Kapitola 73: I kdybych měl jít z Nebes až do Podsvětí (Liu Yao)

//Po šíleně, opravdu šíleně dlouhé době nové Liu Yao. Pokusím se dávat alespoň jednu měsíčně. Zároveň tímto (opět) děkuji korektorkám, hlavně Hanele, díky níž jsem mohla opravit obrovské množství chyb všech posledních tří knih, a která snad se mnou vydrží i na další aktualizace. Současný korektorský tým tedy tvoří Hanele (schopná dohledat neuvěřitelné podrobnosti k poznámkám pod čarou!), Housenkamarti (která mě doslova nutí k práci, což tak trochu potřebuji) a Molly, která nemá s danmei nic společného, ale přesto je si dává tu práci a rozšiřuje si obzory.:) Užijte si kapitolu!

Říkalo se, že té noci zemřel obří mořský had, chovaný ve velkém jezeře u brány Západního paláce, a vyplaval břichem vzhůru.

Velká síň Plošiny poutající nesmrtelné se zřítila. Po odstranění Dračích zámků zde zbyla jen prázdná rovina, smáčená prudkým deštěm, díky němuž byl pach krve ještě zřetelnější.

Démoničtí kultivující pod horou Shizhou útočili celou noc, vyvolávali potyčky a několikrát se střetli s kultivujícími na hoře. Zuřivé boje způsobily, že divoká zvířata houfně prchala pryč a bez následků nezůstaly ani vesnice v okolí. Císařské vojenské jednotky nebyly schopny zasáhnout, protože tentokrát vesnice neohrožovali bandité ani rebelové, a místo toho prchaly spolu s vesničany.

Nutno uznat, že císařský dvůr zareagoval rychle. Během jednoho dne vyslal na místo své lidi z Úřadu pro nebeské záležitosti. Bohužel mělo toto gesto jen minimální účinek. Kultivující z řádných sekt byli velmi hrdí, takže se příkazy císařského dvora neobtěžovali poslouchat. Démoničtí kultivující z Nanjiangu byli ještě nevypočitatelnější. Spoléhali na početní převahu a přesouvali se z místa na místo, aby zde útočili a plenili.

Události pod horou Shizhou vyvolaly v říši velkou katastrofu. Těla lidí, umírajících hlady, ležela ve vzdálenosti několika dní chůze od hory. Všude byly rozesety bílé kosti, vodní zdroje byly znečištěny mrtvolami, což způsobilo epidemii. Ti, kteří měli štěstí a přežili, přišli o všechno.

Kultivující z různých frakcí proti sobě bojovali, aniž by se starali o okolí. Výbuchy duchovní síly ničily krajinu a způsobovaly v regionu velké nepokoje. Náhlou povodeň následoval nečekaný lesní požár. Slunce pálilo, ale přesto padal sníh, hubící slabé letní květy. Probuzení podzimní cvrčci bezradně zírali ze země a vůbec netušili, co se děje.

Šílenství trvalo čtyři dny, než přivolalo hněv nebes. Božský blesk udeřil do Planiny poutající nesmrtelné a rozpůlil ji na dvě části. Zdálo se to jako varovné znamení začátku chaotické války mezi božskými a démonickými silami – začátek pádu starého řádu.

Bian Xu se zde nijak nezdržoval. Poté, co opustil Planinu poutající nesmrtelné, se okamžitě vrátil do Síně Černé želvy a prohlásil, že odchází do ústraní, a nemá v úmyslu se vrátit, ať už ho bude shánět kdokoliv.

Pád Horské vesnice Bílého tygra nebyl ze začátku tak nápadný. Ať už jde o tajné vyšetřování Nanjiangu nebo řešení incidentu na Planině poutající nesmrtelné, stále to byla jen skupina učedníků a starší, který snadno ztratí nervy a uráží každého kolem sebe. Časem se dokonce začalo proslýchat, že jejich mistr se neukazuje, protože je dávno mrtvý.

V současnosti byli všichni Čtyři svatí, kteří bývali jako čtyři sloupy nesoucí tíhu starostí čtyř světových stran, mrtví nebo zmizeli. Jako by jejich odchodem ze scény skončilo i dlouhé období míru.

Jak se svět propadal do chaosu, smrtelníci i kultivující dostávali strach.

Přepych velkých měst, hýření a slavnosti trvající do brzkého rána se ukázaly jako vrstva krásného basreliéfu vytesaného do ledu, který zmizel, jakmile se poblíž ocitla konvice s vroucí vodou.

Cheng Qian ničemu z toho nevěnoval pozornost.

Ještě téhož večera spolu s Tang Zhenem opustili Planinu poutající nesmrtelné a ukryli se v prostém hostinci dole pod horou Shizhou. Cheng Qian poprvé viděl, jakou sílu má zpětný ráz něčí duchovní síly.

Yan Zhengming na tom byl špatně. Na spáncích mu vystupovaly modré žilky, které vypadaly, jako by mu měly každou chvíli protrhnout kůži. Z úst mu vycházely drásavé steny, a když se podvědomě zachytil kamenného lůžka, rozdrtil ho v těch místech na prach.

Tang Zhen hlasitě nařídil: „Všichni mladší musí zůstat venku. Tohle není žádný vtip. Kdo ještě nezformoval prvotního ducha, musí také ven… au!“

Než to mohl doříct, z těla Yan Zhengminga vyrazil neuvěřitelně silný paprsek vůle meče. Pronikl okolím s mrazivou silou Formace čepelí a zuřivě tlačil na každého ve své blízkosti.

Tang Zhen, neschopen se nadechnout, padl se zkrouceným obličejem na záda a tiskl si bušící srdce.

Celý hostinec se otřásal a hrozilo, že se zhroutí. Z jednoho podpěrného sloupu se ozvalo hlasité prasknutí. Duchovní meč prolétl nehlučně skrz něj a na tvrdém dřevě se objevil hluboký zářez.

Jen co se Tang Zhen vzpamatoval, chytil Cheng Qiana za rameno. Kostnaté prsty drsně zaryl přímo do zraněného místa, až mladík nadskočil.

„Nestůj tam! Já si s energií jeho meče neporadím, takže je to na tobě. Nesmíš nechat uniknout všechnu jeho duchovní sílu, jinak budeme mít problém. Jeho tělo nevydrží zranění způsobená Dračími zámky, a všichni v okruhu několika chi budou jeho vedlejší obětí!“

Cheng Qian zareagoval okamžitě a celý hostinec pokryl neviditelnou duchovní sítí, aby utlumit zpětný ráz Yan Zhengmingova meče.

Problém byl, že svou sílu v životě nevyužil k ničemu jinému než k boji, natož aby pomocí ní zkoušel léčit nebo podporovat druhé. Navíc musel uvnitř své mysli neustále čelit útoku energie meče a držet se zpět, aby Yan Zhengmingova zranění nezhoršil. Ocitl se ve slepé uličce a zanedlouho se mu na spáncích perlil pot.

Yan Zhengming ležel bezvládně a tiše na kamenném lůžku, jako by padl pod tisíci čepelemi. Dokonce i jeho steny byly bezhlesné.

V otevřených očích měl skelný pohled a jeho mysl se zmítala v chaosu. Naprosto netušil, kde se nachází, ztuhlými prsty se snažil cosi uchopit ve vzduchu, ale ve skutečnosti dokázal jen nepatrně pohnout konečky. Bledé rty se mu slabě pohybovaly v neúspěšné snaze vysoukat ze sebe zvolání: „Malý Qiane!“

Tang Zhen zformoval složité zaklínadlo a Cheng Qian ihned ucítil, jak se okolo něj zvedá čistý vánek podobný proudu teplé vody. Jedním dotykem hojil všechna zranění a modřiny na jeho těle.

Příjemný vánek odezněl, ale Yan Zhengmingovo tělo zůstalo netknuté. Vůdce sekty se mírně pohnul a hrudník se mu začal zřetelněji zvedat, takže se zdálo, že se mu vrací vědomí. Tang Zhenova tvář okamžitě zbělela, jako by měl na místě zemřít. S pocitem, že je Yan Zhengming při vědomí, zvolal: „Vůdce sekty Yane, prosím, stáhni trochu energii svého meče!“

Popravdě řečeno, Yan Zhengming ho slyšel, ale nedokázal reagovat, i kdyby chtěl. Každý kousek těla jako by byl rozřezán ostrými čepelemi. Nejasně si pomyslel: „Mistře, kultivovat meč tolik bolí. Už to nechci dělat.“

Na spáncích mu vystoupily kapky studeného potu. Tang Zhen se otočil k Cheng Qianovi. „Nemůžeme to dále odkládat!“

Cheng Qian zaťal zuby a napjal všechny své síly, aby donutil bouřící se sílu meče vrátit se zpět na místo. Zatímco duchovní meč bojoval s neviditelnou sítí, měl pocit, že mezi jeho hlavou a zlatým jádrem zuří válka, během níž je probodáván tisíci šípy.

Li Yun, čekající u dveří, spatřil zevnitř vzplát silné světlo. Okna se otřásla a vše se pokrylo vrstvou námrazy. Zachvěl se, popadl okounějící Loužičku a strčil do zmrzlých dveří místnosti.

Cheng Qian klečel na jednom koleni a tiskl k sobě Yan Zhengmingovo tělo. Potrhané šaty nasáklé krví se mu lepily k tělu.

Li Yun roztřeseně vykročil vpřed. „Malý Qiane?“

Cheng Qian se pokusil postavit, ale ztratil oporu. Li Yun mu okamžitě pomohl. „Vůbec nepřemýšlíš!“ obvinil ho.

Cheng Qian se nezmohl na odpověď.

„Zatím je v pořádku.“ Tang Zhen se postavil a věnoval bezvědomému Yan Zhengmingovi dlouhý pohled. „Měl bys využít svou duchovní energii a postarat se nejdřív o sebe.“

…

Na hoře Shizhou se nezdrželi dlouho. Po povrchní samoléčbě si Cheng Qian vypůjčil Tang Zhenův kočár s létajícími koňmi a následujícího dne brzy ráno se vrátili na panství Fuyao.

Drobní létající koně byli příliš vyděšení, než aby poslouchali, takže Loužičce nezbylo nic jiného, než si zahrát na kočího. Foukla na ocasy koní dva paprsky rumělkového ohně, čímž přiměla nešťastná zvířata k šílenému úprku.

Tang Zhen byl tak unavený, že v koutě kočáru podřimoval. Dokud byl vzhůru, působil se svou mírnou tváří jako dobře vychovaný učenec, ale během spánku byl jeho dech velmi tichý a stoupala z něj mrtvolná aura.

Nian Dada něco tiše vykládal, Liulang si ho nevšímal a Li Yun tiše seděl u dveří kočáru, ponořený do vlastních chmurných myšlenek.

Cheng Qian držel v náručí bezvědomého Yan Zhengminga a opíral se o stěnu kočáru. Na tváři svého nejstaršího bratra neviděl žádnou známku bolesti, vypadal stejně, jako kdyby zrovna usnul nudou na přednášce jejich mistra o Tao.

Cheng Qian si vybavil, jak ho Muchun Zhenren ubytoval v pavilónu s názvem „Tichý a klidný“, aby tam našel klid ve své mysli. Proč tedy nechal mistr svého nejstaršího žáka žít v „Zemi něhy“?

Předvídal snad od začátku, že Yan Zhengmingův bezstarostný život nebude mít dlouhého trvání?

Venku hustě pršelo a vítr hvízdal. Světlo Šarlatového jeřába probleskovalo noční oblohou jako vratká lampa, která ve vlhku co nevidět zhasne.

Liulang, hledící z okna, přerušil ticho: „Když jsem si uvědomil, že se nemohu stát člověkem ani duchem, nejdřív jsem už nechtěl dál žít.“

Většinou před ostatními nemluvil, takže věřili, že jeho hlas byl po posednutí démonickým kultivujícím poškozen a on o něj částečně přišel.

„Být smrtelníkem není nic špatného,“ zívl Nian Dada, promnul si oči a pokračoval: „Procházet koloběhem života, mít vlastní domov a malé pole, užívat si radostí stáří a po smrti odpočívat v zemi svých předků… no a v příštím životě se stát milovaným dítětem své rodiny.“

Těžko říct, jak se Liulang za svou maskou zatvářil, ale vrhl na Nian Dadu dlouhý pohled. Tiše pronesl: „Nevíš, jaké je to být smrtelníkem. Vy kultivující to máte jednoduché, chcete déšť, tak sešlete kouzlo a ono prší. Ale pro smrtelníky, kteří žijí pod vaší horou, se může každý okamžik štěstí rozplynout jak dým. Jdou spát a vše je v pořádku, ale když se probudí, zjistí, že jejich domy a pole jsou zničené a oni přišli o vše, co celý život budovali.“

Nian Dada se bezradně zavrtěl: „No, tohle…“

„A to jsou ti šťastnější,“ přerušil ho Liulang. „Další mohou zemřít, protože se na ně ve spánku zřítí dům. Nebo jsou zabiti při náhodných útocích či padnou během ozbrojených konfliktů. Nebo narazí na démonického kultivujícího a zemřou, aniž by našli klidné spočinutí. Lidi jako vy ale zajímá jen to, kdo vyhrál a kdo prohrál, který hrdina zabil kolik démonických kultivujících… Cokoliv jiného prostě vypouštíte.“ 

Chvíli bylo ticho, pak se Liulang nevesele zasmál: „Je to, jako když někdo zašlápne mravence na cestě. Nedělá to schválně, prostě jen mrtvým mravencům nevěnuje pozornost.“

„Neříkáš nic nového,“ odtušil Li Yun unaveně. „Každý je svým způsobem mravenec. Někteří se snaží stát něčím víc, aby zapomněli, že i oni jsou jen malým hmyzem. V tomto světě nemohou lidé ovlivnit, zda budou šťastní nebo nešťastní. Dokud žijeme, musíme se s takovými věcmi smířit. Podívej se na našeho vůdce sekty. Je to kultivující meče, který dosáhl úrovně Božské říše. Všichni se ho bojí, ale copak ho to chrání před utrpením?“

Slovo „utrpení“ se dotklo Cheng Qianova bolavého místa. Svěsil hlavu, zvedl Yan Zhengmingovu ruku a nahmatal jemný tep. Už dříve dokázal vytušit starosti svého nejstaršího bratra, ale ještě nikdy ho neviděl tak křehkého Pouhý pohled na něj mu působil nesmírnou úzkost.

Cheng Qian tep dlouze zkoumal, ale nenašel žádné nesrovnalosti. Nejraději by prozkoumal i Yan Zhengmingovu mysl, ale jeho vlastní duchovní energie byla zformována z ledu, takže se raději neodvažoval do cizí mysli zasahovat.

„Kdy se probudí?“ zeptal se Tang Zhena bez ohledu na jeho dřímotu.

Tang Zhen se zavřenýma očima odpověděl: „Nevím. Je zraněn zpětným duchovním rázem své vlastní mysli, navíc je tu jeho srdeční démon… možná vyzvrací krev a za chvíli se probudí, možná se neprobudí nikdy a bude navždy ztracen.“

Po těch slovech zavládlo v kočáře ticho. Dokonce ani jindy upovídaný Nian Dada se neodvážil promluvit.

…

Vrátili se na panství Fuyao. Tang Zhenova chmurná předpověď se zdála být přesná, protože i po víc jak měsíci zůstával Yan Zhengming živoucí mrtvolou.

Tang Zhen se nejspíš cítil za celou situaci trochu zodpovědný, protože to on naučil Yan Zhengminga zakázanou techniku. Zůstal na panství s Nian Dadou a Liulangem, radil Li Yunovi, jak posílit ochranné pole kolem nich a vždy jednou za pár dní vyšetřil Yan Zhengminga, ležícího v bambusovém hájku.

Cheng Qian byl vždy přítomen. Tang Zhen jedním douškem vypil studenou vodu v poháru na stole a pohlédl na mladého muže, který ho vyčkávavě pozoroval. „Prošel jsi sedmi Nebeskými souženími a zcela sis zformoval tělo. Proč nadále zachováváš takovou askezi?“

„Zvykl jsem si.“ Cheng Qian se posadil vedle něj. Po chvíli sám od sebe dodal: „Dřív jsem si myslel, že žít jako bytost bez citů dělá život mdlým. Teď mám pocit, že příliš mnoho emocí člověka pouze rozptyluje.“

„Jak vidím, máte zase hosty,“ podotkl Tang Zhen. „Lidé se k vám hrnou jako na festival. Ale je to pochopitelné, po incidentu na Planině poutající nesmrtelné padli téměř všichni mocní kultivující, zatímco ty a tví bratři jste se stali proslulými. V tak těžké době je jasné, že nemůžete stát mimo."

Cheng Qian se ani neobtěžoval vzhlédnout. Chladně odpověděl: „Když není na hoře tygr, i opice si mohou hrát na krále.“

Svými lhostejnými slovy urazil i sám sebe, ale viditelně mu to bylo jedno.

Tang Zhen na něj pohlédl. „Jeden z hostů přišel až z Horské vesnice Bílého tygra. Nechceš se s ním setkat?“

Cheng Qian apaticky pokrčil rameny. „Jejich vlastní mistr předstírá, že je mrtvý. K čemu jim bude schůzka se mnou?“

Tang Zhen pokračoval: „Zdá se, že dokonce i Úřad pro nebeské záležitosti poslal dopis s žádostí o schůzku.“

Výraz mladého muže okamžitě potemněl. „Jestli přicházejí z Úřadu pro nebeské záležitosti, okamžitě je vyžeň pryč. Pokud mají nějaký problém, ať si ho řeší někde jinde. Je mi jedno, co se děje. I kdyby slunce na obloze zmodralo, co to má společného s námi?“

Co to má s nimi společného?

Celý svět se brzy dozví, že Han Yuan je původem učedník sekty Fuyao. Mohou se i potom držet stranou?

Protože byl Yan Zhengming stále v bezvědomí, Cheng Qianova netrpělivost a znepokojení narůstalo. Tang Zhen ho nechtěl dál provokovat a tak nechal toto téma být. Vykročil vpřed a vyslal své vědomí, aby prozkoumalo Yan Zhengmingovu mysl.

Velký kultivující Cheng, který před chvílí kázal o škodlivosti emocí a rozptylování, se nedočkavě naklonil dopředu. „Jak mu je?“

Tang Zhen zůstal bez pohnutí. Cheng Qian nevydržel sedět a začal přecházet sem a tam. Už poněkolikáté se chystal zeptat na Yan Zhengmingův stav, ale ze strachu, že by tím Tang Zhena vyrušil, svou otázku spolkl.

Trvalo dlouho, než Tang Zhen stáhl své vědomí zpět. Opatrně položil Yan Zhengmingovu ruku pod přikrývku a viditelně váhal, zda má něco říct.

„Tang Zhene?

„Myslím, že… že bys měl zavolat svého bratra a sestru.“

Cheng Qian strnul.

Ještě nikdy necítil na srdci takový mráz. Jako by mu někdo vydlabal hrudník a vycpal ho věčným ledem, jehož chlad se mu zařízl do masa.

Ani zásah bleskem nebyl horší než tohle.

Tang Zhen na něj rozpačitě pohlédl. „Můj mladý příteli, věci se někdy neřídí lidským přáním. Stejně jako existuje štěstí, existuje i smutek. Už dlouho očišťuješ svou mysl a zdržuješ se tužeb. Jak to, že tomu nerozumíš?“

„Ne…“ Cheng Qianovi se zlomil hlas už při jediné slabice. Zdálo se, že se pokusil vykročit z místa, kde stál, ale nohy se mu třásly, jako by se měl každou chvíli zhroutit. Jeho pohled se pomalu zastavil na Yan Zhengmingovi a Tang Zhen si všiml, že mu zrudly oči.

Copak může kus nefritu plakat?

Proč je pohled člověka, který bez zaváhání čelil Nebeským soužením, plný paniky?

Ten okamžik bezmoci však rychle pominul. Než mohl Tang Zhen cokoliv říct, Cheng Qianův pohled ztvrdl. „Ne, prosím, nic jim neříkej. Bratře Tangu, jsi velmi zkušený, určitě najdeš nějaké řešení. Ať řekneš cokoliv, udělám to, i kdybych měl jít z Nebes až do Podsvětí. I kdybys mi řekl, ať vyměním svůj život za jeho, udělám to rád.“

Tang Zhen ho přerušil: „Copak si neuvědomuješ, co říkáš? Kdyby to tvůj starší bratr slyšel, nejdřív by probodl tebe a já bych přišel na řadu hned potom!“

Cheng Qian na něj dál upíral pohled plný mrazivého klidu. „Podařilo se mi ukout své tělo z Nefritu zhušťujícího ducha. Pokud mi ukážeš cestu, není nic, co bych nedokázal.“

Tang Zhen neviděl v Cheng Qianových očích ani stopu váhání.

„Šel bys z Nebes až do Podsvětí,“ zopakoval mladíkova slova a neurčitě se usmál. „Můj mladý příteli, v tomto světě existuje mnoho příběhů o poutu mezi učedníky ze stejné sekty, ale takové, jaké je mezi vámi dvěma, se vidí jen zřídka.“

„Tohle je sekta Fuyao, ne ‚svět‘,“ odvětil Cheng Qian klidně.

Tang Zhen to nechal být. „Lidé jako ty a já nemohou plně pochopit nebezpečí, které číhá na kultivační úrovni Božské říše. Blíží se k úrovni Zatasení čepele. Už to, že má srdečního démona ve chvíli, kdy jeho kultivace není stabilizovaná, je vysoce nebezpečné. Přesto lehkomyslně použil zakázanou techniku. Viděl jsi, do jaké míry si během bitvy na Planině poutající nesmrtelné zvýšil kultivaci?“

„Je mocnější než já, takže to nedokážu říct přesně. Mohu jen hádat, že to bylo nejméně o jednu kultivační úroveň?“

„A máš pravdu,“ kývl Tang Zhen. „Vlastně je to stejné, jako půjčovat si peníze na vysoký úrok. V jeho případě si ale půjčil, aniž by měl na vrácení. Na úrovni Božské říše je krok vpřed obrovským posunem, takže zpětný ráz může být smrtící."

Cheng Qian okamžitě pochopil, kam Tang Zhen míří. „Takže pokud jeho skutečná kultivace dožene to, co si vypůjčil, bude zpětný ráz méně bolestivý? Mohu mu dát veškerou svou duchovní sílu. Za sto let si ji můžu vykultivovat znovu. Člověk si na Nebeské soužení po nějaké době zvykne.“

Tang Zhen zamrkal a nakonec se neubránil smíchu. „Co si myslíš? Je snad duchovní síla jako miska rýže, kterou můžeš dle libosti rozdávat? Stejně nejsi kultivující meče, a i kdybys byl, duchovní energie dvou různých lidí nemusí být kompatibilní.“ Odmlčel se a nakonec si povzdechl. „Aby tohle překonal, musí dokončit úroveň Zatasení čepele, než bude jeho tělo zničeno. Musíš chápat, že v kultivaci je potřeba si každý pokrok tvrdě vydřít. Dokonce i démoničtí kultivující, kteří hledají zkratky, kde mohou, nedokážou postupovat tak rychle. U kultivujícího meče to platí dvojnásob. Neexistuje žádná pomoc zvenku, která by dokázala zvýšit jeho kultivaci. Je jen málo toho, co pro něj můžeme udělat. I kdybys chtěl, tak to prostě nejde.“

Cheng Qianova tvář potemněla.

-Předchozí kapitola-       -Kapitoly -        -Další kapitola-