není vysoká.
Yan Zhengmingovi se okamžitě hlasitě rozbušilo srdce,
když si pomyslel: „To je špatné.“
Zhou Hanzheng přiblížil amulet k nosu jako lovecký pes
a přičichl. Výraz jeho tváře se mírně změnil a pak se zdálo, že si na něco
vzpomněl. Hluboké vrásky mezi obočím se mu okamžitě uvolnily a na tváři se mu rozlil
zlomyslný poloúsměv. „Přemýšlel jsem, kdo by to mohl být. Veškeré mé dosavadní
úsilí nebylo zbytečné…“
Předtím se neodvážil rozšířit své vědomí po ostrově,
protože se obával, že se se tu skrývá někdo s vyšší kultivací než on.
Pokud by jeho pátrající vědomí bylo odhaleno a potlačeno, jeho síla by se
obrátila proti němu. V tuto chvíli však přišel na to, že lidé na ostrově
jsou Yan Zhengmingova skupina, takže se neměl čeho bát. Ještě než domluvil, neúprosně
rozprostřel své vědomí po celém ostrově. Li Yunova iluze byla pouhým trikem a
nedokázala odolat žádnému útoku, takže neměli šanci svou současnou polohu
utajit.
Zhou Hanzheng navedl svůj meč do vzduchu přímo nad ně
a lehce se usmál. „Vůdce sekty Yane, jednou jsem ti dal v Přednáškové síni
lekci. Neříká se snad, že učitel na jeden den je otcem na celý život? Tak proč
se přede mnou schováváš, proč nevyjdeš a nesetkáš se se mnou?“
Se švihnutím rukávu vytvořil pomocí kovového vějíře
několik blesků, které se rozbily přímo o Li Yunovo ochranné pole. Jednoduchá
iluze byla vmžiku pryč.
Li Yun se zhroutil na zem, jako by dostal ránu, a dlouho se nemohl zvednout.
Yan Zhengming natáhl ruku, aby mu pomohl uhnout stranou. Byl ve tváři šedivý víc než Li Yun, ale přesto se beze slova postavil, popadl meč a zvedl se k odchodu.
Han Yuan zbledl. „Nejstarší bratře, co to děláš?“
Yan Zhengmingova tvář potemněla, ale dál pokračoval
v chůzi. „Nechoď za mnou.“
Až do této chvíle nebyl Han Yuan nikdy odvážným
člověkem. Podíval se na Li Yuna a pak na Loužičku. Byl úplně zmatený a chvíli
váhal na místě s prázdnou myslí. Pak se zhluboka nadechl a rozběhl se, aby
ho dohnal.
Zhou Hanzheng věnoval Yan Zhengmingovi poměrně uznalý
pohled. „Zdá se, že během let, které jsme strávili odděleně, vůdce sekty Yan
odhodil své staré já a stal se z něj úplně nový člověk. Jako tvého starého
přítele mě to docela těší.“
Yan Zhengming náhle pochopil Cheng Qianův přístup, totiž
že nikdy neplýtval dechem na mluvení, když měl tasit meč. Za celý život
k nikomu necítil takovou nenávist. Ta chuť byla děsivá, ale zároveň jako
by mu do žil vháněla adrenalin a stávala se zdrojem neuvěřitelné síly.
Nad ostrovem se rozprostírala jasná a čistá obloha.
Srdce mladého vůdce sekty bylo plné vražedné touhy.
Za zády měl stále ještě své mladší bratry a sestru. Ať
se dělo cokoliv, téhle bitvě se nedalo vyhnout. Yan Zhengming nechtěl plýtvat
dechem na nesmyslné řeči, a tak tasil meč a vyrazil vpřed.
Zhou Hanzheng však na útok nereagoval. Místo toho se
po obou jeho bocích vznesli do vzduchu dva maskovaní muži a odřízli tak Yan
Zhengmingovi cestu.
Zhou Hanzheng to bezstarostně sledoval a dojatě si
povzdechl: „Fuyao… sláva jejích horských vrcholků sahala k nebi a sekta
byla plná hrozivých mistrů. Stačila pouhá ozvěna jejich nohou, aby se zachvěla
nebesa i země. Taková moc a prestiž… kdo by čekal, že sekta klesne tak hluboko,
že se z jejích členů stanou tuláci bez domova? Zvraty osudu jsou opravdu
těžko předvídatelné.“
Yan Zhengming úderem meče prorazil obranu dvou
maskovaných mužů. Jeho tělo se proměnilo v záblesk světla a vyrazilo přímo
k Zhou Hanzhengovi. Vítr od jeho meče způsobil, že se jeho nepříteli
zatřepotaly šaty, ale sám Zhou Hanzheng zůstal nehybný a ani neroztáhl svůj
vějíř. Ozvalo se lehké cinknutí, to když vějířem vytvořil plamenný blesk a
rozťal Yan Zhengmingův meč.
„V minulosti by někomu s tvou kultivací nejspíš ani nedovolili stát
se vnitřním učedníkem.“ Zhou Hanzheng se
usmál. „Pořád nosíš na krku pečeť vůdce sekty? Není na tebe příliš těžká? Proč
mi nedovolíš, abych ti s tím břemenem pomohl…“
Jeho prsty se náhle zkroutily do drápů. Zdálo se, jako
by měl v dlani černý cyklon, který se shora natáhl přímo k Yan
Zhengmingově hrudi.
Ten uskočil stranou a sekl mečem proti němu, ale náraz
způsobil, že se mu zápěstí prudce roztřásla.
Zhou Hanzhengovy drápy s sebou nesly neskutečnou sílu.
Po útoku nejenže nebyl zraněn, ale jako by se zvětšil a jeho aura se snesla na
Yan Zhengminga s obrovskou silou.
V tu chvíli Yan Zhengming uslyšel Han Yuanův
výkřik: „Tady jsem! Zmaluju ti ciferník!“
Yan Zhengmingovi se rozbušilo srdce. Sklonil tvář a
uviděl, že Han Yuan, Li Yun a všichni ostatní vyšli zpoza malého kopce. Dva
maskovaní muži se vydali přímo k nim a rychle se pustili do boje s Li
Yunem, který se sotva držel, a Han Yuanem, který byl pro boj jednoduše
k ničemu. V okamžiku se situace změnila na bezvýchodnou.
Stačil okamžik nepozornosti a obří ruka Zhou Hanzhenga
překonala vzdálenost mezi nimi. Yan Zhengming se neměl kam schovat, takže mu
nezbývalo než přemoci bolest a vyrazit úderem „zpětný oheň“ s úmyslem
stáhnout Zhou Hanzhenga s sebou.
A přestože byl Zhou Hanzheng ochoten vsadit všechno,
svého života si velmi cenil. Byl nucen ustoupit a pomyslel si: „Jak fascinující – takže je pravda, že i králíci
mohou kousnout, když jsou zatlačeni do kouta."
Ale právě když couval, ucítil zezadu ledový výboj
z aury cizího meče. Zhou Hanzhengovi přeběhl mráz po zádech. Konečně
rozvinul kovový vějíř a úderem vytvořil sloup blesků a plamenů, který vzápětí
dopadl do moře. Vlny se zvedly do podoby zuřícího vodního draka, ze kterého se
rozstříkl slaný déšť a kapkami zmáčel ostrov.
Zhou Hanzheng opatrně ustoupil. Když uviděl osobu za sebou,
zorničky se mu stáhly. Byl to Cheng Qian.
Už když se mladík předtím ocitl na útesovém ostrově,
vypadal jako důkladně promočený žebrák. Po výprasku od Wen Yaa se jeho oblečení
prakticky změnilo na hadry a hůř už snad ani vypadat nemohl. Jakmile však jeho
pobuřující vzhled spatřil Yan Zhengming, vražedná touha naplňující mu hruď
okamžitě zmizela. Otevřel ústa, ale nezmohl se ani na slovo.
V tu chvíli se vůdce sekty naplno uvědomil, jak
„dospělý“ je – při pohledu na Cheng Qiana málem propukl v pláč.
Cheng Qian přelétl očima Yan Zhengmingův nic neskrývající
výraz a najednou pochopil, že je tu někdo, kdo na něj stále myslí, komu chybí a
kdo má strach o jeho bezpečí. Věděl, že tohle není ten správný čas ani místo,
ale nedokázal si pomoci, aby se mu koutky očí mírně nezvedly v úsměvu.
Pro člověka bylo přece přirozené toužit v životě
po tom, aby když se na konci dne vrátí večer domů vyčerpaný životními útrapami,
našel někoho, kdo mu otevře dveře a pokárá ho slovy: „Kde ses zase toulal?“
Zhou Hanzheng Cheng Qiana nejdřív nepoznal, ale bylo
mu to vlastně jedno – v jeho očích neměli tihle pologramotní
spratci kromě jména své sekty ani takovou cenu, aby na ně plýtval místem ve své
paměti. Tak překvapivý zvrat událostí nemohl očekávat.
Tehdy v Přednáškové síni se mu zalíbil Cheng
Qianův výraz. Nyní, po několika letech dospívání, se mladík stal navenek zdrženlivějším,
ale jeho nitro zůstalo stejné, což překvapivě ladilo s aurou Mrazivého
ostří. Zhou Hanzheng neměl navzdory jistým sympatiím žádné uznání pro mladíkovu
průměrnou kultivaci. Mírně se usmál: „Copak, i tenhle mladší se mnou touží
bojovat?“
„Starší Zhou to pochopil špatně, takové úmysly nemám.“
Cheng Qian držel v rukou Mrazivé ostří a s obřadní úctou Zhou
Hanzhengovi kývl. Vzápětí bez varování aktivoval Wen Yaův Nefrit zhušťující
ducha.
Když si Zhou Hanzheng uvědomil, že mu ztěžklo celé
tělo, přepadl ho špatný pocit. A pak se jeho jádro bez varování pokrylo vrstvou
ledu a krevní oběh se mu zpomalil. Jeho kultivace byla potlačena víc jak o
polovinu.
Šokem ztuhl. Co to je za prokletou techniku?
Cheng Qian mu nedal čas přemýšlet. Mrazivé ostří se
přeneslo silou přílivu, vyrazilo vpřed a udeřilo Zhou Hanzhenga přímo do hlavy.
Ten neustále bez špetky důstojnosti couval. Protože
byla jeho kultivace potlačena, ochranná aura kolem jeho těla se beze stopy
rozptýlila. Mrazivé ostří nemilosrdně roztrhlo přední část jeho roucha a
odhalilo kůži pod ním.
„Tento mladší s tebou nepřišel bojovat,“
pokračoval Cheng Qian mírným hlasem. „Přišel jsem s tebou skoncovat.“
Tento obrat událostí všechny ohromil. Han Yuan, zatlačený
zpět maskovanými muži, si několikrát odkašlal a natáhl krk, aby lépe viděl. „To
je malý bratr?“ zamumlal. „Je něčím posedlý?“
Loužička otevřela ústa, ale omylem vdechla hlt zvířené
mořské vody. Rychle ji vyplivla.
Li Yun rychle odhalil situaci: „Nejde o to, že by malý
Qian zesílil, ale o Zhou Hanzhenga. Podívej, před chvíli se ani nemohl
postavit. Ochranná aura kolem něj je také pryč!“
Yan Zhengming si znepokojeně pomyslel: „S jakým podezřelým člověkem se ten spratek
za tu chvíli setkal? Jaké temné praktiky se naučil?“
Současně bez meškání zastavil maskované muže, kteří se
snažili svému pánovi pomoci.
S technikou přílivového meče se vodní pára
rozprostřela nad ostrovem a její jemné kapičky se chvíli vznášely ve vzduchu,
než zmrzly. Zhou Hanzheng sebou trhl: „Počkat… to je Mrazivé ostří? To je ten smrtící
meč? Kde jsi ho vzal?“
Cheng Qianovi nestál za odpověď. Švihnutím meče se
jemný mráz ve vzduchu srazil do víru. Jeho spodní část byla ostrá jako rampouch
a mířila přímo doprostřed Zhou Hanzhengova obočí.
Starší muž nikdy nečekal, že jeho mladší soupeř při
smrtícím útoku ani na okamžik nezaváhá, a vyrazil ze sebe zuřivé zavytí. Jeho
kovový vějíř bičoval mořský vítr, ale plameny a jiskry kolem viditelně dusil chladným
mrazem naplněný vzduch. Prudce mával vějířem a téměř nedokázal popadnout dech.
Přivolal poryv větru naplněný jiskrami blesků, aby blížící se obří rampouch odfoukl.
Na okamžik uspěl, ale v příštím okamžiku byly ledové úlomky zpět, jako
když se po odlivu vrací příliv. V mžiku se opět poskládaly dohromady a
zdály se být ještě silnější než předtím.
Zhou Hanzheng byl stále zatlačován zpět. Zatímco se
snažil prolomit to směšné omezení, svazující jeho síly, vrhl na Cheng Qiana zlý
pohled. „Ty spratku, varuji tě – v životě existuje bod, odkud není
návratu, a jestli ho překročíš, budeš toho litovat.“
Cheng Qian se málem rozesmál. Pomyslel si: „Proč jsi podobné věci neříkal, zatímco jsi sám
pošlapával ostatní?“
Rukama vytvořil pečeť meče a poslal Mrazivé ostří za
Zhou Hanzhengem jako šíp vypuštěný z luku. Rozbouřené vodní páry byly na
půl cesty mezi skutečností a iluzí, ale jejich hybná síla byla tak prudká, že to
ohromilo i přihlížející.
Zhou Hanzheng se přinutil útoku postavit. Jiskřící
blesky se srazily se zhmotnělým chladem za hlasitého burácení, až se zdálo, že
se otřásla nebesa i země. V tu chvíli bylo Cheng Qianovo jádro v lepším
stavu než Zhou Hanzhengovo, kterého stále potlačoval Nefrit zhušťující ducha.
Cheng Qianova právě nalezená podstata techniky Přílivového meče nedala soupeři
žádný prostor k odpočinku.
Po třech po sobě jdoucích útocích vykašlal Zhou
Hanzheng ústa plná krve.
Jak se dalo očekávat, Cheng Qianova slova o
„skoncování“ nebyla přehnaná. Nijak mu nezáleželo na tom, že třemi po sobě
jdoucími útoky téměř vyčerpal své jádro, a pomocí Nefritu zhušťujícího ducha se
znovu přinutil k pohybu. Vyskočil, chytil jílec Mrazivého ostří a vší
silou se rozmáchl ke smrtící ráně. Do toho posledního úderu shromáždil veškerou
za léta nasbíranou zášť a pomstychtivost.
Zhou Hanzhengovy zorničky se zmenšily do velikosti
špendlíkové hlavičky. V zoufalství odhodil vějíř a rukama vytvořil řadu
složitých pečetí. Nekonečně jasná obloha náhle potemněla a rychle se začaly stahovat
husté mraky. Zhou Hanzhengův vějíř stačil Cheng Qianovi vzdorovat jen na zlomek
vteřiny – zbraň blesků nemohla odolat síle smrtícího meče. S kovovým
zvukem se vějíř rozlomil na dvě části a dopadl na zem.
Zhou Hanzheng navzdory svému úsilí nedokázal prolomit
omezení poutající jeho jádro. Ohrožení života ho přimělo k zoufalému činu
– použil vlastní tělo jako zdroj k přivolání božského úderu
z Devátého nebe.
Cheng Qian byl tak zaslepen touhou zabíjet, že před
blížící se nebeskou silou ani nezvedl tvář. Jediné, o co usiloval, bylo zbavit
se Zhou Hanzhenga, všechno ostatní bylo nepodstatné.
Yan Zhengming, který se právě vypořádal s dvěma
maskovanými muži, zahlédl na nebi pohyb a otočil se. Na okamžik zděšeně strnul.
V dalším okamžiku přinutil opotřebovaný meč pod
svýma nohama zrychlit až na samou hranici možností. Vpadl přímo do boje, chytil
Cheng Qiana kolem pasu a strhl ho stranou. Vzápětí jím projelo zachvění, jak ho
božský úder jen o kousek minul. Jemné chloupky na zádech se mu vztyčily a
přeběhl po nich mráz.
Neobydlený ostrov se otřásal tak silně, že to zasáhlo
i oceán. Výbuch v zemi vytvořil obří ohořelou díru.
Yan Zhengming byl na okamžik ohlušený hromem. Nahmatal
Cheng Qianův límec, sevřel ho v rukou a zařval: „Co to sakra děláš!“
Mladík na tom nebyl o moc lépe. Cítil jen chvění hrudi
svého nejstaršího bratra, ale neslyšel ani slovo z toho, co říkal, takže
zakřičel zpět: „Co to křičíš? Neslyším tě!“
Yan Zhengming ho nemilosrdně praštil po zátylku. Cheng
Qian při předchozím úderu ztratil téměř všechnu svou sílu a tohle nečekal,
takže mu hlava přepadla dopředu, až čelem narazil na Yan Zhengmingovo rameno.
Než však stačil obličej zvednout, nemilosrdná ruka mu
bez jakéhokoliv prostoru pro debatu zátylek zatlačila zpět – Yan Zhengming ho
pevně sevřel v náručí.
Držel ho tak křečovitě, až se sám chvěl. Jako by se
probudil z noční můry nebo jako by právě přežil smrtelné neštěstí.
Na tomto světě nemohlo Yan Zhengmingovi přinést nic tak
nesmírnou útěchu, jako když mohl svírat tohle špinavé tělo ve svém objetí.
V srdci se mu vyrojilo tisíce slov a chvíli ani
nevěděl, kde začít. Nejasně cítil, že má něco na dosah, ale zároveň se nemohl
ubránit pocitu omámení. Než si stačil věci ujasnit, dozvuky hromu konečně
pominuly. Cheng Qian, to necitlivé malé stvoření, ho odstrčil a přitom si masíroval
zátylek. Naklonil se k Yan Zhengmingově uchu: „Ještě jsem se nezbavil toho
člověka. Promluvím si s tebou potom.“
Yan Zhengming na chvíli strnul. I když si sám nebyl
jistý, co mu chtěl říct, ten pocit, že byl odmrštěn, byl extrémně nepříjemný.
Zhou Hanzheng byl na začátku potlačen Nefritem
zhušťujícjím ducha a následně zraněn Cheng Qianovými útoky. Poté, co použil
vlastní tělo k vyvolání božského hromu, byly jeho meridiány prakticky
zničené. I když se ztrátou Cheng Qianových sil už účinky Nefritu pominuly, Zhou
Hanzheng stále ležel paralyzovaný na zemi a už se ani nedokázal zvednout.
S ústy plnými krve pohrdavě hleděl na blížícího
se mladíka a z hrdla se mu ozývaly jen klokotavé zvuky. Opakovaně se
pokoušel vstát, ale nakonec vždycky spadl zpátky na zem. Jeho kostnaté ruce se
zarývaly do půdy a zanechávaly děsivé krvavé otisky.
Naneštěstí pro něj neměl Cheng Qian sebemenší
slitování. Tváří v tvář k němu necítil lítost ani strach a jeho
jediným úmyslem bylo zasadit mu poslední smrtící ránu mečem.
Ale právě v tu chvíli se koutky Zhou
Hanzhengových rtů náhle zkroutily do ďábelského úsměvu. Něco v jeho rukávu
vydalo ostrý zvuk. Cheng Qian svraštil obočí a vzápětí si s trhnutím uvědomil,
že něco není tak docela v pořádku. V příštím okamžiku se za jeho zády
ozval zlověstný vítr.
Mladík věděl, že by měl uskočit, ale byl tak vyčerpaný
předchozím bojem, že nedokázal zareagovat včas.
Uprostřed zad mu vytryskla bolest, když se mu do těla zabořila čísi ruka, projela mu tělem a na druhé straně vyšla z hrudi ven.
--Předchozí kapitola-- --Zpět na přehled kapitol-- --Další kapitola--
Žádné komentáře:
Okomentovat