You Liang ztuhl hrůzou. Za celý svůj život nepotkal kultivujícího meče s tak extravagantní osobností, ale zároveň neviděl nikoho silnějšího. Nemohl si pomoci, ale hlavu mu naplnily pochybnosti o vlastní výchově. Je možné, že celé učení o disciplíně a sebeovládání kultivujících meče je mylné?
Vlastní meč mu
v tu chvíli přišel absolutně bezcenný.
Yan Zhengming se
neobtěžoval zdvořilostí, ale Wu Changtianova trpělivost byla vycvičena
k dokonalosti, takže jeho provokaci ignoroval. Vyndal ze svého roucha dvě
malé a starobyle vypadající kamenné pečeti. První byla celá zářivě bílá, jakoby
vytesaná z bezchybného nefritu, zatímco druhá měla černou barvu se znakem
ve tvaru želvy. I bez dlouhého zkoumání byl původ té druhé jasný - pocházela ze
Síně Černé želvy z prastarých ledovců dalekého severu.
Yan Zhengming nadzvedl
obočí. Neobtěžoval se natáhnout ruku, aby pečeti přijal, jen líným tónem
prohodil: „To má být co?“
„Dva mistři
z Horské vesnice Bílého tygra a Síně Černé želvy mě požádali, abych ti je
předal, vůdce sekty Yane,“ vysvětlil Wu Changtian. „Podle nich sám na první
pohled poznáš, co jsou zač.“
Yan Zhengming to
poznal, aniž by se na ně musel podívat. Bylo jasné, že pečeti jsou klíče
k zámku Země. Odložil šálek s čajem a chladně se usmál. „Tímhle mě
chcete uplatit? Abych byl upřímný, ty pečeti svěřila moje sekta Čtyřem svatým,
takže je přirozené, že se vrací do našich rukou. Kdo se odváží odmítnout můj
nárok?“
V pohledu vůdce
sekty Yana bylo znát, že možná neumí jednat s lidmi, ale rozhodně je umí
urážet. Jeho oči přejížděly po místnosti a i beze slov vyjadřovaly jediné: „Kdo se vás prosil, abyste se pletli do
cizích záležitostí?“
I když byla sláva
Čtyř svatých na ústupu, nikdo si nedovolil na ně shlížet s takovou
přezíravostí. Jenže tohle byl muž, který si dovolil zabít přímo před očima Bian
Xu jeho vlastního staršího. Wu Changtian se křečovitě usmíval s vědomím, že
jednat s někým takovým je horší, než vyjednávat s těmi starými
lišáky.
Na You Liangovy nervy
to už bylo moc. „Ty…“ začal se zvedat, ale Wu Changtian ho zatlačil zpět.
„Neodvažuji se
cokoliv odmítat,“ pronesl stále uctivě. „Předali mi je k doručení jen
proto, že jsem byl náhodou na cestě k vám. Nestojí to ani za zmínku. Před vámi,
vůdce sekty Yane, by bylo nedůstojné i jen mluvit o nějakých odměnách nebo
přízni.“
Yan Zhengming na něj
s arogantním výrazem mlčky zíral. V tomhle ohledu šlápl Wu Changtian
vedle. Vůdce sekty Yan byl „mladým mistrem peněz“ už tolik let, že z jeho
důstojnosti už moc nezbylo. Podobné narážky naopak vítal.
Teď zvedl pečeť Černé
želvy a začal si prohlížet nápis „Pečeť Bai Xu“, vyvedený na jedné straně.
Lhostejným tonem ucedil: „Dobře. Jak že se jmenuješ?“
You Liangovi zbělela
tvář, Wu Changtian však nehnul ani brvou. „Mé příjmení je Wu, první část mého
jména je Chang, druhá Tian.“
„Aha.“ Yan Zhengming
na něj úkosem pohlédl, a pak zopakoval ještě jednou: „Aha. Wu Changtiane, celé
ty roky mě trápí jedna otázka. Možná bys mi ji mohl pomoci osvětlit. Proč se
podle tebe snažil Zhou Hanzheng zosnovat vraždu někoho, kdo pracoval jen pro
blaho druhých? Proč nechal zavraždit Gu Yanxue?“
Na první pohled
vypadala bitva na Ostrově Azurového draka jako spolupráce Bai Jiho a Tang Yua
s cílem zatlačit Gu Yanxue do kouta, kdy Zhou Hanzheng a jeho černě odění
poskoci jen rozdmýchávali žár. Když se však nad tím člověk zamyslel, role Úřadu
pro nebeské záležitosti musela být větší. Kouzlo „malování duší“, kterému bylo
tehdy tolik lidí vystaveno, bylo Zhou Hanzhengovým mistrovským dílem.
You Liang se tvářil
zmateně, protože nechápal, o čem Yan Zhengming mluví, zato Wu Changtian ztuhl a
po tváři se mu rozlil výraz napětí.
Yan Zhengming se
bezvýrazně usmál, lehce cvrnkl do kamenné pečeti, pověšené na šňůrce, až se
roztočila. Protáčel ji v ruce a na chvíli se ztratil v myšlenkách o
tom, že by se mu hodil chránič prstů
s drahokamy.(netuším, co to je :D)
Po několika otočkách
pečeti apaticky prohodil: „Samozřejmě, jestli je to vaše tajemství, nech si to
pro sebe. Už to je víc než sto let, takže se trochu ztrácím. Kolikrát už
císařský trůn změnil majitele? Patří ještě stejnému rodu?“
Když už Yan Zhengming
věřil, že se nedočká odpovědi, Wu Changtian náhle promluvil: „To, co se stalo
Gu Yanxue, byl nápad Zhou Hanzhenga. Příkaz k jeho zabití podepsal sám
vůdce sekty Úřadu pro nebeské záležitosti.“
Yan Zhengming si
přestal hrát s pečetí. „Hm? Nebyl Zhou Hanzheng podle jména členem Ostrova
Azurového draka? Copak on a jeho poskoci nikdy necítili vděčnost za to, co jim
Pán Ostrova poskytl?“
„Právě proto, že byl
Levým strážcem Přednáškové síně, se situace takhle vyostřila. Vliv síně mezi
kultivujícími ve světě se vymkl kontrole,“ vysvětloval Wu Changtian.
Kolik lidí na světě
mělo za běžných okolností to štěstí stát se učedníky některé
z prosperujících sekt?
Devět provincií je obrovský
kus země, ale kolik kultivujících pochází z bohatých a slavných rodin?
Většina z nich se musí ke všemu propracovat vlastní pílí a překonat mnohé
útrapy. Pro potulné kultivující, které žádná sekta nepřijala, představovala
Přednášková síň Ostrova Azurového draka jedinou naději.
Wu Changtian
pokračoval: „Gu Yanxue byl prvním mezi Čtyřmi svatými. Stál nade všemi.
Kultivující obecně neberou ohledy ani na císaře, ani na své pokrevní rodiny. Po
úctě k Nebi a Zemi přichází na řadu učitel.1
Možná už jsi slyšel o pojmu ‚Učitel světa‘?“
V tu chvíli si
Wu Changtian povzdechl a ve skloněné tváři probleskl zvláštní smutek. „Stačilo by
jediné slovo od Gu Yanxue a kultivující, kterým se dostalo pomoci Přednáškové
síně, by pro něj srovnali se zemí celý svět. Byla to velmi nebezpečná situace.
Vůdce sekty Yane, všechno mohl pokazit pouhý záchvěv pokušení v jeho
srdci. Jak jsme ho mohli nechat žít?“
Yan Zhengming na něj
mlčky zíral. Wu Changtian neuhnul očima, pouze klidně pokračoval: „Vůdce sekty
Yane, když ses na tuto záležitost zeptal, mám pocit, že neznáš souvislosti. Už
jsem o tom začal mluvit, takže nemá smysl tajit zbytek. Přednášková síň byla
původně Síní zasvěcení, kterou spolu se Čtyřmi svatými založil váš předek Tong
Ru.“
Po těch slovech
zavládlo v místnosti ticho. Yan Zhengming přestal se všemi svými provokativními
a arogantními pózami, Loužičce v koutě se rozšířily oči a podobně ohromeni
byli i Li Yun a Cheng Qian, sedící za ozdobnou zástěnou.
Cheng Qianovi se
okamžitě vybavilo to, co mu řekl Yi Qianli na Planině poutající nesmrtelné.
Zdálo se mu to tenkrát jako úplný nesmysl, ale jak se ukázalo, vše mělo svůj
skrytý význam.
Místnost se naplnila
vražednou aurou. Yan Zhengming byl na úrovni Zatasení čepele, což možná navenek
nebylo znát, ale o to silnější tlak doléhal na Wu Changtianovu hlavu. Navzdory
tomu se ani nepohnul. Dál pokračoval: „Ano, skutečně to byl Tong Ru. Slyšel jsi
dobře. Lidé věří, že Říše tří životů se objevuje náhodně, ale tak to není. Klíč
k jejímu otevření je dědictvím naší sekty Úřadu pro nebeské záležitosti.
Pokud do ní vstoupí člověk se srdcem zmítaným touhami, podlehne mu. Tong Ru se
po odchodu z Říše tří snů skutečně zbláznil. Nedbal Čtyř mudrců, hodil
pečeť vůdce sekty svému žákovi a pak vystoupal všech sto osm tisíc schodů Věže
lhostejnosti, aby si odnesl Kámen splněných přání.“
Yan Zhengming zaťal
klouby rukou, až mu zapraskaly, a mrazivě se usmál: „Copak svět nedokáže
tolerovat nikoho, kdo dělá pro ostatní něco dobrého?“
„Netoleruje mocné,
kteří dokáží ovládat živly, a přesto se pletou do světských záležitostí,“
odpověděl vyrovnaně Wu Changtian. „Vůdce sekty Yane, měl bys dobře vědět, že i
kultivující jsou lidmi. Každý může podlehnout pokušení, dokonce i někdo jako Xu
Yingzhi, který kultivoval ve Věži Šarlatového ptáka v absolutním odříkání.
Dokážeš s jistotou říct, že ne? Svět je jako miska s vodou. Hladina
vody nemůže být moc vysoká ani moc nízká, může se vlnit, ale nesmí se převrhnout.
Nezáleží na tom, jestli jde o smrtelníky nebo kultivující, je potřeba udržovat
misku v takové poloze, aby se voda nevylila. Aby věci udržela
v rovnováze.“
Wu Changtian při řeči
nakláněl šálek s čajem, až ho trochu vyšplíchlo na zem. Elegantním pohybem
prstu nakreslil zaklínadlo a vylitý čaj se zastavil ve vzduchu, kapky se
spojily do jedné velké a vletěly zpět do šálku.
„Tohle je Úřad pro
nebeské záležitosti. Působíme jako ruka, udržující svět v rovnováze.“
You Liang šokovaně
vykřikl: „Starší!“
Wu Changtian si
vykasal rukáv a s poněkud ironickým úsměvem pokračoval: „Tajemství Úřadu
pro nebeské záležitosti se předává už po stovky generací. Ten, kdo ho odhalí,
musí zemřít. Jak se zdá, budu to já, kdo vám to prozradí. To nic, mladý Liangu.
Současný Úřad pro nebeské záležitosti padl. Není nic víc než smečkou psů,
sloužících svému pánovi. Nezáleží na tom, zda tajemství zůstane tajemstvím.“
Yan Zhengmingův
dřevěný meč možná vypadal obyčejně, ale tento nedostatek vynahrazoval silou své
osobnosti. Když měl špatnou náladu jako teď, zvládl svým chováním vytočit i
sochu. Wu Changtian se však nenechal rozhodit a celou dobu jejich rozhovoru si udržoval
přívětivý výraz. Ten však teď zhořkl a pod vřelým úsměvem se mihl náznak
mrazivého šklebu.
Ignoroval nevlídnou
Yan Zhengmingovu tvář a pokračoval v samomluvě, jako když mniši v transu
recitují sútry. „Člověk se silnou motivací dosáhne vrcholu moci rychleji než
ostatní. Pokud se však během kultivace zblázní, stane se zároveň mnohem nebezpečnější.
Tong Ru vyslovil své přání u kamene, který dokáže promlouvat k srdečním
démonům. Kámen po něm na oplátku požadoval, aby zaplatil cenu v lidských životech.
Tong Ru byl spravedlivým mužem, tak jak by mohl jen tak vraždit nevinné,
dokonce i ve svém šílenství? Proto se rozhodl zabíjet démonické kultivující,
takové, kteří se dopustili mnoha zločinů. To byla jeho daň kameni a díky tomu
získal postavení nejvyššího pána Beiminga.“
„Bohužel…“ Wu Changtian
se podivně usmál a Yan Zhengming i bez dalších slov pochopil, co se chystá
říct.
Pokud chce
kultivující dosáhnout vrcholu a uspět, nesmí to učinit skrze zabíjení. Takovou
karmickou skvrnu nelze smýt, i kdyby té krve byla jenom kapka. I člověk
s poctivým srdcem nakonec nevyhnutelně propadne vražednému běsnění. To
věděl každý.
„Tong Ru při svém
vražedném záchvatu vzal životy bezpočtu nevinných kultivujících i smrtelníků.
Čtyři svatí neměli jinou možnost než spolupracovat a se svým bývalým přítelem
se vypořádat.“ Wu Changtian si dlouze povzdechl. „Jenže Tong Ru byl skutečný
génius a jeho moc neměla konkurenci. V bitvě se vyrovnal všem Čtyřem
svatým. Bylo to neskutečné… nakonec Xu Yingzhi obětoval svůj vlastní život a
nalákal ho do Bezútěšného údolí. Je to místo, kde se shromažďují ztracené duše
světa. Zde je černá černou a bílá bílou. Nikdo nemůže skrýt hříchy, které
spáchal za života. Tong Ruův hřích byl obrovský, a tak ho údolí potrestalo
smrtí.“
I z toho
útržkovitého popisu běhal posluchačům mráz po zádech.
Wu Changtian se
nevesele zasmál a potřásl hlavou. „Jenže se ukázalo, že Gu Yanxue má krátkou paměť.
Nepoučil se z té bitvy, přejmenoval Síň zasvěcení na Přednáškovou síň a
přestěhoval se na Ostrov Azurového draka. Kdyby tehdy Úřad pro nebeské
záležitosti nezasáhl, Tong Ru by se nezbláznil a rodová linie sekty Fuyao by
nebyla přerušena. Všichni by nejspíš pokojně kultivovali na hoře Fuyao. Možná
bys nedosáhl takových úspěchů jako nyní, ale nemusel bys žít ve vyhnanství na
Ostrově Azurového draka a tvůj bratr by nepodlehl kouzlu Malování duší Zhou
Hanzhenga. Nedošlo by k žádné katastrofě s démonickým drakem. No, my
ze sekty Úřadu pro nebeské záležitosti se následkům svých činů nevyhýbáme. Jak
si přejí Nebesa, naše životní linie se chýlí ke konci.“
Wu Changtian sebral
Yan Zhengmingovi všechny argumenty, které proti němu chtěl použít, takže teď
neměl, co by odpověděl.
„Ještě něco ti chci
dát,“ dodal ještě Wu Changtian.
Vytáhl z roucha
svitek a oběma rukama ho zvedl směrem k Yan Zhengmingovi. „Prosím, podívej
se.“
Jakmile Yan Zhengming
svitek rozevřel, ucítil, že něco není v pořádku. V uších mu začalo
zvonit a pečeť vůdce sekty, dosud klidně ležící pod rouchem na jeho hrudi, se
začala zahřívat. Zdálo se, jako by se svitkem podivným způsobem rezonovala. Yan
Zhengmingovi se před očima objevil hvězdný zámek Nebe, ale zářící hvězdy v něm poletovaly
jak šílené, až to připomínalo obří vír.
Něco uvnitř svitku
s sebou neslo ozvěnu hory Fuyao. Začínal seznamem jmen všech vůdců sekty
Fuyao od jejího založení, zatímco ve spodní části byly zaznamenány jejich
kultivační cesty. Pod tím vším bylo otištěno červené razítko. Yan Zhengming nepotřeboval
přečíst, co na něm stojí – poznal ho okamžitě.
Podvědomě vyhrkl:
„Pečeť porážky démonů…“
V tu chvíli
ticho v místnosti přerušil zvuk švihnutí meče. You Liang se nedokázal ani
hnout, celé tělo jako by mu naráz uvěznil neviditelný ledový příval. Obklopil
ho ze všech stran a celého jej pokryl námrazou tak prudkou, že dokonce i oči
jako by měl potaženém vrstvou ledu. Už to bylo dlouho, co zformoval svou
prvotní duši, ale proti takové moci nedokázal pohnout ani prstem.
Taková síla
v jediném úderu!
Cheng Qian vyletěl
zpoza zástěny ve chvíli, kdy ze svitku ucítil tu podivnou energii. Přiložil
čepel na You Liangův krk a pochvu vrazil Wu Changtianovi do zad. Vražedná
ledová aura je oba uvěznila a zároveň udeřila do spojení mezi svitkem a Pečetí
vůdce sekty.
You Liangova ruka se
při pohledu na Mrazivé ostří neovladatelně třásla, zatímco na něj Cheng Qian
hleděl očima připomínajícíma ledové jezero v údolí Ming Ming.
„Odvážil ses přinést
takovou věc na panství Fuyao? Chceš snad zemřít?“
Yan Zhengming
sroloval svitek a s podivným výrazem ve tváři tiše zavolal: „Malý Qiane.“
Cheng Qian trochu
stáhl svou duchovní sílu a pohlédl na něj.
„Nejdřív je pusť,“ nařídil
Yan Zhengming.
Cheng Qian si
nespokojeně odfrkl, ale meč stáhl.
Wu Changtian se
zhluboka nadechl a opatrně své tělo opletl duchovní energií. Nechal ji
cirkulovat a chvíli trvalo, než se mráz na jeho zádech zcela rozptýlil. Jakmile
byl v pořádku, sepjal ruce ve zdvořilém pozdravu. „Kultivující Cheng
Qiane, uplynulo teprve sto let od začátku tvé kultivace, ale už jsi dosáhl
takové síly. Jak obdivuhodné.“
Cheng Qian, věrný své
roli, okamžitě nepříjemným tónem odsekl: „Moje schopnosti nejsou hodny tvého
obdivu. Stačí tak akorát na to, abych tě zabil.“
„Přesto jsi mě špatně
pochopil,“ nedal se Wu Changtian. „Neudělal jsem nic víc, než že jsem onen
svitek vrátil jeho majiteli. Jmenuje se Svitek porážky démonů. Původně patřil
sektě Fuyao a obsahuje třicet přísah, podepsaných mezi předky našich sekt.
Vůdce sekty Yan by už měl vědět, zda je falešný nebo pravý.“
Cheng Qian nadzvedl
obočí a nechal ho mluvit.
„Samozřejmě, hora
Fuyao je stále zapečetěna a vůdce sekty si založil nové panství Fuyao. Dá se
říct, že ve skutečnosti nejste vázáni přísahou svých předků. Není třeba ji
dodržovat. Kolik životů si však bitva mezi spravedlivou a démonickou stranou
vyžádá?“
Zamračený Cheng Qian
se nadechl k odpovědi, ale Yan Zhengming mu do toho skočil a sám Wu
Changtianovi odpověděl: „Přísaha na Svitku porážky démonů nevyžaduje, abychom
byli pod tvým velením. A už vůbec nám nebrání, abychom s poskoky Úřadu pro
nebeské záležitosti jednali, jak uznáme za vhodné.“
„Vůdce sekty Yane,
pokud jsme vám nějak ublížili, máte skutečně právo s námi jednat, jak
budete chtít.“
Yan Zhengming na něj
úkosem pohlédl. „Úředníku Wu, protože nepochybuji o tvé čestnosti, mám otázku…
s kolika lidmi podepsala vaše sekta podobnou přísahu?“
Wu Changtian se jen
usmál. Očividně neměl v úmyslu mu to prozradit, takže Yan Zhengming jen
mávl rukou. „Han Tan, vyprovoď naše hosty.“
Wu Changtian vytáhl
jakousi kartičku a položil ji na stůl. Obřadně pozdravil hostitele a zdvořile
se usmál na Loužičku. „Slečno, není třeba, abyste se kvůli nám obtěžovala.
Zůstaňte prosím tady.“
Li Yun celý
netrpělivý vyčkával, dokud všichni hosté neodešli, a pak se vynořil zpoza
ozdobné zástěny. „Co se to děje?“
Po těch slovech zvedl
otevřený svitek a rychle si ho prohlédl. Chvíli upřeně zíral na podivnou pečeť
na konci. „Je tohle opravdu…“
Cheng Qian kývl.
„Tuhle nesmyslnou přísahu složili vůdci sekty předchozích generací. Co
s tím máme my společného? Hoďme ji do ohně a bude.“
„Nemůžeme to spálit.
Přísaha je spojená s Pečetí vůdce sekty.“ Yan Zhengmingův výraz byl náhle
vážný. „Pokud ji nedodržím, bude to bráno, jako kdybych Pečeť vůdce sekty odmítl,
a moje spojení s ní bude přerušeno.“ Lehce poklepal na spodek svitku, kde
bylo uvedeno jeho jméno. „Což je totéž, jako bych naši sektu zradil.“
Li Yun, jehož nikdy
nikdo nepřekonal, když došlo na podlosti, rychle našel řešení. „No a co? Jak se
říká: I z vrahů se mohou stát Buddhové. Ta přísaha ti přece nebrání, abys
sektu opustil a pak se do ní vrátil. Prostě se vzdej Pečeti vůdce sekty, svitek
spal a pak si ji zas vezmi.“
Yan Zhengming po něm
šlehl pohledem: „Plácáš nesmysly. Když jde o vážné záležitosti, tvoje
malicherné triky jsou k ničemu.“
Mávl rukou a Nebeský
zámek v pečeti se před nimi objevil v podobě obřích hvězdných hodin,
ukazujících směrem ke svitku.
Žádné komentáře:
Okomentovat