Braennino: Liu Yao Kapitola 81: Potom bude nejstarší bratr souhlasit, i kdyby se mu to nelíbilo

Po tom rozhodném prohlášení se Yan Zhengming zvedl k odchodu. Právě když otevíral dveře, Li Yun ho váhavě upozornil: „Je tu ještě něco…“

Yan Zhengming sledoval jeho pohled k bočním dveřím. „A co…?“

Dveře se prudce otevřely „To jsem, ehm, já… au!“ Ozvala se rána a na podlahu dopadlo cosi těžkého. Yan Zhengming o krok ustoupil a Li Yun se unaveně usmál na mladíka, který po kvapném vstupu skončil natažený na zemi.

„Nian Dada… celou dobu bydlel na panství Fuyao v pokoji pro hosty. Trval na tom, že poprosí malého Qiana, aby ho přijal za žáka, a přísahal, že se chce za každou cenu stát členem naší sekty. Prý ho můžeme zkoušet, jak se nám zlíbí, protože on se kvůli nám hodlá postavit i peklu.“

Nian Dada se zdrceným pohledem vzhlédl, vyškrábal se do kleku a otřel si krev z nosu. Pak se usmál na Cheng Qiana. Když promluvil, téměř mu nebylo rozumět, jako by si při pádu zlomil zub nebo se kousl do jazyka. „Uistře, puosím, puijmi muě!“

Li Yun ho doplnil vysvětlením: „Malý Qian byl dlouho v ústraní, takže neměl čas se s ním setkat. Nian Dada už se tu nějakou dobu potlouká.“

„Proč jsi ještě neodešel?“ zeptal se překvapený Cheng Qian mladíka.

Nian Dada si otřel tvář, celý se hrdě nafoukl a s výrazně lepší výslovností zadeklamoval: „Já to nevzdám!“

Yan Zhengming se ušklíbl. Sekta Fuyao se dostala na scestí už několikrát. V předchozí generaci se nejlepší učedník změnil v napůl živého napůl mrtvého padoucha světové proslulosti, zatímco jeho mladší bratr skončil jako lasička. A nyní? Yan Zhengming by mohl sám vyprávět.

Už dvě generace jejich sekta nezískala jediného spolehlivého učedníka. Pokud teď přijmou mladíka, jehož jedinou kvalifikací je schopnost přilepit se na někoho a nepustit, zůstane jim vůbec nějaká důstojnost?¹

Tahle tradice přijímat učedníky, jako když se sestavuje vtip, by měla konečně skončit. Jen tak zabrání škodám pro další generace.

Proto řekl hlasem, nepřipouštějícím odpor: „Ne, to se nestane. A teď, když omluvíš náš nedostatek zdvořilosti, se budeš muset připravit k odchodu. My musíme kvůli naléhavé situaci pryč, takže se obávám, že zde nemůžeme nadále přijímat hosty.“

Nian Dada se zhluboka nadechl: „Přísahám, že se nebudu vyhýbat žádné práci! Prosím, dovolte mi vstoupit do sekty Fuyao!“

Yan Zhengming byl příliš líný na to, aby se s ním hádal. „Li Yune, pošli zprávu Nian Mingmingovi. Těžko bude lhostejně přihlížet, jak ho jeho syn zrazuje a přidává se k jiné sektě.“

„Ach, ty to asi nevíš,“ odkašlal si Li Yun s pohledem na své nehty, „ale ta skupina v údolí Mingming není sekta, jen náhodně spojení kultivující. Bydlí na hoře a užívají si jejích výhod výměnou za to, že pomáhají vesničanům v údolí likvidovat slabší nestvůry. Kromě plnění úkolů od Pána údolí mohou jeho učedníci kdykoliv odejít a přidat se k jakékoliv sektě chtějí. Údolí Mingming díky tomu získává síť kontaktů, což se jim natolik vyplácí, že podobné chování dokonce podporují.“

Yan Zhengming zůstal beze slov. Může na světě existovat tak nestydatá a líná sekta?

Nakonec se obrátil na Nian Dadu. „Jak by tě naše sekta mohla přijmout, když ani pořádně nedokážeš létat na meči? Vždyť jsi z něj spadl!“

Tři bratři a jedna sestra zůstali nad nesmyslností takové poznámky doslova oněmělí. Když vstupovali do sekty oni, neuměli meč ani držet, natož na něm létat.

Nian Dadovo odhodlání neklesalo: „Vůdce sekty, jsem si vědom svých omezených schopností. Rozhodně se budu kultivovat, jak nejlépe to půjde, aby se za mě sekta nemusela stydět!“

„Musíme se vůbec dívat na tvou kultivaci, abychom se za tebe styděli?“ Yan Zhengming věnoval chlapci zlý pohled a záměrně přešel do útoku. „Jdi pryč. Dokud budu vůdcem sekty, nikdy nepřijmu nikoho ošklivého.“

Na takový argument neměl Nian Dada odpověď. Bezradně pohlédl na Cheng Qiana, ale ten byl myšlenkami jinde.

Díky Yan Zhengmingově poznámce se mu vybavily už napůl zapomenuté vzpomínky. Nejstarší bratr byl od mládí neuvěřitelně ješitný a pyšný na vlastní vzhled. Nemožná jedinečnost jeho povahy spočívala v tom, že se dokonce odmítal dotknout jídla, pokud nebylo vizuálně krásné.

Cheng Qian zamyšleně hleděl na své obnošené tmavě modré roucho. Nosil ho snad odjakživa, ale teď měl poprvé dojem, že by o sebe měl víc dbát.

Klečící Nian Dada se mezitím kroutil, než se mu podařilo vymyslet vhodnou odpověď: „Vůdce sekty, se svým obličejem nic neudělám, ale budu tvrdě pracovat na vylepšení své aury, abych se stal éterickým kultivujícím!“ Pak se podíval na Cheng Qiana a spěšně přidal lichotku: „Budu se snažit být jako mistr Cheng Qian!“

Lichotka však zcela minula svůj cíl a Yan Zhengming se nazlobeně narovnal. „Kdo si myslíš, že jsi, takhle se srovnávat s malým Qianem?“

Tlak duchovní síly kultivujícího meče na úrovni Zatasení čepele zatlačil na Nian Dádu s takovou silou, až měl pocit, že ho snad zatlačí do země. Chlapec si znovu a znovu připomínal, že je to jen zkouška, kterou musí projít, pokud se chce k sektě připojit, takže zaťal zuby a snažil se odolávat, ale během chvilky mu z nosu vytryskla krev.

Dosud mlčící Cheng Qian se ozval: „Starší bratře, nech ho. Na jeho odhodlání ve skutečnosti není nic špatného.“

Yan Zhengming na něj upřeně pohlédl. Už uběhlo deset dní od doby, co spolu naposled promluvili, hlavně proto, že vůdce sekty nedokázal přijít na to, jak začít. Když teď uslyšel Cheng Qianův hlas, srdce mu naplnila euforie. Jen s obtížemi zachoval vážnou „tvář vůdce sekty“, donutil se ke klidu a vypustil z úst jediné slovo: „Co?“

Cheng Qian vysvětloval: „Než jsem opustil údolí Mingming, čekal na mě venku celou noc. Našel si cestu i do našeho sídla. Vypadá to, že má v páteři přece jen nějakou ocel. Ostrov Azurového draka přijal mnoho potulných kultivujících, kteří ani nedokázali absorbovat qi. On aspoň dokáže trochu jezdit na meči, byť dost vratce.“

Cheng Qianova kritéria náboru učedníků nebyla náročná – stačil poctivý charakter. Jejich sekta se vždy řídila heslem: Mistr vede k bráně, ale kultivovat musí každý sám. Ať už má člověk jakkoliv velké nadání, vždy se s tím dalo pracovat.

Stačilo pár Cheng Qianových slov a Yan Zhengmingova tvrdost roztála jako led. Zamumlal: „Má dost omezený potenciál.“

Dostalo se mu úsměvu. „Jak se říká, člověk nemusí vychovávat mnicha, aby mohl respektovat Buddhu. Stále ještě dlužím Údolí Mingming laskavost.“

Yan Zhengming nic neřekl. Loužička se také chtěla podělit o svůj názor, ale Li Yun ji zastavil, aby to představení mohli dál sledovat.

Jak se dalo očekávat, vůdce sekty, který ještě před chvílí toužil poslat Nian Dadu kopancem zpět do údolí Mingming, s úsměvem ustoupil. „Dobře, když to říkáš. Nakrmit jeden krk navíc ještě zvládneme. Kvůli válce je tu chaos, takže se musí spokojit s pouhým prohlášením. Řádný zasvěcovací rituál uspořádáme, až se vrátíme na horu Fuyao.“

Li Yun se do toho se vší nevinností vložil: „Vůdce sekty a nejstarší bratře, co že jsi tak svolný, jakmile něco navrhne malý Qian?“

Yan Zhengming mu věnoval zuřivý pohled a odchvátal, aniž by se odvážil podívat, jak na to reaguje sám Cheng Qian.

Ten pouze poklepal Nian Dadovi na rameno. „Pojď za mnou.“ Poté vyvedl nově přijatého učedníka ven z místnosti.

Li Yun zíral na jejich vzdalující se záda a loktem šťouchl do Loužičky. „Jaký je tvůj závěr z tohoto incidentu?“

Loužička se na chvíli zamyslela a pak se vší upřímností pronesla: „Až budu něco příště chtít, měla bych nejdřív zajít přesvědčit třetího bratra. Potom bude nejstarší bratr souhlasit, i kdyby se mu to nelíbilo.“

Li Yun na ni pohlédl.

„Řekla jsem něco špatně?“

Poplácal ji po hlavě. „Ne, holčičko. Máš pravdu.“

Loužička se zpod jeho ruky vykroutila. „Druhý bratře, ty jsi měl svůj zasvěcovací obřad? Jaká jsi dostal od mistra přikázání?“

Li Yun se odmlčel. Výraz potížisty z jeho tváře zmizel a místo něj se objevila nostalgie, jakou u něj Loužička ještě neviděla. Tiše řekl: „Náš mistr říkal, že jsem příliš chytrý. Přílišná chytrost mě činí netrpělivým, což může snadno vést k úzkosti. Z dlouhodobého hlediska to může způsobit citovou i morální újmu. Proto mi dal přikázání ‚Buď jednoduchý‘.“

Po těch slovech sklopil zrak a povzdychl si, jako by sám věděl, že přikázání svého mistra nenásledoval.

Loužiččin hlas byl přesto plný obdivu. „Nevzdychej takhle. Já ani žádné přikázání nemám.“

Když jejich mistr zemřel, neměl čas na poslední slova, natož dát jí nějaké přikázání. Protože přeskočili tento krok, jako by se ani nemohla stát dospělou.

Loužička zamumlala: „Druhý bratře, co by mi podle tebe dal mistr za přikázání, kdyby byl ještě naživu?“

Li Yun naklonil hlavu. „Přikázání obvykle popisuje, jak vyvážit něčí nedostatek jeho vlastní silou. V tvém případě by to bylo…“

Loužička se po něm vyčkávavě podívala a Li Yun si promnul bradu.

„Možná… ‚Bez peří‘?“

Díky tomu se stal prvním starším bratrem v historii sekty Fuyao, kterého zbila jeho nejmladší sestra.

…

O deset dní později na centrální planině Tai Yin.

Hora Tai Yin nebyla příliš vysoká, rozhodně ne ve srovnání s horou Tai Xin, kde se často zdržovali nejmocnější kultivující.

V okruhu asi sta li na západ od Tai Yin se nacházelo mnoho vesnic a strážných věží, spojených širokou a rušnou cestou. Obchod zde kvetl a k obzoru se táhla úrodná pole obdělávaná tažnými voly.

Podle vesnických legend se i na této hoře nacházel příbytek nesmrtelných, bylo však očím smrtelníků skryté. Pouze lidé nadaní duchovní silou, mohli spatřit slabý obrys skutečné hory a posvátné jeřáby, kteří kolem ní poletovali.

Teď ale hora působila úplně jinak.

Před patnácti dny se počet vojáků v okolí zdvojnásobil a svými řinčícími zbraněmi vnášeli do srdcí vesničanů strach. Brzy po nich sem na mečích přiletěli „nesmrtelní“ a shromažďovali se na vrcholku.

Od vojáků z pevnosti se šířily zvěsti, že se zde šikují k boji.

Vesničany z okolí sice nikdo k odchodu nenutil, ale místní úředníci vyvěsili mnoho oznámení, v nichž jim přestěhování důrazně doporučili. Těm, kteří odejdou – psalo se v oznámení – budou vypláceny peníze, dokud si nenajdou jiný domov.

Důsledkem těchto zpráv byla okamžitá panika. Okolní oblasti se vylidňovaly, lidé stáli v řadě na peníze od úsvitu do soumraku a už po několika dnech byla většina domů opuštěna. Zůstali jen ti příliš staří nebo slabí.

Zároveň s tím se kolem hory formovalo obranné pole.

Až démoničtí kultivující obdrží pozvánku na bitvu na hoře Tai Xin, budou muset projít právě tudy. Hora Tai Yin je navíc velmi blízko hory sekty Fuyao, takže démonický drak Han Yuan se tu určitě zdrží.

You Liang, poslušen rozkazů, dorazil o několik dní dříve, aby mohl démonického draka přepadnout ze zálohy. Okolo hory Tai Yin bylo dokončeno velkolepé Pole popravy démonů. I kdyby se tím nepodařilo démonického draka zastavit, musí vyčerpat co největší část jeho moci. Ostatní kultivující mezitím shromáždí sílu na hoře Tai Xin.

You Liang stál spolu s dalšími kultivujícími na věži vysoké pevnosti a sledoval řady odcházejících vesničanů s rodinami. Z dálky mu připadali jako mravenci.

V hloubi duše dobře věděl, že nikdo z nich nebude v bezpečí, ani když okolí hory Tai Yin opustí. Naopak, budou zcela bezbranní, a pokud narazí na démonické kultivující ze severu, skončí jako hmyz v rukou krutého dítěte – rozervaní na kusy.

Také věděl, že odejít jednoduše museli. Smrtelníci potřebují k životu potravu, což je spojeno se všemi druhotnými tělesnými funkcemi, což pochopitelně znečišťuje jejich duchovní energii. Přítomnost většího množství prostých lidí by Pole popravy démonů narušilo.

You Liang pevně sevřel meč. Jeho starší bratr mu jednou řekl, že ta čepel se jmenuje Tan Xin, Srdce santalového dřeva.² Mečíř byl při výrobě meče neopatrný a nechal na kov spadnout trochu popela z posvátného kadidla. Když byl zformován duch meče, nesl kvůli tomu v sobě méně agresivity než jiné meče, takže se mu někdy přezdívalo Meč soucitu.

Mladý kultivující se zhluboka nadechl, jak ho jílec meče zastudil v dlani.

Z oblohy k němu na meči slétl kultivující s rozcuchanými vlasy a přistál přímo před ním. Po pozdravu ho informoval: „Úředníku You, někdo mocný vnikl do našeho šiku a narušil jihozápadní frontovou linii.“

Všichni na něj pohlédli.

Ten kultivující byl vnější spolupracovník Úřadu pro nebeské záležitosti a jeho známí mu říkali Slaměný Zhang. Díky svým schopnostem s tvorbou duchovních polí byl přidělen k hoře Tai Yin a řídil vytváření velkého Pole popravy démonů.

You Liang po té zprávě odsunul rozptylující myšlenky stranou a soustředil svou duchovní energii do očí. Aktivoval kouzlo Orlí oko a podíval se směrem, o kterém Slaměný Zhang mluvil. Spatřil několik postav, a když se s jedním z nich setkal očima, strnul. Nově příchozí byla skupina ze sekty Fuyao a teď hleděl do očí jejich vůdci.

Yan Zhengming mu pohled lhostejně oplatil a o chvíli později vypustil smrtící poryv energie meče přímo proti You Liangovu obličeji.

Vyděšený mladík se mu neodvážil čelit přímo, rychle o několik kroků ucouvl a pak teprve pozvedl v obraně vlastní meč. Ta zdánlivě vražedná síla se o jeho čepel jen varovně otřela a pak se rozptýlila ve vzduchu za ním.

You Liang si ztěžka oddechl s pocitem, jako by právě unikl smrti. Útok jím tak otřásl, až se mu orosily dlaně.

Kultivující meče mají výjimečnou mysl a duši, a dokud ovládají energii svého meče, jsou ochotní čelit jakékoliv výzvě. Avšak to, že někdo dokáže na místě zastavit vyslanou sílu a ovládat ji s takovou nenucenou přesností, to bylo mimo You Liangovu představivost. V tu chvíli pochopil, že rozdíl mezi ním a Yan Zhengmingem není jen v dosažení úrovně Božské říše. Leží mezi nimi celý svět.

„Úředníku!“ Slaměný Zhang na něj zděšeně zíral a pak vykročil vpřed. „Kdo si dovolil na tebe takhle drze zaútočit? Mám tam poslat jednotku?“

Bledý You Liang zavrtěl hlavou. Ze všech sil se snažil znít klidně: „Ta osoba je kultivující meče, který dosáhl úrovně Božské říše. Dokonce i Čtyři svatí by kolem něj našlapovali po špičkách. Co bys tam chtěl dělat? Nechat se poslat zpět v krabici?“

Kultivující Zhang ohromeně vytřeštil oči.

„Jdi pryč!“ zvedl You Liang rozzlobeně hlas.

Poté, co si vybil svou zlost, sám odešel, hlavu svěšenou nesnesitelným hněvem a studem.

Uctivý a lichotivý výraz Slaměného Zhanga zmizel, jakmile se k němu mladík otočil zády. Vrhl na jeho záda zlomyslný pohled a pak se s podivným výrazem zahleděl k místu, odkud před chvílí přiletěl duchovní útok energie meče.

Po jeho boku se shromáždilo několik přihlížejících kultivujících. Jeden z nich tiše řekl: „Bratře Zhangu, tihle takzvaní ‚kultivující velkých sekt‘ se vysmívají našemu umění tvorby polí a tváří se, že je to jen ubohý trik. Jejich arogance je nesnesitelná.“

Kultivující Zhang se chladně usmál. „Je to jen bezvýznamný mladší, který sotva vytvořil prvotní duši. Odvažuje se nás poučovat, zatímco jeho kultivační základna se ještě kývá v základech. Kdo je cílem našeho Pole popravy démonů? Sám démonický drak Han Yuan! A je úplně jedno, jestli ten drzý návštěvník dosáhl úrovně Božské říše nebo třeba pekelné – zemře s jedním naším mávnutím!“

Jeden z kultivujících zaváhal. „Bratře Zhangu, myslíš tím…“

Slaměný Zhang rozdal skupině několik pokynů.

…

O něco dál se Li Yun zrovna mračil na Yan Zhengminga. „Vůdce sekty, co to mělo být?“

„Ponižuji je.“ Yan Zhengming si ležérně spojil ruce za zády. „Nepoznal jsi to? Se Svitkem porážky démonů toho mnoho neuděláme, ale stále ještě dokážeme přimět členy Úřadu pro nebeské záležitosti, aby si pořádně ukousli z kyselého jablka pokory.“

Li Yunovi se to moc nezdálo. „No tak, v Úřadu pro nebeské záležitosti najdeš spoustu malicherných pitomců. Na takové je potřeba použít jejich vlastní taktiku. Můžeme jim lhát, klamat je, přepadnout je a zabíjet, když nejsou připraveni. Ale neprovokuj je. I když tě uštkne malý had, stále to bolí.“

Yan Zhengming měl spoustu dobrých vlastností, například nevyhledával bitky a rozhodně nebyl krvežíznivý. Měl však jeden špatný zvyk – po dlouhém životě na absolutním dně se jeho arogance a tvrdohlavost ocitla na svém maximu. Házel kolem sebe jednu urážku za druhou, ale zatímco v dospívání to bylo spíše neúmyslné, teď své protivníky nechával koupat v ponížení bez sebemenší šance na ústup.

Navíc znal své možnosti – s kultivací tak silnou, že by se nemusel bát ani Čtyř svatých, proč by se měl starat o kultivujícího, který sotva zformoval svou prvotní duši?

Li Yun se přesto cítil znepokojený. Pokud nedáte druhé straně možnost ustoupit, doženete je k extrémním činům. Copak lze s tímto přístupem žít mezi lidmi?