Kapitola 72: Pokud to není v rozporu s morálkou, není nic, co bych pro něj neudělal

U hory Shizhou se Loužička proměnila ve velkého ptáka a nesla Li Yuna na zádech. Pokud v tu chvíli někdo vzhlédl k obloze, nejspíš by si myslel, že vidí jen slabý paprsek světla, který se mu mihnul před očima.

Jako ocas komety ji následoval houf démonických kultivujících. Loužička ve své podobě Šarlatového jeřába neletěla přímo, lstivě zahýbala v nejneočekávatelnějších chvílích a prudce měnila směr, čímž udržovala démonické kultivující v dostatečné vzdálenosti.

Toho dne, když dostali zprávu od Tang Zhena, opustil je Yan Zhengming bez jediného slova. Jenže jestli se na Planině poutající nesmrtelné skutečně shromáždili kultivující ze všech slavných sekt, jak by se jim mohl postavit samotný? Li Yun tedy vymyslel plán. Využije skutečnosti, že démonického draka následovalo na sever velké množství démonických kultivujících, a zavede je k hoře Shizhou, kde způsobí pořádný chaos.

Li Yun pomocí ruky vypočítal směr a zavolal na Loužičku: „Sedmnáct zhangů vpřed a pak změň směr na kan. ¹ Dej pozor!“

Loužička už to nevydržela. „Všichni už vědí, jak jsi sečtělý, tak se přestaň předvádět! Co je špatného na obyčejném ‚dopředu, dozadu, doleva a doprava‘?“

Z Li Yunova zvyku blábolit to jeho „qian, kun, zhen, kan“ ji bolela hlava. Uměla určovat směr jen podle čtyř světových stran. Dokonce i severozápad a jihozápad jí dával zabrat.

„Moc mluvíš! Raději si pospěš!“ stěžoval si Li Yun na oplátku. „A nemůžeš trochu ubrat toho ohně? Uvaříš mě k smrti!“

Loužička se s ním neobtěžovala hádat. Místo toho se znepokojeně zeptala: „Druhý bratře, myslíš, že náš nejstarší bratr vydrží, než dorazíme?“

„O tom ani nežertuj. Nemyslíš si snad, že dokáže zůstat v klidu, když je malý Qian v nesnázích?“ Li Yun si povzdechl. „Všechno bude v pořádku, dokud bude v pořádku Cheng Qian. Pokud se však něco pokazí…“

Není jasné, nakolik ho Loužička pochopila, protože se rozčílila už při první větě. „Cože? Kdo by si dovolil ublížit mému staršímu bratrovi? Spálím ho na uhel!“

Li Yun jen zavrtěl hlavou.

Ve srovnání s ostatními yao šlo Loužičku považovat za alespoň trochu rozumného člověka, ale v konkurenci s lidmi by neobstála. Možná byla mocná, ale zároveň nesmírně jednoduchá. S přesvědčením, že by ho nepochopila, ani kdyby vše vysvětlil, unaveně řekl: „Soustřeď se na let. Pokud se necháme rozptýlit a démoničtí kultivující nás chytí, máme o zábavu postaráno.“

Bál se, že Yan Zhengming ztratí nervy, zahodí všechnu opatrnost a vezme Planinu poutající nesmrtelné útokem.

Li Yun svému staršímu bratrovi a vůdci sekty velmi dobře rozuměl.

Ve velkém sále Planiny poutající nesmrtelné se přes přítomné kultivující prohnala silná aura meče plná neskrývaného vražedného úmyslu. Přítomní kultivující se instinktivně připravili použít svou duchovní sílu, aby útoku dokázali odolat. Dračí zámky se rozzářily, vyprovokovány vší tou duchovní energií kolem. Síla meče se střetla se silou kultivujících uvnitř Planiny a masivní dveře se s rachotem rozletěly na kusy.

Kdosi vykřikl: „Kdo je tam?!“

Z trosek dveří k nim s mrazivým výrazem rázně kráčel Yan Zhengming. Kultivujícím bez ohledu na jejich sílu nevěnoval pozornost a zamířil si to rovnou doprostřed Planiny poutající nesmrtelné.

Jako by pro něj ostatní lidé neměli žádný význam, viděl před sebou pouze osobu uvězněnou Dračími zámky.

Cheng Qianův klid bral rychle za své. Cítil se, jako by spáchal nějakou špatnost a byl přistižen přímo při činu. Mimoděk narovnal zraněná záda a pohlédl na své šaty, roztrhané tak, že už nešly opravit, a povytáhl kus látky, aby alespoň zakryl ošklivě vypadající modřinu na břiše.

Yan Zhengming došel až k němu. Upřeně pohlédl na zaschlou krev na jeho těle a cárech oblečení a tiše se zeptal: „Kdo ti ublížil?“

Hlas měl klidný a tvářil se normálně, ale Cheng Qianovi přesto přeběhl po zádech mráz. S obavou na něj pohlédl a uvědomil se, že v těch temných očí září znepokojivé odstíny rudé. „První bratře, ty…“

Yan Zhengming tiše vydechl. „Přísahal jsem před nebesy, že jestli ti někdo ublížil, roztrhám ho na…“

Vyděšený Cheng Qian se neodvažoval nechat svého bláznícího staršího bratra tuhle větu dokončit. Přerušil ho a snažil se o uklidňující tón. „Jsem v pořádku. Je to jen malé nedorozumění. Můžeš se uklidnit? Kde jsou vlastně ostatní?“

Yan Zhengming zaskřípal zuby, až se mu tváře napjaly. Vzápětí zavřel oči a sytá červeň, která jimi probleskovala, postupně mizela.

S nesmírným vyčerpáním si povzdechl. „Pojď sem,“ pobídl tiše Cheng Qiana. „Podívám se ti na to.“

Cheng Qian nenuceně došel k Dračím zámkům. Kráčel lehce a pružně, jako by všechna zranění na jeho těle byla jen namalovaná.

Yan Zhengming se s rukama za zády zadíval na kultivující, stojící na kraji Planiny poutající nesmrtelné, jako by jim byl nadřazený. S arogancí, kterou už dlouho potlačoval, zvedl obočí, usmál se, a pak upřeně pohlédl na Cheng Qiana, který navzdory bledé tváři předstíral klid. „Takže jen malý spor? Nic, co by nešlo vyřešit několika slovy? Tak mi pověz… jak ses sem vlastně dostal?“

Když už se zdálo, že zvítězí jeho racionální stránka, utišený srdeční démon se znovu rozzuřil. Yan Zhengming věnoval Cheng Qianovi poslední varovný pohled, naznačující „vyřídím si to s tebou později“, otočil se k zírajícím kultivujícím a poklepal špičkou nového meče o zem.

„Jestli někomu dluží peníze, vyrovnám jeho dluh. Pokud někomu zabil člena sekty, vynahradím to svým životem. Jestli po mě něco požadujete, čekám tu na vás.“

I když byl Yan Zhengming kultivující meče s mocí, která je jen zřídka k vidění, jeho neskutečná arogance všechny ohromila.

Po chvíli se Zhuang Nanximu konečně podařilo přerušit nastalé ticho. „S-starší, vy jste…“

„Mé příjmení je Yan. Jsem čtyřicátý osmý vůdce sekty Fuyao.“

Cheng Qian nečekal, že se takhle všem odhalí. Polekaně vykřikl: „Starší bratře!“

Yan Zhengming jen mávl rukou, aniž se otočil. Dříve nebo později k tomu muselo dojít. Copak se sekta Fuyao mohla skrývat až do konce časů?

Většina přítomných kultivujících na Yan Zhengminga po jeho představení jen nechápavě zírala, ale Bian Xu, Yang Decheng a dosud nejmenovaný starší z Horské vesnice Bílého tygra byli viditelně zaskočeni.

„Takže váš mistr je…“ začal starší ze sekty Bílého tygra.

„Můj mistr byl Han Muchun a jeho mistr zase Tong Ru. Myslím, že měli se Čtyřmi svatými společnou historii.“ Yan Zhengming po krátké odmlce pokračoval. „Naši starší již nejsou na tomto světě, takže sekta je v neschopných rukou mé maličkosti. Za celých sto let kultivace jsem nedosáhl ničeho dobrého, takže se téměř stydím zmínit sektu, ze které pocházím.“

Yan Zhengming při těch slovech jemně poklepal na pochvu, která tiše zazvonila. Na jeho tváři byl patrný výsměch, jako by neměl důvod starat se o názory ostatních, ani když se posmívá sám sobě.

Aniž by se obtěžoval vzhlédnout, pokračoval: „Ale ať jsem sebevíc zbabělý, nemohl jsem stát stranou a dívat se, jak šikanují mého mladšího bratra. Nezbylo mi nic jiného, než sem přijít a podívat se, co mi chcete říct.“

Yang Decheng pronesl ledovým hlasem: „Pokud si dobře vzpomínám, vaše sekta se zapřísahala, že zničí všechny ďábelské kultivující, na které narazí. Neplatí to však pro vaše vlastní členy?“

Yan Zhengming na něj po těch slovech pohlédl. „Aha?“

Narodil se s krásnýma očima broskvového květu¹ a obvykle na své okolí působil jako bohatý svůdník. Nemusel ani promluvit a samotné jeho oči koketovaly s každým okolo. V tuto chvíli však byl jeho pohled naplněný vůlí meče na úrovni formování čepelí, která dokázala i prachové pírko proměnit v ocelovou zbraň a vodu zmrazit na led. Bylo to v protikladu k jeho vzhledu, ale zároveň to působilo naprosto přirozeně.

Učedník ze síně Černé želvy, který navrhoval otevřít Cheng Qianův hrudník, přistoupil blíž a všechno podrobně vylíčil.

Yan Zhengming poslouchal, aniž by hnul brvou. Podíval se na špičku svého meče a náhle se rozesmál. „Chápu. Takže to všechno způsobil zde starší Yang. Co se týče mladého mistra vaší sekty, tak ten byl posedlý srdečním démonem. To já zabil jeho tělo. Můj mladší bratr s tím nemá nic společného. Pokud máte pocit, že jsem jeho památku dost neuctil, mohu se jít poklonit k jeho symbolickému hrobu.“

Během svých slov se přiblížil k Yang Dechengovi. Svou duchovní silou vytvořil meč a spojil ho s čepelí ve své ruce. Nedbaje toho, že má nekrytá záda, beze slova shora sekl po Yang Dechengovi silou podobající se padající hoře.

Yan Zhengming zaslechl požadavek toho starého blázna o otevření hrudníku ještě předtím, než vkročil do sálu. Po vyslechnutí příběhu pochopil, že Cheng Qianova stuha do vlasů byla přetržena právě kvůli tomuto muži. Jeho zuřivost dosáhla vrcholu.

Kdyby Cheng Qianovi z rozmaru nedal loutkové kouzlo a kdyby včas nezasáhla Horská vesnice Bílého tygra, byl by jeho mladší bratr ještě naživu?

Srdce mu naplnila hořkost ze vzpomínky na promarněnou pomstu na Zhou Hanzhengovi. S novým vztekem nad starou bolestí by ho teď ani nebesa nedokázala zastavit před úmyslem rozsekat předmět svého hněvu na kousky.

Meč v jeho ruce jako by nesl veškerou moc svého majitele. Hlasitě to zabzučelo. Ani nejvyšší starší ze Síně Černé želvy Yang Decheng si nedokázal s prudkým útokem poradit a s obtížemi ustupoval. Dokonce i Bian Xu, jeden ze Čtyř svatých, si nemohl pomoci a naklonil se na stranu, aby se vyhnul tlaku čepele.

Tohle byl útok, který dokázal otřást světem.

Cheng Qian se vzadu mračil. Nemohl si pomoci a vykročil vpřed, ale Dračí zámky ho zastavily. Až příliš dobře věděl, co jsou přítomní zač. I kdyby si Yan Zhengming vzal pilulky na podporu kultivace, nemohl mít takovou moc. Co se v poslední době stalo s jeho starším bratrem? Vždycky byl navenek tak bezstarostný, ale přitom skrýval víc starostí než kdokoliv jiný.

Velká síň se při Yan Zhengmingově útoku propadla do chaosu. Kromě oblasti obklopené Dračími zámky všude zavládl zmatek a nesčetná obranná pole obklopující sál se zhroutila jako domečky z karet.

Když nejmocnější kultivující předchozích generací vytvářeli Plošinu poutající nesmrtelné, nejspíš nečekali, že se zde objeví člověk dost odvážný, aby způsobil tolik problémů.

Starší ze sekty Bílého tygra spěšně vykřikl: „Synovče, to nemůžeš…“

Yang Decheng se útoku nemohl vyhnout. S tichým výkřikem zvedl ruce a prsty vytvořil pečeť. Za jeho zády se objevilo skoro dvacet stínových iluzí a každá z nich svírala nějakou zbraň. Hbité a silné stíny rázem obklopily Yan Zhengminga ze všech stran.

Jeho meč se najednou rozzářil, jak se skutečná čepel a zbraň vytvořená z prvotní duše spojily. Zuřivá síla toho světla by přiměla k útěku bohy i démony.  Stínové iluze se pokusily uprchnout, ale byly rozdrceny na prach. Yang Dechenga se zmocnila panika, a v tom ho zpětná síla jeho vlastního kouzla odhodila dobré dva zhangy daleko. Zůstal ležet bez hnutí a nikdo nedokázal říct, zda je živý nebo mrtvý.

Yan Zhengminga to nezastavilo. Nakonec musel zasáhnout Bian Xu. Zformoval zaklínadlo a vyhodil do vzduchu nefritovou destičku, která Yang Dechenga zakryla jako štít.

Síla meče zasáhla roh destičky a vytvořila na ní prasklinu. Yan Zhengming s ledovým úsměvem pohlédl na pána Síně Černé želvy a aura meče, která ho obklopovala, náhle změnila směr. Jako přílivová vlna zaútočila na třicet šest Dračích zámků.

„Zastav!“ Tentokrát křičeli současně Bai Xu i s Cheng Qianem.

Yan Zhengmingovu zarputilost však nedokázalo nic utišit. Meč vytvořený z prvotního ducha a síla Dračích zámků se navzájem srazili. Ozval se zvuk, který zněl jako dračí zavytí, a zbytky střechy velké síně se rozpadly. Přítomní kultivující, kteří by se neváhali ve svých sektách označit za nejmocnější, se rozprchli jako krysy.

V Dračích zámcích se za ty nekonečné roky, kdy absorbovaly duchovní sílu a krev desítek uvězněných kultivujících, vykultivovalo zlaté jádro. Dvě síly se střetly, jedna nehybná jak hora, druhá neskutečně mocná, obě odmítající ustoupit.

Z koutků Yan Zhengmingových rtů začala kapat krev. Šarlatový odstín očí, který předtím téměř vybledl, se při provokaci Dračích zámků znovu vrátil. Během krátké chvilky zformoval další meč a znovu zaútočil.

Možná, že tehdy na hoře Fuyao dovedlo toho nanicovatého zbohatlického chlapce Tao k cestě meče právě kvůli jeho chladné zarputilosti. V určitých situacích šel za svým a ignoroval všechny a všechno, bez ohledu na jejich moc nebo postavení.

Na jedné straně hledal klíče a hesla k otevření pečeti hory Fuyao, na druhé straně se ze všech sil snažil bojovat se vzpomínkami, které v pečeti zanechaly předchozí generace.

Možná byl líný a panicky nenáviděl špínu, ale jeho snaha nikdy nebyla zbrzděna strachem.

Dračí zámky zlostně zavyly a Plošina poutající nesmrtelné se otřásla.

Starší z Horské vesnice Bílého tygra se otočil k Bian Xuovi a zařval tak hlasitě, až se mu zkreslil hlas. „Je to kultivující meče, který dosáhl úrovně božské říše! Jaký by měl důvod vraždit tvého mizerného syna! Proč sakra Planinu poutající nesmrtelné neotevřeš?“

Bian Xu věděl, že má pravdu, ale v této chvíli nebyl schopen Planinu otevřít, ani kdyby chtěl. Se svou úrovní kultivace se nemohl Yan Zhengmingovi rovnat, a pokud by vstoupil doprostřed zuřícího boje, jen by se dostal do potíží.

V tu chvíli Cheng Qian padl na kolena. „Starší bratře, prosím, přestaň!“

V Yan Zhengmingových šílených očích se objevil záblesk racionality. Energie meče, zářící vedle něj jako slunce, ztuhla.

„Tebe už nebaví žít?“ zavolal na něj Cheng Qian.

V tak náhlém tichu, až bylo téměř ohlušující, se zuřící síla meče pomalu rozptýlila a změnila se v jemný vánek, který se vrátil do Yan Zhengmingovy čepele.

Vůdce sekty tiše pronesl: „Otevřete Dračí zámky.“

Přítomní kultivující se na sebe podívali. Starší z Horské vesnice Bílého tygra udělal první krok. „Mám jeden z klíčů.“

Třicet šest klíčů Dračích zámků bylo v držení třiceti šesti kultivujících. Ostatní brzy následovali příklad staršího, a dokonce i Bian Xu po chvíli neochotně přivolal klíč a hodil ho nejbližšímu učedníkovi.

Když se otevřel poslední Dračí zámek, Cheng Qianovi začala v meridiánech cirkulovat dosud potlačená duchovní energie. Bylo to, jako by voda zaplavila vyschlé koryto řeky. Cítil dokonce slabou bolest.

Bian Xu si odkašlal a vypadalo to, že má něco na srdci. Jenže než mohl promluvit, oblohou na severu proletěl závan temné energie a zakryl polovinu slunce. Skrze poničenou střechu mohli všichni jasně vidět stvoření ve tvaru draka, rýsující se mezi vířícími černými mraky.

Kdosi vyděšeně zakřičel: „Drak z Nanjiangu!“

Ve stejnou chvíli se na obloze s hlasitým skřekem zjevil veliký pták obklopený plameny. Přistál ve zbytcích velkého sálu a z jeho hřbetu seskočil Li Yun. Rozhlížel se kolem, neschopen pochopit, co se to tu děje, a zamumlal: „To není možné… co to sakra je?“

Ve vířící temnotě mraků, připomínajících příliv, se jako hrom rozezněl Han Yuanův hlas: „To já zničil Věž Šarlatového ptáka! To já vypustil srdečního démona! Který ubožák se odváží chlubit se mými činy?“

Z temnoty, obklopující horu Shizhou, to zahučelo a dole pod horou se objevil zástup démonických kultivujících.

Když Li Yun konečně popadl dech, nevinně se usmál. „Narazili jsme na ně cestou. Že by nás sem sledovali?“

Jeho nepovedenému vtipu nikdo nevěnoval pozornost.

Démonická síla neustále narůstala a otřásala Plošinou. Démonický drak se hlasitě zasmál. „Je čas, aby se staré pořádky změnily. Otočme svět vzhůru nohama!“

Démoničtí kultivující na tu výzvu nadšeně zaječeli.

Obří drápy démonického draka drásaly mraky, jako by se snažily roztrhnout oblohu. Spustil se prudký liják.

Vítr kvílel, přes déšť nebylo vidět, a démoničtí kultivující útočili na vše, co se pohnulo. Na hoře Shizhou zavládl chaos.

Zhuang Nanxi vykročil vpřed, otřel si dešťové kapky z tváře a zvýšil hlas, aby ho Yan Zhengming slyšel. „Starší, jsem jen prostý mladší kultivující. Nikdy jsem neslyšel o velké sektě Fuyao, ale zaznělo tu, že tvrdě pronásledujete zlo. Nebezpečí je všude kolem nás, přece nebudete v takovou chvíli stát bokem?“

Cheng Qian měl dojem, že se Yan Zhengming trochu zachvěl.

Zhuang Nanxi pokračoval rovnou k věci: „Starší, myslete na vyšší dobro. Zapomeňme teď na drobné neshody mezi námi!“

Cheng Qian naklonil hlavu. Zatímco kultivující kolem pronášeli odhodlané proslovy o obraně spravedlnosti, zdálo se mu, že se za hustou clonou mraků a deště na chvíli střetl s Han Yuanovýma očima.

Srdce mu ztěžklo. Nebylo cesty zpět.

Po dlouhé době skrývání se sekta Fuyao znovu ukázala na světle. Znovu se ocitli v centru dění, zatímco jejich mladší bratr, který dřív nemyslel na nic jiného než na potulky a působení potíží, se jim vzdaloval bez možnosti návratu.

Každou generaci se objeví někdo, kdo by měl podle učení předků démonické kultivující zabíjet, ale místo toho se k nim přidal.

 

„Chápu, že si chcete hrát na hrdiny, ale může mi někdo alespoň uhnout?“ Tang Zhen se procpal davem. „Copak nevidíte, že sotva stojí na nohou?“

Jakoby v reakci na jeho slova se Yan Zhengming bez varování zhroutil k zemi.

Cheng Qianovi se vše vykouřilo z hlavy. Neohrabaně Yan Zhengminga podepřel, ale jediné, co z jeho těla cítil, byl chlad. Jeho dech byl tak slabý, že jej téměř necítil.

Zhuang Nanxi na ně bezradně hleděl. Jakýsi neznámý kultivující opatrně vykročil vpřed: „Starší, prosím, následujte mě. Na hoře Shizhou je místo, kde si můžete odpočinout.“

„Děkuji za vaši starost,“ kývl Tang Zhen. „Ten mladý šílenec byl nejspíš zraněn silou Dračích zámků.“

Kývl k trochu panikařícímu Cheng Qianovi, který rychle Yan Zhengminga zvedl a spolu s Loužičkou a Li Yunem ho následovali.

Nikdo se je nepokusil zastavit.

Cheng Qian spěchal za Tang Zhenem. „Bratře Tangu, starší bratře…“

„Nevyptávej se.“ Tang Zhen téměř šeptal. „Jakmile jsem zjistil, že Vesnice Bílého tygra svolává učedníky, přišel jsem zjistit, co se děje, a hned poslal zprávu tvým starším bratrům. Tvůj vůdce sekty se mě ptal, kde se nachází Planina poutající nesmrtelné, a také na jednu zakázanou techniku.“

Cheng Qianovi se sevřelo srdce. „Cože?“

„Technika, která na krátkou chvíli zvýší kultivaci na maximum, ovšem za cenu pozdějšího trojnásobného zranění. Nebesa, považoval jsem tvého staršího bratra za velmi rozumného člověka.“ Tang Zhen se zamračil. „Kdybych to tušil, v žádném případě bych ho to neučil.“

Chenq Qian vydechl. Otřeseně pohlédl na Yan Zhengmingovu vyčerpanou tvář a ucítil, jak se v něm sbírá těžko pojmenovatelný pocit.

V srdci mu bublala slova, která kdysi řekl Zhuang Nanxi.

„Pokud to není v rozporu s morálkou, není nic, co bych pro něj neudělal.“

- Konec třetí knihy -

-Předchozí kapitola--         --Kapitoly -         --Další kapitola--

---

1 Kan je termín, odkazující na sever. Termín pochází z Bagua, osmi symbolů (trigramů), které v taoismu reprezenzují základní principy reality. Všechny mají své místo kolem dokola kruhu a každý tak reprezentzuje i určitý směr/uspořádání. Používá se i ve feng shui. Českým ekvivalentem Li Yunovy přechytralosti by asi byl výkřik „změň směr na devět hodin!“^↩ 

  2 V čínských románech se potkáte s různými druhy očí. Fénixové oči, oči jako vrbový list, liščí, mandlové… liší se stočením koutků, délkou, zda jsou šikmé nebo rovné, velké nebo malé… Dost to zjednodušuje práci kreslířům. J No a broskvové jsou rovně položené široce rozevřené mandlové oči, s vnitřními koutky stočenými dolů a vnějšími lehce nahoru. Že si to neumíte představit? Hle, obrázek za tisíc slov:

↩