Braennino: Liu Yao Kapitola 77: Nevinná tvář třetího bratra a zaslepený vůdce sekty

Všechny Yan Zhengmingovy iluze srdečního démona byly potlačeny ve chvíli, kdy mu Cheng Qian neobratně přeříkal své pokyny. Zuřící síla meče v jeho mysli však nezeslábla, naopak se přitahována silou prvotní duše sbírala, jen aby se o chvíli později zase chaoticky rozptýlila.

Samotná prvotní duše trůnila v jeho mysli nehybně a vzpřímeně, ignorujíc čepele, které ji znovu a znovu probodávaly. Byl to zápas vůle meče s myslí, ale Yan Zhengming měl pocit, jako by jím už na tomto světě nemohlo nic otřást. Jako kultivující meče dokázal použít sám sebe coby zbraň.

Jeho soustředění nakonec narušil zvuk prudkého kašle a lapání po dechu. Poslední dny Cheng Qiana neslyšel a nebýt slabé vůle meče, kterou cítil poblíž, byl by věřil, že dávno odešel. Po tom ošklivém kašli, jehož majitele bezpečně poznal, se pracně získaná vyrovnanost otřásla v základech. Srdeční démon toho okamžitě využil a znovu vyrazil do útoku.

Yan Zhengmingova prvotní duše vyskočila a v ruce se jí zformoval meč. Zpočátku pouze odrážela iluze srdečního démona, ale nakonec se dokázala postavit i stále chaotičtější vůli meče. Vroucí kotel jeho mysli však nedokázal potlačit intenzivní touhu probudit se a zkontrolovat, co se s jeho třetím bratrem děje. Připravilo ho to o část soustředění, protože až příliš dobře věděl, jaký Cheng Qian je. Nikdy se nepodvolil žádné síle, nedokázal zpomalit a nikdy nedělal věci složitě, když to šlo udělat přímo. Kdykoliv narazil na překážku, vybral si tu nejbrutálnější a nejnebezpečnější cestu.

V Yan Zhengmingově mysli se znovu otevřely trhliny způsobené Dračími zámky.

V tu chvíli ucítil na svém obočí dva chladné prsty, které jako by otevřely cestu poryvu mrazivé duchovní energie. Trhlina Dračích zámků během okamžiku zamrzla.

V mysli uslyšel mírně ochraptělý hlas svého mladšího bratra: „Soustřeď se.“

Yan Zhengming zaskřípal zuby a bezhlesně mu odpověděl: „Co se ti stalo?“

„Meč je hotový. Nechal jsem se trochu unést a zaskočilo mi.“

Jeho popis záchvatu kašle byl poněkud vágní.

Hned na to, jako by mu vadilo, že Yan Zhengming příliš mluví, bez varování mu zaplnil mysl ledovým dotekem vlastního vědomí. Cheng Qianova duchovní síla se k léčení příliš nehodila, ale Yan Zhengming se navzdory bolesti nepokusil bránit, aby mu nechtěně neublížil. Navíc musel stále absorbovat veškerou zpětnou energii meče.

Poprvé v životě poznal, jaké to je, zažít rčení „Je to jako být probodnut tisícem čepelí.“

Vzápětí mu do mysli proklouzla jemná síla meče a doširoka se rozprostřela, naprostý kontrast k mrazivé auře Cheng Qianova vědomí. Útočící čepele okamžitě nechaly Yan Zhengmingovu prvotní duši a vrhly se na nového vetřelce.

Yan Zhengming sebou trhl, ale Cheng Qian zůstal klidný: „Nic se neděje. Jen ustup stranou.“

Sotva to dořekl, v Yan Zhengmingově mysli se objevil nový paprsek vůle meče. Byl velmi jemný, odlišný od běžných čepelí, ale zároveň jaksi nepředvídatelný.

Ke svému překvapení poznal prapůvodní meč, stejný, který spatřil při vstupu do Tao.

Bylo to jako semínko drobné trávy nesené větrem, které, jakmile se dostane do hlíny, je téměř nemožné vyhubit.

Nová vůle meče vyvolala vzpomínky na všechny formy dřevěného meče Fuyao. Yan Zhengming instinktivně sledoval každý jeho pohyb a na okamžik ztuhnul, když mu před očima proletěly všechny vzpomínky desítek a desítek uplynulých let.

Meč zformovaný Yan Zhengmingovou myslí se setkal s dřevěnou čepelí, a jeho těžce zraněnou prvotní duši ozářilo silné světlo.

Veškerá duchovní síla panství Fuyao zaplavila bambusový háj i příbytek Qing’an jako voda, sbíhající se z řek a potoků. Dům se otřásl v základech a zažloutlé bambusové listy se opět zbarvily životem.

Tang Zhen dorazil do bambusového háje jako první, po něm přišli Li Yun a Loužička. Protože dívka běžela příliš rychle, málem do bambusových stromů narazila.

Tang Zhen rychle zvedl ruku, aby ji zastavil: „Slečno, buďte opatrná. Ještě tam nemůžeme jít.“

Loužička si s hrůzou uvědomila, že to, co se jí vznáší před obličejem, je čistě uťatý pramen jejích vlastních vlasů.

Místo, pulzující energií života, v sobě skrývalo smrtící sílu meče.

V Yan Zhengmingově hlavě se obyčejný dřevěný meč prodral skrze zpětný ráz čepelí, zvedl se v podobě větrného víru a všechnu útočící sílu do sebe nasál.

V planoucím světle získala jeho prvotní duše zpět kontrolu nad myslí. Rány byly zaceleny, ale on byl stále ponořen do nové ohromující vůle meče.

Veškerá ta vzdorující síla se poslušně shromáždila v jeho rukou a nekončící bouře v jeho srdci se utišila v dřevěném meči Fuyao.

Připadalo mu, jako by se ocitl na mořském dně, obklopený bezednou propastí a s nekonečnou temnou vodou. Pokud někde nahoře zuřila bouře, on ji neslyšel.

Takový byl pocit ‚Zatasení meče‘.

Zvenčí hrozivě působící vězení dokáže odolat bezohledné síle, nikoli však jemnému tlaku.

…

Cheng Qian samozřejmě vycítil, že Yan Zhengming dosáhl další úrovně. Stáhl své vědomí a dlouze a unaveně si povzdechl.

Seděl v bambusovém háji už jednaosmdesát dní. Kvůli vyčerpáné vnitřní energii měl tělo pokryté námrazou, a i když bylo v příbytku Qing’an teplo, místo, kde seděl, bylo jako led. Roucho na hrudi měl potřísněné krví.

Poškodil si vlastní prvotní duši, což bude vyžadovat nějaký čas na obnovu. Cheng Qian se však přesto cítil, jako by z něj spadla velká tíha.

Tuhle cenu zaplatil rád.

Yan Zhengming se ještě neprobudil, ale už vypadal mnohem lépe. Skořicově zbarvené znamení srdečního démona na jeho čele téměř zmizelo. Záře vycházející z meče se naposledy zableskla a vzápětí byla pryč.

Po vší té brutální síle kultivujícího meče, který dosáhl úrovně Zatasení čepele, nezůstalo ani stopy.

Bylo téměř neuvěřitelné, že Cheng Qian se svým nápadem použít dřevěný meč jako základ pro kultivaci uspěl. Sice o sobě nepochyboval, ale stejně si dopřál drobný vítězný úsměv.

O chvíli později ho dostihlo vyčerpání z poškození prvotní duše. Spěšně se zachytil nábytku, aby rovnou nespadl, a pomalu se sesul k zemi. Vítězný úsměv se změnil na žalostný.

Zvenčí k němu dolehl Li Yunův hlas zbarvený obavami: „Malý Qiane, jak to tam vypadá?“

Cheng Qian se několikrát nadechl a ze všech sil se snažil znít klidně, jako by se vůbec nic nestalo: „Všechno v pořádku. Počkejte chvíli. Potřebuji nabrat dech.“

Li Yun se trochu uklidnil a dokonce se mu vrátila nálada na žertování. Naklonil se k Loužičce: „Až se ti dva objeví, všechno opustím a taky odejdu do ústraní. Pokud něco neudělám se svou mizernou kultivací, začnou se mi za chvíli dělat vrásky.“

Tang Zhen se držel zpět, protože v bambusovém háji byla stále cítit slabá stopa oné neobvyklé vůle meče. Jemně zachytil drobný bambusový list a setřel z něj ranní rosu. Ve tváři se mu vystřídalo několik různých emocí. „Vytvořit zázrak doslova z ničeho… vskutku výkon hodný člověka, který se beze strachu postavil nebeskému soužení.“

…

O kus dál v obydlí Qing’an se Cheng Qian vůbec necítil tak dobře, jak se snažil předstírat. Nemohl však nechat Li Yuna a ostatní čekat věčně, donutil se tedy vstát a rychle se převlékl ze zakrvácených šatů. S jistými obtížemi nakreslil zaklínadlo a zničil všechny důkazy o své slabosti. Nakonec zapálil kadidlo, aby okolí působilo přirozeněji.

Teprve potom si otřel studený pot z čela a několik vteřin věnoval léčení, načež otevřel dveře a vpustil ostatní dovnitř.

Poté, co úspěšně prošel jejich výslechem, mu konečně došla energie. Sesul se na malou pohovku opodál a než se hlavou dotkl polštáře, už spal.

…

V městečku, vzdáleném asi třicet li, ucítil mladý kultivující You Liang obrovskou moc vůle meče, vycházející z panství Fuyao.

Protože svou prvotní duši vytvořil teprve nedávno, nedokázal rozpoznat, jak přesně je ten druhý kultivující meče silný, ale musel dosáhnout minimálně božské úrovně. Naplnila ho jediná myšlenka – musí se s tím člověkem utkat.

Pokud jde o povahu kultivujících meče, devadesát devět ze sta touží po boji. Čím mocnější a zkušenější je jejich protivník, tím větší je jejich touha. Se zbraní v ruce a v těch nejobtížnějších situacích dávají v sázku své životy, protože jen smrtelné nebezpečí je posouvá kupředu. Samozřejmě existují výjimky, a tou byl Yan Zhengming, navzdory jeho síle, jaké se dosáhne jednou za tisíc let. Nenarodil se s láskou k boji. Ode dne, kdy pomocí meče vstoupil do Tao, se veškeré jeho kultivační úsilí zaměřilo pouze na věci, kterým se nemohl vyhnout jinak.

You Liang teď vyskočil na střechu hostince a upřeně hleděl směrem ke zdroji síly. Jeho mladé oči hořely netrpělivou touhou vyzkoušet své schopnosti.

Náhle někdo za ním zakašlal. Neochotně se otočil a spatřil, jak se k němu pomalu blíží Wu Changtien.

„Starší bratře,“ pozdravil otráveně.

Wu Changtien beze slova pohlédl k panství Fuyao.

You Liangův hlas byl plný touhy: „Doufám, že jednou budu mít příležitost se s někým takovým utkat.“

Wu Changtien na něj s povzdechem pohlédl. „Malý Liangu, až se vypořádáme s démonickým drakem, měl bys tak na tři sta let odejít do ústraní a pak Úřad pro nebeské záležitosti opustit.“

Jejich společenství skrývalo příliš mnoho tajemství, a pokud chtěl nějaký člen odejít, musel se stáhnout na takovou dobu, po které přestsala být ona tajemství „aktuální“. Teprve pak mohl z Úřadu vystoupit.

„Starší bratře…“ You Liang na něj bezradně pohlédl.

Wu Changtian ho tiše přerušil: „Jsi náš jediný kultivující meče. Tvoje cesta bude těžká. K pokroku potřebuješ pevnější srdce a větší kontrolu nad svými emocemi, mnohem větší, než potřebují praktikující jiných cest Tao. V Úřadu pro nebeské záležitosti to nezískáš. Není to pro tebe dobré místo ke kultivaci. Nebesa ti udělila vzácný dar a ty ho nesmíš promarnit.“

You Liang se zamračil. „Zveličuješ to. Podívej se na Yan Zhengminga. Je vůdcem sekty Fuyao, ale navzdory všemu, co musí řešit, se mu podařilo vystoupit na božskou úroveň.“

„Vidíš jen slávu na povrchu, ale ne strádání pod ní.“ Wu Changtien zavrtěl hlavou. Jeho mladší bratr se kultivoval sotva sto let, a ačkoliv byl vytrvalý, stále byl mladý a naivní.

Wu Changtien otočil hlavu a zahleděl se do nekonečné tmy. Byli zde sami.

„Aby z hada vyrostl drak, ať už řádnou cestou nebo skrze démonickou kultivaci, stále musí být v souladu s vůlí Nebes. A kdo myslíš, že je v naší říši tou vůlí?“

You Liang vyděšeně rozšířil oči. „Starší bratře, ty… měl by sis dávat pozor, co říkáš!“

„Na světě je mnoho sekt, ale pokud jde o jejich historii, nikdo se nemůže rovnat Úřadu pro nebeské záležitosti.“ Wu Changtien se chladně usmál. „Každý si myslí, že náš Úřad založil zakladatel současné dynastie. Netuší, že jsme sektou, jejíž tajemství se předávají po stovky generací. Do Tao nevstupujeme kvůli vidině nesmrtelnosti, ale abychom zabránili mocným kultivujícím ubližovat smrtelníkům. I když se změní dynastie, náš úkol bude stejný. Zakladatel současné dynastie však využil našeho jména a zatlačil nás do první linie, načež k nám přijal mnoho potulných kultivujících pochybného původu. Už tehdy jsem s tím nesouhlasil, ale vůdce sekty se jeho plánu tvrdošíjně držel. Říkal, že oficiální postavení nám usnadní práci, a že bychom se neměli povyšovat nad smrtelníky jen kvůli schopnosti kultivovat se. Vložil svou důvěru v lidi jako Zhou Hanzheng, kterým chyběla nejen morálka, ale i jakýkoliv étos. A teď? Skončili jsme jako císařovi poskoci!“

You Liang na něj zmateně pohlédl. „Starší bratře, když ti je změna dynastie lhostejná, tak proč musíme toho démonického draka zastavit za každou cenu?“

„Proletěly ti všechny tvé znalosti ušima? Copak neznáš rčení, že ‚silný vítr nevane celé odpoledne a prudký déšť nevydrží celý den?“ Wu Changtien si povzdechl: „Viděl jsi někdy v historii démonickou sektu, která by měla dlouhého trvání? Ano, jsou mocní, ale jejich pád přichází právě tak rychle jako jejich vzestup. Tak či tak se nestarají o vedlejší škody. Nejde jim o říši, prostě chtějí působit potíže. Pochopitelně nemůžeme dovolit, aby jim to prošlo.“

Vůle meče nad panstvím Fuyao postupně slábla, nejspíš ji onen kultivující meče stáhl. Wu Changtienovi se zaleskly oči a chvíli trvalo, než znovu tiše promluvil.

„Zabiják démonů tehdy spadl na démonickou stezku. Obránci cesty dobra zbloudili. Sekta Úřadu pro nebeské záležitosti a sekta Fuyao… Na obou stranách jsme měli osobu, která sklouzla ke zlu. Je to… no, myslím, že jejich vůdce sekty už brzy vyjde z ústraní. Za pár dní je znovu navštívíme.“

…

Yan Zhengming zůstal noc a den meditovat, aby plně potlačil zpětný ráz své čepele. Zranění způsobená Dračími zámky se téměř zahojila, a protože nyní opět ovládal své zlaté jádro, zotavení bylo otázkou chvíle. Prozkoumal své nitro a uvědomil si , že byl potlačen dokonce i jeho srdeční démon.

Se srdečním démonem je ta potíž, že jakmile se jednou objeví, je těžké se ho zbavit. Čím více pozornosti se mu dostává, tím více sílí. Někdy bylo prostě jednodušší jít s proudem.

Yan Zhengming konečně otevřel oči. Protřel si čelo s pocitem, že s postupem na další úroveň to snad bude všechno jednodušší. Možná se nestane tím nejmocnějším kultivujícím meče v historii, ale úplně by mu stačilo být tím nejpohodlnějším.

Ještě tu byla záležitost meče, který mu Cheng Qian přenesl do mysli. Přestože má původ v dřevěné čepeli meče Fuyao, jejich odlišné osobnosti způsobily, že ho každý chápal jinak. Vždyť dokonce i stejný člověk může jednu věc vidět rozdílně, jakmile se změní okolnosti.

Cheng Qian sice vstoupil do Tao s dřevěným mečem Fuyao, ale během své kultivace se více spoléhal na styl Přílivového meče, který byl zcela odlišný. Každý z nich měl svoji vlastní jedinečnou filozofii, slabé i silné stránky. Yan Zhengming však ke svému překvapení zjistil, že v pokročilejších fázích se tyto techniky skvěle doplňují. Když předtím stáhl vůli meče, bylo to s pomocí obou stylů. Nebýt Přílivového meče, nedokázal by to tak rychle.

Navíc…

Možná se mu to zdálo, ale stále měl pocit, jakoby uvnitř dřevěného meče cítil něco, co mu připomínalo Cheng Qiana, jakousi těžko popsatelnou přítomnost mrazivé energie. Nebyla přímo součástí meče, spíše jím byla přijímána, asi jako by se potkali dva staří známí.

Dřevěný meč v Yan Zhengmingově mysli stál vzpřímeně jako věrný strážce, nevzdaloval se, ale ani nereagoval na okolí.

Vůdce sekty se zhluboka nadechl a zaznamenal příjemnou a uklidňující vůni kadidla. Muselo dohořet už před nějakou dobou a nikdo ho nenahradil novým, navíc byla okna v místnosti dokořán, takže si jí téměř nevšiml.

Yan Zhengming se protáhl a vstal s úmyslem zapálit nové kadidlo, a teprve tehdy si všiml, že na pohovce kousek od něj leží Cheng Qian.

Ztuhl v půlce kroku a okamžitě o kousek couvl. Chvíli tam jen tak stál a pak se opatrně vydal k ležícímu muži, jen aby zjistil, že jeho třetí bratr tvrdě spí.

Vytvořit dřevěný meč Fuyao muselo být těžké, protože Yan Zhengminga nenapadalo nic, co by někoho s Cheng Qianovou kultivací dostalo do tak tvrdého spánku.

Jeho tělo bylo navíc vytvořeno z Nefritu zhušťujícího duši, takže spal zcela neslyšně, jako by byl jen dalším kusem nábytku. Yan Zhengming se k němu nejdřív připlížil po špičkách, ale po několika krocích narovnal záda. Takové pochybné chování bylo nedůstojné, je přece vůdce sekty a ne krysa, kradoucí se pro svůj lup. Naprosto nevhodné.

Záměrně způsobil nějaký hluk, ale Cheng Qian se ani nepohnul.

Yan Zhengming se k němu sklonil a pozorně si jeho spící tvář prohlédl. Jak se vzdálenost mezi nimi zkracovala, v srdci mu vyrostla prudká touha políbit Cheng Qiana na čelo.

Nakonec se ovládl a ustoupil.

Nemohl to udělat, protože spící tvář jeho třetího bratra v sobě nesla jakousi těžko popsatelnou nevinnost.

Yan Zhengming se smutně usmál a zlehka se dotkl Cheng Qianových vlasů. „Prý že bys šel z Nebes až do Podsvětí. Jak můžeš říkat tak lehkovážné věci? Chápeš vůbec, co to znamená? Měl by sis dávat pozor, než něco takového vyslovíš!“

Ve všech třech říších mohl Cheng Qiana za nevinného považovat jen někdo tak zaslepený, jako vůdce sekty Yan.