Skupina sekty Fuyao se do této oblasti vydala, protože na hoře Tai Yin vycítili tvorbu velkého pole. Poté, co si ho zvenčí prohlédli, Cheng Qian nadhodil:
„Druhý
bratře, co si o tom myslíš?“
Li Yun se
zdržel nějakých přesných soudů a jen potřásl hlavou: „Těžko říct. Úřad pro
nebeské záležitosti do toho opravdu dává všechno, co umí.“
Yan
Zhengmingovi to nestačilo: „Dá se to pole zničit? Prostě řekni ano nebo ne.“
Li Yun se
neobtěžoval odpovědět, jen udělal prsty malé znamení. Na zemi se začaly
objevovat čáry tvořící mapu oblasti kolem hory Tai Yin, jako by ji na jeho
pokyn kreslil nějaký neviditelný prst.
„Aby
zajali Han Yuana, vytvořili tady obrovské pole. Udržování něčeho takového vyžaduje
velké množství prostředků. Obvyklý způsob je založen na duchovní energii mnoha
lidí, případně na mocném božském artefaktu,“ vysvětloval Li Yun. „Existují dva
způsoby rozbití pole – dovedností nebo silou. To znamená, že buď musíš najít
zdroj, oko pole, a ten zničit, nebo použít hrubou sílu a pole prolomit. Ovládání
pole davem lidí je nepraktické. Démoničtí kultivující jsou možná impulzivní,
ale určitě ne slepí, a hned by věděli, kam zaútočit. Půjde tedy o druhý případ.
Vzhledem k tomu, kolik prostředků Úřad pro nebeské záležitosti investoval,
musí být velmi dobře připraveni. Nemyslím si, že by se v tomto případě
dalo spolehnout na hrubou sílu.“
Li Yun si
povzdechl, vymazal mapu na zemi a pokračoval: „Vzpomínáš si na pole, které Han
Yuan vytvořil poblíž hory Fuyao? Mám pocit, že se tím hodně zabývá.
Pravděpodobně budou jeho znalosti podobné mým. Pokud ho Pole popravy démonů uvězní,
dá se očekávat, že se pokusí umístění oka vypočítat. Úřad pro nebeské
záležitosti ale bude připraven.“
„Začínáš
být rozvláčný,“ okomentoval to Cheng Qian. „Chápu to tak, že nakonec nevíš, jak
toto pole rozbít?“
„O to
nejde,“ odpověděl Li Yun s jistým zaváháním. „Já jen, že ta metoda
s sebou nese určité riziko. Han Yuan se proměnil v démonického draka a
my máme náhodou u sebe v držení Velký dračí prapor. Pokud…“
„Jaké my?“
přerušil ho Yan Zhengming. „Tohle není místo pro někoho, kdo si ještě nevytvořil
prvotní duši.“
Vůdce
sekty a jejich nejstarší bratr byl takový blbec!
„Tak tedy ‚vy‘!
Jsi spokojený?“ Li Yun, zasažený přímo do bolavého místa, se rozzlobil. „Co je
tak skvělého na tom, že máš prvotní duši? Tohle Pole popravy démonů využívá
duchovní sílu Země i Nebes! Nemůžeš se mu vyrovnat, ani kdybys měl prvotních
duší sto. Proč jsi tak plný sebevědomí?“
Loužička
do Cheng Qiana potutelně šťouchla, takže neměl jinou možnost, než se do toho
okamžitě vložit. Lehce se na Yan Zhengminga usmál: „Dobře, tak jaký je vztah
mezi démonickým drakem a Velkým dračím praporem? Nejstarší bratře, měl bys
nechat mluvit toho, kdo o tom něco ví.“
Yan
Zhengming obrátil oči v sloup a pak po něm střelil pohledem. Neuniklo mu,
že Cheng Qian si nejspíš konečně uvědomil, že se má zbavit svého starého
potrhaného roucha, připomínajícího spíš hadr než oblečení. Jeho nové roucho
bylo černé jako inkoust a bez špetky smyslu pro módu, někdo by dokonce mohl
říct, že působil lacině, ale Yan Zhengmingovi se zdálo, že mu velmi sluší.
Černá barva zdůrazňovala mladíkovy rysy a s Mrazivým ostřím u boku vypadal téměř hrozivě. Když se teď na jeho tváři objevil stín úsměvu, vypadal jak
vzácný nefrit.
Yan
Zhengming neodolal a ukradl si ještě jeden pohled na usmívajícího se Cheng Qiana.
Litoval, že si nemůže ten obrázek natrvalo uložit do paměti. Navenek si ale
zachoval čestnou tvář spravedlivého vůdce sekty a tvářil se, jako by se nic
nedělo. V hlavě si však tu scénu znovu a znovu vzrušeně vybavoval a Li
Yunovu diskuzi o vážných záležitostech poslouchal jen na půl ucha.
„Uvnitř
Velkého dračího praporu je dračí páteř a duše,“ říkal zrovna druhý bratr. „Han
Yuanovi jako démonickému drakovi stále dračí páteř chybí, že? Se svou úrovní
kultivace by mohl Velký dračí prapor využít a získat moc prastarého draka.
Pokud tedy bude mít dost síly, aby se s Polem popravy démonů vypořádal.
Problém je…“ odmlčel se.
Ostatní
pochopili, co se chystá říct.
Jedna věc
je vyfouknout Úřadu pro nebeské záležitosti Han Yuana pod nosem, ale něco
jiného je dát mu dračí páteř a pomoci tak člověku, který už teď má na rukou
tolik krve, páchat další zlé skutky.
I bez
přísahy na Svitku porážky démonů to nebyla věc, kterou by mohli udělat.
„O tomto
už nebudeme diskutovat,“ řekl nakonec Yan Zhengming. „Li Yune, schovej ten
prapor a za žádnou cenu ho nevytahuj. Teď, když jsme skončili s průzkumem
Pole popravy démonů, pojďme navštívit horu Fuyao, když je tak blízko.“
Jak se Yan
Zhengming otáčel, všiml si Cheng Qianova uvolněného výstřihu. Nemohl si pomoci,
natáhl ruku a látku mu urovnal.
Cheng Qian
se zarazil v půlce kroku a mimoděk zadržel dech.
Když se
jejich pohledy setkaly, Yan Zhengming si uvědomil, že oči jeho bratra jsou
hlubší než obvykle. S hrůzou mu došlo, jaké důvěrnosti se dopustil,
okamžitě ruku stáhl a na dlaních mu vyrazil studený pot. Odkašlal si a pokusil
se to zamluvit: „Copak sis nevšiml, že máš rozhalené šaty? Věnuj trochu pozornosti
svému oděvu, ano?“
Cheng Qian
na to nic neřekl, protože cítil, že v této záležitosti nemůže nikdy
nárokům svého nejstaršího bratra dostát.
Během
jejich krátkého výletu se Yan Zhengming styděl sám před sebou, Cheng Qian
v duchu smutně hodnotil, jak nedbale žije, zatímco nejstarším bratrem
ponížený Li Yun přijal výzvu a proměnil se v neúnavného mentora. Svému
novému žákovi Nian Dadovi popisoval zázraky hory Fuyao, což bylo lehké teoreticky
a těžké v praxi.
Li Yunovo
neúnavné povídání úspěšně motivovalo Loužičku i Cheng Qiana k rychlejšímu
a rychlejšímu letu, takže se v mžiku ocitli na své domovské hoře.
Loužička,
letící vepředu, se bez varování ve vzduchu změnila zpět do své lidské podoby.
S nešťastným výrazem pohlédla k jistému místu na hoře. „Starší
bratře, vypadá to, že na úpatí hory je černá démonická síla!“
Překvapený
Cheng Qian k ní doletěl jak rychlý černý vítr. „Je to Han Yuan?“
Ve výhledu
jim bránila hustá clona mraků a neprostupná zeleň obklopená mlhou. Loužička zavrtěla
hlavou. „Spíš ne. Vůně krve není tak hustá, ale ta energie je hodně znečištěná.
Navíc…“
Než mohla
domluvit, Cheng Qian už klesal dolů.
Ať už jde
o démonickou nebo běžnou kultivaci, čím mocnější kultivující je, tím
viditelnější je jeho aura, pokud ji samozřejmě záměrně neskrývá. Aura těchto
démonických kultivujících byla vidět až z oblohy, takže to nebudou žádní
nováčci.
Od Cheng
Qiana bylo docela lehkomyslné, vrhnout se na ně takto přímo, ale hora Fuyao
byla vždy jeho citlivým místem.
„Třetí
bratře, počkej!“ zavolala za ním Loužička, ale náhle byla stržena zpět.
To ji
zastavil Yan Zhengming. „Nechoď tam. Schovej se někde dost daleko odsud.“
Než mohla
zareagovat, byl pryč.
…
Cheng Qian
byl naštvaný, ale ne příliš. Jakmile přistál, skryl svou auru a lehký jako
pírko vyskočil do husté koruny stromu. Nezachvěl se jediný list.
To, co
spatřil, ho přimělo se zamračit. Dole stáli dva muži a jedna žena ve velmi výstředním
oblečení. Nebýt její aury, byl by v pokušení věřit, že tam stojí démon. Na
hlavě měla účes z vlasů natočených na jakousi trubku, zdobenou květinami, a
oblečená byla ve zvláštní kombinaci malých kousků látky a květů. Okvětní lístky
jí zakrývaly i intimní partie a ruce měla ozdobeny náramky z rozkvetlých
větviček.
Jeden
z mužů na zemi kreslil jakési pole, zatímco druhý kdoví kde našel stolek a
židli a teď v klidu popíjel čaj.
Žena oděná
v květinách koketně pohodila hlavou. „Bratře Lu, já ani pan Xiaoxiang1> toho o polích moc nevíme.
Oba na tebe spoléháme!“
Muž,
kreslící pole, polichoceně odpověděl: „To si netroufám přijmout. Jsem jen
obyčejný člověk a je mi velkou ctí doprovázet dva tak obdivuhodné starší. Odvážím
se pouze posbírat drobečky z toho, o co nebudete stát. Pokud si pan Xiaoxiang
bude jednoho dne nárokovat titul nejvyššího pána Beiminga a nechá mě stát se
jeho služebníkem, rád se postavím i smrti.“
Xiaoxiang
usrkl čaje a beze stopy vřelosti se usmál. „Dobře, že si to uvědomuješ.“
Muž
kreslící pole uctivě sklonil hlavu a květinová žena se srdečně zasmála.“ Bratře
Lu, ty máš přímo stříbrný jazyk. Poslyšte, tahle sekta Fuyao je zřejmě
‚spravedlivou‘ sektou, ale musí mít pěkný škraloup, když z ní pocházejí
velcí démoničtí kultivující několika generací. Povídá se, že jejich členem byl
i ten poslední. Je to pravda?“
Xiaoxiang
se usmál. „Neznám tak dobře záležitosti minulosti, ale zajímalo by mě, jak se té
osobě s příjmením Han podařilo vykultivovat se až k proměně
v démonického draka. Dokonce se troufá označovat za pána všech démonů!
Musí tu být nějaký mocný artefakt.“
Květinová
žena svůdně přistoupila až k Xiaoxiangovi a sedla si mu na klín.
S rukama obtočenýma kolem jeho krku zašveholila: „Až se nám podaří použít
pole toho Hana a prolomit pečeť na hoře Fuyao, zjistíme, jak to dokázal. Pak tu
jen počkáme a budeme sledovat, jak si on a psi z Úřadu pro nebeské
záležitosti jdou navzájem po krku. Obě strany utrpí škody a my budeme ve
výhodě. Pak si budete nárokovat celou říši a všechnu tu slávu… nezapomenete pak
na mě, že ne?“
Cheng Qian
i z té výšky poznal, že pole, které vytváří, je kopií tehdejší práce Han
Yuana. I když si byl víc než jistý, že bez odemčení pečetě Vůdce sekty se na
horu Fuyao nikdo nedostane, přemohl ho hněv.
Než se však
mohl vrhnout dolů, čísi ruka mu sevřela rameno, jako by mu chtěla zabránit
v neuváženém jednání.
Cheng Qian
zavřel oči a skrze své duchovní vědomí bezhlesně pronesl: „Tihle tři chtějí
využít bitvy mezi Úřadem pro nebeské záležitosti a démonických drakem pro své
vlastní plány. Mají celkem vysokou kultivaci, nesmíme je podcenit. Mohli by nás
překvapit a způsobit potíže.“
Yan
Zhengming po vyslechnutí vysvětlení chvíli mlčel, pak mu odpověděl jediným
slovem. „Zemřou.“
Sám se
ujal vedení a zmizel dolů. Jako meč napřažený k úderu se vrhnul na
Xiaoxianga, protože působil nejsilněji.
Jeho
přítomnost Xiaoxiangovi neunikla. „Kdo je tam?“ vykřikl rozzlobeně.
„Ten, kdo
tě připraví o život!“
Během této
výměny názorů se k sobě obě strany přiblížily natolik, aby mohly zaútočit.
Xiaoxiang plivnul před sebe a odkudsi se objevila silná bariéra, vyzařující
podivnou černou auru. Démonický kultivující, vytvářející pole, se celý vyděšený
běžel kamsi schovat.
Xiaoxiang
vytvořil ochrannou bariéru, ale než si mohl úlevně vydechnout, ozval se hlasitý
praskot a bariéra jediným úderem praskla. Není jasné, jaký meč jeho nepřítel
použil, protože čepel byla zahalena v nepopsatelně silné energii, na první
pohled neškodné, ale děsivé, jakmile se k člověku dostala příliš blízko.
Xiaoxiang
v panice rozpřáhl ruce a z rukávů mu vyletěly poryvy černé energie,
které ho vmžiku ovinuly a dodaly mu divoký vzhled. „Zdá se, že už tě omrzel
život!“ zakřičel na svého protivníka. „Dovol tedy, ať tě pohostím trochou
smrtící síly! Táhni ke svým předkům!“
Každá
rostlina i hmyz, kterých se černá energie dotkla, na místě uschla a umřela. Tak
smrtící byla síla, tryskající mu z dlaní.
Xiaoxiang
zvedl ruce, mrak černé energie dopadl na Yan Zhengminga a z obou stran tlačil
na jeho ochranné pole. Síla bariéry byla pomalu potlačována smrtící energií, až
se v ni sama změnila. Celé ochranné pole se stalo součástí černého mraku a
začalo vstřebávat Yan Zhengmingovu vlastní sílu. Oč větší byly jeho zásoby
duchovní síly, o to rychleji smrtící energie sílila.
V tu
chvíli se ozval Li Yunův hlas: „Je to technika výměny jin a jang! Spotřebuje
veškerou duchovní energii a životní sílu cíle, nejde ji přemoci jen silou meče
–“
Než to
stihl doříct, desítky čepelí prvotní duše se vymrštily jak rozzuřená vichřice.
Teprve teď Xiaoxiang jasně spatřil meč v Yan Zhengmingově ruce. Byl to
obyčejný cvičný dřevěný meč!
Xiaoxiangův
obličej zblednul, protože Yan Zhengming zničil všechny jeho ochranné bariéry.
Smrtící síla byla roztrhána energií meče dřív, než se vůbec mohla přiblížit ke
svému cíli, aniž by útočící čepele prvotní duše byť jen na okamžik zpomalily.
S bzukotem zaútočily přímo na Xiaoxianga.
Jedna
z čepelí proletěla skrz démonického kultivujícího, ale ten se na místě
proměnil na kostlivce. Na Yan Zhengminga teď zíraly prázdné důlky. Tělo
kultivujícího bylo pouze iluzí.
Kolem Yan
Zhengminga se náhle objevilo nespočet dalších Xiaoxiangů, všichni do jednoho
probodnutí čepelí prvotní duše. Během krátké chvíle byl Yan Zhengming kostlivci
doslova obklopen a boj byl náhle vyrovnanější.
Květinová
žena mezitím neváhala, a jakmile se projevila Yan Zhengmingova síla meče,
nechala Xiaoxianga v přední linii a dala se na útěk. Čelo zdobené květy se
jí nakrčilo, když pro sebe zamumlala: „Kultivující meče?“
Démoničtí
kultivující se nejvíc obávají právě protivníků z řad kultivujících meče,
protože dobře vědí, s jak zabijáckou povahou se rodí. Jakmile bylo jasné,
že se situace zhoršuje, zvolila proto ústup. Jenže v tu chvíli na ni z opačné
strany dopadla chladná vůle dalšího meče. „Pokoušíš se utéct?“ ozval se hlas za
ní.
Květinová
žena se ohlédla. Nejdřív se vylekala, ale vzápětí se široce usmála, až její
tvář připomínala květ v rozpuku. Stydlivě si zakryla rty dlaní. „Ach,
odkud jsi, krasavče?“
Její slova
zněla neuvěřitelně svůdně a s jistotou by dokázala omámit i mnohem
silnějšího protivníka. Ti se slabší kultivací by se okamžitě ocitli pod její
kontrolou.
Li Yun
chtěl Cheng Qiana varovat, ale než mohl otevřít ústa, Cheng Qian už zaútočil.
Druhého
bratra to na chvíli zcela omráčilo, ale nakonec vyprskl smíchy. „Páni!
Loužičko, podívej na malého Qiana! Kdo jiný má tak výjimečné vlastnosti! Jeho
mysl je tak pevná, že se nenechá zviklat ani povrchními triky té krásky! Měla
by ses od něj učit!“
Loužička
mu věnovala otrávený pohled. „Co se mám učit? Ani já se nenechám omámit krásou,
protože jsem sama krásná!“
Li Yun
obrátil oči v sloup. „U Nebes, zkus si zachovat aspoň špetku důstojnosti!“
Nečekal na
Loužiččinu reakci a nahlas zavolal: „Malý Qiane, soustřeď se na její skrytou
sílu! Ta žena je hezká, ale nebezpečná! Určitě je dobře vycvičená
v technikách svádění, pozor na její jedovatou auru!“
Během jeho
řeči se již Cheng Qianův meč obklopil ledovým oblakem, který zmrazil veškerá
kouzla svůdnosti na led. Sestava dřevěného meče Fuyao byla v jeho podání
ještě brutálnější než Yan Zhengmingova technika Mořského přílivu. Už během
několika pohybů usekl té navoněné nádheře ruku.
Květinová
žena bolestně vykřikla, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Xiaoxiang byl zahnán
Yan Zhengmingem do úzkých a tvůrce pole vzal dávno do zaječích. Démoničtí
kultivující nemají žádné společné kořeny a při sebemenším náznaku potíží se
k sobě otočí zády.
Z rány
jí místo krve stoupala mlha. Majíc na paměti Li Yunova slova, Cheng Qian jí
nehodlal nechat prostor pro špinavé triky a chtěl ji zmrazit a zabít jedinou
ranou meče.
Květinová
žena už se ani nesnažila o jakýkoliv ze svých svůdných triků, pouze se snažila
vyhnout útokům. U toho probodávala Cheng Qiana pohledem, jako by ho chtěla na
místě roztrhnout. Náhle ze sebe vydala nelidský výkřik a bez jakéhokoliv
varování jí od těla odpadla i zbývající ruka. Vysoko do vzduchu vystříkla krev
a z prázdných ramen vyrašily dva květy. Rychle zakryly rány, vzápětí se
snesly na zem a všude okolo nich vyrašily další květiny.
Šířící se
pole květin pohltilo její končetiny i krev a začalo vylučovat jakousi hustou
mlhu.
Nian Dada
se snažil ze vzduchu podívat blíž, ale Li Yun ho stáhl zpět.
„Buď
opatrný. Tvůj mistr tam může být, ale ty ne. Ta žena zvolila přístup všechno
nebo nic. Květinové pole, které vidíš, se živí krví a masem svého hostitele. I
vzduch kolem něj je jedovatý, stačí jeden nádech a uvězní tě ve smrtící iluzi.“
„Opravdu?“
divil se Nian Dada. „Tak co bude můj mistr dělat?“
„No, jemu
to vlastně hraje do karet. Jeho tělo je z Nefritu zhušťujícího duši. Tyhle
triky na něj mají jen omezený účinek.“
Než to
dořekl, všechny okvětní lístky z pole květin opadaly v jediném závanu
větru. Do okolí se rozletěla pylová zrnka. Cheng Qian, celý v černém, to lhostejně
sledoval, aniž by si všiml, že se mu na rameni objevil nepřirozeně krásný
broskvový květ.
Květinová
žena, která už se dávno nemohla nazývat člověkem, jej chvíli obezřetně sledovala,
ale když spatřila květ na jeho rameni, vyprskla smíchy. „Hahaha, tvoje tělo už
není ze smrtelného masa a krve, ale přesto chováš romantické city? Vy takzvaní
řádní kultivující jste všichni takoví pokrytci…“
Ta slova
ohromila hned několik lidí v jejím okolí.
Cheng Qian
po ní sekl dřív, než mohla svoji řeč dokončit.
V tu
chvíli se směrem od hory Tai Yin ozval hlasitý výbuch smíšený
z pandemonickým kvílením vichřice, vřískotem velkých ptáků a ržáním koní,
řevem divokých zvířat a burácením vln. Ten zvuk by dokázal otřást Zemí i Nebesy.
Li Yunův
obličej zbledl. „Nejstarší bratře, rychle to skonči! Pole popravy démonů bylo
aktivováno!“
Než mohl
dostat odpověď, náhle se před nimi zjevil třetí démonický kultivující, onen
tvůrce pole. Kdoví kde se skrýval, ale nyní na ně hleděl s pokřiveným úsměvem.
„Rychle to skončit? Uvidíme!“
Zvedl ruku a pole na zemi se náhle změnilo. Xiaoxiang zrovna od Yan Zhengminga dostal ránu přímo do hrudi a bolestivě dopadl na kolena, počínání jeho druha mu ale neuniklo. Se směsicí strachu a hněvu zvolal: „Lu Qiupingu,2
Tvůrce pole již přebral vládu nad okem pole. „Stále věříš tomu, že jsem pro tebe chtěl pouze vytvořit pole Naslouchání hoře? Směšné! Dnes ti ukážu, jak to vypadá, když volavka číhá na kudlanku!“3
Démonický
kultivující si vybral tento okamžik největšího ohrožení, aby se obrátil proti
svým druhům.
Pozornost
všech byla rozptýlena, protože Pole popravy démonů se aktivovalo dřív, než
očekávali. Ne však Cheng Qiana. Ignoroval vše kolem a přesekl démonickou ženu
vejpůl.
Květinová
žena, přeťatá v pase na dvě poloviny, padla k zemi. Tryskající krev
dopadla na pole květin, které začalo okamžitě usychat. Ženina krásná tvář jako
by vadla spolu s nimi. Stále však žila. Oči se jí naplnily jedem a z posledních
sil ucedila: „Dovolte mi darovat vám několik dalších prokletých broskvových
květů!“
Jakmile to
dořekla, její mrtvola vybuchla. Cheng Qian byl obezřetný a Mrazivým ostřím
kolem sebe vytvořil ledový štít. Krev ženy ulpěla na čepeli meče, vzápětí
rozkvetla v bezpočet broskvových květů, ale ty okamžitě zmrzly a odpadly.
Jakmile se
Cheng Qianovi podařilo odvrátit její sebevražedný útok, odlétl přímo na kraj Lu
Quipingova pole.
Překvapený
démonický kultivující bolestně vykřikl a zakryl si tvář rukama. Z pole
vyletěl rudý kouř a zahalil celé jeho tělo. V příštím okamžiku proti nim
stála rudě zbarvená kostra.
Věci se
děly tak rychle, že na to všichni dokázali jen nehybně zírat.
Pak se
stalo něco zvláštního. Ze směru od hory Tai Yin přilétlo bílé světlo plné
smrtící síly, to když se Pole popravy démonů nečekaně rozšířilo.
Rázem se
všichni ocitli přímo uvnitř něj.
Jakmile se
smrtící energie dotkla Li Qiupingova pole a prokletých broskvových květů,
všechny tři síly se smísily do jedné. Okolí vybuchlo ve směsi bílého světla,
démonické energie a rudého kouře.
Pole popravy
démonů skutečně muselo být tím nejsložitějším polem na světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat