Liu Yao (nové) Kapitola 80: Kde se tu vzala taková špína?

Všichni mlčeli. Loužička zvedla pozvánku, kterou tu nechal Wu Changtian a zamumlala:

„Sněm Tai Xing, patnáctého dne prvního měsíce… nejstarší bratře, k čemu to je? Půjdeme tam?“

Yan Zhengming chvíli uvažoval, jestli má cenu jí vůbec odpovídat, ale Li Yun ho ušetřil přemýšlení:

„Úřad pro nebeské záležitosti cestuje po celé zemi a všem doručuje stejnou pozvánku. Zřejmě chtějí, aby se o tom shromáždění dozvěděl celý svět. Kdybych byl Han Yuan, dorazil bych tam s celou parádou a vyřídil to jednou provždy. Je to jako domlouvat si místo bitvy, no ne?“

Démoničtí kultivující z Nanjiangu neměli žádný kodex ani pravidla. Rozsévali zmar všude, kam přišli a přinášeli smrtelníkům strašlivé útrapy. Úřad pro nebeské záležitosti neměl dostatečnou moc ani charisma, aby sjednotil kultivující pod svým vedením, ale dokud bude každý bojovat, jen když chce, nikdy to neskončí. Nejlepším řešením skutečně bylo najít vhodné místo a shromáždit tam všechny k jedné velké bitvě. A tím místem bylo Tai Xing.

„Kdybych já byl Han Yuan, nikdy bych nepřišel,“ vyvrátil to Yan Zhengming. „Využil bych toho, že jsou všichni v Tai Xing a vydal bych se rovnou do hlavního města zabít císaře a zničit doupě Úřadu pro nebeské záležitosti. Bylo by to jednodušší.“

Li Yun pokrčil rameny. „Netuším, jestli jsou bláboly toho Wua pravdivé, ale slyšel jsem i další věci. V současné době je v Úřadu pro nebeské záležitosti nějaký rozkol. Vypadá to, že se původní jádro sekty chce oddělit od císařského dvora, takže hádám, že těmhle je nějaký císař ukradený.“ Li Yun posmutněl. „Han Yuan… myslím, že bude chtít vyvolat tenhle boj jako pomstu na Úřadu pro nebeské záležitosti. Jenže to znamená, že bude muset nést odplatu Nebes za škody, které jeho nanjiangští kultivující napáchají, že?“

Yan Zhengming na něj vážně pohlédl: „Pošli Zhe Shiovi zprávu, že bychom rádi našli Han Yuana dřív, než Úřad pro nebeské záležitosti.“

Dosud mlčící Cheng Qian náhle promluvil: „Pořád se mi na tom něco nezdá.“

„Co?“ zajímal se Li Yun.

„Znám jedno přísloví: ‚Soucit a čest se projeví tam, kde se lidé odkloní od Tao, chytrost se projeví tam, kde se lidé obrací ke klamu. Synovská zbožnost vyjde na povrch, když jsou v rodině konflikty, a oddaní úředníci se poznají, teprve když národ upadne do chaosu.‘ Úřad pro nebeské záležitosti tvrdí, že udržuje Tao ve jménu Nebes. Není to však přesným opakem zásady, že Tao spočívá v následování přirozenosti?“ Cheng Qian se zamračil. „Neslučuje se to s tím, co nás učil mistr. Nenapadá mě žádný důvod, proč by předkové naší sekty podepisovali se sektou Úřadu pro nebeské záležitosti takovou přísahu. Musí za tím být něco jiného. Druhý bratře, vzpomínáš si, jak jsme na Ostrově Azurového draka našli kroniku ostrova? Bylo tam zaznamenáno mnoho významných událostí. Máme ji ještě?“

„Pravděpodobně ano,“ kývl Li Yun. „Zhe Shi se tehdy obával, abychom nepřišli o knihy, které jsme si přivezli z hory Fuyao, a tak je nosil stále u sebe, stejně jako knihy, které jsme na ostrově opsali a nashromáždili. Proto je máme dodnes, dokonce i po tom kvapném útěku z ostrova. Zajdi se podívat do nové Knihovní věže za bambusovým hájem.“

Cheng Qian okamžitě vstal a mimoděk si vzpomněl, co mu říkal Ji Qianli. Ve slovech toho podivína bylo nakonec docela dost vodítek.

Podle Li Yunova pokynu se vydal k bambusovému háji a našel onu Knihovní věž. Navzdory názvu se jen těžko mohla srovnávat s jejich starou knihovnou na hoře Fuyao, v jejíchž devíti patrech se shromažďovaly písemnosti z celého světa. Tohle byla malá dvoupatrová budova ze dřeva, tak křehká, až se zdálo, že se musí každou chvíli zřítit.

V prvním patře byly uloženy knihy o kultivačních technikách, které Yan Zhengming s ostatními shromáždili za dobu svého vyhnanství. Obsahovaly techniky řádných sekt i ty, řekněme, ne zcela konvenční. Některé knihy byly nekompletní už v době jejich nákupu a Yan Zhengming nebo Li Yun je přepracovali do nové podoby.

Druhé patro bylo zasvěceno jen a pouze sektě Fuyao. Byla tu písma opsaná Yan Zhengmingem, příručky k technice dřevěného meče Fuyao, které přepracoval sám Cheng Qian, a také různé knihy, které si přivezli ještě z hory Fuyao. Tyto knihy zažily vzestupy i pády jejich osudů, a přestože byly opatřeny ochrannými kouzly, které je měly zabezpečit proti škůdcům, vlhkosti a plísním, stránky nesly smutné stopy opotřebení.

Cheng Qian toužebně přejížděl prsty po hřbetech knih. Ještě nikdy mu hora Fuyao nechyběla tak jako nyní. Kromě zámku Člověka je od domova dělilo i mnoho netušených nebezpečí a spiknutí kolem Svitku porážky démonů.

Kronika Ostrova Azurového draka nesla výrazné označení, a tak ji Cheng Qian v chaotické hromadě knih rychle našel. Sekta Fuyao nepřijala žádné nové učedníky, kteří by dostali na starost organizaci knihovny, takže všechny knihy ležely tam, kde je jejich malá skupina nahodile poházela. S knihami a svitky se hýbalo pouze tehdy, když v nich potřebovali něco vyhledat. Když teď Cheng Qian vytáhl kroniku, na zem v oblaku prachu spadlo několik dalších knih.

Cheng Qian mlaskl jazykem a sehnul se pro ně. Mezi spadlými knihami byly dvě kopie Písma o čistotě a klidu.

Kdo je asi přepsal?

Zvedl knihy a oprášil je. Název první kopie byl vyveden jemnými a elegantními tahy, což byla pravděpodobně Li Yunova práce. Písmo druhé knihy bylo nedbalé, jako by dětské, s tahy připomínajícími prosté čárky. Cheng Qian bezpečně poznal starý rukopis svého nejstaršího bratra.

V dětství na sebe mnohokrát vzal Yan Zhengmingův trest opisování Písma, takže dokázal jeho rukopis bezchybně napodobit.

Nález ho z nějakého důvodu trochu dojal, takže Yan Zhengmingův přepis otevřel. Díky tomu s údivem zjistil, že uvnitř knihy se nachází druhá, na jejíž první straně byl vyobrazen pohledný muž obklopený pohádkově laděnými květinami. Držel v ruce nefritovou flétnu a z obálky se na čtenáře usmíval. Obrázek byl oddělen úzkou čárou od nadpisu, který hlásal: Život plný rafinovaného potěšení.

Co… co to mělo být?

Začal knihou listovat jak uhranutý.

Obsah falešného Písma o čistotě a klidu byl neuvěřitelně rozmanitý. Vedle prózy obsahoval i poezii, to vše prokládané bohatými ilustracemi. Vyprávěl milostný příběh, odehrávající se v nevěstinci ve světě smrtelníků. Pohledný učenec a kurtizána se opájeli láskou, potvrzenou věčným slibem, ale přesto se nakonec rozešli. Děj doplňovaly písně, jemné i vulgární. Styl vyprávění byl skutečně strhující a emotivní, některé části by šlo dokonce označit jako inspirativní.

Problém byly ilustrace. Postrádaly jakékoliv zábrany. Nejenže ukazovaly hlavní postavy tak, jak přišly na svět, ale vyobrazovaly je v nejrůznějších intimních pozicích. Ta kniha by se beze studu dala nazvat milostnou příručkou.

Byla to kniha, při jejímž čtení se většina lidí červená.

Cheng Qian listoval dál. Žádná pozice milenců nebyla stejná, navíc zde našel nespočet fantaskních technik neznámého původu. Ve srovnání s tímhle byli démoničtí kultivující ve městě Zhaoyang začátečničtí žabaři.

Cheng Qian už neměl odvahu knihu dál zkoumat. Když se ji však chystal zavřít, znovu si připomněl, že jeho nejstarší bratr zamaskoval obálku jako Písmo o čistotě a klidu. Na tváři se mu objevil podivný výraz.

Než mohl zpracovat své poněkud zvláštní pocity, ozvaly se rychlé kroky a dovnitř vystoupal Yan Zhengming a zeptal se: „Už jsi to našel?“

Cheng Qiana svým nenadálým zjevením tak šokoval, že mu falešné Písmo vyklouzlo z třesoucích se rukou. Spadlo na zem otevřené přímo na detailním výjevu z noční návštěvy jistého podniku.          

Yan Zhengming ztuhl s ústy dokořán.

Tohle byl doslova úder z čistého nebe. Kdyby si Cheng Qian mohl vybrat, raději by podstoupil deset nebeských soužení.

Po vteřině rozpaků se chopil své šance a s předstíraným klidem se sehnul pro pochybnou knihu. Byla mu však vytržena z rukou.

Vůdce sekty Yan se už tolik let věnoval vážným záležitostem, takže dávno vypustil z paměti všechny své pubertální zlozvyky. Jakmile spatřil otevřenou knihu, nedokázal ovládnout zlost, protože měl pocit, jako by někdo znesvětil posvátnou půdu, kterou ze všech sil chránil.

Odstrčil Cheng Qianovi ruku a rozzlobeně se zamračil. „Kde se tu vzala taková špína? Neříkal jsi, že chceš najít kroniku Ostrova Azurového draka? Tak proč máš tohle?“

Cheng Qian neměl, jak se vymluvit, takže slabě vysvětlil: „Spadla z police.“

Yan Zhengming knihu prolistoval. Obrázky uvnitř byly jako útok na jeho oči. Naštvaně se zeptal: „Otevřel jsi to?“

Cheng Qianův výraz hovořil za tisíc slov.

Vůdci sekty se zrychlil dech a hněv se rozhořel novou silou. „Myslel jsem, že budeš mít víc rozumu než ti druzí dva! A podívej se teď na sebe! Proč to vůbec čteš? Copak nevíš, že máš stále vnitřní zranění? Měl by ses soustředit a udržovat si klidnou mysl, aby ses dřív uzdravil! A ty tu místo toho čteš takové nesmysly.“

Čím déle mluvil, tím víc se zlobil. Šťouchal knihou Cheng Qianovi do hrudi s takovou silou, že ji málem zničil. „Nestydatost!“

Cheng Qian se nebránil. Ani on nevěděl, co by měl říct.

Yan Zhengming hněvivě pokračoval: „Jestli zjistím, který darebák přinesl tuhle věc do naší Knihovní věže, tak…“

„Starší bratře,“ ozval se Cheng Qian tiše. „Pravděpodobně jsi to byl ty sám.“

„Cože?“

Cheng Qian jemně otočil knihu, kterou Yan Zhengming téměř roztrhl, a ukázal na falešný nadpis „Písmo o čistotě a klidu.“

Vůdce sekty zaraženě zíral na znaky vyvedené známým písmem.

Cheng Qian se pokusil rychle ukázat své pochopení. „Nejstarší bratře, o nic nejde. Tenkrát jsi byl ještě mladý, věcem jsi tolik nerozuměl…“

Než to dořekl, sám si uvědomil slabinu toho prohlášení. Pokud Yan Zhengming už v době, kdy byl „ještě mladý“ přimíchal takovou věc mezi učení sekty a vynesl to z hory Fuyao, aby si mohl číst během dlouhé cesty… nenaznačuje to vlastně, že je od dětství prohnilý smilník?

Jak se dalo čekat, Yan Zhengmingovi zrudly uši a jeho tvář získala podobné odstíny. Beze slova se otočil a s ilustrovanou knihou se dal na ústup směrem ke dveřím.

Cheng Qianovo srdce se pohnulo. Opřel se o zábradlí a jeho obvykle apatická tvář vypadala ve světle ochranných kouzel proti plísním a škůdcům mnohem jemněji.

„Nejstarší bratře,“ zavolal za vůdcem sekty odvážně. „Zhuang Nanxi mi jednou řekl, že se zamiloval do potulné kultivující tak silně, že by se jeho city nezměnily, ani kdyby byla smrtelnice. Když jsi byl mladý, četl jsi tyhle, ehm, příběhy. Měl jsi někoho, koho bys měl takhle rád? Víš, víc než cokoliv jiného.“

Ve věži knihovny vládlo přítmí. Polovinu Yan Zhengmingovy tváře navíc stínila police, takže bylo těžké rozeznat jeho výraz. Chvíli nevydal ani hlásku, dokonce se zdálo, že ani nedýchá. Jako by se proměnil v sochu.

Po dlouhé chvíli položil naprosto nepodstatnou otázku: „Kdo je Zhuang Nanxi?“

„Jeden upovídaný žák z Vesnice Bílého tygra.“

Yan Zhengmingův hlas zhrubl. „Odteď se přestaneš stýkat s takovými neslušnými lidmi. Abys překonal nebeské soužení, vzdal ses svých smyslových požitků, tak jak to, že nevíš, jak si udržet mysl čistou a následovat Tao? Pokud se hodláš dál zabývat takovými nesmysly, vrať se do sídla Qing’an a začni nad sebou přemýšlet!“

Cheng Qianovi v očích probleskla melancholie.

Kroky vůdce sekty se vzdalovaly, až nakonec utichly zároveň s cvaknutím dveří Knihovní věže, které se pomocí kouzel samy zavřely. Zbyl jen krátký závan větru, který prolétl kolem něj.

Posbíral knihy, které předtím neopatrností shodil a vrátil je zpět na polici. Nakonec popadl kroniku Ostrova Azurového draka, posadil se na lavičku a otevřel ji.

Díky šikovnému kouzlu se lampa na stěně za ním sama zažehla. Cheng Qian prolistoval několik stránek a najednou měl pocit, že je všechno úplně zbytečné.

Za všechny ty roky, ať už stál proti Nebesům, ostatním kultivujícím nebo smrti, necouvl ani o krok. Ani teď neměl pocit, že by na tomto světě bylo cokoliv, co by nedokázal.

Zároveň však pochopil, že ne vždy jdou věci podle jeho přání.

Možná je to tím, že jeho zraněná prvotní duše nebyla řádně vyléčena, protože se cítil neskutečně unavený. Při pohledu na nudné zápisky v kronice ho napadlo: „Jaký má smysl stát se mocným a uznávaným kultivujícím? Neskončím pak automaticky jako terč spiknutí a cizí závisti? Jaký má smysl snažit se dosáhnout vzestupu a stát se nesmrtelným, když musím odložit všechny lidské city? To vše, jen abych mohl kráčet cestou velkého Tao, kterou nikdy nikdo neviděl? Nebudu pak nakonec jen netečně sledovat, jak kolem mě všechno mizí?“

Jejich životy se cenou nevyrovnají ani životům smrtelníků, jakkoliv jsou dlouhé.

Cheng Qianovi se pomalu zklidňoval tep a opět nabýval obvyklého klidu, jen srdce jako by měl jaksi zauzlované.

Možná by opravdu potřeboval odejít do ústraní a kultivovat, protože myšlenky mu neustále kroužily kolem stejných věcí.

Osobně však nevěřil, že by nějaké zavírání se mělo smysl. Listoval kronikou Ostrova Azurového draka, aniž by konkrétně věděl, co hledá. Najednou se zarazil, protože ho cosi trklo.

Ostrov Azurového draka byl uprostřed moře, ale kronika obsahovala zprávy o mnohem širším území. Kronikáři napodobili příklad smrtelných historiků a zaznamenali významné události kultivujících celé země.

 

Cheng Qian v kronice objevil jistý vzorec. Lidé, kterým trvalo tři sta let, než zformovali svou prvotní duši, se v podstatně nikam dál neposunuli. Nedosáhli ničeho mimořádného, dožili se zhruba tisíce let a pak zemřeli.

Jiní lidé, ať už díky pevné vůli nebo přirozenému talentu, si své prvotní duše vytvořili velmi brzy. Příběhy takových byly v knize nejčastější. Muselo se jednat o významné osobnosti své doby. Všichni se však dali na poustevnický život a zmizeli, zešíleli z odchylky qi nebo je potkal předčasný konec v důsledku nějaké katastrofy.

O vzestupu nebylo v celé kronice ani slovo.

Cheng Qian si promnul čelo a snažil se soustředit. Srdce mu naplnily pochybnosti. Copak byli lidé, kteří vzestoupili, tak skromní, že se o jejich úspěchu nemluvilo? Nebo od doby prvního zápisu až po pád ostrova nikdo nikdy úspěšně nevzestoupil?

Cheng Qian kroniku odložil a rychle sešel dolů. Nasměroval duchovní energii k polici s knihami, nakreslil znamení a tiše přikázal: „Chci si přečíst záznamy o vzestupech.“

Dřevěná police s knihami se pokryla mrazivou vrstvou duchovní energie, trochu se zachvěla a některé záznamy se slabě rozzářily. Cheng Qian je všechny vyndal a odnesl si je s sebou do příbytku Qing’an.

…

Yan Zhengming litoval svého výbuchu už ve chvíli, kdy opouštěl knihovnu, ale neměl jinou možnost. Nebesa, když se Cheng Qian opřel o zábradlí a položil mu tu otázku, měl pocit, jako by mu na hruď dopadl obrovský balvan, otřásl s ním do morku kostí a zanechal ho zraněného a odhaleného. Zakryl svou slabost hněvem a zbaběle utekl.

Cheng Qianovi se snažil vyhýbat i v dalších dnech.

Brzy si uvědomil, že je to zbytečné, protože Cheng Qian od té doby svůj příbytek neopustil. Bydleli vedle sebe, ale celých deset dní se ani nezahlédli.

Uprostřed této situace přišel dopis od Zhe Shiho.

Kurýra jim stále dělala Loužička, která se dokázala dle libosti měnit v ptáka. Aby Li Yun skryl její stále nápadnější ptačí podobu, využil svého talentu a proměnil ji ve vrabce.

Plná vražedné zášti vůči mizernému vkusu svého druhého bratra vrabčák Loužička odlétla. Brzy však zjistila, jak užitečná tahle nenápadná podoba je. Malý ptáček dokázal bez odhalení proklouznout téměř kamkoliv. Jen mouchy byly záludnější.

Díky tomu se konečně setkala se Zhe Shim a mohla tlumočit jeho slova.

„Bratříček Ze Shi říkal, že Úřad pro nebeské záležitosti má mnoho úrovní. Zasvěcenci musí pracovat jako špehové nejméně deset let a ti venku až sto. Pak musí projít nesmírně přísným kolečkem kontrol, aby se zjistilo, zda mají čistou minulost. Pak se teprve mohou stát právoplatnými členy. Nedávno se jistí vnitřní učedníci dostali do konfliktu smrtelníků a po pouhé jedné noci zmizela polovina z nich. Pak přišla vzpoura čtvrtého bra… ehm, démonického draka. Úřad pro nebeské záležitosti potřeboval další ruce a tak udělal nábor. Kultivace bratříčka Zhe Shiho byla dost slušná a tak ho spolu s několika dalšími schopnými a bezproblémovými špehy přijali za člena. Byli vysláni, aby někoho přepadli poblíž hory Tai Yin. Rozkaz nebyl konkrétní, ale bratříček Zhe Shi řekl, že cílem je nejspíš čtvrtý bratr.“

Hora Tai Yin nebyla daleko od jejich domovské hory Fuyao.

Yan Zhengming neváhal. „Zítra zapečetíme panství a okamžitě odjedeme na horu Tai Yin.“

Se tu Li Yun se k němu okamžitě naklonil: „Pojedeme na horu Tai Yin, a co pak? Co budeme dělat? Chystáš se pomoci Úřadu pro nebeské záležitosti zajmout Han Yuana? Nebo porušíme přísahu a postavíme se proti Svitku porážky démonů, abychom pomohli čtvrtému bratrovi se pomstít?“

„Přísahu na Svitku porážky démonů musíme dodržet,“ odpověděl Yan Zhengming tónem, který nesnesl námitek.

Po těch slovech se všem zatajil dech.

Po chvíli však Yan Zhengming dodal: „Nesmíme však dopustit, aby Han Yuana zajali oni. Musíme ho zastavit, než začne velký sněm Tai Xing, a dostat ho sem. Je jedním z nás, člen sekty Fuyao. I kdyby zničil oblohu a bylo potřeba jej rozsekat na kousky, tohle rozhodnutí není na nikom cizím.“

Obrázek od Xi-er

-Předchozí kapitola-       -Kapitoly -      -Další kapitola-

 Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)