Yan Zhengming by toho idiota v kočáře dokázal rozdrtit jediným prstem. Co se dvojice starších týče, jejich podzim života byl nejspíš jedním nekončícím utrpením a ve skutečnosti nestáli za větší pozornost.
Evidentně byli pokročilého věku. Pokud schopnosti
kultivujících dokázaly držet krok s jejich věkem, obvykle si udržovali
vzhled na vrcholu mládí, podobně jako Pán ostrova Gu nebo nejvyšší pán Beiming
– samozřejmě pokud neměli vůči svému vzhledu nějaké neobvyklé preference.
Známky stárnutí ukazovaly, že kultivace dotyčných se neposouvá, i když už životní
síla dosáhla svého limitu. Příkladem byl pán paláce Xixing, Bai ji. Tito lidé
obvykle příliš dlouho stagnovali, což signalizovalo, že narazili na hranici
svých schopností.
Navíc označení „kultivující prvotní duše“ ukazovalo
pouze na jejich úroveň, nikoli na jejich sílu. Ve Velkém Tao existovaly tisíce
cest a všechny vedly ke stejnému cíli. Také úroveň kultivace se dělila na mnoho
typů a ani vysoká úroveň nemusela nutně znamenat dobré bojové schopnosti.
Například takový Li Yun byl v zacházení s mečem jen průměrný a
většinu času trávil výrobou kde čeho, takže i kdyby v budoucnu vykultivoval
třeba tři prvotní duše, Yan Zhengming by ho stejně porazil na hlavu.
To byl také důvod, proč nikdo nechtěl kultivující meče
provokovat – ode dne, kdy vstoupili do Tao, žili pro boj.
Naštěstí pro ně Yan Zhengming ve skutečnosti nebyl běžným
kultivujícím meče. Daleko dřív než na meč si zvykl na to, že je mladým pánem
bohaté rodiny a jakmile se kultivujícím meče stal, hned byl vtlačen do pozice
vůdce sekty jako kachna ho čela hejna. Neměl sebemenší potřebu úmyslně působit
potíže, ať už uvnitř sekty nebo mimo ni… a navíc tu byl Cheng Qian. Tížilo ho
tolik strastí, takže opravdu nehodlal plýtvat úsilím na nepodstatné
záležitosti.
Ačkoliv ho nikdo z té skupiny nemohl ohrozit, stále
musel brát zřetel na to, že ten floutek si jezdil v kočáře
s létajícími koňmi, a i když byl k ničemu, měl kolem sebe kultivující
služebníky. A co víc, mohl dokonce dle libosti rozkazovat kultivujícím
prvotního ducha, takže klidně mohl být přímým dědicem nějaké mocné sekty. Jak
říká přísloví: „Kdo zbije psa, musí se
zodpovídat majiteli.“ Nebylo by moudré přidat si kvůli téhle hloupé
záležitosti do horské vesnice Fuyao dalšího nepřítele.
Bohužel se věci nevyvíjely podle plánu. Před dnešním
odjezdem si nejspíš zapomněli zkontrolovat horoskop a tak narazili na takového
impulzivního idiota.
Jakmile podivná vlajka opustila floutkovu ruku,
okamžitě se vymkla kontrole svého původního pána. Nad místem se přehnal silný
vítr a prudký déšť, který okamžitě potlačil auru všech kolem, takže o to víc
byla cítit přítomnost aury něčeho prastarého a cizího.
Li Yun se neobtěžoval ani ustoupit. Oči se mu
rozzářily jako lovci při pohledu na neocenitelnou kořist: „Nebesa… Tohle je
legendární Velký dračí prapor!“
I když se ho na to nikdo neptal, Li Yun sám pro sebe
vysvětloval: „Je to prastarý artefakt, dokonce starší než Cheng Qianův Meč
mizerné smrti! Říká se, že je namalovaný na pravé dračí kůži ze zámoří a také žerď
je z dračí kosti. Nese s sebou sílu prastarého nebeského Velkého draka!
Když takový drak zařve v hlubinách modrého moře, třesou se před jeho silou snad
i samotná nebesa. Říká se, že ta věc je tak mocná, že dokáže zakrýt i oblohu a
slunce, že dokáže přenášet hory a naplňovat moře, to vše na příkaz jediného
člověka, a…“
Yan Zhengminga z toho blábolení rozbolela hlava a
chladně se na něj obořil: „Ztichni už!“
Pak odstrčil Loužičku směrem k Li Yunovi a
obrátil se k oběma starším. „My nejsme ti, kteří hledají problémy.“
Starci si vyměnili bezradné pohledy. Nezbývalo jim,
než aby se jeden z nich vydal zastavit floutka v kočáře a druhý se
pokusil Yan Zhengminga usmířit. „Kolego kultivující, věřím, že jsi velkorysý
člověk. Náš mladý pán je jediný syn a dědic… je mladý a rozmazlený, takže je
pochopitelně trochu arogantní a svéhlavý, ehm… Pokud je ten pták skutečně tak drahý,
můžeme ještě diskutovat o ceně…“
První polovina proslovu zněla rozumně, ale ta druhá
sebrala vůdci sekty Yanovi poslední zbytek sebeovládání.
Když byl mladší, byl také nesmírně bohatý a rozhazoval
peníze jako vodu. Pak ale dům Yanů zanikl a oni se nemohli ani vrátit do své
sekty, takže kvůli neustálému nedostatku peněz zažívali těžké časy. I proto se
stal „mladým mistrem peněz“ a cenil si jich víc než vlastního života. Poté, co
zažil tolik vzestupů a pádů, byly jeho pocity vůči slovům „bohatství a čest“
nesmírně komplikované.
Jednoduše řečeno – on sám se uměl předvádět, ale
nesnášel, když se předváděli ostatní. Obzvláště ti, kteří se před ním oháněli
svými penězi.
Vztekle vykřikl: „Už jsme řekli, že ji neprodáme! Co
na tom nechápeš?“
Pak mu trpělivost došla a udeřil do Velkého dračího
praporu.
V tom praporu se stále nacházela dračí duše.
Jakmile byla vypuštěna, její držitel získal neskutečnou moc, i kdyby to byl
předtím jen obyčejný člověk. Už jen díky tomu bylo jasné, jak moc toho mozek
postrádajícího floutka jeho rodina rozmazlila.
Jenže to už dračí prapor porušila aura Yan
Zhengmingova meče. V reakci na to se s ní střetly desítky blesků a hlasité
zvuky explozí téměř připravil o sluch a zrak všechny okolo.
Yan Zhengmingův výraz se mírně změnil a byl nucen o
několik kroků couvnout. Slabě cítil, jak je jeho vlastní duchovní energie
potlačována dračí silou.
V tu chvíli uslyšel zvuk taseného ostří. Chlad,
který se mu v posledních dnech stal důvěrně známým, se postupně rozšiřoval
a vedle něj se ozval Cheng Qianův hlas: „Byl jsem příliš dlouho v ústraní
a stále mi chybí znalosti a zkušenosti. Až dosud jsem se s duší Velkého
draka nikdy nesetkal. Nejstarší bratře, dovol mi se s ní utkat!“
Yan Zhengminga to nejdřív ohromilo, ale pak mu hněv
v hrudi vzplál ještě zuřivěji. Pomyslel si: „Ten bastard byl vždycky zvyklý vyrazit do útoku, aniž by se mnou
diskutoval, a najednou přijde s něčím takovým? Kdy se to naučil? Je možné,
že jsem se v jeho očích za poslední roky změnil z ‚budižkničemy
nejstaršího bratra‘ na ‚budižkničemu nejstaršího bratra, kterého je třeba
opečovávat‘?“
Když se nebál ani zpochybnit vědomí Pečeti vůdce sekty,
nashromážděné mnoha generacemi vznešených mistrů, proč by se měl bát nějakého
rohatého hada, který byl už osm tisíc let mrtvý?
Celá Yan Zhengmingova osoba se bez varování proměnila
v zářící a oslepující tvar meče.
Tisíce čepelí prvotní duše beze strachu čelily
úderům blesků ve vzduchu a aura meče se s nimi srazila tak zuřivě, že se i
země roztřásla.
Uprostřed mraků se tajemná postava nebeského draka ze
zámoří střetla s nespoutanou silou nejmocnějšího kultivujícího meče své generace,
a ani jeden z nich neustoupil. Husté mraky se rozbouřily jako mořské vlny.
Floutek v kočáře vyděšením zalapal po dechu.
Pokaždé, když vypustil Velký dračí prapor, se druhá strana vzdala prakticky bez
boje. Kdo by si pomyslel, že se mu ta zatracená vlajka při střetu se silným
protivníkem vymkne z rukou a způsobí takový rozruch? V tu chvíli se zcela spoléhal na ochranu
dvou starších prvotního ducha a vítr s deštěm vyvolaný Velkým dračím
praporem ho dokonale promáčel, že mohl jen roztřeseně sedět s tvářemi
ztuhlými od drkotajících zubů.
Krom dvou starých kultivujících byli nešťastníci kolem
kočáru tak zaskočeni aurou meče a dračí mocí, že nedokázali ani zvednout
obličej.
Cheng Qian s náznakem rozpaků nehybně pozoroval bitvu
ze svého místa. Nějak nemohl přijít na to, co řekl špatně tentokrát.
Loužička při pohledu na scénu okolo spěšně zabořila
tvář zpět do rukávu svého druhého bratra a moudře se rozhodla, že se prozatím
bude chovat slušně a nebude se s vůdcem sekty hádat.
Měl snad nejstarší bratr své dny? Taková nálada!
Drak zvedl hlavu a dlouze zařval. Yan Zhengming se
narovnal až do krajnosti a ignoroval bičující vítr. Široké rukávy měl roztržené
a pás jeho roucha se třepotal ve větru. Nespočet prvotních duchovních mečů se
spojil v jeden, nesoucí sílu větru a blesků, a nemilosrdně se prodral skrz
mraky. Silný vítr a déšť nedokázaly oslabit úder, mířící přímo na dračí duši.
Cheng Qian zaostřil pohled a tiše pronesl: „Formace
čepelí? Nejstarší bratr už dosáhl téhle úrovně?“
Říkalo se, že „Formace čepelí“ je pro kultivující meče
prvním krokem k vykultivování vlastního těla jako meče. Po dosažení této
úrovně se skutečně dostávali na území bohů mečů.
Kdo to dokázal, byl považován za jednoho
z nejmocnějších kultivujících.
„Pokud vím, když naposledy tasil meč, chyběl mu ještě
jeden krok.“ Li Yun na něj významně pohlédl. „Myslím, že jsi ho k tomu
přiměl ty.“
Cheng Qiana byl těmi slovy ohromen. Instinktivně je chtěl
vyvrátit, ale když se nad tím zamyslel… opravdu to tak vypadalo.
Na okamžik se zachmuřil a pomyslel si: „Pak… Je možné, že to znamení srdečního
démona mezi jeho obočím má něco společného se mnou?“
V tu chvíli se ozvalo zuřivé zavytí a Yan
Zhengmingův meč pronikl do těla dračí duše.
Li Yun okamžitě vykřikl: „Ale ne, nejstarší bratře, to
je Velký dračí prapor, jediný, který existuje, nepromarni takový neocenitelný
poklad! Drahá matko, dračí kost praská, opatrně s ní!“
Yan Zhengming ho ignoroval. Zdálo se, že má
v plánu Velký dračí prapor zničit a poslat dračí duši rovnou do podsvětí.
Li Yun
se zmohl jen na bezmocný pohled směrem k Cheng Qianovi.
Když i ten nadále zůstával nehybný a tichý, Li Yun
spustil: „Malý Qiane, od pradávna se mrtví lidé nemohou vrátit k životu,
ale ty jsi výjimka. Pravděpodobně jsi necítil strach a výčitky, které s cizí
smrtí přicházejí. Tyhle emoce jsou příliš silné a mohou způsobit, že člověk
zažije velký zmatek a zcela změní svůj pohled na svět. Když se ohlédneš za
posledními sto lety, jak by se mohlo všechno tak snadno vrátit do starých
kolejí? Ani nedokážu spočítat, kolik let se kvůli tobě Yan Zhengming nenáviděl…
tak nedopusť, aby jeho nenávist pokračovala.“
Cheng Qian se zdál navenek chladný, ale jeho mysl byla
rychlá a bystrá a plně pochopil, co tím Li Yun myslí.
Po Formaci čepelí se zdálo, že se situace obrátila.
Předtím tak mocná dračí duše byla Yan Zhengmingem zatlačována zpět, až to nakonec
drak nevydržel a pokusil se stáhnout zpět do praporu.
V tu chvíli se Cheng Qian vznesl k obloze.
Uprostřed větru a blesků se všechny kapky deště kolem jeho těla měnily na led. Prvotní
duch, přes všechna nebezpečí vykultivovaný v Nefritu zhušťujícím ducha,
náhle uvolnil svou sílu a přesně zaútočil právě ve chvíli, kdy se dračí duše
chystala vrátit do Velkého dračího praporu.
Zraněná dračí duše byla potlačena prvotní duší Cheng
Qiana a zůstala viset ve vzduchu.
Špička Yan Zhengmingova meče se již téměř dotýkala praporu,
ale v poslední chvílí ji zastavil. Mlčky zíral na Cheng Qiana se stále
přetrvávajícím vražedným výrazem.
Cheng Qian se na něj klidně usmál. „Podívej, jak Li
Yun zmodral. Poslal mě sem výslovně s prosbou, takže nejstarší bratře, měj
trochu slitování.“
„Jak
nepříjemné,“ pomyslel si Yan Zhengming, ale tváří
v tvář Cheng Qianovu vzácnému úsměvu se nedokázal zlobit. Chladný vražedný
úmysl kolem jeho těla zmizel spolu se znamením srdečního démona mezi obočím,
ale aura Formace meče stále zůstávala. Navzdory nově dosažené úrovni se nejenže
necítil osvícený, místo toho se sám sobě vysmíval: „Vypadá to, že jsem se zase nechal snadno přemluvit. To je tak trapné!“
Vzápětí stáhl auru meče a obrátil oči v sloup.
„Bude chtít cokoliv, co se před ním objeví. Li Yun umí jen sbírat zbytky.“
Mávnutím Cheng Qianova rukávu se dračí duše zavěšená
ve vzduchu vrátila do Velkého dračího praporu, který se vzápětí bezvládně svezl
dolů. Vítr a blesky ve vzduchu okamžitě ustaly, až se zdálo jako by
předcházející události byly jen iluzí. Cheng Qian beze spěchu prapor sroloval a
prsty se otřel o dračí kost, kterou Yan Zhengming zlomil. Cítil, jak se uvnitř
ní slabě chvěje dračí duše.
Přece jen to bylo jedno z nejmocnějších nebeských
zvířat. Fakt, že se dostalo až sem… člověk si nebyl jistý, zda by neměl říct,
že vůle Nebes je jednoduše nepředvídatelná.
Svět byl nemilosrdný a všechny věci byly jen jeho
hříčkou.
Možná, že před nebeskými zákony byly všechny bestie a
hroziví mistři jen rojem malých mravenců.
Takto o tom přemýšlet bylo opravdu ohromující a smutné
zároveň.
Cheng Qian hodil prapor Li Yunovi a přejel očima po
kočáře. Létající koně se během konfliktu utrhli a utekli, tak jak se tenhle
rozmazlený floutek vrátí domů? Přinutí své sloužící, aby ho nesli na mečích?
Yan Zhengming mezitím povýšeně pronesl: „Protože se
zdá, že jsme teď všichni nakloněni mírovému jednání, přijmeme od vás dar
v podobě toho praporu.“
Li Yun se po straně spokojeně usmíval a opakoval jako
nějaký poskok: „Ano, ano, mnohokrát děkujeme, mnohokrát…“
Dva starší kultivující prvotního ducha měli jasno –
kultivující meče překročil úroveň Formace čepelí a jeho společník potlačil
dračí duší hrubou silou své prvotní duše. Ačkoli byla dračí duše pouze
využívána třetí osobou… stále to byl prastarý Velký drak.
Jak mohli takové lidi urazit? I kdyby měli utrpět
ztrátu, museli to přijmout.
Jeden ze starších se uklonil a zeptal se: „Mohl bych
vědět, z jaké sekty tito spolukultivující pochází?“
Loužička při těch slovech rychle vystrčila hlavu
z Li Yunova rukávu a skočila starci do řeči: „Proč bychom vám to měli
říkat? Abyste nás mohli snáze najít a pomstít se?“
Stařec nenašel slova k odpovědi a jen se zatvářil
nesmírně rozpačitě.
Jindy by se Loužička s kultivujícím prvotního
ducha nikdy neodvážila takhle mluvit, ale teď za ní stála většina jejích
starších bratrů a ona tu vzácnou příležitost nemohla promarnit. Než se nechala
ještě víc unést, raději odletěla směrem k Cheng Qianovi – být vedle svého
malého staršího bratra bylo přece jenom nejbezpečnější. V tomto ohledu se
mu nemohl rovnat ani Yan Zhengming.
Nečekaně ji však na cestě cosi zachytilo. Ze špičky
Yan Zhengmingova prstu se objevila dlouhá tenká nit, která se vzápětí ovinula
kolem Loužiččiny nohy.
„Hlučíš,“ pronesl vůdce sekty Yan a otočil se
k odchodu. Táhl přitom za sebou svou malou sestřičku na provázku jako draka.
Při tomto nebezpečném setkání byl Li Yun možná nazván
„pobudou jménem Li“, ale teď měl v držení Velký dračí prapor. Vypadal jako
chudý učenec, který narazil na hroudu zlata. Hladil prasklou dračí kost a plný
radosti si dojatě povzdechl: „Můj malý Qiane, ach…“
Než na to mohl Cheng Qian reagovat, Yan Zhengming mu
zuřivě skočil do řeči: „Kdo je tvůj?“
Jakmile to vypustil z úst, Li Yun, Loužička i
Cheng Qian se na něj současně otočili. Li Yun se škádlivě zeptal: „Nejstarší
bratře, snažíš se být jeho favoritkou?“
Yan Zhengming ho probodl pohledem a Li Yun se rychle
utekl schovat, než mohla být moc vůdce sekty zneužita k jeho potrestání.
Sám vůdce sekty Yan si zachoval vážnou tvář, a jako by
se snažil získat zpět svou úctu, slavnostně prohodil k Cheng Qianovi: „Jdeme do
věže Šarlatového ptáka hned teď, nebudeme čekat do patnáctého dne osmého
měsíce. To už by tam bylo hodně lidí a mohlo by to vyvolat další problémy… Na
co se díváš? Nedívej se tak!“
Cheng Qian okamžitě sklopil hlavu na znamení souhlasu,
ale vypadalo by to upřímněji, kdyby se neusmíval.
Yan Zhengming si s hrůzou uvědomil, že jeho důstojnost
je nadobro ztracená, plný rozhořčení se vydal na cestu a nechal Cheng Qiana
daleko za sebou.
Po jejich odchodu si floutek v kočáře uvědomil,
že on sám přišel nejen o důstojnost, ale že mu byl vyrván i Velký dračí prapor,
a nesmírně se rozzuřil.
Byl skutečným ukázkovým příkladem rčení, že „jakmile
se rána zhojí, zapomene se i na bolest.“ V mžiku oka vypustil, jak se
předtím třásl strachy schovaný za dvěma staršími kultivujícími. Bez špetky úcty
oba starší odstrčil stranou a začal jim nadávat: „Jste zbyteční! Všichni jste
k ničemu! Jestli se o tomhle dozví můj otec…“
Oba starci si pro sebe povzdechli a jeden z nich
řekl: „Mladý pane, uklidněte svůj hněv. Jsme blízko věže Šarlatového ptáka, a
kdyby se o vašem původu dozvěděli cizí lidé, mohlo by to způsobit rozruch.“
„Vypadni! Nedokážete se ani vypořádat s potulnými
kultivujícími kdo ví odkud, k čemu je mému otci, že vás zaměstnává!“
Jakmile floutek domluvil, seskočil z vozu. Přejel očima po okolí, ukázal
na dva omráčené starší. „Nechali jste utéct mé koně, takže mí koně budete vy.
To vy potáhnete můj kočár. Musím dostat toho mluvícího ptáka, ale ať už ty lidi
nevidím!“
Zdálo se, že ponižování lidí je u toho floutka na
denním pořádku. Nařizoval dvěma kultivujícím nad úrovní Konkrece, aby mu
nahradili koně, ale nikdo se proti němu neozval. Jmenovaní kultivující jen
uctivě stáli a napomínali ho dobře míněnými slovy.
V tu chvíli se nedaleko za nimi z lesa
vynořil malý had široký asi jako palec. Celé jeho tělo bylo černé, těžko
rozeznatelné od hlíny kolem. Klidně se sunul vpřed a nenápadně se blížil ke
kočáru. Kultivující se zahanbeně nechávali komandovat, takže si hada nikdo
nevšiml.
Malý had lehce pootevřel tlamu a mrskl fialovým
jazykem, tak tmavým, že se zdál až černý. A pak jeho černé tělo zmizelo ve
vzduchu a zabořilo se doprostřed floutkových zad.
Kultivující vedle ho zrovna horlivě nabádal, aby
nedělal příliš velké potíže, a viděl, jak se rozzuřený mladík náhle
zastavil v půli pohybu. Vzápětí se okamžitě uklidnil, jako by se ho
napomínání dotklo.
Starší uvěřil, že si vzal jeho slova k srdci, a potěšen
svým úspěchem kul železo, dokud bylo žhavé: „I kdybychom pominuli ostatní přání
mladého mistra, vaše schopnost vystihnout to důležité je obdivuhodná. Nevadí,
že jsou koně pryč, potáhneme kočár za vás, ano?“
Floutek se na něj podíval a zdálo se, že o něčem
přemýšlí. Pak sklopil oči a nezvykle mlčky se vrátil do kočáru.
Jakmile mladý pán nevyváděl, okolí si mohlo
oddychnout. Nikdo si nelámal hlavu nad tím, co za tou náhlou změnou chování
stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat