Po tom rozhodném prohlášení se Yan Zhengming zvedl k odchodu. Právě když otevíral dveře, Li Yun ho váhavě upozornil: „Je tu ještě něco…“
Yan
Zhengming sledoval jeho pohled k bočním dveřím. „A co…?“
Dveře se
prudce otevřely „To jsem, ehm, já… au!“ Ozvala se rána a na podlahu dopadlo
cosi těžkého. Yan Zhengming o krok ustoupil a Li Yun se unaveně usmál na
mladíka, který po kvapném vstupu skončil natažený na zemi.
„Nian
Dada… celou dobu bydlel na panství Fuyao v pokoji pro hosty. Trval na tom,
že poprosí malého Qiana, aby ho přijal za žáka, a přísahal, že se chce za
každou cenu stát členem naší sekty. Prý ho můžeme zkoušet, jak se nám zlíbí,
protože on se kvůli nám hodlá postavit i peklu.“
Nian Dada
se zdrceným pohledem vzhlédl, vyškrábal se do kleku a otřel si krev
z nosu. Pak se usmál na Cheng Qiana. Když promluvil, téměř mu nebylo
rozumět, jako by si při pádu zlomil zub nebo se kousl do jazyka. „Uistře,
puosím, puijmi muě!“
Li Yun ho
doplnil vysvětlením: „Malý Qian byl dlouho v ústraní, takže neměl čas se
s ním setkat. Nian Dada už se tu nějakou dobu potlouká.“
„Proč jsi
ještě neodešel?“ zeptal se překvapený Cheng Qian mladíka.
Nian Dada
si otřel tvář, celý se hrdě nafoukl a s výrazně lepší výslovností zadeklamoval:
„Já to nevzdám!“
Yan
Zhengming se ušklíbl. Sekta Fuyao se dostala na scestí už několikrát.
V předchozí generaci se nejlepší učedník změnil v napůl živého napůl
mrtvého padoucha světové proslulosti, zatímco jeho mladší bratr skončil jako
lasička. A nyní? Yan Zhengming by mohl sám vyprávět.
Už dvě generace jejich sekta nezískala jediného spolehlivého učedníka. Pokud teď přijmou mladíka, jehož jedinou kvalifikací je schopnost přilepit se na někoho a nepustit, zůstane jim vůbec nějaká důstojnost?1
Tahle
tradice přijímat učedníky, jako když se sestavuje vtip, by měla konečně
skončit. Jen tak zabrání škodám pro další generace.
Proto řekl
hlasem, nepřipouštějícím odpor: „Ne, to se nestane. A teď, když omluvíš náš
nedostatek zdvořilosti, se budeš muset připravit k odchodu. My musíme kvůli
naléhavé situaci pryč, takže se obávám, že zde nemůžeme nadále přijímat hosty.“
Nian Dada
se zhluboka nadechl: „Přísahám, že se nebudu vyhýbat žádné práci! Prosím,
dovolte mi vstoupit do sekty Fuyao!“
Yan
Zhengming byl příliš líný na to, aby se s ním hádal. „Li Yune, pošli
zprávu Nian Mingmingovi. Těžko bude lhostejně přihlížet, jak ho jeho syn
zrazuje a přidává se k jiné sektě.“
„Ach, ty to
asi nevíš,“ odkašlal si Li Yun s pohledem na své nehty, „ale ta skupina v údolí
Mingming není sekta, jen náhodně spojení kultivující. Bydlí na hoře a užívají si
jejích výhod výměnou za to, že pomáhají vesničanům v údolí likvidovat slabší
nestvůry. Kromě plnění úkolů od Pána údolí mohou jeho učedníci kdykoliv odejít
a přidat se k jakékoliv sektě chtějí. Údolí Mingming díky tomu získává síť
kontaktů, což se jim natolik vyplácí, že podobné chování dokonce podporují.“
Yan Zhengming zůstal beze slov. Může na světě
existovat tak nestydatá a líná sekta?
Nakonec se
obrátil na Nian Dadu. „Jak by tě naše sekta mohla přijmout, když ani pořádně
nedokážeš létat na meči? Vždyť jsi z něj spadl!“
Tři bratři
a jedna sestra zůstali nad nesmyslností takové poznámky doslova oněmělí. Když
vstupovali do sekty oni, neuměli meč ani držet, natož na něm létat.
Nian
Dadovo odhodlání neklesalo: „Vůdce sekty, jsem si vědom svých omezených
schopností. Rozhodně se budu kultivovat, jak nejlépe to půjde, aby se za mě
sekta nemusela stydět!“
„Musíme se
vůbec dívat na tvou kultivaci, abychom se za tebe styděli?“ Yan Zhengming
věnoval chlapci zlý pohled a záměrně přešel do útoku. „Jdi pryč. Dokud budu
vůdcem sekty, nikdy nepřijmu nikoho ošklivého.“
Na takový
argument neměl Nian Dada odpověď. Bezradně pohlédl na Cheng Qiana, ale ten byl
myšlenkami jinde.
Díky Yan
Zhengmingově poznámce se mu vybavily už napůl zapomenuté vzpomínky. Nejstarší
bratr byl od mládí neuvěřitelně ješitný a pyšný na vlastní vzhled. Nemožná jedinečnost
jeho povahy spočívala v tom, že se dokonce odmítal dotknout jídla, pokud
nebylo vizuálně krásné.
Cheng Qian
zamyšleně hleděl na své obnošené tmavě modré roucho. Nosil ho snad odjakživa,
ale teď měl poprvé dojem, že by o sebe měl víc dbát.
Klečící
Nian Dada se mezitím kroutil, než se mu podařilo vymyslet vhodnou odpověď:
„Vůdce sekty, se svým obličejem nic neudělám, ale budu tvrdě pracovat na
vylepšení své aury, abych se stal éterickým kultivujícím!“ Pak se podíval na
Cheng Qiana a spěšně přidal lichotku: „Budu se snažit být jako mistr Cheng Qian!“
Lichotka však
zcela minula svůj cíl a Yan Zhengming se nazlobeně narovnal. „Kdo si myslíš, že
jsi, takhle se srovnávat s malým Qianem?“
Tlak
duchovní síly kultivujícího meče na úrovni Zatasení čepele zatlačil na Nian Dádu
s takovou silou, až měl pocit, že ho snad zatlačí do země. Chlapec si znovu
a znovu připomínal, že je to jen zkouška, kterou musí projít, pokud se chce k sektě
připojit, takže zaťal zuby a snažil se odolávat, ale během chvilky mu
z nosu vytryskla krev.
Dosud
mlčící Cheng Qian se ozval: „Starší bratře, nech ho. Na jeho odhodlání ve
skutečnosti není nic špatného.“
Yan
Zhengming na něj upřeně pohlédl. Už uběhlo deset dní od doby, co spolu naposled
promluvili, hlavně proto, že vůdce sekty nedokázal přijít na to, jak začít.
Když teď uslyšel Cheng Qianův hlas, srdce mu naplnila euforie. Jen s obtížemi
zachoval vážnou „tvář vůdce sekty“, donutil se ke klidu a vypustil z úst
jediné slovo: „Co?“
Cheng Qian
vysvětloval: „Než jsem opustil údolí Mingming, čekal na mě venku celou noc.
Našel si cestu i do našeho sídla. Vypadá to, že má v páteři přece jen
nějakou ocel. Ostrov Azurového draka přijal mnoho potulných kultivujících,
kteří ani nedokázali absorbovat qi. On aspoň dokáže trochu jezdit na meči, byť
dost vratce.“
Cheng
Qianova kritéria náboru učedníků nebyla náročná – stačil poctivý charakter.
Jejich sekta se vždy řídila heslem: Mistr
vede k bráně, ale kultivovat musí každý sám. Ať už má člověk jakkoliv
velké nadání, vždy se s tím dalo pracovat.
Stačilo
pár Cheng Qianových slov a Yan Zhengmingova tvrdost roztála jako led. Zamumlal:
„Má dost omezený potenciál.“
Dostalo se
mu úsměvu. „Jak se říká, člověk nemusí vychovávat mnicha, aby mohl respektovat
Buddhu. Stále ještě dlužím Údolí Mingming laskavost.“
Yan
Zhengming nic neřekl. Loužička se také chtěla podělit o svůj názor, ale Li Yun
ji zastavil, aby to představení mohli dál sledovat.
Jak se
dalo očekávat, vůdce sekty, který ještě před chvílí toužil poslat Nian Dadu
kopancem zpět do údolí Mingming, s úsměvem ustoupil. „Dobře, když to
říkáš. Nakrmit jeden krk navíc ještě zvládneme. Kvůli válce je tu chaos, takže
se musí spokojit s pouhým prohlášením. Řádný zasvěcovací rituál uspořádáme,
až se vrátíme na horu Fuyao.“
Li Yun se do
toho se vší nevinností vložil: „Vůdce sekty a nejstarší bratře, co že jsi tak
svolný, jakmile něco navrhne malý Qian?“
Yan
Zhengming mu věnoval zuřivý pohled a odchvátal, aniž by se odvážil podívat, jak
na to reaguje sám Cheng Qian.
Ten pouze
poklepal Nian Dadovi na rameno. „Pojď za mnou.“ Poté vyvedl nově přijatého
učedníka ven z místnosti.
Li Yun
zíral na jejich vzdalující se záda a loktem šťouchl do Loužičky. „Jaký je tvůj
závěr z tohoto incidentu?“
Loužička
se na chvíli zamyslela a pak se vší upřímností pronesla: „Až budu něco příště
chtít, měla bych nejdřív zajít přesvědčit třetího bratra. Potom bude nejstarší
bratr souhlasit, i kdyby se mu to nelíbilo.“
Li Yun na
ni pohlédl.
„Řekla
jsem něco špatně?“
Poplácal
ji po hlavě. „Ne, holčičko. Máš pravdu.“
Loužička
se zpod jeho ruky vykroutila. „Druhý bratře, ty jsi měl svůj zasvěcovací obřad?
Jaká jsi dostal od mistra přikázání?“
Li Yun se
odmlčel. Výraz potížisty z jeho tváře zmizel a místo něj se objevila
nostalgie, jakou u něj Loužička ještě neviděla. Tiše řekl: „Náš mistr říkal, že
jsem příliš chytrý. Přílišná chytrost mě činí netrpělivým, což může snadno vést
k úzkosti. Z dlouhodobého hlediska to může způsobit citovou i morální
újmu. Proto mi dal přikázání ‚Buď jednoduchý‘.“
Po těch
slovech sklopil zrak a povzdychl si, jako by sám věděl, že přikázání svého mistra
nenásledoval.
Loužiččin
hlas byl přesto plný obdivu. „Nevzdychej takhle. Já ani žádné přikázání nemám.“
Když
jejich mistr zemřel, neměl čas na poslední slova, natož dát jí nějaké
přikázání. Protože přeskočili tento krok, jako by se ani nemohla stát dospělou.
Loužička
zamumlala: „Druhý bratře, co by mi podle tebe dal mistr za přikázání, kdyby byl
ještě naživu?“
Li Yun
naklonil hlavu. „Přikázání obvykle popisuje, jak vyvážit něčí nedostatek jeho
vlastní silou. V tvém případě by to bylo…“
Loužička
se po něm vyčkávavě podívala a Li Yun si promnul bradu.
„Možná… ‚Bez
peří‘?“
Díky tomu
se stal prvním starším bratrem v historii sekty Fuyao, kterého zbila jeho
nejmladší sestra.
…
O deset dní později na centrální
planině Tai Yin.
Hora Tai
Yin nebyla příliš vysoká, rozhodně ne ve srovnání s horou Tai Xin, kde se
často zdržovali nejmocnější kultivující.
V okruhu
asi sta li na západ od Tai Yin se nacházelo mnoho vesnic a strážných věží, spojených
širokou a rušnou cestou. Obchod zde kvetl a k obzoru se táhla úrodná pole
obdělávaná tažnými voly.
Podle vesnických
legend se i na této hoře nacházel příbytek nesmrtelných, bylo však očím
smrtelníků skryté. Pouze lidé nadaní duchovní silou, mohli spatřit slabý obrys
skutečné hory a posvátné jeřáby, kteří kolem ní poletovali.
Teď ale hora
působila úplně jinak.
Před patnácti
dny se počet vojáků v okolí zdvojnásobil a svými řinčícími zbraněmi
vnášeli do srdcí vesničanů strach. Brzy po nich sem na mečích přiletěli
„nesmrtelní“ a shromažďovali se na vrcholku.
Od vojáků
z pevnosti se šířily zvěsti, že se zde šikují k boji.
Vesničany z okolí
sice nikdo k odchodu nenutil, ale místní úředníci vyvěsili mnoho oznámení,
v nichž jim přestěhování důrazně doporučili. Těm, kteří odejdou – psalo se
v oznámení – budou vypláceny peníze, dokud si nenajdou jiný domov.
Důsledkem těchto zpráv byla okamžitá panika. Okolní oblasti se vylidňovaly, lidé stáli
v řadě na peníze od úsvitu do soumraku a už po několika dnech byla většina
domů opuštěna. Zůstali jen ti příliš staří nebo slabí.
Zároveň
s tím se kolem hory formovalo obranné pole.
Až
démoničtí kultivující obdrží pozvánku na bitvu na hoře Tai Xin, budou muset
projít právě tudy. Hora Tai Yin je navíc velmi blízko hory sekty Fuyao, takže démonický
drak Han Yuan se tu určitě zdrží.
You Liang,
poslušen rozkazů, dorazil o několik dní dříve, aby mohl démonického draka
přepadnout ze zálohy. Okolo hory Tai Yin bylo dokončeno velkolepé Pole popravy
démonů. I kdyby se tím nepodařilo démonického draka zastavit, musí vyčerpat co
největší část jeho moci. Ostatní kultivující mezitím shromáždí sílu na hoře Tai
Xin.
You Liang
stál spolu s dalšími kultivujícími na věži vysoké pevnosti a sledoval řady
odcházejících vesničanů s rodinami. Z dálky mu připadali jako mravenci.
V hloubi
duše dobře věděl, že nikdo z nich nebude v bezpečí, ani když okolí hory
Tai Yin opustí. Naopak, budou zcela bezbranní, a pokud narazí na démonické
kultivující ze severu, skončí jako hmyz v rukou krutého dítěte – rozervaní
na kusy.
Také
věděl, že odejít jednoduše museli. Smrtelníci potřebují k životu potravu,
což je spojeno se všemi druhotnými tělesnými funkcemi, což pochopitelně
znečišťuje jejich duchovní energii. Přítomnost většího množství prostých lidí
by Pole popravy démonů narušilo.
You Liang
pevně sevřel meč. Jeho starší bratr mu jednou řekl, že ta čepel se jmenuje Tan
Xin, Srdce santalového dřeva.2 Mečíř byl při výrobě meče
neopatrný a nechal na kov spadnout trochu popela z posvátného kadidla.
Když byl zformován duch meče, nesl kvůli tomu v sobě méně agresivity než
jiné meče, takže se mu někdy přezdívalo Meč soucitu.
Mladý kultivující
se zhluboka nadechl, jak ho jílec meče zastudil v dlani.
Z oblohy
k němu na meči slétl kultivující s rozcuchanými vlasy a přistál přímo
před ním. Po pozdravu ho informoval: „Úředníku You, někdo mocný vnikl do našeho
šiku a narušil jihozápadní frontovou linii.“
Všichni na
něj pohlédli.
Ten
kultivující byl vnější spolupracovník Úřadu pro nebeské záležitosti a jeho známí
mu říkali Slaměný Zhang. Díky svým schopnostem s tvorbou duchovních polí
byl přidělen k hoře Tai Yin a řídil vytváření velkého Pole popravy démonů.
You Liang
po té zprávě odsunul rozptylující myšlenky stranou a soustředil svou duchovní
energii do očí. Aktivoval kouzlo Orlí oko a podíval se směrem, o kterém Slaměný
Zhang mluvil. Spatřil několik postav, a když se s jedním z nich
setkal očima, strnul. Nově příchozí byla skupina ze sekty Fuyao a teď hleděl do
očí jejich vůdci.
Yan
Zhengming mu pohled lhostejně oplatil a o chvíli později vypustil smrtící poryv
energie meče přímo proti You Liangovu obličeji.
Vyděšený
mladík se mu neodvážil čelit přímo, rychle o několik kroků ucouvl a pak teprve
pozvedl v obraně vlastní meč. Ta zdánlivě vražedná síla se o jeho čepel
jen varovně otřela a pak se rozptýlila ve vzduchu za ním.
You Liang
si ztěžka oddechl s pocitem, jako by právě unikl smrti. Útok jím tak
otřásl, až se mu orosily dlaně.
Kultivující
meče mají výjimečnou mysl a duši, a dokud ovládají energii svého meče, jsou
ochotní čelit jakékoliv výzvě. Avšak to, že někdo dokáže na místě zastavit vyslanou
sílu a ovládat ji s takovou nenucenou přesností, to bylo mimo You Liangovu
představivost. V tu chvíli pochopil, že rozdíl mezi ním a Yan Zhengmingem není
jen v dosažení úrovně Božské říše. Leží mezi nimi celý svět.
„Úředníku!“
Slaměný Zhang na něj zděšeně zíral a pak vykročil vpřed. „Kdo si dovolil na
tebe takhle drze zaútočit? Mám tam poslat jednotku?“
Bledý You
Liang zavrtěl hlavou. Ze všech sil se snažil znít klidně: „Ta osoba je
kultivující meče, který dosáhl úrovně Božské říše. Dokonce i Čtyři svatí by
kolem něj našlapovali po špičkách. Co bys tam chtěl dělat? Nechat se poslat
zpět v krabici?“
Kultivující
Zhang ohromeně vytřeštil oči.
„Jdi
pryč!“ zvedl You Liang rozzlobeně hlas.
Poté, co
si vybil svou zlost, sám odešel, hlavu svěšenou nesnesitelným hněvem a studem.
Uctivý a
lichotivý výraz Slaměného Zhanga zmizel, jakmile se k němu mladík otočil
zády. Vrhl na jeho záda zlomyslný pohled a pak se s podivným výrazem
zahleděl k místu, odkud před chvílí přiletěl duchovní útok energie meče.
Po jeho
boku se shromáždilo několik přihlížejících kultivujících. Jeden z nich
tiše řekl: „Bratře Zhangu, tihle takzvaní ‚kultivující velkých sekt‘ se
vysmívají našemu umění tvorby polí a tváří se, že je to jen ubohý trik. Jejich
arogance je nesnesitelná.“
Kultivující
Zhang se chladně usmál. „Je to jen bezvýznamný mladší, který sotva vytvořil
prvotní duši. Odvažuje se nás poučovat, zatímco jeho kultivační základna se
ještě kývá v základech. Kdo je cílem našeho Pole popravy démonů? Sám
démonický drak Han Yuan! A je úplně jedno, jestli ten drzý návštěvník dosáhl
úrovně Božské říše nebo třeba pekelné – zemře s jedním naším mávnutím!“
Jeden
z kultivujících zaváhal. „Bratře Zhangu, myslíš tím…“
Slaměný
Zhang rozdal skupině několik pokynů.
…
O něco dál
se Li Yun zrovna mračil na Yan Zhengminga. „Vůdce sekty, co to mělo být?“
„Ponižuji
je.“ Yan Zhengming si ležérně spojil ruce za zády. „Nepoznal jsi to? Se Svitkem
porážky démonů toho mnoho neuděláme, ale stále ještě dokážeme přimět členy
Úřadu pro nebeské záležitosti, aby si pořádně ukousli z kyselého jablka
pokory.“
Li Yunovi
se to moc nezdálo. „No tak, v Úřadu pro nebeské záležitosti najdeš spoustu
malicherných pitomců. Na takové je potřeba použít jejich vlastní taktiku.
Můžeme jim lhát, klamat je, přepadnout je a zabíjet, když nejsou připraveni.
Ale neprovokuj je. I když tě uštkne malý had, stále to bolí.“
Yan
Zhengming měl spoustu dobrých vlastností, například nevyhledával bitky a
rozhodně nebyl krvežíznivý. Měl však jeden špatný zvyk – po dlouhém životě na
absolutním dně se jeho arogance a tvrdohlavost ocitla na svém maximu. Házel
kolem sebe jednu urážku za druhou, ale zatímco v dospívání to bylo spíše
neúmyslné, teď své protivníky nechával koupat v ponížení bez sebemenší
šance na ústup.
Navíc znal
své možnosti – s kultivací tak silnou, že by se nemusel bát ani Čtyř
svatých, proč by se měl starat o kultivujícího, který sotva zformoval svou
prvotní duši?
Li Yun se přesto cítil znepokojený. Pokud nedáte druhé straně možnost ustoupit, doženete je k extrémním činům. Copak lze s tímto přístupem žít mezi lidmi?
-Předchozí kapitola- -Kapitoly - -Další kapitola-
Žádné komentáře:
Okomentovat