Když Cheng Qian dorazil zpět na panství Fuyao, jako první si všiml, že zde nikdo nepracuje. Všichni byli shromáždění u brány a na cosi zírali.
Před branou stály vyrovnány dvě řady vojáků jako nehybné
kamenné sloupy a před nimi kočár se dvěma zapřaženými koňmi. Ačkoli zvířata
nevypadala v očích smrtelníků nijak výjimečně, Cheng Qian okamžitě poznal,
že jde o létající koně slušné kvality.
Před kočárem uviděl dva kultivující prvotní duše. Mladšího
z nich obklopovala podivná chladná aura a Cheng Qian v něm poznal
kultivujícího meče.
V poslední době panství navštěvoval velký počet
lidí a na Li Yuna připadlo, aby se s nimi vypořádal. Cheng Qian neměl
zájem se s cizinci bavit, ale spatřil něco, co ho donutilo zpomalit a
pevněji sevřít Mrazivé ostří. Za kočárem, nesoucím prapor Úřadu pro nebeské
záležitosti, stála skupina černě oděných mužů se zakrytými tvářemi.
Starší kultivující u brány se dožadoval vstupu. Mluvil
velmi zdvořile a svou žádost prokládal argumenty o potřebě pomoci, stavu říše, životech
obyčejných smrtelníků… Cheng Qian sice přímo neviděl, s kým hovoří, ale musela
to být Loužička, protože nad kamennou tabulí s názvem panství vnímal
charakteristický plamen karmínového jeřába.
Loužička k jednání s cizinci zvolila
jednoduchou taktiku. Ať už na ni zkoušeli cokoliv, odpovídala jen: „Prosím, odejděte!“
Kdyby Cheng Qian nepoznal její hlas, myslel by si, že
zde Li Yun nastavil nějaké kouzlo přehrávající stále dokola jedinou větu.
Starší kultivující začínal vypadat bezradně, ale jeho
mladší druh si přitiskl meč k hrudi.
„Starší bratře, proč plýtváš dechem? Ti lidé se zde schovávají.
Mám pocit, že jejich vůdce, ten kultivující meče, doopravdy za moc nestojí. Tvůrce
ochranného pole kolem jejich panství ještě nedosáhl ani úrovně prvotní duše.
Můžeme se dovnitř jednoduše probojovat, kdo z nich nás dokáže zastavit?“
„Zmlkni,“ přerušil ho starší muž. Otočil se, aby svého
druha napomenul, ale místo toho ztuhl na místě a mimoděk položil ruku na šavli.
Mladý kultivující sledoval jeho pohled.
Nedaleko od nich, na vrcholku stromu, spatřili
jakéhosi mladíka. Jeho nohy se sotva dotýkaly špiček větví a rukávy mu vlály ve
větru jako šedé praporce.
Vůbec si neuvědomili, kdy přišel.
Tou osobou byl pochopitelně Cheng Qian. Zíral na dvojici
pod sebou s kamenným výrazem, který jako by ani nepatřil živému člověku.
Mladý kultivující se neklidně zavrtěl. „Kdo jsi?“
Ještě než dokončil otázku, Cheng Qian se na něj
zadíval, seskočil ze stromu a přistál přímo před ním. Okolo něj se rozšířila
mrazivá energie, naplněná výhrůžkou.
Oba kultivující instinktivně o krok couvli.
Cheng Qian se ani neobtěžoval věnovat jim další pohled
a pohrdavě se zeptal: „Opovažujete se ptát, kdo jsem, zatímco mi blokujete
cestu domů?“
Starší kultivující rychle vykročil vpřed a formálně ho
pozdravil: „Jmenuji se Wu Changtian, pokorný úředník Úřadu pro nebeské
záležitosti. Přišel jsem požádat o schůzku s vaším váženým vůdcem sekty.
Drahý pane, mohu se zeptat, jak vás mám oslovovat?“
Cheng Qian byl už předem připravený se jim postavit.
„Co je mi po Úřadu pro nebeské záležitosti? Táhněte!“
S posledním slovem udeřil duchovní silou. Wu
Changtian se pokusil uhnout, ale stejně ho do hrudi zasáhl poryv mrazivé
energie. S pocitem, že se mu polovina těla změnila v led, se zapotácel a
narazil do kočáru.
„A komu tady říkáš drahý pane?“ probodl ho Cheng Qian
pohledem.
„Ty!“ Mladý kultivující zlostně tasil meč a chystal se
bránit svého společníka.
Mrazivé ostří zaskřípalo o pochvu. „Chceš bojovat? Já,
Cheng Qian, jsem připravený ti to přání splnit!“
Wu Changtian po tom nedbale vysloveném jménu okamžitě
pochopil, koho má před sebou. Spěšně křikl na svého společníka: „Liangu, stáhni
se.“
Další Cheng Qianův pohled putoval ke skupině mužů
v černém, kteří tam stáli jak vrány nad mršinou. Na tváři se mu objevil
krutý úsměv. „Jste tu kvůli démonickému draku Han Yuanovi?“
Wu Changtian odstrčil otálejícího You Lianga za sebe a
smířlivě se usmál. „Vskutku, ten zločinec je na nejlepší cestě stát se novým Pánem
démonů. Všichni démoničtí kultivující, kteří se dosud ukrývali, ho poslouchají
na slovo. Pokud nebudeme spolupracovat, dojde k velkému neštěstí, proto…“
V tu chvíli se střetl s Cheng Qianovýma očima a
pod silou jeho pohrdavého výrazu se zarazil.
„Démonický drak Han Yuan,“ opakoval Cheng Qian.
„Úředníku Wu, víš, proč se dal na cestu démonické kultivace?“
Wu Changtian se nezmohl na odpověď.
„Důvodem je, že když byl mladík, dostal se pod moc
kouzla Malování duší, které vytvořil právě tvůj starší z Úřadu pro nebeské
záležitosti. Víš, co to je karmická odplata?“ Cheng Qian mluvil velmi tiše,
jako by při jednání s někým takovým nechtěl ani vynakládat námahu. Hlas mu
ještě o něco klesl, když mrazivě ucedil: „Jak jsi to říkal? Spolupráce?“
Mrazivé ostří vylétlo z pochvy a síla meče
vyrazila jako přílivová vlna, která smete vše, co jí stojí v cestě.
Kultivující z Úřadu pro nebeské záležitosti skončili popadaní na
nepřehlednou hromadu.
Cheng Qianovy oči mrazily víc než aura jeho meče.
„Vezměte si své psy a zmizte! Pokud se někdy odvážíte překročit hranici našeho
panství, můžete se modlit, abyste měli víc štěstí aspoň v příštím životě!“
V tu chvíli se brána s hlasitým skřípotem
otevřela. Loužička, která si kdoví kde osvojila způsoby dobře vychované mladé dámy,
vyšla ven a zdvořile se těm venku uklonila.
„Třetí bratře, vůdce sekty a starší bratr ti vzkazují,
že máš jít dovnitř a přestat dělat problémy. Pánové, náš vůdce sekty byl
dlouhou dobu v ústraní. Nepřijímá hosty. Prosím, odpusťte nám. Šťastnou cestu zpět.“
Při všech těch zdvořilostech působila poněkud
křečovitě. Od malička vyrůstala volně a poletovala – často doslova – jako
divoké zvíře. Květnaté zdvořilosti k ní vůbec neseděly.
Cheng Qianovi bleskla hlavou myšlenka, při které si povzdechl:
„Sekta Fuyao se ocitla ve středu bouře,
ale její členové ze sebe pořád dělají šašky.“
Mrkl na Loužičku, aby jí dal znamení, arogantně se
otočil zády k nevítaným hostům a vykročil dovnitř. Bránu za sebou
nezapomněl zapečetit.
Loužička si okamžitě úlevně vydechla a rozběhla se za
ním. „Třetí bratře, vrátil ses tak rychle! Našel jsi způsob, jak našemu
nejstaršímu bratrovi pomoci? Poslyš, před několika dny se mu z nějakého
důvodu zmenšilo znamení srdečního démona, které má na čele! Co myslíš? Je to
dobré znamení?“
Cheng Qian přikývl. „Asi ano. Jen teď musím asi na sto
dní odejít do ústraní. Nejlepší bude, když předtím zabráním dalším návštěvám.“
„Dobře, vzkážu to druhému bratrovi. Ten má vždycky
spoustu nápadů.“ Loužička opakovaně kývala a pak, jako by si na něco vzpomněla,
pronesla: „Ach, třetí bratře, ty to ještě nevíš. Vypadá to, že nás nejstarší
bratr vnímá!“
Cheng Qian se zastavil na místě a Loužička vesele
pokračovala: „Co myslíš? Pomůže, když si s ním budu pravidelně povídat?
Třetí bratře! Třetí bratře, co se děje?“
Cheng Qian si vybavil svůj rozhovor s Tang Zhenem
přímo u Yan Zhengmingovy postele a najednou se cítil trapně. Uhnul před
Loužiččiným pátravým pohledem, zakryl si ústa rukou a předstíral kašel: „Co by
se dělo? Nic.“
V duchu si rozhovor znovu přehrál. Špatné bylo,
že jejich nejstarší bratr byl ve spoustě věcí naprosto nevědomý. Nebyl to žádný
učenec, naopak, uspávalo ho už pouhé pomyšlení na psaný text. Kromě Písma a
kultivačních příruček se nikdy žádné knihy nedotkl, a on před ním říkal takové
nejednoznačné věci… Nebude si teď o něm Yan Zhengming myslet něco divného?
Pod Loužiččiným překvapeným pohledem se Cheng Qian,
který před chvílí s Mrazivým ostřím vyděsil celý zástup kultivujících,
zastyděl a dal se na ústup, jako by mu za patami hořelo.
…
Druhý den, téměř jako v hněvu nad neustálým
obtěžováním ze strany Úřadu pro nebeské záležitosti, se ochranné pole panství
Fuyao změnilo. Všichni sloužící z vnějších prostor byli posláni pryč a srdce
pole se naplnilo agresivitou, vyzařující do širokého okolí. Vzkaz byl jasný: cizinci
nejsou vítáni.
Skutečným srdcem toho pole bylo Mrazivé ostří,
zavěšené vysoko v jedné z budov.
Jeho tvůrce Li Yun si otřel pot a uklonil se Tang
Zhenovi. „Starší Tangu, jsem ti vděčný za tvé vedení.“
„Nemusíš se chovat tak obřadně. Jen jsem přispěl malou
radou.“ Tang Zhen pohlédl na třpytící se Mrazivé ostří. „Meč strašlivé smrti.
Tak vražednou zbraň dokáže opravdu ovládat jen někdo stejně neústupný… někdo
jako tvůj vážený mladší bratr.“
Li Yun spojil ruce a povzdychl si. „Ta jeho neústupnost
mi právě dělá starosti. Takoví lidé se obvykle nejsnáze zlomí.“
Tang Zhen se usmál. „Příliš o tom přemýšlíš. Aby byli
kultivující pány svého osudu, musí se postavit Nebesům a to bez neústupnosti
nejde. Ti, kteří se nevzdávají, dojdou nejdál.“
Znepokojení v Li Yunově tváři se jen prohloubilo.
„Kultivace je to poslední. To, čeho se bojím, je… pokud věci nedopadnou podle
našich představ a našemu nejstaršímu bratrovi se něco stane, pak by Cheng Qian
mohl…“
Tang Zhen při těch slovech nadzvedl obočí.
Co by mohl?
Li Yun však zbytek věty spolknul, jako by si najednou
uvědomil, co říká. Zvedl spojené ruce ve formálním pozdravu. „Moc mluvím.
Starší Tangu, jde jen o banální záležitosti naší sekty. Nebudu tě s tím
obtěžovat.“
Tang Zhen potřásl hlavou. „Mě to nevadí. Jde jen o to,
že mladý Cheng Qian odchází do ústraní beze slova vysvětlení. Netuším, co má v plánu.
Myslíš, že si natolik věří, že hodlá ten meč vytvořit sám? Pokud se mu to
nepodaří, vůdce sekty Yan už dlouho nevydrží. Co budeš potom dělat?“
Li Yun ukázal Tang Zhenovi naprosto bezmocný výraz,
ale pak se přes strach vepsaný do tváře z ničeho nic usmál „Nevím. Upřímně
řečeno, náš vůdce sekty a starší bratr jsou páteří sekty Fuyao. Pokud se páteř
zlomí…“ Odmlčel se. „Asi ti musíme připadat jako špatný vtip.“
Tang Zhen se na něj pozorně zahleděl. Měl dojem, že pokud
jde o boj, mezi členy sekty Fuyao je Li Yun nejslabším článkem. Jeho mysl však
připomínala krysí hnízdo plné zákrutů a očí sledujících ze stínu, byl
podezíravý a chytrý zároveň. Ačkoliv už spolu mluvili hodnou chvíli, ani jedna
strana neřekla nic konkrétního.
Mezitím se Cheng Qian vrátil do příbytku Qing’an v bambusovém
háji. V ruce držel obyčejný dřevěný meč, velmi lehký, s jemnou a elegantní
kresbou dřeva.
Postavil se k lůžku nejstaršího bratra. Když si
vzpomněl na Loužiččina slova, o tom, že je Yan Zhengming slyší, pocítil potřebu
mu něco říct. Na mysl mu přicházelo mnoho slov, ale ta pravá nenacházel.
Pozvedl ruku a odhrnul mu z tváře zatoulaný
pramen vlasů. Napadlo ho, jestli Yan Zhengming cítí i toto, a ruka se mu ve vzduchu
na chvíli zastavila. Zůstal tak hodnou chvíli a neodvažoval se své gesto
dokončit.
Nakonec nasadil věcný tón, aniž by si uvědomoval, že
to zní ještě hloupěji: „Nejstarší bratře. Loužička říkala, že nás vnímáš, takže
to zkrátím. V příštích dnech se pokusím dostat své vědomí do tvé mysli,
abych získal něco ze síly tvého duchovního meče. Nejspíš to bude nepříjemné.
Prosím tě, nebraň mi svou prvotní duší. Prostě mi nech prostor k práci,
slyšíš? Bude ti zima a bude to nepříjemné, ale ty musíš hlavně zůstat naživu.“
Když ze sebe ta slova dostal, měl pocit, jako by právě
splnil důležitý úkol. Položil si dřevěný meč na kolena a ponořil se do
meditace.
…
Na panství Fuyao žilo jen několik stálých hostů. Yan
Zhengming už dokázal poznat, kdo se blíží, jen podle kroků a otevíraných dveří.
Od chvíle, kdy Cheng Qian zmizel, si v duchu
obrazně řečeno škubal vlasy nedočkavostí, kde celou tu dobu byl. Bohužel
jediné, čeho se po jeho příchodu dočkal, byl chladný výčet pokynů. Srdeční
démon využil příležitost a předložil mu různé Cheng Qianovy podoby v podivných
situacích, ale všechny iluze uprchly před Yan Zhengmingovou prvotní duší. Právě
tou, která byla požádána, aby mu „nebránila v práci.“
Yan Zhengming si chmurně pomyslel, za co zrovna on dostal
za mladšího bratra takového pitomce.
V tu chvíli jeho smysly zachytily známou vůli
meče, která vzápětí obklopila jeho tělo. I se zavřenýma očima si uvědomil, o co
se jedná.
Dřevěný meč Fuyao!
Co to proboha malý Qian zase chystá?
…
Cheng Qian se dokázal velmi rychle dostat do stavu
plného soustředění. Odsunul bokem jakékoliv rozptylující myšlenky a nechal své
vědomí vystoupit napovrch.
Dřevěný meč na jeho kolenou se slabě rozzářil a vylétl
do vzduchu, jako by ho naplnila neznámá síla. S pomocí prvotní duše vlil
do dřevěného meče svou vlastní vůli. V mysli napodoboval pohyby, které je
Muchun Zhenren učil jako první, a velmi pomalu procházel jednotlivé kroky formy
Dlouhý let bájného orla. Stejně jako kdysi začal meč reagovat.
Cheng Qian znovu a znovu opakoval první formu,
otevíral své vzpomínky a snažil se naplnit stejnými pocity, které měl při svém
vstupu do Tao.
Tehdy byl Loužičkou vynesen do mraků vysoko nad horský
masiv. Z výšky spatřil nesčetná tajemná místa skrytá na horách a slyšel
hlasy desítek generací svých předků. Jeho srdce se tím vším naplnilo přesně
tak, jako to vyjadřovalo slovo „Fuyao“, a on vstoupil do Tao. Jako zvědavé
dítě, oslněné nádhernou, neustále se měnící scenérií před sebou, pocítil naivní
touhu vědět víc a víc, mnohem víc, než mohl kdy pochopit.
Po kdoví kolika dnech meditace se pohyby Cheng Qianovy
mysli ve formě Dlouhý let bájného orla stále zrychlovaly. Prvotní duše dosáhla
ve vzpomínkách do fáze jeho dospívání.
Dřevěná čepel se naplnila vůlí první formy meče.
Každý meč má duši, ale vůle meče je neviditelná a nejde
do zbraně „nalít‘ jako voda do nádoby. Jak je tedy svázat dohromady?
Cheng Qian tu otázku zvažoval už cestou z údolí. Jeho
řešení bylo v souladu s tím, co by od něj ostatní čekali – ze všech
metod přišel na tu nejvíc brutální.
Jelikož jeho prvotní duše souzněla s vůlí meče, nebyl
problém je pevně proplést. Jakmile k tomu došlo, zvedl ve své mysli proud
duchovní síly a proti tomuto propletenci zaútočil.
Odřízl vůli meče i s částí své prvotní duše a
vtlačil ji do dřevěného meče nad sebou. Matná zář čepele se okamžitě
rozjasnila.
Jenže odříznout si kousek prvotní duše, jakkoliv malý,
není nic banálního.
Cheng Qianovo vědomí zaplavila vlna bolesti. Tiše
zasténal a v ústech ucítil chuť krve.
Potlačil všechny pocity a bez oddechu se pustil do
druhé formy meče Hledej a usiluj. Po ní následoval Krok zpět a Pád
z blahobytu, obalené vzpomínkami na pět let, během nichž snášeli všemožná
ponížení na Ostrově Azurového draka.
Mince pohřbená hluboko v zemi. Démonický drak,
který se přes celou oblohu setkal s jeho pohledem. Gu Yanxue, jehož tělo i
duše zemřely. Tělo Tong Rua, hnijící v trávě pod stromem…
Rychle prošel osmdesát jedna kroků všech pěti forem
meče. U poslední formy Návrat k pravdě zaváhal a nakonec zvolil pohyb Jaro
na uschlém stromě. Vůle meče z jeho mysli proletěla základnou duchovní
energie a vstoupila do dřevěného meče, jehož záře už téměř oslepovala.
Jaro na uschlém stromě, v němž se spolu
s čerstvými jarními květy z hlubokého spánku znovu probouzejí všechny
živé bytosti, aby započaly další rok růstu.
Naneštěstí byl tento příval života v místnosti
jen pouhým zábleskem, protože další Cheng Qianův sebevražedný čin, při němž si poněkolikáté
bezstarostně odřízl kousek prvotní duše, se setkal s odplatou. Dřevěný meč
ve vzduchu ztratil oporu a spadl k zemi, zatímco Cheng Qian vykašlal plná
ústa krve. Dřevěná čepel se potřísnila krví.
Květiny a zeleň, rozmístěná po pokoji ve snaze
vytvořit pro Yan Zhengminga elegantnější prostředí, vmžiku uvadla.
Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)
Žádné komentáře:
Okomentovat