TGCF Kapitola 178: Jeskyně deseti tisíc bohů; tváře deseti tisíc bohů odhaleny 4

V tu chvíli se kdesi v hlubokých zákoutích jeskyně ozval výbuch. Temnotu na okamžik rozzářilo oslnivé bílé světlo následované vřískotem stříbrných motýlů.

Oba vzhlédli a jejich výrazy zvážněly a Xie Lian uvolnil sevření Hua Chengových rukávů: „Promluvíme si později!“

Oba se znovu vydali na cestu, jen tentokrát se pevně drželi za ruce.

Xie Lian měl stále horkou tvář a musel se nutit do klidného tónu: „San Langu, jak jsi zjistil, že ten další Feng Xin s Mu Qingem jsou podvodníci? Kde jsou ti praví?“

Hua Cheng také usilovně předstíral, že se nic neděje. „Nechal jsem ty dva zmetky sledovat dvěma přízračnými motýly. Tak jak by najednou mohli být u nás? Neměj strach, Vaše Výsosti, jsou v pořádku.“

„Pak je musíme nejdřív osvobodit. Pokud by je Bílá beztvářnost našel takhle bezbranné, mohlo by to dopadnout strašně.“

„Tak potom mě následuj.“

Jeskyně deseti tisíc bohů jeho vlastním územím, takže i když narazili na několik různých rozcestí a křižovatek, Hua Cheng vždy s jistotou určil správnou cestu. Netrvalo dlouho a vrátili se na místo, kde zanechaly oba bohy. Už z dálky slyšeli, jak na sebe křičí:

„Proč jsi Jeho Výsosti řekl, aby utíkal? Kvůli tomu ho mohl unést!“

„Takže jsem měl dovolit, aby ho chytil tam, kde zrovna stál?“

„Blbost! Jen jsi chtěl Hua Chenga dostat co nejdál od sebe, nemám pravdu?“

Xie Lianovi navzdory vážnosti situace zacukaly koutky. Dva muži zamotaní v bílých kokonech se střídavě snažili přehryzat bílé hedvábí a střídavě na sebe křičeli. Když si všimli prince, byli tak překvapení, že dokonce zapomněli vyplivnout bílé pavučiny z úst.

„Jak jsi utekl?“ vyhrkli.

Xie Lianův bambusový klobouk stále ležel na zemi tam, kde mu předtím upadl, a tak ho rychle zvedl a uvázal si ho na záda. Úponky hedvábí pustily své zajatce a stáhly se zpět do stínů. Feng Xin a Mu Qing, oba potlučení tak, že se na nich střídala modrá s černou, se skáceli k zemi. Když spatřili, jak se zpoza prince vynořil Hua Cheng, zacukaly jim tváře. Nejspíš věřili, že je čeká další výprask.

Feng Xin se právě natahoval ke Xie Lianovi, aby ho odtáhl k sobě, ale princ se místo toho chytil Hua Chenga.

Feng Xin vytřeštil oči. „Vaše Výsosti?“

Hua Cheng ukázal do chodby. „Gege, pojďme tudy.“

Ti dva tam stále stáli a neodvažovali se ho následovat.

„Vaše Výsosti, proč jsi stále s ním?“ nechápal Feng Xin.

Mu Qing se jen zamračil. „Neříkal jsem, že se zbláznil? Úplně se zbláznil.“

Princ jim to nevyvracel, jen se jemně, ale velmi pevně držel Hua Chenga. „Teď není čas na vysvětlování. Nejdříve se odsud musíme dostat, zezadu nás pronásleduje nepřítel!“

Hua Chengovi se při jeho sevření zablesklo v očích a vzápětí se usmál. „Navrhuji, abyste oba drželi jazyk za zuby a prostě šli za ním. Mám dobrou náladu, takže vás zatím nechám být.“

Výrazy obou bohů byly naprosto nevěřícné. Absolutně nedokázali pochopit, jak může Xie Lian stále tak bezstarostně kráčet po boku toho děsivého bastarda, ducha, který ho pronásledoval víc než osm set let s myslí plnou nevyslovitelné špíny. Bylo to jako hrát si s ohněm jen proto, aby se mohl spálit!

Mu Qing byl podezíravý, ale nakonec se rozhodl mluvit o něčem jiném. „Říkal jsi, že je tu nepřítel? Tahle jeskyně je území Karmínového deště dotýkajícího se květu, tak jaký nepřítel tu může být? Ten škrábanec na tváři má od něj? Myslím, že na světě nebude moc lidí, kteří by mu dokázali ublížit.“

„Je tu Bílá beztvářnost,“ odpověděl Xie Lian.

Po vyslovení toho jména tváře Feng Xina a Mu Qinga okamžitě zvážněly a bez dalšího váhání se vydali za Hua Chengem. Oběma bylo víc než jasné, že Xie Lian by dokázal žertovat nebo vymýšlet si o čemkoliv, jen ne o této osobě. Nikdy by o něm nelhal a nikdy by si ho s nikým nespletl.

Možná předtím bojovali na život a na smrt, ale teď se společně dali na útěk.

„Co se stalo?“ zeptal se ještě Mu Qing.

Xie Lian jim vypověděl vše o mladíkovi v bílém, který se proměnil do jejich podoby. Oba byli šokovaní.

„V přestrojení? Za nás? Jak je to možné?“

„Je to tak!“ potvrdil princ. „I když se to všechno odehrálo rychle a neměl jsem čas to pořádně prozkoumat, na první pohled jste to skutečně byli vy dva.“

Feng Xin to stále nechápal. „Ale jak může Bílá beztvářnost stále existovat? Vždyť ho císař zabil!“

„Není těžké si představit, že bude dost těžké zbavit se ho definitivně,“ řekl Mu Qing. „Možná byl zabit, ale při správné příležitosti se dokázal oživit.“

Xie Lian si na něco vzpomněl a obrátil se k Hua Chengovi: „San Langu, když ses před vstupem na horu Tong’lu probudil z hibernace, vyzval jsi nás, abychom se před něčím schovali. To, co jsi tehdy vycítil, byl on, že?“

Hua Cheng lehce přikývl. „Ano, byl to on.“

 „Já to věděl!“ zamumlal si tiše princ. „Později jsme si vybrali západní cestu, ale ten, kdo zabil tisíce nestvůr a démonů z východu, byl také on. Znovuzrodil se, ale byl slabý, takže potřeboval zabíjet, aby se posílil… a teď je možná ještě silnější než předtím!“

Byl přece prvním Nejvyšším králem duchů na světě!

Zatímco spolu mluvili, Mu Qing si všiml něčeho podezřelého.

„Vaše Výsosti, víš vůbec, kam nás vede? Myslím, že tudy se ven nejde.“

Hua Cheng se neobtěžoval na něj ani pohlédnout. „Samozřejmě, že se tudy nejde ven. Teď žádná cesta ven není.“

Feng Xin byl ohromený. „Cože? Vždyť jsme na tvém území, ty se tu přece nemůžeš ztratit…“

„Samozřejmě že nemůže,“ potvrdil Xie Lian.

Hua Cheng vysvětlil: „Východ z jeskyně blokuje Bílá beztvářnost. Pokud si myslíš, že ho ve svém stavu můžeš porazit, pak si můžeš jít na vlastní pěst, bránit ti nebudu. Prosím, jdi si, kam chceš.“

Feng Xin i Mu Qing pocházeli z Xian Le a stejně jako Xie Lian chovali k Bílé beztvářnosti hlubokou nenávist a strach. Pokud to nebylo nutné, rozhodně netoužili se mu postavit.

Teď místo toho zaklonil Feng Xin hlavu. „Nemůžeme prorazit strop jeskyně a dostat se ven tudy?“

„Venku je zasněžená hora, chceš snad spustit další lavinu?“ vysmál se mu Hua Cheng.

Jaká škoda, že lopatu Vládce země nechali pro všechny případy Yin Yuovi. Teď by se jim hodila. Jenže stejně ji ani jeden z nich neuměl používat tak, aby se dokázali vyhrabat bezhlučně.

„Tak tu budeme jen bezcílně pobíhat?“ nedal si Feng Xin pokoj. 

„Ano, protože dokud tu budeme pobíhat, bude nás pronásledovat, a jen tak opustí cestu ven,“ vysvětlil princ. „Pak toho můžete využít k útěku.“

Mu Qing se zamračil. „Počkej, jak ‚můžete‘? Chceš se rozdělit? Jedna skupina bude návnada, která ho má odvést pryč, zatímco druhá skupina uteče sama?“

„Přesně tak. Císař musí být informován, že se Bílá beztvářnost znovu objevil na světě. Jakmile se oba dostanete ven, najděte způsob, jak tu zprávu předat na Nebesa…“

„Počkej, počkej!“ přerušil ho Mu Qing. „To už jsi rozhodl, kdo bude návnada a kdo uteče?

Xie Lian zavrtěl hlavou. „Já o tom nerozhodl. To Bílá beztvářnost.“

Mu Qing pochopil a zmlkl. Opravdu nebylo na nich, aby rozhodli, koho bude Bílá beztvářnost pronásledovat, když ze všeho nejvíc chtěl Xie Liana.

Feng Xin bez váhání prohlásil: „Zůstanu s tebou, abych se mu postavil.“

V minulosti, kdykoliv došlo k nějakému incidentu, byl Mu Qing vždy tím, koho princ poslal zpět, aby podal zprávu, zatímco Feng Xin zůstal po jeho boku a pomáhal mu. Nyní to chtěl provést stejně.

Xie Lian se však podíval na Hua Chenga. „Díky, ale to není potřeba. Bude se mnou San Lang.“

„On? Jak s tebou může zůstat zrovna on, když…“ začal prudce Feng Xin, ale Hua Cheng výhružně svraštil obočí.

Xie Lian se jen usmál. „To je v pořádku. Věřím mu.“

Řekl to sice mírně, ale v jeho chování byla znát rozhodnost, která Feng Xina ohromila.

„Vaše Výsosti…“

Princ ho poplácal po rameni. „Vy dva jděte spolu. Hora Tong’lu zavřela své brány, takže těžko říct, jestli se vůbec dostanete ven. Kromě toho… chtěl jsi přece ještě hledat Lan Chang a to dítě…“

Při té připomínce Feng Xinova tvář zjihla.

Z rytiny na Hua Chengově náramku vyklouzl přízračný motýl a rozletěl se jednou chodbou. „Následujte ho,“ poručil Hua Cheng.

Oba bohové se podívali na Krále duchů, pak na prince, a nakonec Mu Qing prohodil: „Dávej na sebe pozor.“ Pak se otočil a vyrazil za stříbrným motýlem, který už vlétal do dalšího tunelu. O chvíli později ho následoval i Feng Xin.

Čtveřice se rozdělila. Xie Lian sledoval jejich vzdalující se záda, když se v dálce ozvala další série výbuchů. Vyměnili si s Hua Chengem pohledy a ten zamračeně řekl: „Je tady.“

„Odveď mě pryč,“ požádal princ.

Jak očekávali, mladík v bílém se soustředil na Xie Liana. Během útěku za nimi Hua Cheng opět rozmisťoval přízračné motýlí sítě, aby mezi nimi a jejich protivníkem udržel dostatečnou vzdálenost, a zároveň aby mohl sledovat situaci v chodbách. Pokaždé, když došlo k výbuchu a motýli kdesi v dálce zavřískli, jeho výraz potemněl. Prince ten zvuk také vnitřně bolel. Kličkovali, zatáčeli, obcházeli jeden roh za druhým, až nakonec došli do malé jeskynní komnaty.

Princ si povzdechl: „Nemůžu uvěřit, že už bylo ztraceno tolik motýlů.“

Ačkoliv stříbrní motýli neměli v očích ostatních dobrou pověst, pro Xie Liana to byl chytrý a vzácný druh malých duchů. Když se teď zuřivě vrhali do sebevražedných útoků jen proto, aby na chvíli zdrželi nepřítele, bylo mu jich líto.

Hua Cheng jen zavrčel a rozhlížel se s takovou intenzitou, jako by mohl prohlédnout skrze stěny. „Neměj strach. Za každého jednoho zabitého vytvořím deset dalších. Jestli se o bouři říká, že je zuřivá, ještě nenarazil na můj hněv. Uvidíme, kdo nakonec zůstane na nohou.“

Princi se rozbušilo srdce a v duchu si zamumlal: „Ach ne, je to se mnou špatné…“

Vůči Hua Chengově agresivnímu sebevědomí se mu podlamovala kolena.

Po chvíli konečně zpomalili tempo, jako by Hua Cheng dostal nějaký signál. Otočil se ke Xie Lianovi: „Byl odlákán. Ti dva už jsou skoro venku.“

„Skvěle! Teď můžeme konečně v klidu vymyslet, co dál.“

„Je to tak, chvíli nemusíme pospíchat. Zůstal daleko za námi, takže se tu můžeme schovat a vymyslet plán útoku.“

Nálada mezi nimi byla najednou poněkud rozpačitá.

Nebyl to ten druh trapnosti, který přichází v hloupé situaci, ale trocha jakési neznámé ostýchavosti. Od jejich vyznání je nejdřív pronásledoval ten tvor, pak s nimi byli Feng Xin a Mu Qing. Nebyl čas přemýšlet o ničem dalším. Předtím si řekli, že si promluví později, ale teď, když popadli dech a ono ‚později‘ nastalo, netušili, co říct.

Xie Lian si dvakrát lehce odkašlal, aby si pročistil hrdlo, a prstem se poškrábal na tváři. Cítil se trochu nepříjemně. Rád by něco řekl, ale obával se, že bude znít příliš dychtivě, hloupě nebo snaživě, takže doufal, že Hua Cheng promluví první. Jenže ten se tvářil nesmírně vážně, jako by usilovně přemýšlel nad jejich bojovými plány. Těžko říct, co se mu ale skutečně honilo hlavou, protože ruce sevřené za zády se mu mírně třásly.

Zrovna procházeli kolem další božské sochy. Většina ze soch v Jeskyni deseti tisíc bohů byla přibližně v životní velikosti, tato jim však sahala sotva do pasu a navíc velmi hrubá. Xie Lian nenuceně odhrnul závoj, který jí zakrýval hlavu, a oči se mu rozzářily.

„San Langu, ty jsi vytesal i tuto?“

Hua Cheng na sochu pohlédl a mírně sevřel rty. Teprve po chvíli odpověděl: „Je to práce z mých začátečnických let. Gege, už se na ni nedívej.“

Muselo to tak být, protože tato božská socha byla nesmírně ošklivá. I když bylo vidět, že se sochař opravdu snažil zachytit podobu předlohy, jeho schopnosti byly omezené a jeho přání nesplnitelná. Malá kamenná postava měla špatné proporce a usmívala se, jako by měla o kolečko víc.

Přesto všechno se umělci podařilo zobrazit každý detail. Xie Lian tak poznal, že se jedná o sochu Bohem požehnaného bojovníka. V uších měl dokonce vytesaná kolečka, představující pár rudých korálových náušnic.

Princ si zakryl ústa rukou a odvrátil se. Musel si promnout obličej, jinak by se začal smát.

Hua Cheng byl v rozpacích a znovu ho poprosil: „Vaše Výsosti, prosím, už se nedívej!“

Pokusil se soše znovu zakrýt hlavu závojem.

Xie Lian rychle zavrtěl hlavou. „Nechápej mě špatně! Vlastně si myslím, že to vypadá roztomile!“

Vzápětí si uvědomil, že socha zobrazuje jeho samotného. Pokud chválí Hua Chengovo dílo, nechválí tím zároveň sám sebe? Říká tedy o sobě, že je roztomilý? Nejenže tak okatě lhal, ale ještě přidal tak hloupou pochvalu! Nemohl si pomoci a začal se smát.

Když to viděl Hua Cheng, na moment sklopil hlavu, ale pak se začal smát také.

A tak se jejich smíchem odplavila velká část té neznámé, úzkostné nálady.

Pokračovali vpřed a minuli další sochu, ležící na kamenném lůžku. Vrstva kouřově bílého saténu tentokrát kryla celé její tělo. Xie Lian byl velmi zvědavý a chystal se ho stáhnout, ale Hua Cheng ho chytil za zápěstí. „Vaše Výsosti!“

Od chvíle, kdy vstoupili do Jeskyně deseti tisíc bohů, ho většinou oslovoval právě takto.

Xie Lian na něj tázavě pohlédl a Hua Cheng mu ruku pustil. Zdálo se však, že je mu něco nepříjemné.

„Už přece vím, že je to moje socha, tak proč se nemůžu podívat?“ zeptal se ho princ.

„Gege, jestli chceš vidět další sochu, tak ta nejlepší je jinde. Někdy ti ji ukážu… ale už se nedívej na žádnou z těch ostatních.“

Tomu Xie Lian nerozuměl. „Proč? Myslím, že všechny sochy v této jeskyni jsou vytesány opravdu dobře, přímo skvěle. Bylo by mi líto, pokud bych si je nemohl prohlédnout… a když jsme u toho, ty nástěnné malby…“

Hua Cheng ho nenechal domluvit. „Půjdu a zničím je.“

Skutečně se chystal vyrazit, tak ho princ rychle zarazil. „Nedělej to! Proč je ničit? Jen proto, že jsem je viděl? Dobře, dobře… řeknu ti pravdu. Ve skutečnosti jsem viděl jen několik z nich, například Nebeský průvod, armádu a podobně. Feng Xin a Mu Qing mi nedovolili se na ostatní podívat, takže vůbec netuším, co na nich je. Hlavně je nenič!“

Teprve pak se Hua Cheng otočil. Bedlivě si ho prohlédl: „Opravdu?“

Xie Lian se k němu přitiskl a tak upřímně, jak jen byl schopen, odpověděl: „Opravdu. Pokud nechceš, abych se díval, tak se nepodívám.“

Hua Cheng si tiše povzdechl a usmál se. „Stejně nejsou moc pěkné na pohled. Jestli toužíš po nějakém obrazu, nech si ho namalovat přímo ode mne.“

Po takové reakci byl princ ještě zvědavější, ale nechtěl Hua Chenga dohnat k tomu, aby své malby zničil, a tak svou touhu potlačil.

Vyrazili dál, ale po několika krocích se Xie Lian náhle zamračil. „Něco je špatně.“

Obrázek od Notringl 

Poznámka překladatele: Pokud neznáte, zkuste i můj druhý překládaný román Liu Yao: obnovení sekty Fuyao. Je velmi vtipný, byť víc zaměřený na kultivační věci.

-Předchozí kapitola-      -Seznam kapitol-        --Další kapitola-

Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)